Nejnovější zkameněliny

Obrovská pravěká vydra z Číny

25. ledna 2017 v 14:39 | HAAS
Dnešní vydra obrovská je nejdelším členem skupiny lasicovitých. Na délku měří okolo 1,8 metru, což je výška dospělého muže, a v případě větších samců může vážit až 30 kilogramů. Občas se jí říká "říční vlk", protože je výkonným zabijákem a nemá strach ani z kajmanů. Taková vydra obrovská by si ale musela krýt záda při setkání s prehistorickou vydrou, která byla mnohem větší. Nově objevený druh pravěké obří vydry nepochází z jihoamerického kontinentu, nýbrž z východní Asie, z Číny. Dnes tato vydra neproplouvá kalnými vodami, ale její fosílie jsou v rukou vědců. Před jejich dobytím z pradávných hornin byly součástí fantastické geologické formace. Jmenuje se Shuitangba. Tento název, jenž v překladu z čínštiny znamená "vodní rybníkovitá platforma", je více než výstižný. Před 6 miliony let bylo nynější fosilní naleziště velkou vodní plochou, kterou obrůstaly rákosy. Podle nálezů fosilizované vegetace i zkamenělin tamních živočichů, bylo usouzeno, že skutečně šlo o částečně vodní prostředí. V takovém případě se dá použít i názvu semiakvatický. Nově objevený druh pravěké vydry se stává jedním z největších, ne-li největším dosud objeveným zástupcem lasicovitých. Byly nalezeny kosti třech jedinců. Sestávají z částečních koster, čelistí i horní části lebky (kranium). Samotné kranium je pak mimořádně dobře zachovalé, přestože během procesu fosilizace došlo k jeho částečnému stlačení. Dle nalezených částí těla bylo však možné sestavit počítačový model zvířete, jehož měřením pak mohlo dojít k udání jasných čísel. Nový druh pravěké vydry se mohl pyšnit hmotností až 50 kilogramů! Tento gigant tedy vážil zhruba dvakrát více, než velcí samci soudobé vydry obrovské. Mezinárodní tým vědců, jenž stojí za vědeckým popisem, rozhodl pojmenovat toto zvíře Siamogale melilutra. Rod pravěkých vyder Siamogale byl předtím známý jen z jediného druhu, jímž je S. thailandica. Fosilie tohoto menšího druhu byly nalezeny na severozápad od thajského Bangkoku v horninách datovaných do doby před 18 miliony let. S. thailandica žila v období raného Miocénu, její čínská příbuzná se však vyvinula až na samém konci Miocénního údobí. Kosti vydry druhu Siamogale melilutra jsou datovány do času před 6,2 miliony let. Tento význačný savec však zdaleka není jediným živočichem, jehož zkamenělé kosti byly donedávna obsaženy v horninách naleziště Shuitangba. Již nyní je jisté, že v budoucnu budou z míst nepříliš vzdálených od lokace nálezů vyzdviženy další kosti. Pravděpodobnost, že dojde k objevení dalšího dosud neznámého zástupce prehistorické zvěře, je vysoká. Siamogale melilutra, velký vydří požírač korýšů a měkkýšů, rozhodně není posledním slovem řečeným místními hledači fosílií...

V popředí Simogale melilutra. Pozadí obrázku zdobí přítomnost již vyhynulého tapíra druhu Tapirus yunnanensis.

Neobyčejný prapták z dalekého severu

27. prosince 2016 v 10:50 | HAAS
Je to až k neuvěření, ale paleontologie má další úžasný objev, tentokráte z dalekých končin arktické Kanady... Byla totiž objevena fosilie prehistorického ptáka z doby dinosaurů. Jelikož je 93,9 až 89,8 milionu let stará, okamžitě se stala zkamenělinou nejstaršího ptáka dosud objeveného v arktické Kanadě. Nový druh byl pojmenován Tingmiatornis arctica. Vzhledem trochu mohl připomínat kormorána, vždyť se také živil stejnou potravou, jako kormoráni. Lovil ryby, především ty mořské. Tento pták žil u pobřeží, kde žili také prehistoričtí krokodýlové, champsosauři, velké ryby a druhohorní želvy. To vše už dříve nasvědčovalo možnosti, že Arktida před 90 miliony let nebyla trvale zaledněna. Podle odborníků z univerzity v Rochesteru, kteří nového ptáka popsali, přítomnost Tingmiatornise v tamním ekosystému jen dokládá, že v arktické Kanadě bylo tehdy velmi teplo a led zde prakticky nebyl. Na území plném ledu by totiž nemohly přežívat ryby, kterými se živil. O to pozoruhodnější je hornina, v níž byl Tingmiatornis nalezen a z níž Rochesterští geologové jeho tělo vyňali. Nacházela se vlastně nad sopečným polem. To je odpověď na otázku, zda tehdy bylo v Arktidě teplo či ne. Občasné vulkanické erupce totiž uvolňovaly velké množství oxidu uhličitého, jenž oteploval tamní podnebí. Nunavut tedy před 90 miliony let vypadal úplně jinak než dnes. Tam, kde dnes medvědi lední bojují o přežití a polární lišky se po celý rok snaží nasbírat co nejvíce lumíků, bylo před 90 miliony let lávové pole, několik velikých sopek a rozmanitá fauna. Samozřejmě nechyběli ani dinosauři, ale ti v okolí Tingmiatornisových fosilií zatím objeveni nebyli. Ovšem k nejpozoruhodnějším z Tingmiatornisových "sousedů" patřil Křídový kaproun dlouhý 0,3 až 0,6 metru. Taková dravá ryba patřila ve sladkých Křídových vodách Kanady k nejhrůzostranějším predátorům. Byla však v ohrožení ze strany tohoto ptáka, neboť ten pravěké kaprouny určitě lovil... Tingmiatornis arctica je nyní dalším skvělým objevem a zjevně i jedním z posledních v roce 2016. Příští rok však dojde k dalším úžasným objevům. Třeba některé z nich přijdou i z mrazivých pustin dalekého severu...



O tomto skvělém objevu jsem se dozvěděl díky webu Science Daily... O dalších paleontologických objevech Vás budu informovat i v příštím roce, který začne již za pár dnů...

Dinosauří ocas v jantaru

19. prosince 2016 v 16:59 | HAAS
V první polovině prosince byl ohlášen velice zajímavý a cenný objev... V kusu jantaru byl totiž objeven dinosauří ocas! A nejen tak ledajaký... Dinosaurus kdysi zahynul na místě, kde bylo množství pryskyřice ze stromu. Jeho ocas byl odkapávající pryskyřicí zcela obalen a za miliony let ztvrdnul na jantar, uložený v podzemních vrstvách. Pak jej někdo nalezl, a úžasný objev byl na světě! Ocas je kompletní, s peřím a svalstvem, takže jsou na něm i měkké tkáně! To ale neznamená, že by zvíře mohlo být nějak klonováno, k Jurskému parku má tedy tento nález daleko. Jedno je však jasné: vědcům pomůže studovat vývoj peří u masožravých dinosaurů. Ocas patří velmi malému theropodovi starému 99 milionů let, to znamená, že žil ve střední Křídě. Peří je tvarované podobně jako u ptáků, což není překvapivé, ale stále může skrývat nějaká tajemství. Nejde sice o první nález dinosauřího peří v jantaru, ovšem rozhodně je to první objev ocasu dinosaura ve zkamenělé pryskyřici. Také proto se sešli paleontologové z Číny, Kanady a Spojeného království, aby nález studovali. Na výzkumu se podílí i známý skotský paleontolog Mike Benton, působící na Univerzitě v Bristolu. Benton v posledních letech řídil výzkumy barev dinosaurů jako je Sinosauropteryx a je možné, že se melanosomy podaří objevit i v tomto peří. Významným spoluautorem výzkumu je i čínský paleontolog Lida Xing. Ten je také vědeckým objevitelem tohoto tolik neobvyklého kusu jantaru. Ale věřte nebo ne, lokace, odkud nález pochází, není známá. Xing totiž narazil na kus jantaru na jednom trhu v Barmě. Bylo to minulý rok. Samozřejmě jej okamžitě koupil. Obchody s fosiliemi jsou bohužel ve východní a jihovýchodní Asii celkem časté, zvláště v Číně se s prodejem dinosauřích kostí, vydávaných za zázračné uzdravující kosti draků drcené na prášek, stále setkáváme... Je to škoda, spousta takových vzácných nálezů se dostane do rukou lidí, kteří si mnohdy neuvědomují důležitost nálezů. V tomto případě bylo štěstí na straně paleontologie, neboť neobvyklý nález zakoupil zrovna ohromený Xing... Někteří spekulují o tom, že dinosaurus mohl svůj ocas odhodit zrovna jako to dělávají ještěrky. To ale nemá přílišnou podporu paleontologů a tak je velmi pravděpodobné, že zvíře opravdu zahynulo v blízkosti kapalné pryskyřice celé. Je to možné, neboť dinosaurus to byl jen pár desítek centimetrů dlouhý, takže by jej pryskyřice mohla celého obalit. To by znamenalo, že by třeba mohly být objeveny i další části těla v jantaru, pokud by je tedy jantar pokryl. Nebyla to fascinující představa, vidět v jantaru zkamenělou hlavu dinosaura, s kůží, pernatou chocholkou a zuby? Vždyť i na ocase je pod peřím vidět kůže toho dinosaura... Tento skvělý nález určitě přinese zajímavá zjištění, ale výzkum potrvá roky, bude však stát za to...

Tento objev mě skutečně ohromil... Jaký je Váš pocit?!

Neobyčejná 230 milionů let stará fosílie

14. listopadu 2016 v 16:51 | HAAS
Před čtyřmi dny byl ohlášen parádní objev z Jižní Ameriky! Lovci zkamenělin totiž nalezli pozoruhodnou 230 milionů let starou zkamenělinu, která je zajisté unikátní. Společně ji totiž tvoří dva dinosauři, ležící vedle lagerpetida. Lagerpetidi byli dinosauromorphové, příbuzní dinosaurů a jejich prekurzoři. Dinosauři se vyvinuli z lagerpetidům podobných archosaurů, ale tyto dvě skupiny si byly stavbou těla tak podobné, že je jednoduché je zaměnit. Z této zkameněliny nicméně zcela jistě vychází, že dva plazopánví dinosauři rodu Buriolestes zkameněli hned vedle lagerpetida Ixalerpetona. Je to vůbec první kdy nalezená zkamenělina dinosaurů a jejich prekurzora zachovaných společně na jednom kusu horniny! Zvířata možná nezemřela v jeden moment, snad jejich těla s časovým rozdílem i několika let klesla ke dnu mělkého jezera, jež jejich těla pohřbilo navždy, tedy až do té doby, než brazilští vědci jejich kosti odkryli. Samozřejmě je zde i možnost, že zvířata zahynula společně při nějaké přírodní katastrofě, možná když se vody řeky nebo jezera zvedly jako výsledek prudkých dešťů. Buriolestes a Ixalarpeton, dva zcela nové rody popsané na základě této neobyčejné zkameněliny, žili před 230 miliony let v pravěké Brazílii pospolu. Nebyla to velká zvířata: Ixalerpeton byl průměrným lagerpetidem, a ti měřili jen asi 30 centimetrů. Buriolestes byl přinejmenším čtyřikrát až pětkrát větší, což bylo na rané dinosaury obvyklé. Jeho zuby nasvědčují tomu, že se živil takřka vším. Byl to všežravec a bez výhrady přijímal jak rostliny, tak maso jiných zvířat. A právě zde vidíme nejprimitivnější verzi Diplodoků, Brachiosaurů a Argentinosaurů. Možná tomu s těží uvěříte, ale Buriolestes byl sauropodomorph. Nyní je nejstarším sauropodomorphem, tedy členem skupiny prosauropodů a sauropodů, jakého kdy věda poznala. Jeho lebka se ale více podobá té theropodí. Může se to zdát být podivné, ale theropodi a sauromodomorphové měli společné předky-ví se to už hodně dlouho. Byli to plazopánví dinosauři, ale že se od sebe tyto dvě velké skupiny začaly dělit už před 230 miliony let, to jsme dosud mohli jen odhadovat, poněvadž důkaz pro to nebyl. Buriolestes byl bipední, chodil po dvou nohách, a to platilo i pro Ixalerpetona... Pospolný nález těchto zvířat se zapsal do historie paleontologie. Ale kdo ví, třeba pravěké horniny přinesou více takových impozantních fosílií. Pro tuto chvíli se alespoň seznam dinosaurů rozrostl o jedno nové jméno, stejně jako nepříliš dlouhý seznam jmen lagerpetidů...


První obrázek: Ixalarpeton, druhý obrázek: čelist Buriolesta. O tomto úchvatném objevu jsem se dozvěděl díky webu Science Daily, druhý obrázek z tohoto webu pochází též, zatímco první je původně z Wikimedia Commons.

Potravní řetězec fosilizovaný v akci!

19. září 2016 v 16:46 | HAAS
Nově objevená zkamenělina z Messelského souvrství nedaleko Frankfurtu nad Mohanem v Německu je světovým unikátem... Zachycuje totiž potravní řetězec zkamenělý v akci, tedy něco, co se podařilo objevit jen několikrát! V Messelu navíc k takovému objevu ještě nikdy nedošlo. Byla totiž objevena zkamenělina pravěkého hada, který sežral ještěrku, jež předtím pozřela brouka! Zkamenělina je neuvěřitelně dobře zachovalá, zvláště na to, že hadí kosti jsou křehké a málokdy se fosilizují. Přítomnost obsahu jeho žaludku je o to výjimečnější... V pravěku, stejně jako v současnosti, neustále docházelo mezi zvířaty k soubojům: lovci a kořist se vzájemně předháněli, unikali si a jeden čas od času podlehl. Ještěři jsou obvyklou potravou i mnoha dnešních hadů, a stejně tak hmyz tvoří velice významnou část jídelníčku většiny ještěrů. Tato trojí fosílie dokazuje, že potravní řetězec se může, ač velmi vzácně, také zachovat v podobě fosilie. Z celé zkameněliny jsou tedy odborníci schopni rekonstruovat jednoduchý příběh: malý brouk byl sežrán 20 centimetrů dlouhou ještěrkou, kterou zanedlouho napadl a vcelku spolkl 103 centimetrů dlouhý had. Celý příběh se odehrál ve středním Německu před 48 miliony lety, v období Eocénu, ve starších třetihorách. Paleontologové také identifikovali druhy: ještěr patřil k Geiseltallielům, had nese název Palaeopython (možná byl příbuzný krajtám). Ke smrti hada muselo dojít poměrně brzy. I když hadi polykají kořist vcelku a trvá jim někdy delší dobu, než ji celou rozloží, postupuje žaludek při trávení poměrně rychle. Z toho je usuzováno, že had zahynul jeden nebo dva dny po sežrání ještěra. Poté zemřel na dně jezera, kde došlo k fosilizaci...

Obrázek i informace jsem získal ze Science Daily, jež je obratem získala od Senckenberg Research Institute a Natural History Museum... Tato nově nalezená zkamenělina mě nadchla a doslova mi vyrazila dech! Do komentářů napište, co si o tom myslíte vy... Zítra napíši ještě o jednom skvělém objevu!

Pravěký vačnatec pojmenovaný po Davidu Attenboroughovi

31. srpna 2016 v 9:32 | HAAS
V severozápadním Queenslandu, v Austrálii, byl nalezen a identifikován nový druh pravěkého savce. Je to vačnatec ze skupiny vačnatých lvů, pozoruhodných, ale také vyhynulých savců, mezi něž patřil i známý Thylacoleo (lev s vakem). Na rozdíl od Thylacolea žil nový druh o mnoho milionů let dříve, před 18 miliony let. Byl tak jedním z raných předků australské megafauny, která v Austrálii dominovala ještě v Pleistocénu (tedy v době, kdy svět zažíval dobu ledovou). Nově objevený vačnatý lev byl pojmenován Microleo attenboroughi, což znamená "Attenboroughův malý lev". Rodové jméno dostal proto, že to byl celkově malý savec, druhové pak na počest slavného přírodovědce a televizního hlasatele Sira Davida Attenborougha. Po něm bylo již pojmenováno mnoho zvířat, například současný plaz plochoještěr Attenboroughův (Platysaurus attenboroughi) nebo jurský plesiosaurus Attenborosaurus. Vědci, kteří Microlea popsali, se rozhodli pojmenovat jej podle Sira Davida, neboť právě on podporoval ochranu Riversleigh World Heritage Area. A právě tam byly také nalezeny zkameněliny Microlea... Jak již bylo zmíněno, Microleo byl malý. Vážil asi 600 gramů, což není mnoho, ale přesto je to dvakrát více než lasice hranostaj. Přední zuby byly smrtelně ostré a Microleo jejich stisknutím jednoduše zabíjel kořist. Lovil vačnatce a také ještěry, ale musel si dávat pozor na větší predátory. V severozápadním Queenslandu před 18 miliony let žili ještě dva další vačnatí lvi, jeden z nich by se velikostí rovnal psu. Microleo se mohl stát jeho potravou, nebyl-li dostatečně opatrný. Severozápad Queenslandu před 18 miliony let vypadal skoro jako dnes: rozlehlé deštné lesy poskytovaly těmto tvorům skvělé útočiště...

Zdroje informací a obrázku: www.sciencedaily.com & www.sci-news.com .
Do komentářů napište, co si o novém objevu myslíte... Není snad úžasný?

Nově nalezený exemplář T-Rexe

25. srpna 2016 v 11:10 | HAAS
Na severu Montany byl objeven nový exemplář druhu Tyrannosaurus Rex. Zprvu se může zdát, že nález není nijak výjimečný, protože bylo nalezeno 20 procent kostry. Mezi nálezy je však i kompletní lebka, což mění situaci. Další nalezené kosti jsou obratle, žebra a pánev. Na výkopu kostí se podílelo 45 lidí a vykopávky trvaly celý měsíc letos v létě. Struktura nalezených kostí připomíná medovou plástev, a právě to zprvu potvrdilo, že jde o masožravého dinosaura. Lebka, potrvrzující, že šlo o T-Rexe, byla nelezena později než ostatní kosti. Samotná lebka měří na délku okolo 1,2 metru a váží skoro 1134 kilogramů i s obaly, jež ji v současnosti ochraňují. Všechny kosti byly převezeny do Burkova muzea při Univerzitě ve Washingtonu. Nově nalezený exemplář si vysloužil přezdívku Tufts-Love Rex, a to podle nálezců, jimiž byli Jason Love a Luke Tufts. Podle výzkumníka Wilsona bude především lebka skvělým exponátem v již zmíněném Burkově muzeu, možná se stane i jednou z ikonických vystavovaných fosilií. Ačkoliv nález není zdaleka tak kompletní, jako slavní jedinci T-Rexe zvaní Sue nebo Jane, je tento nález velmi zajímavý. Lebku bude možno zkoumat pod CT skenem a tak se podívat do jejího vnitřku. S Tyrannosaury se to sice již provádělo, ovšem každý nalezený jedinec může nějak pomoci doplnit sbírku poznatků. Paleontologové z Burkeova muzea přišli ještě s jedním zjištěním: Tufts-Love byl asi 85-procentní velikosti největšího nalezeného exempláře...

Zdroj infomací: Science Daily. Snad se Vám krátký článek o novém nálezu líbil...

Nový megaraptorid z Patagonie

25. července 2016 v 8:26 | HAAS
Paleontologové Rodolfo Coria z Argentiny a Philip Currie z Kanady popsali nový druh masožravého dinosaura, který žil na jihoamerických pláních v období Křídy. Žil zde před 80 miliony let, ve stejné době jako někteří velcí sauropodi typu Saltasaura a jim podobných. Nově objevený predátor byl středně velký, ačkoliv se zdá, že nalezený jedinec byl ještě nedospělý a nedosáhl tedy plné délky. Paleontologové se rozhodli nazvat ho Musuraptor barrosaensis. Je jedním z mála masožravých dinosaurů, kteří patřili do čeledi Megaraptoridae. Jejím nejznámějším členem je argentinský Megaraptor a jeho jihoameričtí příbuzní Aerosteon a Orkoraptor. Několik druhů ale pochází i z Japonska a Austrálie. Pro tuto skupinu masožravců je typické, že měli pozoruhodně veliké drápy. Měli také duté kosti, velmi podobné těm ptačím. Megaraptoridi byli takovými "velkými zloději" (to znamená jejich název v překladu do češtiny). Musuraptor v budoucnu poskytne nové informace o fyziologii, anatomii a vývoji megaraptoridů, jelikož dosud bylo o vývoji této skupiny zjištěno jen nemnohé. Jedním z lehce rozeznatelných znaků, které Musuraptora odlišují od Megaraptora a jeho příbuzných, je jinak tvarovaná pánevní kost. Výzkumníci tedy věří, že brzy odhalí, proč byla takto formována. Jinak nový nález může pomoci k určení, zda předky megaraptoridů byli příbuzní Allosaura nebo coelurosauridi...


Snad se Vám novinka líbila. Pokud ano, budu rád za Váš komentář...

První druhohorní savec z Japonska!

29. června 2016 v 14:14 | HAAS
Z Japonska přišla v nedávné době zpráva, která informuje o skvělém paleontologickém nálezu! V červnu 2014 se chlapec Kakeru Fonato s rodiči vydal do oblasti Fukui, odkud pocházejí nejznámější japonští dinosauři. Jsou to například Fukuiraptor, Fukuisaurus, Fukuititan a možná i Katsuyamasaurus (nejde-li o velkého Fukuiraptora). Tito dinosauři žili v období Křídy a byli tehdy v Japonsku hojní. Dosud však nebyl na ostrovech nalezen jediný druhohorní savec. Když Kakeru oblast navštívil, všiml si kusu horniny velikostně srovnatelného s lidskou pěstí. Bystře si ji horninu prohlédl a rozpoznal, že se v ní nachází cosi jiné barvy. Byla to jistě fosílie, ale Kakeru se až nedávno dozvěděl, co to vlastně našel. Zkamenělina byla vypreparována vědci Fukuiské univerzity a identifikována skutečně jako savec. Hornina i samotný savec jsou samozřejmě křídového stáří. Malý rejskovitý savec žil v Japonsku před 120 miliony let s již jmenovanými dinosaury. Zachovalo se 60 procent kostry. Ta byla 5 centimetrů dlouhá a 2,6 centimetru široká. Celková délka tohoto křídového savce se rovnala 13 centimetrům... Jde o velmi významný nález. Dodal to i jeden z výzkumníků, Kazunori Miyata. Kakeru řekl, že je pro něj nález úžasný, jelikož je tak vzácný. Navíc je skvělé, že si zkameněliny povšiml, jelikož na povrchu horniny byl dobře rozpotnatelný pouze zub zvířete. Podle výzkumu zubů se paleontologové domnívají, že tento dosud nepojmenovaný savec byl býložravcem. Zřejmě patřil mezi multituberkuláty, nebo to byl případně jejich blízký příbuzný. Možná to nebude trvat dlouho, a tomuto živočichovi bude přiděleno jméno! Našich poznatků o pravěku Japonska opět přibývá...

Nalezenou část kostry označuje na obrázku tmavá barva.

Nový druh ichtyosaura z Anglie

20. června 2016 v 14:03 | HAAS
Nově identifikovaný druh ichtyosaura byl zřejmě britskou specialitou. Na své pojmenování, popis a zařazení mezi ryboještěry čekal tento tvor přes půlku století. Jeho fosilii získalo Leicesterské muzeum v Anglii už roku 1951, ale ta poté mnoho let ležela mezi četnými zkamenělinami a bylo na ní zřejmě zapomenuto. Fosilie byla nalezena v ceremoniálním hrabství Nottinghamshire ve vrstvách starých 200 milionů let, což byla již raná Jura. Objev je velmi cenný, neboť z té doby je známo jen několik druhů ichtyosaurů, z nichž mnozí jsou navíc jen málo prozkoumáni pro nedostatek zkamenělých pozůstatků. Ichtyosauři se nápadně podobali delfínům, i když to byli plazi. Jejich vzhled byl výsledkem konvergentního vývoje. Nově popsaný druh může vrhnout světlo na evoluční historii těchto zvířat, která žila v mořích po celé období druhohor. Název tohoto ichtyosaura je Wahlisaurus massarae (na počest paleontologů Billa Wahliho a profesorky Judy Massare). Výzkumu a popisu Wahlisaura se věnoval pětadvacetiletý Dean Lomax, známý paleontolog z Univerzity v Manchesteru. Už v únoru tohoto roku byl uveřejněn jím uskutečněný popis druhu Ichthyosaurus anningae, který podobně jako Wahlisaurus čekal na identifikaci několik desítek let. Wahlisaurus vykazuje některé primitivní znaky, jež se u pozdějších ryboještěrů nadobro ztratily. Samotný exemplář je vybaven ramenním pletencem, který prý Lomax neviděl u žádného jiného ichtyosaura. Také proto je objev tolik významný a zjevně poskytne nové informace o anatomii mořských plazů, v jejímž případě je určitě ještě mnoho co objevovat. Zajímavostí však je, že Wahlisaurus je první britský ichtyosaur z rané Jury popsaný od roku 1986. A co více, přidal se k více než 50 odlišným rodům ichtyosaurů, jež zatím známe. Bohužel jsou nálezy těchto plazů vzácnější, než nálezy dinosaurů. Alespoň se tak dá usoudit z počtu nových objevů, jelikož zatímco objevujeme nové typy druhohorních veleještěrů, ryboještěři trochu zaostávají a jejich výzkumu se paleontologové nevěnují tak často. Navíc se o ně veřejnost nezajímá tolik, jako o dinosaury, což je rozhodně škoda. Ovšem, není asi třeba dodat, že výzkum ichtyosaurů bude i nadále pokračovat. O Wahlisaurovi se možná brzy dozvíme více podrobností...


 
 

Reklama