Popisy pravěkých zvířat

Pedopenna

10. května 2018 v 17:39 | HAAS
Pedopenna ("peří na chodidle") byla malým zástupcem čeledi Anchiornithidae. Šlo o maniraptora dosahujícího délky přibližně 60 centimetrů (maximálně možná až jednoho metru) a vážícího jen okolo 1 kilogramu. Řadí se tak k nejmenším známým dinosaurům vůbec (nepočítáme-li některé velice malé současné ptáky, například kolibříky), v podstatě byla velikostně srovnatelná s Microraptorem. Pedopenna žila v období Jury před 165 miliony let na území dnešní Číny. Její ostatky byly nalezeny v ložisku Daohugou, jež proslula svým kontroverzním datováním, v současnosti ji však většina vědců považuje za součást geologické formace Tiaojishan v Liaoningu. Horniny této formace pocházejí právě z období Jury stupňů bathon, callov a oxford... Pedopenna byla popsána Xu Xingem a Zhangem Fuchengem v roce 2005. Pedopenna byla bipedním dinosaurem, běhala po zadních končetinách. Ty připomínaly zadní končetiny troodontidů nebo deinonychosaurů, přestože byly mnohem primitivněji stavěny. Druhý prst na zadních končetinách postrádal specializaci, jakou se troodontidi a deinonychosauři mohli pyšnit, a to sice srpovitý dráp. Nicméně jeden dráp na zadních končetinách byl přece jen zvětšený, neměl však tvar srpu. Velice zvláštní je, že nárt Pedopenny pokrývalo peří! To znamená, že měla Pedopenna jakási křídla z per na zadních končetinách, tak jako křídový Microraptor. Tato křídla však neměla úplně stejnou strukturu. Tvar těchto "křídel" byl totiž poněkud zakulacen. Podle některých paleontologů nesloužila čtyři "křídla" Pedopenně k letu. Měla spíše vestigiální charakter; šlo o pozůstatek z doby dávno minulé, kdy předci tohoto rodu dinosaurů používali své peří k plachtění. Pedopenna však možná vůbec neplachtila, i když to nemůžeme tvrdit s jistotou. Je však pravděpodobné, že pera už měla pouze na okrasu. A to i přesto, že tato pera, dosahující délky až 5,5 centimetru, byla dobře vyvinutá. Zajímavé je, že se vzhledem trochu podobala Microraptorovi, i když s ním nebyla zcela blízce příbuzná. Odpovědí na otázku proč je fakt, že obsadila stejnou biologickou niku, jako její pozdější čtyřkřídlý "nástupce"... Pedopenna se živila hlavně hmyzem, případně nějakými velice malými obratlovci...
Její popisek najdete jak na české, tak na anglické Wikipedii.

Příště Serikornis!

Scansoriopteryx

8. února 2018 v 18:07 | HAAS
Scansoriopteryx ("šplhající křídlo") byl malý opeřený dinosaurus žijící v období Jury před 165 až 156 miliony let. Velmi výrazně se podobal poněkud známějšímu Epidendrosaurovi, s nímž patřil do čeledi Scansoriopterygidae. Oba tito dinosauři byli vybaveni značně prodlouženým třetím prstem na předních končetinách, jenž sloužil k udržení se na větvích stromů. Bylo již nalezeno několik fosilií Scansoriopteryxe, a ty dokazují, že byl tento dinosaurus opeřený. Jeho peří se značně podobalo peří dnešních ptáků, a především pak pera směřující dolů měla tvar písmene V. Dalším znakem, kterým se velice blížil ptákům, byla poloměsíčitá kost, která mu umožňovala skládat přední končetiny. Ty tedy výrazně připomínaly ptačí křídla. S velikostí vrabce byl Scansoriopteryx jedním z nejmenších dinosaurů, kteří kdy žili. Dokonce byl po jeden čas považován i za toho vůbec nejmenšího. Tělesná délka činila pouhých 12 centimetrů, přičemž tento opeřený dinosauří drobek dosahoval hmotnosti snad jen několika desítek gramů. Jemu příbuzný Epidendrosaurus však nebyl o moc větší; měřil snad jen o tři centimetry více. Přesto nevíme, zda nalezení jedinci Scansoriopteryxe nebyli pouze mláďaty. Možná, že zkamenělina dospělého jedince teprve čeká na objev... Nesmíme zapomenout na to, že Scansoriopteryx byl pravděpodobně vybaven membránou porostlou peřím, jež skutečně tvořila křídlo. Otázkou však je, jak létal, a zda vůbec létal. Podle odborníků, kteří Scansoriopteryxe studovali, byly jeho přední končetiny na let příliš krátké. Vyvstává otázka, zda alespoň plachtil, ale to také není jisté. Nicméně krátké přední končetiny byly ideální ke šplhání. Toto zvíře mohlo být takovou zvláštní pravěkou verzí dnešního strakapouda. Ten při šplhání po stromech využívá svého ocasu jako podpěry. Dlouhý ocas Scansoriopteryxe mohl sloužit stejně. Mohl být šestkrát až sedmkrát delší než kost stehenní. V porovnání s ptáčaty dnes žijících hoacinů, jež jsou v rané části svého života výbornými šplhouny, byl tento malý jurský opeřenec mnohem lépe vybaven ke šplhání, a to především pro délku svých prstů... Čelisti Scansoriopteryxe byly široké a zakulacené, přičemž spodní čelist obsahovala přinejmenším dvanáct zubů. Zvláštní bylo, že větší zuby se nacházely v zadní části čelisti, kdežto ty menší zaujímaly místo vpředu. Objevila se i hypotéza, že obě čelisti měl Scansoriopteryx pevně spojeny. Tento znak se mezi dinosaury objevuje už jen u oviraptorosaurů. Potravou tohoto tvora se stával především hmyz a jiní bezobratlí... Místem nálezu tohoto zvířete je provincie Liaoning v Číně, chudá farmářská oblast, jež v druhé polovině 90. let proslula starodávnými poklady, které v ní vědci začali nacházet: proslula opeřenými dinosaury. Ačkoliv je místo nálezu typového jedince, tedy jedince, podle něhož byl popsán celý rod i druh (S. heilmanni), neznámé, existuje možnost, že byl nalezen ve formaci Yixian. Paleontologové se bohužel nikdy nedozvěděli, kde byla první zkamenělina Scansoriopteryxe nalezena, neboť byla odkoupena od čínských prodejců zkamenělin. Ti si bohužel s vědeckou prací a záznamy o lokalitě nálezu, nebo alespoň koupi od původního nálezce, starosti nedělají. V geologické formaci Sao Khua v Thajsku bylo odkryto také několik malých vajec, z nichž jedno obsahovalo maličkaté embryo. Původně se předpokládalo, že je mohl naklást Scansoriopteryx. Až později se ukázalo, že byla ve skutečnosti nakladena anguimorfní ještěrkou (byla vzdáleně příbuzná dnešním slepýšům a aligátorovcům).
Popis Scansoriopteryxe naleznete například na anglické Wikipedii či v mezi paleontologickými nadšenci proslulé knize "Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages" od profesora Thomase Holtze.

Příště Pedopenna!

Majungasaurus

31. ledna 2018 v 15:51 | HAAS
Majungasaurus ("ještěr z Majungy"), jinak také Majungatholus ("klenba z Majungy") byl theropodní dinosaurus z čeledi Abelisauridae, jenž žil v období Křídy před 70 až 65 miliony let na území dnešního Madagaskaru. Tehdy byl již Madagaskar ostrovem, stejně jako dnes, a tak žil tento predátor spolu s ostatními tamními dinosaury v izolaci od okolního světa. Podle jedné teorie mohli tito dinosauři dokonce vyhynout i proto, že se mezi sebou příbuzní křížili a tím vznikalo mnoho genetických vad, které se nakonec odrazily na osudu samotného druhu. Je to však jen domněnka, navíc víme, že Majungasaurus vyhynul až na konci Křídového období, kdy do Země narazil obrovitý asteroid a způsobil kataklyzma, které nakonec zapříčinilo vymření druhohorních veleještěrů. Majungasaurus patřil k těm posledním. Jisté je, že tento dinosaurus byl kanibal. Nejen, že mezi sebou tato zvířata, jež byla mimochodem největšími dravými dinosaury na území Madagaskaru ve své době, bojovala o potravu. Majungasauři skutečně lovili jeden druhého, starší požírali mladší. Tento fakt byl poprvé prezentován roku 2007 po výzkumu kostí Majungasaurů, na nichž se nacházely stejné otisky zubů, jako na kostech svrchnokřídových madagaskarských sauropodů, kteří také tvořili značnou část jídelníčku Majungasaura. Souhlasí s nimi i vroubkování zubů Majungasaurů. Tito masožravci také požírali mršiny jedinců svého druhu. V období Křídy mělo podnebí Madagaskaru sezónní charakter, dlouhá sucha i kolísající srážky ovlivňovaly stav populací býložravých dinosaurů, a čas od času Majungasaurům nezbývalo, než pronásledovat jeden druhého, neboť byli jediným zdrojem potravy... Majungasaurus je v současnosti jedním z nejlépe prostudovaných theropodů jižní polokoule. Bylo odhaleno mnohé o jeho mozku; v poměru k velikosti těla byl velice malý, a stavbou byl podobný tomu krokodýlímu. Vědci se také díky studiu kosterních pozůstatků dozvěděli něco o nemocech, které Majungasaury trápily. Jednou z nich byla exostóza páteřních obratlů, které rostly směrem dolů. Jiný nalezený exemplář měl zase ocasní obratle nezvykle zvětšené směrem nahoru, díky čemuž musel ocas zvířete vypadat poněkud prapodivně. Tato nemoc nezpůsobovala potíže jen Majungasaurům; už před 150 miliony lety jí trpěli i Allosauři, a madagaskarský Masiakasaurus, žijící ve stejné době jako Majungasaurus, je už jen dalším dokladem toho, že byla u theropodů častá. Jiná z nalezených koster měla zase ukousnutý ocas. To jen dokazuje, že souboje mezi těmito dinosaury si občas vybíraly svou daň... Majungasaurus byl velký bipední masožravec, měřící na délku 6 až 7 metrů. Někteří jedinci však dorůstali délky i přes 8 metrů. Hmotnost zvířete se pohybovala přibližně okolo 1,1 tuny, výškou se rovnal dospělému člověku. Z lebky mu vyrůstal keratinové roh, pravděpodobně sloužící k odstrašení nepřátel nebo k identifikaci jedinců, případně také jejich pohlaví. Je možné, že samci měli roh zvětšené. Dříve si vědci mysleli, že rohů měl Majungasaurus na lebce celou řadu. Avšak ve skutečnosti měl pouze jeden pravý keratinový roh pouze na temeni hlavy za očima. Byl vybaven krátkou a širokou lebkou s mocnými čelistmi, jež byly vybaveny vroubkovanými zuby, perfektními k uchopení kořisti a trhání jejího masa. Zabíjel tím, že se vrhl na krk dinosaurů, jako byl Rapetosaurus, mocně držel a jen tiskl a tiskl. Držel ji tak dlouho, než přestala bojovat, přesně tak jak to dělají dnešní kočkovité šelmy. Zuby měl velice silné, aby se při uchopení bránící se kořisti nevylomily. Tento dravec a požírač zdechlin v jednom obýval jak husté lesy, tak polopouštní prostředí a okolí pobřeží... Poprvé byl popsán roku 1896 francouzským geologem a paleontologem Charlesem Depéretem, který ho označil za druh Megalosaura. Nebyl jediným masožravým dinosaurem, který byl mylně klasifikován, Carcharodontosaurus je jen dalším příkladem toho, že v jednu dobu byl za Megalosaura označován snad každý dravý dinosaur. Správné jméno mu dal až francouzský paleontolog René Lavocat v roce 1955, ovšem teprve v roce 1979 byl lépe studován pod názvem Majungatholus. Tento název je však dnes vědecky neplatný. Majungatholus byl tehdy navíc označován za pachycefalosaurida, poněvadž se některým vědcům zdálo, že na místě rohu se nacházela kostěnná kupole...
Popis Majungasaura naleznete v knihách "Dinosauři-Průvodce stopaře", "Dinosauři-Průvodce 270 rody" a v mnoha dalších. Zvíře bylo ukázáno i v dokumentárních pořadech: Když dinosauři vládli světu, Jurské bojiště (též Tajemství dinosaurů) a Planeta dinosaurů od BBC z roku 2011.


Příště Scansoriopteryx!

Shamosaurus

15. ledna 2018 v 16:46 | HAAS
Shamosaurus ("ještěr ze Shamo") je primitivní ankylosaurid, zástupce vlastní podčeledi Shamosaurinae, který byl popsán Tumanovou roku 1983. Jde o nejranějšího ankylosaurida nalezeného v Mongolsku, a jednoho z vůbec nejprimitivnějších vůbec, ačkoliv už byli popsáni i pozdně jurští ankylosauři. Ve spodní Křídě stupňů apt a alb, v době před asi 110 až 100 miliony let, kdy se tento gigant procházel po mongolských pláních, žil však ve stejné oblasti ještě jeden ankylosaur, a to sice jemu velice podobný Gobisaurus, jehož kosti byly nalezeny už v 50. letech minulého století, zato k popisu došlo až roku 2001. Obě zvířata si byla blízce příbuzná... Shamosaurus je znám na základě několika exemplářů, nalezla se i lebka. Zobák měl úzký, více se podobající zobáku nodosauridů než ankylosauridů. Uvnitř lebky se nacházel systém nosních trubic, jež sloužily k ohřívání vdechovaného vzduchu a k vydávání zvuků. Je pravděpodobné, že zvuky, které vydával, byly bučivé. Složitý systém nosních trubic je typický pro všechny ankylosauridy, není to výjimečný znak tohoto rodu. Druhové jméno zní scutatus, tedy "pokrytý štítky". Hřbet a horní polovina hlavy byly pokryty velice silnými osteodermy. Dospělý Shamosaurus byl prakticky nezranitelný; žádný predátor nedokázal toto brnění s pomocí svých zubů prokousnout. Pokud se nějaký velmi odvážný dravec dostal příliš blízko, mohl jej Shamosaurus zasáhnout bijcem na konci ocasu. Mláďata však tak dobře chráněna nebyla; tvrdé destičky pokrývající tělo měli pouze starší jedinci... Shamosaurus spásal nízko rostoucí vegetaci, včetně polopouštních keříků. Ačkoliv se uvádí, že dospělý Shamosaurus dosahoval délky až 7 metrů, paleontolog Gregory S. Paul v roce 2010 odhadl jeho tělesnou délku přibližně na 5 metrů. Takový těžkopádný čtyřnohý ornithopod pak vážil přinejmenším 2 tuny. Šlo o velice pomalé zvíře, trávící většinu času požíráním vegetace. Od již zmíněného příbuzného Gobisaura se liší jen nepatrně; dobrým dokladem toho, že jde o rozdílné rody, je nicméně velikost maxilární zubové řady (zuby na horní čelisti)...
Popis Shamosaura naleznete v knize "Dinosauři-Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona z roku 2009.

Příště Majungasaurus!

Segisaurus

19. prosince 2017 v 17:21 | HAAS
Segisaurus ("ještěr z kaňonu Segi") byl malý theropodní dinosaurus z čeledi Coelophysidae. Žil v období spodní Jury stupně toark před asi 180 miliony let na území dnešního amerického jihozápadu. Byl pojmenován roku 1936 slavným americkým paleontologem Charlesem Lewisem Campem, nicméně po další půl století byl Segisaurus vědeckým světem prakticky ignorován. Jediná, a ještě k tomu neúplná kostra Segisaura, sestává z páteře žeber, ramenního a pánevního pletence, a byla objevena v pouštních pískovcích kaňonu Segi (též Tsegi) v Arizoně. Ačkoliv je fosilních pozůstatků po málu, je pravděpodobné, že měl Segisaurus klíční kost, což z nalezeného materiálu vyplývá. U tak raných masožravých dinosaurů je to velmi neobvyklý znak. Přední končetiny měl Segisaurus dlouhé a štíhlé, s ostrými drápy. Bohužel nikdy nebyla nalezena lebka, pokud je však klasifikace dinosaura v taxonomickém systému správná, lze odhadovat, že se podobala lebce Coelophysise, který žil o desítky milionů let dříve. Zadní končetiny byly uzpůsobeny na rychlý běh. Už při prvním pohledu na ně by se mohl zkušenému paleontologovi v mysli vyrýsovat obrázek mrštného dravce. Jistě šlo o aktivního lovce, pátrajícího jak po ještěrkách a drobných savcích, tak po malých prosauropodech, žijících v pouštním prostředí. Délka dospělého Segisaura je odhadována na 1 metr, tělesná hmotnost pak na 4 až 7 kilogramů. Zřejmě šlo o tvora poněkud přizpůsobivého. Celý svůj život trávil v pouštích, měl tedy tělo dobře přizpůsobeno hospodaření s vodou. Nepříznivé počasí, například písečné bouře, pak trávil například v jeskyních. Bohužel o tomto dinosaurovi není známo více...
Popis Segisaura naleznete v knize "Dinosauři: Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona.

Příště Shamosaurus!

Hypselosaurus

21. listopadu 2017 v 17:01 | HAAS
Hypselosaurus ("ještěr s vysokým hřebenem") byl titanosauridní sauropod. Žil v období svrchní Křídy stupně maastricht, během posledního dějství existence dinosaurů na naší planetě. Mohl být jedním z posledních sauropodů vůbec. Je známý z roztroušených pozůstatků přinejmenším deseti různých exemplářů. Ty byly nalezeny ve Francii a Španělsku. Významný byl také objev jeho vajec v blízkosti Aix na jihu Francie. Možná, že se jednalo o vůbec první kdy nalezená dinosauří vejce, která byla některými lidmi vtipně pojmenována "provensálská vejce". Na rozdíl od slavné pochoutky u nich však již nebyla vegetace, nicméně v době, kdy byla nakladena, bylo pro ně pravděpodobně připraveno jakési "zeleninové" hnízdo. Měřila v průměru 30 centimetrů. Jejich objem byl 2 litry. Ležela ve skupinách po pěti. Pierre Philippe Émile Matheron, který Hypselosaura roku 1869 vědecky popsal, poznamenal, že buď byla nakladena nějakým velkým druhem ptáka nebo Hypselosaurem. Matheron však rozhodně neměl potuchy o tom, že Hypselosaurus byl dinosaurus. Z fosilních pozůstatků, jež studoval, vyvozoval, že Hypselosaurus byl obrovský krokodýl. Předpokládal, že zvíře, jehož kosti nebyly vybaveny medulární dutinou, nedokázalo žít na souši tak jako v té době již známý dinosaur Iguanodon. V průběhu vývoje paleontologie bylo již pochopitelně zjištěno, jak Hypselosaurus skutečně vypadal. Teorie ohledně původu jeho vajec se však příliš nezměnila. Podle jedné současné teorie totiž vejce možná nakladl spíše nelétavý pták Gargantuavis, který žil spolu s Hypselosaurem ve stejné době na stejném místě... Byl to zhruba středně velký sauropodní dinosaurus, dosahující délky v rozmezí 12 až 15 metrů. Byl vybaven robustnějšími končetinami, než jeho příbuzní. Nalezené zuby byly poměrně slabé, měly tvar kolíků a hodily se k trhání listů kapraďorostů. Většina dalších informací o vzhledu tohoto dinosaura už vychází jen ze studia jeho lépe prozkoumaných bratranců ze skupiny Titanosaurů. Někdy je rekonstruován s pancířem na zádech, jindy zase ne. Rozhodně je však jisté, že šlo o velkého čtyřnožce, jenž mohl patřit k největším zvířatům tehdejší jižní Evropy. Setkával se s inteligentním a dravým Pyroraptorem (mláďata Hypselosaurů se teoreticky mohla stávat kořistí těchto predátorů) a menším, Iguanodontovi podobným býložravcem Rhabdodonem.
Popis Hypselosaura naleznete například v knize "Dinosauři Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona.

Příště Segisaurus!

Niobrarasaurus

24. října 2017 v 17:57 | HAAS
Niobrarasaurus ("ještěr z Niobrary" nebo volněji "ještěr z niobrarské křídy") je typicky vypadající nodosaurid, který žil v Severní Americe v době křídové stupně campan. Byl pojmenován podle formace Niobrara v americkém státu Kansas, kde jeho kostru v roce 1930 nalezl Virgil Cole, jenž byl na stopě nafnonosným horninám. Domníval se, že nalezené ostatky patří plesiosaurovi, nezahálel a vzal je s sebou na univerzitu do Missouri. Paleontolog M. G. Mehl pak zjistil, že kosti ve skutečnosti patří dinosaurovi, a dal mu jméno Hierosaurus. Avšak v roce 1995 byl z důvodu nepřesnosti původního popisu Kenem Carpenterem a jeho kolegy přejmenován na Niobrarasaura. Druhové jméno, N. coleii, bylo zvířeti dáno na počest nálezce kostry... Niobrarasaurus byl poměrně velký nodosaurid, dosahoval délky 5 až 6,5 metru a mohl vážit okolo pěti tun. Pancíř tohoto dinosaura se skládal ze širokých desek na hřbetě a krátkých trnů, které vyrůstaly z jeho okrajů. Nebyly ale tak dlouhé, jako například ramenní ostny Edmontonie. Niobrarasaurus byl býložravec. Požíral rostliny jako byly kapradiny. Drtil je s pomocí krátkých, ale celkově silných čelistí. Pravděpodobně byl dost pomalý a neohrabaný, pomalu se kolébal krajinou, možná osamotě, možná ve skupinkách... Zajímavé je však to, že horniny z Niobrary pocházejí z křídového mořského dna. Není však těžké zjistit, proč se suchozemský dinosaurus našel právě tam, podobný příběh nám může povědět i slavný Scelidosaurus z anglického Jurassic Coast. V tomto případě se možná Niobrarasaurus dostal blízko k příliš rychlému toku, snad ho chtěl i přeplavat, ale proud ho strhl. Zvíře se utopilo a bylo vyplaveno do moře. Ještě pravděpodobnější je, že zemřelo v oblasti, která byla poté zatopena a s vodou se pak stejným způsobem dostalo do moře. Jiné vysvětlení nabízí možnost vlny tsunami. Colem nalezený jedinec Niobrarasaura asi žil blíže k pobřeží. Je sice pravda, že by moře mrtvé tělo Niobrarasaura mohlo odnést celkem daleko, ale pravděpodobně klesl na dno maximálně pár kilometrů od místa, kde zahynul. Ačkoliv příčiny smrti tohoto exempláře se nikdy nedozvíme, je možné, že v budoucnu bude objeveno více pozůstatků Niobrarasaura, podle nichž si uděláme lepší obrázek o tomto několikatunovém býložravci. Prozatím mají vědci k dispozici jen kostru nalezenou Colem a část končetiny, která byla v Niobraře objevena v roce 2003. Cole ji asi o 73 let dříve také nalezl, ale na místě ji nechal, a tak ještě dlouho čekala na své objevení...
Popisek Niobrarasaura naleznete v knížce "Dinosauři Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona.

Příště Hypselosaurus!

Struthiosaurus

2. října 2017 v 17:08 | HAAS
Struthiosaurus ("pštrosí ještěr") bývá často označován za nejmenšího nodosaurida. Ačkoliv zřejmě nebyl tím zcela nejmenším, rozhodně byl na poměry opancéřovaných dinosaurů dosti malý. Na délku měřil pouze 2 až 2,2 metru. Žil v období pozdní Křídy stupně campan, asi před 80 miliony let. Jeho kosterní pozůstatky byly objeveny na několika místech Evropy, jež byly v pozdní Křídě součástí řetězce ostrovů, mezi něž patřil i proslulý ostrov Hateg v Rumunsku. Existují tři známé druhy Struthiosaura: S. austriacus, S. ludgunensis a S. transylvanicus. Poslední jmenovaný byl pojmenován baronem Nopcsou roku 1915. Baron Nopsca, který se popisům dinosaurů z transylvánské, "drákulovské" oblasti věnoval, však svůj výzkum tohoto zvířete postavil na již existujícím popisu jiného druhu, který pro změnu pocházel z Rakouska. Byl to první nalezený druh Struthiosaura, S. austriacus. Už roku 1859 v jednom rakouském dole geolog Eduard Suess a paleontolog Ferdinand Stolička odkryly několik kostí poté, co Suess našel jediný dinosauří zub. Rakouský paleontolog Emanuel Bunzel pak zvíře vědecky popsal roku 1871. Na základě objevu transylvánského Struthiosaura, který byl o něco menší, a na základě objevů dalších miniaturních verzí dinosaurů, kteří v jiných částech Evropy dorůstali značných rozměrů, došel pak baron Nopsca k závěru, že Hateg byl v období Křídy skutečně ostrovem, a ten obývali dinosauři, kteří byli ostrovními trpaslíky. Před 80 miliony let většinu Evropy pokrývala mělká moře, a dinosauři tedy žili na ostrovech. Některé byly větší, jiné menší. Když se zvířata z větších ostrovů dostala na ty menší, musela se přizpůsobit, a tak generace po generaci ubývala na velikosti, až byly zformovány jejich trpasličí verze. V jistém ohledu by se Struthiosauři dali přirovnat k miniaturním poníkům z Shetland. Kromě Rakouska a Rumunska byl Struthiosaurus nalezen také ve Francii. To nasvědčuje tomu, že obýval řadu různých ostrovů. Velikost jednotlivých druhů se mohla mírně lišit... Tento obrněný dinosaurus velmi připomínal své příbuzné. Stejně jako ostatní nodosauridi, neměl ani on na konci ocasu kostěnný kyj, tolik typický pro ankylosaury. Pancíř Struthiosaura sestával ze tří párů do stran směřujících trnů v krční oblasti. Hřbet a ocas pokrývaly malé kostěnné hrboly. Podél boků vycházely z pancíře trny. Přinejmenším jeden pár ostrých trnů se nacházel také v ramenní oblasti. Z ocasu vyčnívaly trojúhelníkovité desky. Hřbet zvířete byl kryt kýlnatými šupinami (tzn. středem každé šupiny vede kýl, tedy výstupek). Tyto šupiny byly odděleny masou kůstek. Přestože je to jen domněnka, je velice pravděpodobné, že hranice mezi krunýřem na zádech a břichem zvířete, jež krunýřem nebylo chráněno, byla ostrá. Břicho vypadalo úplně jinak. Pokud na Struthiosaura zaútočil nějaký predátor a byl dost velký na to, aby nodosaurida převrátil, lehce se zakousl svými ostrými zuby do jeho břicha a zabil jej. Avšak Struthiosaurus se mohl bránit šviháním ocasu nebo útočníkovi nastavit své ramenní trny. Také se zřejmě schoulil, břicho se mohlo dotýkat země, zatímco tím jediným, co čeho se útočník mohl zakousnout, byyl právě ostny ostré jako dýky. Struthiosaurus byl však mírumilovný vegetarián. Spásal nízko rostoucí vegetaci, například kapradiny nebo nízké cykasy, mohl však dosáhnout i na nízké větve jehličnanů...
Popis Struthiosaura naleznete v knihách "Dinosauři-Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona, "Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat" od kolektivu autorů včetně Barryho Coxe, o jeho se také Darren Naish zmiňuje ve své knize "Dinosauři-Velká kniha objevů".

Příště Niobrarasaurus!

Sarahsaurus

12. června 2017 v 16:53 | HAAS
Sarahsaurus byl sauropodomorfní dinosaurus, tedy zástupce stejné skupiny jako prosauropodi a sauropodi, jenž žil v období rané Jury před 190 miliony let. Vyskytoval se na severní polokouli a jediné dosud objevené a nepříliš prostudované pozůstatky tohoto zvířete pocházejí ze Severní Ameriky, z amerického státu Arizona. Byly tam objeveny už roku 1997, ale popsány byly pod jménem Sarahsaurus aurifontanalis až před sedmi lety v roce 2010. Mnoho se o tomto dinosaurovi neví, jako především o jeho vývoji. Vše ale nasvědčuje tomu, že patří do příbuzenstva Massospondyla a jeho bratranců, kteří byli prosauropody, ovšem zda byl Sarahsaurus prosauropodem, sauropodem či jakousi přechodnou formou mezi těmito dvěma skupinami není zrovna jisté. Nalezená kostra je však takřka kompletní. Snad jediná teorie o rané evoluci tohoto rodu se týká možnosti, že se vyvinul ještě v Jižní Americe nebo měl přinejmenším jihoamerické předchůdce. Z nich se pak vyvinuli sauropomodorfové jako Sarahsaurus nebo třeba Ammosaurus... Pravděpodobně to byl všežravec. Při délce asi 4,6 metru měl zřejmě mocné přirozené predátory, neboť v rané Juře už mnozí masožravci dorůstali velikostí poznatelně větších, než v Triasu. Ovšem Sarahsaurus nebyl bezbranný. Své silné přední končetiny s dlouhými a ostrými drápy, tak ostrými jaké měl například Plateosaurus, mohl využít při obraně. Jedna rána tímhle a predátor měl zkažený víkend. Avšak dlouhé a ostré drápy se hodily též při strhávání vegetace nebo přímo při uchopování větví a přitahování si listoví k tlamě. Nepohrdl zřejmě ani mršinami a možná se živil i menšími měkkýši, jež při svých toulkách krajinou nacházel... Před 190 miliony let se toto středně velké zvíře setkávalo s tak obávanými dravci, jako byl Dilophosaurus a Kayentavenator. Nechyběli však už ani velmi typičtí zástupci severoamerické jurské fauny, například proslulý Protosuchus či maličký, raný savec Dinnetherium. Z oblasti, v níž Sarahsaurus žil, pocházejí i pozoruhodné nálezy zkamenělého dřeva... Název Sarahsaurus byl zvířeti udělen na počest Sarah Butler, v době popisu roku 2010 třiasedmdesátileté filantropistky, a druhové jméno aurifontanalis odkazuje na oblast Gold Spring v Arizoně...
Popis tohoto pozoruhodného živočicha naleznete například na anglické Wikipedii.

Příště Struthiosaurus!

Suzhousaurus

7. června 2017 v 15:42 | HAAS
Suzhousaurus byl therizinosauroidní dinosaurus, který žil v období spodní Křídy stupně alb před 113 až 100 miliony lety. Řadí se mezi nejstarší therizinosauroidy vůbec, ale nebyl to ještě Therizinosaurid, tedy zástupce čeledi, z níž později vyšel slavný Therizinosaurus, žijící minimálně o pětadvacet milionů let později. Suzhousaurus se řadí k dinosaurům, jejichž fosilní pozůstatky byly nalezeny v Číně. Stalo se tak v čínské provincii Gansu. Za své jméno vděčí místu objevu. Fosilie Suzhousaura byly nalezeny v městské prefektuře Ťiou-čchüan (Jiuquan), která byla dříve známa pod názvem Suzhou. Ačkoliv je od roku 2007, kdy byl popsán, klasifikován jako samostatný rod, může mít leccos společného s Nanshiungosaurem, dalším z velké skupiny therizinosaurů. Jediným problémem je, že výrazně podobný druh N. bohlini je velmi málo prozkoumán. Nanshiungosaurus žil navíc před 75 miliony let, v pozdní Křídě. Pokud by se prokázalo, že Suzhousaurus byl skutečně Nanshiungosaurem, a že nalezené kostry patří tomuto rodu nebo přímo druhu N. bohlini, pomyslně by se prodloužilo období, kdy Nanshiungosaurus žil, o desítky milionů let, což by z něj činilo pozoruhodně úspěšný rod. Problémem však je, že porovnání se může s těží uskutečnit, neboť roku 1997 popsaný exemplář N. bohlini byl ztracen. Suzhousaurus nese pozoruhodné druhové jméno: S. megatherioides. Svým vzezřením toži mohl připomínat obrovského pozemního lenochoda Megatherium. Jen neměl srst Megatheria, místo toho bylo jeho tělo pokryto peřím. Navíc měl dlouhý krk typický pro therizinosaury a dlouhé drápy na předních končetinách, s jejichž pomocí si k tlamě přitahoval větve stromů a svými zuby z nich pak snímal listy. Byl až 6 metrů dlouhý a vážit mohl až 2 tuny, i když hmotnost 1,3 tuny byla obvyklejší. Nebyl příliš rychlý, vlastně by se dalo říci, že šlo spíše o pomalého dinosaura, také pro jeho mohutnost, a tak jeho nejlepším způsobem obrany bylo postavit se útočníkovi. Pokud jej napadl dravý dinosaurus, zřejmě se snažil ho odrazit svými mocnými drápy...
Jeho popisek můžete najít v Acta Geologica Sinica, vydání z roku 2007, jedním z autorů je Li, autor popisu Suzhousaura.

Příště Sarahsaurus!
 
 

Reklama