Nejnovější zkameněliny

Možná největší ichtyosaurus byl i jedním z největších zvířat vůbec

12. dubna 2018 v 18:36 | HAAS
Plejtvák obrovský je v současnosti považován za největší zvíře, které kdy existovalo. Dosahuje přibližně stejných rozměrů, jako velcí sauropodní dinosauři, s jedním rozdílem: pokud i ten největší Brachiosaurus vážil 80 tun, pak plejtvák váží až 140 tun. Pro svou délku i hmotnost je to tedy ten největší živočich. Voda byla pro obrovská zvířata vždy příhodnější; nadnáší, proto mohli někteří dorůst velkých rozměrů. A pokud se během svého vývoje zaměříte na všudypřítomný plankton jakožto na svou potravu, ačkoliv ho musíte spořádat neskutečně velké množství, pak máte takřka zaručeno, že jednoho dne z vašeho drubu bude gigant. Z pravěku známe tolik velkých mořských zvířat, od dvacetimetrového Leedsichthyse, největší ryby všech dob, třeba po Kronosaura, pliosaura o délce zhruba 15 a více metrů... V květnu 2016 nalezl hledač zkamenělin samouk Paul de la Salle na pláži u Lilstocku v Somersetu ve Spojeném království velkou zkamenělou kost vyčnívající na povrch. Měla okolo jednoho metru, a jak vědci, které Paul na svůj nález upozornil, zjistili, pocházela ze spodní čelisti ryboještěra. Paul krátce po svém objevu odeslal fotografie této fosilní trofeje Deanu Lomaxovi, známém paleontologovi (dokumentární cyklus Dinosauří Británie) a expertu na mořské plazy. Fotografie zkameněliny poslal i doktorce Judy Massare do New Yorku. Lomax a Massare začali spolupracovat na výzkumu zvířete. Vydali se do kanadské provincie Alberta, kde prostudovali kostru Shonisaura, obrovitého ichtyosaura z geologické periody Trias. Měřil až 21 metrů na délku a byl snad tím největším ichtyosaurem vůbec. Tedy doteď. Lomax a Massare totiž jednoduše zjistili, že nalezená kost je o 25 % větší, než ta samá kost ze Shonisaura. To ale znamená, že se Británie může pyšnit nejen prvními nalezenými ryboještěry a nedávným nálezem kostry ichtyosaura s osmerčaty, ale možná i největším ryboještěrem vůbec! Dle výpočtů mohl dosáhnout délky až 25 metrů. To je úctyhodná velikost; hodná srovnání s dnešním plejtvákem obrovským... Dále je velmi zajímavé, že velké kosti z okolí vesnice Aust v Gloucestershire, s velkou pravděpodobností patřily právě tomuto obrovskému ichtyosaurovi! Je to zvláštní, zvláště uvážíme-li, že některé z jejich fragmentů byly nalezeny už v 50. letech 19. století! Dlouho byly přisuzovány suchozemským dinosaurům, i když vědci vždy věděli, že tomu tak nemohlo být, poněvadž se čímsi lišily. Lomax byl prý ohromen, když tyto kosti uviděl a uvědomil si, že pocházejí z ichtyosaura. Ke stejnému závěru ohledně kostí z Austu koneckonců došel i Darren Naish z Univerzity v Southamptonu... Které mořské zvíře je tedy tím největším? Je to současný plejtvák obrovský, nebo byl v minulosti překonán jistými prehistorickými obludami?

Za informace i inspiraci na tento článek děkuji webu National Geographic. Podle mne jde o velmi významný nález... Dokazuje, že některá z největších pravěkých zvířat stále ještě čekají na své objevení, což je velmi vzrušující.

Ichtyosaur s osmerčaty

11. dubna 2018 v 14:15 | HAAS
Obecně se ví, že ichtyosauři, česky také nazývaní ryboještěři, byli tak dobře adaptováni na život ve vodě, že už ji prakticky nemohli opustit, aby nakladli svá vejce na plážích po vzoru svých soukupníků, čtyřploutvých plesiosaurů. Proto tito druhohorní, delfínům podobní mořští plazi rodili živá mláďata. Bylo už objeveno několik krásně zachovalých koster ichtyosauřích matek s nenarozeným mládětem, a slavná fosílie ichtyosaura, který zemřel, zrovna když rodil svého potomka, rozhodně také stojí za zmínku. Vždyť právě díky ní víme, že se malí ryboještěři rodili ocáskem napřed, tak jako dnešní kytovci... Nedávno nalezená zkamenělina je však unikátem. 180 milionů let stará fosilie ichtyosauří samice s osmerčaty nacházejícími se v její břišní dutině je skutečnou raritou. Tento exemplář byl nalezen v severním Yorkshire nedaleko města Whitby v roce 2010, a od té doby se nacházel ve sbírce fosilií Martina Rigbyho. Fosilii detailně studovali Dean Lomax a Mike Boyd. Ačkoliv jsou nálezy ryboještěrů na britských ostrovech poměrně časté (vždyť právě zde Mary Anningová v 1. polovině 19. století učinila první významné objevy ryboještěrů), jen pět koster obsahovalo i embrya nenarozených mláďat. Najít ichtyosaura s tolika embryii uvnitř těla je tedy významná událost. Je ovšem pravdou, že nemůžeme zcela jistě říci, že nastávající matka očekávala narození osmi potomků. Je také možné, že jich v sobě měla "jen" šest. Přesný počet totiž nelze přesně určit. Jisté je však to, že se jednalo o nastávající matku. Dean Lomax a jeho kolegové pochopitelně předpokládali, že by se také mohlo jednat jen o trávené zbytky potravy, zejména pak menších ichtyosaurů, kterými se ryboještěři mohli živit; kdo ví, možná to byli kanibalové. Avšak podle Boyda je velmi nepravděpodobné, aby nějaký ryboještěr spořádal v krátkém časovém intervalu až osm vypuzených embryií vlastního druhu, či druhu jemu velmi podobného. Navíc embrya nebyla vystavena žádnému porušení kyselinou; žaludeční kyseliny plazů jsou velmi silné, a velmi rychle přijatou potravu rozkládají. Toto není ten případ. Na závěr ještě uveďme, že tvar embryí uvnitř matky dokonale odpovídá ichtyosauřímu tvaru těla, nikoliv například tvaru těla ryb, olihní nebo belemnitů...

Žhavá novinka: Ve Spojeném království byly objeveny pozůstatky ichtyosaura, který možná měřil až 25 metrů na délku! Mohl by to být ten největší mořský plaz, jaký kdy žil... Možná, že o něm brzy napíši celý článek!

Dvě velmi pozoruhodné fosílie

5. března 2018 v 17:11 | HAAS
Žijeme ve zlaté éře paleontologických objevů. Tento rok už bylo popsáno několik nových rodů dinosaurů, byly publikovány výsledky paleoklimatologických a geologických výzkumů... Avšak tento článek se zaměří na dvě nedávno objevené zkameněliny, o kterých také stojí za to se zmínit...

První z nedávno objevených zkamenělin je 1,6 miliardy let starý útvar s nápadnými bublinami. Byl nalezen v pohoří Vindhja v indickém státě Madhjapradéš. Už na první pohled velmi zajímavá a velice stará zkamenělina je vlastně mimořádnou ichnofosilií; je to stopa po životě primitivních organismů, jež před 1,6 miliardami let žily v této oblasti. Tehdy ještě Vindhja neexistovala, na jejím místě se nacházelo rozlehlé mělké moře. V něm už žily bakterie a sinice, a právě sinice jsou původcem tohoto podivuhodného útvaru. Může se to zdát až neuvěřitelné, ale skutečně se jedná o fosilizované bublinky kyslíku! Sinice už tehdy pochopitelně prováděly fotosyntézu. V tomto ojedinělém případu se bublinky kyslíku, vzniklé jako produkt fotosyntézy, zachytily v mikrobiální podložce, jakési "rohožce". Sinice v raných fázích vývoje života na naší planetě vytvářely také velmi dobře známé stromatolity, mnohem větší útvary, jež jsou dokladem toho, že život existoval v našich mořích už velmi dávno... Avšak tato fosílie, která byla detailně prostudována dánskými vědci, je možná dosud "největší momentkou" ze života v Prekambriu...


Nyní byl také ohlášen nález další velice zajímavé zkameněliny. Jde o zbytky živočicha, který žil v době nám mnohem bližší, porovnáme-li tedy stáří této fosílie se stářím zachovalých bublinek vzduchu v mikrobiální "rohožce" prekambrijských sinic. Mládě raného ptáka z podtřídy Enanriornithes, do které je řazen i poměrně dobře známý Iberomesornis (ze 4. epizody Putování s dinosaury), zahynulo před 127 miliony let. Výzkumu ho podrobili palentologové ze Spojeného království, Spojených států amerických, Španělska a Švédska. Průzkum kostí synchotronem ukázal, že malý ptáček ještě nebyl schopen letu. Zahynul nám neznámým způsobem, a poté se fosilizoval. Fosilie měří pouhých 5 centimetrů, a jeho hrudní kost byla ještě tvořena chrupavkou. Zaživa vážilo ptáče pouhých 85 gramů... Tato zkamenělina byla nalezena už před několika lety, a to ve španělském nalezišti Las Hoyas, jehož horniny se datují do Křídového období. Další výzkum malé kostřičky ještě paleontologům ukáže, jak vlastně malí pravěcí ptáci žili. Je dosti pravděpodobné, že jako dnešní kuřata byl i tento malý enanriornithan schopen aktivního pohybu už krátce po vylíhnutí z vajíčka. Avšak neví se to jistě. Je také možné, že toto mládě vypadlo z hnízda, kam mu rodiče stále přinášeli potravu... Ať už to s životem tohoto malého ptáčete, u něhož je poněkud složité identifikovat, k jakému druhu patřilo, bylo jakkoliv, jasné je, že tato fosilie je skutečně velmi pozoruhodná...

Obrázky ze Science Daily a BBC News. Snad Vás tyto objevy potěšily... Své názory můžete psát do komentářů...

Mansourasaurus-Titanosaur z Egypta

1. února 2018 v 15:56 | HAAS
V Egyptě byl objeven nový druh dinosaura, jenž byl pojmenován Mansourasaurus shahinae, a byl nalezen na západě země týmem paleontologů z Mansouranské univerzity. Řadil se mezi titanosaury, sauropody typické pro období pozdní Křídy, a měřil deset metrů na délku, přičemž vážil přibližně tolik, co dnešní slon africký, tedy 5,5 tuny. Zvíře bylo popsáno egyptským paleontologem Heshamem Sallamem, který řekl: "Pro mé studenty bylo vzrušující odkrývat kost po kosti, přičemž každý element, který jsme odkryli, pomáhal odhalit, co byl tento gigantický dinosaurus zač." Je obdivuhodné, že byl v oáze Dakhla v Západní poušti v Egyptě objeven živočich, který byl za života dlouhý jako školní autobus, nicméně není to tak překvapující, neboť kosti obrovských dinosaurů (i když musíme tvrdit, že mezi sauropody Mansourasaurus svou velikostí nějak zvláště nevynikal) jsou nalézány "poměrně" často. Nález je však zajímavý především proto, že z období mezi 100 až 66, resp. 65 miliony let nebylo v Egyptě dosud mnoho dinosaurů objeveno. Toto je tedy vzácnost, a odhaluje, jak sauropodi vypadali během takřka 30 milionů let historie severní Afriky, jež zatím nebyla dostatečně zmapována. Mansourasaurus je také pozoruhodný proto, že kostra, na základě které byl popsán, je zatím nejúplnější veleještěří kostrou z druhé poloviny Křídového období z celé Afriky. Nalezené kosti byly opravdu v dobrém stavu, výzkumníci byli velmi nadšeni... Za života byl Mansourasaurus pomalu se kolébající býložravec, spásající vysokou rostoucí vegetaci. Jeho tělo bylo pokryto šupinatou kůží a tlustými kostěnnými pláty, vyrůstajícími především na zádech... Paleontologové doufají, že bude brzy nalezena řada dalších dinosaurů z této doby a na tomto místě, neboť je jich zatím velmi málo. Mansourasaurus dokazuje, že paleontologie má zejména v Africe velkou budoucnost, a tento živočich je jen malým mravenečkem v celém mraveništi těch dosud nepopsaných a neprostudovaných veleještěrů, kteří kdysi kontinent obývali. Jak to v souvislosti s tímto objevem řekl Philip Mannion z Královské univerzity v Londýně, "toto je teprve špička ledovce". Není pochyb o tom, že v blízké době se dozvíme ještě více o tomto pozoruhodném zvířeti, i dalších velkých či malých křídových živočiších, kteří s ním sdíleli prostředí prehistorického Egypta...

Obrázek i informace z BBC News. Tomuto webu také vděčím za námět na článek-na zprávu, publikovanou v té době "před hodinou" jsem narazil v pondělí večer při čtení zpráv... Snad Vás tento objev nadchl tak jako mne! Do komentářů napište své názory...

Diluvicursor, nově objevený australský ornithopod

14. ledna 2018 v 11:05 | HAAS
Roku 2005 nalezl George Caspar v lokalitě Eric the Red West nedaleko Cape Otway v blízkosti proslulé Dinosaur Cove v australské Viktorii část kostry poměrně malého ornithopodního dinosaura. Po třinácti letech, v lednu 2018, byl živočich vědecky popsán a dostal jméno. Doktor Matt Herne a jeho kolegové jej pojmenovali Diluvicursor pickeringi. Rodové jméno znamená "běžec před záplavou". To proto, že nalezený exemplář zahynul v řece. Pochopitelně nevíme, zda jej skutečně zastihla nějaká sezónní záplava nebo zkrátka jen zahynul na břehu řeky, která se pak zvedla a odnesla jej. Jeho kosti byly nicméně pochovány na dně řeky, dobře se zakonzervovaly a o 113 milionů let později spatřil Diluvicursor znovu světlo světa. Druhové jméno je pak poctou Davidu Pickeringovi, manažer sbírky fosilií ve Viktorijském muzeu v Austrálii. D. Pickering velmi významně ovlivnil paleontologický výzkum v "zemi tam dole", bohužel však zesnul o Vánocích 2016. Diluvicursor je teď připomínkou jeho význačné vědecké práce... Tento dinosaurus patřil mezi ornithopody. Jak uvedl doktor Herne, nyní díky objevu tohoto dinosaura víme, že v Austrálii žili v období Křídy dva typy ornithopodů. Jeden typ byl lehce stavěný a byl vybaven dlouhým ocasem. Diluvicursor se od všech předchozích australských ornithopodů v něčem liší, a proto představuje prvního zástupce toho druhého typu. Nebyla to taková lehká váha, alespoň mezi malými býložravci, a měl o něco kratší ocas. Nalezený jedinec pravděpodobně nebyl dospělý. Paleontologové, kteří jej studovali, si myslí, že šlo o mládě nebo dinosauřího teenagera, jenž byl stále v růstu. Měřil 1,2 metru na délku. Měření nalezených kaudálních (ocasních) obratlů prokázalo, že dospělý Diluvicursor mohl dorůst délky až 2,3 metru... Před 113 miliony let, kdy se po australských pláních a lesích proháněl Diluvicursor, byl kontinent, který si dnes spojujeme s klokany a koalami, spojen v Antarktidou. Nacházel se mnohem jižněji než dnes. Je pravděpodobné, že Diluvicursor patřil k těm dinosaurům, kteří zažívali křídovou antarktickou zimu.


Na prvním obrázku se nachází dva Diluvicursoři pátrající po potravě, zatímco na druhém zkamenělé ocasní obratle zvířete (jen pro úplnost, byly nalezeny pouze ocasní obratle a část zadní končetiny dinosaura). Do komentářů můžete napsat, co si o tomto objevu myslíte!

Objevena lebka pliocénního medvěda

8. ledna 2018 v 17:03 | HAAS
Na konci roku 2017 byly zveřejněny zprávy o objevu a výzkumu lebky pravěkého medvěda, který byl donedávna známý pouze z jediného fosilizovaného zubu. Paleontologové z Canadian Museum of Nature a Natural History Museum of Los Angeles County identifikovali lebku jako pozůstatek medvěda druhu Protarctos abstrusus. Zvíře bylo popsáno Bjorkem roku 1970, a jediné, co z něj bylo ještě před nedávnem známo, byl zub z amerického státu Idaho. Nyní se materiál, díky němuž lze zvíře lépe studovat, rozšířil na zkamenělou lebku včetně spodní čelisti, a také kosti trupu dvou exemplářů. Všechny tyto kosti Protarctose byly nashromážděny během dvacetiletého výzkumu lokality Beaver Pond na kanadském ostrově Ellesmere. Netušilo se, že se Protarctos v době, kdy žil, vyskytoval tak daleko na severu. V arktické Kanadě už byla v období Pliocénu poměrně zima, i když zdaleka ne tak, jako v následujícím časovém úseku historie naší planety, v Pleistocénu, na jehož počátku začala doba ledová. Protarctos byl dosahoval v kohoutku výšky 80 centimetrů, měřil asi 150 centimetrů na délku a vážil 50 až 90 kilogramů. Byl menší než dnešní medvěd baribal, tedy americký medvěd černý (Ursus americanus), i když musíme připustit, že samci dnešních kalifornských baribalů mohou vážit okolo 86 kilogramů, což je srovnatelné (naopak baribalové závislí na tažení lososů na Aljašce mohou dosáhnout tělesné hmotnosti i 115 kilogramů). Nálezy nasvědčují tomu, že před 3,5 miliony let, v době, kdy Protarctos žil, byl ostrov Ellesmere pokryt boreálními lesy, podobnými těm, do nichž můžeme v současnosti vkročit například v národním parku Wapusk v kanadské Manitobě. Během polární zimy přežíval tento medvěd dlouhé období tmy, celých čtyřiadvacet hodin denně nevycházelo slunce, a po šest měsíců byly tehdejší boreální lesy na ostrově Ellesmere pokryty sněhem. Ačkoliv je nález kostí přímo fantastickým objevem, rozšiřujícím naše znalosti především o anatomii tohoto medvěda, i o způsobu, jakým žil a jak se pohyboval, nikdy zřejmě nezjistíme, zda se každou zimu uchyloval k hibernaci. Ze stejné oblasti, jako kosti Protarctose, pocházejí i zkamenělé ostatky pravěkých bobrů, drobných jelenů i tříprstých koní, stejně jako řady druhů ryb. S těmito zvířaty Protarctos sdílel své životní prostředí. Nicméně analýza nalezených zubů a dentálních dutin, uskutečněná s pomocí CT skenu, prokazuje, že Protarctos se živil spíše bobulemi než zvířaty. U medvěda to není překvapivé; z dnešních medvědů je takřka striktním masožravcem teprve relativně nedávno vyvinutý medvěd lední (Ursus maritimus), jenž se specializoval na lov tuleňů. Vzhledem k anatomii tohoto medvěda lze tvrdit, že patřil mezi medvědy z podčeledi Ursinae, byl tedy blízkým příbuzným všech dnešních medvědů s výjimkou východoasijských pand velkých (Ailuropoda melanoleuca) a jihoamerických medvědů brýlatých (Tremarctos ornatus). Dlouho se předpokládalo, že se medvědi začali vyskytovat v chladných mírných oblastech, a též oblastech subpolárních a polárních, relativně nedávno. Grizzlyové, některé populace medvědů černých a medvědi lední však nejsou těmi, kdo učinili první krok na sever. Protarctos je nyní důkazem toho, že tento trend se objevil už v Pliocénu.

Děkuji webu Science Daily za některé z informací a za obrázek. Jistě jde o velmi zajímavý objev. Doufejme, že toho bude o Protarctovi ještě mnoho zjištěno.

Klíště na dinosauřím peru v jantaru

18. prosince 2017 v 17:13 | HAAS
Nálezy prehistorických živočichů v jantaru bývají vždy magické. Kolik druhů prehistorického hmyzu už bylo dobře identifikováno na základě jeho nálezu ve ztuhlé rostlinné pryskyřici! Minulý rok byl dokonce ohlášen objev ocasu malého opeřeného dinosaura v jantaru, šlo tedy o vůbec první dinosauří 3D nález s kostmi, masem a peřím v kusu jantaru. Rovněž tak nově nalezený kus jantaru je čímsi pozoruhodný. Dinosauří peří bylo v jantaru objevováno už po léta, ale tentokrát se jednoho pírka stále po sto miliónech let drží jeden černý pasažér, jehož přítomnost asi majitele pera dost otravovala... 99 milionů let starý kus barmského jantaru obsahuje dinosauří pero a klíště, které se ho pevně drží. Je pravděpodobné, že v období střední Křídy opeřený dinosaurus, pravděpodobně nějaký druh teropoda, prošel kolem pryskyřice, kterou vyměšoval jakýsi jehličnan či jiná rostlina. Jedno z jeho per se na pryskyřici uchytilo, a klíště, jež se nasálo dinosauří krve, zůstalo na něm. Pryskyřice je obalila a po čase se proměnila v jantar. Nyní máme nesporný důkaz o tom, že klíšťata sála krev dinosaurů. Krátce poté, co byl tento nález ohlášen, se začalo spekulovat o tom, zda by šlo z klíštěte vyjmout nasátou dinosauří krev, pochopitelně ztuhlou, a získat tak dinosaurovu DNA. Obdobně to šlo v Jurském parku: jediný rozdíl byl v tom, že se ve slavném vědecko-fantastickém románu a filmu používala dinosauří krev vytažená z těl pravěkých komárů, též zachovalých v jantaru. Je ale nemožné, aby bylo získáno dinosauří DNA z krve obsaženém v tomto klíštěti. To jednoduše proto, že DNA jakožto komplexní molekula vydrží jen krátce... Máme tu nicméně nesporný důkaz o tom, že i dinosauři žili ve světě plném klíšťat, některá z nich jistě přenášela nemoci, někteří dinosauři na ně umírali... Klíště bylo pojmenováno Deinocroton draculi, tedy "Drákulovo děsivé klíště". V současné době již nežije, je to druh zcela vyhynulý...

Za informace děkuji webům Science Daily a ČT24. Podle mne je to význačný objev, hodný uznání...

Objeven raptor, který byl výborným plavcem

7. prosince 2017 v 14:28 | HAAS
Jak v posledních letech paleontologové zjišťují, ne všichni masožraví dinosauři byli nutně suchozemští. Jsou tomu už tři roky, co byl světu paleontologie představen nový vzhled Spinosaura, největšího masožravého dinosaura všech dob. Populární příšera z Jurského parku 3 byla ještě zajímavější, než se vědci a filmoví tvůrci do té doby domnívali. Spinosaurus se stal historicky prvním popsaným vodním dinosaurem. Nyní však přichází objev, který je přinejmenším stejně vzrušující. Nejen spinosauridi, ale i jiní masožraví dinosauři se specializovali na život ve vodě. O to více šokující je fakt, že toto zvíře, které popsala Andrea Cau z Geologického muzea Capellini v Boloni, patřilo do čeledi Dromaeosauridae. Byl to raptor, příbuzný proslulého Velociraptora, nemilosrdného Deinonycha, hbitého Dromaeosaura či malého a plachtícího Microraptora. Raptoři zaujali své místo nejen na souši a ve vzduchu, ale také pod vodou... Dinosaur byl pojmenován Halszkaraptor escuilliei. Byl nalezen v Ukhaa Tolgodu v Mongolsku, a žil před 75 miliony let, byl tudíž Velociraptorovým současníkem. Pomocí synchotronu byly odhaleny i kosti nacházející se hlouběji ve skále, jež obsahovala Halszkaraptorovu kostru. Vědce, jež kostru studovali, překvapilo, kolik měl Halszkaraptor tělesných znaků podobných typickým znakům dnešních vodních ptáků. Nejen, že měl na dromaeosaurida překvapivě štíhlý a dlouhý krk, silně připomínající ten husí. Jeho opeřené přední končetiny sloužily jako ploutve, v podstatě stejným způsobem, jako dnes slouží křídla tučňákům. Halszkaraptorovi však nechyběl proslulý dráp tvaru srpu. S jeho pomocí zřejmě znehybňoval svou kořist. Dráp nebyl uzpůsoben přímo k jejímu zabití, ale spíše k rychlé paralyzaci předtím, než na řadu přišly čelisti dravce. Zuby nejsou na nalezené lebce patrné, nacházejí se však v jejím vnitřku, což bylo zjištěno pomocí detailní mikrotomografie. Ta také přispěla k dalšímu cennému nálezu: neurovaskulární pletivo nacházející se uvnitř čenichu Halszkaraptora. Velmi se podobá tomu krokodýlímu, a jelikož jsou krokodýlové vodními predátory, je pak interpretace Halszkaraptora, také díky vnějším tělesným znakům, jasná. Tohle zvíře představuje příběh o raptorovi, který se chtěl stát rybou... Pokud zrovna neproháněl hejna ryb v pravěkých jezerech či řekách, zdržoval se Halszkaraptor v jejich blízkosti a sušil si své peří. Na suché zemi se pohyboval zřejmě trochu kolébavě, postoj měl podle odborníků podobný dnešním kachnám. Tím se liší od jakéhokoliv dosud popsaného dromaeosaurida. Proto byl zařazen do své vlastní podčeledi: Halszkaraptorinae. Pravděpodobně nebude prvním vodním raptorem, snad tedy budou v budoucnu popsány další, podobné rody. Nález, jako je tento, výrazně rozšířil naše znalosti o dromaeosauridech. Nyní je můžeme vnímat ve zcela novém světle: nejen jako zabijácké krocany, ale také jako srpodrápá torpéda svištící vodami...

Za informace pro tento článek děkuji stránkám Science Daily. Obrázek pochází z téhož webu... Jedná se o neuvěřitelný, a též velmi zajímavý objev, není liž pravda?

Dva noví Křídoví savci z Dorsetu

9. listopadu 2017 v 15:17 | HAAS
V anglickém Dorsetu byly nedávno objeveny dva zuby, které patřily nejstarším dosud známým savcům ze skupiny Eutheria. To je velký klad savců, který zahrnuje například kočky, psy, slony, lidi nebo žirafy. Eutheriani tvoří značnou část dnešní savčí fauny, ačkoliv ne všichni současní savci mezi ně patří. Tým paleontologů z Univerzity v Portsmouth popsal na základně nalezených zubů dva nové rody druhohorních savců. Byli pojmenováni Durlstotherium a Durlstodon. Ačkoliv z nich byly nalezeny jen zuby, což je v případě savců materiál, který fosilizuje nejlépe, už teď mají vědci představu o tom, jak tito savci žili, jak vypadali a čím se živili. Durlstotherium byl ten menší savec, a živil se především hmyzem. Naopak větší Durlstodon preferoval rostlinnou potravu, i když si výzkumníci nemohou být zcela jisti, zda šlo výhradně o býložravce... Zuby byly nalezeny v hornině na pláži v Dorsetu. Zuby druhohorních savců v ní v létě roku 2015 objevil Grant Smith, student Univerzity v Portsmouth. Specialista na savčí zuby, Steve Sweetman, později učinil další důležité závěry, a to především, že se jedná o nové druhy. Podle něj byl nález šokující, a skutečně tomu tak je, protože nebylo očekáváno, že by zuby eutheriánů mohly být nalezeny v horninách starých 140 až 145 milionů let. Pocházejí tedy ze samého začátku Křídy, z doby jen krátce po skončení Jurského období. Porovnáním vzorků s vzorky lépe zachovalých exemplářů blízce příbuzných druhů Sweetman zjistil, že jak Durlstotherium, tak Durlstodon, byli nočními savci. Není to překvapující, protože právě v době dinosaurů byla většina savců aktivní v noci. Našim maličkým, rejskovitým předkům vděčíme i za to, jak dnes slyšíme. Evoluce savčího ucha totiž doslova probíhala ve stínu spících gigantů, když malí savci hledali v druhohorní vegetaci hmyz a museli pozorně naslouchat jeho bzučení i krokům probouzejících se obrů, z nichž mnozí pro ně byli nebezpeční. Jinak měli Durlstotherium a Durlstodon i dobře vyvinutý noční zrak. Je možné, že měli velké očnice. Nezbývá doufat, že se v budoucnu nalezne celá lebka nebo kostřička. Oba tito nalezení savci jsou nyní britskou specialitou, a třeba se v horninách na pobřeží Dorsetu nalezne více z jejich pozůstatků...

Obrázek i informace z news.nationalgeographic.com. Snad se naše znalosti druhohorních savců i díky těmto objevům rozšíří...

První český pojmenovaný dinosaurus: Burianosaurus augustai

26. září 2017 v 16:39 | HAAS
Několik nálezů dinosaurů už sice v České republice bylo učiněno, včetně dvojice stop, jež však mohly patřit jiným, dinosaurům podobným plazům. Nyní však do dějin paleontologie vstupuje vůbec první český pojmenovaný dinosaurus. Byl pojmenován Burianosaurus augustai! Rodové jméno je poctou Zdeňku Burianovi, vynikajícímu akademickému malíři, jehož ilustrace doplňují mnohé dobrodružné knihy vydané v češtině, zároveň byl však také mistrem v malování pravěkých zvířat. Jeho malby jsou například neoddělitelně spojeny se Štorchovými Lovci mamutů. Druhové jméno ctí Josefa Augustu, českého paleontologa, se kterým Zdeněk Burian spolupracoval, aby vytvořil svá díla s pravěkými zvířaty dobově co možná nejpřesnější. Josef Augusta napsal řadu knih o pravěku, včetně těch povídkových, mezi jinými jsou to Z hlubin pravěku, Ztracený svět, Zavátý život, Lovci jeskynních medvědů či U pravěkých lovců. Je tedy báječné, že byl český dinosaurus pojmenován právě po těchto dvou významných osobnostech... Burianosaurus augustai žil před 94 miliony let, kdy se uprostřed Evropy nacházel rýnsko-český ostrov. Pozůstatky Burianosaura byly objeveny v sedimentech, jež vznikly za silné bouřky. Zvíře se za určitých okolností ocitlo v moři, které jeho mrtvé tělo ještě nějakou dobu unášelo. Na nalezené kosti se nacházejí známky po žraločích zubech. Burianosaurus byl býložravec, je pravděpodobné, že se živil keřovitými jehličnany. Dříve se usuzovalo, že byl tento dinosaurus "ostrovním trpaslíkem", tedy příkladem ostrovního nanismu. Nicméně podle nedávného výzkumu byl Burianosaurus malý proto, že se jednalo o ranější formu ornitopodů, než bylo původně myšleno... Nejedná se o zcela nový nález. Stehenní kost Burianosaura byla objevena u Kutné Hory roku 2003. O tomto nálezu se léta mluvilo. V roce 2005 už ho popisoval profesor Oldřich Fejfar. Výsledky nového výzkumu, za kterým stojí Daniel Madzia, byly publikovány v časopise Journal of Systematic Palaeontology.

Obrázek i informace z webu České televize. Do komentářů můžete napsat, co si o nově pojmenovaném dinosaurovi myslíte. Mne osobně jeho název velmi nadchl!
 
 

Reklama