Podivuhodné zprávy ze světa pravěku

Původ mosasaurů (1/2)

8. července 2017 v 10:47 | HAAS
Po seriálech Původ plesiosaurů, Původ pliosaurů a Původ ichtyosaurů, které jsem napsal v minulém roce, je čas začít s novým projektem, který se zaměří na čtvrtou nejznámější skupinu mořských plazů. Jsou to mosasauři, a my nahlédneme do světa jejich vývoje!

Původ mosasaurů

Příchod nových vládců moře

Pozdní Křída byla nejen obdobím největších suchozemských predátorů, jako byl Tyrannosaurus nebo Spinosaurus. Byla to také doba, kdy mořím začala a s koncem tohoto období přestala vládnout jedna nová skupina mořských zabijáků. Jmenovali se mosasauři (Mosasauroidea). Měli protáhlou lebku s nozdrami umístěnými blíže očím než špičce lebky, oči se nacházely po stranách hlavy, krk byl krátký a tlustý, z trupu vybíhaly dva páry končetin tvaru ploutví a celé tělo ve vodě poháněl silný ocas, občasně vybavený ploutevním lemem. Tito plazi samozřejmě dýchali vzduch, takže se podobně jako velryby a další kytovci, nebo jako dnešní leguáni galapážští, museli vynořovat na hladinu, aby se nadechli. Jinak však žili celý svůj život v moři. Nebyli schopni pohybu na souši, ani souš nevyhledávali. Za poměrně krátkou dobu (jen několik desítek milionů let) své existence se z nich stali jedni z největších vodních predátorů, kteří kdy žili...

Mosasauři se začali vyvíjet teprve asi před devadesáti milióny lety. Právě v této době vyhynula skupina ichtyosaurů, a tak je více než zřejmé, že ichtyosaury opuštěnou ekologickou niku obsadila tato nová skupina masožravců. Mosasauři nebyli blízce spřízněni s ichtyosaury, spojovalo je toho málo, jako např. zařazení mezi plazy. Nebyli ani blízkými příbuznými plesiosaurů. Na rozdíl od nich to byli živočichové, kteří mají příbuzné v dnešním světě, a jakými příbuznými oni jsou! Patří mezi ně největší ještěři jednadvacátého století. Mosasauři byli úspěšnou postranní linií varanidů, tedy varanovitých, čeledi plazů, která se dnes mezi zájemci o herpetologii těší velké oblibě. Na první pohled je příbuznost s varany a s ještěry vůbec zřejmá: mosasauři skutečně byli šupinatými plazy, kteří vládli oceánům, a přitom měli blízko k dnešním varanům. Evolučně měli blíže i k našim evropským ještěrkám než například ke Kronosaurovi monstrózních rozměrů. Úspěšnými tedy mosasauři byli, to ano. Žili však poměrně krátce. Ti první se objevují ve fosilním záznamu v době před 92 miliony let, na počátku pozdní části Křídy. Vymírají před 65 miliony let následkem dopadu obřího asteroidu a kataklyzmatické události jím vyvolané. Celkově se tedy udrželi na naší planetě "jen" zhruba 27 milionů let (pro srovnání plesiosauři žili asi 138 milionů let).



Ekologickou niku, kterou ichtyosauři opustili, snad nemohla nahradit vhodnější skupina mořských plazů. Živili se stejnou potravou, jako jim velmi vzdáleně příbuzní ryboještěři, tedy lovili sépie, ryby, amonity atd. Rodili živá mláďata, což není u plazů, kteří celý život žijí ve vodě, překvapující. Je možná odvážné to tvrdit, ale lze usuzovat, že kdyby ichtyosauři neztratili na počátku pozdní Křídy své postavení, možná by se z mosasaurů nikdy nestali tak úspěšní a velcí predátoři. Nelze však tvrdit, že by se nevyvinuli. První rody však rozhodně nebyly dominantními vládci oceánů. Byli to malí živočichové, kteří se jistě ocitali na jídelníčku mnohem větších dravých příšer...

Předky mosasaurů byli aigialosauridi (např. pozdně křídový Aigialosaurus). Byli to zástupci skupiny varanů, kteří žili částečně suchozemským, částečně vodním způsobem života. Zdržovali se zřejmě poblíž řek, jezer nebo snad i mořského pobřeží, kde už lovili ryby a byli znamenitými plavci. V minulosti se však předpokládalo (a tento názor zastával i Edward Drinker Cope), že mosasauři mají společného předka s hady. Nyní víme, že tomu tak nebylo, a hadi se navíc objevili už před 160 miliony let. Jakákoliv podobnost mezi hady a mosasaury (kupříkladu dvojitá řada přírubových zubů na patře) sice v jejich příbuznosti hraje roli (ke všemu varani mají blíže k hadům než k malým ještěrkám), ale pro současnou vědeckou společnost už nedokazuje těsnou příbuznost těchto dvou skupin. Navíc víme, že hadi se nevyvinuli ve vodě, ale v druhohorách se přizpůsobili hrabavému životu. Mosasauři se naopak skutečně ve vodním prostředí vyvinuli...


Zřejmě nejstarším dosud objeveným mosasaurem je Dallasaurus. Staršího zástupce čeledi Mosasauridae snad ani neznáme. Žil před 92 miliony let a byl, což je zjevné, pojmenován podle Dallasu v Texasu. Dallasaurus neměřil ani metr na délku. Stěží se dá uvěřit tomu, že jeho potomci byli třeba i patnáctkrát delší. Tento tvor byl jakousi složeninou aigialosauridů a prvních mosasaurů. Přesto jej můžeme považovat za prvního právoplatného mosasaura. Lovil pouze ryby a žil částečně na souši a částečně ve vodě. Jeho potomci už však byli výhradně vodní...


Před 90 miliony let se objevuje další mosasaurid, roku 1994 pojmenovaný Yaguarasaurus. Byly objeveny jen fragmenty kostry: artikulovaná lebka, žebra a několik obratlů. Přesto víme, že šlo o mosasaura. Je neuvěřitelné, jaký pokrok ve velikosti mosasauři za poměrně krátkou dobu učinili. Yaguarasaurus zřejmě nebyl přímým potomkem sotva metrového Dallasaura, ale i tak byl jeho blízkým příbuzným a poměr velikosti Dallasaura a Yaguarasaura byl asi 1 : 5. Jinými slovy, délka Yaguarasaura je odhadována asi na 5 metrů. Nalezená lebka měří celkově 87 centimetrů, do plně otevřené tlamy zvířete by se tedy vešel celý Dallasaurus. Mosasauři si tedy před 90 miliony let začali libovat.

Yaguarasaurus byl objeven na nalezišti Cueva Rica poblíž městečka Yaguará v údolí řeky Magdalena v kolumbijských Andách. Druhové jméno Yaguarasaurus colombianus tedy znamená "Yaguarský ještěr z Kolumbie". V rámci čeledi Mosasauridae patřil do podčeledi Tethysaurinae, která byla pojmenována podle proslulého prehistorického moře Tethys. Byl bratrancem severoamerického Russellosaura, pocházejícího ze stejné oblasti, jako Dallasaurus. K dalším primitivním mosasaurům se řadil Selmasaurus russelli. Oba byli pojmenováni podle kanadského paleontologa Dalea Russella (nar. 1937), který se výzkumu mosasaurů věnoval.


Na obrázku výše již vidíte Globidense. Globidens žil před 85 až 65 miliony let a dosud byly jeho fosilní pozůstatky objeveny jak v Severní Americe, tak v Indonésii a v Evropě. S délkou šesti metrů se už řadil ke středně velkým masožravcům v oceánu. Byl to úspěšný rod, vydržel dvacet milionů let prakticky bez velkých anatomických změn. Dnes je uznáváno pět různých druhů rodu Globidens. Živil se především měkkýši, mezi nimi především mlži a také amonity. Ostatní známí mosasauři nebyli známí jako požírači měkkýšů, nebo alespoň netvořili podstatnou část jejich jídelníčku. Zuby Globidense byly však na "rozlouskávání" měkkýších vápenatých schránek přímo adaptovány. Jeho ozubení nesloužilo k trhání masa, ale k proniknutí do schránky a jejímu otevření, aby se hladový mosasaur mohl dostat k měkkému tělu měkkýše uvnitř. Nakonec je snad nutno uvést, že nalezený exemplář z Jižní Dakoty měl v žaludku pozůstatky rozkousaných ulit, což vše jen potvrzuje...


Podívali jsme se už na rané mosasaury, stejně jako na Globidense, který žil až do konce Křídového období. Příště se zaměříme na pokročilé mosasaury, hlavně pak na skutečné obry, jež lovili vše, co jim vplavalo do cesty, od velkých amonitů po žraloky a dokonce i ostatní mosasaury.

O tom tedy příště...

Vyhynulí tvorové z Karibiku: Nesophontes

1. července 2017 v 11:10 | HAAS
Počínaje dnešním dnem začíná na mém blogu nový velký projekt nazvaný Vyhynulí tvorové z Karibiku. Bude pojednávat o úžasných, ale v současnosti již neexistujících zvířatech, mnohá z nichž vyhynula ještě předtím, než je evropský objevitel mohl popsat. Někteří z těchto tvorů vyhynuli již dávno, jiní krátce před objevením amerického kontinentu. Někteří dokonce vymizeli teprve nedávno. Mohl za to člověk, nebo vyhynuli přirozenou cestou? V tomto seriálu se podíváme na mnohdy bizarní a fascinující tvory, kteří Karibiku dávali lesk dávno před nebezpečnými korzáry...

Jméno zvířete: Nesophontes,
Zařazení: Savec z řádu hmyzožravců,
Vyhynutí: Nejspíše na počátku 16. století,
Příbuzní? Existují.
Nesophontes byl rod hmyzožravců blízce příbuzných dnešním rejskům nebo štětinatcům. Blízko měl především ke druhé jmenované skupině hmyzožravců, která je stále zastoupena dvěma žijícími druhy vyskytujícími se na několika ostrovech v Karibském moři. Štětinatec nebo-li Solenodon patří mezi několik málo savců, kteří jsou vyzbrojeni jedem. Neví se však, zda jedovatým hryznutím mohl disponovat i jeho vyhynulý příbuzný. Těžko říci, zda evropští objevitelé Nesophenta někdy viděli. Vedou se spory o tom, kdy toto poměrně záhadné zvíře vyhynulo. Někteří vědci tvrdí, že Nesophontes vyhynul zhruba v době, kdy byla Amerika objevena Španěly, což znamená, že k vyhynutí došlo na počátku 16. století. Jiní odborníci se domnívají, že rod existoval ještě v minulém století a nakonec mlčky vyhynul. Některé druhy tohoto rodu, například Nesophontes zamicrus z ostrova Hispaniola, na němž se dnes rozkládají Haiti a Dominikánská republika, jsou oficiálně označovány za vyhynulé až od 30. let 20. století, přičemž někteří věří tomu, že vyhynuli právě v té době, jiní se zase přiklánějí k názoru, že vyhynuli mnohem dříve. Proto je těžké určit, proč Nesophontes vyhynul. Mnohé z jejich pozůstatků se nicméně našly v blízkosti koster krys a myší, což jasně podporuje alespoň jednu teorii: tento rod hmyzožravců zcela jistě přežil vymírání na konci Pleistocénu. Hlodavci byli na karibské ostrovy dovezeni lidmi a mohli způsobit vyhynutí Nesophonta tím, že mu jednoduše konkurovali... Nesophontes byl studován pouze z fosilních pozůstatků, některé z nich se datují do našeho letopočtu, ale žádná z koster se nedatuje do novověku (zde se opět dostáváme k problému určení času, kdy zvíře vyhynulo). Je však zajímavé, že některé kosti Nesophonta se nalezly například ve fosilizovaných sovích vývržcích. Draví noční ptáci tedy Nesophonta lovili. Celkově šlo o savce malé velikosti, jednotlivé druhy měřily od 5 do 15 centimetrů na délku. Hlava byla protáhlá jako u štětinatců, kteří jsou nejbližšími žijícími příbuznými Nesophonta. Výzkum DNA nicméně ukázal, že se vývojová větev Nesophontů odtrhla od štětinatců (Solenodon) už před 40 miliony let. Nesophontes byl tedy mezi hmyzožravci jedinečný. Samozřejmě byl vybaven i dlouhým ocáskem...


Měl výjimečně citlivý čich, s jehož pomocí nalézal svou oblíbenou potravu: hmyz a další bezobratlé... Dosud je známo několik odlišných druhů rodu Nesophontes, není však zcela jasné, kolik jich ve skutečnosti je. Podle některých vědeckých prací jich existovalo 6, podle jiných 8 nebo 9, jindy se uvádí až 12. Vždy se však počítá pouze s pleistocénními a holocénními zástupci tohoto rodu. Otázkou je, kolik milionů let samotný rod existoval, neboť se nevyvinul před 40 miliony let, tehdy se vyvinuli pouze jeho předkové, základní zástupci jeho vývojové větve... Tito tvorové se vyskytovali pouze na ostrovech Velkých Antil, tedy na Kubě, Hispaniole, Pororiku, Jamajce a na Kajmanských ostrovech. Jejich pozůstatky byly nalezeny na všech z těchto ostrovů, zřejmě pouze s výjimkou Jamajky (nepotvrzeno). Pravděpodobně nejlépe prozkoumaným zástupcem rodu je Nesophontes edithae (vyobrazen), jehož fosilie se nacházejí ve sbírkách v Londýně.


Zdroje obrázků:
2. https://www.researchgate.net/figure/6552797_fig1_Figure-1-Cag-3-mammal-subfossils-a-Nesophontes-edithae-mandible-b-Heteropsomys (část obrázku označená jako b zobrazuje čelist druhu Heteropsomys insularis, čelist N. edithae pouze část a).

Příští týden napíši další část nového projektu "Vyhynulí tvorové z Karibiku"...

Základní údaje o čeledích dinosaurů-Plateosauridae

22. června 2017 v 14:04 | HAAS
Přináším další část svého projektu Základní údaje o čeledích dinosaurů, tentokrát o Plateosauridech...

Název čeledi: Plateosauridae,
Autor názvu a popisu: Christian Erich Hermann von Meyer, 1837 (Plateosaurus), O. C. Marsh, 1895 (Plateosauridae),
Nejznámější zástupce: Plateosaurus,
Doba výskytu: Trias.
Plateosauridi patřili mezi prosauropody, kteří byli v pozdním Triasu a rané Juře zastoupeni velkým množstvím rozličných rodů. Čeleď Plateosauridae však zahrnovala pouze ty, kteří měli vývojově blíže k Plateosaurovi než k Massospondylovi (čeleď Massospondylidae je též zastoupena množstvím prosauropodích rodů). Pozůstatky plateosauridů známe z Eurasie a Jižní Ameriky. Byli to středně velcí dinosauři, v období Triasu se však řadili k největším suchozemským zvířatům na světě. Plateosaurus, nejznámější zástupce této čeledi, byl až 9 metrů dlouhý a vážil až 4,5 tuny. Žil v Evropě a Severní Americe před 220 až 215 miliony let a setkával se se slavnými triaskými veleještěry, tehdy ještě převážně malými, jako byl masožravý Coelophysis. Naproti tomu Unaysaurus, jediný další uznávaný rod, měl 2,5 metru na délku a v dospělosti jeho hmotnost činila 70 kilogramů. Žil před 225 miliony let v Brazílii. Je možné, že šlo o přímého předka Plateosaura, neboť žil o něco dříve a velký dinosaur se z něj pak mohl vyvinout. Oba chodili převážně po zadních, i když chůze po všech čtyřech pro ně též nebyla problémem. S ostatními plateosauridy je to z vědeckého hlediska již problematičtější. Jaklapallisaurus z centrální Indie, z doby před 200 miliony let, je sice považován za člena této čeledi, ale není toho o něm mnoho známo. Zatím je však uznáván jako zástupce čeledi Plateosauridae. Problém však nastává u rodů jako je Plateosauravus z Jižní Afriky. Původně byl Sidney Haughtonem považován za jihoafrický druh Plateosaura, ale pak se ukázalo, že je to odlišný rod. V Krugerově národním parku bylo dosud objeveno více než tucet jedinců, všichni jsou však fragmentální. O čínském Yimenosaurovi z rané Jury, z doby před 190 miliony let, toho též nevíme mnoho. Snad to byl býložravec či všežravec... Jisté je však to, že Plateosauridi byli takřka vesměs býložraví, na začátku Jury se snad mohly objevit i rody živící se částečně masem, ale to vůbec nebylo potvrzeno. Jsou však jednou z prvních dinosauřích čeledí zahrnujících větší rody, samotný Plateosaurus je toho při své velikosti důkazem. Někteří vědci se však nyní domnívají, že Plateosauridae je vlastně synonymum slova Prosauropoda, a prosauropodi už nebyli čeledí, ale infrařádem, jenž byl von Huenem zaveden roku 1920. Zde se situace mírně komplikuje...



Snad se Vám tento článek líbil, pokud ano, budu za to velmi rád...

Odhalení skrytého tajemství Megalosauří čelisti

14. června 2017 v 16:12 | HAAS
Za námět k napsání tohoto článku i informace, jež jsem pro něj získal, děkuji University of Warwick a Science Daily... Doufám, že Vás tato zpráva nadchne...

Asi před 200 sty lety objevená fosilní čelist Megalosaura z Oxfordu patří mezi nejslavnější dinosauří zkameněliny vůbec. Britští nadšenci paleontologií ji znají stejně dobře, jako Dippyho z Londýnského muzea, i když se jedná pouze o fragment spodní čelisti kdysi ohromného masožravého ještěra. Megalosaurus byl prvním kdy historicky popsaným dinosaurem-jeho popis učinil William Buckland v roce 1824. Učinil tak na základě nálezů z Oxfordshire, několika kostí starých přes 160 milionů let, pocházejících tedy z dob, kdy byla Británie roztroušena na menší ostrůvky a část dnešního ostrova byla zalita mořem obývaným prapodivnými příšerami. Megalosaurus tehdy na souši dominoval coby největší britský masožravý dinosaurus. V Oxfordském muzeu přírodních věd (viz. rubrika Muzea, výstavy, zoo a dinoparky) se tehdy nalezené kosti nacházejí, a mezi nimi je i fragment dolní čelisti, jenž nyní vydal fantastická svědectví... V době objevu a popisu nemohl vynikající geolog William Buckland zjistit o čelisti vše, neboť skrývala jedno velké tajemství. Nebýt moderní technologie, nikdy bychom se nedozvěděli o skrytých předmětech nacházejících se v čelisti. Těmito předměty jsou zuby, jež se nenacházejí na povrchu. V kosti je jich totiž dalších pět, jde tedy o poměrně výjimečný pohled na to, jak zuby dinosaurům rostly pod již vyklubanými zuby a později je nahrazovaly. Již dávno se o dinosaurech ví, že k tomu docházelo, přesto je však takový nález v tolik slavné fosilii jedinečný. Dalo by se říci, že je to jako by byl na Věstonické Venuši objeven otisk drápu jeskynního lva, nebo na obrazu Mona Lisy maličká postava v pozadí-nálezy, k nimž pochopitelně asi nedojde, o to větší je pak překvapení, když k jakémusi výjimečnému objevu u fosilie, jež byla vykopána v první polovině 19. století a studována desítkami odborníků. Při průzkumu "skrytého tajemství" Megalosauří spodní čelisti byl použit vysoce výkonný CT skan a 3D analyzační software. Profesor Mark Williams, vedoucí výzkumu, nechal pořídit 3000 rentgenových snímků čelisti! Díky nim pak došlo k odhalení pěti dalších zubů. Také se poprvé povedlo "vystopovat" kořeny vyklubaných zubů. A také se naneštěstí ukázala smutná pravda: Megalosauří fosilie nebyla tak neporušená, jak se dosud myslelo. Jakési poškození fosilie vyšlo najevo až po skenování. Nyní lze detektivně vypátrat, proč je fosilie mírně poškozena; mezi lety 1927 a 1931 jeden z asistentnů Oxfordského muzea učinil restoraci zkameněliny. Tehdy mohlo dojít k mírnému, avšak na pohled nepatrnému poškození. Ještě více než to se však zdá, že kost byla poškozena už po vyjmutí z horniny, tedy krátce po objevu, k němuž došlo pravděpodobně roku 1797, i když to není zcela jisté (není však špatně uvádět, že je čelist zkrátka přes dvě stovky let na světle světa). V těch dobách ještě nebylo lidem známo, jak opatrně se musí s cennými fosiliemi zacházet, vždyť tehdy ani slovo dinosaurus nebylo světu známo a lidé nevěděli o těchto majestátních zvířatech nic... Pro profesora Williamsona bylo zajisté velmi speciální učinit takový výzkum a prozkoumat fosilii, jejíž fotografie vídal už jako malý kluk...


Pokud se Vám tento článek líbil, komentujte, budu rád za Vaše postřehy či připomínky...

Návrat plazů do vody

4. června 2017 v 10:06 | HAAS
Tento článek by mne nenapadlo napsat, kdyby nebylo knihy "Velká obrazová encyklopedie Dinosauři", při jejímž prohlížení jsem pro tento článek získal námět... Doufám, že se Vám zalíbí...

První plazi se na Zemi objevili v období Karbonu, před více než 300 miliony let. Patřili mezi ně například Hylonomus nebo Petrolacosaurus. Tito plazi se pak stali předky vůbec všech dalších obratlovců-plazů, ptáků a savců. Ale plazi se vyvinuli na souši. Na rozdíl od svých předchůdců, obojživelníků, není jejich kůže měkká a nepotřebuje být často v kontaktu s vodou, protože nevyschne. Je totiž pokryta tvrdými keratinovými šupinami. Později se začaly objevovat i různé výstupky z rohoviny, pancíře a ještě později krunýře. Plazi dýchají vzduch plícemi a mají výkonné srdce k pohybu na souši. První plazi, kteří se kdy objevili, vypadali podobně jako dnešní ještěrky. Jednalo se o naprosto suchozemská zvířata. Přesto se někteří plazi začali postupně vracet tam, odkud vyšli jejich předkové, do vody. Byl to obdivuhodný krok, avšak u všech skupin později se vyvíjejících obratlovců k němu došlo (v případě ptáků to byli například Hesperornis nebo dnešní tučňáci, a v případě savců samozřejmě kytovci, tedy velryby a delfíni). Kdy však k tomuto návratu do vodního prostředí došlo? Může to být překvapivé, ale již v Permu. Ani ne šedesát milionů let poté, co se první plazi vyvinuli na souši, se někteří zástupci této třídy vrátili do moře. Dobrým příkladem byli například Claudiosaurus a Hovasaurus, oba se řadili mezi vodní eosuchy. A tato zvířata, obvykle kolem padesáti či šedesáti centimetrů dlouhá, měla zploštělý ocas podobně jako dnešní varani skrvnití z jižní a jihovýchodní Asie, a podobně jako oni trávili většinu času ve vodě. Tito eosuchové byli možnými předky dnešních ještěrů. Ve vodě se živili rybami. Je tedy dost pravděpodobné, že se plazi začali vracet do vody právě kvůli potravě. Možná však svou roli sehrála i změna prostředí, které se úspěšně přizpůsobili. Souš se postupně stávala mořem, zvířata vyskytující se na tomto území se tedy po generace měnila, až nakonec vznikli vodní plazi. Hovasaurus i Claudiosaurus byli přímo mistrovskými plavci. Zcela na konci Permu žil na Zemi ještě jeden dobře známý vodní plaz. Podobal se krokodýlům, ale neřadil se mezi ně. Říkáme mu Mesosaurus, a žil v Brazílii a Africe, jež byly tehdy součástí kontinentu Pangaea, na samém sklonku prvohorní éry. I on byl zcela přizpůsoben k životu ve vodě, jeho ocas byl dokonalý k rozrážení vody při plavání a pohonu těla vpřed, tak jako ho dnes používají krokodýlové. I Mesosaurus patřil mezi ty plazy, kteří učinili tak důležitý krok zpět do vody. V období Permu a Triasu se mezi plazy vyskytovalo čím dál více dobrých plavců. I suchozemští a nemotorní Dicynodonti, jako byl Lystrosaurus, dokázali dobře plavat. V dokumentu BBC Putování s pravěkými monstry bylo ukázáno, jak stádo Lystrosaurů přeplavalo na druhý břeh při hledání pastvin. Právě v těch dobách, na začátku Triasu, už docházelo k podobným událostem, jako dnes na řece Mara v Africe, kde krokodýlové loví pakoně, jež musí řeku přeplavat. Avšak před 245 miliony let byly takové události ryze plazího charakteru-predátor i kořist se řadili mezi plazy...



V druhohorách již na Zemi existovala celá řada mořských plazů. Lidé je obecně pokládají za vodní dinosaury, ale ve skutečnosti byli někteří pouze vzdálenými příbuznými dinosaurů. Jejich jedinečnost spočívala i v naprosté vládě nad oceány. Stali se zde dominantními. Druhohorní moře byla plná delfínům podobných ichtyosaurů (ryboještěrů), dlouhokrkých plesiosaurů, krátkokrkých, zato mnohdy gigantických pliosaurů, později varanům příbuzných mosasaurů, snad za zmínku stojí i druhy krokodýlů, které se specializovaly na život v moři. Metriorhynchus z období Jurského je toho dokladem, tento krokodýl trávil většinu svého života v moři. Vývoj želv nastal v období Triasu, skupina se vyvinula na souši, ale už v Juře se některé rody začaly vracet do moří a oceánů, a v období Křídovém již slané vody obývaly ty největší želvy všech dob, včetně mohutného Archelona. Jde-li o ichtyosaury, není přesně známo, jak se vyvinuli, ale jejich předchůdce byl zřejmě též suchozemským plazem. Ichtyosauři rodili živá mláďata, měli dokonalý rybí tvar těla a nevraceli se na souš. Zato dlouhokrcí plesiosauři, jejichž předchůdci byli částečně vodní notosauři, asi kladli vejce na souši podobně jako mořské želvy, v Jurském a Křídovém období jejich současnice. Zato velcí Pliosauři asi rodili živá mláďata, neboť byli příliš velcí na to, aby se vyškrábali na souš. Být vyplaven rozbouřeným mořem na suchou zem mohlo pro některé z nich znamenat i pohromu (viz. Putování s dinosaury: Kruté moře). I méně známé skupiny vodních plazů, jejichž zástupci jsou Tanystropheus a Dinocephalosaurus, zřejmě rodili živá mláďata. V případě Dinocephalosaura je to již vědecky potvrzeno, neboť byla nalezena fosilie se zárodkem uvnitř...






Gravitace je pro suchozemské živočichy poměrně energeticky náročnou realitou. Ti, kteří se naučili létat, se s tímto problémem jistým způsobem vypořádali. Avšak odpor vzduchu je pro nás všechny jen maličkým problémem. Ve vodě je naopak gravitace menším problémem. Voda je nadnáší, často díky tomu mohou dorůstat obřích rozměrů. Avšak voda jejich tělům klade odpor, pohybují-li se. A čím rychleji se pohybují, tím více energie ztrácejí. Proto si mořští plazi museli vyvinout metody, jak učinit svůj pohyb co nejefektivnějším. Proudnicové tělo je základem. Hydrodynamický tvar těla tvorů jako byli ichtyosauři jen pomáhal k vyřešení celého problému. Plesiosauři a pliosauři se pohybovali s pomocí mohutných ploutví. Přední obecně používali k celkovému pohybu, zadní ploutve pak ke kormidlování, anebo je též zapojili do prudšího pohybu, když potřebovali zrychlit. Mosasauři zase využívali svého ocasu, jenž je poháněl vpřed... Všichni plazi dýchají vzduch, evoluce se nemůže vrátit k tomu, aby se vodním plazům opět vyvinuly žábry, a tak se všichni pravěcí i současní mořští plazi museli a musejí vracet na hladinu, aby se nadechli. Ale u některých to znamená učinit takový krok jen jednou za čas. Velcí Liopleurodonti mohli vydržet na jedno nadechnutí pod vodou i několik hodin. Mořští hadi se zase vracejí na hladinu asi každou půl hodinu, aby se nadechli. U pravěkých mořských plazů se vyvinul ještě jeden znak: hyperfalangie. Mohli si dovolit mít více článků na prstech. Někteří jich mohli mít až sedmnáct. Silné ligamenty, jež je obklopovaly, vytvořily z nohou ploutve. Některým vodním plazům se nozdry posunuly na vrchol hlavy, stejně jako oči a ušní otvory. Krokodýlové už dvě stovky milionů let loví tak, že se ponoří do vody, pozorují kořist ze zálohy jen s pomocí očí umístěných na vrcholu hlavy, stejně jako ji cítí a slyší, a pak se k ní blíží, dokonale maskováni kalnou vodou, až nakonec zaútočí, často se smrtící účinností. Mnozí vodní plazi si vyvinuli chlopeň v zadní části tlamy. Říká se jí druhotné patro. Jelikož neměli pysky a nemohli tedy jako vodní savci bránit vodě ke vstupu do tlamy, využívali právě druhotného patra. To zamezovalo vodě, aby šla dále do plic. I dnešní krokodýlové a další vodní plazi nemají pysky, a přesto jsou ve vodě jako doma, aniž by se nějaké nalokali... Většina mořských plazů vymizela s koncem druhohor, ale v našem světě stále žijí plazi, kteří se i přes svůj suchozemský původ vrátili do vody a jsou v ní úspěšní. Jsou to tedy krokodýlové, mořské želvy, mořští hadi i některé druhy ještěrů, jako je například leguán galapážský. Nesmíme však zapomenout i na mnoho druhů plazů, kteří žijí ve sladkých vodách-právě zde najdeme většinu krokodýlů a aligátorů, mnohé malé, avšak nádherné sladkovodní želvy i různé užovky, například natriciny (Natricinae, podčeleď Colubridae, zástupcem je například užovka obojková) a ještěry, kteří ve vodě tráví značnou část svého života, od leguánů přes varany po krokodýlovce. Návrat plazů do vody byl jednoduše úspěšný...




Do komentářů můžete napsat, která ze skupin plazů, jejichž zástupci se přizpůsobili životu ve vodě, Vás fascinuje nejvíce... Jsou to mořští hadi, pliosauři či ryboještěři?

Největší mořští predátoři pravěku-Shonisaurus

1. června 2017 v 16:12 | HAAS
Minule jsme se potápěli s obrovitým Liopleurodontem... Dnes se opět posuneme hlouběji do minulosti, a setkáme se s tvorem, který byl jedním z největších ryboještěrů vůbec! Vítejte ve vodách dominovaných Shonisaurem...

Jméno predátora: Shonisaurus,
Období: Trias, před 220 až 215 miliony let,
Rozšíření: Celosvětové.
Od naší poslední výpravy se svět dramaticky změnil. Urazili jsme šestašedesát miliónů let a z geologické periody zvané Jura jsme pronikli přímo do světa Triasu. V této době byla většina souše bičována silnými větry nesoucími s sebou písek. Byl to svět, v němž písečné bouře byly časté. Značnou část prakontinentu Pangaea, jediné zemské masy na celém světě, tvořily pouště a polopouště. Avšak ve světlých i tmavých zelených lesích se to hemžilo Triasským životem. První dinosauři se chystali ovládnout svět, i když je stále překonávaly mocnější plazí formy, jediní přeživší z kdysi početných skupin, jež však z velké části vymřely. Při pobřeží pravěké Severní Ameriky také žili dinosauři. Právě se nacházíme v Nevadě. V jednadvacátém století je tento americký stát vnitrozemským, ale před 215 miliony let měl přístup k moři. Pláž je přímo poseta Coelophysisy. Tito hbití dinosauři, běhající po dvou končetinách, vypadají celkem chytře. Jejich protáhlá hlava a nalezelenalé oči nás mohou až vyděsit. Jeden se zrovna přiblížil k vodě, aby chytil do tlamy krabovitého korýše a odnesl si ho. Nebyl to však pravý krab, ti se v tuto dobu ještě nevyvinuli, patřilo jim až Jurské období. Toto vše, tedy masa korýšů v mělčinách, je důvod, proč je zde tolik Coelophysisů. Občas i vbíhají do vody a lapají malé, nevinné korýšky. My však přijeli za největším zabijákem, který těmto vodám vládl. Za ním se musíme vypravit mnohem hlouběji do Triasského moře... Tento tvor je zřejmě jediným Triasským ryboještěrem, latinsky ichthyosaurem, u něhož je známa celá kostra. Celá rozhodně nebyla malá. Pokud se mezi ichtyosaury někdy objevili obři, pak to bylo právě v pozdním Triasu, a Shonisaurus byl toho dokladem. Jmenuje se tedy Shonisaurus popularis a je patnáct metrů dlouhý, což je zřejmě dost na to, aby mohl spolknout člověka. Zřejmě se však živil menšími živočichy, například velkými amonity nebo rybami. Jeho dlouhý zobák byl k tomu uzpůsoben. Zřejmě se řadil k shastasaurům, kteří patřili k primitivním ryboještěrům, kteří na konci Triasu vymřeli bez potomků a uvolnili místo pro ty pokročilejší. Prvotní shastasauři plavali spíše jako úhoři, ale jak vývoj postupoval, měnil se jejich plavecký styl z úhořího až na velrybí. Shonisaurus byl vrcholem této plavecké evoluce. Nejen, že plaval podobně jako velryba, velikostí se velkým moderním kytovcům i blížil. Jakožto velká tělesná masa byl zřejmě pomalým plavcem a rychlost k dohnání amonitů, většinou nechávajících se unášet proudy, ani nepotřeboval. Podobně jako ostatní ryboještěři, i on vynikal dobrým zrakem. Důležité je tedy jedno: nevyprovokovat ho k útoku prudkými pohyby...


Právě jsme jednoho spatřili. Nacházíme se asi ve dvacetimetrové hloubce, kousek pod námi už je samotné dno pokryté korálovými útesy a mezi nimi plavou malí amoniti i belemniti. A náhle se čistota vody zhoršila, kvůli Shonisaurově velkému tělu se těsně nad dnem zvířil písek a celé nás zahalil. Obr pokračuje dál aniž by si nás všiml. Dlouhými zobákovitými čelistmi náhle chytil belemnita a spolkl ho! Shonisaurův ocas byl důležitým plovacím orgánem. Ocasní ploutev se ohýbala směrem dolů. Tak jako u pokročilejších ryboještěrů, kostra pronikala až do spodního laloku ploutve, nikoliv však do horního. Primitivnější ryboještěři, například Cymbospondylus, tento znak postrádali. Naopak od pokročilejších ryboještěrů se náš gigant lišil například tím, že v prodloužených čelistech se zuby nacházely pouze vpředu a ne dále. Protáhlé ploutve též nepatřily ke klasickým znakům ichthyosaurů. Shonisaurus dále neměl hřbetní ploutev, ale v minulosti se myslelo, že ano... Setkání s tímto gigantem byl skutečný zážitek. Podařilo se nám proniknout přímo do Shonisauřího světa a viděli jsme obrovského, patnáctimetrového jedince při sběru belemnitů... Nezbývá než doufat, že příští výprava bude zrovna tak vzrušující...

Připojte se k nám příště na výpravě za dalšími pravěkými mořskými zabijáky!!!

Základní údaje o čeledích-Alxasauridae

30. května 2017 v 15:50 | HAAS
Můj projekt Základní údaje o čeledích dinosaurů pokračuje! Tentokrát s Alxasauridy...

Název čeledi: Alxasauridae,
Autoři názvu a popisu: Dong Zhimming a Dale Russell,
Nejznámější zástupce: Alxasaurus (Alšasaurus),
Doba výskytu: Asi před 100 miliony let-střední Křída.
Alšasaurus byl zřejmě jediným dosud nalezeným zástupcem této čeledi. Oddělila se od vývojové větve therizinosaurů před asi 112 miliony let, a zanikla o nějakých dvanáct či třináct milionů let později. Důvod, proč se od ostatních therizinosaurů Alxasauridi oddělili, není zcela jasný. Navíc se ani přesně neví, zda se od nich přímo oddělili. Dokonce začíná být velmi pravděpodobné, že Alšasaurus a Alxasauridi byli vlastně předky Therizinosauridů. Ti se totiž objevili před 95 miliony let, což bylo po Alšasaurovi. Proto je dosti možné, že byl jejich společným předkem. Alxasauridi se Therizinosauridům významně podobali: byli to všežraví theropodi, chodili pouze po zadních, byli zřejmě opeření, hlavu a čelisti měli protáhlé, měli též dlouhý krk a mohutné drápy na předních končetinách. Zároveň se ale podobali masožravým theropodům: zvláště pak jejich zápěstní kost byla hodně podobná zápěstním kostem maniraptorů, což byli Velociraptor, Deinonychus a jejich příbuzní, anebo také dnešní ptáci. Pozdější Therizinosauridi měli ještě mohutnější drápy a mnozí z nich se začali specializovat na spásání vegetace, např. Therizinosaurus je toho dokladem. Alšasaurus byl zřejmě všežravcem, své zahnuté drápy možná využíval k rozhrabávání termitích a mravenčích hnízd, aby se ke kořisti dostal dlouhým jazykem. Je též možné, že už se živil rostlinami, ale Alxasauridi i Therizinosauridi byli celkově všežraví, takže je pravděpodobné, že se zkrátka živil čímkoliv, na co narazil. Jakožto jediný zástupce čeledi Alxasauridae měřil tento živočich až 4 metry na délku, a s váhou 400 až 500 kilogramů nebyl mezi dinosaury zrovna těžkou váhou, ba naopak, na svou velikost mohl být i poměrně rychlý. Jeho zavalitost mu však rychlý běh neumožňovala...

Doufám, že se Vám popis Alxasauridů líbil, pokud ano, napište o tom do komentářů...

Základní údaje o čeledích dinosaurů-Hadrosauridae

23. května 2017 v 15:52 | HAAS
Můj seriál Základní údaje o čeledích dinosaurů pokračuje! Tentokrát s Hadrosauridy...

Název čeledi: Hadrosauridae,
Autor názvu a popisu: Edward Drinker Cope, 1869,
Nejznámější zástupci: Hadrosaurus, Parasaurolophus, Lambeosaurus, Corythosaurus, Claosaurus, Tsintaosaurus, Saurolophus aj.
Doba výskytu: pozdní Křída.
V pozdním období Křídy byli Hadrosauridi nejrozšířenější skupinou dinosaurů. Obývali prakticky celý svět, jejich spolehlivé fosilní nálezy se dosud nenašly jen v Africe a Austrálii. Všude jinde dominovali mezi býložravci, zvláště díky způsobu příjmu potravy. Hadrosauridé totiž třeli dolní čelist o horní, zatímco žvýkali ukousnutou vegetaci. Většina býložravých dinosaurů jen strhávala větve ze stromů a listy polykala. Iguanodontidi byli jedinými dinosaury se stoličkami, ale Hadrosauridi měli též výhodu speciálního zpracování potravy. Nedocházelo k tomu jen díky tření čelistí o sebe. Velký podíl na tomto úspěchu měl i počet zubů: Hadrosauridi měli zřejmě nejvíce zubů ze všech dinosaurů. Mohlo jich být více než tisíc a byly poskládány v tzv. bateriích. Neustále se obměňovaly: vypadlé zuby okamžitě nahrazovaly nové. Každý zub byl fixován oběma vedlejšími, tudíž rostly jeden vedle druhého bez sebemenšího náznaku prostoru mezi nimi. Na každé zubní pozici byly vždy čtyři zuby, usazeny vertikálně ve sloupci, a ty spodní pak nahrazovaly ty nahoře, zuby dole dorůstaly, a takto výměna zubů probíhala celý život dinosaura... Hadrosauridům se též říká kachnozobí dinosauři, jelikož se v přední části jejich čelistí nacházel jakýsi bezzubý zoban, kterým uštipovali svou rostlinnou potravu. Dříve se paleontologové domnívali, že žili podobně jako kachny a hledaly si potravu v rybnících, dnes však víme, že tato představa je mylná. A že Hadrosauridé se živili suchozemskou vegetací. Byli to výhradně vegetariáni, a též stádová zvířata. Některé nálezy jsou tak hojné, že je jisté, že žili v obrovských stádech. Například Edmontosauři putovali z arktických oblastí Kanady daleko na jih v milionových stádech-byly to největší dinosauří migrace vůbec (viz. Putování dinosaurů z roku 2011). Hadrosauridi nebyli žádnými drobečky. V průměru měřili 8 až 10 metrů, i když se mezi nimi našly i výjimky. Někteří kachnozobci byli menší, jiní naopak zase mnohem větší-tak například Shantungosaurus měřil 13 až 14 metrů... V souvislosti s kachnozobými dinosaury si mnoho lidí vybaví Parasaurolopha, Corythosaura, Lambeosaura nebo Hypacrosaura, vybavené typickými hřebeny na vršku hlavy. Ačkoliv u některých zvířat, jako byl Parasaurolophus, působily až hrozivě, nesloužily k obraně. Samci s jejich pomocí pravděpodobně lákali samice, tudíž byly hřebeny pestře zbarveny, a stejně tak s jejich pomocí zastrašovali predátory. Nejdůležitějším rysem hřeben je však jeho dutost. Nozdry hadrosauridů byly propojeny s nosohltanem, díky čemuž dýchali i při žvýkání potravy. Nosní cesty pak procházely dutinou uvnitř hřebene. Po vtažení vzduchu do dutiny vyluzovali kachnozobí dinosauři hlasité zvuky jeho vydechnutím spolu s užitím hlasivek. Dutý hřeben zvuk zesílil. Celá stáda dinosaurů tak mohla chránit ostatní jedince tím, že se postavili masožravému dinosaurovi a pořádně nahlas mu zahráli, až utekl. Hadrosauridy dělíme do dvou velkých podčeledí: Saurolophinae (bez hřebene, občas s malým výrůstkem na hlavě) a Lambeosaurinae (s typickými hřebeny). Tato skupina dinosaurů se pravděpodobně vyvinula z Iguanodontidů jako byl Protohadros. První kachnozobí dinosauři se na Zemi objevili asi před 90 miliony let, tedy ve střední Křídě, a započali svou dominanci mezi býložravci o nějakých pět miliónů let později. Možná se od sebe lišili stavbou hřebene nebo jeho absencí, ale stavba jejich těla byla vždy stejná. Většinou chodili po čtyřech (byli kvadrupední), jen když utíkali, chodili po dvou. Zadní končetiny byly delší než přední a byly opatřeny výraznějšími prsty. Prsty předních končetin trochu připomínaly kopýtko (dříve se paleontologové domnívali, že Hadrosauridi měli blány mezi prsty k plavání, to však není pravda). Tuhý ocas vyvažoval tělo. Dodnes je známo už velké množství Hadrosauridů a nové druhy jsou neustále objevovány. Otázkou však zůstává, kde přesně se vyvinuli-všechno zatím nasvědčuje tomu, že kolébkou kachnozobých dinosaurů je střední Asie. Odtud se pak šířili dál do Evropy a dalších částí Asie, odkud přes Beringovu úžinu přešli do Ameriky... Mezi Hadrosauridy se řadí i několik úžasně zachovalých dinosauřích mumií. Jedná se o exempláře Brachylophosaura (jedinec Leonardo) a Edmontosaura (Dakota), kteří zahynuli v nánosech bahna a při fosilizaci došlo k zachování jejich kůže. Díky tomu známe i strukturu kůže Hadrosaurů... Vyhynuli s koncem Křídy před 65 miliony let spolu s ostatními dinosaury...








Doufám, že se Vám popis této rozmanité čeledi líbil. Vězte, že známých informací je o ní ještě mnoho-některé další naleznete v knihách Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat, Velcí dinosauři, Dinosauři-Průvodce 270 rody, Velká obrazová encyklopedie-Dinosauři, Dětská encyklopedie-Dinosauři, Obrazová encyklopedie-Dinosauři a v dalších publikacích!

Hranice stáří života se posunula hlouběji do minulosti...

10. května 2017 v 15:39 | HAAS
Minulý rok jsme byli ohromeni, když bylo zjištěno, že život v pradávných oceánech existoval už před 3,7 miliardami let, tedy mnohem později, než jsme donedávna očekávali. Tím se výrazně posunula hranice stáří života na naší planetě, neboť do té doby byly mikroskopické pozůstatky nejstarších organizmů známy pouze z doby před 3,5 miliardami let. Je téměř jisté, že se život vyvinul ve vodě-právě tam k tomu byly nejpříhodnější podmínky. Nebo ne? Včera přišla velká zpráva z UNSW Sydney ohledně velkého nálezu australských vědců. Nález byl učiněn v Západní Austrálii, v pouštních podmínkách, části Austrálie, jež je bohatá především na menší zkameněliny. A právě tyto nově objevené zkameněliny posunuly hranici stáří života na souši o celých 580 milionů let. Věděli jsme, že nejstarší mikroorganizmy žijící na souši se vyskytovaly na Zemi už přibližně před 2,9 miliardami let-minulý rok tak bylo zjištěno v Jihoafrické republice. Avšak nové nálezy dokazují, že mikrobiální život existoval na suché zemi před 3 miliardami 480 milióny let. To je naprosto neuvěřitelné! Za tento objev vděčíme nálezu velmi speciálních zkamenělin z Pilbara Craton. Nyní se někteří vědci chystají předložit teorii, která by dokazovala vznik života ne ve vodě, ale na souši, nebo poblíž souše. Fosilie z Pilbara Craton totiž vznikly v sedimentech dávných horkých pramenů. Jednalo se o sladkou vodu, protékající tehdy horkým, pro život jen s těží obyvatelným prostředím. Přesto však některé mikroorganizmy mohly vzniknout právě v této sladké vodě nebo dokonce v půdě blízko ní. A co je ještě zajímavější je fakt, že usazeniny z Pilbara Craton v Austrálii jsou nápadně podobné usazeninám z planety Mars. Již mnoho, mnoho let se diskutuje o tom, zda na Marsu existuje život, nebo alespoň existoval (v minulosti byly oba póly Rudé planety pokryty ledem, pevným skupenstvím vody, ideální pro výskyt života). Nové nálezy tak nejen poukáží na možný vznik života na Zemi, nikoliv v moři, ale ve sladké vodě nebo na souši, tak na možný vznik a existenci života na Marsu. Je možné, že plánovaná expedice na Mars, která se uskuteční v roce 2020, by mohla využít podoboných dovedností, s nimiž nyní vědci odhalili dávné, 3,48 miliardy let staté fosílie v Austrálii. Mohli by tak zjistit, zda se na Marsu nenacházejí fosilie tamních, potenciálně existujících zástupců života... Ať už je to s životem na Marsu jakkoliv, je jisté, že nové nálezy poukazují na vznik života na Zemi-protože usazeniny z Pilbary byly před 3,48 miliardami let na povrchu souše, je jisté, že život tehdy žil už tam. Samozřejmě je též možné, že se přece jen vyvinul v oceánech, a za těch 220 milionů let se rozšířil i na souš a do horkých pramenů. A je každopádně velmi vzrušující, že život existoval na souši už tak krátce po vzniku naší planety...

Obrázek, který vše dokazuje, je z webu Science Daily... Doufám, že Vás tato zpráva zaujala, já jsem z ní naprosto nadšen!

Základní údaje o čeledích dinosaurů-Diplodocidae

9. května 2017 v 15:56 | HAAS
Po nějaké době přináším další část projektu Základní údaje o čeledích dinosaurů, tentokráte o čeledi, která je velmi dobře známá... Vítejte ve světě Diplodocidů!

Název čeledi: Diplodocidae,
Autor názvu a popisu: Othniel Charles Marsh, 1884,
Nejznámější členové čeledi: Diplodocus, Apatosaurus, Supersaurus,
Doba výskytu: Svrchní Jura až začátek Křídy.
Diplodocidi měli několik typických znaků: delší, ostré zuby ideální k trhání vegetace, vybíhající z tlamy, pak dlouhý krk a ocas, které nesli vodorovně s tělem, malou hlavu s velmi malým mozkem, silné sloupovité končetiny a značnou velikost těla. Někdy se uvádí, že Mamenchisaurus, jakožto zástupce čeledi Diplodocidů, měl nejdelší krk ze všech dinosaurů-jeho tělo bylo dlouhé 22 metrů a krk tvořil takřka polovinu jeho délky. Dnes už však někteří paleontologové tvrdí, že Mamenchisaurus, byť měl s Diplodocidy společného předka, byl již součástí jiné čeledi, a to Mamenchisauridae. Největší Diplodocidi, dlouzí až 45 metrů, žili na konci Jurského období, před 155 až 145 miliony let. Protože plazi rostou celý život, rostli tak i Diplodocidi a ostatní dinosauři. Stále však není jisté, zda dinosauři jako Supersaurus a Dinheirosaurus nejsou jen odlišnými druhy Diplodoka. Vzhledem k jejich velikosti (kromě toho, Supersaurus pochází ze Severní Ameriky, kdežto Dinheirosaurus z Portugalska) se však zdá, že ne. Samozřejmě nejznámějším zástupcem čeledi je již zmíněný Diplodokus. Tento masivní dinosaur žil hlavně na pláních západních Spojených států, především v oblastech Wyomingu a Colorada, stejně jako Utahu. Stáda Diplodoků byla občas napadána dravými Allosaury, kteří jim byli nejnebezpečnějšími predátory. Slavnou scénu boje na solných pláních jsme mohli vidět i v cyklu BBC Putování s dinosaury: Balada o Alosaurovi. Kromě velikosti však měli dospělí Diplodoci ještě jednu zbraň, kterou mohli dotěrné Allosaury odrážet. Byl to bičíkovitý ocas, jenž byl rovněž jedním z typických znaků zástupců čeledi Diplodocidů... Vraťme se ještě k velikosti. Je možné, že mezi Diplodocidy se mohli nalézat vůbec největší suchozemští živočichové všech dob, ale nejsme si tím jistí. Mluvíme o Amphicoeliasovi, podivuhodném dinosaurovi, který mohl, ale také nemusel existovat. Během Války o kosti v druhé polovině 19. století, kdy Othniel Charles Marsh popsal čeleď Diplodocidae, pojmenoval jeho rival jednoho ze zástupců této čeledi-dal mu jméno Amphicoelias. Učinil tak podle nálezu jediné, mohutné kosti, podle níž by celková délka živočicha činila 58 až 64 metrů! Bohužel se tato kost údajně ztratila, a tak se dochoval jen nález. Dodnes není jasné, zda kost opravdu existovala a zda nákres není jen zvětšeninou mnohem menšího nálezu, dost možná kosti Diplodoka... V rámci Diplodocidů musíme zmínit ještě jedno: po více než sto let se myslelo, že Apatosaurus a Brontosaurus jsou synonymy a že značí jediného živočicha. Až před dvěma lety bylo odhaleno, že Brontosaurus byl skutečně jiný rod... Diplodocidi byli velmi zajímavými sauropody, ale v období Křídy nakonec vymizeli, stejně jako poslední ranokřídoví zástupci Dicraeosauridů (např. Amargasaurus) a Brachiosauridů (např. Sauroposeidon), a zbyli jen Titanosauridi, kteří přežili až do konce dinosauří éry...




Doufám, že se Vám tento kratší článek o Diplodocidech líbil, pokud ano, komentujte prosím...
 
 

Reklama