Popisy pravěkých rostlin

Solenopora

11. září 2017 v 16:51 | HAAS
Solenopora byl rod červených řas ze skupiny Corallinales. Řasy patřily mezi první organizmy, které se kdy objevily na Zemi. Vyvinuly se v době, kdy ještě na naší planetě nebyl žádný kyslík. Proto byl jejich vznik velmi důležitý; bez nich by se patrně nikdy nevyvinuly všechny skupiny vyšších organizmů, možná by vůbec neexistovali živočichové. Ale protože řasy stejně jako všechny rostliny produkují kyslík, mohli se po dlouhé době objevit i další rostliny a živočichové dýchající tento životadárný plyn... Mnoho řas žije v moři. Solenopora se řadila mezi ně. Tento rod existoval přinejmenším od doby Ordoviku až do období Jury, tedy z této doby pochází většina nalezených pozůstatků. Celkově však Solenopora žila od Kambria až po třetihory, byl to tedy velmi úspěšný rod řas. Čtyři odlišné druhy a pravděpodobně mnoho dalších dosud nepopsaných postupně prošly velkou částí vývoje života na Zemi, od kambrické exploze přes různá živočišná vymírání. Je nicméně pravděpodobné, že některé druhy budou reklasifikovány, protože exempláře z doby po prvohorách vykazují jisté odlišné znaky. Celkově je však jisté, že Solenopora byla červenou řasou. Vytvářela kupy nebo štíhlé rourkovité stélky, podobně jako stromatolity. Samotné stélky se vždy rozdvojovaly do tvaru písmene Y. Byly pokryty velice jemnými póry, jež bývají na zkamenělinách často viditelné. Protože tyto stélky tvořil kalcit, dobře fosilizovaly, a proto dnes mají paleobotanikové k dispozici řadu odlišných exemplářů ke studiu. Ještě pozoruhodnější je fakt, že některé fosilizované exempláře Solenopory obsahují původní růžovou barvu. Solenopora byla rozšířena v mořích a oceánech celého světa, proto se setkáme s fosiliemi těchto řas z mnoha různých lokací. Například druh Solenopora jurassica pochází z Německa a Španělska, S. guangxiensis z čínského Permu, dobře známý druh S. spongioides z estonského a norského Siluru...
Krátký popisek řasy rodu Solenopora najdete v knížce "Průvodce přírodou-Zkameněliny" od Chrise Pellanta.

Příště Pecopteris!

Sphenopteris

5. září 2017 v 17:09 | HAAS
Sphenopteris byl velmi úspěšným a dlouho existujícím rodem rostlin z čeledi Lyginopteridaceae. Občas se předpokládá, že to byla kapradina, ale bývá popisována spíše jako kapraďosemenná rostlina, jež se řadí mezi cykasorosty. Většina zkamenělin této rostliny pochází z období Karbonu a Permu, avšak podle některých nálezů lze usuzovat, že přežila až do Křídového období, což by z ní činilo jeden z nejdéle žijících rodů rostlin, samozřejmě však obsahujících mnoho druhů. Počítat s časovým rozpětím Karbon až Perm je ale rezervovanější a ověřenější. Tato rostlina, jež byla popsána Sternbergem roku 1825, však žila v celé řadě prostředí, byla tedy velmi přizpůsobivá. Vydržela v různých habitatech. Nicméně preferovala především bažinatá místa. Její lístky mají mírně zubaté okraje. Listy bývají okolo 51 centimetrů dlouhé, i když většina nalezených vzorků je malých. Vždy totiž záleží na uštípnutí horniny, na tom, kolik se toho z listu otisklo do dávného bahna... Většina nálezů zkamenělin Sphenopterise pochází z Jižní Ameriky. V Brazílii byly fosilie Sphenopterise objeveny v horninách Morro Papalé ve městě Mariana Pimentel, jež se nachází ve státě Rio Grande do Sul, nejjižnějším státu Brazílie. Avšak paleobotanici mají k dispozici i zkameněliny Sphenopterise z Kolumbie, a to konkrétně z formace Valle Alto v Kolumbii. Právě tato formace je Jurského stáří, takže pokud zkameněliny odsud skutečně patří Sphenopterisovi, bylo by to potvrzení toho, že tento rod rostlin žil od poloviny prvohor až po velkou část druhohor, ne-li pak po jejich konec v období Křídy.
Popisek této rostliny najdete v knížce "Průvodce přírodou-Zkameněliny" od Chrise Pellanta.

Příště Solenopora!

Mariopteris

15. června 2017 v 17:13 | HAAS
Mariopteris patří mezi rozličné druhy rostlin, jež žily v geologickém období Karbon, nejzelenějším období v historii naší planety. Tento rod kapradin se vyskytoval na Zemi v pensylvánské době Karbonu, tzn. v pozdní části geologického období (asi před 320 až 300 miliony let). Řadil se k úspěšným druhům a byl rozšířen přinejmenším po velké části dnešní severní polokoule, odkud dnes pocházejí nálezy fosilií, ačkoliv před třemi sty miliony let byly některé části Evropy (například Británie) poblíž rovníku. Mariopteris jako ostatní kapradiny tvořil spory. Když spory dopadly na zem, nejlépe dosti vlhkou, vyrostly v zelený prvoklíček, jenž se nazývá prothallium. Z prothallia pak za určitou dobu vyrostla dospělá kapradina, opět tvořící spory a tak se proces opakoval po celé miliony let, než Mariopteris vyhynul a vyvinul se v rozvinutější druh. V Severní Americe i Evropě se dají fosilie Mariopterise lehce poznat podle tvaru listů otisknutých v karbonských horninách. Rostlina měla široké listy rostoucí spirálovitě na hlavním stonku. Lístečky vycházející z každého většího listu byly pak úzké a jejich okraje byly typicky zubaté. Nalezené vzorky mohou být různě velké, záleží na velikosti kusu horniny, jenž byl nalezen. Celkově však nebyl Mariopteris nikterak překvapujícího vzrůstu a jednalo se o jednu z menších rostlin. Naopak vzdálení příbuzní Mariopterise, gigantické kapraďorosty, karbonské krajině dominovaly a některé z nich bez problémů vyčnívaly až 40 metrů nad zem. V jejich listoví se skrývaly obrovské vážky a jepice. Na spodku bažinatých lesů nacházeli tvorové jako velcí pavouci a švábi útočiště právě mezi Mariopterisy a jim podobnými kapradinami... Dosud bylo vědecky popsáno několik druhů Mariopterise, ale asi nejznámější ze všech je M. nervosa.
Popisek této rostliny můžete nalézt v knize Chrise Pellanta "Průvodce přírodou-Zkameněliny".

Příště Sphenopteris!!!

Eupecopteris

5. června 2017 v 16:41 | HAAS
O mnoha pravěkých rostlinách není zaznamenáno velké množství dat. Vzácnost některých druhů či rodů a neúplnost či malé číslo nalezených vzorků mnohdy může za strohost informací, jež můžeme o té či oné prehistorické rostlině vyslovit. Mezi ně se řadí i Eupecopteris, jenž byl na světě hojně rozšířen v období svrchního Karbonu stupně Pensylvánian, tedy asi před 323 až 300 (někdy se uvádí až 298) miliony let. Přestože Karbon byl nejzelenějším obdobím v historii naší planety a o některých z rostlin v tomto údobí existujících toho víme mnoho (např. Lepidodendron nebo Calamites), o Eupecopterisovi se toho tolik neví. Avšak překvapivě, jakožto zkamenělina není vzácný. Vlastně se řadí mezi obvykle nalézané karbonské zkameněliny. Patřil mezi kapraďosemenné, které už v Karbonu zaznamenávaly vzestup. Eupecopteris měl dřevnatý stonek a jemné listy. Nalézané vzorky listů bývají obvykle okolo 60 milimetrů dlouhé, ale délka se samozřejmě může lišit, závisejíc na konkrétní fosilii. Některé zkamenělé otisky listů se zachovaly v tzv. konkreci. Jedná se o útvar, jenž vznikl nahromaděním nerostné látky okolo zkameněliny. Existují vzorky Eupecopterise, které se nalezly přímo v železné konkreci, což vzhledu zkameněliny dodává na úžasu. Takové konkrece se mohou vytvářet v usazených horninách. Důvod, proč se z Eupecopterise zachovaly většinou zkamenělé otisky listů, je prostý, podobně jako u mnoha dalších pravěkých rostlin. Spadlé listy skončily na dně karbonských močálů, byly přikryty sedimentem a poté zkameněly. S fosiliemi Eupecopterise se můžeme setkat v Evropě, Asii i Severní Americe, zdá se tedy, že rod byl rozšířen především na severní polokouli. Koncem Karbonu však již existoval superkontinent Pangaea, a tak se rostlina mohla rozšířit i dále. S koncem tohoto období ji však postihlo vymření...
Popisek Eupecopterise můžete najít v knížce "Průvodce přírodou-Zkameněliny" od Chrise Pellanta.



Příště Mariopteris!

Coniopteris

25. května 2017 v 17:55 | HAAS
Coniopteris byla kapradina, která se na naší planetě vyskytovala po celé druhohory, tedy v Triasu, Juře i Křídě. Byla rozšířena po celé zeměkouli: její fosílie se našly v Severní Americe (Britská Kolumbie a Nunavut v Kanadě, Utah a Montana v USA), Austrálii, Číně, Rusku, Indii, Japonsku, Mexiku, Antarktidě i Evropě (Rumunsko, Polsko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska). Pro tuto nízkou, stálezelenou rostlinu, která hojně rostla ve světlých i tmavých lesích, obývaných po celé druhohory širokou škálou jiných kapradin, kapraďorostů, jehličnanů a v neposlední řadě velkou spoustou dinosaurů, je typický především jeden znak. Její lístečky byly na horním okraji zubaté, až vytvářely jakousi pilku. Lístečky Conipterise vyrůstaly na spirálovitě rostoucím stonku. Ten rostl pod ostrým úhlem (méně než devadesát stupňů). Z tohoto druhu rostliny se zachovalo jen málo. Většina zkamenělin, které máme k dispozici, jsou vzorky dlouhé jen 20 milimetrů, výjimečně však bývají delší. Obvykle se zachovaly jen otisky listů v horninách. Z měkkých částí rostliny zbyla jen tenká vrstvička černého uhlí... Coniopteris byl kosmopolitně rozšířeným rodem, sestával však z řady druhů, které obývaly pouze určité oblasti. Zatímco druh Conipteris murrayana nalezneme v druhohorních sedimentech Spojeného království, zkameněliny C. frutiformes byly objeveny pouze ve 105,3 až 99,7 milionů let starých horninách Antarktidy (v oblasti Triton Point nedaleko slavného ledovce Venus). Coniopteris byl mimořádně úspěšný. Vyhynul až s koncem období dinosaurů. Jeho listy živily za celé druhohory nesčetné množství veleještěřích býložravců. Kapradinami se živili především mladí sauropodi, potulující se ve školkách po lesích a spásající nízko rostoucí vegetaci, přičemž jen rostli a rostli. Také různí menší ornithopodi, jako byli jurští Dryosauři nebo křídoví Thescelosauři se zaměřovali na kapradiny a jim vzrůstem blízké rostliny, s jejichž malými, zubatými lístečky si jejich keratinové zobáčky hravě poradily...
Popis kapradiny rodu Coniopteris naleznete v knize "Průvodce přírodou-Zkameněliny".

Příště Eupecopteris!

Neuropteris

4. května 2017 v 17:44 | HAAS
Neuropteris byla kapraďosemenná rostlina. Vyskytovala se na naší planetě v období svrchního Karbonu, tedy na samém konci éry gigantického hmyzu i pralesů pokrývajících celou planetu. Byla zhruba středně velká, ovšem nikdy se nefosilizoval celý exemplář, nebo alespoň nebyl nalezen. Nalézané listy jakožto otisky v dávných skalách jsou obvykle kolem 50 milimetrů dlouhé, i když mohly být i trochu větší. Nejčastěji jsou objevovány pouze lístky opadané z hlavního stonku. Tyto lístky odpadly a zapadly vody, kde byly na dně pohřbeny usazeninami a nakonec se díky tomu zachovaly. Stejným způsobem se například zachovala křídla prehistorického hmyzu, jako byly karbonské vážky. Neuropteris žila v době, kdy bylo na naší planetě velmi teplo a vlhko zároveň. Vysoké procento kyslíku v atmosféře podporovalo růst členovců. Všichni živočiční i rostlinní giganti suchozemského světa žili a rostli v rozsáhlých močálech. Neuropteris nebyla výjimkou... Jakožto bažinná rostlina vytvářela po uhynutí mnoho vrstev rašeliny. Ta se po stlačení přeměnila na černé uhlí, které dnes spalujeme... S fosiliemi Neuropterise se setkáme v Evropě a Severní Americe. V oblasti potoka Mazon v americkém státě Illinois je Neuropteris nejhojnější fosilizovanou listnatou rostlinou. Dále se její zkameněliny nacházejí v Pensylvánii. Tamní lesy vypadaly před 300 milióny let tak, jako ve slavném seriálu BBC Putování s pravěkými monstry...
Popis Neuropterise můžete najít v knížce "Průvodce přírodou-Zkameněliny" od Chrise Pellanta.

Příště Coniopteris!

Williamsonia

10. dubna 2017 v 16:51 | HAAS
Williamsonia byla cykasovitá rostlina žijící v období Jury. Šlo o kosmopolitně rozšíření benetit, tzn. zástupce řádu semenných rostlin typických pro všechna období od Triasu až po Oligocén. Williamsonia se řadí mezi jedny z nejrozšířenějších a vývojově nejúspěšnějších benetitů, jaké kdy existovaly. Původně byla popsána anglickým paleobotanikem Williamem Clawfordem Williamsonem jako jeden z mnoha druhů zemie, což je druh cykasu, který jen v současnosti zahrnuje 58 druhů vyskytujících se v Novém světě. Až později skotský botanik William Carruthers zjistil, že se nejedná o typický cykas, ale benetit a pojmenoval rostlinu Williamsonia gigas. Rodové jméno má po autorovi původnímu popisu, třebaže oba významní botanikové nesli jméno William... Williamsonia měla keřovitý až stromový vzhled. Vypadala jako palma s tlustým kmenem, což je pro cykasovité rostliny charakteristické. V Jurském období, ve zlaté éře dinosaurů, tvořily Williamsonie husté lesy. Především na západě Spojených států, na území dnešního Colorada, Wyomingu a Utahu, se rozkládaly světlé i tmavé lesy překypující roztodivnými živočichy, od Dryosaurů přes Ornitholesty až po Allosaury. Na listech Williamsonie se pásli Diplodokové i Apatosauři. Nikdy nebyl nalezen kompletní fosilizovaný vzorek. Většinu nalézaných vzorků tvoří listy o délce 3,2 centimetru nebo zkamenělé otisky krásných květů, měřících asi 10 centimetrů. Šišky, jež byly též nalezeny, byly ještě delší, celých 15 centimetrů. V jedné šišce se mohlo nacházet až 30 zárodečných květů. Kvetoucí Williamsonie byly obvykle pokryty listeny. Listy Williamsonie byly často nalézány složené. Měly lístečky podél obou stran hlavního vřetene listu. Téměř vždy se dobře zachovaly, a to jako tenounké, černé vrstvy uhlíku... Williamsonie dorůstaly několikametrové výšky... Nejvíce zkamenělin tohoto benetitu bylo nalezeno ve Spojených státech amerických, v Brazílii, Indii i Spojeném království. Vždy se jedná o ten stejný druh, Williamsonia gigas. To potvrzuje, jak úspěšný a hojně se vyskytující tento benetit byl... Pro benetity byly typické zpeřené listy. Vzhledem k podobnosti s dnešními cykasy byly benetity, známé jen z fosílií, dlouho s cykasy zaměňovány...
Popis této nádherné rostliny naleznete v knížce "Průvodce přírodou-Zkameněliny"!


Příště Neuropteris!

Sassafras

28. března 2017 v 16:01 | HAAS
Sasafras (latinsky Sassafras) je opadavý strom střední velikosti. Obvykle dorůstá výšky 6 až 12 metrů, ale výjimečně může dosáhnout výšky až 35ti metrů. Dnes roste pouze v Severní Americe a východní Asii. Znali ho už dinosauři, protože se vyvinul v druhohorách, v období Křídy. Nejlepší zkameněliny, tedy otisky listů zachované v pradávných horninách, ovšem pocházejí z Eocénu. Velké množství vzorků bylo objeveno hlavně v Britské Kolumbii v Kanadě a kousek na jih, ve státu Washington ve Spojených státech amerických. Pro sasafras, pravěký i ten dnešní, je typický tvar listu: první a třetí výběžek se zužují, až vytvoří jakousi špičku, kdežto prostředí výběžek je skoro oválný. Pravěké sasafrasy měly tento výběžek mnohem vystouplejší, než zbylé dva. Sasafras má nápadnou oranžově hnědou kůru a také křehké větve. Často se lámou. Přesto se tento strom se nedá jen tak vyvrátit. Musel by ho zkustit porazit opravdu jen dřevorubec, nebo v době prehistorické, velký dinosaurus. Sasafras má totiž silné dřevnaté kořeny. Ale zpět k listům... Listy sasafrasu jsou nádherně zelené, a to zvláště na jaře a v létě. Na podzim už začínají rudnout nebo hnědnout a potom opadnou. Není jisté, jakou barvu měly květy pravěkého sasafrasu, ale je možné, že se výrazně podobaly těm dnešním. Dnešní sasafras má žluté květy. Plody jsou červené a v zeleném listoví působí jako lákadlo pro ptáky. Stejně tak působily jako lákadlo i pro Křídové a poté různé třetihorní ptáci, kteří semena pojídali a v trusu pak roznášeli po krajině. Kůra sasafrasu sloužila i jako potrava pro některé dinosaury. Dnes se jí živí někteří savci. Větvičky sasafrasu například pojídají dikobrazi. V pravěku ale klidně listy tohoto stromu končily v tlamách kachnozobých dinosaurů-Hadrosaurů. Nejlépe známý druh sasafrasu vyskytující se na naší planetě v 21. století je kašťa bělavá...
Popis tohoto nádherného stromu můžete najít v knize Úžasný svět dinosaurů od nakladatelství Svojtka & Co.

Příště Williamsonia!

Orontium

2. března 2017 v 18:04 | HAAS
Orontium, česky vodoklas, je áronovitá rostlina (tzn. patří do příbuzenstva okřehku), která patří mezi nejdéle žijící, prakticky nezměněné rody rostlin vůbec. Vyvinula se na konci období Křídy. Před 65 miliony let, v době, kdy vymřeli dinosauři, existovaly už dva druhy Orontia: O. mackii se vyskytovalo na území Nového Mexika, zkameněliny početnějšího druhu O. wolfei byly zase odkryty ve státu Washington, USA, a dále na sever v Britské Kolumbii, v Kanadě. O něco starší O. mackii měla listy 275 milimetrů dlouhé, ale skutečná délka celé rostliny bohužel není známá. Šířka listů činila 6 až 9 centimetrů. Orontium wolfei přežila až do středního Eocénu a její listy měřily až 450 milimetrů, byla tedy zřejmě větší, než O. mackii. I zde však není známa úplná délka, vychází se jen ze zkamenělých listů. Těmto rostlinám se dařilo ve vlhkých mokřadech či v bažinách, nebo se vyskytovaly v jezerech... Vodoklas však existuje i dnes, jeho název je Orontium aquaticum, a to, jak jste uhodli, znamená, že je vodní. Je k nalezení pouze na východě Severní Ameriky. Jako pravá vodní rostlina se s listy drží nad hladinou a pozoruhodné je, že žlutě kvete. Na jaře tedy mokřady nádherně zdobí. V minulosti semena vodoklasu pojídali Indiáni, sušili je a vytvářeli z nich podivuhodnou škrobovou směs. Před 65 miliony let mezi tuhými listy vodoklasu dosedali na vodní hladinu i první ptáci a pod nimi proplouvali krokodýlové, ovšem také dinosauři byli zvířaty, jež ještě vodoklas zažila. Dva pravěké druhy a jediný současný druh Orontia jsou jen málo odlišné, proto je tato rostlina úspěchem evoluce-díky své anatomii na naší planetě úspěšně přežívá už desítky milionů let...
O této rostlině se můžete dozvědět také na anglické verzi encyklopedie Wikipedie.

Příště Sassafras!

Archaeamphora

22. listopadu 2015 v 11:56 | HAAS
Archaeamphora ("starý džbán") byl rod rostliny pravděpodobně patřící do čeledi špirlicovitých. Vyskytoval se na území Číny před 145 až 101 miliony lety, v období rané Křídy stupňů Barrias až Alb. Špirlicovité rostliny jsou samy o sobě velice zajímavé, spolu s několika dalšími čeleděmi jsou klasicky označovány jako "masožravky". Archaeamphora tedy byla masožravou rostlinou, byla rostlinou, která se jako její dnešní příbuzné, živí zvířaty! Je jednoduché představit si obrovskou pravěkou masožravku lačnící po mláďatech dinosaurů, nicméně to nebyl případ Archaeamphory a v podstatě snad ani žádné dosud objevené pravěké rostliny. Archaeamphora měřila asi 5 centimetrů na výšku, což ji neřadilo mezi obry. Z evolučního hlediska je však velmi zajímavá. První špirlicovité se pravděpodobně objevily právě na sklonku Jurského a začátku Křídového období. Stejně jako u mnoha nevelkých vyhynulých rostlin, i zde je však zařazení Archaeamphory otázkou. Paleontolog Hongqi Li, jenž uskutečnil vědecký popis roku 2005, poukázal na morfologické znaky, díky nimž se Archaeamphora přibližuje současným špirlicím a darlingtoniím. Avšak botanici Heřmanová a Kvaček v roce 2010 uvedli, že Archaeamphora je "problematická a fosílie musí být revidována". Ať už je to jakkoliv, Archaeamphora byla skutečně masožravou rostlinou, a to rovnou tou nejstarší, jaká byla kdy objevena. Nejspíše se živila hmyzem. Na začátku Křídy, kdy tato rostlina žila, zasáhl svět prudký rozvoj kvetoucích rostlin a tedy i velkého množství hmyzu, jenž se živil nektarem a pylem. Například takové mouchy nebo primitivní vosy mohly být Archaeamphorou, podobně jako je tomu u dnešních špirlic, lákány na sladkou šťávu. Kořist se v ní poté utopila a Archaeamphora ji "strávila". Zajímavostí je, že při průzkumu zkamenělin pod mikroskopem byly odhaleny malé žlázy, dlouhé asi 4 mikrometry. Nacházely se ve vnitřní části těla rostliny a vyzařovaly velmi silnou žluto-zlatou fluorescenci. Byly objeveny také otisky semena této byliny, mělo tvar oválu a měřilo 0,9 až 1,25 milimetru. Archaeamphora patřila mezi krytosemenné. Zkameněliny byly objeveny ve formaci Yixian, jež je známa jako proslulé naleziště dinosaurů. Dodnes byl popsán jediný druh, A. longicervia, druhové jméno je odvozeno od řeckých slov longus a cervicarius, a celkově znamená "dlouhá s krkem". Pravděpodobně odkazuje na vysoký stonek. Listy vyrůstaly po stranách stonku a nacházelo se jich na něm šest až sedm. Podle všeho byla před 140 miliony let krajina pravěké Číny poměrně suchá. Substrát, jak se v biologii označuje zemina, obsahoval všemožné sedimenty a sopečné kameny. Archaeamphora rostla na území činných sopek...
O této rostlině toho v knihách mnoho nenajdete, nicméně dobrý článek s řadou odkazů se nachází na anglické Wikipedii.

Příště popis Orontia!
 
 

Reklama
Reklama