close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Divoké kouty naší planety

Pohoří Gergaji

16. března 2020 v 12:28 | HAAS
Pohoří Gergaji se rozléhá ve východní části indonéského Bornea, v provincii Východní Kalimantan. Charakterizují jej zubaté vrcholky porostlé džunglí, jež nemají v této části ostrova obdoby. Součástí pohoří Gergaji je krasová oblast Sangkulirang-Mangkalihat, jež se táhne od středu pohoří až na poloostrov Mangkhalihat. V květnu roku 2015 bylo toto unikátní území nominováno k zařazení do seznamu Světového dědictví UNESCO. To proto, že v posledních několika letech ve zdejších krasových jeskyních nalezli odborníci patrně nejstarší jeskynní malby na světě. Některé z nich jsou až 40 000 let staré, a zobrazují buvoly nebo třeba i strašníky rodu Scutigera (žádné jiné prehistorické malby z ostatních koutů světa nezobrazují bezobratlé). Jedná se o nejstarší příklad figurativního umění, tzn. pravěcí umělci, jež za těmito malbami stáli, nejprve zvířata viděli, a představovali si je při samotném malování. Dále jsou součástí těchto maleb také otisky lidských rukou, a to jak otisky negativní, tak pozitivní.



Nejstarší figurativní malby jsou k nalezení v jeskyni Lubaj Jeriji Saléh. Ačkoliv některé z jeskyní v krasovém systému prozkoumal již v roce 1994 francouzský speleolog Luc-Henri Fage, byla tato konkrétní jeskyně probádána až v roce 2018 týmem vedeným Maximem Aubertem a Pindim Setiawanem. Těm se na této expedici podařilo najít toto úžasné, 40 000 let staré dílo. Pindi využil složitých archeologických metod ke stanovení stáří těchto maleb - výsledek tým vskutku ohromil, a ještě koncem roku publikoval výsledky výzkumu v žurnále Nature. Pravěcí umělci používali k zobrazení zvířat a k vytvoření negativních otisků svých rukou především okru. Kromě maleb zvířat zobrazovali prehistoričtí umělci také různé části lidského života, malovali například lidské postavy, dřevěné čluny nebo podivné geometrické symboly abstraktního významu. V roce 2019 stejný tým odborníků nalezl ještě starší malby na sousedním ostrově Sulawesi. Tyto malby byly staré 44 000 let. Je možné, že Borneo a Sulawesi byly během pleistocénní epochy spojeny. V podstatě by se dalo říci, že autory maleb v jeskyních Celebesu mohli být ti samí lidé, respektive jejich předkové.



Pokud bude tato krasová oblast v budoucnu zařazena na seznam Světového dědictví UNESCO, pomůže to zachovat nikoliv pouze jedny z nejstarších jeskynních maleb na této planetě, ale také celý unikátní ekosystém pohoří Gergaji. Jedná se o jednu z posledních lidmi nedotčených oblastí indonéského Bornea. Jeskyně obývané salanganami ostrovními jsou sice terčem sběratelů ptačích hnízd (z hnízd salangan se totiž v čínské kuchyni vaří polévka, a lovcům je za hnízda vysoce placeno), to však nemá na zdejší ekosystém takový vliv, jaký by na něj mělo kácení lesů. Avšak pralesy ze všech světových stran od pohoří Gergaji jsou káceny a páleny, aby ustoupily palmovým plantážím. Je tedy velice důležité, aby byl tento unikátní ekosystém chráněn, a nedošlo tak jeho zničení.


Ve zdejších pralesích žijí bornejští orangutani, kriticky ohrožení primáti, jež s námi sdílejí přibližně 97 % DNA. Kvůli kácení pralesů a lovu byly dovedeni na pokraj vyhynutí. Ve Východním Kalimantanu žije zřejmě druhá největší populace těchto lidoopů, jen o něco více jich je na samém jihu ostrova. Žádná z těchto populací však není v bezpečí. Pro člověka těžko přístupné oblasti v pohoří Gergaji poskytují orangutanům zřejmě poslední ráj na Borneu. Do těchto oblastí je málokdo chodí lovit. Přitom orangutani dokáží žít v nadmořské výšce až 1500 metrů nad mořem. V těchto primárních tropických lesích nacházejí dostatek potravy a materiálu ke stavbě hnízd (orangutani si každý večer staví k přespání nové hnízdo).


Co se herpetofauny týče, je pohoří Gergaji domovinou skutečně velkého množství rozličných druhů plazů a obojživelníků, od bičovek a bojg přes různorodé druhy žab až po největšího plazího predátora naší planety, krokodýla mořského. Ti obývají řeky, jež protékají pohořím, a někteří z jedinců zde žijících mohou v klidu dosáhnout délky i 5 metrů. Podle některých cestovatelů, jež pohořím prošli, není vůbec vzácné pozorovat velké krokodýly mořské nonšalantně proplouvající zdejšími rychle tekoucími vodami.


V roce 2004 zaznamenala biologická expedice z The Nature Conservancy a Indonéského institutu věd v krasové oblasti Sangkulirang-Mangkalihat celkem 200 druhů hmyzu, včetně obřího druhu švába, jenž se pravděpodobně nevyskytuje nikde jinde na světě, 120 druhů ptáků, 50 druhů ryb žijících ve zdejších řekách a 400 druhů rostlin. Tato krasová oblast pokrývá celkem 105 000 hektarů, a je to pravá divočina.


Na Borneu není již mnoho vysoko položených míst, z nichž byste mohli obdivovat nekonečnou džungli sahající až za horizont. V tomto ohledu je pohoří Gergaji velice mimořádnou lokací. Doufejme, že jeho příroda bude zachována. Snad tento zelený klenot indonéského Bornea zůstane nedotčen.

Lakefield National Park

12. srpna 2019 v 12:18 | HAAS
Národní park Lakefield se rozléhá na vládním území Shire of Cook na Yorském poloostrově v australském státě Queensland. Byl založen queenslandskou státní vládou v listopadu roku 1979. Zabírá velkou část území Laura Basin na sever od městečka Laura, a protékají jím řeky Normanby, Morehead a North Kennedy. Je z velké části poset jezery a billabongy, stejně jako rozsáhlými mokřady. Toto místo se proslavilo především velkou koncentrací krokodýlů mořských a také množstvím dalších plazích, ptačích a savčích druhů. Národní park se v současnosti nachází na území zabírajícím 5370 kilometrů čtverečních, což znamená, že má větší rozlohu než karibský stát Trinidad a Tobago, a je v podstatě třetím největším národním parkem Queenslandu. Titulem největšího národního parku tohoto státu se může pyšnit Munga-Thirri na západě až jihozápadě, druhým největším je pak Edmund Kennedy National Park.

V národním parku Lakefield panuje tropické monzunové podnebí. Za rok zde naprší průměrně 10,92 metrů. 95 % této hodnoty padne v podobě dešťové vody, jež je součástí pořádných lijáků, během období dešťů mezi listopadem a dubnem. Během zbytku roku už tolik neprší; s koncem dubna nastává období sucha.


V průběhu období dešťů se vodní hladina v jezerech a billabonzích postupně snižuje, a tam, kde se voda udrží, se obvykle skrývají krokodýlové mořští. Lakefield jimi skutečně proslul. Bohužel je také nechvalně proslulý několika krokodýlími útoky na člověka. Například v roce 2005 byl jeden kanoista napaden a zabit velkým krokodýlem na řece Normanby, což způsobilo velké pozdvižení. S problémovými krokodými Lakefieldu pracoval i slavný australský "lovec krokodýlů" Steve Irwin. Ten se v 90. letech vypořádal kupříkladu s masivním čtrnáct stop dlouhým krokodýlem, který děsil turisty u jezera Old Faithful Lake. Steve a jeho tým pojmenovali krokodýla Old Faithful, odchytili ho naučili ho bát se lidí, aniž by mu ublížili, a pak jej zase vypustili zpátky do divočiny. Naštěstí již dále na lidi neútočil...

Kromě masivních krokodýlů mořských, kteří jsou samozřejmě největšími plazy naší planety (délka 6 metrů, tělesná hmotnost ve výjimečných případech i 1 tuna), žijí v Lakefieldu i krokodýlové Johnstonovi. Jde o jediný další australský druh krokodýla, a je mnohem menší než jeho příbuzný "saltie". V Austrálii se jim říká "freshies" (od "freshwater crocodile"). Měří maximálně 3 metry na délku, přičemž velcí samci mohou vážit až 70 kilogramů. Neútočí na člověka, jen v ojedinělých případech stáli za zraněním lidí, jež je vyrušili nebo zahnali do úzkých.



Jedním z nejpozoruhodnějších savců, kterými se Lakefield může pyšnit, je klokan hrotochvostý. Je zde však poněkud vzácný. Naopak klokan hbitý, dorůstající délky až 85 centimetrů, je v parku mnohem hojnější.

Jde-li o ptačí obyvatele, pak uvedeme názvy jen několika druhů. Vypsání všech by zabralo až příliš mnoho místa. Národní park je domovem ohroženého papouška žlutoramenného. Ten je na většině území svého výskytu (je to endemit státu Queensland) v nebezpečí ze strany zdivočelých domácích koček. Snůška tohoto překrásného, mírného ptáka je tvořena 3 až 6 vejci, jež jsou inkubovány po 20 dní. Papoušci žlutoramenní je kladou do hnízd ve více než 2 metry vysokých termitištích. Mají tedy poněkud specifické požadavky na rozmnožování.


Papoušků žlutoramenných už v divočině zbývá jen okolo dvou tisíc. Národní park Lakefield je jednou z jejich posledních velkých bašt.

Typickým zástupcem avifauny mokřadů Lakefieldu je astrild rákosní, klasický severoaustralský pěvec z početné čeledi astrildovitých. Je znám pro svou nádherně zbarvenou červenou hlavičku a červený zobák.


Lakefield je také domovem velkých hejn brolgy, tedy jeřába australského. Tento vysoký pták je proslulý také tím, že je jeho symbol od roku 1977 součástí součástí erbu Queenslandu. Na státním znaku se objevuje od roku 1986. Brolga naštěstí nepatří mezi ohrožené ani zranitelné druhy; je to málo dotčený druh. Některá hejna těchto ptáků v Lakefieldu mohou čítat až 1000 jedinců. Jsou to všežravci, loví měkkýše, korýše, plazy, obojživelníky, okusují lístky a výhonky, stejně jako pupeny a jedlé kořínky. Páry spolu většinou tráví celý život...


Mezi další vodní ptáky Lakefieldu se řadí jespáci. Nezapomeňme také uvést čápa černokrkého, jehož areál rozšíření sahá až na indický subkontinent. Z množství původních australských savců obývajících národní park musíme zmínit ještě psy dingo, vakoveverky a další malé vačnatce. Lakefield je však také útočištěm divokých prasat, potomků zvířat dovezených do Austrálie z Německa v 19. století, a lišek, dalších nepůvodních savců, jež ovlivňují přírodu Austrálie.

Žijí zde smrtonoši, taipani velcí a pakobry. Z ryb jmenujme například tarpiny nebo barramundi, které jsou loveny mořskými krokodýly.


Značnou část národního parku Lakefield pokrývají eukalyptové lesy, typický je také tzv. "gallery forest" tvořící lesní koridor mezi řekami a mokřady. Rostlinnými dominantami parku jsou však zvláště talipoty druhu Corypha utan. Tyto palmy mohou být až 20 metrů vysoké s listy dlouhými až 6 metrů. Nevyskytují se jen na severu Austrálie; setkáme se s nimi po celé jihovýchodní Asii až k Assámu v Indii. Na pobřeží Zálivu princezny Charlotty se dále rozléhají mohutné mangrovové porosty, občasně sousedící se solnými pláněmi.


Národní park Lakefield je zkrátka domovem celé řady australských živočichů a rostlin, od krokodýlů mořských přes smrtonoše a brolgy až po obrovité palmy a mangrovníky. Toto nádherné území zůstává skutečným rájem, jedním z posledních z velké části nedotčených koutů naší planety, a také jakýmsi zahraničními turisty často přehlíženým přírodním klenotem Austrálie.

NOVÁ RUBRIKA - Divoké kouty naší planety!

10. srpna 2019 v 10:28 | HAAS
Otevírám novou rubriku s názvem Divoké kouty naší planety, ve které se budu věnovat národním parkům, přírodním rezervacím a dalším mnohdy nedotčeným místům! Nápad vytvořit tuto sekci se v mé hlavě zrodil včera při čtení knížky The Crocodile Hunter: The Incredible Adventures of Steve and Terri Irwin. První článek (mimo tento úvodník) přibude do této rubriky v pondělí... Mým cílem bude vždy popsat danou oblast, poukázat na její historii a především také na živočichy, rostliny a houby, jež ji obývají. Bude to skvělá zábava! Pokud se tedy chcete dozvědět něco o posledních fragmentech skutečné divočiny na Zemi, pak čtěte dál!

 
 

Reklama