Popisy pravěkých zvířat

Hypacrosaurus

12. července 2018 v 16:27 | HAAS
Hypacrosaurus ("téměř nejvyšší ještěr") byl rod kachnozobého, tedy hadrosauridního dinosaura ze skupiny lambeosaurinnů, jenž žil v Severní Americe ve svrchní Křídě stupně maastricht. Tento až devítimetrový býložravec byl popsán slavným hledačem fosilií a mimo jiné i nálezcem Tyrannosaura Rexe, Barnumem Brownem (přezdívaným "Mr. Bones", tedy zhruba "Pan kost"), v roce 1913. Ten také nalezl první z několika příznivě zachovalých koster Hypacrosaura, a to o tři roky dříve, v roce 1910. Dosud byly popsány dva odlišné druhy Hypacrosaura: Brownův H. altispinus a H. stebingeri. Tento dinosaurus se řadí k primitivnějším lambeosaurinnům. Je pravděpodobné, že jeho hřbet byl pokryt nízkou plachtou nebo vysokým hřebenem, čemuž nasvědčují dlouhé trny vystupující z páteře. Podle některých paleontologů sloužily k vizuální komunikaci mezi členy stáda, případně stád. Odvážnější, ale ne zrovna překvapující hypotéza tvrdí, že Hypacrosaurus mohl mít na zádech tukový hrb, i když to nelze potvrdit. Dospělí Hypacrosauři byli vybaveni půlkruhovitým hřebínkem na vršku hlavy. Trochu se podobal hlavové ozdobě Corythosaura, byl však mnohem kratší. Navíc z něj vystupovaly dozadu směřující trny. Fosilní ostatky Hypacrosaura byly nalezeny v několika významných formacích na území kanadské provincie Alberta a amerického státu Montana. Hypacrosaurus žil zhruba před 75 až 67 miliony let a zažil tedy takové predátory, jakými byli tyrannosauridi Albertosaurus a Tyrannosaurus. Zvířata jeho velikosti se obvykle stávala jejich kořistí, což bylo koneckonců prokázáno u jednoho Edmontosaura. Hypacrosaurus sice nedosahoval takové velikosti jako přibližně třináctimetrový Edmontosaurus, ale stále platil pro tyrannosauridy za možnou kořist. Protože bylo nalezeno několik koster mladých jedinců různého věku, mohli si paleontologové udělat dobrý obrázek o tom, jak vlastně Hypacrosaurus rostl. Z výzkumu růstových prstenců v kostech (podobajících se letokruhům u stromů) je evidentní, že Hypacrosauři dorostli plné velikosti v 10 letech. Pohlavně dospívali už ve dvou nebo třech rocích života. Bylo také nalezeno několik hypakrosauřích hnízd. Průměrná snůška obsahovala 20 vajec, jež byla nakladena do miskovitého útvaru vyhrabaného v půdě samicí. Pokud se Hypacrosauři chovali jako Maiasaury, zřejmě zůstávali poblíž hnízda minimálně do doby vylíhnutí mláďat a možná i nějakou dobu poté. Hypacrosauřími vejci se živila řada menších dravých dinosaurů, především různí maniraptoři, zvláště dromaeosauridi a troodontidi jako například Troodon. Blízkými příbuznými Hypacrosaura byli východoasijští lambeosaurini Olorotitan a Nipponosaurus. Oba žili též v období svrchní Křídy.
Popisek Hypacrosaura můžete najít například v knize "Dinosauři - Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona.



Příště Noasaurus!

Changyuraptor

19. června 2018 v 7:35 | HAAS
Changyuraptor ("lovec s dlouhým peřím") žil na území provincie Liaoning v Číně před 125 miliony let v období Křídy. Byl to malý dromaeosaurid, dosahující délky přibližně 1,3 metru. Jeho hmotnost nepřesahovala 4 kilogramy, i když podle poněkud rezervovanějších odhadů (Gregory S. Paul) mohl vážit maximálně 2 kilogramy a měřit maximálně metr. Patřil mezi mikroraptoriny a stejně jako jeho poněkud menší příbuzný, který žil na území Číny v úplně stejné době, byl Changyuraptor vybaven čtyřmi křídly. Když byl objeven, stal se největším čtyřkřídlým dinosaurem vůbec, a toto prvenství mu zůstalo dodnes, i když jej významně ohrožuje Zhenyuanlong, jiný čínský maniraptor, který možná dosahoval délky až 1,8 metru. Changyuraptor byl popsán čínským paleontologem Hanem Gangem teprve roku 2014. Tento druh se nazývá Changyuraptor yangi, žádné jiné druhy dosud neznáme. Exemplář, podle něhož byl popsán, je takřka kompletní... Ačkoliv čtyřkřídlý Microraptor byl schopen plachtění, přestože nedokázal aktivně létat, vzhledem ke své velikosti nejspíš Changyuraptor takové kousky nemohl provádět, a tak zřejmě trávil většinu času na zemi, kde lovil hmyz a jiné bezobratlé, vybíral jejich larvy ze ztrouchnivělého dřeva, požíral ještěrky a další malé obratlovce... Lesy, které Changyuraptor obýval, byly vlhké a teplé, léta v nich byla suchá, zimy byly naopak dosti chladné. Vegetace byla složená především z jinanů a jehličnanů. Možným nepřítelem, případně dokonce predátorem Changyuraptorů byl například opeřený tyrannosaurid Yutyrannus...
Popisek Changyuraptora můžete najít na webu Prehistoric Wildlife (v angličtině).

Příště Hypacrosaurus!

Serikornis

28. května 2018 v 16:56 | HAAS
Serikornis ("hedvábný pták") byl malý teropod z čeledi Anchiornithidae, blízký příbuzný rodů Eosinopteryx nebo Anchiornis. Byl popsán teprve minulý rok, tedy v roce 2017, a exempláři, na základě něhož byl druh S. sungei definován, se začalo říkat "Silky", tedy "Hedvábný". Zdá se, že ve spojení s místem objevu, Čínou, snad nemohl dostat lepší přezdívku, ačkoliv pravý původ tohoto jména najdeme mezi slepicemi. Silkie neboli silky je totiž rasa kura domácího, jejíž zástupci jsou typičtí svým hustým pernatým pokryvem těla. Následkem pojmenování zvířete je však také fakt, že tělesné opeření, zachovalé okolo prezervované kostry, působí až hedvábným dojmem... Serikornis byl malý dinosaurus, žijící na zemi nebo i na stromech. Vyskytoval se v lesích pravěké Číny v geologické periodě Jura před 165 až 162 miliony let. Živil se s největší pravděpodobností hmyzem, případně snad i malými obratlovci, jako byly ještěrky. Bezobratlí však zřejmě tvořili největší část jeho jídelníčku. Serikornis měl peří na těle symetricky rozložené, což znamená, že zřejmě nebyl schopen letu. I přesto jeho přední končetiny vypadaly spíše jako křídla dnešních ptáků (to jak byly porostlé peřím) než přední "ruce" některých jiných teropodních dinosaurů, mezi nimiž však pochopitelně nalezneme celou řadu dalších opeřenců. Zajímavé je, že měl Serikornis mohutně opeřeny i zadní končetiny. Vypadá to tedy, že se u masožravých dinosaurů peří i na zadních končetinách vyvinulo na zemi, když ještě nebyli schopni létat. Někteří, jako maniraptoran Microraptor, pak mohli zděděné peří na zadních končetinách využít k plachtění mezi stromy. Serikornis byl velký asi jako dnešní bažant... Čeleď Anchiornithidae, do které Serikornis patřil, byla také popsána teprve minulý rok. Předtím byla skupina známá jako Anchiornithinae.
Popisek tohoto poměrně nového druhu dinosaura najdete například na anglické Wikipedii nebo na webu National Geographic.

Příště Changyuraptor!

Pedopenna

10. května 2018 v 17:39 | HAAS
Pedopenna ("peří na chodidle") byla malým zástupcem čeledi Anchiornithidae. Šlo o maniraptora dosahujícího délky přibližně 60 centimetrů (maximálně možná až jednoho metru) a vážícího jen okolo 1 kilogramu. Řadí se tak k nejmenším známým dinosaurům vůbec (nepočítáme-li některé velice malé současné ptáky, například kolibříky), v podstatě byla velikostně srovnatelná s Microraptorem. Pedopenna žila v období Jury před 165 miliony let na území dnešní Číny. Její ostatky byly nalezeny v ložisku Daohugou, jež proslula svým kontroverzním datováním, v současnosti ji však většina vědců považuje za součást geologické formace Tiaojishan v Liaoningu. Horniny této formace pocházejí právě z období Jury stupňů bathon, callov a oxford... Pedopenna byla popsána Xu Xingem a Zhangem Fuchengem v roce 2005. Pedopenna byla bipedním dinosaurem, běhala po zadních končetinách. Ty připomínaly zadní končetiny troodontidů nebo deinonychosaurů, přestože byly mnohem primitivněji stavěny. Druhý prst na zadních končetinách postrádal specializaci, jakou se troodontidi a deinonychosauři mohli pyšnit, a to sice srpovitý dráp. Nicméně jeden dráp na zadních končetinách byl přece jen zvětšený, neměl však tvar srpu. Velice zvláštní je, že nárt Pedopenny pokrývalo peří! To znamená, že měla Pedopenna jakási křídla z per na zadních končetinách, tak jako křídový Microraptor. Tato křídla však neměla úplně stejnou strukturu. Tvar těchto "křídel" byl totiž poněkud zakulacen. Podle některých paleontologů nesloužila čtyři "křídla" Pedopenně k letu. Měla spíše vestigiální charakter; šlo o pozůstatek z doby dávno minulé, kdy předci tohoto rodu dinosaurů používali své peří k plachtění. Pedopenna však možná vůbec neplachtila, i když to nemůžeme tvrdit s jistotou. Je však pravděpodobné, že pera už měla pouze na okrasu. A to i přesto, že tato pera, dosahující délky až 5,5 centimetru, byla dobře vyvinutá. Zajímavé je, že se vzhledem trochu podobala Microraptorovi, i když s ním nebyla zcela blízce příbuzná. Odpovědí na otázku proč je fakt, že obsadila stejnou biologickou niku, jako její pozdější čtyřkřídlý "nástupce"... Pedopenna se živila hlavně hmyzem, případně nějakými velice malými obratlovci...
Její popisek najdete jak na české, tak na anglické Wikipedii.

Příště Serikornis!

Scansoriopteryx

8. února 2018 v 18:07 | HAAS
Scansoriopteryx ("šplhající křídlo") byl malý opeřený dinosaurus žijící v období Jury před 165 až 156 miliony let. Velmi výrazně se podobal poněkud známějšímu Epidendrosaurovi, s nímž patřil do čeledi Scansoriopterygidae. Oba tito dinosauři byli vybaveni značně prodlouženým třetím prstem na předních končetinách, jenž sloužil k udržení se na větvích stromů. Bylo již nalezeno několik fosilií Scansoriopteryxe, a ty dokazují, že byl tento dinosaurus opeřený. Jeho peří se značně podobalo peří dnešních ptáků, a především pak pera směřující dolů měla tvar písmene V. Dalším znakem, kterým se velice blížil ptákům, byla poloměsíčitá kost, která mu umožňovala skládat přední končetiny. Ty tedy výrazně připomínaly ptačí křídla. S velikostí vrabce byl Scansoriopteryx jedním z nejmenších dinosaurů, kteří kdy žili. Dokonce byl po jeden čas považován i za toho vůbec nejmenšího. Tělesná délka činila pouhých 12 centimetrů, přičemž tento opeřený dinosauří drobek dosahoval hmotnosti snad jen několika desítek gramů. Jemu příbuzný Epidendrosaurus však nebyl o moc větší; měřil snad jen o tři centimetry více. Přesto nevíme, zda nalezení jedinci Scansoriopteryxe nebyli pouze mláďaty. Možná, že zkamenělina dospělého jedince teprve čeká na objev... Nesmíme zapomenout na to, že Scansoriopteryx byl pravděpodobně vybaven membránou porostlou peřím, jež skutečně tvořila křídlo. Otázkou však je, jak létal, a zda vůbec létal. Podle odborníků, kteří Scansoriopteryxe studovali, byly jeho přední končetiny na let příliš krátké. Vyvstává otázka, zda alespoň plachtil, ale to také není jisté. Nicméně krátké přední končetiny byly ideální ke šplhání. Toto zvíře mohlo být takovou zvláštní pravěkou verzí dnešního strakapouda. Ten při šplhání po stromech využívá svého ocasu jako podpěry. Dlouhý ocas Scansoriopteryxe mohl sloužit stejně. Mohl být šestkrát až sedmkrát delší než kost stehenní. V porovnání s ptáčaty dnes žijících hoacinů, jež jsou v rané části svého života výbornými šplhouny, byl tento malý jurský opeřenec mnohem lépe vybaven ke šplhání, a to především pro délku svých prstů... Čelisti Scansoriopteryxe byly široké a zakulacené, přičemž spodní čelist obsahovala přinejmenším dvanáct zubů. Zvláštní bylo, že větší zuby se nacházely v zadní části čelisti, kdežto ty menší zaujímaly místo vpředu. Objevila se i hypotéza, že obě čelisti měl Scansoriopteryx pevně spojeny. Tento znak se mezi dinosaury objevuje už jen u oviraptorosaurů. Potravou tohoto tvora se stával především hmyz a jiní bezobratlí... Místem nálezu tohoto zvířete je provincie Liaoning v Číně, chudá farmářská oblast, jež v druhé polovině 90. let proslula starodávnými poklady, které v ní vědci začali nacházet: proslula opeřenými dinosaury. Ačkoliv je místo nálezu typového jedince, tedy jedince, podle něhož byl popsán celý rod i druh (S. heilmanni), neznámé, existuje možnost, že byl nalezen ve formaci Yixian. Paleontologové se bohužel nikdy nedozvěděli, kde byla první zkamenělina Scansoriopteryxe nalezena, neboť byla odkoupena od čínských prodejců zkamenělin. Ti si bohužel s vědeckou prací a záznamy o lokalitě nálezu, nebo alespoň koupi od původního nálezce, starosti nedělají. V geologické formaci Sao Khua v Thajsku bylo odkryto také několik malých vajec, z nichž jedno obsahovalo maličkaté embryo. Původně se předpokládalo, že je mohl naklást Scansoriopteryx. Až později se ukázalo, že byla ve skutečnosti nakladena anguimorfní ještěrkou (byla vzdáleně příbuzná dnešním slepýšům a aligátorovcům).
Popis Scansoriopteryxe naleznete například na anglické Wikipedii či v mezi paleontologickými nadšenci proslulé knize "Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages" od profesora Thomase Holtze.

Příště Pedopenna!

Majungasaurus

31. ledna 2018 v 15:51 | HAAS
Majungasaurus ("ještěr z Majungy"), jinak také Majungatholus ("klenba z Majungy") byl theropodní dinosaurus z čeledi Abelisauridae, jenž žil v období Křídy před 70 až 65 miliony let na území dnešního Madagaskaru. Tehdy byl již Madagaskar ostrovem, stejně jako dnes, a tak žil tento predátor spolu s ostatními tamními dinosaury v izolaci od okolního světa. Podle jedné teorie mohli tito dinosauři dokonce vyhynout i proto, že se mezi sebou příbuzní křížili a tím vznikalo mnoho genetických vad, které se nakonec odrazily na osudu samotného druhu. Je to však jen domněnka, navíc víme, že Majungasaurus vyhynul až na konci Křídového období, kdy do Země narazil obrovitý asteroid a způsobil kataklyzma, které nakonec zapříčinilo vymření druhohorních veleještěrů. Majungasaurus patřil k těm posledním. Jisté je, že tento dinosaurus byl kanibal. Nejen, že mezi sebou tato zvířata, jež byla mimochodem největšími dravými dinosaury na území Madagaskaru ve své době, bojovala o potravu. Majungasauři skutečně lovili jeden druhého, starší požírali mladší. Tento fakt byl poprvé prezentován roku 2007 po výzkumu kostí Majungasaurů, na nichž se nacházely stejné otisky zubů, jako na kostech svrchnokřídových madagaskarských sauropodů, kteří také tvořili značnou část jídelníčku Majungasaura. Souhlasí s nimi i vroubkování zubů Majungasaurů. Tito masožravci také požírali mršiny jedinců svého druhu. V období Křídy mělo podnebí Madagaskaru sezónní charakter, dlouhá sucha i kolísající srážky ovlivňovaly stav populací býložravých dinosaurů, a čas od času Majungasaurům nezbývalo, než pronásledovat jeden druhého, neboť byli jediným zdrojem potravy... Majungasaurus je v současnosti jedním z nejlépe prostudovaných theropodů jižní polokoule. Bylo odhaleno mnohé o jeho mozku; v poměru k velikosti těla byl velice malý, a stavbou byl podobný tomu krokodýlímu. Vědci se také díky studiu kosterních pozůstatků dozvěděli něco o nemocech, které Majungasaury trápily. Jednou z nich byla exostóza páteřních obratlů, které rostly směrem dolů. Jiný nalezený exemplář měl zase ocasní obratle nezvykle zvětšené směrem nahoru, díky čemuž musel ocas zvířete vypadat poněkud prapodivně. Tato nemoc nezpůsobovala potíže jen Majungasaurům; už před 150 miliony lety jí trpěli i Allosauři, a madagaskarský Masiakasaurus, žijící ve stejné době jako Majungasaurus, je už jen dalším dokladem toho, že byla u theropodů častá. Jiná z nalezených koster měla zase ukousnutý ocas. To jen dokazuje, že souboje mezi těmito dinosaury si občas vybíraly svou daň... Majungasaurus byl velký bipední masožravec, měřící na délku 6 až 7 metrů. Někteří jedinci však dorůstali délky i přes 8 metrů. Hmotnost zvířete se pohybovala přibližně okolo 1,1 tuny, výškou se rovnal dospělému člověku. Z lebky mu vyrůstal keratinové roh, pravděpodobně sloužící k odstrašení nepřátel nebo k identifikaci jedinců, případně také jejich pohlaví. Je možné, že samci měli roh zvětšené. Dříve si vědci mysleli, že rohů měl Majungasaurus na lebce celou řadu. Avšak ve skutečnosti měl pouze jeden pravý keratinový roh pouze na temeni hlavy za očima. Byl vybaven krátkou a širokou lebkou s mocnými čelistmi, jež byly vybaveny vroubkovanými zuby, perfektními k uchopení kořisti a trhání jejího masa. Zabíjel tím, že se vrhl na krk dinosaurů, jako byl Rapetosaurus, mocně držel a jen tiskl a tiskl. Držel ji tak dlouho, než přestala bojovat, přesně tak jak to dělají dnešní kočkovité šelmy. Zuby měl velice silné, aby se při uchopení bránící se kořisti nevylomily. Tento dravec a požírač zdechlin v jednom obýval jak husté lesy, tak polopouštní prostředí a okolí pobřeží... Poprvé byl popsán roku 1896 francouzským geologem a paleontologem Charlesem Depéretem, který ho označil za druh Megalosaura. Nebyl jediným masožravým dinosaurem, který byl mylně klasifikován, Carcharodontosaurus je jen dalším příkladem toho, že v jednu dobu byl za Megalosaura označován snad každý dravý dinosaur. Správné jméno mu dal až francouzský paleontolog René Lavocat v roce 1955, ovšem teprve v roce 1979 byl lépe studován pod názvem Majungatholus. Tento název je však dnes vědecky neplatný. Majungatholus byl tehdy navíc označován za pachycefalosaurida, poněvadž se některým vědcům zdálo, že na místě rohu se nacházela kostěnná kupole...
Popis Majungasaura naleznete v knihách "Dinosauři-Průvodce stopaře", "Dinosauři-Průvodce 270 rody" a v mnoha dalších. Zvíře bylo ukázáno i v dokumentárních pořadech: Když dinosauři vládli světu, Jurské bojiště (též Tajemství dinosaurů) a Planeta dinosaurů od BBC z roku 2011.


Příště Scansoriopteryx!

Shamosaurus

15. ledna 2018 v 16:46 | HAAS
Shamosaurus ("ještěr ze Shamo") je primitivní ankylosaurid, zástupce vlastní podčeledi Shamosaurinae, který byl popsán Tumanovou roku 1983. Jde o nejranějšího ankylosaurida nalezeného v Mongolsku, a jednoho z vůbec nejprimitivnějších vůbec, ačkoliv už byli popsáni i pozdně jurští ankylosauři. Ve spodní Křídě stupňů apt a alb, v době před asi 110 až 100 miliony let, kdy se tento gigant procházel po mongolských pláních, žil však ve stejné oblasti ještě jeden ankylosaur, a to sice jemu velice podobný Gobisaurus, jehož kosti byly nalezeny už v 50. letech minulého století, zato k popisu došlo až roku 2001. Obě zvířata si byla blízce příbuzná... Shamosaurus je znám na základě několika exemplářů, nalezla se i lebka. Zobák měl úzký, více se podobající zobáku nodosauridů než ankylosauridů. Uvnitř lebky se nacházel systém nosních trubic, jež sloužily k ohřívání vdechovaného vzduchu a k vydávání zvuků. Je pravděpodobné, že zvuky, které vydával, byly bučivé. Složitý systém nosních trubic je typický pro všechny ankylosauridy, není to výjimečný znak tohoto rodu. Druhové jméno zní scutatus, tedy "pokrytý štítky". Hřbet a horní polovina hlavy byly pokryty velice silnými osteodermy. Dospělý Shamosaurus byl prakticky nezranitelný; žádný predátor nedokázal toto brnění s pomocí svých zubů prokousnout. Pokud se nějaký velmi odvážný dravec dostal příliš blízko, mohl jej Shamosaurus zasáhnout bijcem na konci ocasu. Mláďata však tak dobře chráněna nebyla; tvrdé destičky pokrývající tělo měli pouze starší jedinci... Shamosaurus spásal nízko rostoucí vegetaci, včetně polopouštních keříků. Ačkoliv se uvádí, že dospělý Shamosaurus dosahoval délky až 7 metrů, paleontolog Gregory S. Paul v roce 2010 odhadl jeho tělesnou délku přibližně na 5 metrů. Takový těžkopádný čtyřnohý ornithopod pak vážil přinejmenším 2 tuny. Šlo o velice pomalé zvíře, trávící většinu času požíráním vegetace. Od již zmíněného příbuzného Gobisaura se liší jen nepatrně; dobrým dokladem toho, že jde o rozdílné rody, je nicméně velikost maxilární zubové řady (zuby na horní čelisti)...
Popis Shamosaura naleznete v knize "Dinosauři-Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona z roku 2009.

Příště Majungasaurus!

Segisaurus

19. prosince 2017 v 17:21 | HAAS
Segisaurus ("ještěr z kaňonu Segi") byl malý theropodní dinosaurus z čeledi Coelophysidae. Žil v období spodní Jury stupně toark před asi 180 miliony let na území dnešního amerického jihozápadu. Byl pojmenován roku 1936 slavným americkým paleontologem Charlesem Lewisem Campem, nicméně po další půl století byl Segisaurus vědeckým světem prakticky ignorován. Jediná, a ještě k tomu neúplná kostra Segisaura, sestává z páteře žeber, ramenního a pánevního pletence, a byla objevena v pouštních pískovcích kaňonu Segi (též Tsegi) v Arizoně. Ačkoliv je fosilních pozůstatků po málu, je pravděpodobné, že měl Segisaurus klíční kost, což z nalezeného materiálu vyplývá. U tak raných masožravých dinosaurů je to velmi neobvyklý znak. Přední končetiny měl Segisaurus dlouhé a štíhlé, s ostrými drápy. Bohužel nikdy nebyla nalezena lebka, pokud je však klasifikace dinosaura v taxonomickém systému správná, lze odhadovat, že se podobala lebce Coelophysise, který žil o desítky milionů let dříve. Zadní končetiny byly uzpůsobeny na rychlý běh. Už při prvním pohledu na ně by se mohl zkušenému paleontologovi v mysli vyrýsovat obrázek mrštného dravce. Jistě šlo o aktivního lovce, pátrajícího jak po ještěrkách a drobných savcích, tak po malých prosauropodech, žijících v pouštním prostředí. Délka dospělého Segisaura je odhadována na 1 metr, tělesná hmotnost pak na 4 až 7 kilogramů. Zřejmě šlo o tvora poněkud přizpůsobivého. Celý svůj život trávil v pouštích, měl tedy tělo dobře přizpůsobeno hospodaření s vodou. Nepříznivé počasí, například písečné bouře, pak trávil například v jeskyních. Bohužel o tomto dinosaurovi není známo více...
Popis Segisaura naleznete v knize "Dinosauři: Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona.

Příště Shamosaurus!

Hypselosaurus

21. listopadu 2017 v 17:01 | HAAS
Hypselosaurus ("ještěr s vysokým hřebenem") byl titanosauridní sauropod. Žil v období svrchní Křídy stupně maastricht, během posledního dějství existence dinosaurů na naší planetě. Mohl být jedním z posledních sauropodů vůbec. Je známý z roztroušených pozůstatků přinejmenším deseti různých exemplářů. Ty byly nalezeny ve Francii a Španělsku. Významný byl také objev jeho vajec v blízkosti Aix na jihu Francie. Možná, že se jednalo o vůbec první kdy nalezená dinosauří vejce, která byla některými lidmi vtipně pojmenována "provensálská vejce". Na rozdíl od slavné pochoutky u nich však již nebyla vegetace, nicméně v době, kdy byla nakladena, bylo pro ně pravděpodobně připraveno jakési "zeleninové" hnízdo. Měřila v průměru 30 centimetrů. Jejich objem byl 2 litry. Ležela ve skupinách po pěti. Pierre Philippe Émile Matheron, který Hypselosaura roku 1869 vědecky popsal, poznamenal, že buď byla nakladena nějakým velkým druhem ptáka nebo Hypselosaurem. Matheron však rozhodně neměl potuchy o tom, že Hypselosaurus byl dinosaurus. Z fosilních pozůstatků, jež studoval, vyvozoval, že Hypselosaurus byl obrovský krokodýl. Předpokládal, že zvíře, jehož kosti nebyly vybaveny medulární dutinou, nedokázalo žít na souši tak jako v té době již známý dinosaur Iguanodon. V průběhu vývoje paleontologie bylo již pochopitelně zjištěno, jak Hypselosaurus skutečně vypadal. Teorie ohledně původu jeho vajec se však příliš nezměnila. Podle jedné současné teorie totiž vejce možná nakladl spíše nelétavý pták Gargantuavis, který žil spolu s Hypselosaurem ve stejné době na stejném místě... Byl to zhruba středně velký sauropodní dinosaurus, dosahující délky v rozmezí 12 až 15 metrů. Byl vybaven robustnějšími končetinami, než jeho příbuzní. Nalezené zuby byly poměrně slabé, měly tvar kolíků a hodily se k trhání listů kapraďorostů. Většina dalších informací o vzhledu tohoto dinosaura už vychází jen ze studia jeho lépe prozkoumaných bratranců ze skupiny Titanosaurů. Někdy je rekonstruován s pancířem na zádech, jindy zase ne. Rozhodně je však jisté, že šlo o velkého čtyřnožce, jenž mohl patřit k největším zvířatům tehdejší jižní Evropy. Setkával se s inteligentním a dravým Pyroraptorem (mláďata Hypselosaurů se teoreticky mohla stávat kořistí těchto predátorů) a menším, Iguanodontovi podobným býložravcem Rhabdodonem.
Popis Hypselosaura naleznete například v knize "Dinosauři Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona.

Příště Segisaurus!

Niobrarasaurus

24. října 2017 v 17:57 | HAAS
Niobrarasaurus ("ještěr z Niobrary" nebo volněji "ještěr z niobrarské křídy") je typicky vypadající nodosaurid, který žil v Severní Americe v době křídové stupně campan. Byl pojmenován podle formace Niobrara v americkém státu Kansas, kde jeho kostru v roce 1930 nalezl Virgil Cole, jenž byl na stopě nafnonosným horninám. Domníval se, že nalezené ostatky patří plesiosaurovi, nezahálel a vzal je s sebou na univerzitu do Missouri. Paleontolog M. G. Mehl pak zjistil, že kosti ve skutečnosti patří dinosaurovi, a dal mu jméno Hierosaurus. Avšak v roce 1995 byl z důvodu nepřesnosti původního popisu Kenem Carpenterem a jeho kolegy přejmenován na Niobrarasaura. Druhové jméno, N. coleii, bylo zvířeti dáno na počest nálezce kostry... Niobrarasaurus byl poměrně velký nodosaurid, dosahoval délky 5 až 6,5 metru a mohl vážit okolo pěti tun. Pancíř tohoto dinosaura se skládal ze širokých desek na hřbetě a krátkých trnů, které vyrůstaly z jeho okrajů. Nebyly ale tak dlouhé, jako například ramenní ostny Edmontonie. Niobrarasaurus byl býložravec. Požíral rostliny jako byly kapradiny. Drtil je s pomocí krátkých, ale celkově silných čelistí. Pravděpodobně byl dost pomalý a neohrabaný, pomalu se kolébal krajinou, možná osamotě, možná ve skupinkách... Zajímavé je však to, že horniny z Niobrary pocházejí z křídového mořského dna. Není však těžké zjistit, proč se suchozemský dinosaurus našel právě tam, podobný příběh nám může povědět i slavný Scelidosaurus z anglického Jurassic Coast. V tomto případě se možná Niobrarasaurus dostal blízko k příliš rychlému toku, snad ho chtěl i přeplavat, ale proud ho strhl. Zvíře se utopilo a bylo vyplaveno do moře. Ještě pravděpodobnější je, že zemřelo v oblasti, která byla poté zatopena a s vodou se pak stejným způsobem dostalo do moře. Jiné vysvětlení nabízí možnost vlny tsunami. Colem nalezený jedinec Niobrarasaura asi žil blíže k pobřeží. Je sice pravda, že by moře mrtvé tělo Niobrarasaura mohlo odnést celkem daleko, ale pravděpodobně klesl na dno maximálně pár kilometrů od místa, kde zahynul. Ačkoliv příčiny smrti tohoto exempláře se nikdy nedozvíme, je možné, že v budoucnu bude objeveno více pozůstatků Niobrarasaura, podle nichž si uděláme lepší obrázek o tomto několikatunovém býložravci. Prozatím mají vědci k dispozici jen kostru nalezenou Colem a část končetiny, která byla v Niobraře objevena v roce 2003. Cole ji asi o 73 let dříve také nalezl, ale na místě ji nechal, a tak ještě dlouho čekala na své objevení...
Popisek Niobrarasaura naleznete v knížce "Dinosauři Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona.

Příště Hypselosaurus!
 
 

Reklama