close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Ostatní zajímavosti

Film X-Men slaví 20 let!

Včera v 13:17 | HAAS
Přesně před 20 lety, 14. července 2000, byl do kin ve Spojených státech amerických uveden film, který navždy změnil superhrdinský žánr. Začala jím vlna komiksových filmů, která pokračuje dodnes. Film režiséra Bryana Singera, natočený podle originálního scénáře Davida Haytera na motivy komiksů o X-Menech z nakladatelství Marvel Comics, se stal velkým hitem, upevnil pozici Marvelu v Hollywoodu, a začal dvacetiletou filmovou franšízu, která dodnes vydělala přes 6 miliard dolarů. X-Men z roku 2000 je jedním z mých nejoblíbenějších filmů. Je to film mého dětství, ale provází mne po celý život. Fanouškem X-Menů jsem byl dokonce dávno předtím, než jsem si založil tento blog. Americká filmová studia měla samozřejmě o X-Meny zájem již dříve; v 80. letech, kdy byla komiksová série The Uncanny X-Men největším úspěchem Marvelu, se o ně zajímal James Cameron, a hodlal o nich režírovat nebo alespoň produkovat film, z projektu však nakonec sešlo. Na podzim roku 1992 pak Fox uvedl první sérii animovaného seriálu, který se stal mimořádně oblíbeným, a nakonec dosáhl 5 sérií se 76 epizodami. Jeho úspěch přesvědčil studio 20th Century Fox k natočení celovečerního vysokorozpočtového filmu, který se začal realizovat ve druhé polovině 90. let. Producent Tom DeSanto přesvědčil svého přítele Bryana Singera, režiséra independent filmů Obvyklí podezřelí (The Usual Suspects) a Nadaný žák (Apt Pupil), aby zažádal o režisérskou pozici v tomto komiksovém snímku. Singerovi se však údajně nelíbil původní scénář, který mimo jiné napsal Joss Whedon, později režisér prvních dvou Avengers filmů. Proto najal scénáristu a herce Davida Haytera, aby scénář přepsal s cílem učinit film vážný, a vyvarovat se rádoby vtipných scének. Mnohé superhrdinské filmy 20. století byly kritizovány pro svou nerealističnost, a na konci 90. let již panovala únava ze Schumacherových filmů o Batmanovi; někteří dokonce tvrdí, že film Batman a Robin z roku 1997 načas umrtvil celý superhrdinský filmový žánr, to však není úplně pravda, protože právě na konci 90. let měly úspěch filmy o relativně méně známějších komiksových postavách, jmenovitě Muži v černém (Men in Black) z roku 1997, lehce inspirovaní stejnojmennou komiksovou sérií od vydavatelství Malibu Comics, vlastněného Marvelem, a dále také krvavý marvelácký horor Blade z roku 1998. Chris Claremont, který komiksy o X-Menech psal od roku 1975 do roku 1991, tedy déle, než jakýkoliv jiný autor (Claremont v podstatě vytvořil celý současný X-canon, a první číslo X-Men: Volume 2 z roku 1991 od něj a Jima Lee je dodnes nejprodávanějším komiksovým sešitem v historii), poradil Lauren Schuler Donnerové, producentce filmu, a nově zapojenému Bryanu Singerovi, aby snímek pojednával více o diskriminaci a předsudcích, tak jako původní komiksy. Singerovi se tento nápad velice líbil, a Hayter tedy napsal scénář, který se točil okolo těchto témat. Mutanti v Marvelově vesmíru jsou lidé, kteří se rodí se speciálním genem X, díky němuž se u nich v pubertě začínají projevovat superschopnosti. Mnoho obyčejných lidí se jich však bojí, nerozumí jim, nenávidí je, a najdou se i takoví extremisti, kteří by je nejraději do jednoho vyhubili. Prvním hercem, kterého Singer obsadil, byl Sir Ian McKellen, velký britský herec, jenž si zahrál v Nadaném žákovi. Jakožto aktivistovi za práva LGBT komunity se Siru Ianovi metafora mutantů líbila, a proto se nechal obsadit do role Erika Magnuse Lehnsherra neboli Magneta, pána magnetismu, bojovníka za svobodu mutantů a přeživšího holocaustu. Ironické je, že předtím, než byl do role obsazen Sir Ian, zvažovali lidé z Foxu nabídku role Christopheru Lee, který jen nedlouho poté hrál Sarumana v Jacksonově trilogii Pán prstenů (The Lord of the Rings) naproti McKellenovu Gandalfovi. Poté začalo obsazování dalších herců, někteří z nich však byli nuceni projekt opustit z důvodu hraní rolí v jiných filmech. Bryan Singer původně chtěl, aby Wolverina, nejslavnějšího z X-Menů, hrál Russell Crowe, ten však odmítl, a doporučil mu Hugha Jackmana. Hugh byl však na konci 90. let takřka neznámým hercem, a kromě dvou nezávislých australských filmů a jednoho australského televizního seriálu vystupoval jen na jevišti. Do role byl obsazen skotský herec Dougray Scott, nakonec byl však zavázán k roli ve filmu Mission: Impossible 2, a Paramount jej nehodlal při natáčení propustit ve prospěch konkurenčního Foxu. Jackman dělal pro roli konkurs již dříve, a jeho nahrávka se Lauren Schuler Donnerové velmi líbila, proto na něj nakonec Singera na poslední chvíli upozornila. Hugh byl do role obsazen tři týdny po začátku natáčení. Produkce filmu X-Men se potýkala s problémy; snímek měl původně vyjít v prosinci 2000, ale Fox se rozhodl přesunout datum vydání na červenec stejného roku, čímž efektivně znemožnil Singerovi natočit některé scény, a příběh musel být trochu upraven. Říká se, že právě kvůli neúspěchu většiny komiksových filmů v 90. letech Fox v X-Meny do poslední chvíle nevěřil, ale když film 14. července 2000 konečně vyšel, dva dny po oficiální premiéře se všemi jeho hvězdami na Aliss Island, stal se z něj nečekaný hit. Za první víkend vydělal 54 milionů; jednalo se o 6. nejvýdělečnější zahajovací víkend v historii filmu. Nakonec vydělal 296 milionů dolarů oproti pětasedmdesátimilionovému rozpočtu. Byl přijat velmi pozitivně. Možná to bylo díky tomu, že měl, jak bylo nedávno uvedeno v listu The Guardian, "unikátní, odvážnou, nezávislou kvalitu". Jednalo se koneckonců o superhrdinský film, jehož první scéna se odehrávala v Osvětimi, kde mladý Erik Lehnsherr přišel o své rodiče. Skutečně jím byla zahájena éra filmů, které adaptovaly původní, mnohdy odvážné a emocionální komiksové příběhy.

Plakát filmu X-Men: "Věřte několika z nich, ostatních se bojte"

V prvním filmovém dobrodružství mutantského týmu si zahráli Hugh Jackman (Logan/Wolverine), Anna Paquin (Marie D'Ancanto/Rogue), Patrick Stewart (Charles Xavier/Profesor X), Ian McKellen (Erik Lehnsherr/Magneto), Famke Janssen (Jean Grey), James Marsden (Scott Summers/Cyclops), Halle Berry (Ororo Munroe/Storm), Rebecca Romijn-Stamos (Mystique), Tyler Mane (Victor Creed/Sabretooth), Ray Park (Toad), Bruce Davison (senátor Robert Kelly) a Shawn Ashmore (Bobby Drake/Iceman). Příběh filmu se točí kolem dvou izolovaných mutantů, kanadského drsňáka Logana, který si pamatuje jen posledních patnáct let svého života, díky své schoposti regenerace je však určitě mnohem starší, než jak vypadá, a neznámým způsobem mu byla jeho kostra s drápy pokryta nezničitelným kovem adamantiem, a Rogue, sedmnáctileté dívky, jež je neschopna dotknout se ostatních lidí, neboť tak z nich vysaje životní energii a uvrhne je do kómatu, případně je tak může i zabít, a od ostatních mutantů po dotyku přebírá na čas jejich schopnosti. Tito dva outsideři se spolu zcela náhodou setkají v kanadské Albertě, a z určitého důvodu se stanou centrem konfliktu mezi X-Meny profesora Charlese Xaviera, vlastníka Školy pro nadanou mládež, která je útočištěm mladých mutantů, a Bratrstvem mutantů, které vede Xavierův dávný přítel Magneto, muž, který si poté, co zažil holocaust, a viděl, jak nacisti zacházeli s Židy, slíbil, že nikdy nedovolí, aby lidstvo stejným způsobem zacházelo s mutanty. Z Hugha Jackmana tento film učinil hvězdu, a započal jeho sedmnáct let trvající odyseu v roli Wolverina, během níž se objevil celkem v devíti filmech ze série X-Men. Za své ztvárnění jednoho z nejslavnějších a nejhrubějších marveláckých hrdinů získal ocenění Saturn Award. Obdobně za své ztvárnění metamorfky Mystique získala cenu Saturn Rebecca Romijn, Hayter zase vyhrál Saturn za nejlepší scénář, Singer za nejlepší režii, a oceněn byl i tým zodpovědný za kostýmy. Za nejlepší podpůrnou roli však byli nominováni i Patrick Stewart a Anna Paquin. Ve své době byl X-Men nejúspěšnějším komiksovým filmem, a započal vlnu superhrdinských filmů prvního desetiletí 21. století, jako byly snímky Spider-Man (2002), Hulk (2003), Daredevil (2003), Elektra (2005), Fantastická čtyřka (2005) a jejich pokračování, a nebýt finančního úspěchu filmů o X-Menech, Marvel by nikdy neměl peníze k natočení Iron Mana (2008) a tedy i spuštění Marvel Cinematic Universe. Zároveň se jedná o první film z původní trilogie X-Men, jež je součástí franšízy dohromady sestávají ze třinácti filmů.

Hugh Jackman jako Logan/Wolverine

X-Meni (Profesor X, Jean Greyová, Storm, Cyclops a Wolverine) na cestě k Cerebru

Staří přátelé Charles a Erik; legendární scéna v plastovém vězení

S prvním filmem o X-Menech také začala tradice kameo rolí Stana Lee, který zvláště během stříbrné éry amerických komiksů vytvořil pro Marvel většinu jeho nejznámějších postav, včetně původních X-Menů z 60. let (první číslo komiksového magazínu X-Men od Stana Lee a Jacka Kirbyho vyšlo v září 1963), a který se po následujících devatenáct let objevoval v mnoha marveláckých filmových adaptacích. V České republice byl film X-Men uveden až v říjnu 2000. Český dabing byl vytvořen v době, kdy se krycí jména postav překládala, Wolverine je tedy nazýván Rosomák a Rogue zase Tulačka. Dabing byl výborný; ze Zdeňka Mahdala učinil dvorního dabéra Hugha Jackmana nejen ve většině následujících X-Men filmů, ale i v mnoha jiných snímcích. Jen pro informaci, v Austrálii byl film uveden už 13. července, já se však rozhodl 20 let X-Menů oslavit až dnes, dvě desetiletí poté, co vyšel v kinech v USA. Je to film, který mi přirostl k srdci. Každý z nás se v určité fázi života může cítit jako mutant; odlišný od ostatních, dokonce osamělý nebo zavrhovaný. Myslím si, že důvod, proč se X-Meni celkově drží už 57 let, a proč je první film tolik oblíbený i po dvaceti letech, je ten, že jejich odlišnost od většiny populace je čtenářům a divákům sympatická. Jejich problémy s nepřijetím ze strany zbytku společnosti jsou nám blízké. Jak kdysi Bryan Singer prohlásil, každý, kdo se cítí být odlišným, by rád chodil do školy, jakou je Xavierova škola pro nadanou mládež, kde by se cítil úplně bezpečně. A do toho samozřejmě přicházejí elementy sci-fi a fantasy, takže se nám tu prolíná takový sociální komentář s dobrou fikcí. Dnes tedy slavím výročí 20 let jednoho z mých nejoblíbenějších filmů. Je to skvělá příležitost se k němu vrátit...


Co bys chtěl? Žlutý spandex?

V rámci festivalu Global Citizen se nedávno přes zoom chat dalo dohromady několik herců z původní trilogie, jež byli navíc doprovázeni pár hvězdami z X-Men Origins: Wolverine a z The Beginnings filmů. Byla to pěkná připomínka celkového rozsahu filmové série X-Men. Funko také nedávno vydalo modely postav z originální trilogie k příležitosti 20. výročí prvního filmu, můžete si je prohlédnout zde.

Knihy o pravěku: Obrázkový svět dinosaurů

8. července 2020 v 12:25 | HAAS
Poslední popisek knížky o prehistorii tu byl ve druhé polovině března, myslím tedy, že je na čase se k této sérii článků zase vrátit, a napsat o další z desítek a desítek knih, které mi během let přirostly k srdci...

Obrázkový svět dinosaurů je kniha napsaná Johnem Malamem, Stevem Parkerem a Jinny Johnsonovou, původně vydaná ve Spojeném království nakladatelstvím Parragon v roce 2007. V České republice ji vydalo nakladatelství Slovart o dva roky později. Je to nádherná, bohatě ilustrovaná kniha pro prehistorické nadšence jakéhokoliv věku. Ilustrace samotné jsou dílem velkého množství umělců, od Normy Burginové přes Damiana Quaylea a Mikea Atkinsona až po společnost Q2A Media. Text jednotlivých dvoustran a kapitol je poměrně stručný, rozhodně je však informativní, a doplňuje velké množství rekonstrukcí prehistorických živočichů a prostředí, v němž žili. Kniha je rozdělena na 8 velkých kapitol, nepočítáme-li úvod, a to: Předchůdci dinosaurů; Lovci a mrchožrouti; Obrovití býložraví dinosauři; Brnění, rohy a štíty; Kachnozobí a jiní dinosauři; Život ve vzduchu; Moře plná života; Svět dinosaurů. Strany 218 až 221 patří Slovníčku, ve kterém jsou čtenáři vysvětleny pojmy jako například "anapsid", "koprolit", "názvosloví" apod. Pak samozřejmě následuje rejstřík. Každá z jednotlivých kapitol této knihy začíná velkým dvoustránkovým obrázkem - například úvodu kapitoly Předchůdci dinosaurů dominuje rekonstrukce dvou gorgonopsiantů pojídajících v permské poušti maso velkého plaza, pravděpodobně pareiasaurida. Následují jednotlivé dvoustránky, které se pak věnují konkrétnějším tématům. Například téma "Původ plazů" je na jedné dvoustránce rozebráno v několika krátkých odstavcích (Dvojí život; Přesun na souš; Život na souši) a doplněno o dva speciální rámečky, z nichž jeden zobrazuje porovnání rybí ploutve a končetiny obojživelníka, a druhý pojednává o současných obojživelnících. Nechybí ani velký obrázek s karbonskými plazy, obojživelníky a obrovským hmyzem. Některé části kapitol obsahují krátké popisky dinosaurů či jiných prehistorických, zvláště však druhohorních živočichů. Kupříkladu strany 98 a 99 pojednávají o ankylosaurech, a obsahují krátké popisky rodů Euplocephalus, Talarurus a Pinacosaurus. Každý dinosaurus je na této dvoustraně vyobrazen, přičemž je poblíž rekonstrukce umístěna tabulka s údaji, kdy žil, kde byl nalezen, a jak byl dlouhý. Nechybí ani velikostní srovnání s dospělým člověkem. Mnohé podkapitoly jsou doplněny rámečkem "Co možná nevíš", který vždy uvádí nějakou zajímavost. Každá kapitola této knihy je nádherná, nejvíce se mi však líbí kapitola o pterosaurech, neboť obsahuje velké množství krásných obrázků, z nichž některé nejsou na internetu vůbec k nalezení. Asi nejvíce se mi líbí malba zobrazující čtyři exempláře rodu Pterodactylus s bílým tělem a křídly, červenou hlavou a nažloutlým zobákem. Zajímavé je, že Anurognathus na straně 153 je nakreslen podle rekonstrukce ze seriálu Putování s dinosaury. Poslední kapitola, Svět dinosaurů, zprvu pojednává o historii Země, jednotlivých geologických periodách druhohor, a dále o kostře dinosaurů, jejich svalech a vnitřních orgánech, o vyhynutí dinosaurů (tomuto tématu jsou věnovány dvě dvoustrany), světě po dinosaurech a nástupu člověka, a dále samozřejmě i o vzniku zkamenělin, vykopávání dinosaurů a jejich následném vystavování v muzeích. Ilustrace jsou dle mého naprosto úžasné, někteří dinosauři, jako například Oviraptor, jsou zobrazeni s peřím. Text, jak již bylo zmíněno, je stručný, a rozhodně srozumitelný, určený k velice rychlému přečtení. Tuto knihu mohu rozhodně doporučit!


Základní údaje:
autoři: John Malam, Steve Parker a Jinny Johnsonová,
rok vydání: 2009,
počet stran: 224.

Článků o knihách pojednávajících o pravěku ještě přibude!

Austin Stevens slaví 70 let

19. května 2020 v 12:35 | HAAS
Dnes, 19. května 2020, slaví Austin Stevens své sedmdesáté narozeniny. Je to jeden z mých hrdinů, skvělý fotograf divoké přírody, herpetolog a dobrodruh, který se v prvním desetiletí tohoto století proslavil svými dokumenty Sedm smrtelných útoků (Seven Deadly Strikes), Austin Stevens: Pán hadů (Austin Stevens: Snakemaster) a Dobrodružství Austina Stevense (Austin Stevens' Adventures), jež vyrobila společnost Tigress Productions. Prostřednictvím celkem 29 dobrodružných dokumentů, trvajících vždy s reklamními přestávkami okolo jedné hodiny, představil širokému publiku ty nejúžasnější, největší, nejjedovatější a nejvzácnější plazy i další zvířata, s nimiž se na svých cestách setkal. Austin přirostl k srdci mnoha z nás, kteří si tyto tvory oblíbili. Přitom však jeho dobrodružný život nebyl lehký. Narodil se a vyrostl v Jihoafrické republice v těžkých časech. Rodiče chtěli, aby se stal lékařem, on se však více zajímal o hady, a vytvořil si doma pěknou chovatelskou sbírku, dokonce tvořenou i jedovatými druhy. Nakonec mu ji však ve dvanácti rodiče zakázali, a hadi museli pryč. V mládí byl Austin povinen bojovat v Angolské válce, a byl součástí afrikánské jednotky. Tehdy začal přesouvat potenciálně nebezpečné hady z vojenských táborů do volné divočiny, při jedné takové akci byl však uštknut zmijí útočnou, a následně téměř přišel o ruku - tkáň postižené oblasti totiž začala hnít. Po válce začal pracovat s hady v Transvaal Snake Park, pak na čas přesunul práci do Nordhazer Schlangenfarm v Německu, a po návratu do Jihoafrické republiky byl zase zaměstnán v Hartebeesport Dam Snake and Animal Park, kde vytvořil vskutku úžasný rekord. Aby ve veřejnosti vzbudil zájem o ochranu goril, nechal se zavřít do "klece" (spíše malého obydlí s průhledným sklem), a strávil v něm 107 dní; rozhodl se v něm setrvat i po uštknutí kobrou, k němuž došlo v 96. den pobytu se čtyřiadvaceti jedovatými hady. Zapsal se tak do Guinessovy knihy rekordů, a nikdo ho od roku 1980 nepřekonal. O svých zážitcích z "hadí klece" pak napsal humornou knížku Snakes In My Bed. O něco později se v 80. letech přestěhoval do Namibie, jež se roku 1990 stala samostatným státem, začal fotografovat plazy a ostatní zvířata žijící v poušti Namib, a v průběhu 90. let se začal učit filmaření. Pro německou společnost NDR Naturfilm natočil hodinový dokumentární pořad Die Natur der Schlange, National Geographic pak prodal dokumentární film Dragons of the Namib, pojednávající o chameleonech namibijských. Díky své znalosti hadů se objevil v několika dalších dokumentárních pořadech, a nakonec se stal televizním moderátorem. Dokument Sedm smrtelných útoků, odvysílaný v roce 2001 na Animal Planet, zaujal mnoho diváků, a vedl k natočení filmů Hledání královské kobry (In Search of the King Cobra) a Hledání obrovské anakondy (In Search of the Giant Anaconda), jež se staly prvními dvěma epizodami série Austin Stevens: Pán hadů (přestože tyto dva pořady název celé série ještě nenesly). Po velkém úspěchu tohoto šestnáctidílného seriálu nabídla společnost Tigress Productions Austinovi možnost spolupráce ještě jednou, a to konkrétně na dvanáctidílné sérii Dobrodružství Austina Stevense, která se vysílala čtyři roky po premiéře Pána hadů, tedy v roce 2009. Austin se i nadále věnoval dobrodružnému životu, při natáčení poslední epizody, pojmenované Zabijáčtí netopýři z Amazonie (Killer Amazon Bats), se u něj však začaly projevovat zdravotní problémy. V roce 2016 mu byla diagnostikována Parkinsonova nemoc. Austin již léta žije se svou manželkou Amy v Austrálii, a natáčení se dále nevěnuje... Před dvěma lety byla vydána jeho dosud poslední kniha, Running Wild, v níž popisuje svůj divoký život; kromě setkání s hady, varany, lvy nebo slony při cestách nejen po africkém kontinentu líčí i to, jak přežil teroristický útok, brutální pobodání nožem nebo takřka fatální pád z motorky za prudké jízdy.
Austin Stevens je úžasný člověk, a jeho práce mne velmi inspiruje. Naprosto miluji dokumenty, které natočil, velkou inspirací však pro mne byla i jeho kniha The Last Snake Man z roku 2007, kterou jsem přečetl minulý rok v létě. Chci Austinovi popřát vše nejlepší k významnému životnímu jubileu! Přání jsem již poslal Amy Stevensové, která mi slíbila, že ho Austinovi vyřídí. Chcete-li, též mu popřejte vše nejlepší k 70. narozeninám!



Několik úžasných scén z Austinových dokumentů můžete zhlédnout v tomto videu!

Tento den slaví Blogorgonopsid své jedenácté narozeniny!!!

5. května 2020 v 11:19 | HAAS
Rok zase uběhl jako voda vyvržená gejzírem, a tak dnes, 5. května 2020, slaví Blogorgonopsid již své jedenácté narozeniny! Tento blog jsem založil přesně před jedenácti lety, v úterý 5. května 2009, a ani ve snu bych si tehdy nedokázal představit, že tu bude i po tak dlouhé době! Co víc, nečekal bych, že na něj stále budu psát každý den! I rok po svých prvních kulatinách je Blogorgonopsid živý, aktivní, a nepřišel o své lovecké schopnosti, jež ho v Permské poušti udržují při životě... Od 6. května minulého roku přibylo na tento blog 357 článků. Celkově jsem za posledních jedenáct let napsal již 3640 článků, což je opravdu velký počet. Dosavadní rekord návštěvnosti je stále 409 lidí za jediný den. Bohužel nemám k dispozici současné statistiky, nicméně v době, kdy fungovaly, navštěvovalo můj blog stále mnoho lidí. Tímto Vám chci poděkovat za podporu tohoto blogu. Zároveň chci poděkovat i všem, kteří na můj blog píší komentáře. Tento blog by aktivně nefungoval celých jedenáct let, nebýt Vás. Velice Vám tedy děkuji za zpětnou vazbu, pochvaly, inspiraci, připomínky, doplňující informace a vše jiné. Děkuji ale také všem návštěvníkům, kteří nikdy na můj blog komentáře nepsali. I za Vaši podporu jsem moc rád! Psaní o prehistorii a světě přírody mne stále velmi baví, proto vězte, že se tento blog budu snažit udržet ještě hodně dlouho...


Náš Blogorgonopsid to už tentokrát nevydržel, a zabořil své dlouhé špičáky do dortu tvořeného Scutosauřím masem, Diictodoními stehýnky a uzeným labyrintodontem! V dortu bylo bohužel trochu moc červené, a pocákala mu krk i hlavu! Náležitě si však dort užívá, koneckonců taková hostina se mu nabídne jen jednou za rok! Jen doufejme, že si dort vychutná sám, a že mu ho neukradne nějaký jiný predátor! Pravdou nicméně zůstává, že tohoto starého veterána už zřejmě nic neohrozí... Co se zde v brzké době objeví nového? Mám v plánu začít nový projekt, který se bude týkat prehistorického hmyzu. Nepůjde však o velký karbonský hmyz, spíše o některé menší zástupce hmyzí třídy z různých minulých geologických období. I nadále bude pokračovat 4. série Lovců kryptidů, a stejně tak budou pokračovat Obrázky týdne. Správce dinosauřího parku se na krátkou dobu vrátí později tento rok. Mimoto připravuji popisky prehistorických živočichů, současných hadů a přírodovědných dokumentů. Načaté projekty jako Pravěcí netopýři, Geology Rocks a Slavné expedice budou též pokračovat... Ještě jednou Vám ze srdce děkuji, a doufám, že Blogorgonopsid tu bude ještě hodně dlouho!

HAAS

Primates - nový dokumentární seriál televize BBC

27. dubna 2020 v 11:44 | HAAS
Dosud nejnovějším vysílaným přírodovědným dokumentem z kuchyně BBC Natural History Unit je seriál Primates (česky Primáti), jehož první epizoda se premiérově vysílala včera, v neděli 26. dubna 2020, v hlavním vysílacím čase na stanici BBC One. Primates je dokumentární trilogie zabývající se řádem savců, do kterého patříme i my. Včerejší epizoda byla nazvána Secrets of Survival (Tajemství přežití), a diváci se v ní seznámili například s ohroženými makaky lvími, kteří žijí pouze v pohoří Západní Ghát v Indii. Úžasné záběry ukázaly, že se tyto opice při svém přežití spoléhají na veverky, schopné mnohem snadněji určit, zda jsou plody chlebovníku různolistého v danou dobu jedlé či ne (viz video). Dalšími hvězdami této epizody však byly i gorily horské z Konga a malpy kapucínské z Brazílie; opice proslulé používáním nástrojů. Druhá epizoda seriálu se bude jmenovat Family Matters (Na rodině záleží), a jejím prostřednictvím budou diváci seznámeni s úžasnými příběhy týkajícími se komplexních sociálních životů orangutanů, chápanů a langurů. Název třetího dílu zatím nebyl oznámen, bude se však vysílat za dva týdny, v neděli 10. května, též v hlavním vysílacím čase na BBC One, ostatně jako díl druhý o týden dříve... V původním znění čte komentář britský přírodovědec Chris Packham, jeden z nejznámějších televizních průvodců přírodou a člověk, kterého mám opravdu moc rád. Tato nová dokumentární trilogie však nebude nejnovějším přírůstkem v jeho filmografii nadlouho, neboť na konci května bude Chris opět jedním z moderátorů pořadu Springwatch na BBC Two, ve kterém vystupuje už od roku 2009 (a stejně tak je jedním z moderátorů pořadů Autumnwatch a Winterwatch). Producenty seriálu Primates jsou Nick Easton a Gavin Boyland, výkonným producentem je pak Mike Gunton, který v BBC NHU působí již od roku 1990, a stojí za vysoce ceněnými dokumenty typu Život (Life), Skrytá království (Hidden Kingdoms) či Planeta Země II (Planet Earth II). Za střih dokumentu byl zodpovědný Nick Carline (střih 1. epizody Planety Země II), hudba je dílem kolektivu skladatelů ze společnosti Bleeding Fingers Music... Seriál Primates bude zcela jistě vysílán o něco později tento rok, případně v roce příštím, na stanicích Prima Zoom a ČT2, rozhodně si ho tedy nenechte ujít. Britský Amazon již také umožňuje koupit si celou sérii v digitální formě za cenu 234 korun...


Oficiální ukázka:

Den Země: Jak vlastně začal?

22. dubna 2020 v 13:31 | HAAS
Je tu 22. duben, Den Země! Všichni o něm víme, všichni z naší generace se o něm jako malí učili ve škole, a v případě některých, třeba i mě, o něm beztak slýchali i léta předtím! S Dnem Země se mi pojí nádherné vzpomínky. Vzpomínám si hlavně na to, jak nás v páté třídě paní učitelka vzala ven po velice zajímavé diskuzi o ochraně přírody, která se ale nakonec vyvinula v povídání o kryptidech a mimozemšťanech. Poté, co jsme si pověděli všechno o tajemných tvorech a úkazech, které nás jako děti fascinovaly, vyrazili jsme na louku a do lesa, a sbírali všelijaké odpadky, od plastových lahví po cigarety, jež tam po sobě lidé zanechali. Není žádným překvapením, že takto jsme ve škole Den Země slavili i v letech předchozích a následujících, a místo vyučování se aktivně věnovali zlepšování našeho životního prostředí, ale zrovna ten den mi zkrátka utkvěl v paměti, a teď, když o něm píši, mám pocit, jako bych se vrátil o všechna ta léta zpět a opět si to zažil. Právě díky takovým zážitkům si nedokáži Den Země představit jinak, než jako událost, při níž je nutné přírodě alespoň trochu pomoci.

Za ty 4,5 miliardy let své existence nepoznala planeta Země žádný druh, který by ji měnil a ovlivňoval svým počínáním druhy ostatní - až na nás. Neznamená to, že lidský druh by byl jakýmsi démonem. Vždyť počet lidí chovajících se k přírodnímu světu hezky a s úctou jen roste, bohužel však stejně tak roste celá lidská populace, a ta naši planetu, chceme-li to či nechceme, mění až příliš rychle. A přece jen se čas od času mezi lidmi najdou tací, kteří k přírodě žádný respekt nemají. Od lidí odhazujících plechovky v lese po magnáty, jež nezajímá, kolik živočichů a rostlin připraví o život vykácením pralesa. Den Země je zaměřen na propagaci ochrany životního prostředí. Musíme mít na vědomí, že právě to je v současné době jedna z nejpřednějších záležitostí, se kterou se potýkáme. Ničení přírody už bylo dost, společně ji tedy chraňme. Je to důležité pro nás pro všechny, i pro ty, kteří jí nevěnují dostatečnou pozornost.


Tento Den Země je již 50. v pořadí slaveným ve Spojených státech amerických, a 30. slaveným po celém světě. Jak to tedy celé začalo? Proč vlastně Den Země slavíme? Proč je datum 22. dubna každoročně výrazně označeno v našich kalendářích, a proč jsme se školou místo vyučování chodili sbírat odpadky a pomáhat tak přírodě? Celé to začalo v roce 1969, kdy šest kilometrů od pobřeží Santa Barbary v americké Kalifornii došlo k nekontrolovanému vypuštění nafty do Santa Barbara Channel z plošiny Platform A společnosti Union Oil. V období od 28. ledna do 7. února došlo k úniku 13 000 až 16 000 metrů krychlových nafty, jež znečistila místní vody k nepoznání. Do té doby šlo vůbec o největší únik tekuté těžené látky do moře, větší nastaly až v roce 1989 na pobřeží Aljašky a v roce 2010 v Mexickém zálivu, a v obou případech se jednalo o ropu. Přírodní katastrofa v Santa Barbara Channel zabila přes 3500 mořských ptáků, a bezpočet delfínů a dalších kytovců, lachtanů a tuleňů, a samozřejmě mnoha dalších mořských živočichů. Odhadovaný počet jednotlivých zabitých zvířat se vyšplhal na víc než 10 000. Tato událost přiměla tehdejší americké aktivisty k započetí události, kterou nazvali Earth Day. Mnozí z těchto environmentalistických aktivistů pomáhali se záchranou zasažených živočichů v Santa Barbara Channel, a patřili mezi ně kupříkladu John McConnell a Selma Rubin. A právě tito lidé stáli u založení Dne Země, ač za nápadem stáli i jejich kolegové, opět aktivisti pracující na záchraně zvířat v místě neštěstí, Marc McGinnes a Bud Bottoms.

John McConnell, mírový aktivista a rodák z Iowy, veřejně o Dnu Země promluvil o několik měsíců později na UNESCO Conference v San Francisku. Navrhl, aby se Den Země slavil 21. března, v první jarní den, a aby byl oslavou míru a celé planety. O vznik Dne Země se o měsíc později zasloužil demokratický senátor, aktivista a environmentalista z Wisconsinu, Gaylord Nelson. Naftovou stopu o délce nějakých 2000 kilometrů viděl při letu letadlem, a když se dozvěděl o McConnellových plánech, rozhodl se mu pomoci. Přišel s nápadem slavit Den Země poprvé dne 22. dubna 1970. Za organizaci první oslavy naší planety se zasloužil Denis Hayes. Nelson ho sám vybral, kvůli čemuž byl Hayes ochoten opustit Harvardovu univerzitu.


A tak to celé začalo. Americký prezident Richard Nixon a první dáma Pat Nixonová společně vysadili strom na jižním trávníku u Bílého domu. Starosta New Yorku John Lindsay umožnil aktivistům oslavujícím první Den Země shromáždit se v Central Parku. Zavřena byla toho dne dokonce i Pátá Avenue. Union Square v Manhattanu za jediný den navštívilo přes sto tisíc lidí. Fotografie a záběry z oslavy obešly celé Spojené státy, a jen dále umožnily, aby se na Den Země roku 1970 nezapomnělo. Dále se uskutečnil také první Týden Země, jehož administrátorem byl Edward Furia.

V roce 1990 se stal z Dne Země mezinárodní svátek, kterého se zúčastnilo okolo 200 milionů lidí ve 141 zemích. 20. výročí Dne Země bylo již sponzorováno velkými společnostmi, a šly do něj miliony dolarů. Došlo k vytvoření dvou skupin, The Earth Day 20 Foundation, vedené Edwardem Furiou, a Earth Day 1990, za kterou zodpovídal Denis Hayes. Gaylord Nelson byl čestným předsedou obou těchto společností. Den Země v roce 1990 se zaměřil především na recyklaci, a byl hnací silou k vytvoření Summitu Země v Rio de Janeiru, který se konal v červnu 1992, a znovu později v roce 2012. Ve druhé polovině 90. let se události spojené se Dnem Země začaly zaměřovat i na změnu klimatu, na globální oteplování, ale i na užívání udržitelné energie, neovlivňující negativně životní prostředí.


Dnešní 50. výročí Dne Země je bohužel ovlivněno omezeními, za která může současná, předtím nevídaná situace. Avšak tam, kde je to možné, můžeme stále provádět úklidy lesů či luk. Díky internetovému připojení můžeme všichni bez problémů podepisovat petice za záchranu ohrožených druhů a jejich habitatů. Doufám, že si dnešní den užijete, a že uděláte něco pro zachování biodiverzity a zlepšení životního prostředí. Počítá se každý ždibec! Mějte to na vědomí, vždyť za budoucnost Země chtě nechtě zodpovídáme my, a ta budoucnost může být šťastná nejen pro náš druh, ale i pro druhy ostatní.

Knihy o pravěku: Pravěká zvířata

24. března 2020 v 11:25 | HAAS
Zase jsem si udělal malou přestávku ve psaní popisů knih o prehistorii, zatím poslední článek na toto téma jsem napsal v první polovině prosince minulého roku, a šlo o popisek knihy Putování pravěkým světem - Dinosauři. Myslím, že je na čase se k těmto článkům zase vrátit!

Pravěká zvířata je kniha napsaná Josefem Benešem s ilustracemi Zdeňka Bergera, vydaná v roce 1992 Státním pedagogickým nakladatelstvím. Je to dle mého skvěle sestavená publikace obsahující především popisky velké palety prehistorických živočichů, od primitivních rybovitých obratlovců, jako byl Hemicyclaspis, přes dinosaury od Compsognatha po Triceratopse, až po vyhynulé druhy primátů, jako byl kupříkladu Pliopithecus vindobonensis, jehož fosilie jsou známy i ze Slovenska. Kniha je nicméně rozdělena na dvě velké části: Jak se vyvíjeli obratlovci (začíná na straně 9) a Pravěká zvířata v obrazech (začíná na straně 55), právě druhá část knihy je nejrozsáhlejší. První část je rozdělena na několik podkapitol; Několik slov úvodem, Vznik obratlovců, Rybovití obratlovci, Z vody na souš, Život dále od vody, Z pradějin ptáků a O vzniku a vývoji savců. Čtenářům je prostřednictvím těchto podkapitol přiblížen vývoj života na Zemi. Je jim prezentováno schéma nejstarší fáze vývoje druhoústých, od hypotetického předchůdce přes hvězdice, lilijice, sumky a kopinatce po primitivní rybovité obratlovce. Takových schémat je v této části knihy více (Schéma vývoje obojživelníků, Změna pozice končetin u suchozemských obratlovců, Srovnání křídla ptáků, ptakoještěrů a netopýrů aj.). Na závěr je zde uvedena tabulka geologických období... Druhá část knihy je v podstatě souborem popisů prehistorických zvířat, jak již bylo zmíněno výše. Platí, že na levé (sudé) straně jsou vždy uvedeny název živočicha, jméno autora popisu, krátká charakteristika, tělesné rozměry, geologické stáří a geografické rozšíření. Zároveň, a to je pozoruhodné, je strana doplněna o krátkou definici popisovaného zvířete v angličtině (většinou v jedné či dvou větách, výjimečně více). Pravá (lichá) strana pak dané zvíře zobrazuje v ilustraci od Zdeňka Bergera. Všechny tyto ilustrace jsou moc povedené. Na některých sice dinosauři stále táhnou ocas po zemi, vzhledem k době vydání knihy to však není moc překvapivé. Text je rozhodně srozumitelný, a dozvíte se z něj velké množství informací. Tuto knihu mohu rozhodně doporučit, je moc pěkná!


Základní údaje:
autor: Josef Beneš,
rok vydání: 1992,
počet stran: 319.

V psaní těchto článků hodlám pokračovat!

Premiéra Divoké Střední Ameriky s Nigelem Marvenem ve Spojeném království

8. března 2020 v 11:48 | HAAS
Nový seriál Nigela Marvena s názvem Divoká Střední Amerika (Wild Central America with Nigel Marven) byl již na tomto webu několikrát zmíněn. První epizoda, Divoký Honduras (Wild Honduras), se v kontinentální Evropě premiérově vysílala minulý rok v srpnu na Viasat Nature. Štáb Nigel Marven Productions, tvořený producentem a prezenterem Nigelem, kameramanem Mikem Hutchinsonem a pilotem dronu Rogerem, zrovna v té době natáčel další tři díly této série, jež vstoupily do postprodukce na podzim, a jak Nigel prostřednictvím svého twitterového účtu fanoušky informoval, byly dokončeny na samém konci minulého roku. Další dvě epizody Divoké Střední Ameriky se premiérově vysílaly ve Spojeném království na kanále Nat Geo Wild ve dnech 22. února a 29. února, přičemž jsou nyní reprízovány každou neděli. Těmito epizodami jsou tedy Divoká Kostarika (Wild Costa Rica) a Divoká Guatemala (Wild Guatemala), druhá zmíněná bude na britské verzi Nat Geo Wild reprízována dnes, 8. března 2020, v 19:00. Epizoda o divoké přírodě Panamy zatím v programu není, s jistotou však můžeme říci, že bude uvedena v několika příštích měsících. Zřejmě za to může fakt, že tato epizoda byla dokončena jako poslední (také její natáčení bylo nejdelší), a stanice Nat Geo Wild ji zatím nezakoupila. Distribuční společnost Off the Fence nicméně Divokou Střední Ameriku distribuuje jako čtyřdílný seriál. Je pravděpodobné, že později tento rok, případně příští rok, bude celý seriál vysílán v českém dabingu na Prima Zoom, obdobně jako jeho předchůdce, Divoké Filipíny (Wild Philippines with Nigel Marven). Jsem si jistý, že zbytek seriálu uvede tento rok také Viasat Nature... Dle popisu uvedených epizod o přírodě Kostariky a Guatemaly na webu Sky TV Listings se rozhodně máme, na co těšit! V Divoké Kostarice se Nigel setká s pestrobarevnými středoamerickými papoušky proslulého druhu ara arakanga, hravými delfíny, mláďaty kožatek a velkou samicí křovináře aksamitového. V Divoké Guatemale zase Nigel navštíví mayské ruiny, setká se s místními obyvateli v ulicích guatemalských měst a zjistí, jak žijí a co prodávají na trhu, a vydá se hledat vřešťany černé, trogony a navštíví břehy jezera Atitlán. Jak Nigel uvedl minulý rok v září na Twitteru, dokonce byl v Las Lagunas ubytován ve stejné místnosti hotelu, v němž byl kdysi ubytován Morgan Freeman... Nigel také vydal krátký, zhruba minutový klip z Divoké Panamy, ve kterém se setkává se samicí lenochoda a jejím droboučkým mládětem... Divoká Střední Amerika bude naprosto úžasný seriál!


Zemřel José Bonaparte, paleontolog, který popsal Argentinosaura

20. února 2020 v 19:38 | HAAS
V úterý 18. února 2020 přišla velice smutná zpráva. José Bonaparte, jeden z nejvýznamnějších argentinských paleontologů, zemřel ve věku úctyhodných 91 let. Mnozí ho nazývali zakladatelem argentinské paleontologie, a mužem, který se zasloužil o rozšíření našich znalostí o jihoamerických dinosaurech jako málokdo jiný. Byl důkazem toho, že se paleontologii může věnovat každý zapálený nadšenec. Nikdy se mu nepoštěstilo vystudovat střední školu, natožpak univerzitu, a přesto se stal průkopníkem v oboru, který si v mládí zamiloval. Bonaparte se v devatenácti letech vydal se svými přáteli na paleontologickou výpravu, která možná navždy změnila jeho život. Od té doby se fosiliím věnoval neustále, a nabyl takových znalostí, teoretických i praktických, že byl nakonec Muzeem přírodních věd v Buenos Aires jmenován titulem Doctor Honoris causa. Tehdy mu bylo osmatřicet let. V polovině 70. let, v době, kdy za svou práci obdržel tento titul, pracoval s Martínem Vincem a Juanem C. Lealem na vykopávkách saltasauří kostry. Saltasaura formálně popsal v roce 1980 se svým kolegou Powellem, ačkoliv předtím se již zasloužil o popsání rodů Mussaurus (1979) a Riojasaurus (1969). Velkou slávu mu přinesl popis Argentinosaura, jednoho z největších suchozemských živočichů všech dob, který s Rodolfem Coriou zhotovil v roce 1993. Počátkem 90. let však popsal i rody Alvarezsaurus, Amargasaurus a Andesaurus, a v roce 1998 konečně také rod Agustinia. Dle jednoho vědeckého článku byl dokonce Bonaparte zodpovědný za pojmenování více dosud platných dinosauřích rodů v nedávné minulosti, než kterýkoli jiný paleontolog. Právě díky němu je dnes Argentina jedním z horkých míst pro obor paleontologie. Ti, kteří ho osobně znali, o něm mnohdy říkali, že byl "naštvaný". Byl schopen odložit vše stranou, aby se mohl věnovat své vášni. Proto se nikdy nezdráhal vyrážet na dlouhé paleontologické výpravy do nehostinných oblastí. Publikování v oboru paleontologie se věnoval i léta před svou smrtí. Svou poslední vědeckou studii publikoval v roce 2017 ve věku 89 let. Nebýt José Bonaparteho, nikdy bychom argentinské dinosaury neznali tak, jak je známe. Za to mu patří velký dík.

Premiéra 4. série Deadly 60!

19. února 2020 v 12:02 | HAAS
V pondělí 17. února 2020 měla na televizní stanici CBBC premiéru první epizoda 4. série cyklu Deadly 60 (česky 60 zvířecích zabijáků nebo též Vražedných šedesát)! O tom, že Steve Backshall a jeho štáb natáčeli novou sérii Deadly, jsem se zmínil již minulý rok. Nyní je však konečně na televizních obrazovkách, a ačkoliv bude zřejmě trvat přibližně dva roky, než bude uvedena na ČT, máme se rozhodně na co těšit. Z Deadly se stal velký fenomén. Přece jen je to už jedenáct let, co se odvysílala zcela první série Deadly 60, ve které se Steve vydal na cestu po celé planetě při hledání své první šedesátky nebezpečných živočichů. Díky jejímu úspěchu byla natočena druhá a později také třetí série, stejně jako seriály Live 'n Deadly nebo Desítky nejnebezpečnějších (Deadly Top 10), následované velkým jednatřicetidílným seriálem Deadly Pole to Pole, speciálním seriálem Backshall's Deadly Adventures a v roce 2018 také desetidílným seriálem Nebezpeční dinosauři (Deadly Dinosaurs), který se v současné době vysílá na ČT:D. Na co se však můžeme těšit ve 4. sérii Deadly 60? Kromě hledání dalších 60 nebezpečných tvorů - a to nebezpečných jen pro Steva, ale i ostatním živočichům - cyklus ponese i velice důležité poselství o ochraně přírody. První epizoda, vysílaná v pondělí, nesla název Rhino Rescue Special. Celá se věnovala nosorožcům, a nebezpečím, kterým čelí. Jak slibuje úvodní sekvence 4. série, "zcela poprvé" (v rámci Deadly) nám Steve přiblíží problémy, se kterými se někteří "nebezpeční" živočichové musejí potýkat, a dozvíme se, co udělat pro jejich záchranu. Informací o čtvrté sérii je jinak na internetu po málu (seznam dalších epizod jsem pro Vás zatím nemohl získat, neboť stránky CBBC nelze zobrazit mimo Spojené království). Hádám však, že čtvrtá série bude, podobně jako její předchůdci, sestávat ze 26 epizod. Většina z nich bude mít ten klasický dobrodružný ráz, a obvykle se v nich představí v průměru tři zvířata, jež Steve umístil na svém seznamu. Čas od času se však mezi epizodami objeví i nějaký ten speciál. Každý díl trvá 29 minut. Tým, který za produkcí čtvrté série stojí, je vesměs stejný jako ten, který produkoval předchozí série. Režisérem byl opět James Brickell. Zda byl hlavním kameramanem celé série opět Johnny Rogers, to jsem zatím nezjistil (jeho webové stránky o tom zatím nevypovídají). Zjistím-li tedy pro Vás více informací, rád je zde později uvedu, nejspíše v novém článku. Z úvodní sekvence, kterou dal před dvěma dny Steve na svůj facebookový a twitterový účet, vyplývá, že se můžeme těšit na jeho blízká setkání s rejnoky manta, s karetou, se servalem, krajtou mřížkovanou, fregatkami, nosorožci, a také kosatkami. V jedné z nadcházejících epizod se bude Steve potápět s kosatkami v mrazivých arktických vodách, zatímco mu bude nad hlavou hrát světelná show polární záře. V jiné epizodě se Steve zřejmě příliš přiblíží k mladému slonovi, který se po něm rozežene... Bude to zkrátka skvělé! Těšíte se?


Stevu Backshallovi a Helen Glover se minulý měsíc narodila dvojčata Kit Nathan Newlyn a Willow Bo, která spolu s jejich přibližně rok a půl starým synem Loganem tvoří již pětičlennou rodinku. I když je cyklus Deadly přístupný divákům starším osmi let, kdo ví, možná se na něj budou dívat. Anebo ještě ne?Smějící se Odpovězte si sami... Ještě uvedu, že Steve obdržel na začátku roku 2020 Řád britského impéria za svou práci týkající se charity a ochrany přírody!
 
 

Reklama