Popisky prvohorních živočichů

Entelognathus

19. listopadu 2018 v 18:07 | HAAS
Entelognathus primordialis ("pravěká kompletní čelist") byl pancířnatec (zástupce třídy Placodermi), který žil v epoše pozdního Ludlow v období Siluru před 419 miliony let. Je znám pouze z fosilií, které byly nalezeny poblíž čínské městské prefektury Čchü-ťing, ležící v jihočínské provinci Jün-nan. E. primordialis, jediný známý druh rodu Entelognathus, byl popsán teprve v roce 2013, poté co byl o něco dříve nalezen paleontologem Min Zhu a jeho týmem z Institutu paleontologie obratlovců a paleoantropologie v Pekingu. Holotyp byl nalezen v jezerní oblasti Xiaoxiang poblíž již zmíněné prefektury Čchu-ťing. Zhu také zhotovil popis zvířete. Entelognathus byl pancířnatec dorůstající délky pouze asi 20 centimetrů. Byl to tedy drobek v porovnání s největším pancířnatcem vůbec, devonským šestimetrovým gigantem Dunkleosteem. Zkamenělina Entelognatha je dlouhá jen 11 centimetrů, ale není kompletní. Co však kompletní je, a co také vysloužilo této "rybě" její jméno, je čelist. Ačkoliv vypadá jako pancířnatec a s největší pravděpodobností také pancířnatcem je, vykazuje Entelognathus znaky pozdějších ryb a také tetrapodů, a to právě svými čelistmi. Entelognathus je nositelem nejstarší dosud známé moderní čelistní struktury ze všech obratlovců. Jak někteří uvedli, jde o nejstaršího tvora, který měl tvář. S velkou pravděpodobností to byl masožravec, živící se menšími vodními živočichy.
Popisek Entelognatha najdete třeba na webu Prehistoric Wildlife.

Příště Neopteroplax!

Jachaleria

14. listopadu 2018 v 18:15 | HAAS
Jachaleria byl rod dicynodonta, který žil v období Triasu, tedy na začátku druhohor. Dicynodonti byli velice úspěšnou skupinou plazů, na konci Permu se jim na rozdíl od mnoha ostatních skupin živočichů skvěle dařilo, a některé rody, jako Jachalerii příbuzný Lystrosaurus, dokonce velké Permské vymírání přežily. Jachaleria byla poměrně velkým zástupcem rodiny dicynodontů; měřila na délku 3 metry a vážila 300 kilogramů. Byla jakýmsi velkým "hrochem" období Triasu. Její čelisti nebyly vybaveny zuby, svou rostlinnou potravu "stříhala" ostrým zobákem. Jsou známy dva druhy Jachalerie: J. colorata z formace Los Colorados v Argentině, a J. candelariensis z geoparku Paleorrota v Brazílii. Zajímavé je, že právě v Paleorrotě moc dicynodontů nežilo, a po celý Trias se tam dařilo rhynchosaurům. Ti byli až na sklonku triaského období nahrazeni dicynodonty, a Jachaleria byla ze všech tamních dycinodontů největší. Jachaleria byla popsána významným argentinským paleontologem José Bonapartem roku 1971. Vyhynula před 220 miliony let.
Popisek Jachalerie můžete najít na anglické Wikipedii.

Příště Entelognathus!

Glanosuchus

5. listopadu 2018 v 17:58 | HAAS
Glanosuchus byl therocephalian, který žil v pozdním Permu na území Jihoafrické republiky. Setkával se tam se savcovitými plazy jako byl gorgonopsiant Lycaenops, mohutný "tříoký" Moschops nebo s různými dicynodonty; menší druhy těchto někdy hrabavých plazů se zřejmě stávaly Glanosuchovou potravou... Jediný známý druh, G. macrops, byl popsán roku 1904 známým jihoafrickým lékařem a paleontologem Robertem Broomem. Nález sestával z jediné lebky, která je přibližně 30 centimetrů dlouhá, z čehož paleontologové vyvozují, že Glanosuchus dosahoval délky zhruba 1,8 metru. Byl tedy stejně dlouhý jako je dospělý člověk vysoký. Stejně jako ostatní raní therocephaliani byl i Glanosuchus vybaven dlouhým čenichem, díky němuž při pohledu ze strany trochu připomínal psa či vlka, a zvětšené špičáky. Zajímavé je, že nalezená lebka byla při fosilizaci pokřivena, a tak se Broom při popisu zvířete rozhodl lebku zrekonstruovat, spíše než aby nakreslil nebo nechal nakreslit rekonstrukci samotného zvířete... Dalším zajímavým znakem Glanosuchovy lebky je přítomnost šesti špičáků na každé straně horní čelisti, přičemž ten zadní je mnohem menší než všechny předchozí. S takovým ozubením se mezi permskými masožravci příliš často nesetkáme... Ačkoliv Glanosuchus vykazoval známky rozvinutého sluchového systému, jeho sluch nebyl tak dobrý jako sluch pozdějších savců. Někteří se domnívají, že Glanosuchus mohl být teplokrevný a možná i pokrytý srstí...
Jeho popisek můžete najít na anglické Wikipedii.

Příště Jachaleria!

Charassognathus

8. října 2018 v 18:36 | HAAS
Charassognathus ("vroubkovaná čelist") byl permský kynodont, který byl popsán teprve v roce 2007. Je známý pouze z Jihoafrické republiky. Jeho zkamenělé pozůstatky byly odkryty nedaleko městečka Fraserburg v proslulé pánvi Karoo. Charassognathus je zřejmě nejstarším dosud nalezeným kynodontem. Žil v období pozdního Permu, před 255 miliony let, ve stejné době, kdy místy, z nichž jednou vznikla pánev Karoo, pobíhali Lycaenopsové a procházeli mohutní Moschopsové. Charassognathus nebyl žádným obrem, ba naopak. Nalezená lebka měří pouze 5 centimetrů, byl to tedy drobek. Nedosahoval více než půl metru na délku. Jako všichni jeho příbuzní byl samozřejmě kvadrupední, pohyboval se tedy po čtyřech končetinách. Možná žil v norách, ale to je jen domněnka. Kynodontům vynesl jejich název především znak pro ně tak typický: prodloužený čumák. Díky tomu jejich lebka výrazně připomíná tu psí. Charassognathus měl také zvětšené špičáky. Stavba lebky se výrazně podobá i té therocephalianí, což dokazuje, že kynodonti a therocephaliani jsou si blízce příbuzní (spolu s gorgonopsianty pak patřili do skupiny zvané Theriodontia).
Popisek tohoto therapsida najdete třeba na anglické Wikipedii.

Příště Glanosuchus!

Dvinia

1. října 2018 v 18:30 | HAAS
Dvinia byl rod kynodonta, savcovitého plaza se skupiny theriodontů (kam patřili také gorgonopsianti a therocephaliani), který žil před 254 miliony let, v pozdním Permu. Podobně jako jeho příbuzní, vypadal zhruba jako kombinace psa a ještěra. Možná, že Dvinia byla pokryta srstí, i když to nebylo dokázáno. Zvíře bylo pojmenováno podle Severní Dviny, řeky v archangelské oblasti v Rusku. Její fosilie byly nalezeny na stejném místě, jako ostatky slavného gorgonopsida rodu Inostrancevia, pareiasaura Scutosaura či poměrně bizarního dicynodonta Vivaxosaura. Dvinia byla jejich současníkem. Byl to poměrně malý omnivor, všežravec, živící se zřejmě hlavně malými obratlovci a bezobratlými, snad i výhonky rostlin, případně snad mršinami. Oko a úpony svalů oddělovala tenká kost. Temporální okna v nalezené lebce byla extrémně velká; tento znak sdílí s ostatními vysoce vyvinutými kynodonty. Řezáky byly poměrně malé, avšak špičáky byly zvětšené. Za nimi se pak nacházelo 10 až 14 stoliček. Známe jeden druh; Dvinia prima. Byl popsán ruským paleontologem a zároveň profesorem Varšavské univerzity Vladimirem Prokhorovichem Amalitskiim.
Popis Dvinie najdete například na anglické Wikipedii.

Příště Charassognathus!

Cynosaurus

18. září 2018 v 18:03 | HAAS
Cynosaurus ("psí ještěr") byl rod cynodonta, který žil v období pozdního Permu, před 265 až 254 miliony let. Ostatky druhu Cynosaurus suppostus, popsané Sirem Richardem Owenem (mužem, který jako první použil název dinosaurus) roku 1859, byly nalezeny v Jihoafrické republice. Pocházejí z proslulé fosilní zóny Dicynodon/Daptocephalus Assemblage Zone, která spolu s několika dalšími obdobnými zónami tvoří Beaufortovu skupinu, část geologické formace v pánvi Karoo. Cynosaurus byl savcovitý plaz, therapsid, a spolu se svými příbuznými se výrazně podobal savcům, přestože kráčel a běhal v plazím stylu, neboť neměl končetiny umístěny pod tělem, ale po jeho stranách. Někteří paleontologové se domnívají, že kynodonti byli osrstění, a vlastně proč by neměli být? Vždyť přinejmenším jejich lebky jsou až příliš savčí. Proto se také Cynosaurus jmenuje tak, jak se jmenuje. Psí vzhled dodával Cynosaurovi zvláště prodloužený čenich; ten u dospělců tvořil 32 % délky lebky. Byl to masožravec. Lovil menší obratlovce, všemožné plazy, možná i další therapsidy. Zuby měly skoro až vejcovitý, oválný tvar a zubům na horní čelisti chybělo tzv. cingulum. Cynosaurus byl současníkem dycinodontů jako byl Cistecephalus. Je možné, že tyto malé savcovité plazy, kteří si zřejmě hloubili nory v podzemí, lovil.
Popisek Cynosaura můžete najít na anglické Wikipedii.


Příště Dvinia!

Onychodus

12. září 2018 v 18:25 | HAAS
Onychodus ("zub-dráp") je rod vyhynulé nozdraté ryby, která žila v mořích celého světa v období Devonu před 397 až 374 miliony let. Byl to poměrně velký predátor; tato ryba dorůstala délky 2 až 4 metrů. Lovila všemožné menší ryby a pancířnaté, které přepadávala ze zálohy. Kryta výběžky korálových útesů, vždy chňapla po nějaké, která se až příliš přiblížila nebo prostě jen proplavala kolem. Vědci do dnešních dnů popsali pět různých druhů Onychoda, přičemž ten nejlépe známý je O. jandemarrai z geologické formace Gogo ve slavném Kimberley v západní Austrálii. Onychodus byl vybaven velice zvláštními zuby: šlo v podstatě o zatažitelné kly připomínající dýky, jež vycházely ze spodní čelisti. Ještě zvláštnější je, že tyto zuby nebyly vůbec připevněny ke kosti, zvíře jimi tedy mohlo volně pohybovat. Zuby byly pouze zaklíněmy v páru hlubokých dutin na patře. Když je Onychodus potřeboval k tomu, aby jimi sevřel a zabil svou kořist, jednoduše je vysunul. Nebyl v tom žádný složitý mechanismus. Dospělí Onychodové byli vybaveni třemi takovými "kly", mláďata jich však měla dvojnásobek. Každý z těchto zubů byl dlouhý 4 centimetry. Horní čelist už obsahovala 30 zubů, jež se směrem dozadu velikostně zmenšují... Že lovil i pancířnatce, o tom máme spolehlivý důkaz z Austrálie. Byla totiž objevena fosilie Onychoda, který spolkl půlku pancířnatce, zatímco druhou půlku ještě soukal do tlamy. Něco se stalo a ryba zahynula, zatímco měla oběd... Onychoda popsal John Strong Newberry, americký fyzik a geolog (onen první geolog, který kdy navštívil Grand Canyon), roku 1857. Druh O. eriensis byl popsán teprve minulý rok...
Popisek Onychoda najdete třeba na anglické Wikipedii.

Příště Cynosaurus!

Laccognathus

5. září 2018 v 18:06 | HAAS
Laccognathus ("čelist s jamkami") byl rod lalokoploutvé ryby, která žila v období středního až pozdního Devonu před 397 až 360 miliony let. Dosud byly popsány tři druhy: L. panderi z východní Evropy, konkrétně pak z Estonska, Litvy a Ruska, L. grossi z Litvy a L. embryii z kanadského ostrova Ellesmere. Právě poslední jmenovaný druh je asi nejlépe prozkoumaným ze všech, neboť bylo do dnešních dnů nalezeno 22 exemplářů. K jejich odkrytí došlo ve stejné lokalitě, kde byl nalezen Tiktaalik. L. embryii je také, jak už bylo naznačeno, jediným druhem rodu Laccognathus, který pochází ze Severní Ameriky. Laccognathus byl vybaven podivnými jamkami na spodní čelisti, které mu pravděpodobně sloužily k orientaci ve vodě, k odhadování změn ve vodním proudu a také změn tlaku ve vodě. Obdobně používají dnešní ryby laterální linii či postranní čáru (jde o jeden a ten samý systém smyslových orgánů). L. embryii dosahoval délky až 1,8 metru. Tělo bylo ze stran zploštělé. Každá z šupin pokrývajících tělo měřila v průměru okolo 2,5 centimetru. Je dosti pravděpodobné, že tato ryba žila až úplně na dně moře, kde číhala, možná zahrabaná ve štěrku, na svou kořist. Když jakákoliv menší rybka proplula kolem, Laccognathus po ní chňapl. Měl velice široké a silné čelisti, takže kořist už neunikla. Dva evropské druhy Laccognatha byly nalezeny v usazeninách, jež pocházejí pravděpodobně z mnohem sladších vod. Laccognathus byl tedy jako rod zřejmě přizpůsoben široké paletě prostředí, žil tedy ve slané i sladké vodě. Kůže Laccognatha byla tvořena poněkud podivuhodně; velké kusy kůže překrývaly samotné kostní pláty. Šlo o kost tvořenou hustými vlákny, takže rybě neumožňovala výměnu kyslíku přes kůži. Proč tedy takový podivný znak? No, zdá se, že hustá osifikace sloužila Laccognathovi spíše k zadržování vody v těle. Proč? Zřejmě proto, že jako lalokoploutvá ryba vybavená silnými prsními ploutvemi byl Laccognathus schopen žít krátce mimo vodu. Taková ryba byla schopná přeskákat malý můstek souše dělící od sebe dvě jezírka či laguny, a to velmi snadno. Muselo být impozantní sledovat dvoumetrovou rybu, jak takto "kráčí" po souši. Hlava Laccognatha byla malá, tvořila jen pětinu délky těla, a byla shora zploštělá.
Popisek této obdivuhodné ryby naleznete na anglické Wikipedii.


Příště Onychodus!

Holoptychius

4. září 2018 v 18:20 | HAAS
Holoptychius byla lalokoploutvá ryba z řádu Porolepiformes, který zahrnuje 21 až 23 ryb, včetně 7 druhů rodu Holoptychius. Tato ryba žila v období pozdního Devonu a Karbonu, a to konkrétně před 383 až 318 miliony lety. Většina druhů této ryby měřila jen okolo 50 centimetrů na délku, takže rozhodně nešlo o jednoho z největších devonských a karbonských predátorů, nicméně jeden nalezený exemplář je dlouhý 2,5 metru, což značí, že rod Holoptychius se svými druhy okupoval hned několik příček v potravním řetězci. Takto velká ryba se pak živila především ostatními druhy kostnatých ryb, menší druhy zřejmě lovily třeba korýše nebo ještě menší rybky. Tělo mělo dokonalý hydrodynamický tvar, díky čemuž se Holoptychius ve vodě velmi rychle pohyboval, tudíž mu nedělalo problém pronásledovat rychlou kořist. Tak jako většina jemu příbuzných ryb, i on měl zuby v podobě jakýchsi tesáků na patře. Okraje čelistí pak navíc nesly malé, ostré zoubky. Prsní ploutve měl umístěny výše než většina jeho rybích současníků... Zkameněliny Holoptychia byly nalezeny v Kolumbii, Pensylvánii v USA, v Rusku, Norsku, Spojeném království a také v Belgii.
Popisek tohoto zvířete najdete třeba na anglické Wikipedii.

Příště Laccognathus!

Rhyniella

10. dubna 2018 v 18:24 | HAAS
Chvostoskoci jsou starobylou skupinou členovců, která nespadá do třídy hmyzu, ale do třídy skrytočelistných. Většinou se jedná o drobné živočichy, které jen tak nezahlédneme. Žijí prakticky všude, kde by se dal výskyt takových malých šestinožců očekávat, a jsou velmi přizpůsobiví. Dnešní chvostoskoci, stejně jako jejich prehistoričtí příbuzní, žijí v humusu, ve vodě, na okrajích ledovců a vůbec, v široké paletě různých prostředí. Na zadečku mají tzv. ventrální tubus, dokáží skákat, a jsou též vybaveni párem čtyřčlánkových tykadel. Jistě zajímavé je i to, že mezi dnešními chvostoskoky nalezneme partenogenní druhy. Nejstarší chvostoskoci jsou známí z raného Devonu, přičemž jedním z nejstarších, ne-li nejstarším, je Rhyniella praecursor. Byl to s velkou pravděpodobností suchozemský chvostoskok. Žil v raném Devonu stupně prag před přibližně 410 milióny let. Drobňoučká fosilie Rhynielly byla objevena na kusu staroprvohorní horniny roku 1919. Po celé 20. století a i na počátku století jednadvacátého byla pak Rhyniella považována za nejstaršího šestinohého, a to až do objevu zřejmě nejstaršího druhu hmyzu, jímž je jepici podobná Rhyniognatha. K vědeckému popisu Rhynielly došlo roku 1926. Pro Hirsta a Maulika, kteří jej vyhotovili, nebylo rozhodně jednoduché popsat tohoto tvora pouze z neúplných zbytků jeho exoskeletonu. Dlouho trvalo, než se zjistilo, že Rhyniella byla chvostoskokem. Dříve byla považována za larvu raného hmyzu... S délkou 1 až 2 milimetrů na délku to byl takřka nepozorovatelný tvor. V devonském světě, který byl odlišný od toho silurského, neboť se již na souš vydávaly nejen rostliny, ale i živočichové, měla zřejmě Rhyniella roli mrchožrouta. Živila se nejrůznějšími organickými zbytky, a hrála tak důležitou roli odklízeče odpadků.
Krátký popisek Rhynielly naleznete na anglické Wikipedii.

Příště Holoptychius!
 
 

Reklama