Popisy pravěkých rostlin

Neuropteris

4. května 2017 v 17:44 | HAAS
Neuropteris byla kapraďosemenná rostlina. Vyskytovala se na naší planetě v období svrchního Karbonu, tedy na samém konci éry gigantického hmyzu i pralesů pokrývajících celou planetu. Byla zhruba středně velká, ovšem nikdy se nefosilizoval celý exemplář, nebo alespoň nebyl nalezen. Nalézané listy jakožto otisky v dávných skalách jsou obvykle kolem 50 milimetrů dlouhé, i když mohly být i trochu větší. Nejčastěji jsou objevovány pouze lístky opadané z hlavního stonku. Tyto lístky odpadly a zapadly vody, kde byly na dně pohřbeny usazeninami a nakonec se díky tomu zachovaly. Stejným způsobem se například zachovala křídla prehistorického hmyzu, jako byly karbonské vážky. Neuropteris žila v době, kdy bylo na naší planetě velmi teplo a vlhko zároveň. Vysoké procento kyslíku v atmosféře podporovalo růst členovců. Všichni živočiční i rostlinní giganti suchozemského světa žili a rostli v rozsáhlých močálech. Neuropteris nebyla výjimkou... Jakožto bažinná rostlina vytvářela po uhynutí mnoho vrstev rašeliny. Ta se po stlačení přeměnila na černé uhlí, které dnes spalujeme... S fosiliemi Neuropterise se setkáme v Evropě a Severní Americe. V oblasti potoka Mazon v americkém státě Illinois je Neuropteris nejhojnější fosilizovanou listnatou rostlinou. Dále se její zkameněliny nacházejí v Pensylvánii. Tamní lesy vypadaly před 300 milióny let tak, jako ve slavném seriálu BBC Putování s pravěkými monstry...
Popis Neuropterise můžete najít v knížce "Průvodce přírodou-Zkameněliny" od Chrise Pellanta.

Příště Coniopteris!

Williamsonia

10. dubna 2017 v 16:51 | HAAS
Williamsonia byla cykasovitá rostlina žijící v období Jury. Šlo o kosmopolitně rozšíření benetit, tzn. zástupce řádu semenných rostlin typických pro všechna období od Triasu až po Oligocén. Williamsonia se řadí mezi jedny z nejrozšířenějších a vývojově nejúspěšnějších benetitů, jaké kdy existovaly. Původně byla popsána anglickým paleobotanikem Williamem Clawfordem Williamsonem jako jeden z mnoha druhů zemie, což je druh cykasu, který jen v současnosti zahrnuje 58 druhů vyskytujících se v Novém světě. Až později skotský botanik William Carruthers zjistil, že se nejedná o typický cykas, ale benetit a pojmenoval rostlinu Williamsonia gigas. Rodové jméno má po autorovi původnímu popisu, třebaže oba významní botanikové nesli jméno William... Williamsonia měla keřovitý až stromový vzhled. Vypadala jako palma s tlustým kmenem, což je pro cykasovité rostliny charakteristické. V Jurském období, ve zlaté éře dinosaurů, tvořily Williamsonie husté lesy. Především na západě Spojených států, na území dnešního Colorada, Wyomingu a Utahu, se rozkládaly světlé i tmavé lesy překypující roztodivnými živočichy, od Dryosaurů přes Ornitholesty až po Allosaury. Na listech Williamsonie se pásli Diplodokové i Apatosauři. Nikdy nebyl nalezen kompletní fosilizovaný vzorek. Většinu nalézaných vzorků tvoří listy o délce 3,2 centimetru nebo zkamenělé otisky krásných květů, měřících asi 10 centimetrů. Šišky, jež byly též nalezeny, byly ještě delší, celých 15 centimetrů. V jedné šišce se mohlo nacházet až 30 zárodečných květů. Kvetoucí Williamsonie byly obvykle pokryty listeny. Listy Williamsonie byly často nalézány složené. Měly lístečky podél obou stran hlavního vřetene listu. Téměř vždy se dobře zachovaly, a to jako tenounké, černé vrstvy uhlíku... Williamsonie dorůstaly několikametrové výšky... Nejvíce zkamenělin tohoto benetitu bylo nalezeno ve Spojených státech amerických, v Brazílii, Indii i Spojeném království. Vždy se jedná o ten stejný druh, Williamsonia gigas. To potvrzuje, jak úspěšný a hojně se vyskytující tento benetit byl... Pro benetity byly typické zpeřené listy. Vzhledem k podobnosti s dnešními cykasy byly benetity, známé jen z fosílií, dlouho s cykasy zaměňovány...
Popis této nádherné rostliny naleznete v knížce "Průvodce přírodou-Zkameněliny"!


Příště Neuropteris!

Sassafras

28. března 2017 v 16:01 | HAAS
Sasafras (latinsky Sassafras) je opadavý strom střední velikosti. Obvykle dorůstá výšky 6 až 12 metrů, ale výjimečně může dosáhnout výšky až 35ti metrů. Dnes roste pouze v Severní Americe a východní Asii. Znali ho už dinosauři, protože se vyvinul v druhohorách, v období Křídy. Nejlepší zkameněliny, tedy otisky listů zachované v pradávných horninách, ovšem pocházejí z Eocénu. Velké množství vzorků bylo objeveno hlavně v Britské Kolumbii v Kanadě a kousek na jih, ve státu Washington ve Spojených státech amerických. Pro sasafras, pravěký i ten dnešní, je typický tvar listu: první a třetí výběžek se zužují, až vytvoří jakousi špičku, kdežto prostředí výběžek je skoro oválný. Pravěké sasafrasy měly tento výběžek mnohem vystouplejší, než zbylé dva. Sasafras má nápadnou oranžově hnědou kůru a také křehké větve. Často se lámou. Přesto se tento strom se nedá jen tak vyvrátit. Musel by ho zkustit porazit opravdu jen dřevorubec, nebo v době prehistorické, velký dinosaurus. Sasafras má totiž silné dřevnaté kořeny. Ale zpět k listům... Listy sasafrasu jsou nádherně zelené, a to zvláště na jaře a v létě. Na podzim už začínají rudnout nebo hnědnout a potom opadnou. Není jisté, jakou barvu měly květy pravěkého sasafrasu, ale je možné, že se výrazně podobaly těm dnešním. Dnešní sasafras má žluté květy. Plody jsou červené a v zeleném listoví působí jako lákadlo pro ptáky. Stejně tak působily jako lákadlo i pro Křídové a poté různé třetihorní ptáci, kteří semena pojídali a v trusu pak roznášeli po krajině. Kůra sasafrasu sloužila i jako potrava pro některé dinosaury. Dnes se jí živí někteří savci. Větvičky sasafrasu například pojídají dikobrazi. V pravěku ale klidně listy tohoto stromu končily v tlamách kachnozobých dinosaurů-Hadrosaurů. Nejlépe známý druh sasafrasu vyskytující se na naší planetě v 21. století je kašťa bělavá...
Popis tohoto nádherného stromu můžete najít v knize Úžasný svět dinosaurů od nakladatelství Svojtka & Co.

Příště Williamsonia!

Orontium

2. března 2017 v 18:04 | HAAS
Orontium, česky vodoklas, je áronovitá rostlina (tzn. patří do příbuzenstva okřehku), která patří mezi nejdéle žijící, prakticky nezměněné rody rostlin vůbec. Vyvinula se na konci období Křídy. Před 65 miliony let, v době, kdy vymřeli dinosauři, existovaly už dva druhy Orontia: O. mackii se vyskytovalo na území Nového Mexika, zkameněliny početnějšího druhu O. wolfei byly zase odkryty ve státu Washington, USA, a dále na sever v Britské Kolumbii, v Kanadě. O něco starší O. mackii měla listy 275 milimetrů dlouhé, ale skutečná délka celé rostliny bohužel není známá. Šířka listů činila 6 až 9 centimetrů. Orontium wolfei přežila až do středního Eocénu a její listy měřily až 450 milimetrů, byla tedy zřejmě větší, než O. mackii. I zde však není známa úplná délka, vychází se jen ze zkamenělých listů. Těmto rostlinám se dařilo ve vlhkých mokřadech či v bažinách, nebo se vyskytovaly v jezerech... Vodoklas však existuje i dnes, jeho název je Orontium aquaticum, a to, jak jste uhodli, znamená, že je vodní. Je k nalezení pouze na východě Severní Ameriky. Jako pravá vodní rostlina se s listy drží nad hladinou a pozoruhodné je, že žlutě kvete. Na jaře tedy mokřady nádherně zdobí. V minulosti semena vodoklasu pojídali Indiáni, sušili je a vytvářeli z nich podivuhodnou škrobovou směs. Před 65 miliony let mezi tuhými listy vodoklasu dosedali na vodní hladinu i první ptáci a pod nimi proplouvali krokodýlové, ovšem také dinosauři byli zvířaty, jež ještě vodoklas zažila. Dva pravěké druhy a jediný současný druh Orontia jsou jen málo odlišné, proto je tato rostlina úspěchem evoluce-díky své anatomii na naší planetě úspěšně přežívá už desítky milionů let...
O této rostlině se můžete dozvědět také na anglické verzi encyklopedie Wikipedie.

Příště Sassafras!

Archaeamphora

22. listopadu 2015 v 11:56 | HAAS
Archaeamphora ("starý džbán") byl rod rostliny pravděpodobně patřící do čeledi špirlicovitých. Vyskytoval se na území Číny před 145 až 101 miliony lety, v období rané Křídy stupňů Barrias až Alb. Špirlicovité rostliny jsou samy o sobě velice zajímavé, spolu s několika dalšími čeleděmi jsou klasicky označovány jako "masožravky". Archaeamphora tedy byla masožravou rostlinou, byla rostlinou, která se jako její dnešní příbuzné, živí zvířaty! Je jednoduché představit si obrovskou pravěkou masožravku lačnící po mláďatech dinosaurů, nicméně to nebyl případ Archaeamphory a v podstatě snad ani žádné dosud objevené pravěké rostliny. Archaeamphora měřila asi 5 centimetrů na výšku, což ji neřadilo mezi obry. Z evolučního hlediska je však velmi zajímavá. První špirlicovité se pravděpodobně objevily právě na sklonku Jurského a začátku Křídového období. Stejně jako u mnoha nevelkých vyhynulých rostlin, i zde je však zařazení Archaeamphory otázkou. Paleontolog Hongqi Li, jenž uskutečnil vědecký popis roku 2005, poukázal na morfologické znaky, díky nimž se Archaeamphora přibližuje současným špirlicím a darlingtoniím. Avšak botanici Heřmanová a Kvaček v roce 2010 uvedli, že Archaeamphora je "problematická a fosílie musí být revidována". Ať už je to jakkoliv, Archaeamphora byla skutečně masožravou rostlinou, a to rovnou tou nejstarší, jaká byla kdy objevena. Nejspíše se živila hmyzem. Na začátku Křídy, kdy tato rostlina žila, zasáhl svět prudký rozvoj kvetoucích rostlin a tedy i velkého množství hmyzu, jenž se živil nektarem a pylem. Například takové mouchy nebo primitivní vosy mohly být Archaeamphorou, podobně jako je tomu u dnešních špirlic, lákány na sladkou šťávu. Kořist se v ní poté utopila a Archaeamphora ji "strávila". Zajímavostí je, že při průzkumu zkamenělin pod mikroskopem byly odhaleny malé žlázy, dlouhé asi 4 mikrometry. Nacházely se ve vnitřní části těla rostliny a vyzařovaly velmi silnou žluto-zlatou fluorescenci. Byly objeveny také otisky semena této byliny, mělo tvar oválu a měřilo 0,9 až 1,25 milimetru. Archaeamphora patřila mezi krytosemenné. Zkameněliny byly objeveny ve formaci Yixian, jež je známa jako proslulé naleziště dinosaurů. Dodnes byl popsán jediný druh, A. longicervia, druhové jméno je odvozeno od řeckých slov longus a cervicarius, a celkově znamená "dlouhá s krkem". Pravděpodobně odkazuje na vysoký stonek. Listy vyrůstaly po stranách stonku a nacházelo se jich na něm šest až sedm. Podle všeho byla před 140 miliony let krajina pravěké Číny poměrně suchá. Substrát, jak se v biologii označuje zemina, obsahoval všemožné sedimenty a sopečné kameny. Archaeamphora rostla na území činných sopek...
O této rostlině toho v knihách mnoho nenajdete, nicméně dobrý článek s řadou odkazů se nachází na anglické Wikipedii.

Příště popis Orontia!

Archaeopteris

14. října 2015 v 16:14 | HAAS
Archaeopteris ("dávná kapradina") byla jednou z prvních velkých rostlin. Tento rod žil na konci období Devonu a na začátku Karbonu, tehdy na přelomu starší a mladší etapy prvohor. Nalezené zkameněliny, z nichž většinu tvoří otisky listů a větví, se datují do doby před 383 až 323 miliony let, a byly nalezeny po celém světě. Díky názvu je tato rostlina "podobná" praptáku Archaeopteryxovi, oba rody by však neměly být zaměňovány. Archaeopteris se řadil mezi nejrozšířenější suchozemské rostliny na konci Devonského období a se svou výšku 10ti metrů byl jistě největší. Kmeny byly široké až 1,5 metru, přičemž větve a listy tvořily jakési vějíře, které byly uvnitř pokryty malými chloupky, zřejmě zachytávajícími kapky vody. Archaeopteris vypadal zhruba jako Vánoční stromek, ale řadil se do zcela odlišné skupiny rostlin. Během Devonu a Karbonu ještě pravé stromy neexistovaly, většina gigantů tyčících se nad okolním světem byli vzdálení příbuzní kapradin a plavuní. Profesor biologie a geologie Stephen Scheckler byl jedním z prvních odborníků, kteří se u Archaeopterisovi veřejně zmínili. Podle Schecklera poukazuje neuvěřitelná rozšířenost této rostliny na fakt, že měl Archaeopteris velký dopad na prostředí, a to především jde-li o jeho transformaci. Tvrdí, že existence suchozemských rostlin mohla urychlit evoluci říčních ryb a tím tedy i obojživelníků, kteří se z nich po čase vyvinuli. Školky Archaeopterisů totiž mohly, podobně jako dnes lužní lesy, zadržovat vodu i kilometry od pobřeží, náhodně přesunuté populace ryb mohly být po určitém čase v izolaci a žily tedy ve sladkovodních jezírcích a říčkách. Kmeny Archaeopterisu mohly přitahovat hmyz jako vážky k vysedávání a voda se zároveň stala místem, kam bezobratlí kladli vejce-ideální potrava pro nově se vyvíjecí obojiželníky. Než se však zjistilo, jak podstatný byl Archaeopteris ve svém životním prostředí, prošel řadou důležitých výzkumů. Popis uskutečnil již roku 1871 John William Dawson, ale opravdu zajímavý případ nadešel až později. V roce 1911 byla jedním ruským paleontologem nalezena a popsána primitivní kapradina Callixylon . V 60. letech 20. století však Charles B. Beck přišel s poznatkem, že Callixylon je ve skutečnosti Archaeopteris, a proto se tedy pozůstatky Archaeopterise nacházely vždy tak blízko fosíliím oné záhadné kapradiny. Archaeopteris musel být skutečně úspěšný rod, avšak na začátku Karbonu náhle z fosilního záznamu zmizel. Zřejmě se nedokázal rychle přizpůsobit, nebo byl překonán pokročikejšími typy rostlin, včetně vlastních evolučních potomků...
Dobrý popis Archaeopterise můžete najít na anglické Wikipedii.


Příště Archaeoamphora!

Lepidopteris

13. září 2015 v 10:28 | HAAS
Lepidopteris ("příjemná kapradina") byl rod kapraďosemenné rostliny žijící v období od středního Permu po pozdní Trias, před 260 až 200 miliony let. Jako rod existující po šedesát milionů let byla tato rostlina nesmírně úspěšná. Známe celou řadu druhů Lepidopterise, v současnosti je jich uznáváno devět. Jsou jimi: L. martinsii, L. callipteroides, L. ottonis, L. madagascariensis, L. remota, L. stormbergensis, L. haizeri, L. heterolateralis a L. microcellularis. Někdy se však uvádí, že platný je i desátý druh, L. sttutgartiensis. Fosílie této pozoruhodné rostliny byly nalezeny v mnoha částech planety, a to v Austrálii, Jižní Americe, Anglii, Indii, Číně, Rusku, Polsku, Německu, Grónsku na Antarktidě a také v Jihoafrické republice. To značí, že Lepidopteris byl v době své existence značně rozšířen. V období Permu a Triasu byly všechny kontinenty semknuty v jednu obrovskou masu zvanou Pangaea, zvířata a rostliny se tedy mohly rozšířit prakticky kamkoliv, aniž by se potýkaly s překročením moře či oceánu. Právě proto nejen Lepidopteris, ale i celá řada dalších druhů osídlila doslova každý kout Země. Samostatné druhy Lepidopterise však měly pouze omezený výskyt, např. L. madagascariensis se nevyskytoval nikde jinde, než na území dnešního Madagaskaru a Austrálie, druh L. martinsii žil zase jen na území Německa a Anglie. Lesy tvořené mimo jiné i touto zelení poskytovaly potravu mnoha býložravcům, včetně savcovitých plazů, jako byli dycinodonti, a zásobovat mohly potravou i rané býložravé dinosaury. Listy Lepidopterise připomínaly listí kapradin, byly zpeřené a jejich povrch byl tuhý. Taková rostlina zřejmě nebyla jemná na dotek. Vzhledem k tomu, že takřka vše, co z Lepidopterise známe, jsou listy, je těžké určit, jaké výšky tento druh dosahoval. Víme však, že byl nesmírně úspěšný, což potvrzuje doba, po kterou přežil. Zajímavostí však je, že ačkoliv Lepidopteris přežil největší masové vymírání v historii Země, a to sice Pemrské vymírání před 250 miliony let, jež vymazalo 90 % všech druhů, nedokázal se zřejmě přizpůsobit změnám, které přišly s velkým vymíráním na konci Triasu. Toto vymírání nevymazalo tolik druhů a v podstatě umožnilo dinosaurům a také některým novodobějším rostlinám ovládnout planetu-Lepidopteris však mezi nimi nebyl. Možná, že příchod většího sucha, nadměrná vulkanická činnost způsobená rozpadem Pangaei a vznikem raného Atlantiku či cokoliv jiného, stály za vymizením této pozoruhodné kapraďosemenné rostliny...
Lepidopteris patří mezi známé vyhynulé rostliny, ale jeho popis v knihách moc často nenalezneme. Dobrý popis je však na anglické Wikipedii.

Příště Archaeopteris!

Araucarioxylon

3. června 2015 v 17:09 | HAAS
Araucarioxylon byl rod jehličnanu, který se vyskytoval na západě Spojených států amerických po celé období Triasu, před 250-200 miliony let. Jedná se o státní fosílii Arizony, kromě toho byly jeho zkameněliny nalezeny i v Novém Mexiku. Velice zajímavé je, že se z této rostliny zachovalo více pozůstatků, než z mnohých jí podobných. Araucarioxylon je znám především z masivních fosilních kmenů, jež byly nalezeny v Petrifierd Forest National Park na severovýchodě Arizony. Národní park zde pokrývá plochu 378 tisíc čtverečních kilometrů, nálezy jsou tedy hojné. Rod zahrnuje pouze jeden druh, Araucarioxylon arizonicum, který byl roku 1889 popsán americkým paleobotanikem Frankem Hallem Knowltonem. Araucarioxylon patřil do čeledi blahočetovitých, většina zástupců této rodiny je známa až z období zahrnujícího časový úsek od Jury do současnosti. Proto je také Araucarioxylon považován za jeden z prvních pravých blahočetů. Před 250-200 miliony lety, kdy tato rostlina převládala, panovalo v Arizoně suché, občas však i vlhké podnebí. Právě to podporovalo růst těchto vysokých stromů. Araucarioxylon byl neskutečně obrovský. Měřil 60 metrů na výšku, tloušťka kmenů se přitom rovnala asi 60 centimetrům. Skutečně zajímavé je, že mezi zkamenělými kmeny byla objevena řada otisků hmyzích larev, jimž zjevně dřevo poskytovalo dokonalý domov a také místo k růstu. Přítomnost hmyzu mohla přitahovat první pterosaury, kteří dosedali na větve Araucarioxylonu, nebo šplhali po jeho kmeni, aby se k lahůdce dostali-je fascinující pomyslet si něco takového, když na zkamenělý kmen saháte. Mnoho zkamenělých brouků spadalo do rodiny červotočů. V době, kdy se Araucarioxylon vyskytoval, byly všechny kontinenty spojeny do jedné velké masy zvané Pangaea. Tehdy se také začali vyvíjet první dinosauři, nastal konec vlády savcovitých plazů a jehličnany začaly skutečně měnit scenérie. Ve Zkamenělém lese, z něhož pocházejí pozůstatky Araucarioxylonu, byli nalezeni i kynodonti, savcům podobní plazi pokrytí srstí, kteří možná žili v podzemních norách. I když byl tento blahočet velmi pozoruhodný, existují domněnky o přílišně rychlém zařazení rodu do systému. Některé výzkumy potvrzují, že Araucarioxylon možná patřil do třech odlišných druhů, anebo zkrátka ne všechny pozůstatky ze Zkamenělého lesa patří právě této rostlině. Ať tak či onak, jednalo se o velmi důležitý druh pro ekosystém, ale na konci Triasu v důsledku velkého vymírání, které nakonec jehličnany i dinosaury přimělo k osídlení světa, vymizel...
Dobrý popisek Araucarioxylonu najdete například na anglické verzi Wikipedie.

Příště Lepidopteris!

Neocalamites

29. dubna 2015 v 16:36 | HAAS
Neocalamites ("nový Calamites") byl rod patřící do třídy cévnatých rostlin Equisetopsida. Patřil se do stejné skupiny rostlin, jako Calamites, jeho známější karbonský bratranec, který dorůstal celkem úctyhodných rozměrů. Neocalamites se vyskytoval v období od Triasu až po střední Juru (cca před 220 až 160 miliony lety), tedy po zhruba polovinu druhohor. Jeho fosílie se našly na jižní polokouli, což napovídá mnohé o rozšíření tohoto velmi pozoruhodného rostlinného druhu. Mezi největší naleziště patří geopark Paleorrota v Brazílii, zkamenělé otisky listů Neocalamitu se však našly i v Austrálii a na blízkém ostrově Tasmánie. Podle některých dokladů lze usuzovat, že Neocalamity rostly ve školkách (skupinkách) v okolí řek a jezer, kde měly jejich kořeny dostatek prostředků k vytvoření živin. Fotosyntéza samozřejmě také probíhala na těchto místech. Není to však žádné neobvyklé zjištění, vlhká místa rostlinám obvykle velmi vyhovují. Zajímavostí je, že slovo "calamite" původně označuje pouze stonek, ale po pojmenování rodů Calamites a Neocalamites začalo být užíváno jako odkaz na celou rostlinu. Neocalamites zřejmě vzhledem připomínal svého karbonského příbuzného. Přesleny menších lístků byly na větvích soustředně uspořádány okolo tenkého stonku, větvičky nevyrůstaly až nahoře, ale po téměř celé délce kmene. Je pravděpodobné, že listy Neocalamitu byly potravou mnoha triasských i jurských býložravců, od raných savcovitých plazů, therapsidů, až po obrovské dinosaury, kteří především v jurském období dosáhli vrcholu své úspěšné evoluce. V horninách starých asi 160 milionů let, datujících se do stupně Bath, však Neocalamites náhle mizí. Zřejmě byl překonán úspěšnějšími rostlinami, například cykasy nebo kapradinami, a jako rod tak vymřel. Samozřejmě je také možné, že se na jeho vyhynutí podílela změna klimatu a prostředí...
Popisy Neocalamitu nejsou v knihách zrovna hojné, dobrý popisek však nabízí anglická verze Wikipedie.

Příště Araucarioxylon!!!

Macroneuropteris

22. dubna 2015 v 17:07 | HAAS
Macroneuropteris byla pravěká rostlina z třídy cykasů (Cycadopsida), vyskytující se na naší planetě v období Karbonu, za mladších prvohor. Karbon je právem nazývám nejzelenějším obdobím historie Země, protože se v něm vyvinula a vůbec i existovala nepřeberná řada plavuní, přesliček, kapraďorostů a samozřejmě také cykasů, mezi které patřil právě Macroneuropteris. Ten byl dokonce jedním z prvních zástupců třídy cykasů, jací se jen kdy objevili. Jedná se o jednu z nejlépe známých prvohorních rostlin, poněvadž bylo objeveno mnoho pozůstatků tohoto druhu a věnovali se jim vědci již v 17. století. Nejznámější a nejprozkoumanější ze čtyřech dosud známých druhů, Macroneuropteris scheuchzeri, byl objeven nedaleko anglického Oxfordu už roku 1669 Edweardem Lhuydem. Blíže byl druh popsán Johannem Jakobem Scheuchzerem roku 1723, podle něj byla rostlina i pojmenována. Důkladnější výzkum však přišel na řadu až ve 20. století a mimo ten již zmíněný byly popsány i druhy M. macrophylla, M. britannica a M. subauriculata. Snad mnohem zajímavější byl však cykas samotný. Macroneuropteris měřil asi 8 až 10 metrů na výšku, což se dá přirovnat k mnohým dnešním stromům, a mezi pravými Karbonskými giganty, jako byl třeba třicetimetrový Lepidodendron, asi nebyl úplně dominantní. Přesto však musel být působivý. Samotné listy připomínaly velké listy tropických rostlin dnešního světa. Listy byly dvoudílné, takže od sebe dvě části oddělovala žilka. Celkově nesl Macroneuropteris obrovské množství listů, ty se vyskytovaly v trsech, jež měřily i několik metrů! Pokud byste se na strukturu zkamenělých listů podívali pod mikroskopem, spatřili byste zjevně útvary podobné srsti. Toho si paleobotanici všimli už v 19. století, každý "chloupek" na listu měřil asi 2 milimetry. Macroneuropteris byl velice úspěšným rostlinným druhem, fosilní ostatky dokládají, že se vyskytoval v Evropě, severní Africe i v Severní Americe. V pozdním Karbonu, zhruba před 316 miliony let, kdy žil, byly tyto části světa spojeny v jeden větší kontinent zvaný Euramerica (ten se později spojil s jižnějšími kontinenty do útvaru zvaného Pangaea). Ačkoliv byl však Macroneuropteris působivý, ke konci Karbonského období, stejně jako většina tehdejších druhů rostlin či zvířat, vyhynul-to zřejmě způsobila náhlá změna klimatu, včetně příchodu sucha...
Popis Macroneuropterise asi v lehce dostupných knihách nenajdete, ale velmi dobrý popis nabízí anglická verze WIkipedie.

Příště Neocalamites!
 
 

Reklama