close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Popisy pravěkých zvířat

Shuvosaurus

2. července 2020 v 17:06 | HAAS
Shuvosaurus ("Shuvův ještěr") byl archosaur z kladu Paracrocodylomorpha, který žil na území amerického státu Texas v pozdním triasu stupně nor před přibližně 216 až 203 miliony let. Byl objeven na počátku 90. let 20. století Shuvem Chatterjee, synem proslulého paleontologa Sankara Chatterjee, jenž pak zvíře popsal pod názvem Shuvosaurus inexpectatus roku 1993. Nález sestával z jediné lebky s bezzubými čelistmi. I díky tomu byl tedy Shuvosaurus původně považován za nejstaršího známého zástupce čeledi Ornithomimidae (dnes jsou za nejstarší členy této čeledi považovány rody známé až pozdní křídy, z doby před přibližně 90 miliony let). Domněnka, že se pštrosí dinosauři vyvinuli tak brzy, v době, kdy teprve docházelo k rozvoji dinosaurů, se brzy setkala s nesouhlasem ostatních paleontologů. Později byl tedy Shuvosaurus překlasifikován na bazálního teropoda, a byl za něj považován řadu let, než se konečně přišlo na to, že mezi dinosaury vlastně vůbec nepatřil. Paracrocodylomorfové, mezi které byl zařazen, byli blíže příbuzní rauisuchidům než dinosauromorfům a samotným dinosaurům. Dle některých odborníků kráčel Shuvosaurus pouze po zadních, dle jiných byl kvadrupední, chodil tedy po všech čtyřech. Úplné fosilie, jež by jim poskytly nezvratný důkaz té či oné možnosti, však bohužel nalezeny nebyly. Odkryto bylo několik exemplářů, pravděpodobně nejlépe zachovalým pozůstatkem Shuvosaura je však původně vykopaná lebka. Ani o jídelníčku Shuvosaura si nemohou paleontologové udělat dobrý obrázek. Někteří se domnívají, že se živil specializovanou stravou, a usuzují tak právě z jeho bezzubého "zobáku". Je možné, že se živil například výhradně vejci. Jiní si zase myslí, že mohl být všežravý, a bezzubými čelistmi chytal hmyz a malé obratlovce, a také s jejich pomocí trhal rostlinný materiál. Přítomnost bezzubého zobáku, typického znaku ornithomimidů, u tohoto archosaura, je dobrým příkladem konvergentního vývoje (tj. typ evoluce, při němž se nepříbuzné druhy vyvíjejí podobným způsobem v závislosti na životě v podobném či dokonce stejném prostředí). Předpokládaná délka dospělého Shuvosaura činí asi 2 metry. Jednalo se o rychlého, lehce stavěného a štíhlého plaza. Jeho nejbližšími příbuznými byly rody Effigia a Sillosuchus, s nimiž je řazen do čeledi Shuvosauridae.
Popis Shuvosaura najdete v knize "Dinosauři - Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona, vydané v České republice nakladatelstvím Svojtka & Co v roce 2009.

Příště Podokesaurus!

Liaoceratops

21. dubna 2020 v 15:16 | HAAS
Liaoceratops ("rohatá tvář z Liaoningu") byl malý ceratopsián, žijící v období spodní křídy stupně barrem, před 126 miliony let, na území dnešní Číny. Byl popsán kolektivem paleontologů včetně Xu Xinga a M. A. Norella v roce 2002 na základě exempláře nalezeného v čínské provincii Liaoning. V roce 2007 pak byla nalezena lebka mladého jedince, jež byla krátce po smrti zvířete otevřena čelistmi a drápy predátora - ten pak pozřel mozek malého Liaoceratopse. Tento rohatý dinosaurus chodil jak po dvou, tak po čtyřech; pohybu po zadních uplatňoval při běhu. Měřil jen asi metr na délku. Jeho charakteristickým znakem byla velká hlava s rohy směřujícími do stran, posazenými za očima. Je dosti pravděpodobné, že jeho hlavový límec, tolik typický pro rohaté dinosaury, sloužil k ukotvení silných čelistních svalů. Odborníci tak usoudili na základě důlkovaného povrchu kosti, což naznačuje, že se jednalo o místo, na něž se upínaly svaly. Liaoceratops spásal nízko rostoucí vegetaci, živil se například kapradinami, a ty trhal pomocí malých zoubků, skvělých k řezání rostlinného materiálu. Tento tvor žil v lesním podrostu, mezi křovisky, a pravděpodobně byl zbarven tak, aby dobře splynul s okolním prostředím. Díky tomu se dokázal vyhnout zraku velkých lesních predátorů, jako byl Yutyrannus. Jeho nepřáteli byli spíše sinovenatoři a další menší a rychlí masožravci, zda se ovšem Liaoceratopsové seskupovali do stádeček, aby takovému nebezpečí čelili společně, neboť v množství je síla, to známo pochopitelně není. Mládě s rozštípnutou lebkou mohlo být zabito právě takovým predátorem, jakým byl Sinovenator... Liaoceratops by mohl paleontologům pomoci určit, k čemu vlastně výrazné kanýry rohatým dinosaurům sloužily, zda se tedy sloužily k ochraně či k předvádění se. Jsou přesvědčeni, že Liaoceratopsův štít sloužil samcům k zaujetí samiček, a je možné, že byl v období rozmnožování pestře zbarven. Liaoceratops je jedním z nejstarších známých rohatých dinosaurů (mějte však na paměti, že historie podřádu Ceratopsia sahá až do období pozdní jury!), a pokud jeho kanýr sloužil k předvádění, pak je dosti pravděpodobné, že jej k tomu uplatňovali i jeho pozdější příbuzní, včetně proslulých triceratopsů a torosaurů...
Popis Liaoceratopse můžete najít v knize "Dinosauři: Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona z roku 2008.

Příště Shuvosaurus!

Altirhinus

22. března 2020 v 14:21 | HAAS
Altirhinus ("vysoký nos") byl asi 6,5 metru dlouhý ornitopod, žijící na území dnešního Mongolska v období spodní křídy stupňů apt a alb před 112 až 100 miliony lety. Je znám z několika neúplných koster a dvou lebek, jež v roce 1981 ve východní Gobi nalezla sovětsko-mongolská paleontologická expedice. Formace Khuren Dukh, v níž byly tyto ostatky objeveny, vydala také fosilie ornithomimosaura rodu Harpymimus, hadrosauroida rodu Choyrodon, ankylosaura rodu Shamosaurus a dokonce také ceratopsiana rodu Psittacosaurus. Dříve byl Altirhinus považován za druh iguanodonta, I. orientalis. Mnohými znaky se však od tohoto rodu i celé jeho rodiny lišil natolik, že byl přeřazen k vlastnímu rodu, a druh byl roku 1998 Davidem Normanem pojmenován Altirhinus kurzanovi. Druhové jméno zvířete ctí Sergeje Kurzanova, ruského paleontologa, který jeho fosilie našel během výše zmíněné výpravy. Nejvýraznějším znakem Altirhinovy lebky byla zvětšená nasální oblast. Byla vyboulenější než například u australského Muttaburrasaura. Paleontologové si nejsou zcela jisti tím, jaký měla význam. S určitostí lze tvrdit, že Altirhinus měl dobrý čich. Mohl však tento nasální oblouk sloužit i jako zásobárna krve či dokonce vody? Objevily se i odvážnější hypotézy, jedna z nich tvrdí, že Altirhinus mohl mít na čenichu kožní útvar podobný tomu, který k předvádění užívají rypouši sloní. Obě nalezené lebky zvířete mohly patřit pouze samcům. Je tedy možné, že samice takový nasální oblouk neměly, alespoň tedy ne tak velký? Odpovědi na tyto otázky asi v brzké době odborníci nenajdou. Naprosto jistě však o Altirhinovi víme jedno: byl to býložravec. Měl v čelistech více zubů než Iguanodon, díky čemuž efektivněji zpracovával potravou. Tou byla nízko i vysoko rostoucí vegetace. Altirhinus byl částečně bipední, stavěl se na zadní končetiny, aby dosáhl na listí na větvích stromů. Po zadních také utíkal, dostal-li se do nebezpečí. Jinak však chodil po čtyřech, jak během okusování nízkých keříků, tak při putování po lesích a planinách. Šlo o stádní zvíře... Pozoruhodný tvar čelistí Altirhina vedl v minulosti některé paleontology ke spekulacím, že mohl představovat jakýsi článek mezi iguanodonty a hadrosauridy. Jeho zobák byl totiž širší než u iguanodontů, a skutečně připomínal charakteristický "kachní" zobák pozdějších hadrosauridních dinosaurů. V současné době však není jisté, do které konkrétní skupiny Altirhinus patřil. Snad lze říci, že to byl hadrosauroid, nikoliv však zástupce čeledi Hadrosauridae. Dle některých odborníků je jeho "kachní" zobák výsledkem konvergence, tedy vývoje, při kterém se nepříbuzné organismy vyvíjejí podobným způsobem v závislosti na životě v podobném či stejném typu prostředí. Naopak typickým znakem pro iguanodonty, kterým Altirhinus disponoval, byl ostrý dráp na palcích předních končetin... Hmotnost tohoto dinosaura se pravděpodobně rovnala 1100 kilogramům. Měl tuhý ocas, silné zápěstní kosti a široké prsty zakončené kostmi podobnými kopýtkám...
Popis Altirhina můžete najít v knize "Dinosauři: Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona, vydané v České republice nakladatelstvím Svojtka & Co v roce 2009.

Příště Liaoceratops!

Brachytrachelopan

25. ledna 2020 v 13:33 | HAAS
Brachytrachelopan ("krátkokrký pastevec") byl menší sauropodní dinosaurus z čeledi Dicraeosauridae, žijící v Jižní Americe v období svrchní jury stupně tithon před přibližně 160 až 150 miliony let. Mezi sauropody byl poněkud výjimečný, neboť měl nezvykle krátký krk. Ten se u něj vyvinul zřejmě k tomu, aby mohl spásat vegetaci rostoucí při zemi. Ostatní sauropodi žijící ve stejné době na stejném místě se živili převážně vysoko rostoucí vegetací, tzn. listy stromů. Avšak žádný z těchto dlouhokrkých obrů se nevěnoval spásání nízko rostoucí vegetace, a Brachytrachelopan tedy obsadil tuto niku. Podobná tendence k vývoji kratšího krku se koneckonců dle Rauhuta a jeho kolegů, kteří provedli výzkum tohoto znaku v roce 2005, vyskytuje i u dalších dicraeosauridů. Rody jako Dicraeosaurus a Amargasaurus se zřejmě též živili nízko rostoucí vegetací. Může se však zdát, že u Brachytrachelopana byl krk zkrácen extrémně. Byl v podstatě vybaven nejkratším krkem ze všech sauropodů, o 40 % kratším než u všech ostatních dicraeosauridů. Nešlo o příliš velkého sauropoda, dosahoval délky 10 metrů. Dalším zvláštním znakem tohoto zvířete byly dlouhé trny vyrůstající z hřbetních obratlů, jež tvořily nevysoký hřeben. Mezi trny mohla být napnuta i jakási krátká hřbetní ploutev. Jelikož byly trny na přední části páteře ohnuty dopředu, lze usuzovat, že Brachytrachelopan nesl hlavu nízko nad zemí, což jen potvrzuje hypotézu, že se živil nízko rostoucími rostlinami, dosahujícími výšky jednoho až dvou metrů... Tohoto dinosaura popsal v roce 2005 Rauhut a jeho kolegové Cladera, Puerta, Remes a Fechner na základě kostry, u které chyběl ocas a lebka. Jediným známým druhem tohoto rodu je B. mesai. Co se týká jména tohoto podivuhodného krátkokrkého sauropoda, ctí v podstatě řeckého boha pastýřů, Pana. Také druhové jméno je poctou pastevci. Bylo zvířeti dáno na počest Daniela Mesy, argentinského pastevce, který jako první nalezl pozůstatky Brachytrachelopana na území geologické formace Canadón Calcáreo v provincii Chubut v jižní části země, v argentinské Patagonii.
Popis Brachytrachelopana naleznete například v knize Dougala Dixona s názvem "Dinosauři - Průvodce 270 rody".

Příště Altirhinus!

Nqwebasaurus

18. listopadu 2019 v 14:21 | HAAS
Nqwebasaurus ("ještěr z Nqweby") byl raný coelurosaur, dosahující délky 80 centimetrů. Žil v rané křídě před 140 miliony lety tam, kde se dnes nachází samý jih afrického kontinentu. Byl nalezen ve Východní Kapské provincii v Jihoafrické republice v červenci 1996 expedicí amerických paleontologů. K objevu došlo v geologické formaci Kirkwood, jež je součástí tzv. uitenhagské skupiny. Proto se mu, předtím než byl tento dinosaur oficiálně pojmenován, přezdívalo "Kirky". Popis zhotovili v roce 2000 de Klerk, Sampson, Forster, Chinsamy a Ross. Rozhodli se dát "Kirkymu" jméno Nqwebasaurus, poněvadž Nqweba je původním, místním označením pro formaci Kirkwood. Zařazení tohoto tvora do systému bylo dlouho tvrdým oříškem. Od začátku bylo jasné, že šlo o teropodního dinosaura, snad o nějakého celulosaura, ale do jaké konkrétní skupiny patřil, na to odborníci nedokázali přijít, a to přesto, že kostra, na základě které byl popsán, byla zachována ze 70 %, tudíž poskytovala velké množství informací. V současnosti je Nqwebasaurus považován za ornithomimosaura; "pštrosí dinosauři" jsou ve své podstatě nejbazálnější skupinou celurosaurů. Tento rod vykazuje jisté primitivní znaky, díky nimž byl již od doby svého objevu považován za jednoho z nejranějších celurosaurů nalezených na jižní polokouli. Zdá se, že tito dinosauři se rozšířili po celé planetě ještě předtím, než se Velký jižní kontinent, Gondwana, stačil oddělit od Velkého severního kontinentu, tedy Laurasie... Tak jako je tomu u většiny ornithomimosaurů, nevíme přesně, čím se Nqwebasaurus živil. Býval tradičně považován za dravce, ale v současnosti je nám dovoleno hypoteticky tvrdit, že mohl být všežravcem. Jeho zuby byly dokonce dosti redukované, a navíc byly v jeho útrobách objeveny gastrolity. To by mohlo potvrdit, že Nqwebasaurus se živil rostlinnou stravou. Berme však na vědomí, že kameny, pomáhající k trávení potravy, polykají i masožravá zvířata (činili tak i někteří draví dinosauři, kupříkladu Lourinhasaurus). Tvrdit, že Nqwebasaurus byl všežravý, je přinejmenším v současné době nejbezpečnější... Není známo, zda byl Nqwebasaurus opeřený. Mnozí z jeho příbuzných však peří zřejmě měli, a nebylo by žádným překvapením, kdyby se jednoho dne prokázalo, že i on samotný nesl "pernatý oděv". Krk Nqwebasaura byl dlouhý a ohebný. Zvíře bylo vybaveno dlouhými zadními končetinami, uzpůsobenými k rychlému běhu. Pravděpodobně byl schopen neuvěřitelného zrychlení z nuly na víc než čtyřicet kilometrů v hodině, i víc... Je znám jediný druh, a to N. thwazi. Kromě typového exempláře už nebyly nalezeni žádní další jedinci. Je možné, že osmdesáticentimetrový exemplář nalezený v roce 1996 byl pouze mládětem. Pokud tomu tak bylo, pak možná na své objevení čekají i kostry dospělých jedinců. Nedá se určit, jak velcí by mohli být...
Popisek Nqwebasaura najdete například v knize "Dinosauři - Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona. Rekonstrukci tohoto dinosaura (viz obrázek) uvidíte v Jihoafrickém muzeu Iziko.

Příště Brachytrachelopan!

Jianchangosaurus

7. listopadu 2019 v 20:08 | HAAS
Jianchangosaurus byl teropodní dinosaurus ze skupiny Therizinosauria, který se vyskytoval na území Číny v období rané křídy před 126 miliony let. Jednalo se o jednoho z prvních therizinosaurů, a zároveň také o jednoho z nejmenších. Měřil na délku "pouze" 2 metry, naproti tomu například jeho pozdější příbuzný Therizinosaurus dosahoval délky až deseti metrů. Spolu s Jianchangosaurem žil ve stejné době v pravěké Číně také mnohem lépe známý Beipiaosaurus. Ten byl světu paleontologie znám již od roku 1999, naopak Jianchangosaurus obsadil své místo v seznamu popsaných dinosaurů teprve v roce 2013. Popsal ho Pu na základě takřka kompletní kostry nedospělého jedince, v kyčlích vysokého asi 1 metr. Spolu s kostrou byla nalezena i skvěle zachovalá lebka s 27 zuby. Měřila 23 centimetrů, byla tedy o 10 % delší než stehenní kost. Dle odborníků je možné, že přední části obou čelistí pokrývala tzv. rhamphotheca, tedy keratinový zobák. Co se týká velikosti tohoto dinosaura, ještě pro doplnění uveďme, že dospělí Jianchangosauři mohli být větší, než nalezený jedinec, tudíž je třeba délku "pouhých" 2 metrů, jak bylo zmíněno výše, brát s rezervou... Pravděpodobně to byl všežravec, a živil se listím, ovocem, hmyzem, mršinami, možná lovil i menší obratlovce... Jianchangosaurus svým jménem ctí čínského paleontologa Lu Junchanga, který bohužel zesnul 9. října minulého roku. Zasloužil se o popsání proslulých rodů čínských dinosaurů a dalších druhohorních plazů, mezi jinými například Qianzhousaurus a Darwinopterus či revize rodu Yunnanosaurus...
Dobrý popisek Jianchangosaura najdete na anglické Wikipedii.

Příště Nqwebasaurus!

Martharaptor

10. října 2019 v 21:36 | HAAS
Martharaptor ("Marthin lupič") byl theropod ze skupiny Therizinosauroidea, který byl popsán na základě fragmentánních pozůstatků v roce 2012. Jednalo se o jednoho z primitivnějších therizinosauroidů; žil před 125 až 121 miliony let (jen pro srovnání, nejstarší therizinosauroidi žili asi před 130 miliony let). Kosti Martharaptora byly nalezeny ve formaci Cedar Mountain, jež je stáří 130 až 96 milionů let, v americkém státě Utah. Jasně dokazují, že tento dinosaurus nebyl vybaven masivními předními končetinami či obrovskými drápy jako někteří pozdější zástupci této skupiny. I tak byly drápy jeho předních končetin značně velké a ostré, a mohly sloužit jak k přitahování větví (šlo s největší pravděpodobností o býložravce, nebo případně všežravce), tak k obraně. Palcový dráp byl ze všech tří největší, ostatní dva byly stejné velikosti. Jeho blízkým příbuzným byl zřejmě americký Falcarius, který je o něco lépe znám... Právě proto, že byl jedním z nejstarších therizinosauroidů, mohl by Martharaptor být označen i za jednoho z prvních theropodů, kteří se začali zajímat o rostlinnou potravu. Theropodní dinosauři byli primárně masožraví, therizinosauři se však přizpůsobili k požírání rostlin. Ačkoliv zuby Martharaptora nebyly nalezeny, a proto můžeme jen spekulovat ohledně toho, čím se živil, je dosti pravděpodobné, že vegetace již tvořila část jeho jídelníčku. Údaje o velikosti tohoto dinosaura nejsou známé, avšak je bezpečné tvrdit, že patřil mezi menší až středně velké theropody... Martharaptor svým jménem ctí paleontoložku Marthu Hayden ze společnosti Utah Friends of Paleontology, jež se utažskými dinosaury zabývá po více než patnáct let a zároveň má zásluhu za jejich popularizaci. Dosud byl popsán jediný druh, M. greenriverensis; druhové jméno odkazuje na řeku Green River, jež je jedním z hlavních přítoků řeky Colorado. Pozůstatky zvířete byly odkryty nepříliš daleko od jmenovaného toku...
Popisek Martharaptora najdete například na anglickém webu Prehistoric Widlife.

Příště Jianchangosaurus!

Erliansaurus

30. září 2019 v 14:23 | HAAS
Erliansaurus ("ještěr od města Erlian") byl therizinosauroid, který žil v období svrchní křídy stupně santon (před asi 85 miliony let) na území dnešní východní Asie. Jeho fosilie byly nalezeny poblíž městerka Erlian, též zvaného Erenhot, v autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko v Číně, a popsány roku 2002 týmem čínských paleontologů, vedených Xu Xingem. Nalezená kostra patřila nedospělému jedinci, který dosáhl délky asi 2,5 metru. Podle odborníků (včetně Gregoryho S. Paula) mohl dospělý Erliansaurus měřit až 4 metry na délku, přičemž jeho hmotnost činila asi 400 kilogramů. Ačkoliv se z kostry nedospělého jedince zachovala řada kostí, včetně 41,2 centimetru dlouhé stehenní kosti, nikdy nebyla nalezena lebka. Kosti končetin nicméně jasně dokazují, že šlo o bipedního, tedy dvounohého dinosaura, což mezi teropody rozhodně není nic překvapujícího. Přední končetina Erliansaura nesly tři enormní drápy, jež byly poněkud zatočeny dozadu. Dráp vycházející z palce byl největší. Tyto "kosy" mohly sloužit jako dobrá zbraň; Erliansaurus s nimi jistě dokázal skvěle zacházet, a tak nebylo radno, aby se k němu jen tak přiblížil nějaký masožravec. Riskoval by zranění, které by jej mohlo i zabít. Přes to všechno byl Erliansaurus nejspíše výhradně býložravec, a dlouhé drápy mu sloužily k uchycení větví s listy a jejich následnému přitažení k tlamě...
Popisek Erliansaura můžete najít na anglickém webu Prehistoric Wildlife.

Příště Martharaptor!

Neimongosaurus

26. září 2019 v 20:49 | HAAS
Neimongosaurus ("ještěr z Nei Mongol") byl býložravý therizinosaurid, který žil ve východní Asii v období pozdní křídy stupňů cenoman až campan (před asi 93 až 83 miliony let). Popsali ho Xu, Kuang, Tan a Sereno v roce 2001 na základě fragmentárních ostatků exempláře nalezeného roku 1999 ve formaci Iren Dabasu v autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko na území Číny. Později byl nalezen ještě jeden exemplář, který paleontologům umožnil udělat si lepší představu o celkovém vzhledu a snad i životu tohoto jinak poměrně tajuplného dinosaura. Jeden exemplář tvořila velká část páteře a takřka všechny kosti končetin. Holotyp zahrnoval také část lebky zahrnující mozkovnu. O Neimongosaurovi lze rozhodně říci, že byl menším therizinosauridem - měřil asi 2,3 metru a jeho hmotnost zřejmě nepřesahovala jednu tunu. Jeho sudovité tělo neslo dlouhý krk a krátký ocas. Jeho obratle měly vzduchové dutiny, jež je ulehčovaly. Nalezené zuby naznačují, že Neimongosaurus byl striktně býložravý; velmi výrazně se podobají zubům některých ptakopánvých dinosaurů, zvláště ornitopodů, nikoliv plazopánvých teropodů (kterými therizinosauridi jsou). Čelisti byly nápadně zahnuty dolů, a byly zakončeny poměrně širokým zobákem... Už v době svého popisu byl Neimongosaurus považován za therizinosaurida, pak se však objevila spekulace, že byl více příbuzný oviraptorosaurům. Nyní je však, jak již vyšlo z tohoto článku, opět považován za therizinosaurida. Bohužel se však nezachovaly drápy jeho předních končetin, které by naprosto spolehlivě potvrdily, že byl blízce spřízněn s mongolským Therizinosaurem nebo třeba severoamerickým Nothronychem...
Na popisek Neimongosaura narazíte v knize "Dinosauři: Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona.

Příště Erliansaurus!

Segnosaurus

24. září 2019 v 19:20 | HAAS
Segnosaurus ("pomalý ještěr") byl středně velký teropod z čeledi Therizinosauridae, který žil v období pozdní křídy stupňů cenoman a turon na území dnešního Mongolska. Podle Gregoryho S. Paula dorůstal průměrné délky 6 metrů. Fragmentární pozůstatky jeho kostry objevili v roce 1973 členové sovětsko-mongolské expedice v lokalitě Amtgay na jihovýchodě pouště Gobi. Na stejném místě pak bylo objeveno několik dalších kosterních ostatků v letech 1974 a 1975, později vyšlo najevo, že patřily stejnému zvířeti. To bylo popsáno v roce 1979 mongolským paleontologem Altangerelem Perlem. Dal mu jméno Segnosaurus galbinensis. Od té doby se vedou spory ohledně Segnosaurova života. Již zmíněný Gregory S. Paul jej považuje za unikátního býložravého teropoda, ale populárními se staly i starší teorie o tom, že Segnosaurus používal své velké drápy k poničení termitišť a následnému pojídání tohoto křídlatého hmyzu, či že mohlo jít o rybožravce, který nikdy nežil daleko od vody. Také pánev tohoto zvířete je záhadou; stydká kost směřovala dozadu jako u ptakopánvých dinosaurů. Přitom však zcela jistě muselo jít z taxonomického pohledu o plazopánvého dinosaura! Čelisti byly zahnuté dolů, a byly vybaveny listovitými zuby. Jejich uspořádáním se podstatně lišil i od ostatních therizinosauridů. Nikdy nebyla nalezena zcela kompletní lebka Segnosaura, a tak byla hlava zvířete zrekonstruována na základě nálezu lebky příbuzného rodu Erlikosaurus. Tělo zvířete, s největší pravděpodobností pokryté peřím, je rekonstruováno spíše podle rodu Beipiaosaurus... Segnosaurus bude vždy takovou velkou záhadou z prehistorického Mongolska, z doby před 90 miliony let...
Popisek tohoto zvířete najdete například v knize "Dinosauři - Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona.

Příště Neimongosaurus!
 
 

Reklama