Popisky prvohorních živočichů

Milleretta

3. dubna 2013 v 15:44 | HAAS
Milleretta ("Malé Millerovo stvoření") byl malý primitivní plaz, žijící na Zemi v odbobí Permu. K nálezu fosílií živočicha došlo v Jižní Africe, kde se pravděpodobně v době Permu nacházely bažinaté lesy a právě v těchto oblastech malinký plaz žil. Délka Milleretty se pohybovala okolo 60 centimetrů. Rozhodně se pohybovala rychle, jak tomu nasvědčují její končetiny a byla tak perfektně vybavená pro lov hmyzu, kterým se živila, jak ukázaly výzkumy jejích zoubků. Milleretta patřila k anapsidům, což jsou živočichové, kteří nemají v lebce ani jeden spánkový otvor - v současnosti mezi taková zvířata patří například želvy. Známe jediný druh, a to konkrétně Milleretta rubidgei, druhové jméno jí dal Broom roku 1938 (v té době rodový název zněl Millerina). Pro zvíře se také používá název Milleropsis...
Její popis najdeme například v knížce Jinny Johnsonové "Dinosauři - Nalepovací encyklopedie".

Příště Rhinesuchus!!!

Petrolacosaurus

27. března 2013 v 16:02 | HAAS
Petrolacosaurus byl raný plaz, žijící na konci geologického období Karbon, před zhruba 300 miliony lety. Jednalo se o jednoho z vůbec prvních diapsidních plazů (mezi něž patří například i dinosauři, ptakoještěři a krokodýli). Jeho tělo dosahovalo celkově délky okolo 40 centimetrů. Známe jediný druh - Petrolacosaurus kansensis, jehož druhové jméno je odvozeno v místa nálezu - státu Kansas ve Spojených státech amerických. Petrolacosaurus měl štíhlé tělo, jež se podobalo ještěrce, a byl také vybaven dlouhýma nohama, takže se určitě jednalo o dokonalého dravce. Zuby měl uzpůsobeny k rozlousknutí tvrdých krovků brouků. Zvíře se řadí do skupiny Araeoscelida, kam mimo jiné patří také jemu podobný Araeoscelis. Určitě měl také výkonné srdce, které mu pomáhalo při namáhavém lovu...
Popis Petrolacosaura najdeme například v knize Dinosauři: Nalepovací encyklopedie, objevil se také v dokumentu Putování s pravěkými monstry...

Příště Milleretta!

Seymouria

20. března 2013 v 16:10 | HAAS
Seymouria (podle města Seymour) byl větším obojživelníkem, patřící do čeledě Seymouriidae a do skupiny Seymouriamorpha. Jeho fosilie byly objeveny ve spodnopermských horninách amerického státu Texas v USA a také na evropském kontinentu. Narozdíl od mnoha jiných živočichů jemu příbuzných, Seymouria netrávil většinu života ve vodním prostředí, ale na souši. Adaptoval se podmínkám, které v té době panovaly. Zvíře se živilo vejci různých velkých tehdejších tvorů, především pak pelykosaurů - savcovitých plazů. Vajíčka ale kladla Seymouria do vody, stejně jako ostatní obojživelníci. Seymouria byla popsána Broilim roku 1904 a známe tři druhy: S. grandis, S. sanjuanensis a S. baylorensis. Byla asi 60 centimetrů dlouhá, tedy 2 stopy a vážila tak 7 kilogramů. Nejznámější zkameněliny byly nalezeny v Seymoururu v Texaském Baylor Country...
Její popis najdeme například v knize Zdeňka V. Špinara "Velká kniha o pravěku" nebo v séii "Putování s pravěkými monstry - Život před dinosaury" z produkce Impossible Pictures, mimo jiné pro BBC.

Příště Petrolacosaurus!

Arthropleura

14. března 2013 v 16:47 | HAAS
Arthropleura byl obrovský členovec, žijící na Zemi v době před asi 300 milióny lety, tedy v geologickém období Karbon, předposledním v prvohorách. Jednalo se o 3 až 4 metry dlouhého živočicha, když se postavila, zřejmě by se podívala člověku do očí. Arthropleura je řazena mezi stonožkovce, ale není zcela jasné, zda-li se jednalo o stonožku, mnohonožku nebo dokonce tisícinožku. Jelikož se jedná o bezobratlého živočicha, dochovalo se z ní jen velmi málo fosilních nálezů, včetně zkamenělých stop na skotském ostrově Aran. Arthropleura obývala teplé, deštné, tropické pralesy, které v té době pokrývaly většinu této planety. Paleontologové se domnívají, že byla tak velká kvůli nadměrnému množství kyslíku v atmosféře, stejně, jako mnoho dalších karbonských členovců. Podle virtuálních zobrazení mělo zvíře velká kusadla, pravděpodobně je používala k trhání listí a byla býložravcem. Tělo jí chránil mohutný krunýř...
Je popsána a zobrazena například v dokumentech Prehistorický Park, Putování s pravěkými monstry - Život před dinosaury nebo Prehistorická monstra.

Příště Seymouria!!!

Inostrancevia

6. března 2013 v 15:35 | HAAS
Inostrancevia byl velký gorgonopsid, jenž žil na subkontinentu Pangaea v období Permu před asi 255-250 milióny lety. K objevu nalezených fosílií došlo v severozápadním Rusku, konkrétně v Archangelské oblasti. Stejně, jako její příbuzní, četně Gorgonopse, Rubidgei nebo Lycaenopse, i Inostrancevia byla vybavena ostrými špičáky, které dokonale sloužily k lovu kořisti. Končetiny Inostrancevie byly postaveny pod tělem, což způsobovalo chůzi podobnou savcům, nikoliv plazům. Zvíře také mělo velké, ostré drápy, které mu zcela jistě musely napomáhat při lovu anebo si jimi přidržovalo tělo oběti, aby mohlo trhat kusy masa. Ty zřejmě polykala Inostrancevia celé, neměla totiž trháky ani stoličky. Známe hned několik druhů: I. alexandri, I. uralensis a I. latifrons. Jednalo se o vcelku velkého dravce, jeho tělo měřilo téměř 3 metry na délku...
Popis Inostrancevie můžeme najít v knize Pravěcí savci od Alana Turnera s ilustracemi Mauricia Antóna a byla také vyobrazena v dokumentu Discovery Pravda o dinosaurech z roku 2011.

Příště Arthropleura!!!

Lycaenops

6. února 2013 v 16:16 | HAAS
Lycaenops ("vlčí tvář") byl savcovitý plaz, therapsid, patřící do skupiny Synapsida, který žil na Zemi v období pozdního Permu. Fosilie tohoto gorgonopsianta byly nalezeny především v jižní Africe (beaufortské pískovce), několik exemplářů nicméně pochází i z nalezišť v ruském pohoří Ural, konkrétně se jedná o jeho západní předhůří. Z nálezů se dá usuzovat, že zřejmě obýval vysočiny a žil okolo větších řek, kde asi číhal na kořist. Co se týče velikosti, nejednalo se o žádného šampióna. Lycaenops mohl měřit maximálně 1 metr. I tak byl schopným zabijákem, zcela určitě lovil ve smečkách větší živočichy, jako například Moschopse, a byl vybaven ostrými špičáky a velkýma očima. Přední část lebky zvířete byla vyboulená. Celá lebka byla zploštělá a příznivá pro vznik dlouhých čelistních svalů - to mu umožnilo hodně otevřít tlamu. Končetiny Lycaenopse byly vtaženy pod tělo a jejich anatomická stavba dokonale umožňovala udělat z něj lěžce...
Popis Lycaenopse najdeme například v těchto knihách: "Dinosauři: Objevy, druhy a zánik" a "Dinosauři: Nalepovací encyklopedie".

Příště Inostancevia!

Pareiasaurus

23. ledna 2013 v 14:24 | HAAS
Pareiasaurus byl velký, v podstatě největší z raných permských plazů, který byl objeven ve vrstvách starých přibližně zhruba 260 miliónů let, nicméně, je možné, že nálezy jsou i starší. Jeho četné fosilie byly objeveny převážně v různých částech Afriky, výjimečné nálezy byly také vykopány v jižní Evropě. Nejzachovalejší kostra Pareiasaura se našla v africké poušti Karru. Pareiasaurus byl celkově robustně stavěný, jeho tělo měřilo asi 2,5 metru. Jeho lebka byla těžká a byla vyztužena mnoha hrboly, především pak v její dolní části. Dutiny, které by lebku odlehčovaly, Pareiasaurus postrádal. Pareiasaurův chrup se skládal z mnoha jednoduchých, listům podobných zubů, které používal k rozkousání měkkých rostlin, rostoucích v okolí řek a jezer. Končetiny Pareiasaura byly velice tlusté a dole se rozšiřovaly do dlouhých, širokých chodidel. Narozdíl od ranějších plazů se končetiny připojovaly k trupu více ve spodní části, což mu umožňovalo vzpřímenější postoj a chůzi...
Popis Pareiasaura není v knihách moc častý, ale najdete ho například v knize Dinosauři: Objevy, druhy a zánik.

Příště Lycaenops!!!

Titanosuchus

28. listopadu 2012 v 15:37 | HAAS
Titanosuchus patřil k jedněm z nejvýše vyvinutých plazů v permském časovém úseku. Šlo o savcovitého plaza, synapsida, tedy tvora s jednou velikou spánkovou jámou na straně hlavy. Patřil do řádů Therapsida. Pozůstatky Titanosucha byly nalezeny v různých částech Afriky. Je však možné, že se nacházejí i jinde, protože v Permu existoval jen jeden jediný superkontinent - Pangaea. Titanosuchus byl zřejmě poměrně těžký, mohl vážit až 50 kilogramů a tělo i s ocasem měřilo okolo 2,5 metru. Jeho trup připomínal do značné míry krokodýla. Patrně největší část jeho těla ale tvořila gigantická, skoro 1 metr dlouhá lebka, zepředu mu vyčníval veliký zub, zahnutý dozadu. Tyto zuby byly velice ostré, každopádně jeho tlamu kromě předních špičáků tvořily i silné, zadní trháky, kterými oběť dokonale rozpáral, když jí pojídal. Mezi jeho obvyklou kořist patřili býložraví savcovití plazi...
Popis Titanosucha není v knihách příliš běžný, naleznete ho ale v knize "Dinosauři: Objevy, druhy, zánik".

Příště Pareiasaurus!!!

Ophiacodon

21. listopadu 2012 v 15:39 | HAAS
Ophiacodon ("hadí zub") byl pelykosaur, savcovitý plaz, a řadil se k jedněm z nejdominantnějších dravců své doby. Obýval převážně zatopené, jezerní oblasti v Severní Americe v období permském. "Hadí zub" uměl velmi dobře plavat, byl to predátor žijící převážně v mělčinách, kde lovil ryby a zřejmě i větší kořist, jako Seymoria a mnoho dalších pravěkých obojživelníků, kteří s ním biotop, ve kterém žil, obývali. Nohy byly na trupu zasazeny přímočaře a poněkud dál, tím pádem, narozdíl od současných plazů, se mohl rychleji rozběhnout. Od svých příbuzných, se kterými se o Severní Ameriku dělil, včetně legendárního Dimetrodona a býložravce Edaphosaura, záda Ophiacodona nebyla vybavena hřbetní plachtou. Když se nemohl zahřát tímto způsobem, musel neustále získávat množství potravy, z jehož by energie "vyproudila" do metabolismu. Lebka zvířete měla podlouhlý tvar; což znamenalo delší čelisti. Oči měl posunuty více do stran...
Popisy Ophiacodonů nejsou v knihách poměrně časté, ale můžete si jej přečíst například v knize Dinosauři objevy, druhy, zánik.

Ophiacodon mohl měřit až 3,5 metru a vážit téměř 50 kilogramů...

Příště Titanosuchus!

Araeoscelis

20. listopadu 2012 v 14:39 | HAAS
Araeoscelis patřil k raným plazům permské doby. Náležel do podtřídy diapsidů, kam začleňujeme dnes také krokodýli a v druhohorách později dinosaury a ptakoještěry. Každý diapsid se vyznačoval lebkou se dvěma lebečními jámami, , jež byly umístěny za očnicemi a byly potaženy kůží. Araeoscelis tvořil maličkou výjimku, která vědce málem zmátla: Jedna z jam byla totiž zakryta kostí. Tím se však lebka velmi důmyslným způsobem zpevnila, což se výrazně ukázalo především na čelistech, které tak dostaly na síle. Tělo Araeoscelise měřilo zhruba 60 centimetrů, a šlo o hmyzožravce - jeho tlama byla plná malých, širokých a dalo by se říci pahýlovitých zubů, které lehce roztrhly ochranné krovky brouků, kterými se živil. Nalezen byl v Severní Americe. Araeoscelisovy nohy byly dlouhé a hubené, ocas se velmi výrazně podobal ještěrčímu...
Jeho popis najdeme například v knize Dinosauři: Objevy, druhy, zánik.


Příště Ophiacodon!!!
 
 

Reklama