Popisy pravěkých rostlin

Mariopteris

15. června 2017 v 17:13 | HAAS
Mariopteris patří mezi rozličné druhy rostlin, jež žily v geologickém období Karbon, nejzelenějším období v historii naší planety. Tento rod kapradin se vyskytoval na Zemi v pensylvánské době Karbonu, tzn. v pozdní části geologického období (asi před 320 až 300 miliony let). Řadil se k úspěšným druhům a byl rozšířen přinejmenším po velké části dnešní severní polokoule, odkud dnes pocházejí nálezy fosilií, ačkoliv před třemi sty miliony let byly některé části Evropy (například Británie) poblíž rovníku. Mariopteris jako ostatní kapradiny tvořil spory. Když spory dopadly na zem, nejlépe dosti vlhkou, vyrostly v zelený prvoklíček, jenž se nazývá prothallium. Z prothallia pak za určitou dobu vyrostla dospělá kapradina, opět tvořící spory a tak se proces opakoval po celé miliony let, než Mariopteris vyhynul a vyvinul se v rozvinutější druh. V Severní Americe i Evropě se dají fosilie Mariopterise lehce poznat podle tvaru listů otisknutých v karbonských horninách. Rostlina měla široké listy rostoucí spirálovitě na hlavním stonku. Lístečky vycházející z každého většího listu byly pak úzké a jejich okraje byly typicky zubaté. Nalezené vzorky mohou být různě velké, záleží na velikosti kusu horniny, jenž byl nalezen. Celkově však nebyl Mariopteris nikterak překvapujícího vzrůstu a jednalo se o jednu z menších rostlin. Naopak vzdálení příbuzní Mariopterise, gigantické kapraďorosty, karbonské krajině dominovaly a některé z nich bez problémů vyčnívaly až 40 metrů nad zem. V jejich listoví se skrývaly obrovské vážky a jepice. Na spodku bažinatých lesů nacházeli tvorové jako velcí pavouci a švábi útočiště právě mezi Mariopterisy a jim podobnými kapradinami... Dosud bylo vědecky popsáno několik druhů Mariopterise, ale asi nejznámější ze všech je M. nervosa.
Popisek této rostliny můžete nalézt v knize Chrise Pellanta "Průvodce přírodou-Zkameněliny".

Příště Sphenopteris!!!

Eupecopteris

5. června 2017 v 16:41 | HAAS
O mnoha pravěkých rostlinách není zaznamenáno velké množství dat. Vzácnost některých druhů či rodů a neúplnost či malé číslo nalezených vzorků mnohdy může za strohost informací, jež můžeme o té či oné prehistorické rostlině vyslovit. Mezi ně se řadí i Eupecopteris, jenž byl na světě hojně rozšířen v období svrchního Karbonu stupně Pensylvánian, tedy asi před 323 až 300 (někdy se uvádí až 298) miliony let. Přestože Karbon byl nejzelenějším obdobím v historii naší planety a o některých z rostlin v tomto údobí existujících toho víme mnoho (např. Lepidodendron nebo Calamites), o Eupecopterisovi se toho tolik neví. Avšak překvapivě, jakožto zkamenělina není vzácný. Vlastně se řadí mezi obvykle nalézané karbonské zkameněliny. Patřil mezi kapraďosemenné, které už v Karbonu zaznamenávaly vzestup. Eupecopteris měl dřevnatý stonek a jemné listy. Nalézané vzorky listů bývají obvykle okolo 60 milimetrů dlouhé, ale délka se samozřejmě může lišit, závisejíc na konkrétní fosilii. Některé zkamenělé otisky listů se zachovaly v tzv. konkreci. Jedná se o útvar, jenž vznikl nahromaděním nerostné látky okolo zkameněliny. Existují vzorky Eupecopterise, které se nalezly přímo v železné konkreci, což vzhledu zkameněliny dodává na úžasu. Takové konkrece se mohou vytvářet v usazených horninách. Důvod, proč se z Eupecopterise zachovaly většinou zkamenělé otisky listů, je prostý, podobně jako u mnoha dalších pravěkých rostlin. Spadlé listy skončily na dně karbonských močálů, byly přikryty sedimentem a poté zkameněly. S fosiliemi Eupecopterise se můžeme setkat v Evropě, Asii i Severní Americe, zdá se tedy, že rod byl rozšířen především na severní polokouli. Koncem Karbonu však již existoval superkontinent Pangaea, a tak se rostlina mohla rozšířit i dále. S koncem tohoto období ji však postihlo vymření...
Popisek Eupecopterise můžete najít v knížce "Průvodce přírodou-Zkameněliny" od Chrise Pellanta.



Příště Mariopteris!

Coniopteris

25. května 2017 v 17:55 | HAAS
Coniopteris byla kapradina, která se na naší planetě vyskytovala po celé druhohory, tedy v Triasu, Juře i Křídě. Byla rozšířena po celé zeměkouli: její fosílie se našly v Severní Americe (Britská Kolumbie a Nunavut v Kanadě, Utah a Montana v USA), Austrálii, Číně, Rusku, Indii, Japonsku, Mexiku, Antarktidě i Evropě (Rumunsko, Polsko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska). Pro tuto nízkou, stálezelenou rostlinu, která hojně rostla ve světlých i tmavých lesích, obývaných po celé druhohory širokou škálou jiných kapradin, kapraďorostů, jehličnanů a v neposlední řadě velkou spoustou dinosaurů, je typický především jeden znak. Její lístečky byly na horním okraji zubaté, až vytvářely jakousi pilku. Lístečky Conipterise vyrůstaly na spirálovitě rostoucím stonku. Ten rostl pod ostrým úhlem (méně než devadesát stupňů). Z tohoto druhu rostliny se zachovalo jen málo. Většina zkamenělin, které máme k dispozici, jsou vzorky dlouhé jen 20 milimetrů, výjimečně však bývají delší. Obvykle se zachovaly jen otisky listů v horninách. Z měkkých částí rostliny zbyla jen tenká vrstvička černého uhlí... Coniopteris byl kosmopolitně rozšířeným rodem, sestával však z řady druhů, které obývaly pouze určité oblasti. Zatímco druh Conipteris murrayana nalezneme v druhohorních sedimentech Spojeného království, zkameněliny C. frutiformes byly objeveny pouze ve 105,3 až 99,7 milionů let starých horninách Antarktidy (v oblasti Triton Point nedaleko slavného ledovce Venus). Coniopteris byl mimořádně úspěšný. Vyhynul až s koncem období dinosaurů. Jeho listy živily za celé druhohory nesčetné množství veleještěřích býložravců. Kapradinami se živili především mladí sauropodi, potulující se ve školkách po lesích a spásající nízko rostoucí vegetaci, přičemž jen rostli a rostli. Také různí menší ornithopodi, jako byli jurští Dryosauři nebo křídoví Thescelosauři se zaměřovali na kapradiny a jim vzrůstem blízké rostliny, s jejichž malými, zubatými lístečky si jejich keratinové zobáčky hravě poradily...
Popis kapradiny rodu Coniopteris naleznete v knize "Průvodce přírodou-Zkameněliny".

Příště Eupecopteris!

Neuropteris

4. května 2017 v 17:44 | HAAS
Neuropteris byla kapraďosemenná rostlina. Vyskytovala se na naší planetě v období svrchního Karbonu, tedy na samém konci éry gigantického hmyzu i pralesů pokrývajících celou planetu. Byla zhruba středně velká, ovšem nikdy se nefosilizoval celý exemplář, nebo alespoň nebyl nalezen. Nalézané listy jakožto otisky v dávných skalách jsou obvykle kolem 50 milimetrů dlouhé, i když mohly být i trochu větší. Nejčastěji jsou objevovány pouze lístky opadané z hlavního stonku. Tyto lístky odpadly a zapadly vody, kde byly na dně pohřbeny usazeninami a nakonec se díky tomu zachovaly. Stejným způsobem se například zachovala křídla prehistorického hmyzu, jako byly karbonské vážky. Neuropteris žila v době, kdy bylo na naší planetě velmi teplo a vlhko zároveň. Vysoké procento kyslíku v atmosféře podporovalo růst členovců. Všichni živočiční i rostlinní giganti suchozemského světa žili a rostli v rozsáhlých močálech. Neuropteris nebyla výjimkou... Jakožto bažinná rostlina vytvářela po uhynutí mnoho vrstev rašeliny. Ta se po stlačení přeměnila na černé uhlí, které dnes spalujeme... S fosiliemi Neuropterise se setkáme v Evropě a Severní Americe. V oblasti potoka Mazon v americkém státě Illinois je Neuropteris nejhojnější fosilizovanou listnatou rostlinou. Dále se její zkameněliny nacházejí v Pensylvánii. Tamní lesy vypadaly před 300 milióny let tak, jako ve slavném seriálu BBC Putování s pravěkými monstry...
Popis Neuropterise můžete najít v knížce "Průvodce přírodou-Zkameněliny" od Chrise Pellanta.

Příště Coniopteris!

Williamsonia

10. dubna 2017 v 16:51 | HAAS
Williamsonia byla cykasovitá rostlina žijící v období Jury. Šlo o kosmopolitně rozšíření benetit, tzn. zástupce řádu semenných rostlin typických pro všechna období od Triasu až po Oligocén. Williamsonia se řadí mezi jedny z nejrozšířenějších a vývojově nejúspěšnějších benetitů, jaké kdy existovaly. Původně byla popsána anglickým paleobotanikem Williamem Clawfordem Williamsonem jako jeden z mnoha druhů zemie, což je druh cykasu, který jen v současnosti zahrnuje 58 druhů vyskytujících se v Novém světě. Až později skotský botanik William Carruthers zjistil, že se nejedná o typický cykas, ale benetit a pojmenoval rostlinu Williamsonia gigas. Rodové jméno má po autorovi původnímu popisu, třebaže oba významní botanikové nesli jméno William... Williamsonia měla keřovitý až stromový vzhled. Vypadala jako palma s tlustým kmenem, což je pro cykasovité rostliny charakteristické. V Jurském období, ve zlaté éře dinosaurů, tvořily Williamsonie husté lesy. Především na západě Spojených států, na území dnešního Colorada, Wyomingu a Utahu, se rozkládaly světlé i tmavé lesy překypující roztodivnými živočichy, od Dryosaurů přes Ornitholesty až po Allosaury. Na listech Williamsonie se pásli Diplodokové i Apatosauři. Nikdy nebyl nalezen kompletní fosilizovaný vzorek. Většinu nalézaných vzorků tvoří listy o délce 3,2 centimetru nebo zkamenělé otisky krásných květů, měřících asi 10 centimetrů. Šišky, jež byly též nalezeny, byly ještě delší, celých 15 centimetrů. V jedné šišce se mohlo nacházet až 30 zárodečných květů. Kvetoucí Williamsonie byly obvykle pokryty listeny. Listy Williamsonie byly často nalézány složené. Měly lístečky podél obou stran hlavního vřetene listu. Téměř vždy se dobře zachovaly, a to jako tenounké, černé vrstvy uhlíku... Williamsonie dorůstaly několikametrové výšky... Nejvíce zkamenělin tohoto benetitu bylo nalezeno ve Spojených státech amerických, v Brazílii, Indii i Spojeném království. Vždy se jedná o ten stejný druh, Williamsonia gigas. To potvrzuje, jak úspěšný a hojně se vyskytující tento benetit byl... Pro benetity byly typické zpeřené listy. Vzhledem k podobnosti s dnešními cykasy byly benetity, známé jen z fosílií, dlouho s cykasy zaměňovány...
Popis této nádherné rostliny naleznete v knížce "Průvodce přírodou-Zkameněliny"!


Příště Neuropteris!

Sassafras

28. března 2017 v 16:01 | HAAS
Sasafras (latinsky Sassafras) je opadavý strom střední velikosti. Obvykle dorůstá výšky 6 až 12 metrů, ale výjimečně může dosáhnout výšky až 35ti metrů. Dnes roste pouze v Severní Americe a východní Asii. Znali ho už dinosauři, protože se vyvinul v druhohorách, v období Křídy. Nejlepší zkameněliny, tedy otisky listů zachované v pradávných horninách, ovšem pocházejí z Eocénu. Velké množství vzorků bylo objeveno hlavně v Britské Kolumbii v Kanadě a kousek na jih, ve státu Washington ve Spojených státech amerických. Pro sasafras, pravěký i ten dnešní, je typický tvar listu: první a třetí výběžek se zužují, až vytvoří jakousi špičku, kdežto prostředí výběžek je skoro oválný. Pravěké sasafrasy měly tento výběžek mnohem vystouplejší, než zbylé dva. Sasafras má nápadnou oranžově hnědou kůru a také křehké větve. Často se lámou. Přesto se tento strom se nedá jen tak vyvrátit. Musel by ho zkustit porazit opravdu jen dřevorubec, nebo v době prehistorické, velký dinosaurus. Sasafras má totiž silné dřevnaté kořeny. Ale zpět k listům... Listy sasafrasu jsou nádherně zelené, a to zvláště na jaře a v létě. Na podzim už začínají rudnout nebo hnědnout a potom opadnou. Není jisté, jakou barvu měly květy pravěkého sasafrasu, ale je možné, že se výrazně podobaly těm dnešním. Dnešní sasafras má žluté květy. Plody jsou červené a v zeleném listoví působí jako lákadlo pro ptáky. Stejně tak působily jako lákadlo i pro Křídové a poté různé třetihorní ptáci, kteří semena pojídali a v trusu pak roznášeli po krajině. Kůra sasafrasu sloužila i jako potrava pro některé dinosaury. Dnes se jí živí někteří savci. Větvičky sasafrasu například pojídají dikobrazi. V pravěku ale klidně listy tohoto stromu končily v tlamách kachnozobých dinosaurů-Hadrosaurů. Nejlépe známý druh sasafrasu vyskytující se na naší planetě v 21. století je kašťa bělavá...
Popis tohoto nádherného stromu můžete najít v knize Úžasný svět dinosaurů od nakladatelství Svojtka & Co.

Příště Williamsonia!

Orontium

2. března 2017 v 18:04 | HAAS
Orontium, česky vodoklas, je áronovitá rostlina (tzn. patří do příbuzenstva okřehku), která patří mezi nejdéle žijící, prakticky nezměněné rody rostlin vůbec. Vyvinula se na konci období Křídy. Před 65 miliony let, v době, kdy vymřeli dinosauři, existovaly už dva druhy Orontia: O. mackii se vyskytovalo na území Nového Mexika, zkameněliny početnějšího druhu O. wolfei byly zase odkryty ve státu Washington, USA, a dále na sever v Britské Kolumbii, v Kanadě. O něco starší O. mackii měla listy 275 milimetrů dlouhé, ale skutečná délka celé rostliny bohužel není známá. Šířka listů činila 6 až 9 centimetrů. Orontium wolfei přežila až do středního Eocénu a její listy měřily až 450 milimetrů, byla tedy zřejmě větší, než O. mackii. I zde však není známa úplná délka, vychází se jen ze zkamenělých listů. Těmto rostlinám se dařilo ve vlhkých mokřadech či v bažinách, nebo se vyskytovaly v jezerech... Vodoklas však existuje i dnes, jeho název je Orontium aquaticum, a to, jak jste uhodli, znamená, že je vodní. Je k nalezení pouze na východě Severní Ameriky. Jako pravá vodní rostlina se s listy drží nad hladinou a pozoruhodné je, že žlutě kvete. Na jaře tedy mokřady nádherně zdobí. V minulosti semena vodoklasu pojídali Indiáni, sušili je a vytvářeli z nich podivuhodnou škrobovou směs. Před 65 miliony let mezi tuhými listy vodoklasu dosedali na vodní hladinu i první ptáci a pod nimi proplouvali krokodýlové, ovšem také dinosauři byli zvířaty, jež ještě vodoklas zažila. Dva pravěké druhy a jediný současný druh Orontia jsou jen málo odlišné, proto je tato rostlina úspěchem evoluce-díky své anatomii na naší planetě úspěšně přežívá už desítky milionů let...
O této rostlině se můžete dozvědět také na anglické verzi encyklopedie Wikipedie.

Příště Sassafras!

Archaeamphora

22. listopadu 2015 v 11:56 | HAAS
Archaeamphora ("starý džbán") byl rod rostliny pravděpodobně patřící do čeledi špirlicovitých. Vyskytoval se na území Číny před 145 až 101 miliony lety, v období rané Křídy stupňů Barrias až Alb. Špirlicovité rostliny jsou samy o sobě velice zajímavé, spolu s několika dalšími čeleděmi jsou klasicky označovány jako "masožravky". Archaeamphora tedy byla masožravou rostlinou, byla rostlinou, která se jako její dnešní příbuzné, živí zvířaty! Je jednoduché představit si obrovskou pravěkou masožravku lačnící po mláďatech dinosaurů, nicméně to nebyl případ Archaeamphory a v podstatě snad ani žádné dosud objevené pravěké rostliny. Archaeamphora měřila asi 5 centimetrů na výšku, což ji neřadilo mezi obry. Z evolučního hlediska je však velmi zajímavá. První špirlicovité se pravděpodobně objevily právě na sklonku Jurského a začátku Křídového období. Stejně jako u mnoha nevelkých vyhynulých rostlin, i zde je však zařazení Archaeamphory otázkou. Paleontolog Hongqi Li, jenž uskutečnil vědecký popis roku 2005, poukázal na morfologické znaky, díky nimž se Archaeamphora přibližuje současným špirlicím a darlingtoniím. Avšak botanici Heřmanová a Kvaček v roce 2010 uvedli, že Archaeamphora je "problematická a fosílie musí být revidována". Ať už je to jakkoliv, Archaeamphora byla skutečně masožravou rostlinou, a to rovnou tou nejstarší, jaká byla kdy objevena. Nejspíše se živila hmyzem. Na začátku Křídy, kdy tato rostlina žila, zasáhl svět prudký rozvoj kvetoucích rostlin a tedy i velkého množství hmyzu, jenž se živil nektarem a pylem. Například takové mouchy nebo primitivní vosy mohly být Archaeamphorou, podobně jako je tomu u dnešních špirlic, lákány na sladkou šťávu. Kořist se v ní poté utopila a Archaeamphora ji "strávila". Zajímavostí je, že při průzkumu zkamenělin pod mikroskopem byly odhaleny malé žlázy, dlouhé asi 4 mikrometry. Nacházely se ve vnitřní části těla rostliny a vyzařovaly velmi silnou žluto-zlatou fluorescenci. Byly objeveny také otisky semena této byliny, mělo tvar oválu a měřilo 0,9 až 1,25 milimetru. Archaeamphora patřila mezi krytosemenné. Zkameněliny byly objeveny ve formaci Yixian, jež je známa jako proslulé naleziště dinosaurů. Dodnes byl popsán jediný druh, A. longicervia, druhové jméno je odvozeno od řeckých slov longus a cervicarius, a celkově znamená "dlouhá s krkem". Pravděpodobně odkazuje na vysoký stonek. Listy vyrůstaly po stranách stonku a nacházelo se jich na něm šest až sedm. Podle všeho byla před 140 miliony let krajina pravěké Číny poměrně suchá. Substrát, jak se v biologii označuje zemina, obsahoval všemožné sedimenty a sopečné kameny. Archaeamphora rostla na území činných sopek...
O této rostlině toho v knihách mnoho nenajdete, nicméně dobrý článek s řadou odkazů se nachází na anglické Wikipedii.

Příště popis Orontia!

Archaeopteris

14. října 2015 v 16:14 | HAAS
Archaeopteris ("dávná kapradina") byla jednou z prvních velkých rostlin. Tento rod žil na konci období Devonu a na začátku Karbonu, tehdy na přelomu starší a mladší etapy prvohor. Nalezené zkameněliny, z nichž většinu tvoří otisky listů a větví, se datují do doby před 383 až 323 miliony let, a byly nalezeny po celém světě. Díky názvu je tato rostlina "podobná" praptáku Archaeopteryxovi, oba rody by však neměly být zaměňovány. Archaeopteris se řadil mezi nejrozšířenější suchozemské rostliny na konci Devonského období a se svou výšku 10ti metrů byl jistě největší. Kmeny byly široké až 1,5 metru, přičemž větve a listy tvořily jakési vějíře, které byly uvnitř pokryty malými chloupky, zřejmě zachytávajícími kapky vody. Archaeopteris vypadal zhruba jako Vánoční stromek, ale řadil se do zcela odlišné skupiny rostlin. Během Devonu a Karbonu ještě pravé stromy neexistovaly, většina gigantů tyčících se nad okolním světem byli vzdálení příbuzní kapradin a plavuní. Profesor biologie a geologie Stephen Scheckler byl jedním z prvních odborníků, kteří se u Archaeopterisovi veřejně zmínili. Podle Schecklera poukazuje neuvěřitelná rozšířenost této rostliny na fakt, že měl Archaeopteris velký dopad na prostředí, a to především jde-li o jeho transformaci. Tvrdí, že existence suchozemských rostlin mohla urychlit evoluci říčních ryb a tím tedy i obojživelníků, kteří se z nich po čase vyvinuli. Školky Archaeopterisů totiž mohly, podobně jako dnes lužní lesy, zadržovat vodu i kilometry od pobřeží, náhodně přesunuté populace ryb mohly být po určitém čase v izolaci a žily tedy ve sladkovodních jezírcích a říčkách. Kmeny Archaeopterisu mohly přitahovat hmyz jako vážky k vysedávání a voda se zároveň stala místem, kam bezobratlí kladli vejce-ideální potrava pro nově se vyvíjecí obojiželníky. Než se však zjistilo, jak podstatný byl Archaeopteris ve svém životním prostředí, prošel řadou důležitých výzkumů. Popis uskutečnil již roku 1871 John William Dawson, ale opravdu zajímavý případ nadešel až později. V roce 1911 byla jedním ruským paleontologem nalezena a popsána primitivní kapradina Callixylon . V 60. letech 20. století však Charles B. Beck přišel s poznatkem, že Callixylon je ve skutečnosti Archaeopteris, a proto se tedy pozůstatky Archaeopterise nacházely vždy tak blízko fosíliím oné záhadné kapradiny. Archaeopteris musel být skutečně úspěšný rod, avšak na začátku Karbonu náhle z fosilního záznamu zmizel. Zřejmě se nedokázal rychle přizpůsobit, nebo byl překonán pokročikejšími typy rostlin, včetně vlastních evolučních potomků...
Dobrý popis Archaeopterise můžete najít na anglické Wikipedii.


Příště Archaeoamphora!

Lepidopteris

13. září 2015 v 10:28 | HAAS
Lepidopteris ("příjemná kapradina") byl rod kapraďosemenné rostliny žijící v období od středního Permu po pozdní Trias, před 260 až 200 miliony let. Jako rod existující po šedesát milionů let byla tato rostlina nesmírně úspěšná. Známe celou řadu druhů Lepidopterise, v současnosti je jich uznáváno devět. Jsou jimi: L. martinsii, L. callipteroides, L. ottonis, L. madagascariensis, L. remota, L. stormbergensis, L. haizeri, L. heterolateralis a L. microcellularis. Někdy se však uvádí, že platný je i desátý druh, L. sttutgartiensis. Fosílie této pozoruhodné rostliny byly nalezeny v mnoha částech planety, a to v Austrálii, Jižní Americe, Anglii, Indii, Číně, Rusku, Polsku, Německu, Grónsku na Antarktidě a také v Jihoafrické republice. To značí, že Lepidopteris byl v době své existence značně rozšířen. V období Permu a Triasu byly všechny kontinenty semknuty v jednu obrovskou masu zvanou Pangaea, zvířata a rostliny se tedy mohly rozšířit prakticky kamkoliv, aniž by se potýkaly s překročením moře či oceánu. Právě proto nejen Lepidopteris, ale i celá řada dalších druhů osídlila doslova každý kout Země. Samostatné druhy Lepidopterise však měly pouze omezený výskyt, např. L. madagascariensis se nevyskytoval nikde jinde, než na území dnešního Madagaskaru a Austrálie, druh L. martinsii žil zase jen na území Německa a Anglie. Lesy tvořené mimo jiné i touto zelení poskytovaly potravu mnoha býložravcům, včetně savcovitých plazů, jako byli dycinodonti, a zásobovat mohly potravou i rané býložravé dinosaury. Listy Lepidopterise připomínaly listí kapradin, byly zpeřené a jejich povrch byl tuhý. Taková rostlina zřejmě nebyla jemná na dotek. Vzhledem k tomu, že takřka vše, co z Lepidopterise známe, jsou listy, je těžké určit, jaké výšky tento druh dosahoval. Víme však, že byl nesmírně úspěšný, což potvrzuje doba, po kterou přežil. Zajímavostí však je, že ačkoliv Lepidopteris přežil největší masové vymírání v historii Země, a to sice Pemrské vymírání před 250 miliony let, jež vymazalo 90 % všech druhů, nedokázal se zřejmě přizpůsobit změnám, které přišly s velkým vymíráním na konci Triasu. Toto vymírání nevymazalo tolik druhů a v podstatě umožnilo dinosaurům a také některým novodobějším rostlinám ovládnout planetu-Lepidopteris však mezi nimi nebyl. Možná, že příchod většího sucha, nadměrná vulkanická činnost způsobená rozpadem Pangaei a vznikem raného Atlantiku či cokoliv jiného, stály za vymizením této pozoruhodné kapraďosemenné rostliny...
Lepidopteris patří mezi známé vyhynulé rostliny, ale jeho popis v knihách moc často nenalezneme. Dobrý popis je však na anglické Wikipedii.

Příště Archaeopteris!
 
 

Reklama