Popisy pravěkých zvířat

Talos

Čtvrtek v 17:59 | HAAS
Talos (pojmenovaný po postavě z řecké mytologie) žil před 76 až 75 milióny lety, ve svrchní Křídě, v Severní Americe. Byl to troodontid, tzn. byl blízkým příbuzným slavného Troodona, a stejně jako on, i Talos měl vysoce vyvinutý mozek. Mezi dinosaury byl jedním z nejinteligentnějších (chytřejší než Troodon, Talos a někteří jiní byl už jen Bambiraptor), ale přesto se jeho inteligence rovnala asi jen inteligenci nelétavého kasuára. To však může stále znamenat mnoho. Pravděpodobně lovil ve smečkách, které byly neuvěřitelně dobře organizovány. V čele smečky stál buď dominantní samec, nebo samice, nebo přímo dominantní pár, který jako jediný vychovával mláďata. To je nicméně pouze teorie. Jisté je, že Talos měřil na délku 2 metry, jeho tělo bylo tedy o něco delší než plně vzrostlý člověk. Předními končetinami mohl uchopit takřka cokoliv, od větší ještěrky po malého dinosaura-to vše se stávalo jeho potravou. Možná by se předním končetinám troodontidů dalo říkat i "ruce", neboť byly na dinosaura velmi chápavé (uchopit s nimi určité předměty nebylo složité). Když Lindsay Zanno poprvé v roce 2011 Talose popsal, pojmenoval jej Talos sampsoni. Poctil tak proslulého kanadského paleontologa Scotta Sampsona. Sampson se účastnil projektu v Kaiparowits Basin v Utahu, jehož cílem bylo hledání a identifikování fosílií. Na tomto území, které je součástí Grand Staircase-Escalante National Monument, jednoho z nejpůsobivějších přírodních monumentů Ameriky, byla zkamenělina Talose roku 2000 nalezena... V době, kdy smečky Talosů lovily v krajině, na západním pobřeží Severoamerického vnitrozemského moře žili i další úžasní dinosauři: různí ornithomimosauři, ceratopsidi jako Utahceratops a Kosmoceratops, kachnozobý Gryposaurus a samozřejmě jeho blízký příbuzný Parasaurolophus. Talos se mohl setkat jak s Troodonem, tak s Deinosuchem, přiblížil-li se slaným vodám, v nichž obří, patnáctimetroví krokodýli číhali na velké dinosaury. Talos se však jejich kořistí obvykle nestával. Talos nelovil jen ještěrky a menší dinosaury. Živil se také našimi vlastními předky, malými rejskovitými savci ze skupiny multituberkulátů...
Jeho popis naleznete v Acta Paleontologica Polonica, ve vydání z konce roku 2010.

Příště Aorun!

Hagryphus

27. března 2017 v 16:47 | HAAS
Hagryphus je nepříliš populární, ale zajímavý Oviraptorosaur. Patřil do příbuzenstva slavného mongolského Oviraptora, i když mnohem blíže měl k severoamerickému Chirostenotesovi. Stejně jako on, byl to severoamerický dinosaurus. Nalezištěm fosilií je stát Utah v USA. V roce 2005 tohoto středně velkého dinosaura pojmenoval známý paleontolog Scott Sampson, který byl také vědeckým poradcem pro seriál Discovery Planeta dinosaurů. Rozhodl se dát zvířeti jméno Hagryphus z neobvyklého důvodu. I když to byl americký dinosaurus, jeho název je odvozen z egyptského slova Ha. Šlo o pojmenování boha západních pouští. Gryphus znamená griffin, tedy mytologický pták. Takto se tedy zrodilo jeho vědecké jméno... Hagryphus žil v suchých pouštích a polopouštích amerického západu. Byl 3 metry dlouhý a řadil se tak mezi největší Oviraptorosaury. Na severoamerickém světadílu je zatím největším popsaným členem této skupiny, ačkoli v Asii byl nalezen ještě větší Oviraptorosaur, Gigantoraptor... Kromě pouští a polopouští zřejmě obýval i bažiny. Před 75 miliony let se ve své domovině setkával s Daspletosaury, předchůdci Tyrannosaurů, i různými obrněnými a rohatými býložravci, jako byl Utahceratops. Jeho úhlavními nepřáteli byl Talos sampsoni. V pravěkém Utahu kromě nich žili i různí malí krokodýlové, ještěři či mloci, stejně jako již vymřelí multituberkuláti (pradávní savci) podobní rejskům. Hagryphus byl se svými 50 kilogramy váhy a bezzubými čelistmi oportunistou. Živil se vším, čím mohl, od dinosauřích vajec, která kradl z hnízd, po malé ještěrky a samozřejmě také semena, plody a listy rostlin. Pravděpodobně byl opeřený, i když pro to není zkamenělý důkaz. Pokud však měl peří, určitě s ním nedokázal létat. Zřejmě mu vyrůstalo především z předních končetin a tvořilo podivuhodné vějíře. Hagryphové se jejich máváním vzájemně zastrašovali. Pozornost ostatních jedinců upoutával také hřebenovitý výběžek na hlavě. Za života byl asi potažený pestře zbarvenou kůží, možná v jeho okolí vyrůstala i pírka a tvořila chocholku. Dospělý Hagryphus musel vypadat majestátně...
Jeho popis můžete najít na stránkách London Natural History Museum.

Příště Talos!

Avimimus

16. března 2017 v 17:51 | HAAS
Avimimus ("napodobitel ptáka") navzdory svému jménu nepatřil mezi ornithomimosaury, ptákům a především tedy pštrosům podobným dinosaurům, ale šlo o blízkého příbuzného Oviraptora. Mnohými znaky se podobal jak dalším, menším a opeřeným dinosaurům, tak ptákům, kteří se z dinosaurů vyvinuli. Žil před 74 až 70 miliony let v semiaridních oblastech Mongolska. Jeho přirozené prostředí tvořily pouště, poloupouště, stepím podobné plochy (v té době však ještě neexistovala tráva, byly pokryty primitivnějšími rostlinami) a buše. Díky silnému, bezzubému a zašpičatělému zobáku požíral takřka vše, co se naskytlo. Od masité stravy až po výhonky rostlin. Nejvýznamnější část jeho jídelníčku však tvořili malí živočichové, hlavně ještěrky, možná i malí savci a hmyz. Avimimus byl charakteristický svými dlouhými zadními končetinami. Holeně byly štíhlé, ale na stehnech se upínaly vypracované svaly běžce. Tento dinosaurus se řadil mezi ty vůbec nejrychlejší. Pravděpodobně dokázal předběhnout Velociraptora, který byl jedním z jeho úhlavních nepřátel. Souboje mezi predátorem a kořistí byly před 75 miliony let v Mongolsku na denním pořádku. Avimimus se však případnému nebezpečí mohl vyhnout. Žil ve skupinách, což dokazuje nález několika koster zkamenělých pohromadě. Tato fascinující fosilie byla odkryta roku 2008. Někteří Avimimové ze skupiny hledali cokoliv k snědku, kdežto jiní obezřetně pozorovali, co se děje v okolí. V případě jakéhokoliv nebezpečí zahoukali a celá skupina se dala na útěk. Stejně tak to platí i v dnešní divočině... Ačkoliv byl opeřený a pera na předních končetinách působila takřka jako letky křídel u ptáků, nedokázal létat. Místo toho Avimimus používal své peří k zastrašování, předvádění se nebo k zakrytí vajec. Oviraptor a jeho příbuzní, včetně Avimima, o svá vejce pečovali. Avimimus mohl podobně jako Citipati, u něhož je to prokázáno, svými opeřenými předními končetinami zakrývat vejce, na nichž seděl. Na dlouhém krku se nacházela lehká lebka. Zádové obratle Avimima postrádaly vzduchové vaky, což paleontology vede k domněnce, že byl mnohem primitivnější než jeho bratranci. Celkově Avimimus dorůstal 1,5 metru délky a jeho hmotnost se pohybovala okolo 50 kilogramů. Jakožto všežravý theropod byl tento dinosaurus dokonale přizpůsoben životu ve své době... Nalezištěm jeho koster je poušť Nemegt v Mongolsku, kde jej poprvé nalezli ruští paleontologové na expedici roku 1981.
Popis Avimima můžete najít v knize "Obrazová encyklopedie: Dinosauři-142 vyobrazení dinosaurů od A do Z" od Michaela K. Brett-Surmana.

Příště Hagryphus!

Sinocalliopteryx

28. února 2017 v 15:40 | HAAS
Sinocalliopteryx ("krásné čínské křídlo" či "krásné čínské pero") byl skutečně gigantický Compsognathiid z Číny spodní Křídy. Pro Compsognathiidy bylo typické, že byli malí, dokonce to byli jedni z nejmenších dinosaurů. Compsognathus neměřil ani metr na délku, Huaxiagnathus měl na délku tolik, co měří dospělý člověk... Avšak Sinoccaliopteryx byl 2,4 metru dlouhý, což z něj činí největšího člena této čeledi. Huaxiagnathovi byl blízce příbuzný. Kromě toho je to jeden z největších dosud známých dinosaurů, o kterých prokazatelně víme, že byli opeření. V pravěké Číně před 125 miliony let byl Sinocalliopteryx jedním z hlavních predátorů. Nelovil jen savce nebo ještěrky. Lovil totiž dinosaury. Ve střevech na fosilii se našla noha raptora. Není pochyb o tom, že Sinocalliopteryx tuto končetinu sežral, protože se nachází mezi žebry. Určitě to není žádná kost, která by odpadla a zavalila fosilizující kostru. Toto potvrzuje, že Compsognathiidi požírali svou kořist celou nebo pojídali velké části jejího těla, a nervali z něj malé kousky masa jako většina masožravých veleještěrů... Sinocalliopteryx žil v hustých lesích a občasně lovil ve skupinách, jindy se zase po lesích proháněl sám a všelijakým zvířatům v okolí naháněl hrůzu. Pravděpodobně měl zlověstný pohled. V roce 2010 bylo zjištěno, jaké zbarvení měl Sinosauropteryx, pro kterého Sinocalliopteryx představoval obzvlášť velkou hrozbu. Je jisté, že podivuhodné zbarvení žíhaného Sinosauropteryxe sloužilo ke splynutí s okolími rostlinami, takže jej Sinocalliopteryx nerozeznal. Přesto to byl brutální predátor... Měl sice peří, ale jako většina opeřených dinosaurů nelétal. Neměl letky, jeho tělo pokrývalo jen primitivní peří podobné chmýří ptáčat... Sinocalliopteryx gigas byl nalezen v Liaoningu v roce 2007... Je to jeden z impozantních čínských dinosaurů...
Popis tohoto opeřeného ještěra najdete v knize "Obrazová encyklopedie-Dinosauři: 142 vyobrazení dinosaurů řazených od A do Z" od Michaela K. Bretta-Surmana.

Příště Avimimus!

Eocursor

11. února 2017 v 9:53 | HAAS
Eocursor ("dávný běžec" nebo "běžec úsvitu") byl malý dvounohý býložravec, který žil v Jižní Africe před 210 miliony let. Mezi dinosaury ze svrchního Triasu je výjimečný. Mohl by být jedním z nejranějších ornithopodů vůbec. Sice se debatuje o tom, zda nebyl na ornithopoda příliš primitivní a zda spíše nešlo o jejich předchůdce, nicméně pánev prozrazuje, že to byl určitě ptakopánvý dinosaurus. To znamená, že patřil do skupiny Ornithischia, a ta už ornithopody, stejně jako Thyreophory, zahrnuje. Spíše se však zdá, že pravým ornithopodem opravdu nebyl. Tento dinosaurus byl objeven v jihoafrických triasových horninách roku 1993. Nalezená kostra byla téměř kompletní. V roce 2007 dostala jméno. Název je odvozen od latinského slova cursor, které znamená běžec. Eocursor skutečně dostál svého jména. Holenní kost byla delší než kost stehenní, což jasně dokazuje, že byl velmi dobrým běžcem. Neměl žádné trny, kyje ani rohy, zato rychlost byla jeho nejspolehlivější obranou. Pokud bylo stádo Eocursorů napadeno predátorem, všichni se dali do bezhlavého útěku a tak dravec, ať byl jakkoliv zkušený, skončil většinou pouze s prachem v tlamě. Tento malý dinosaurus dokázal běhat opravdu rychle... Eocursor měřil na délku pouze 1 metr, takže nepatřil mezi giganty. Byl to býložravec nebo všežravec. Jeho zuby se podobaly zubům leguánů. Byly uzpůsobeny pro požírání jak rostlin, tak i hmyzu. Dnešní leguáni jsou koneckonců také všežravci, nepohrdnou hmyzem, ačkoliv se nejraději ládují listy nebo květy... V evolučním stromě dinosaurů patří tento druh takřka na vrchol. Byl však vyvinutější, než Pisanosaurus, který žil v Argentině před 230 miliony let. Svou anatomií už Eocursor připomínal jurské ornithopody, jako byl třeba Lesothosaurus, který žil v Lesothu, tedy též v jižní Africe. Jedním znakem se však od některých ptakopánvých dinosaurů podstatně liší. Přední končetiny byly poměrně dlouhé, delší než by člověk očekával. Je možné, že s jejich pomocí Eocursor sbíral potravu. Pak si ji tedy mohl do tlamy podávat...
Jeho popis můžete najít ve skvělé knížce "Obrazová encyklopedie Dinosauři: 142 vyobrazení dinosaurů řazených od A do Z" od Michaela K. Brett-Surmana.

Příště Sinocalliopteryx!

Falcarius

30. ledna 2017 v 16:54 | HAAS
Často se jako severoamerický therizinosaur uvádí Nothronychus, který žil před 90 miliony let v oblasti Zuni. Therizinosauři se však do Severní Ameriky z Asie, své původní domoviny, dostali mnohem dříve. Když byl v roce 1999 objeven Falcarius, paleontologové zjistili, že velice raní zástupci rodiny therizinosaurů existovali na severoamerickém kontinentu už nějakých třicet milionů let před Nothronychem. Falcarius ("srpař" nebo "kosař") byl 4 metry dlouhý, bizarně vzhlížející býložravec nebo všežravec. Jako všichni therizinosauři, vyvinul se z masožravých předků. K této evoluci došlo zřejmě v Asii, jak již bylo zmíněno výše. Avšak tento první pravý severoamerický therizinosaur se již vyznačoval všemi typickými znaky svých příbuzných, i když byl na therizinosauří poměry docela primitivní. Především jsou to 12 centimetrů dlouhé drápy, připomínající svým vzhledem kosu. Některé teorie tvrdí, že je používal k rozrývání termitišť, podle jiných byly zase výtečné při strhávání listí z větví stromů. Ať tak či onak, Falcarius se zřejmě řadil mezi všežravce. Zuby měl okrouhlé. Krk byl dlouhý, takže jistě dosáhl výše, než většina zvířat. Měl peří a snadno si jej lze představit s pernatými chocholkami na temeni hlavy a na ocase. Falcaria popsal Jim Kirkland, slavný americký paleontolog. Na stejném území v americkém státě Utah, kde byl Falcarius nalezen, objevil Jim také pozůstatky jeho pozdějšího příbuzného nebo snad přímo potomka, Nothronycha. Ve stejných oblastech však nalezl i Gastonii a Utahraptora, dinosaury žijící ve stejné době, jako Falcarius. Vesměs to byli raně křídoví tvorové. Žili před 126 miliony let, v době rozvoje kvetoucích rostlin i některých později dominantních dinosauřích skupin. Ačkoliv byl Falcarius veliký, měl široké boky, vážil metrák a dosahoval délky osobního automobilu, nebyl zřejmě v bezpečí před takovými predátory, jako byl Acrocanthosaurus. I smečka raptorů byla schopna udolat jediného Falcaria. Protože ale therizinosauři žili ve skupinách a hnízdili dokonce v obrovských koloniích, což potvrzují úžasné fosilie nalezené v Mongolsku, Falcarius byl možná chráněn množstvím jedinců. Pozoruhodností je, že je známo mnoho jedinců Falcaria, podle jednotlivých kostí je toto číslo odhadováno až na stovky. Jen málo z nich však bylo prozkoumáno, takže zatím o Falcariovi nevíme úplně vše...
Popis tohoto dinosaura naleznete v knížce "Obrazová encyklopedie Dinosauři-142 vyobrazení dinosaurů řazených od A do Z" od Michaela Brett-Surmana.


Příště Eocursor!

Bambiraptor

16. ledna 2017 v 14:01 | HAAS
Bambiraptor ("Bambiho zloděj" nebo "zloděj srnčat") byl malý theropod, tedy masožravý dinosaurus. Spolu s Troodonem to byl nejchytřejší dinosaurus vůbec, byl dokonce o trochu inteligentnější, než Troodon. Poměr velikosti mozku k velikosti těla byl u tohoto dinosaura zdaleka největší. Někdy ale stále dostává přednost Troodon a z dobrého důvodu. Odborníci si stále nejsou jistí, zda jediná dosud nalezená kostra Bambiraptora nenáleží jen mladému Saurornitholestovi. Raptoři a Troodoni ale mezi dinosaury vynikali svou inteligencí. Proto není pochyb o tom, že i tento malý masožravec byl inteligentní. Bambiraptor měřil pouze 1,5 metru a výškou člověku nesahal ani po pás-byl snad ještě nižší, než krocan. Kostra Bambiraptora, nalezená v USA a popsaná v roce 2000, je z 95 % kompletní. Už jen z pohledu na tuto kostru lze odhadnout, že exemplář to byl mladý a to některým nesedí a považují ho jen za menšího Saurornitholesta. Přední končetiny Bambiraptora byly poměrně dlouhé a skládaly se k tělu jako u ptáků. Měl také peří, i když se jeho otisky kolem kostry nenašly. Bambiraptor žil jak v hustých lesích, tak i v lesních světlinách dnešních Spojených států v období svrchní Křídy. Lovil tam malé živočichy, jako byly ještěrky, primitivní savci nebo možná i mláďata dinosaurů. Na to se mu hodil ten zakřivený dráp, který měl na zadních končetinách. Jedna rána tímhle a bylo po malém rejskovitém savci. Je ale pravděpodobné, že Bambiraptor lovil i hmyz. Zoubky měl malé. I když byly uzpůsobeny k trhání masa, ještě lépe sloužily při rozkusování např. vážek. Když byl tento hbitý, rychlý a chytrý predátor objeven, rozhodli se ho paleontologové pojmenovat po jedné z nejslavnějších postaviček z Disneyho pohádek. Bylo to srnče Bambi. Díky němu si nyní nese své jméno...
Popis Bambiraptora můžete najít v knize "Obrazová encyklopedie Dinosauři: 142 vyobrazení od A do Z" od Michaela K. Brett-Surmana.

Příště Falcarius!

Guanlong

10. ledna 2017 v 17:09 | HAAS
Guanlong ("korunovaný drak") je celkem nedávno popsaný theropod z příbuzenstva slavného Tyrannosaura Rexe. Patřil k nejstarším tyranosaurům, i když měl vývojově blízko i k Proceratosaurovi, kterému se podobal. Guanlong byl popsán teprve v roce 2006 Xu Xingem, který si krátce předtím povšiml jeho podobnosti s Tyrannosaurem... Guanlong žil před 160 miliony, tedy v období svrchní Jury. Na předních končetinách ještě neměl dva prsty, ale tři, což je u masožravých dinosaurů velmi časté. Třetí prst během evoluce zmizel až mnohem později. Guanlong žil v pravěké Číně v oblasti plné smrtonosných sopek, které neustále vylučovaly strašlivé, škodlivé a smrtící plyny. Skutečně nebezpečná byla pro zvířata jedovatá jezírka a právě v jednom z nich před 160 miliony let zahynul exemplář, který byl později vykopán a popsán Xu Xingem. Guanlong měřil na délku 3 metry, takže byl čtyřikrát menší než Tyrannosaurus Rex. V kyčlích měřil Guanlong 1,2 metru, což je asi třetina T-Rexovy výšky a vážit mohl okolo 200 až 250 kilogramů. Měl také pozoruhodný hřeben čnící z vršku hlavy, jenž měřil 6 centimetrů. Byl ale velmi tenký a křehký a lehce se mohl zlomit-možná mezi sebou samci Guanlongů bojovali o to, kdo tomu druhému ukousne hřeben a ztratí tak dominantní postavení. Kromě toho však v boji nemohl být použit, protože by se vážně jednoduše zlomil. Hřeben byl spíše typický pro tento druh dinosaura nebo byl znakem toho, že dinosauři, kteří ho měli, byli už dospělí. Guanlongové mohli lovit ve skupinách, protože jejich potomci ze Severní Ameriky z doby Křídy pro to byli známí. Tyrannosauři totiž byli částečně skupinoví lovci, i když to nebylo pravidlem a občas lovili samostatně. Guanlong nelovil velké dinosaury: jeho kořistí se stávali spíše menší ornithopodi nebo menší zvířata. Zuby, kterých bylo nalezeno jen několik a to v horní čelisti (dolní čelist dospělce dosud odkryta nebyla), nebyly tak dlouhé, jak by to člověk u Tyrannosaurů čekal. Byly však dozadu zahnuté, takže se skvěle hodily k trhání masa. Jelikož byl příbuzný s Dilongem, jenž mohl být jeho nástupcem, mohl být Guanlong opeřený. U Dilonga je to totiž jisté. Neexistují žádné otisky Guanlonga ve skále, ale mnozí Tyrannosauři měli peří a zdá se, že tito dávné druhy z odbobí Jury a začátku Křídy byli určitě opeření. Z nálezů dvou jedinců, z nichž jeden byl dospělý a ten druhý byl teprve dorost, bylo usouzeno, že Guanlong dosahoval plné délky ve věku 7 let. Dospělec zemřel o 5 let později: ve svých 12ti letech. Naproti tomu dorost byl ještě stále v růstu a v době smrti mu bylo 6 let. Oba zahynuli na dně jedovatých jezírek, do kterých spadli. Zajímavé je vidět u Guanlongů utváření hřebenu: nedospělý jedinec ho měl téměř jen nad nosem, zatímco u dvakrát tak starého dospělce už pokrýval značnou část vršku hlavy... Dnes patří Guanlong k nejznámějším čínským dinosaurům...
Jeho popis naleznete například v knize "Obrazová encyklopedie Dinosauři: 142 vyobrazení dinosaurů řazených od A do Z". Vidět ho můžete v dokumentu National Geographic "Past na dinosaury" nebo ve filmu "Doba ledová: Úsvit dinosaurů"!



Příště Bambiraptor!

Alvarezsaurus

3. ledna 2017 v 16:58 | HAAS
Alvarezsaurus ("Alvarezův ještěr") patří mezi populární jihoamerické dinosaury a byl ztvárněn v Planetě dinosaurů, čímž proslul. Tenhle malý dinosaurus připomínal v mnohém ptáky, byl opeřený, zřejmě měl na hlavě pernatou chocholku a dlouhá pírka mu vyrůstala také z konce ocasu. Jeho fosilní nálezy jsou poměrně vzácné, vlastně jich bylo objeveno jen velmi málo. Úplná kostra dosud nebyla nalezena. V roce 1991 ale José F. Bonaparte v Argentině popsal tento rod, jelikož byl v té době objeven. Pojmenoval ho Alvarezsaurus podle historika Dona Gregoria Alvareze. Po dlouhou dobu byl potom Alvarezsaurus zobrazován se tříprstými předními končetinami, tak jak je to typické pro většinu theropodů. Až pozdější nálezy ukázaly, že se od celurosauridů, ke kterým byl původně řazen, značně odlišoval. Alvarezsaurus a další později objevení alvarezsauridi měli totiž jediný prst na předních končetinách. Byl to krátký, ale silný dráp vyrůstající přímo z "ruky". Není zrovna jisté, proč se u alvarezsauridů vyvinul. Pravděpodobné je ale to vysvětlení, že se hodil k vyrývání děr do termitích hnízd. Takové hromady mohou být tvrdé jako beton, ale dráp, který nahrazoval předchozí tři, byl vlastně neuvěřitelně zesílen a tak s proniknutím dovnitř neměl problém. Potravou se Alvarezsaurovi stávali menší živočichové, od mláďat dinosaurů přes ještěrky až po větší hmyz. Pozoruhodný byl ocas Alvarezsaura: byl bočně stlačený a stejně dlouhý jako zbytek těla. Krk byl hodně ohebný, takže tento dinosaur mohl strkat hlavu do různých škvír, když hledal kořist... Alvarezsaurus žil na patagonských pláních před 80 milióny let. Vyskytoval se v sušších oblastech. Stálý přísun potravy mu zajišťovali hnízdící sauropodi, ti totiž hnízdili v koloniích. Je pravděpodobné, že tento lehce stavěný predátor procházel mezi jednotlivými hnízdy, když se sauropodí hlídky nedívaly a soustředily se na něco jiného, a požíral vejce. Silný dráp se hodil i k proniknutí skořápkou vajíčka a Alvarezsaurus pak mohl vypít jeho tekutý obsah. Požíral ale i dinosauří mláďata. Byl asi 2 metry dlouhý, takže svou délkou překonal výšku dospělého člověka, zato však jeho výška nečinila o moc víc, než metr. Byl však velice rychlý. Alvarezsaurus dokázal na otevřeném terénu vyvinout značnou rychlost. Utíkat mohl rychlostí přes 30 km/h a vděčil za to dlouhým zadním končetinám, díky nimž při běhu dělal dlouhé kroky. Proto si také paleontologové nejprve mysleli, že to byl nějaký podivný jihoamerický příbuzný Ornithomima. Je ale pravdou, že Alvarezsaurus a jemu podobní byli dobrými běžci a navíc s Ornithomimy, Gallimimy a dalšími pštrosími dinosaury mohli být příbuzní...
Popis Alvarezsaura můžete najít v knihách "Obrazová encyklopedie Dinosauři" a "Dinosauři Průvodce 270 rody". Uvidíte ho také v Planetě dinosaurů, v epizodě Alfiino vejce...


Příště Guanlong!

Andesaurus

13. prosince 2016 v 16:59 | HAAS
Andesaurus ("ještěr z And") byl možná jedním z největších sauropodů, kteří kdy žili... V posledních třiceti letech se Argentina a zvláště pak Patagonie stala významným nalezištěm dinosaurů. Mnozí z nich byli objeveni jen čirou náhodou, když si například skupinka kamarádů vyjela na motorkách do pouště nebo když někdo o gigantickou kost přímo zakopl. Andesaurus byl objeven při podobné příležitosti. Alejandro Delgado si šel zaplavat do jezera, když tu náhle zahlédl kosterní pozůstatky určitě velikého zvířete, jak vyčnívají ze země. To bylo v roce 1991. Pojmenován byl tento dinosaurus ještě tehdy. Jméno mu dali José F. Bonaparte a Jorge O. Calvo. Druhové jméno A. delgadoi, které patří jedinému zatím známému druhu, bylo zvířeti dáno na počest nálezce. Delgadův nález tvoří dosud stále jediné známé kosti Andesaura, které patřily jednomu exempláři. Delgado objevil několik obratlů a pár kostí zadních končetin. Obratle měly kulový kloub, nebyly ploché jako u většiny sauropodů. Někteří paleontologové proto tvrdí, že toto zvíře mělo velmi ohebný ocas. Ze hřbetních obratlů vybíhaly vysoké trny, takže zvířeti ze zad vyrůstal dlouhý a vysoký hřeben, vyšší než u Diplodoka. Více o anatomii Andesaura není známo. Žil v Jižní Americe v Křídě stupně alb, před 100 miliony let. Tehdy po patagonských pláních pochodovali i další gigantičtí sauropodi: Argentinosaurus, Dreadnoughtus nebo jeden zatím nepojmenovaný, zato však gigantický rod. Porovnání zkamenělých kostí Andesaura a Argentinosaura ale nasvědčuje tomu, že tyto rody jsou bezesporu rozdílné. Andesaurus byl tedy dalším velkým sauropodem, který tehdy žil. Patagonie byla skutečnou zemí obrů a jelikož byli tak velcí býložravci, museli být velcí i jejich predátoři, například Giganotosauři. Andesaurus byl nepochybně velký, ale o jeho přesné délce hovoří jednotlivé výpočty a odhady jinak. Jelikož u něj neznáme, na rozdíl od nedávno objeveného obrovského titanosaurida, celou kostru, je složité odhadnout délku zvířete. Některé odhady uvádějí až 40 metrů, což by z Andesaura dělalo jednoho z největších dinosaurů vůbec. Jiné odhady jsou zdrženlivější a uvádějí pak 15 až 18 metrů. Andesaurus žil v nížinách v blízkosti řek a přilehlých lagun. Tam se dařilo jehličnatým lesům a kapraďorostům, takže tento dinosaurus byl obklopen vegetací, kterou se živil. Z takového vlhkého místa se po 100 milionech let stalo argentinské Comahue, kde kromě Andesaura byly nalezeny i stopy iguanodontidů a také Buitreraptor. Ale titanosauridům jako byl Andesaurus se zde také dařilo a toto skvělé zvíře je toho dokladem. Byl to jeden z nejmajestátnějších tvorů té doby!
Jeho popis naleznete například v knize "Dinosauři Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona.

Příště v této rubrice Alvarezsaurus!
 
 

Reklama