Popisy pravěkých zvířat

Hypselosaurus

Úterý v 17:01 | HAAS
Hypselosaurus ("ještěr s vysokým hřebenem") byl titanosauridní sauropod. Žil v období svrchní Křídy stupně maastricht, během posledního dějství existence dinosaurů na naší planetě. Mohl být jedním z posledních sauropodů vůbec. Je známý z roztroušených pozůstatků přinejmenším deseti různých exemplářů. Ty byly nalezeny ve Francii a Španělsku. Významný byl také objev jeho vajec v blízkosti Aix na jihu Francie. Možná, že se jednalo o vůbec první kdy nalezená dinosauří vejce, která byla některými lidmi vtipně pojmenována "provensálská vejce". Na rozdíl od slavné pochoutky u nich však již nebyla vegetace, nicméně v době, kdy byla nakladena, bylo pro ně pravděpodobně připraveno jakési "zeleninové" hnízdo. Měřila v průměru 30 centimetrů. Jejich objem byl 2 litry. Ležela ve skupinách po pěti. Pierre Philippe Émile Matheron, který Hypselosaura roku 1869 vědecky popsal, poznamenal, že buď byla nakladena nějakým velkým druhem ptáka nebo Hypselosaurem. Matheron však rozhodně neměl potuchy o tom, že Hypselosaurus byl dinosaurus. Z fosilních pozůstatků, jež studoval, vyvozoval, že Hypselosaurus byl obrovský krokodýl. Předpokládal, že zvíře, jehož kosti nebyly vybaveny medulární dutinou, nedokázalo žít na souši tak jako v té době již známý dinosaur Iguanodon. V průběhu vývoje paleontologie bylo již pochopitelně zjištěno, jak Hypselosaurus skutečně vypadal. Teorie ohledně původu jeho vajec se však příliš nezměnila. Podle jedné současné teorie totiž vejce možná nakladl spíše nelétavý pták Gargantuavis, který žil spolu s Hypselosaurem ve stejné době na stejném místě... Byl to zhruba středně velký sauropodní dinosaurus, dosahující délky v rozmezí 12 až 15 metrů. Byl vybaven robustnějšími končetinami, než jeho příbuzní. Nalezené zuby byly poměrně slabé, měly tvar kolíků a hodily se k trhání listů kapraďorostů. Většina dalších informací o vzhledu tohoto dinosaura už vychází jen ze studia jeho lépe prozkoumaných bratranců ze skupiny Titanosaurů. Někdy je rekonstruován s pancířem na zádech, jindy zase ne. Rozhodně je však jisté, že šlo o velkého čtyřnožce, jenž mohl patřit k největším zvířatům tehdejší jižní Evropy. Setkával se s inteligentním a dravým Pyroraptorem (mláďata Hypselosaurů se teoreticky mohla stávat kořistí těchto predátorů) a menším, Iguanodontovi podobným býložravcem Rhabdodonem.
Popis Hypselosaura naleznete například v knize "Dinosauři Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona.

Příště Segisaurus!

Niobrarasaurus

24. října 2017 v 17:57 | HAAS
Niobrarasaurus ("ještěr z Niobrary" nebo volněji "ještěr z niobrarské křídy") je typicky vypadající nodosaurid, který žil v Severní Americe v době křídové stupně campan. Byl pojmenován podle formace Niobrara v americkém státu Kansas, kde jeho kostru v roce 1930 nalezl Virgil Cole, jenž byl na stopě nafnonosným horninám. Domníval se, že nalezené ostatky patří plesiosaurovi, nezahálel a vzal je s sebou na univerzitu do Missouri. Paleontolog M. G. Mehl pak zjistil, že kosti ve skutečnosti patří dinosaurovi, a dal mu jméno Hierosaurus. Avšak v roce 1995 byl z důvodu nepřesnosti původního popisu Kenem Carpenterem a jeho kolegy přejmenován na Niobrarasaura. Druhové jméno, N. coleii, bylo zvířeti dáno na počest nálezce kostry... Niobrarasaurus byl poměrně velký nodosaurid, dosahoval délky 5 až 6,5 metru a mohl vážit okolo pěti tun. Pancíř tohoto dinosaura se skládal ze širokých desek na hřbetě a krátkých trnů, které vyrůstaly z jeho okrajů. Nebyly ale tak dlouhé, jako například ramenní ostny Edmontonie. Niobrarasaurus byl býložravec. Požíral rostliny jako byly kapradiny. Drtil je s pomocí krátkých, ale celkově silných čelistí. Pravděpodobně byl dost pomalý a neohrabaný, pomalu se kolébal krajinou, možná osamotě, možná ve skupinkách... Zajímavé je však to, že horniny z Niobrary pocházejí z křídového mořského dna. Není však těžké zjistit, proč se suchozemský dinosaurus našel právě tam, podobný příběh nám může povědět i slavný Scelidosaurus z anglického Jurassic Coast. V tomto případě se možná Niobrarasaurus dostal blízko k příliš rychlému toku, snad ho chtěl i přeplavat, ale proud ho strhl. Zvíře se utopilo a bylo vyplaveno do moře. Ještě pravděpodobnější je, že zemřelo v oblasti, která byla poté zatopena a s vodou se pak stejným způsobem dostalo do moře. Jiné vysvětlení nabízí možnost vlny tsunami. Colem nalezený jedinec Niobrarasaura asi žil blíže k pobřeží. Je sice pravda, že by moře mrtvé tělo Niobrarasaura mohlo odnést celkem daleko, ale pravděpodobně klesl na dno maximálně pár kilometrů od místa, kde zahynul. Ačkoliv příčiny smrti tohoto exempláře se nikdy nedozvíme, je možné, že v budoucnu bude objeveno více pozůstatků Niobrarasaura, podle nichž si uděláme lepší obrázek o tomto několikatunovém býložravci. Prozatím mají vědci k dispozici jen kostru nalezenou Colem a část končetiny, která byla v Niobraře objevena v roce 2003. Cole ji asi o 73 let dříve také nalezl, ale na místě ji nechal, a tak ještě dlouho čekala na své objevení...
Popisek Niobrarasaura naleznete v knížce "Dinosauři Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona.

Příště Hypselosaurus!

Struthiosaurus

2. října 2017 v 17:08 | HAAS
Struthiosaurus ("pštrosí ještěr") bývá často označován za nejmenšího nodosaurida. Ačkoliv zřejmě nebyl tím zcela nejmenším, rozhodně byl na poměry opancéřovaných dinosaurů dosti malý. Na délku měřil pouze 2 až 2,2 metru. Žil v období pozdní Křídy stupně campan, asi před 80 miliony let. Jeho kosterní pozůstatky byly objeveny na několika místech Evropy, jež byly v pozdní Křídě součástí řetězce ostrovů, mezi něž patřil i proslulý ostrov Hateg v Rumunsku. Existují tři známé druhy Struthiosaura: S. austriacus, S. ludgunensis a S. transylvanicus. Poslední jmenovaný byl pojmenován baronem Nopcsou roku 1915. Baron Nopsca, který se popisům dinosaurů z transylvánské, "drákulovské" oblasti věnoval, však svůj výzkum tohoto zvířete postavil na již existujícím popisu jiného druhu, který pro změnu pocházel z Rakouska. Byl to první nalezený druh Struthiosaura, S. austriacus. Už roku 1859 v jednom rakouském dole geolog Eduard Suess a paleontolog Ferdinand Stolička odkryly několik kostí poté, co Suess našel jediný dinosauří zub. Rakouský paleontolog Emanuel Bunzel pak zvíře vědecky popsal roku 1871. Na základě objevu transylvánského Struthiosaura, který byl o něco menší, a na základě objevů dalších miniaturních verzí dinosaurů, kteří v jiných částech Evropy dorůstali značných rozměrů, došel pak baron Nopsca k závěru, že Hateg byl v období Křídy skutečně ostrovem, a ten obývali dinosauři, kteří byli ostrovními trpaslíky. Před 80 miliony let většinu Evropy pokrývala mělká moře, a dinosauři tedy žili na ostrovech. Některé byly větší, jiné menší. Když se zvířata z větších ostrovů dostala na ty menší, musela se přizpůsobit, a tak generace po generaci ubývala na velikosti, až byly zformovány jejich trpasličí verze. V jistém ohledu by se Struthiosauři dali přirovnat k miniaturním poníkům z Shetland. Kromě Rakouska a Rumunska byl Struthiosaurus nalezen také ve Francii. To nasvědčuje tomu, že obýval řadu různých ostrovů. Velikost jednotlivých druhů se mohla mírně lišit... Tento obrněný dinosaurus velmi připomínal své příbuzné. Stejně jako ostatní nodosauridi, neměl ani on na konci ocasu kostěnný kyj, tolik typický pro ankylosaury. Pancíř Struthiosaura sestával ze tří párů do stran směřujících trnů v krční oblasti. Hřbet a ocas pokrývaly malé kostěnné hrboly. Podél boků vycházely z pancíře trny. Přinejmenším jeden pár ostrých trnů se nacházel také v ramenní oblasti. Z ocasu vyčnívaly trojúhelníkovité desky. Hřbet zvířete byl kryt kýlnatými šupinami (tzn. středem každé šupiny vede kýl, tedy výstupek). Tyto šupiny byly odděleny masou kůstek. Přestože je to jen domněnka, je velice pravděpodobné, že hranice mezi krunýřem na zádech a břichem zvířete, jež krunýřem nebylo chráněno, byla ostrá. Břicho vypadalo úplně jinak. Pokud na Struthiosaura zaútočil nějaký predátor a byl dost velký na to, aby nodosaurida převrátil, lehce se zakousl svými ostrými zuby do jeho břicha a zabil jej. Avšak Struthiosaurus se mohl bránit šviháním ocasu nebo útočníkovi nastavit své ramenní trny. Také se zřejmě schoulil, břicho se mohlo dotýkat země, zatímco tím jediným, co čeho se útočník mohl zakousnout, byyl právě ostny ostré jako dýky. Struthiosaurus byl však mírumilovný vegetarián. Spásal nízko rostoucí vegetaci, například kapradiny nebo nízké cykasy, mohl však dosáhnout i na nízké větve jehličnanů...
Popis Struthiosaura naleznete v knihách "Dinosauři-Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona, "Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat" od kolektivu autorů včetně Barryho Coxe, o jeho se také Darren Naish zmiňuje ve své knize "Dinosauři-Velká kniha objevů".

Příště Niobrarasaurus!

Sarahsaurus

12. června 2017 v 16:53 | HAAS
Sarahsaurus byl sauropodomorfní dinosaurus, tedy zástupce stejné skupiny jako prosauropodi a sauropodi, jenž žil v období rané Jury před 190 miliony let. Vyskytoval se na severní polokouli a jediné dosud objevené a nepříliš prostudované pozůstatky tohoto zvířete pocházejí ze Severní Ameriky, z amerického státu Arizona. Byly tam objeveny už roku 1997, ale popsány byly pod jménem Sarahsaurus aurifontanalis až před sedmi lety v roce 2010. Mnoho se o tomto dinosaurovi neví, jako především o jeho vývoji. Vše ale nasvědčuje tomu, že patří do příbuzenstva Massospondyla a jeho bratranců, kteří byli prosauropody, ovšem zda byl Sarahsaurus prosauropodem, sauropodem či jakousi přechodnou formou mezi těmito dvěma skupinami není zrovna jisté. Nalezená kostra je však takřka kompletní. Snad jediná teorie o rané evoluci tohoto rodu se týká možnosti, že se vyvinul ještě v Jižní Americe nebo měl přinejmenším jihoamerické předchůdce. Z nich se pak vyvinuli sauropomodorfové jako Sarahsaurus nebo třeba Ammosaurus... Pravděpodobně to byl všežravec. Při délce asi 4,6 metru měl zřejmě mocné přirozené predátory, neboť v rané Juře už mnozí masožravci dorůstali velikostí poznatelně větších, než v Triasu. Ovšem Sarahsaurus nebyl bezbranný. Své silné přední končetiny s dlouhými a ostrými drápy, tak ostrými jaké měl například Plateosaurus, mohl využít při obraně. Jedna rána tímhle a predátor měl zkažený víkend. Avšak dlouhé a ostré drápy se hodily též při strhávání vegetace nebo přímo při uchopování větví a přitahování si listoví k tlamě. Nepohrdl zřejmě ani mršinami a možná se živil i menšími měkkýši, jež při svých toulkách krajinou nacházel... Před 190 miliony let se toto středně velké zvíře setkávalo s tak obávanými dravci, jako byl Dilophosaurus a Kayentavenator. Nechyběli však už ani velmi typičtí zástupci severoamerické jurské fauny, například proslulý Protosuchus či maličký, raný savec Dinnetherium. Z oblasti, v níž Sarahsaurus žil, pocházejí i pozoruhodné nálezy zkamenělého dřeva... Název Sarahsaurus byl zvířeti udělen na počest Sarah Butler, v době popisu roku 2010 třiasedmdesátileté filantropistky, a druhové jméno aurifontanalis odkazuje na oblast Gold Spring v Arizoně...
Popis tohoto pozoruhodného živočicha naleznete například na anglické Wikipedii.

Příště Struthiosaurus!

Suzhousaurus

7. června 2017 v 15:42 | HAAS
Suzhousaurus byl therizinosauroidní dinosaurus, který žil v období spodní Křídy stupně alb před 113 až 100 miliony lety. Řadí se mezi nejstarší therizinosauroidy vůbec, ale nebyl to ještě Therizinosaurid, tedy zástupce čeledi, z níž později vyšel slavný Therizinosaurus, žijící minimálně o pětadvacet milionů let později. Suzhousaurus se řadí k dinosaurům, jejichž fosilní pozůstatky byly nalezeny v Číně. Stalo se tak v čínské provincii Gansu. Za své jméno vděčí místu objevu. Fosilie Suzhousaura byly nalezeny v městské prefektuře Ťiou-čchüan (Jiuquan), která byla dříve známa pod názvem Suzhou. Ačkoliv je od roku 2007, kdy byl popsán, klasifikován jako samostatný rod, může mít leccos společného s Nanshiungosaurem, dalším z velké skupiny therizinosaurů. Jediným problémem je, že výrazně podobný druh N. bohlini je velmi málo prozkoumán. Nanshiungosaurus žil navíc před 75 miliony let, v pozdní Křídě. Pokud by se prokázalo, že Suzhousaurus byl skutečně Nanshiungosaurem, a že nalezené kostry patří tomuto rodu nebo přímo druhu N. bohlini, pomyslně by se prodloužilo období, kdy Nanshiungosaurus žil, o desítky milionů let, což by z něj činilo pozoruhodně úspěšný rod. Problémem však je, že porovnání se může s těží uskutečnit, neboť roku 1997 popsaný exemplář N. bohlini byl ztracen. Suzhousaurus nese pozoruhodné druhové jméno: S. megatherioides. Svým vzezřením toži mohl připomínat obrovského pozemního lenochoda Megatherium. Jen neměl srst Megatheria, místo toho bylo jeho tělo pokryto peřím. Navíc měl dlouhý krk typický pro therizinosaury a dlouhé drápy na předních končetinách, s jejichž pomocí si k tlamě přitahoval větve stromů a svými zuby z nich pak snímal listy. Byl až 6 metrů dlouhý a vážit mohl až 2 tuny, i když hmotnost 1,3 tuny byla obvyklejší. Nebyl příliš rychlý, vlastně by se dalo říci, že šlo spíše o pomalého dinosaura, také pro jeho mohutnost, a tak jeho nejlepším způsobem obrany bylo postavit se útočníkovi. Pokud jej napadl dravý dinosaurus, zřejmě se snažil ho odrazit svými mocnými drápy...
Jeho popisek můžete najít v Acta Geologica Sinica, vydání z roku 2007, jedním z autorů je Li, autor popisu Suzhousaura.

Příště Sarahsaurus!

Aorun

29. května 2017 v 16:49 | HAAS
Aorun (čtěte órůn) byl prapodivný masožravý dinosaurus, který se pravděpodobně řadil mezi ty opeřené. Neví se přesně, do které skupiny patřil, ale vše nasvědčuje tomu, že to byl nějaký coelurosaur. Tato tetanura byla malá, měřila jen 1 metr na délku a vážila jen okolo deseti kilogramů. Nalezený exemplář je však těžký pouze 1,5 kilogramu, avšak bez masa a svalů, které kosti objímaly. Tento pozoruhodný dinosaurus byl nalezen ve Wucaiwanu, Sin-ťiangu, Číně, a roku 2006 se stal už pátým theropodem (masožravým dinosaurem) popsaným z této oblasti. Jeho vědecký popis byl ovšem vydán až roku 2013... Aorun byl mrštný dravec a patřil do příbuzenstva Allosaurů a Yangchuanosaurů, i když to nebyl allosaurid. Pokud byl opeřený a měl peří i na předních končetinách, mohl podobně jako Velociraptor rychle měnit směr, zatímco při běhu peří různě natáčel a to mu usnadňovalo prudčí pohyby do stran. Je však možné, že peří ani neměl a místo něj byl pokryt typickými plazími šupinami. To však neznamená, že by nebyl čilý, naopak šlo o vysoce výkonného zabijáka ještěrů, savců a možná i dinosauřích mláďat. Lovil také hmyz a malé ptakoještěry. Velkým sauropodům jako byl Shunosaurus a Mamenchisaurus se však raději vyhýbal, neboť byl pod jejich ohromnými těli zranitelný. Také se nevyskytoval na otevřených čínských pláních, ale spíše v hustých lesích. Ještěry zase lovil ve skalnatém prostředí. Zuby doslova neměly zoubkování, nebyly vroubkované. Proto si paleontologové myslí, že jediný nalezený jedinec, tedy ten, jenž je metr dlouhý, byl jen mládětem. To by ale znamenalo, že dospělí Aorunové byli mnohem větší, a mohli být třeba třikrát nebo čtyřikrát delší. Takové zvíře by už pronásledovalo malé býložravé ornithopody a napadalo mláďata sauropodů. Ať už to s Aorunem bylo jakkoliv, jisté je, že byl nadmíru pozoruhodný... Za svůj název vděčí čínskému dílu Putování na západ z 16. století, které napsal Wu Cheng'en. Ao Run byla totiž uctívaná nadpřirozená bytost, která je v díle označena Dračím králem Západního moře...
Popis Aoruna najdete na webu Prehistoric Wildlife.

Příště něco o Suzhosaurovi!!!

Talos

18. května 2017 v 17:59 | HAAS
Talos (pojmenovaný po postavě z řecké mytologie) žil před 76 až 75 milióny lety, ve svrchní Křídě, v Severní Americe. Byl to troodontid, tzn. byl blízkým příbuzným slavného Troodona, a stejně jako on, i Talos měl vysoce vyvinutý mozek. Mezi dinosaury byl jedním z nejinteligentnějších (chytřejší než Troodon, Talos a někteří jiní byl už jen Bambiraptor), ale přesto se jeho inteligence rovnala asi jen inteligenci nelétavého kasuára. To však může stále znamenat mnoho. Pravděpodobně lovil ve smečkách, které byly neuvěřitelně dobře organizovány. V čele smečky stál buď dominantní samec, nebo samice, nebo přímo dominantní pár, který jako jediný vychovával mláďata. To je nicméně pouze teorie. Jisté je, že Talos měřil na délku 2 metry, jeho tělo bylo tedy o něco delší než plně vzrostlý člověk. Předními končetinami mohl uchopit takřka cokoliv, od větší ještěrky po malého dinosaura-to vše se stávalo jeho potravou. Možná by se předním končetinám troodontidů dalo říkat i "ruce", neboť byly na dinosaura velmi chápavé (uchopit s nimi určité předměty nebylo složité). Když Lindsay Zanno poprvé v roce 2011 Talose popsal, pojmenoval jej Talos sampsoni. Poctil tak proslulého kanadského paleontologa Scotta Sampsona. Sampson se účastnil projektu v Kaiparowits Basin v Utahu, jehož cílem bylo hledání a identifikování fosílií. Na tomto území, které je součástí Grand Staircase-Escalante National Monument, jednoho z nejpůsobivějších přírodních monumentů Ameriky, byla zkamenělina Talose roku 2000 nalezena... V době, kdy smečky Talosů lovily v krajině, na západním pobřeží Severoamerického vnitrozemského moře žili i další úžasní dinosauři: různí ornithomimosauři, ceratopsidi jako Utahceratops a Kosmoceratops, kachnozobý Gryposaurus a samozřejmě jeho blízký příbuzný Parasaurolophus. Talos se mohl setkat jak s Troodonem, tak s Deinosuchem, přiblížil-li se slaným vodám, v nichž obří, patnáctimetroví krokodýli číhali na velké dinosaury. Talos se však jejich kořistí obvykle nestával. Talos nelovil jen ještěrky a menší dinosaury. Živil se také našimi vlastními předky, malými rejskovitými savci ze skupiny multituberkulátů...
Jeho popis naleznete v Acta Paleontologica Polonica, ve vydání z konce roku 2010.

Příště Aorun!

Hagryphus

27. března 2017 v 16:47 | HAAS
Hagryphus je nepříliš populární, ale zajímavý Oviraptorosaur. Patřil do příbuzenstva slavného mongolského Oviraptora, i když mnohem blíže měl k severoamerickému Chirostenotesovi. Stejně jako on, byl to severoamerický dinosaurus. Nalezištěm fosilií je stát Utah v USA. V roce 2005 tohoto středně velkého dinosaura pojmenoval známý paleontolog Scott Sampson, který byl také vědeckým poradcem pro seriál Discovery Planeta dinosaurů. Rozhodl se dát zvířeti jméno Hagryphus z neobvyklého důvodu. I když to byl americký dinosaurus, jeho název je odvozen z egyptského slova Ha. Šlo o pojmenování boha západních pouští. Gryphus znamená griffin, tedy mytologický pták. Takto se tedy zrodilo jeho vědecké jméno... Hagryphus žil v suchých pouštích a polopouštích amerického západu. Byl 3 metry dlouhý a řadil se tak mezi největší Oviraptorosaury. Na severoamerickém světadílu je zatím největším popsaným členem této skupiny, ačkoli v Asii byl nalezen ještě větší Oviraptorosaur, Gigantoraptor... Kromě pouští a polopouští zřejmě obýval i bažiny. Před 75 miliony let se ve své domovině setkával s Daspletosaury, předchůdci Tyrannosaurů, i různými obrněnými a rohatými býložravci, jako byl Utahceratops. Jeho úhlavními nepřáteli byl Talos sampsoni. V pravěkém Utahu kromě nich žili i různí malí krokodýlové, ještěři či mloci, stejně jako již vymřelí multituberkuláti (pradávní savci) podobní rejskům. Hagryphus byl se svými 50 kilogramy váhy a bezzubými čelistmi oportunistou. Živil se vším, čím mohl, od dinosauřích vajec, která kradl z hnízd, po malé ještěrky a samozřejmě také semena, plody a listy rostlin. Pravděpodobně byl opeřený, i když pro to není zkamenělý důkaz. Pokud však měl peří, určitě s ním nedokázal létat. Zřejmě mu vyrůstalo především z předních končetin a tvořilo podivuhodné vějíře. Hagryphové se jejich máváním vzájemně zastrašovali. Pozornost ostatních jedinců upoutával také hřebenovitý výběžek na hlavě. Za života byl asi potažený pestře zbarvenou kůží, možná v jeho okolí vyrůstala i pírka a tvořila chocholku. Dospělý Hagryphus musel vypadat majestátně...
Jeho popis můžete najít na stránkách London Natural History Museum.

Příště Talos!

Avimimus

16. března 2017 v 17:51 | HAAS
Avimimus ("napodobitel ptáka") navzdory svému jménu nepatřil mezi ornithomimosaury, ptákům a především tedy pštrosům podobným dinosaurům, ale šlo o blízkého příbuzného Oviraptora. Mnohými znaky se podobal jak dalším, menším a opeřeným dinosaurům, tak ptákům, kteří se z dinosaurů vyvinuli. Žil před 74 až 70 miliony let v semiaridních oblastech Mongolska. Jeho přirozené prostředí tvořily pouště, poloupouště, stepím podobné plochy (v té době však ještě neexistovala tráva, byly pokryty primitivnějšími rostlinami) a buše. Díky silnému, bezzubému a zašpičatělému zobáku požíral takřka vše, co se naskytlo. Od masité stravy až po výhonky rostlin. Nejvýznamnější část jeho jídelníčku však tvořili malí živočichové, hlavně ještěrky, možná i malí savci a hmyz. Avimimus byl charakteristický svými dlouhými zadními končetinami. Holeně byly štíhlé, ale na stehnech se upínaly vypracované svaly běžce. Tento dinosaurus se řadil mezi ty vůbec nejrychlejší. Pravděpodobně dokázal předběhnout Velociraptora, který byl jedním z jeho úhlavních nepřátel. Souboje mezi predátorem a kořistí byly před 75 miliony let v Mongolsku na denním pořádku. Avimimus se však případnému nebezpečí mohl vyhnout. Žil ve skupinách, což dokazuje nález několika koster zkamenělých pohromadě. Tato fascinující fosilie byla odkryta roku 2008. Někteří Avimimové ze skupiny hledali cokoliv k snědku, kdežto jiní obezřetně pozorovali, co se děje v okolí. V případě jakéhokoliv nebezpečí zahoukali a celá skupina se dala na útěk. Stejně tak to platí i v dnešní divočině... Ačkoliv byl opeřený a pera na předních končetinách působila takřka jako letky křídel u ptáků, nedokázal létat. Místo toho Avimimus používal své peří k zastrašování, předvádění se nebo k zakrytí vajec. Oviraptor a jeho příbuzní, včetně Avimima, o svá vejce pečovali. Avimimus mohl podobně jako Citipati, u něhož je to prokázáno, svými opeřenými předními končetinami zakrývat vejce, na nichž seděl. Na dlouhém krku se nacházela lehká lebka. Zádové obratle Avimima postrádaly vzduchové vaky, což paleontology vede k domněnce, že byl mnohem primitivnější než jeho bratranci. Celkově Avimimus dorůstal 1,5 metru délky a jeho hmotnost se pohybovala okolo 50 kilogramů. Jakožto všežravý theropod byl tento dinosaurus dokonale přizpůsoben životu ve své době... Nalezištěm jeho koster je poušť Nemegt v Mongolsku, kde jej poprvé nalezli ruští paleontologové na expedici roku 1981.
Popis Avimima můžete najít v knize "Obrazová encyklopedie: Dinosauři-142 vyobrazení dinosaurů od A do Z" od Michaela K. Brett-Surmana.

Příště Hagryphus!

Sinocalliopteryx

28. února 2017 v 15:40 | HAAS
Sinocalliopteryx ("krásné čínské křídlo" či "krásné čínské pero") byl skutečně gigantický Compsognathiid z Číny spodní Křídy. Pro Compsognathiidy bylo typické, že byli malí, dokonce to byli jedni z nejmenších dinosaurů. Compsognathus neměřil ani metr na délku, Huaxiagnathus měl na délku tolik, co měří dospělý člověk... Avšak Sinoccaliopteryx byl 2,4 metru dlouhý, což z něj činí největšího člena této čeledi. Huaxiagnathovi byl blízce příbuzný. Kromě toho je to jeden z největších dosud známých dinosaurů, o kterých prokazatelně víme, že byli opeření. V pravěké Číně před 125 miliony let byl Sinocalliopteryx jedním z hlavních predátorů. Nelovil jen savce nebo ještěrky. Lovil totiž dinosaury. Ve střevech na fosilii se našla noha raptora. Není pochyb o tom, že Sinocalliopteryx tuto končetinu sežral, protože se nachází mezi žebry. Určitě to není žádná kost, která by odpadla a zavalila fosilizující kostru. Toto potvrzuje, že Compsognathiidi požírali svou kořist celou nebo pojídali velké části jejího těla, a nervali z něj malé kousky masa jako většina masožravých veleještěrů... Sinocalliopteryx žil v hustých lesích a občasně lovil ve skupinách, jindy se zase po lesích proháněl sám a všelijakým zvířatům v okolí naháněl hrůzu. Pravděpodobně měl zlověstný pohled. V roce 2010 bylo zjištěno, jaké zbarvení měl Sinosauropteryx, pro kterého Sinocalliopteryx představoval obzvlášť velkou hrozbu. Je jisté, že podivuhodné zbarvení žíhaného Sinosauropteryxe sloužilo ke splynutí s okolími rostlinami, takže jej Sinocalliopteryx nerozeznal. Přesto to byl brutální predátor... Měl sice peří, ale jako většina opeřených dinosaurů nelétal. Neměl letky, jeho tělo pokrývalo jen primitivní peří podobné chmýří ptáčat... Sinocalliopteryx gigas byl nalezen v Liaoningu v roce 2007... Je to jeden z impozantních čínských dinosaurů...
Popis tohoto opeřeného ještěra najdete v knize "Obrazová encyklopedie-Dinosauři: 142 vyobrazení dinosaurů řazených od A do Z" od Michaela K. Bretta-Surmana.

Příště Avimimus!
 
 

Reklama