Nejnovější zkameněliny

Velký tučňák z Paleocénu!!!

9. března 2017 v 17:45 | HAAS
Tučňáci se zřejmě vyvinuli z nějakého ptáka, který se podobal albatrosům, osídlil zdánlivě neosidlitelná území na dalekém jihu a s postupem času ztratil schopnost létat. Poté se tučňáci začali šířit dále na sever, až dokonce dosáhli Galapážských ostrovů. Avšak tyto ptáky, kteří chtěli být rybami a naučili se skvěle plavat, si většina lidí spojuje s Antarktidou. Není překvapením, že nejstarší tučňáci jsou též známí z ledového kontinentu, ačkoliv tam dnes žijí pouze 4 ze 17 současných druhů. Nedávno byl objeven nový druh tučňáka z Paleocénu!!! Žil na Antarktidě před 61 miliony let! Stává se tak úplně tím nejstarším tučňákem, kterého věda zná! Ještě před pár týdny byl za toho nejstaršího považován Waimanu, nyní ho však vystřídal ten nově objevený, jenž zatím nebyl pojmenován. S délkou těla a tedy i výškou 150 centimetrů byl téměř stejně velký jako vyhynulý Anthropornis nordenskjoeldi, vůbec největší tučňák. Především kosti tučňáčích nohou, navíc neobvykle velkých, byly nalezeny v usazeninách řeky Waipara na Novém Zélandu. Cca před 60 miliony let byl Nový Zéland spojen s Antarktidou, stejně jako Austrálie, proto se uvádí, že nový druh pravěkého tučňáka přebýval hlavně na Antarktidě. Nový Zéland totiž ležel jižněji a tvořil tehdy součást velké jižní pevninské masy... Tento obrovský tučňák žil jen 4 miliony let poté, co dinosauři vymřeli: další důkaz toho, že život se na Zemi po vyhynutí veleještěrů celkem rychle vzpamatoval. Zatímco v jihoamerických pralesích na rovníku plazi opět dorůstali do mohutných velikostí, dosahujíce dvanáctimetrové délky jako v případě notoricky známé Titanoboi, daleko na jihu rostli i praví potomci dinosaurů, ptáci. Je ale možné, že předci nově objeveného druhu byli ještě většími tučňáky... Nyní zbývá odhalit, jak tento tučňáčí obr žil. Není z něj známo o nic více než pár kostí, proto bude třeba zjistit, zda se už adaptoval k životu ve vodě, nebo byl spíše suchozemským. Bude se muset bádat po tom, zda se už naučil dobře plavat. Jedno je ale jasné: paleontologům i zoologům se rozšířil seznam prehistorických druhů tučňáků o nejstarší dosud známý druh. Už to samo výmluvně svědčí o tom, že v brzké době dopadne více světla na počátek evoluce těchto nádherných zvířat...

Na obrázku vidíte donedávna nejstaršího známého pravěkého tučňáka, již výše zmíněného Waimanu. Až bude rekonstruován nový druh, pravděpodobně ji sem vložím... Pokud se chcete dozvědět více o evoluci tučňáků, podívejte se na první díl seriálu Ptačí řády a jejich evoluce: http://blogorgonopsid.blog.cz/en/1406/ptaci-rady-a-jejich-evoluce-tucnaci .

Nový ordovický měkkýš

12. února 2017 v 9:34 | HAAS
Měkkýši patří mezi nejprimitivnější živočichy na naší planetě. Nemají vnitřní kostru, jsou to tedy bezobratlí. Zároveň se řadí k živočichům, jež ve fosilním záznamu patří mezi nejstarší dobře identifikovatelné. Mezi mnohými podivnými živočichy prvohorních moří, kteří v dnešním světě nemají žádné potomky, je identifikovat měkkýše velmi snadný úkol. Tato skupina bezobratlých žije na naší planetě od Kambrické exploze-od doby, kdy se živočichové začali nebývale rozvíjet. V letech před rokem 2010 byl v Maroku, severní Africe, učiněn pozoruhodný nález. Jednalo se o fosilii z ordovických hornin datujících se do doby před 480 miliony let. Na zkamenělině byl patrný otisk malého těla, výrazně se podobajícího slimákům. Identifikace a popis nového živočicha, byť tak malého, zabraly několik let. Ale nyní se tento primitivní ordovický měkkýš představuje svým platným jménem: Calvapilosa kroegeri. Za výzkumem marockého praměkkýše stáli odborníci z britské Univerzity v Bristolu. Výzkum vedl Jakob Vinther, spoluautorem popisu pak student Luke Parry, který o nálezu řekl: "Ve středu hlavy tohoto druhu jsou patrné dvě řady zubů, které představují radulu". Radula je útvarem v ústech měkkýšů. Tvoří ji stovky maličkých zubů, slouží k broušení potravy. Ne každý měkkýš je jí vybaven, ale naši zahradní hlemýždi ji jistě mají. Koneckonců, u chobotnic se radula přeměnila na jakýsi zobákovitý výběžek. Calvapilosa byla radulou vybavena, což vědcům pochopitelně identifikaci živočicha usnadnilo. Radulu totiž nemá žádná jiná skupina živočichů, jen měkkýši. Proto bylo okamžitě jasné, že Calvapilosa je měkkýšem. Dále byla Calvapilosa vybavena malou ulitou. Dosahovala pouze velikosti nehtu na palci. Paleontology, jako je Jakob Vinther, nyní zajímá, kdy se u měkkýšů vápenité schránky začaly formovat ve větším množství. Původně měkkýši takové schránky asi neměli: v jakém období se u nich tedy začaly formovat? Nový nález jasně ukazuje, že už alespoň v Ordoviku měli raní měkkýši jako Calvapilosa ulitu. Calvapilosa měřila pouhých 10 centimetrů na délku. Možná vypadala i trochu strašidelně, jak se tak pohybovala po mořském dně a výrazně se odlišovala od přátelsky působicích trilobitů. Živila se však řasami, které zpracovávala svou výraznou radulou... Dále je nález důležitý ve směru rekonstrukce vývojového stromu měkkýšů. Panují v něm stále nejasnosti. Kdy přesně se hlavonožci odštěpili od společného předchůdce s mlži a plži? To je otázkou. Každopádně nález Calvapilosy je podstatný, mluvíme-li o chitonech. Je to skupina měkkýšů s osmi plášti na ulitě a také s ostny při okraji těla. Dále vědci díky studiu nového rodu ordovického měkkýše usuzují, že společný předchůdce všech měkkýšů mohl mít pouze jedinou schránku. U některých měkkýšů pak během vývoje úplně vymizela, mnozí hlavonožci (kromě loděnky) jsou toho dokladem. Jistě jde o pozoruhodný nález...

Na fotografii vlevo je zachycena zkamenělina rodu Calvapilosa, zatímco na pravém snímku se nachází jeden z moderních měkkýšů chitonů. Za informace vděčím následujícím zdrojům: Science Daily a BBC.

Obrovská pravěká vydra z Číny

25. ledna 2017 v 14:39 | HAAS
Dnešní vydra obrovská je nejdelším členem skupiny lasicovitých. Na délku měří okolo 1,8 metru, což je výška dospělého muže, a v případě větších samců může vážit až 30 kilogramů. Občas se jí říká "říční vlk", protože je výkonným zabijákem a nemá strach ani z kajmanů. Taková vydra obrovská by si ale musela krýt záda při setkání s prehistorickou vydrou, která byla mnohem větší. Nově objevený druh pravěké obří vydry nepochází z jihoamerického kontinentu, nýbrž z východní Asie, z Číny. Dnes tato vydra neproplouvá kalnými vodami, ale její fosílie jsou v rukou vědců. Před jejich dobytím z pradávných hornin byly součástí fantastické geologické formace. Jmenuje se Shuitangba. Tento název, jenž v překladu z čínštiny znamená "vodní rybníkovitá platforma", je více než výstižný. Před 6 miliony let bylo nynější fosilní naleziště velkou vodní plochou, kterou obrůstaly rákosy. Podle nálezů fosilizované vegetace i zkamenělin tamních živočichů, bylo usouzeno, že skutečně šlo o částečně vodní prostředí. V takovém případě se dá použít i názvu semiakvatický. Nově objevený druh pravěké vydry se stává jedním z největších, ne-li největším dosud objeveným zástupcem lasicovitých. Byly nalezeny kosti třech jedinců. Sestávají z částečních koster, čelistí i horní části lebky (kranium). Samotné kranium je pak mimořádně dobře zachovalé, přestože během procesu fosilizace došlo k jeho částečnému stlačení. Dle nalezených částí těla bylo však možné sestavit počítačový model zvířete, jehož měřením pak mohlo dojít k udání jasných čísel. Nový druh pravěké vydry se mohl pyšnit hmotností až 50 kilogramů! Tento gigant tedy vážil zhruba dvakrát více, než velcí samci soudobé vydry obrovské. Mezinárodní tým vědců, jenž stojí za vědeckým popisem, rozhodl pojmenovat toto zvíře Siamogale melilutra. Rod pravěkých vyder Siamogale byl předtím známý jen z jediného druhu, jímž je S. thailandica. Fosilie tohoto menšího druhu byly nalezeny na severozápad od thajského Bangkoku v horninách datovaných do doby před 18 miliony let. S. thailandica žila v období raného Miocénu, její čínská příbuzná se však vyvinula až na samém konci Miocénního údobí. Kosti vydry druhu Siamogale melilutra jsou datovány do času před 6,2 miliony let. Tento význačný savec však zdaleka není jediným živočichem, jehož zkamenělé kosti byly donedávna obsaženy v horninách naleziště Shuitangba. Již nyní je jisté, že v budoucnu budou z míst nepříliš vzdálených od lokace nálezů vyzdviženy další kosti. Pravděpodobnost, že dojde k objevení dalšího dosud neznámého zástupce prehistorické zvěře, je vysoká. Siamogale melilutra, velký vydří požírač korýšů a měkkýšů, rozhodně není posledním slovem řečeným místními hledači fosílií...

V popředí Simogale melilutra. Pozadí obrázku zdobí přítomnost již vyhynulého tapíra druhu Tapirus yunnanensis.

Neobyčejný prapták z dalekého severu

27. prosince 2016 v 10:50 | HAAS
Je to až k neuvěření, ale paleontologie má další úžasný objev, tentokráte z dalekých končin arktické Kanady... Byla totiž objevena fosilie prehistorického ptáka z doby dinosaurů. Jelikož je 93,9 až 89,8 milionu let stará, okamžitě se stala zkamenělinou nejstaršího ptáka dosud objeveného v arktické Kanadě. Nový druh byl pojmenován Tingmiatornis arctica. Vzhledem trochu mohl připomínat kormorána, vždyť se také živil stejnou potravou, jako kormoráni. Lovil ryby, především ty mořské. Tento pták žil u pobřeží, kde žili také prehistoričtí krokodýlové, champsosauři, velké ryby a druhohorní želvy. To vše už dříve nasvědčovalo možnosti, že Arktida před 90 miliony let nebyla trvale zaledněna. Podle odborníků z univerzity v Rochesteru, kteří nového ptáka popsali, přítomnost Tingmiatornise v tamním ekosystému jen dokládá, že v arktické Kanadě bylo tehdy velmi teplo a led zde prakticky nebyl. Na území plném ledu by totiž nemohly přežívat ryby, kterými se živil. O to pozoruhodnější je hornina, v níž byl Tingmiatornis nalezen a z níž Rochesterští geologové jeho tělo vyňali. Nacházela se vlastně nad sopečným polem. To je odpověď na otázku, zda tehdy bylo v Arktidě teplo či ne. Občasné vulkanické erupce totiž uvolňovaly velké množství oxidu uhličitého, jenž oteploval tamní podnebí. Nunavut tedy před 90 miliony let vypadal úplně jinak než dnes. Tam, kde dnes medvědi lední bojují o přežití a polární lišky se po celý rok snaží nasbírat co nejvíce lumíků, bylo před 90 miliony let lávové pole, několik velikých sopek a rozmanitá fauna. Samozřejmě nechyběli ani dinosauři, ale ti v okolí Tingmiatornisových fosilií zatím objeveni nebyli. Ovšem k nejpozoruhodnějším z Tingmiatornisových "sousedů" patřil Křídový kaproun dlouhý 0,3 až 0,6 metru. Taková dravá ryba patřila ve sladkých Křídových vodách Kanady k nejhrůzostranějším predátorům. Byla však v ohrožení ze strany tohoto ptáka, neboť ten pravěké kaprouny určitě lovil... Tingmiatornis arctica je nyní dalším skvělým objevem a zjevně i jedním z posledních v roce 2016. Příští rok však dojde k dalším úžasným objevům. Třeba některé z nich přijdou i z mrazivých pustin dalekého severu...



O tomto skvělém objevu jsem se dozvěděl díky webu Science Daily... O dalších paleontologických objevech Vás budu informovat i v příštím roce, který začne již za pár dnů...

Dinosauří ocas v jantaru

19. prosince 2016 v 16:59 | HAAS
V první polovině prosince byl ohlášen velice zajímavý a cenný objev... V kusu jantaru byl totiž objeven dinosauří ocas! A nejen tak ledajaký... Dinosaurus kdysi zahynul na místě, kde bylo množství pryskyřice ze stromu. Jeho ocas byl odkapávající pryskyřicí zcela obalen a za miliony let ztvrdnul na jantar, uložený v podzemních vrstvách. Pak jej někdo nalezl, a úžasný objev byl na světě! Ocas je kompletní, s peřím a svalstvem, takže jsou na něm i měkké tkáně! To ale neznamená, že by zvíře mohlo být nějak klonováno, k Jurskému parku má tedy tento nález daleko. Jedno je však jasné: vědcům pomůže studovat vývoj peří u masožravých dinosaurů. Ocas patří velmi malému theropodovi starému 99 milionů let, to znamená, že žil ve střední Křídě. Peří je tvarované podobně jako u ptáků, což není překvapivé, ale stále může skrývat nějaká tajemství. Nejde sice o první nález dinosauřího peří v jantaru, ovšem rozhodně je to první objev ocasu dinosaura ve zkamenělé pryskyřici. Také proto se sešli paleontologové z Číny, Kanady a Spojeného království, aby nález studovali. Na výzkumu se podílí i známý skotský paleontolog Mike Benton, působící na Univerzitě v Bristolu. Benton v posledních letech řídil výzkumy barev dinosaurů jako je Sinosauropteryx a je možné, že se melanosomy podaří objevit i v tomto peří. Významným spoluautorem výzkumu je i čínský paleontolog Lida Xing. Ten je také vědeckým objevitelem tohoto tolik neobvyklého kusu jantaru. Ale věřte nebo ne, lokace, odkud nález pochází, není známá. Xing totiž narazil na kus jantaru na jednom trhu v Barmě. Bylo to minulý rok. Samozřejmě jej okamžitě koupil. Obchody s fosiliemi jsou bohužel ve východní a jihovýchodní Asii celkem časté, zvláště v Číně se s prodejem dinosauřích kostí, vydávaných za zázračné uzdravující kosti draků drcené na prášek, stále setkáváme... Je to škoda, spousta takových vzácných nálezů se dostane do rukou lidí, kteří si mnohdy neuvědomují důležitost nálezů. V tomto případě bylo štěstí na straně paleontologie, neboť neobvyklý nález zakoupil zrovna ohromený Xing... Někteří spekulují o tom, že dinosaurus mohl svůj ocas odhodit zrovna jako to dělávají ještěrky. To ale nemá přílišnou podporu paleontologů a tak je velmi pravděpodobné, že zvíře opravdu zahynulo v blízkosti kapalné pryskyřice celé. Je to možné, neboť dinosaurus to byl jen pár desítek centimetrů dlouhý, takže by jej pryskyřice mohla celého obalit. To by znamenalo, že by třeba mohly být objeveny i další části těla v jantaru, pokud by je tedy jantar pokryl. Nebyla to fascinující představa, vidět v jantaru zkamenělou hlavu dinosaura, s kůží, pernatou chocholkou a zuby? Vždyť i na ocase je pod peřím vidět kůže toho dinosaura... Tento skvělý nález určitě přinese zajímavá zjištění, ale výzkum potrvá roky, bude však stát za to...

Tento objev mě skutečně ohromil... Jaký je Váš pocit?!

Neobyčejná 230 milionů let stará fosílie

14. listopadu 2016 v 16:51 | HAAS
Před čtyřmi dny byl ohlášen parádní objev z Jižní Ameriky! Lovci zkamenělin totiž nalezli pozoruhodnou 230 milionů let starou zkamenělinu, která je zajisté unikátní. Společně ji totiž tvoří dva dinosauři, ležící vedle lagerpetida. Lagerpetidi byli dinosauromorphové, příbuzní dinosaurů a jejich prekurzoři. Dinosauři se vyvinuli z lagerpetidům podobných archosaurů, ale tyto dvě skupiny si byly stavbou těla tak podobné, že je jednoduché je zaměnit. Z této zkameněliny nicméně zcela jistě vychází, že dva plazopánví dinosauři rodu Buriolestes zkameněli hned vedle lagerpetida Ixalerpetona. Je to vůbec první kdy nalezená zkamenělina dinosaurů a jejich prekurzora zachovaných společně na jednom kusu horniny! Zvířata možná nezemřela v jeden moment, snad jejich těla s časovým rozdílem i několika let klesla ke dnu mělkého jezera, jež jejich těla pohřbilo navždy, tedy až do té doby, než brazilští vědci jejich kosti odkryli. Samozřejmě je zde i možnost, že zvířata zahynula společně při nějaké přírodní katastrofě, možná když se vody řeky nebo jezera zvedly jako výsledek prudkých dešťů. Buriolestes a Ixalarpeton, dva zcela nové rody popsané na základě této neobyčejné zkameněliny, žili před 230 miliony let v pravěké Brazílii pospolu. Nebyla to velká zvířata: Ixalerpeton byl průměrným lagerpetidem, a ti měřili jen asi 30 centimetrů. Buriolestes byl přinejmenším čtyřikrát až pětkrát větší, což bylo na rané dinosaury obvyklé. Jeho zuby nasvědčují tomu, že se živil takřka vším. Byl to všežravec a bez výhrady přijímal jak rostliny, tak maso jiných zvířat. A právě zde vidíme nejprimitivnější verzi Diplodoků, Brachiosaurů a Argentinosaurů. Možná tomu s těží uvěříte, ale Buriolestes byl sauropodomorph. Nyní je nejstarším sauropodomorphem, tedy členem skupiny prosauropodů a sauropodů, jakého kdy věda poznala. Jeho lebka se ale více podobá té theropodí. Může se to zdát být podivné, ale theropodi a sauromodomorphové měli společné předky-ví se to už hodně dlouho. Byli to plazopánví dinosauři, ale že se od sebe tyto dvě velké skupiny začaly dělit už před 230 miliony let, to jsme dosud mohli jen odhadovat, poněvadž důkaz pro to nebyl. Buriolestes byl bipední, chodil po dvou nohách, a to platilo i pro Ixalerpetona... Pospolný nález těchto zvířat se zapsal do historie paleontologie. Ale kdo ví, třeba pravěké horniny přinesou více takových impozantních fosílií. Pro tuto chvíli se alespoň seznam dinosaurů rozrostl o jedno nové jméno, stejně jako nepříliš dlouhý seznam jmen lagerpetidů...


První obrázek: Ixalarpeton, druhý obrázek: čelist Buriolesta. O tomto úchvatném objevu jsem se dozvěděl díky webu Science Daily, druhý obrázek z tohoto webu pochází též, zatímco první je původně z Wikimedia Commons.

Potravní řetězec fosilizovaný v akci!

19. září 2016 v 16:46 | HAAS
Nově objevená zkamenělina z Messelského souvrství nedaleko Frankfurtu nad Mohanem v Německu je světovým unikátem... Zachycuje totiž potravní řetězec zkamenělý v akci, tedy něco, co se podařilo objevit jen několikrát! V Messelu navíc k takovému objevu ještě nikdy nedošlo. Byla totiž objevena zkamenělina pravěkého hada, který sežral ještěrku, jež předtím pozřela brouka! Zkamenělina je neuvěřitelně dobře zachovalá, zvláště na to, že hadí kosti jsou křehké a málokdy se fosilizují. Přítomnost obsahu jeho žaludku je o to výjimečnější... V pravěku, stejně jako v současnosti, neustále docházelo mezi zvířaty k soubojům: lovci a kořist se vzájemně předháněli, unikali si a jeden čas od času podlehl. Ještěři jsou obvyklou potravou i mnoha dnešních hadů, a stejně tak hmyz tvoří velice významnou část jídelníčku většiny ještěrů. Tato trojí fosílie dokazuje, že potravní řetězec se může, ač velmi vzácně, také zachovat v podobě fosilie. Z celé zkameněliny jsou tedy odborníci schopni rekonstruovat jednoduchý příběh: malý brouk byl sežrán 20 centimetrů dlouhou ještěrkou, kterou zanedlouho napadl a vcelku spolkl 103 centimetrů dlouhý had. Celý příběh se odehrál ve středním Německu před 48 miliony lety, v období Eocénu, ve starších třetihorách. Paleontologové také identifikovali druhy: ještěr patřil k Geiseltallielům, had nese název Palaeopython (možná byl příbuzný krajtám). Ke smrti hada muselo dojít poměrně brzy. I když hadi polykají kořist vcelku a trvá jim někdy delší dobu, než ji celou rozloží, postupuje žaludek při trávení poměrně rychle. Z toho je usuzováno, že had zahynul jeden nebo dva dny po sežrání ještěra. Poté zemřel na dně jezera, kde došlo k fosilizaci...

Obrázek i informace jsem získal ze Science Daily, jež je obratem získala od Senckenberg Research Institute a Natural History Museum... Tato nově nalezená zkamenělina mě nadchla a doslova mi vyrazila dech! Do komentářů napište, co si o tom myslíte vy... Zítra napíši ještě o jednom skvělém objevu!

Pravěký vačnatec pojmenovaný po Davidu Attenboroughovi

31. srpna 2016 v 9:32 | HAAS
V severozápadním Queenslandu, v Austrálii, byl nalezen a identifikován nový druh pravěkého savce. Je to vačnatec ze skupiny vačnatých lvů, pozoruhodných, ale také vyhynulých savců, mezi něž patřil i známý Thylacoleo (lev s vakem). Na rozdíl od Thylacolea žil nový druh o mnoho milionů let dříve, před 18 miliony let. Byl tak jedním z raných předků australské megafauny, která v Austrálii dominovala ještě v Pleistocénu (tedy v době, kdy svět zažíval dobu ledovou). Nově objevený vačnatý lev byl pojmenován Microleo attenboroughi, což znamená "Attenboroughův malý lev". Rodové jméno dostal proto, že to byl celkově malý savec, druhové pak na počest slavného přírodovědce a televizního hlasatele Sira Davida Attenborougha. Po něm bylo již pojmenováno mnoho zvířat, například současný plaz plochoještěr Attenboroughův (Platysaurus attenboroughi) nebo jurský plesiosaurus Attenborosaurus. Vědci, kteří Microlea popsali, se rozhodli pojmenovat jej podle Sira Davida, neboť právě on podporoval ochranu Riversleigh World Heritage Area. A právě tam byly také nalezeny zkameněliny Microlea... Jak již bylo zmíněno, Microleo byl malý. Vážil asi 600 gramů, což není mnoho, ale přesto je to dvakrát více než lasice hranostaj. Přední zuby byly smrtelně ostré a Microleo jejich stisknutím jednoduše zabíjel kořist. Lovil vačnatce a také ještěry, ale musel si dávat pozor na větší predátory. V severozápadním Queenslandu před 18 miliony let žili ještě dva další vačnatí lvi, jeden z nich by se velikostí rovnal psu. Microleo se mohl stát jeho potravou, nebyl-li dostatečně opatrný. Severozápad Queenslandu před 18 miliony let vypadal skoro jako dnes: rozlehlé deštné lesy poskytovaly těmto tvorům skvělé útočiště...

Zdroje informací a obrázku: www.sciencedaily.com & www.sci-news.com .
Do komentářů napište, co si o novém objevu myslíte... Není snad úžasný?

Nově nalezený exemplář T-Rexe

25. srpna 2016 v 11:10 | HAAS
Na severu Montany byl objeven nový exemplář druhu Tyrannosaurus Rex. Zprvu se může zdát, že nález není nijak výjimečný, protože bylo nalezeno 20 procent kostry. Mezi nálezy je však i kompletní lebka, což mění situaci. Další nalezené kosti jsou obratle, žebra a pánev. Na výkopu kostí se podílelo 45 lidí a vykopávky trvaly celý měsíc letos v létě. Struktura nalezených kostí připomíná medovou plástev, a právě to zprvu potvrdilo, že jde o masožravého dinosaura. Lebka, potrvrzující, že šlo o T-Rexe, byla nelezena později než ostatní kosti. Samotná lebka měří na délku okolo 1,2 metru a váží skoro 1134 kilogramů i s obaly, jež ji v současnosti ochraňují. Všechny kosti byly převezeny do Burkova muzea při Univerzitě ve Washingtonu. Nově nalezený exemplář si vysloužil přezdívku Tufts-Love Rex, a to podle nálezců, jimiž byli Jason Love a Luke Tufts. Podle výzkumníka Wilsona bude především lebka skvělým exponátem v již zmíněném Burkově muzeu, možná se stane i jednou z ikonických vystavovaných fosilií. Ačkoliv nález není zdaleka tak kompletní, jako slavní jedinci T-Rexe zvaní Sue nebo Jane, je tento nález velmi zajímavý. Lebku bude možno zkoumat pod CT skenem a tak se podívat do jejího vnitřku. S Tyrannosaury se to sice již provádělo, ovšem každý nalezený jedinec může nějak pomoci doplnit sbírku poznatků. Paleontologové z Burkeova muzea přišli ještě s jedním zjištěním: Tufts-Love byl asi 85-procentní velikosti největšího nalezeného exempláře...

Zdroj infomací: Science Daily. Snad se Vám krátký článek o novém nálezu líbil...

Nový megaraptorid z Patagonie

25. července 2016 v 8:26 | HAAS
Paleontologové Rodolfo Coria z Argentiny a Philip Currie z Kanady popsali nový druh masožravého dinosaura, který žil na jihoamerických pláních v období Křídy. Žil zde před 80 miliony let, ve stejné době jako někteří velcí sauropodi typu Saltasaura a jim podobných. Nově objevený predátor byl středně velký, ačkoliv se zdá, že nalezený jedinec byl ještě nedospělý a nedosáhl tedy plné délky. Paleontologové se rozhodli nazvat ho Musuraptor barrosaensis. Je jedním z mála masožravých dinosaurů, kteří patřili do čeledi Megaraptoridae. Jejím nejznámějším členem je argentinský Megaraptor a jeho jihoameričtí příbuzní Aerosteon a Orkoraptor. Několik druhů ale pochází i z Japonska a Austrálie. Pro tuto skupinu masožravců je typické, že měli pozoruhodně veliké drápy. Měli také duté kosti, velmi podobné těm ptačím. Megaraptoridi byli takovými "velkými zloději" (to znamená jejich název v překladu do češtiny). Musuraptor v budoucnu poskytne nové informace o fyziologii, anatomii a vývoji megaraptoridů, jelikož dosud bylo o vývoji této skupiny zjištěno jen nemnohé. Jedním z lehce rozeznatelných znaků, které Musuraptora odlišují od Megaraptora a jeho příbuzných, je jinak tvarovaná pánevní kost. Výzkumníci tedy věří, že brzy odhalí, proč byla takto formována. Jinak nový nález může pomoci k určení, zda předky megaraptoridů byli příbuzní Allosaura nebo coelurosauridi...


Snad se Vám novinka líbila. Pokud ano, budu rád za Váš komentář...
 
 

Reklama