Popisy pravěkých zvířat

Sarahsaurus

12. června 2017 v 16:53 | HAAS
Sarahsaurus byl sauropodomorfní dinosaurus, tedy zástupce stejné skupiny jako prosauropodi a sauropodi, jenž žil v období rané Jury před 190 miliony let. Vyskytoval se na severní polokouli a jediné dosud objevené a nepříliš prostudované pozůstatky tohoto zvířete pocházejí ze Severní Ameriky, z amerického státu Arizona. Byly tam objeveny už roku 1997, ale popsány byly pod jménem Sarahsaurus aurifontanalis až před sedmi lety v roce 2010. Mnoho se o tomto dinosaurovi neví, jako především o jeho vývoji. Vše ale nasvědčuje tomu, že patří do příbuzenstva Massospondyla a jeho bratranců, kteří byli prosauropody, ovšem zda byl Sarahsaurus prosauropodem, sauropodem či jakousi přechodnou formou mezi těmito dvěma skupinami není zrovna jisté. Nalezená kostra je však takřka kompletní. Snad jediná teorie o rané evoluci tohoto rodu se týká možnosti, že se vyvinul ještě v Jižní Americe nebo měl přinejmenším jihoamerické předchůdce. Z nich se pak vyvinuli sauropomodorfové jako Sarahsaurus nebo třeba Ammosaurus... Pravděpodobně to byl všežravec. Při délce asi 4,6 metru měl zřejmě mocné přirozené predátory, neboť v rané Juře už mnozí masožravci dorůstali velikostí poznatelně větších, než v Triasu. Ovšem Sarahsaurus nebyl bezbranný. Své silné přední končetiny s dlouhými a ostrými drápy, tak ostrými jaké měl například Plateosaurus, mohl využít při obraně. Jedna rána tímhle a predátor měl zkažený víkend. Avšak dlouhé a ostré drápy se hodily též při strhávání vegetace nebo přímo při uchopování větví a přitahování si listoví k tlamě. Nepohrdl zřejmě ani mršinami a možná se živil i menšími měkkýši, jež při svých toulkách krajinou nacházel... Před 190 miliony let se toto středně velké zvíře setkávalo s tak obávanými dravci, jako byl Dilophosaurus a Kayentavenator. Nechyběli však už ani velmi typičtí zástupci severoamerické jurské fauny, například proslulý Protosuchus či maličký, raný savec Dinnetherium. Z oblasti, v níž Sarahsaurus žil, pocházejí i pozoruhodné nálezy zkamenělého dřeva... Název Sarahsaurus byl zvířeti udělen na počest Sarah Butler, v době popisu roku 2010 třiasedmdesátileté filantropistky, a druhové jméno aurifontanalis odkazuje na oblast Gold Spring v Arizoně...
Popis tohoto pozoruhodného živočicha naleznete například na anglické Wikipedii.

Příště Struthiosaurus!

Suzhousaurus

7. června 2017 v 15:42 | HAAS
Suzhousaurus byl therizinosauroidní dinosaurus, který žil v období spodní Křídy stupně alb před 113 až 100 miliony lety. Řadí se mezi nejstarší therizinosauroidy vůbec, ale nebyl to ještě Therizinosaurid, tedy zástupce čeledi, z níž později vyšel slavný Therizinosaurus, žijící minimálně o pětadvacet milionů let později. Suzhousaurus se řadí k dinosaurům, jejichž fosilní pozůstatky byly nalezeny v Číně. Stalo se tak v čínské provincii Gansu. Za své jméno vděčí místu objevu. Fosilie Suzhousaura byly nalezeny v městské prefektuře Ťiou-čchüan (Jiuquan), která byla dříve známa pod názvem Suzhou. Ačkoliv je od roku 2007, kdy byl popsán, klasifikován jako samostatný rod, může mít leccos společného s Nanshiungosaurem, dalším z velké skupiny therizinosaurů. Jediným problémem je, že výrazně podobný druh N. bohlini je velmi málo prozkoumán. Nanshiungosaurus žil navíc před 75 miliony let, v pozdní Křídě. Pokud by se prokázalo, že Suzhousaurus byl skutečně Nanshiungosaurem, a že nalezené kostry patří tomuto rodu nebo přímo druhu N. bohlini, pomyslně by se prodloužilo období, kdy Nanshiungosaurus žil, o desítky milionů let, což by z něj činilo pozoruhodně úspěšný rod. Problémem však je, že porovnání se může s těží uskutečnit, neboť roku 1997 popsaný exemplář N. bohlini byl ztracen. Suzhousaurus nese pozoruhodné druhové jméno: S. megatherioides. Svým vzezřením toži mohl připomínat obrovského pozemního lenochoda Megatherium. Jen neměl srst Megatheria, místo toho bylo jeho tělo pokryto peřím. Navíc měl dlouhý krk typický pro therizinosaury a dlouhé drápy na předních končetinách, s jejichž pomocí si k tlamě přitahoval větve stromů a svými zuby z nich pak snímal listy. Byl až 6 metrů dlouhý a vážit mohl až 2 tuny, i když hmotnost 1,3 tuny byla obvyklejší. Nebyl příliš rychlý, vlastně by se dalo říci, že šlo spíše o pomalého dinosaura, také pro jeho mohutnost, a tak jeho nejlepším způsobem obrany bylo postavit se útočníkovi. Pokud jej napadl dravý dinosaurus, zřejmě se snažil ho odrazit svými mocnými drápy...
Jeho popisek můžete najít v Acta Geologica Sinica, vydání z roku 2007, jedním z autorů je Li, autor popisu Suzhousaura.

Příště Sarahsaurus!

Aorun

29. května 2017 v 16:49 | HAAS
Aorun (čtěte órůn) byl prapodivný masožravý dinosaurus, který se pravděpodobně řadil mezi ty opeřené. Neví se přesně, do které skupiny patřil, ale vše nasvědčuje tomu, že to byl nějaký coelurosaur. Tato tetanura byla malá, měřila jen 1 metr na délku a vážila jen okolo deseti kilogramů. Nalezený exemplář je však těžký pouze 1,5 kilogramu, avšak bez masa a svalů, které kosti objímaly. Tento pozoruhodný dinosaurus byl nalezen ve Wucaiwanu, Sin-ťiangu, Číně, a roku 2006 se stal už pátým theropodem (masožravým dinosaurem) popsaným z této oblasti. Jeho vědecký popis byl ovšem vydán až roku 2013... Aorun byl mrštný dravec a patřil do příbuzenstva Allosaurů a Yangchuanosaurů, i když to nebyl allosaurid. Pokud byl opeřený a měl peří i na předních končetinách, mohl podobně jako Velociraptor rychle měnit směr, zatímco při běhu peří různě natáčel a to mu usnadňovalo prudčí pohyby do stran. Je však možné, že peří ani neměl a místo něj byl pokryt typickými plazími šupinami. To však neznamená, že by nebyl čilý, naopak šlo o vysoce výkonného zabijáka ještěrů, savců a možná i dinosauřích mláďat. Lovil také hmyz a malé ptakoještěry. Velkým sauropodům jako byl Shunosaurus a Mamenchisaurus se však raději vyhýbal, neboť byl pod jejich ohromnými těli zranitelný. Také se nevyskytoval na otevřených čínských pláních, ale spíše v hustých lesích. Ještěry zase lovil ve skalnatém prostředí. Zuby doslova neměly zoubkování, nebyly vroubkované. Proto si paleontologové myslí, že jediný nalezený jedinec, tedy ten, jenž je metr dlouhý, byl jen mládětem. To by ale znamenalo, že dospělí Aorunové byli mnohem větší, a mohli být třeba třikrát nebo čtyřikrát delší. Takové zvíře by už pronásledovalo malé býložravé ornithopody a napadalo mláďata sauropodů. Ať už to s Aorunem bylo jakkoliv, jisté je, že byl nadmíru pozoruhodný... Za svůj název vděčí čínskému dílu Putování na západ z 16. století, které napsal Wu Cheng'en. Ao Run byla totiž uctívaná nadpřirozená bytost, která je v díle označena Dračím králem Západního moře...
Popis Aoruna najdete na webu Prehistoric Wildlife.

Příště něco o Suzhosaurovi!!!

Talos

18. května 2017 v 17:59 | HAAS
Talos (pojmenovaný po postavě z řecké mytologie) žil před 76 až 75 milióny lety, ve svrchní Křídě, v Severní Americe. Byl to troodontid, tzn. byl blízkým příbuzným slavného Troodona, a stejně jako on, i Talos měl vysoce vyvinutý mozek. Mezi dinosaury byl jedním z nejinteligentnějších (chytřejší než Troodon, Talos a někteří jiní byl už jen Bambiraptor), ale přesto se jeho inteligence rovnala asi jen inteligenci nelétavého kasuára. To však může stále znamenat mnoho. Pravděpodobně lovil ve smečkách, které byly neuvěřitelně dobře organizovány. V čele smečky stál buď dominantní samec, nebo samice, nebo přímo dominantní pár, který jako jediný vychovával mláďata. To je nicméně pouze teorie. Jisté je, že Talos měřil na délku 2 metry, jeho tělo bylo tedy o něco delší než plně vzrostlý člověk. Předními končetinami mohl uchopit takřka cokoliv, od větší ještěrky po malého dinosaura-to vše se stávalo jeho potravou. Možná by se předním končetinám troodontidů dalo říkat i "ruce", neboť byly na dinosaura velmi chápavé (uchopit s nimi určité předměty nebylo složité). Když Lindsay Zanno poprvé v roce 2011 Talose popsal, pojmenoval jej Talos sampsoni. Poctil tak proslulého kanadského paleontologa Scotta Sampsona. Sampson se účastnil projektu v Kaiparowits Basin v Utahu, jehož cílem bylo hledání a identifikování fosílií. Na tomto území, které je součástí Grand Staircase-Escalante National Monument, jednoho z nejpůsobivějších přírodních monumentů Ameriky, byla zkamenělina Talose roku 2000 nalezena... V době, kdy smečky Talosů lovily v krajině, na západním pobřeží Severoamerického vnitrozemského moře žili i další úžasní dinosauři: různí ornithomimosauři, ceratopsidi jako Utahceratops a Kosmoceratops, kachnozobý Gryposaurus a samozřejmě jeho blízký příbuzný Parasaurolophus. Talos se mohl setkat jak s Troodonem, tak s Deinosuchem, přiblížil-li se slaným vodám, v nichž obří, patnáctimetroví krokodýli číhali na velké dinosaury. Talos se však jejich kořistí obvykle nestával. Talos nelovil jen ještěrky a menší dinosaury. Živil se také našimi vlastními předky, malými rejskovitými savci ze skupiny multituberkulátů...
Jeho popis naleznete v Acta Paleontologica Polonica, ve vydání z konce roku 2010.

Příště Aorun!

Hagryphus

27. března 2017 v 16:47 | HAAS
Hagryphus je nepříliš populární, ale zajímavý Oviraptorosaur. Patřil do příbuzenstva slavného mongolského Oviraptora, i když mnohem blíže měl k severoamerickému Chirostenotesovi. Stejně jako on, byl to severoamerický dinosaurus. Nalezištěm fosilií je stát Utah v USA. V roce 2005 tohoto středně velkého dinosaura pojmenoval známý paleontolog Scott Sampson, který byl také vědeckým poradcem pro seriál Discovery Planeta dinosaurů. Rozhodl se dát zvířeti jméno Hagryphus z neobvyklého důvodu. I když to byl americký dinosaurus, jeho název je odvozen z egyptského slova Ha. Šlo o pojmenování boha západních pouští. Gryphus znamená griffin, tedy mytologický pták. Takto se tedy zrodilo jeho vědecké jméno... Hagryphus žil v suchých pouštích a polopouštích amerického západu. Byl 3 metry dlouhý a řadil se tak mezi největší Oviraptorosaury. Na severoamerickém světadílu je zatím největším popsaným členem této skupiny, ačkoli v Asii byl nalezen ještě větší Oviraptorosaur, Gigantoraptor... Kromě pouští a polopouští zřejmě obýval i bažiny. Před 75 miliony let se ve své domovině setkával s Daspletosaury, předchůdci Tyrannosaurů, i různými obrněnými a rohatými býložravci, jako byl Utahceratops. Jeho úhlavními nepřáteli byl Talos sampsoni. V pravěkém Utahu kromě nich žili i různí malí krokodýlové, ještěři či mloci, stejně jako již vymřelí multituberkuláti (pradávní savci) podobní rejskům. Hagryphus byl se svými 50 kilogramy váhy a bezzubými čelistmi oportunistou. Živil se vším, čím mohl, od dinosauřích vajec, která kradl z hnízd, po malé ještěrky a samozřejmě také semena, plody a listy rostlin. Pravděpodobně byl opeřený, i když pro to není zkamenělý důkaz. Pokud však měl peří, určitě s ním nedokázal létat. Zřejmě mu vyrůstalo především z předních končetin a tvořilo podivuhodné vějíře. Hagryphové se jejich máváním vzájemně zastrašovali. Pozornost ostatních jedinců upoutával také hřebenovitý výběžek na hlavě. Za života byl asi potažený pestře zbarvenou kůží, možná v jeho okolí vyrůstala i pírka a tvořila chocholku. Dospělý Hagryphus musel vypadat majestátně...
Jeho popis můžete najít na stránkách London Natural History Museum.

Příště Talos!

Avimimus

16. března 2017 v 17:51 | HAAS
Avimimus ("napodobitel ptáka") navzdory svému jménu nepatřil mezi ornithomimosaury, ptákům a především tedy pštrosům podobným dinosaurům, ale šlo o blízkého příbuzného Oviraptora. Mnohými znaky se podobal jak dalším, menším a opeřeným dinosaurům, tak ptákům, kteří se z dinosaurů vyvinuli. Žil před 74 až 70 miliony let v semiaridních oblastech Mongolska. Jeho přirozené prostředí tvořily pouště, poloupouště, stepím podobné plochy (v té době však ještě neexistovala tráva, byly pokryty primitivnějšími rostlinami) a buše. Díky silnému, bezzubému a zašpičatělému zobáku požíral takřka vše, co se naskytlo. Od masité stravy až po výhonky rostlin. Nejvýznamnější část jeho jídelníčku však tvořili malí živočichové, hlavně ještěrky, možná i malí savci a hmyz. Avimimus byl charakteristický svými dlouhými zadními končetinami. Holeně byly štíhlé, ale na stehnech se upínaly vypracované svaly běžce. Tento dinosaurus se řadil mezi ty vůbec nejrychlejší. Pravděpodobně dokázal předběhnout Velociraptora, který byl jedním z jeho úhlavních nepřátel. Souboje mezi predátorem a kořistí byly před 75 miliony let v Mongolsku na denním pořádku. Avimimus se však případnému nebezpečí mohl vyhnout. Žil ve skupinách, což dokazuje nález několika koster zkamenělých pohromadě. Tato fascinující fosilie byla odkryta roku 2008. Někteří Avimimové ze skupiny hledali cokoliv k snědku, kdežto jiní obezřetně pozorovali, co se děje v okolí. V případě jakéhokoliv nebezpečí zahoukali a celá skupina se dala na útěk. Stejně tak to platí i v dnešní divočině... Ačkoliv byl opeřený a pera na předních končetinách působila takřka jako letky křídel u ptáků, nedokázal létat. Místo toho Avimimus používal své peří k zastrašování, předvádění se nebo k zakrytí vajec. Oviraptor a jeho příbuzní, včetně Avimima, o svá vejce pečovali. Avimimus mohl podobně jako Citipati, u něhož je to prokázáno, svými opeřenými předními končetinami zakrývat vejce, na nichž seděl. Na dlouhém krku se nacházela lehká lebka. Zádové obratle Avimima postrádaly vzduchové vaky, což paleontology vede k domněnce, že byl mnohem primitivnější než jeho bratranci. Celkově Avimimus dorůstal 1,5 metru délky a jeho hmotnost se pohybovala okolo 50 kilogramů. Jakožto všežravý theropod byl tento dinosaurus dokonale přizpůsoben životu ve své době... Nalezištěm jeho koster je poušť Nemegt v Mongolsku, kde jej poprvé nalezli ruští paleontologové na expedici roku 1981.
Popis Avimima můžete najít v knize "Obrazová encyklopedie: Dinosauři-142 vyobrazení dinosaurů od A do Z" od Michaela K. Brett-Surmana.

Příště Hagryphus!

Sinocalliopteryx

28. února 2017 v 15:40 | HAAS
Sinocalliopteryx ("krásné čínské křídlo" či "krásné čínské pero") byl skutečně gigantický Compsognathiid z Číny spodní Křídy. Pro Compsognathiidy bylo typické, že byli malí, dokonce to byli jedni z nejmenších dinosaurů. Compsognathus neměřil ani metr na délku, Huaxiagnathus měl na délku tolik, co měří dospělý člověk... Avšak Sinoccaliopteryx byl 2,4 metru dlouhý, což z něj činí největšího člena této čeledi. Huaxiagnathovi byl blízce příbuzný. Kromě toho je to jeden z největších dosud známých dinosaurů, o kterých prokazatelně víme, že byli opeření. V pravěké Číně před 125 miliony let byl Sinocalliopteryx jedním z hlavních predátorů. Nelovil jen savce nebo ještěrky. Lovil totiž dinosaury. Ve střevech na fosilii se našla noha raptora. Není pochyb o tom, že Sinocalliopteryx tuto končetinu sežral, protože se nachází mezi žebry. Určitě to není žádná kost, která by odpadla a zavalila fosilizující kostru. Toto potvrzuje, že Compsognathiidi požírali svou kořist celou nebo pojídali velké části jejího těla, a nervali z něj malé kousky masa jako většina masožravých veleještěrů... Sinocalliopteryx žil v hustých lesích a občasně lovil ve skupinách, jindy se zase po lesích proháněl sám a všelijakým zvířatům v okolí naháněl hrůzu. Pravděpodobně měl zlověstný pohled. V roce 2010 bylo zjištěno, jaké zbarvení měl Sinosauropteryx, pro kterého Sinocalliopteryx představoval obzvlášť velkou hrozbu. Je jisté, že podivuhodné zbarvení žíhaného Sinosauropteryxe sloužilo ke splynutí s okolími rostlinami, takže jej Sinocalliopteryx nerozeznal. Přesto to byl brutální predátor... Měl sice peří, ale jako většina opeřených dinosaurů nelétal. Neměl letky, jeho tělo pokrývalo jen primitivní peří podobné chmýří ptáčat... Sinocalliopteryx gigas byl nalezen v Liaoningu v roce 2007... Je to jeden z impozantních čínských dinosaurů...
Popis tohoto opeřeného ještěra najdete v knize "Obrazová encyklopedie-Dinosauři: 142 vyobrazení dinosaurů řazených od A do Z" od Michaela K. Bretta-Surmana.

Příště Avimimus!

Eocursor

11. února 2017 v 9:53 | HAAS
Eocursor ("dávný běžec" nebo "běžec úsvitu") byl malý dvounohý býložravec, který žil v Jižní Africe před 210 miliony let. Mezi dinosaury ze svrchního Triasu je výjimečný. Mohl by být jedním z nejranějších ornithopodů vůbec. Sice se debatuje o tom, zda nebyl na ornithopoda příliš primitivní a zda spíše nešlo o jejich předchůdce, nicméně pánev prozrazuje, že to byl určitě ptakopánvý dinosaurus. To znamená, že patřil do skupiny Ornithischia, a ta už ornithopody, stejně jako Thyreophory, zahrnuje. Spíše se však zdá, že pravým ornithopodem opravdu nebyl. Tento dinosaurus byl objeven v jihoafrických triasových horninách roku 1993. Nalezená kostra byla téměř kompletní. V roce 2007 dostala jméno. Název je odvozen od latinského slova cursor, které znamená běžec. Eocursor skutečně dostál svého jména. Holenní kost byla delší než kost stehenní, což jasně dokazuje, že byl velmi dobrým běžcem. Neměl žádné trny, kyje ani rohy, zato rychlost byla jeho nejspolehlivější obranou. Pokud bylo stádo Eocursorů napadeno predátorem, všichni se dali do bezhlavého útěku a tak dravec, ať byl jakkoliv zkušený, skončil většinou pouze s prachem v tlamě. Tento malý dinosaurus dokázal běhat opravdu rychle... Eocursor měřil na délku pouze 1 metr, takže nepatřil mezi giganty. Byl to býložravec nebo všežravec. Jeho zuby se podobaly zubům leguánů. Byly uzpůsobeny pro požírání jak rostlin, tak i hmyzu. Dnešní leguáni jsou koneckonců také všežravci, nepohrdnou hmyzem, ačkoliv se nejraději ládují listy nebo květy... V evolučním stromě dinosaurů patří tento druh takřka na vrchol. Byl však vyvinutější, než Pisanosaurus, který žil v Argentině před 230 miliony let. Svou anatomií už Eocursor připomínal jurské ornithopody, jako byl třeba Lesothosaurus, který žil v Lesothu, tedy též v jižní Africe. Jedním znakem se však od některých ptakopánvých dinosaurů podstatně liší. Přední končetiny byly poměrně dlouhé, delší než by člověk očekával. Je možné, že s jejich pomocí Eocursor sbíral potravu. Pak si ji tedy mohl do tlamy podávat...
Jeho popis můžete najít ve skvělé knížce "Obrazová encyklopedie Dinosauři: 142 vyobrazení dinosaurů řazených od A do Z" od Michaela K. Brett-Surmana.

Příště Sinocalliopteryx!

Falcarius

30. ledna 2017 v 16:54 | HAAS
Často se jako severoamerický therizinosaur uvádí Nothronychus, který žil před 90 miliony let v oblasti Zuni. Therizinosauři se však do Severní Ameriky z Asie, své původní domoviny, dostali mnohem dříve. Když byl v roce 1999 objeven Falcarius, paleontologové zjistili, že velice raní zástupci rodiny therizinosaurů existovali na severoamerickém kontinentu už nějakých třicet milionů let před Nothronychem. Falcarius ("srpař" nebo "kosař") byl 4 metry dlouhý, bizarně vzhlížející býložravec nebo všežravec. Jako všichni therizinosauři, vyvinul se z masožravých předků. K této evoluci došlo zřejmě v Asii, jak již bylo zmíněno výše. Avšak tento první pravý severoamerický therizinosaur se již vyznačoval všemi typickými znaky svých příbuzných, i když byl na therizinosauří poměry docela primitivní. Především jsou to 12 centimetrů dlouhé drápy, připomínající svým vzhledem kosu. Některé teorie tvrdí, že je používal k rozrývání termitišť, podle jiných byly zase výtečné při strhávání listí z větví stromů. Ať tak či onak, Falcarius se zřejmě řadil mezi všežravce. Zuby měl okrouhlé. Krk byl dlouhý, takže jistě dosáhl výše, než většina zvířat. Měl peří a snadno si jej lze představit s pernatými chocholkami na temeni hlavy a na ocase. Falcaria popsal Jim Kirkland, slavný americký paleontolog. Na stejném území v americkém státě Utah, kde byl Falcarius nalezen, objevil Jim také pozůstatky jeho pozdějšího příbuzného nebo snad přímo potomka, Nothronycha. Ve stejných oblastech však nalezl i Gastonii a Utahraptora, dinosaury žijící ve stejné době, jako Falcarius. Vesměs to byli raně křídoví tvorové. Žili před 126 miliony let, v době rozvoje kvetoucích rostlin i některých později dominantních dinosauřích skupin. Ačkoliv byl Falcarius veliký, měl široké boky, vážil metrák a dosahoval délky osobního automobilu, nebyl zřejmě v bezpečí před takovými predátory, jako byl Acrocanthosaurus. I smečka raptorů byla schopna udolat jediného Falcaria. Protože ale therizinosauři žili ve skupinách a hnízdili dokonce v obrovských koloniích, což potvrzují úžasné fosilie nalezené v Mongolsku, Falcarius byl možná chráněn množstvím jedinců. Pozoruhodností je, že je známo mnoho jedinců Falcaria, podle jednotlivých kostí je toto číslo odhadováno až na stovky. Jen málo z nich však bylo prozkoumáno, takže zatím o Falcariovi nevíme úplně vše...
Popis tohoto dinosaura naleznete v knížce "Obrazová encyklopedie Dinosauři-142 vyobrazení dinosaurů řazených od A do Z" od Michaela Brett-Surmana.


Příště Eocursor!

Bambiraptor

16. ledna 2017 v 14:01 | HAAS
Bambiraptor ("Bambiho zloděj" nebo "zloděj srnčat") byl malý theropod, tedy masožravý dinosaurus. Spolu s Troodonem to byl nejchytřejší dinosaurus vůbec, byl dokonce o trochu inteligentnější, než Troodon. Poměr velikosti mozku k velikosti těla byl u tohoto dinosaura zdaleka největší. Někdy ale stále dostává přednost Troodon a z dobrého důvodu. Odborníci si stále nejsou jistí, zda jediná dosud nalezená kostra Bambiraptora nenáleží jen mladému Saurornitholestovi. Raptoři a Troodoni ale mezi dinosaury vynikali svou inteligencí. Proto není pochyb o tom, že i tento malý masožravec byl inteligentní. Bambiraptor měřil pouze 1,5 metru a výškou člověku nesahal ani po pás-byl snad ještě nižší, než krocan. Kostra Bambiraptora, nalezená v USA a popsaná v roce 2000, je z 95 % kompletní. Už jen z pohledu na tuto kostru lze odhadnout, že exemplář to byl mladý a to některým nesedí a považují ho jen za menšího Saurornitholesta. Přední končetiny Bambiraptora byly poměrně dlouhé a skládaly se k tělu jako u ptáků. Měl také peří, i když se jeho otisky kolem kostry nenašly. Bambiraptor žil jak v hustých lesích, tak i v lesních světlinách dnešních Spojených států v období svrchní Křídy. Lovil tam malé živočichy, jako byly ještěrky, primitivní savci nebo možná i mláďata dinosaurů. Na to se mu hodil ten zakřivený dráp, který měl na zadních končetinách. Jedna rána tímhle a bylo po malém rejskovitém savci. Je ale pravděpodobné, že Bambiraptor lovil i hmyz. Zoubky měl malé. I když byly uzpůsobeny k trhání masa, ještě lépe sloužily při rozkusování např. vážek. Když byl tento hbitý, rychlý a chytrý predátor objeven, rozhodli se ho paleontologové pojmenovat po jedné z nejslavnějších postaviček z Disneyho pohádek. Bylo to srnče Bambi. Díky němu si nyní nese své jméno...
Popis Bambiraptora můžete najít v knize "Obrazová encyklopedie Dinosauři: 142 vyobrazení od A do Z" od Michaela K. Brett-Surmana.

Příště Falcarius!
 
 

Reklama