Příběhy na vyprávění

Útěk před časem-část 3.

16. července 2017 v 9:56 | HAAS
Pokračování příběhů Džungle času, Zpět do Džungle času a George McCann ztracen v čase je v plném proudu. V minulé části Útěku před časem jste se dočetli o záchraně George McCanna, do té doby uvězněného v nedaleké budoucnosti, v níž bylo lidstvo záhadně vyhubeno. Poručík Dwayne Jackson z americké armády popsal Georgovi, zprvu zmatenému z pobytu v současném Chicagu, jak ho zachránil. Při obědě mu pak sdělil něco velmi podstatného...

ÚTĚK PŘED ČASEM-ČÁST 3.:
"Moje oblíbené," usmál se George, když pohlédl na talíř zdobený dvěma cukrem posypanými sladkými knedlíky. "Višňové, pane. Věřím, že Vám budou chutnat," řekl číšník. "Jsou výtečné," řekl George a chystal se dodat: "Milionkrát lepší, než larvy hmyzu, které jsem musel jíst celý měsíc.", ale nakonec to neudělal. Navíc v celé jídelně mluvil jen on s číšníkem, všichni vojáci v základně byli zticha a snažili se své obědy sníst, co nejdříve to jen šlo. "Nebude-li Vám to vadit," promluvil na něj po chvilce Dwayne, "sdělil bych Vám tu důležitou věc." George pokývl hlavou. "V době, kdy jste byl ztracen v čase, se začaly dít podivné věci. Podívejte," začal tedy Dwayne a ukázal Georgovi titulní stránku novin The Costa Rican Times. Nacházela se na ní pochybná černobílá fotografie světlého, dvounohého netvora s obrovskou hlavou plnou zubů, jež byly na fotografii rozmazány, a s růžky nad očima. "To je nepochybně nějaký druh dinosaura, masožravce," řekl na to George. "Právě o to jde. To zvíře nebylo zpozorováno jen jednou, ale vícekrát. Údajně se toulá kostarickými pralesy a míří čím dál blíž k San José, hlavnímu městu," vysvětloval dále Dwayne. "Myslíte, že pochází z Džungle času? Z Panamy?" optal se ho George. "Jsme si tím jisti. Když jsme pro Vás šli a zavítali do Džungle času, jednoduše jsme se do té rezervace dostali. A to proto, že její oplocení bylo poničené. Tolik obrovských, třeba čtyři metry širokých děr v plotě jsem osobně nikdy neviděl. Věřím, že ohrada Džungle času je silná, to ano. Ale zvířata jí přesto doslova procházejí. Šíří se dál a dál od Džungle času, zatím máme zprávy o jejich možném výskytu v Kostarice, zdá se však, že některá míří i na opačnou stranu, k Panamskému průlivu. Představte si, co by se stalo, kdyby se nějaký Tyrannosaurus či jiný super-predátor vrhl na lodě v nejslavnějším průlivu na světě. To přece nesmíme dopustit," mluvil dále Dwayne. "Můj bože," řekl George a chytl se za čelo, "tohle je moje noční můra. Zvířata nakonec z Džungle času přece jenom unikají. Že jsme kdysi přepnuli to elektrické vedení! Když jsme totiž z rezervace před deseti lety utíkali, museli jsme přetnout dráty, které zásobovali ohradu elektřinou. Mysleli jsme, že plot je dost silný na to, aby tam zvířata udržel i nadále, ale teď, po deseti letech, se ukazuje, že jsem se zase mýlil..." "Nebojte, pane McCanne," uklidňoval ho Dwayne, "z Vaší nejhorší noční můry už jste venku. Ze ztracence v čase se znovu stal velký paleontolog, věřte mi. Jen je na čase skončit tu celou věc s Džunglí času." "Jak to myslíte? Zničit jí?" vyhrkl George. "Ne, nebojte. Džungle času klidně může existovat. Ale je třeba zastavit řádění těch zvířat, která z ní unikají, a zastavit řádění stroje času, který se neustále zapíná a vypíná. Pochopili jsme to tak, že se stroj času, napojený na geotermální energii, občas sám zapne, což vytvoří časovou smyčku v nějakém období pravěku. Tou smyčkou projde do Džungle času nějaké zvíře nebo klidně třeba stádo zvířat, pak se stroj času vypne, smyčka zmizí, a zvířata zůstanou 'uvězněna' v současnosti. Některá jsou obrovská a z rezervace unikají. Potřebujeme tedy zjistit, jak stroj času zničit," mluvil dále Dwayne. Georgovi probleskla hlavou vzpomínka na šek, na který kdysi Rodríguez Edgar Corwin napsal, kolik stroj času stál a kolik on sám jakožto finanční podporovatel projektu zaplatí. Podíval se na Dwayna trochu smutně. "Nic jiného nelze udělat. Stroj času musí být zničen, jinak se Džungle času stane velkým nebezpečím. Jak víte, zvířata se odtamtud rychle šíří," řekl Georgovi poručík. "Dobrá. Asi budete potřebovat mou pomoc, že?" řekl již zklidněný George. "Přesně tak, pane. Vy jediný nám můžete pomoci," zněla odpověď.


Uběhlo pár dní, které George strávil ve vojenské základně. Zcela se proměnil. Poprvé se po dlouhé době hladce oholil, díky čemuž vypadal jako tehdy, před deseti lety. Zdálo se mu, že omládl. Vojáci ho později zavezli zpět do jeho domu. George si vzpomněl na tu hořkou chvíli, kdy mu filmař Ian Palmer nabídl roli průvodce na dokumentaristickém výletu do Džungle času, který skončil tak tvrdě a pro George takřka smrtelně. Dva dny strávil George doma. Pak nadešla chvíle odletu. Let do Panamy byl dlouhý. Na letišti v Ciudad de Panamá se George musel zastavit u recepce. Jeremy Stewarts zde však nebyl. Mladou slečnu, která měla toho dne směnu, George jen poprosil, aby svému kolegovi zanechala vzkaz, který mu George napsal. Děkoval mu v něm za to, že pro něj Jeremy nechal poslat americkou armádu, která mu nakonec zachránila život. Z letiště vyrazili přímo do panamského deštného lesa. Neušli ani dva kilometry, když spatřili první stopu dinosaura daleko od Džungle času. "Víte, co je tohle?" zeptal se Dwayne. George se chtěl na stopu podívat, ale předběhl ho ten druhý paleontolog, Lawrence Lynn. Byl to starší, holohlavý pán s šedou bradkou, brýlemi, žlutými zuby a úzkým úsměvem. Chichotal se a řekl: "To vypadá na nějakého ornithomimosaura. Mohl by to být třeba Struthiomimus. Délka tak tři metry." George jen pokývl hlavou na znamení souhlasu. Na starého pána byl Lawrence Lynn až příliš nadšený. George se ho zeptal, proč. Lawrence řekl, že ho nadchlo hledání George McCanna v minulosti, a od té doby se prý nemůže odtrhnout od studia prehistorické zvěře, živoucí prehistorické zvěře. "Aha," pomyslel si George, "tady si někdo z mých chyb dělá úspěšný závěr kariéry." V podvečer dorazila velká skupina vojáků se dvěma paleontology k Džungli času. Prošli velkým otvorem v plotě. "Tohle místo se mi hrozně líbí, je plné tak zajímavých zvířat!" smál se Lawrence Lynn. "Mě se tedy moc nelíbí," řekl George, "nadělali jsme tu spoustu chyb." "Vždyť bylo vaším snem Džungli času udržet, ne?" zeptal se ho překvapeně Lawrence. "Jo. Ale měli jsme to udělat jinak. Stroj času měl být zničen. Pak by se nestaly ty strašné věci, které mě potkaly..." řekl mu George. "Myslíte, že se ke stroji času dostaneme brzy?" zeptal se Dwayne. George se mu chystal odpovědět, ale najednou se ozval pištivý zvuk. Třepot křídel jako by všechny omámil. Všichni se začali dívat tím směrem, odkud zvuk vycházel. Byl stále blíž a blíž. Jak třepot křídel sílil, ozývalo se jen více a více pištivých zvuků. "Ne!!!" zařval George. Náhle z houštiny vyletělo obrovské hejno Anurognathů. "Pryč! Okamžitě pryč!!!" řval George. "Střílejte, chlapi!" velel Dwayne a celá četa začala pálit ze samopalů. "Tyhle nikdy nepostřílíte!" křičel George. "To chce plamenomety, tak jako kdysi, před deseti lety! S tímhle nic nesvedete... Do Prčic, utíkejte všichni!!!" Vojáci se dali na útěk. Utíkali za Georgem, který je vedl přímo k budovám, z nichž v jedné se stroj času nacházel. Anurognathové napadli jednoho vojáka, ale pouze ho pokousali a pak odletěli. Jaká to byla úleva. Před budovou, v níž se osudný vynález nacházel, nalezl George spoustu prehistorických rostlin. "Páni, vypadají nádherně! Tohle tu posledně nerostlo!" šílel nadšený Lawrence. "Propána, vždyť to jsou jurské kapraďorosty. Časovou smyčkou se sem muselo dostat tolik semen pravěkých rostlin, že se za chvíli mohou stát invazivním druhem," řekl George. Náhle je vyrušil řev. Nějaký voják vřískal a řval o pomoc. Dwayne popadl svou samopal a běžel mu na pomoc. Prohrábl rukou křovisko a odhalil tělo vojáka marně se snažící vymanit se ze spárů Deinonycha. Dwayne na zvíře dvakrát vystřelil, ale tím ho jen naštval. Deinonychus nechal zraněného vojáka ležet a vyběhl přímo proti Dwaynovi. Celá četa vojáků začala s palbou a tak Deinonychus lehl k zemi dříve, než stačil Dwaynovi něco udělat. Ten si jen utřel pot z čela a poručil vojákům, ať se postarají o zraněného. Vrátil se k Georgovi a Lawrencovi. Zrovna vcházeli do stavení se strojem...


"Zničíme stroj času a všechno bude v pořádku," řekl poručík. "Dobrá. Nechte mě to udělat," řekl George. Popadl velkou železnou tyč a začal do celého vynálezu bušit. Ozývaly se zvuky zkratů, drobných výbuchů uvnitř stroje a nakonec hlasité "Zzz!!!". Tím bylo vše ukončeno. "Teď musíme tohle místo opustit," řekl Dwayne. Cestou zpět prošli okolo stáda Camptosaurů. Opět ho doprovázela samice Kentrosaura, pořád ta stejná. George si vzpomněl na to, jak veterináře, který ji ošetřoval, zabil Dromaeosaurus. Celý příběh Džungle času se mu opět přehrál v hlavě. Vyjít z ohromné rezervace uprostřed pralesa nebylo tak nebezpečné, jako sem přijít. Kupodivu nebyl tým následován žádnými hladovými netvory. Padla však tma a tak byl uprostřed pralesa postaven provizorní tábor. George ulehl do stanu a brzy usnul. Po půlnoci se však probudil. Jeho stanu se dotýkal čumák nějakého zvířete. George se zděsil. Vzal si však pistoli a rychle ze stanu vyskočil. Spatřil celkem malého ještěra, jak stan zkoumá. Chytil ho za hlavou. "To není možné. Vždyť to je Estesia! Taky ona prošla časovou smyčkou!" řekl. Nechal však zvíře jít. Odchyt tvorů, kteří z rezervace unikli, nastane až někdy jindy. Ráno se dala četa na pochod. Mnoho hodin poté dorazila na okraj hlavního města země. "Nyní je na čase odletět do Kostariky. Řádí tam to zvíře, které z Džungle času uniklo. Prý napadá krávy na pastvinách, ale jinak se ukrývá v kostarických pralesích," sdělil Georgovi Dwayne. "Myslím, že je to Allosaurus. Ty růžky na hlavě, tvar lebky. Vím, že všechny fotky toho zvířete jsou rozmazané, ale prostě jsem si jistej, že je to Allosaurus, ať to chceš, nebo ne," mluvil otravným tónem Lawrence. "Odchytíme ho," řekl Dwayne. George souhlasil...

Jak si George, Lawrence, Dwayne a vojáci poradí s Allosaurem, nebezpečným masožravcem z období Jury, který nebyl mezi zvířaty, které George McCann a jeho přátelé v Džungli času zkoumali, a nezná tedy všechny aspekty chování tohoto agresivního predátora? A opravdu se část problému vyřešila pouhým zničením stroje času? Nic není tak jednoduché, jak to vypadá...

Útěk před časem-část 2.

10. července 2017 v 9:52 | HAAS
První část příběhu nás zavedla do světa budoucnosti, v němž skončilo předchozí dobrodružství nazvané George McCann ztracen v čase. Paleontolog a nechtěně také cestovatel časem George se potýkal s mnoha problémy. Už měsíc žil ve světě bez lidí, trápily ho výčitky svědomí, samota i nebezpečí ze strany obrovských švábů a stonožek, kteří po nedávném vyhynutí lidstva narostli do obřích rozměrů. Zdálo se, že ho velká stonožka zabije. Ona samotná však padla a za ní se objevili lidé. Poté George omdlel vysílením...

ÚTĚK PŘED ČASEM-ČÁST 2.:
V hrůzné temnotě se k Georgovi blížila nějaká příšera. Pokoušel se vykřiknout, aby upozornil své zachránce. Nějak si totiž pamatoval, že předtím, než upadl do bezvědomí, spatřil dvě lidské postavy. Netvor byl blíž a blíž a George stále ne a ne vykřiknout. Nemohl se ani pohnout. Připadalo mu, že je připoután k nějaké zdi. Podíval se za sebe a uviděl další monstrum. Nebyla za ním žádná zeď, nebyl k ničemu připoután, a přesto v temnotě stál a nemohl se pohnout. Už poznal, co se to k němu blíží. Byly to obrovité stonožky, a bylo jich čímdál víc. Teď konečně vykřikl. S bolestí otevřel oči. Byl to jen sen. Teď už byla ta strašná noční můra dočista pryč. George stěží vydechl a zhluboka se nadechl a potřásl hlavou ze strany na stranu, jako by se ještě stále snažil zbavit se vzpomínek na ten příšerný sen. Podivoval se, kde to právě je. Ležel v posteli, byl přikrytý voňavou dekou, pod hlavou měl dva polštáře. Pomalu se posadil. Na židli stojící u malého stolku ležela jeho košile. Byla úplně čistá. Na stole ležel jeho klobouk, na kterém si tolik zakládal. Na sobě měl bílé tričko, někdo ho tedy převlékl. Odkryl pokrývku a vstal. Když se uviděl v zrcadle, musel se zasmát. Někdo mu sice oblékl čisté tričko, ale jeho obličej byl umouněný a vousy delší, než kdy v životě nosil. Obhlédl celý pokoj. Byl velmi luxusní, skříně byly vyrobeny ze světlého dřeva, na zemi se nacházely bavlněné koberečky a velká okna zahalovaly průsvitné, bílé závěsy. Odkryl je a podíval se z okna. Nedokázal uvěřit vlastním očím. "To je Chicago. Chicago v současnosti," pomyslel si. Zlehka otevřel okno. Na silnici stála kolona aut, neustále se ozývalo troubení a pod okny této vysoké budovy kráčeli skuteční lidé. "Nejsem pořád ve snu?" zeptal se sám sebe George. Pak se pomalými kroky, přece jen byl stále unavený, vydal ke dveřím. Než k nim však stačil dojít, otevřel je nějaký muž a vstoupil do místnosti. "Pane, vy jste se již probral? To jsem rád!" řekl. Vypadal příjemně, měl široký úsměv a byl to Afroameričan. Oblečen byl ve vojenské uniformě. "Co se stalo?" zeptal se George, čímž vojákovi jen dokázal, že je plně při vědomí. Muž mu nabídl, ať se ještě posadí na postel. Sám velmi elegantně přemístil Georgovu vypranou košili z židle na stůl a posadil se na ni. "Víte, byl jste v komatu pět dní," řekl. "Opravdu? A jak to? Pamatuji si, že naposledy jsem byl v nějaké budově, šla proti mne obrovitá stonožka a... Bylo to v budoucnosti. Nebo... Ne? Zešílel jsem snad?" mluvil George. Voják se usmál a řekl: "Nezešílel jste, nebojte. Skutečně jste byl v budoucím světě a my Vás z něj zachránili. Já jsem poručík Dwayne Jackson z americké armády. Cestovali jsme po proudu času, abychom Vás zachránili, protože jeden Váš přítel nás informoval o všem, co se Vám stalo." George se na chvíli odmlčel. "Fernando? On proběhl časovou smyčkou?" řekl George. Mohl mluvit o časových smyčkách, přišlo mu, že voják moc dobře ví, o co zde kráčí, a byla to pravda. "Ne, pan Jeremy Stewarts z letiště v Ciudad de Panamá," odpověděl Dwayne Jackson. "On dostal mou zprávu. Takže vysílačka fungovala. Z minulosti jsem odeslal vzkaz Jeremymu Stewartsovi do jednadvacátého století a vzkaz mu došel. Neuvěřitelné," zněla Georgova slova. "Mohu Vám povědět, co všechno se stalo, jestli chcete," nabídl se voják. "Rád si Vaše vyprávění poslechnu," řekl na to George. "Všechno to začalo tak před pětatřiceti dny," začal Dwayne s vyprávěním, "když americkou armádu informoval muž jménem Jeremy Stewarts, pracovník panamského letiště, o zprávě, která mu přišla. Nedokázal ji pochopit. Zněla: 'Jeremy, zdravím Tě. Tady je George McCann a další dva lidé, Fernando Cortes a Freddy Dixon, členové štábu s cílem natočit volně žijící zvířata v Džungli času', pak následovalo vysvětlení, jak jste se vy tři ztratili v pravěkém světě, a že za to mohl stroj času v té Džungli času, a pak jste řekl: 'Prosímtě, Jeremy, kontaktuj nejvyšší úřady! Přehraj tento vzkaz u někoho výše postaveného, aby pro nás byla přes stroj času v džungli poslána záchranná výprava!' Vzkaz byl přehrán u mě, Dwayne Jacksona. O Džungli času jsme samozřejmě věděli a také se vědělo, že vy jakožto známý paleontolog z Chicaga jste několik dnů nezvěstný. Proto jsme zahájili operaci 'Záchrana George McCanna' a vydali se do Panamy...


Museli jsme však nejprve zjistit, jak se za Vámi dostat do světa minulosti. Najali jsme několik fyzikálních expertů a s nimi se do Džungle času vypravili. Dostat se do 'rezervace' nebyl obtížný úkol, i když jsme přitom vyplašili stádo nějakých velkých býložravých dinosaurů. Měli jsme s sebou paleontologa, Lawrence Lynna, který řekl, že jsou to Camptosauři, a že se jich nemusíme být. Když jsme pročesali Džungli času a konečně nalezli velkou časovou smyčku v budově se strojem času, bylo nám jasné, že už víme, kudy se k Vám dostat. Experti sice nedokázali vznik toho jevu vysvětlit, označili ho jen jako velkou sílu, která si doslova dělá, co chce. Zkoumali jsme přístroje k zapínání časových smyček." "Ano, jednu takovou jsme si tehdy vzali předtím, než nás stroj času pohltil. Snažili jsme se pak dostat do současného světa," přerušil ho George. "My jsme jich vzali hned několik. Náš velký tým se tedy vypravil do minulosti s tím, že jsme doufali, že se s pomocí přístrojů nakonec vrátíme do jednadvacátého století. Dokud u něj svítil nějaký cuplík, byli jsme si jisti tím, že se domů vrátíme. Šli jsme pak doslova po Vašich stopách. Nejprve Trias, pak Karbon, potom Eocén, potom jsme se dostali do Jury. Tam jednoho vojáka sežral Ceratosaurus. V jeho hnízdě jsme našli lidské ostatky. Patřily panu Dixonovi. O jeho smrti nám jistě ještě něco povíte. Přístroje k utváření časových smyček dokonale kopírovaly Vaši cestu, a tak jsme se dále vypravili do světa, který na přístroji nebyl naznačen. Nevěděli jsme, o co má jít. Až později jsme zjistili, že to je svět budoucnosti. A to poté, co jsme do něj vkročili. Na rozdíl od Vašeho přístroje, ty naše měly nabité baterky a tak jsme se do budoucnosti vydali s jistotou, že se také jistě vrátíme zpět domů. Do Chicaga v budoucnosti jsme se dostali před deseti dny a po pěti dnech jsme Vás nalezli.


Přežili jsme útoky dravých švábů, kteří skoro zabili jednoho člena týmu. Naštěstí jsem ty příšery postřílel právě včas. Obřími šváby se to v budoucnosti bude na Zemi jen hemžit. Několikrát jsme se potkali i s velkými stonožkami. Náš expert na pravěk tvrdil, že se trochu podobají Arthropleuře, prehistorické stonožce, přestože jsou jistě potomky těch dnešních. Brzy jsme se přesvědčili o tom, že jsou nadmíru nebezpečné. Jeden člen týmu jimi byl napaden a kousnut. Jed mu způsobil otravu krve a nebýt rychlého návratu do jednadvacátého století, nepřežil by. Nyní se nachází v nemocnici, věřte mi, je na tom vážně špatně, ovšem jeho stav se pomalu, pomalu lepší. Vás jsme nalezli jen díky tomu, že v budoucnosti je na Zemi ticho. Nezpívají ptáci, nebzučí mnoho hmyzu. A tak jsme jednoho večera uslyšeli strašný výkřik. Byl to výkřik tak bolestný, že se nám, tvrdým chlapům z armády, sevřela srdce. Utíkali jsme za zdrojem toho výkřiku a byli jsme si jisti tím, že jste řval vy. Vkročili jsme do té polorozpadlé budovy a posvítili baterkami na karapax toho monstra. Obrovská stonožka se chystala Vás zabít. Dal jsem jí tři rány do zad pistolí s tlumičem. Pokud jste neslyšel žádné rány z pistole, pak to bylo díky tlumiči. Asi to bylo překvapení, že? Vidět nás za tou stonožkou. Brzy za mnou přiběhli další chlapi. Podával jste nám ruku a pak jste omdlel. No, a my jen rozbili tábor v jedné z ulic, zapnuli časovou smyčku a vrátili se do současného světa. Nejprve jste byl poslán do vojenské nemocnice, čtyři dny si Vás tam nechali a byl jste na přístrojích. Pak jsme Vás přemístili sem, protože doktor tvrdil, že se z toho spánku brzy proberete. To je celý příběh. Končí zde a tady, mým vyprávěním," a Dwayne Jackson pokýval hlavou a gestem naznačil, že je to všechno. "Takže já jsem ve vojenské stanici?" optal se ho George. "Ano, jste. Tady v Chicagu moc vojáků není, ale přesto tu máme malou základnu. Pokud Vám to nebude vadit, odvedu Vás teď na oběd," řekl Dwayne. "S radostí si ho dám. Těch hmyzích larev jsem měl už dost," řekl George a Dwayne se zasmál. George si připadal jako doma. Šel po chodbě a potkával spoustu lidí, mnozí se k němu hrnuli a ptali se ho na zdravotní stav. George jim rád říkal, že je v pořádku a oni vypadali nadšeně. U oběda pak Dwayne sdělil Georgovi něco velmi důležitého...

George McCann je tedy zachráněn! Nachází se zpět v současném světě, ale zdá se, že jeho dobrodružství zde ještě nekončí! Co se mu asi Dwayne Jackson chystá sdělit? Pokračování příště!

Útěk před časem-část 1.

5. července 2017 v 11:29 | HAAS
V přání k minulým Vánocům jsem uvedl, že napíši pokračování jednoho z mých velkých příběhů. Neměl jsem však na mysli příběh Lovci kryptidů. Chtěl jsem nastínit existenci nadcházejícího pokračování mé ságy příběhů, jež je složena z mých nejoblíbenějších, které jsem zatím napsal... O letních prázdninách v roce 2014 jsem začal psát příběh Džungle času, který měl tehdy celkově úspěch. Jistě si pamatujete na slibný projekt amerických vědců v panamské džungli. Z pouhého výzkumného procesu se nakonec stal boj o přežití, v němž zahynula řada pracovníků Džungle času i samotných obyvatel Panamy. George McCann, paleontolog, který za vším stál, nakonec všech událostí litoval. O deset let později se však do Džungle času vrátil (druhý díl, Zpět do Džungle času) s filmařskou expedicí, která mu nabídla velkou finanční odměnu za roli průvodce. Výsledek byl pro George katastrofální. Se zvukařem Dixonem a tvrdým mužem džungle Fernandem zůstal ztracen v čase a potuloval se s nimi po různých geologických obdobích (třetí díl, George McCann ztracen v čase). Poslední část příběhu jsem napsal 22. února 2015. Skončila velmi otevřeně; George McCann se záhadně pomocí časové smyčky dostal do budoucnosti. Na cestování do budoucnosti nebyly časové smyčky ani samotný stroj času, který byl v Džungli času využit, uzpůsobeni. George zůstal, celý zahořklý po celém nebezpečném dobrodružství, uvězněn v budoucím světě bez lidí. A co se zdálo jako zápletka, na kterou naváže další část příběhu, skončilo pro George jako trpná porážka. Takový měl být konec celé série příběhů o Džungli času... Avšak již delší dobu jsem jako autor přemýšlel, zda mám George McCanna, postavu, kterou jsem si oblíbil, nechat zemřít ve světě plném obřího hmyzu a poničených mrakodrapů, v němž může zemřít zrovna tak kvůli strachu a šílenství ze samoty, jako kvůli ostrým kusadlům nových obyvatel Země. Žádný z mých příběhů ještě neskončil tak špatně. A tak jsem se právě již minulý rok rozhodl, že pokračování musí přijít. Tentokrát je to spíše osobní záležitost, neboť jako autor cítím, že příběh o čase a jeho tajemné síle ještě neskončil. A tak se George McCann vrací, a s ním přichází i čtvrtá část série o Džungli času... Velmi bych si přál, abyste si ji užili stejně tak, jako si její psaní užiji já sám!

ÚTĚK PŘED ČASEM-ČÁST 1.:
Rudé sluneční paprsky líně prorazily temnotu. Okraj žhavé hvězdy, kdysi tak životodárné pro lidstvo, oslňoval svým světlem poničený svět. Polorozbořené mrakodrapy vrhaly strašidelné stíny, které si svými tvary a velikostmi nezadaly ani s hrůzou největších dravých dinosaurů. Pro člověka, který by v takovém světě žil, by takové úkazy znamenaly jen památku po hrůzné dychtivosti lidstva ovládnout přírodu. Celou tu plošinu plnou smetí a odpadu, celé Chicago a vůbec celý svět však neobýval jediný člověk. Všichni zmizeli a v této době již nikdo a nic nevěděli, proč. A přesto jeden cestovatel v čase přežíval v tomto výjevu z hororového filmu. Byla to pro něj noční můra. Byl tou tajemnou silou, která mu kdysi umožnila studovat prehistorické tvory, vysazen ve vlastním domově, v Chicagu, a přesto ne v současnosti. Snad to bylo jednadvacáté století, snad ne? George McCann měl však ve všem jasno: zde prohrál. Uběhl už měsíc od doby, kdy do světa budoucnosti přišel. Tehdy se baterie přístroje s časovou smyčkou vybila. Vysílačka, přes kterou kdysi poslal vzkaz z minulosti Jeremymu Stewartsovi, stále fungovala, ale nikdy mu nikdo na jeho zprávu neodpověděl. A jak čas plynul, den za dnem, George stále více litoval toho, že "Džungli času" vůbec vymyslel, a že jej to vše ohledně cestování v čase někdy napadlo. Teď za to sám platil tvrdou daň. Slunce již vystoupilo nad obzor a George, dosud přemýšlející o svých nebezpečných dobrodružstvích i svém trpkém konci zde v budoucnosti, konečně vstal. Byl celý vysílený. Jeho šedobéžová košile, nyní dokonale zčernaná kvůli nečistotám, byla zcela roztrhána na cáry. Kalhoty už měl až po kolena roztrhané na třásně a boty byly kompletně okopány. Jen klobouk, tak výrazný symbol kdysi nadšeného amerického paleontologa, si stále ponechal svou čistotu. George si jej nasazoval na hlavu jen občas, jindy jej skrýval ve svém ušpiněném batohu. Dosud se nedozvěděl, do jaké doby se to vlastně dostal. Přístroj časové smyčky mu to nikdy neukázal, nebyl na to ani vyroben. Mezi troskami zde George nenalezl jediné vodítko, žádný nápis s letopočtem, ne, toto byla jednoduše blízká budoucnost. George přežíval jen díky tomu, že pojídal larvy hmyzu. Nejprve se živil syrovými larvami, nyní se však naučil rozdělávat oheň a tak si je opékal. Po rutinní snídani složené z larev švábů se vydal na průzkum okolí. Držel se na vyvýšenině, kterou si před měsícem nalezl. Nejdále se vydával k mostu, tam se to ale hemžilo dospělými šváby, dlouhými až 30 centimetrů, a těm se George kvůli jejich dravosti snažil vyhýbat co největším obloukem. Z toho důvodu k mostu raději nechodil příliš často. Vodu si zprvu nabíral v řece, ale když pak dostal třídenní záchvat bolestí v břiše, rozhodl se, že tak již činit nebude. Místo toho si v městském parku, který se měnil na prales plný šlahounů a lián, rozmístil několik plechovek, do nichž každé ráno padala rosa. Občas i pořádně zapršelo, a tehdy měl George jedinou příležitost se osprchovat. Tentokrát se vydal k velkému mrakodrapu, který však připomínal spíše nějakou zrezivělou věž ve starém přístavu. Zabývat se páčidly skleněných dveří nebylo nutné. George prolezl velkými prasklinami ve skle. Ocitl se v temném přízemí budovy. Neměl svítilnu, ovšem jeho oči si tmě brzy přivykly. Okamžitě přiběhl k rohu poblíž schodiště, zataraseného kusy omítky a nějakými trámy. Nalezl zde velká hmyzí vajíčka, přilepená ke stěně. Všechna je umístil do své plechovky. Náhle za sebou uslyšel pískot. Jako ve snu vstal pomalu ze dřepu a otočil se na tvora, který tak pronikavý skřek vydal. Byla to obrovská krysa. S nimi George špatné zkušenosti. Tito nemilosrdní hlodavci z něj neměli strach, poněvadž dobře věděly, že George je naprosto neozbrojen a není schopen jim ublížit. Rychlostí blesku se vrhla k jeho nohám. George ucukl a vykřikl hrůzou. Po mnoha dnech ze sebe vydal hlásku. To mu najednou dodalo na sebevědomí, vždyť uslyšel hlas George McCanna! Utíkal ke dveřím a prolezl velkou prasklinou. Krysa utíkala za ním. Byla rychlejší než on, avšak George se vyšplhal na jeden z telegrafních sloupů a tím unikl jejím ostrým zubům. Nebylo pochyb, že obří krysa by jej již ráda viděla mrtvého, stejně jako všichni její bratři, sestry, strýčkové i tetičky. Za pár minut se vzdálila a George seskočil dolů, a utíkal do svého úkrytu jak jen nejrychleji mohl...


Proklouzl skulinou, která vedla do prostorného sklepení vysoké budovy. Byl zde nízký strop, proto zde George mohl lézt jen po kolenou. Cítil se zde však bezpečně. Zatarasil vchod tak, aby do něj žádná velká krysa nestrčila svůj ohyzdný obličej a obrátil svou pozornost k uhasínajícímu ohni uprostřed sklepení. Přiložil do něj hrst větviček, které nasbíral v parku, a oheň ho hned trochu rozradostnil. Nabodal na dva ostré, tenké klacíky hmyzí vajíčka, která právě uloupil a opekl si je. Potom se uložil ke spánku. Odpoledne ho probudily šustivé zvuky. Něco se snad dostalo do jeho úkrytu! Otevřel oči a zpozoroval tři obří šváby, jak zrovna prorazili skulinu. Nevěděl, jak se jim to podařilo, ale nemělo cenu nad tím přemýšlet. Neměl, jak se bránit, tak se George dal na okamžitý ústup. Měl tu nouzový východ. Odkryl zrezavělou mříž a skočil do kanálu, kterým nyní neproudila již žádná voda. Pak za sebou mříž zavřel. Nevěděl, že se právě dostal do teritoria obrovského zabijáka, žijícího tajně v podzemí poničeného Chicaga. Kráčel k nejbližšímu otvoru, kterým pronikalo seshora světlo. A tu náhle uslyšel klapavé zvuky končetin nějakého členovce. V té tmě nějakých deset metrů za sebou spatřil ohavný zjev. Opět ze sebe vydal zvuk plný hrůzy, ale tím zároveň nabyl jinak poloztraceného vědomí, jež mu jinak způsobovalo trápení ze ztráty v budoucnosti a osamění. Přiběl k otvoru a silou vyrval poklop. Nebyl nijak silný, zvláště po měsíci stráveném v tomto děsivém světě, ale odstranit zrezivělý poklop bylo vážně snadné. Utíkal dál po špinavé asfaltové silnici. Z kanalizace mezitím vylezla obrovitá stonožka. Musela mít minimálně čtyři metry na délku a Georgovi, který si po mnoha dnech uvědomil, co bylo jeho povoláním, se vybavilo v mysli jméno Arthropleura. Vzpomněl si na setkání s tou obří stonožkou v období Karbonu. Tato stonožka však mnohem více připomínala ty dnešní. Byla to v podstatě její zvětšená verze. Lišila se od nich jen svou velikostí. George při běhu sípal, byl zcela znaven a jen tak tak se protáhl vstupem do nějakého domu. Stonožka se hnala za ním. Prorazila vchod a donutila George stáhnout se ke zdi. Z George lil pot a začínala ho bolet hlava. Trochu churavěl už delší dobu, ale nyní se ho vše zmocnilo naráz. Klesl k zemi, neschopen boje, který by tak jako tak skončil dobře jen pro stonožku. Očekával už jen svou smrt. Ještě ze sebe vydal poslední křik. Sám se divil, jak pronikavý byl. Nato se před jeho očima začaly objevovat mžitky. Velká stonožka se měnila v rozmazaný patvar. Jak se k němu pomalu blížila, její ohromná kusadla připomínala kulaté míčky. Pak se náhle ozval jakýsi zvuk. George omdléval hrůzou, ale ten zvuk poznal. To přece nemůže být pravda! Odmítal tomu uvěřit! Ne, skutečně, nemýlil se! Ten zvuk je mu známý. "Tady je!", to přece byla lidská slova. Teď ale přece nemůže omdlít! Snad jsou tu lidé! A snad jej chtějí zachránit před jistou smrtí! George bojoval sám se sebou, zatímco se stonožka vyděšeně otáčela a sama se setkávala se svým koncem. Když padla, mžitky před Georgovýma očima na chvilku zmizely. Viděl světlo baterky. Oči se mu otevřely a třesoucí se ruku natahoval k temné postavě. Za ní přicházela další. Viděl, že se na něj obě lidské postavy dívají. Když se k němu začaly blížit, ztratil vědomí...

Co má znamenat přítomnost lidí v budoucnosti? Bude snad George zachráněn? Zachránil se snad Fernando před dravými dinosaury a přivedl mu pomoc, nebo snad vděčí za záchranu Jeremymu Stewartovi? A jak ho mohli lidé nalézt v době, do níž se žádný člověk nikdy neměl dostat? Není to jen nějaký sen? Nebo je budoucnost skutečně obývána přežívající skupinou lidí? Na tyto jednoduché otázky se nám možná dostane složitá odpověď, rozhodně se jí však dočkáme ve druhé části příběhu Útěk před časem!!!

Lovci kryptidů: Svět před záhubou (6/6)

26. června 2017 v 11:43 | HAAS
V minulé části se Lovcům kryptidů podařilo získat druhý přístroj k ovládání Zhou Lenových kryptidů a vojáků. Stisknutím tlačítek na obou získaných zařízeních zablokovali veškerou aktivitu Zhou Lenovy armády a zastavili tak příšerné řádění nestvůr v ulicích New Yorku. Po přemožení posledního útočníka z řad kryptidů, medvěda krátkočelého, se situace jako by uklidnila. Avšak Jack měl zlé tušení, zvláště poté, co Pauline, skrývající se v hotelu, dlouho nevolala. V jejím pokoji nakonec nalezli výzvu. Musí Zhou Lenovi vrátit oba přístroje, s jejichž pomocí je schopen napáchat strašné škody. Pokud tak neučiní, unesenou Pauline zabije...

LOVCI KRYPTIDŮ: SVĚT PŘED ZÁHUBOU, ČÁST ŠESTÁ:
Vojenský vrtulník doletěl na okraj městečka Waverly při hranici států New York a Pensylvánie. Stará pískovna, o které se Zhou Len zmiňoval ve výhružném dopisu, byla vidět už z dálky. Byla to písčitá prohlubeň nacházející se v dostatečné vzdálenosti od města, kam si občas chodily hrát jen děti, a často pak za to slýchávaly výtky od svých rodičů. Pískovna byla nebezpečným místem. Z možné prohry zoufalý Zhou Len se sem uchýlil jen proto, že si byl vědom, jak může místa využít. Ze středu pískovny se tyčil vysoký stožár. Vypadal jako jeden z jističů, jaké jsou vídány vedle raketoplánů. Jakmile Jack vyskočil z vrtulníku, následován svými čtyřmi přáteli, okamžitě zpozoroval Zhou Lenovu helikoptéru, stojící kousek od prohlubně. V nejvyšších patrech stožáru bylo i z dálky vidět několik osob, držících svítilny. Bylo už krátce před půl nocí a na noční obloze se objevil jako děsivý zjev bílý úplněk. Vynořil se pomalu zpoza dešťových mraků, jejichž černotu ozářil. Celá pískovna teď svítila. "Vsadím se, že Zhou Len chce mluvit jen se mnou. Beru si ty dva přístroje a rovnou jdu na věc. Raději za mnou nechoďte, mohl by Pauline ublížit," vysvětlil vše krátce Jack. Pak se zcela neozbrojen vydal dolů z kopečka do té prostorné jámy a odtamtud zamířil rovnou ke stožáru. Zastavil se patnáct metrů před ním. "Vidím, že jdete v pravý čas, pane Owene!" ozval se Zhou Lenův hlas, zesílený velkým megafonem. "Slečna Jetkinsová už pomalu padá do mdlob. To víte, ta výška tady, a celý den bez vody v letním horku. Celé odpoledne tu na ní, mým přítelem Samem Weberem dokonale přivázané ke sloupu, pražilo sluníčko," mluvil dále drze Zhou Len. Jack by byl vykřikl něco, co by Zhou Lena jistě velmi naštvalo, ale nechal si to raději pro sebe. Teď nebyl čas na provokace z Jackovy strany. "Mám tu pro Vás oba přístroje!" zvolal Jack, jak nejhlasitěji mohl. Zhou Len mu poručil, ať vyleze na stožár. Byl to dlouhý výstup. Staré kovové schody, směrem nahoru se obtáčející po celém obvodu stožáru, byly rozskřípané a vydávaly hrozný zvuk. Zhou Len ani Sam Weber teď na Jacka neviděli, ale podle hlasitosti skřípání schodů moc dobře věděli, jak daleko se svým výstupem je. Dalekohledem s nočním viděním kontrolovali ostatní Lovce kryptidů a americké vojáky na okraji pískovny. Nechtěli, aby je překvapili nějakým dárečkem. Na to byl i Zhou Len příliš obezřetný. Po každých třech metrech minul Jack plošinku síťovitého povrchu, tudíž získával představu, jak to tam nahoře asi vypadá a kde konkrétně je Pauline uvázaná. Jít takhle neozbrojen proti Zhou Lenovi byla sebevražda a Jack si toho byl moc dobře vědom. Ale postupoval dál. Nakonec vystoupal až nahoru. "Á, konečně jste tu. Že vám to ale trvalo, vy jeden loudale," chechtal se zlověstně Zhou Len. Pauline byla silnými provazy přivázána k železnému sloupu vycházejícímu ze síťovité desky, na které všichni stáli. Sam Weber na Jacka zamířil docela obyčejnou pistolí. "Teď ty ovladače!" zařval Zhou Len. Jack je oba vytáhl z kapes. Sam se zcela zaměřoval na Jacka a pozoroval každý jeho pohyb. Stejně tak Zhou Len byl na něj zaměřen. Než jim oba předal, trvalo to několik minut. "Skvělé," zaradoval se zlověstný Zhou Len. "Ať svět vidí, kdo mu bude vládnout," řekl ještě. "A teď," poručil Weberovi, "oba zastřelit. Nejsou nám už k ničemu." Weber nejprve zamířil na Pauline, zatímco Zhou Len svou pistolí držel Jacka v uctivé vzdálenosti. "To přece nemůžete, takhle sprostě nás tady pozabíjet," řekla Pauline, když na ní Sam Weber zamířil a chystal se stisknout kohoutek. "To musíme. Musíme se Vás zbavit, abychom ovládli tuto planetu," řekl Zhou Len, otočený k ní zády. "Hej, pitomci! Chytejte!" ozvalo se. Z plošiny o tři metry níže vyletěl nahoru plynový granát a okamžitě vybuchl. Weber ani nestačil stisknout kohoutek. Na plošinu se okamžitě zahákla dvě lana s háky. Akihiko a Fahad vyskočili proti Weberovi i Zhou Lenovi a skolili je pěstmi. Po schodech vyběhl nahoru Roger se svou laserovou pistolí a za ním běžel i neozbrojený Pierre. Jack se v plynu trochu dusil, ale brzy ho odvedli zpět ke schodům, kde se mu ulevilo. Akihiko a Fahad drželi již odzbrojené darebáky. Jack teď přiběhl k Pauline a nožem přeřezal provaz. Pauline k němu jen malátně upadla a snad i omdlela. Zhou Len se zničehonic vytrhl z Fahadova sevření, kopl ho do břicha a svalil k zemi. Popadl svou pistoli a znovu zamířil na Jacka. Ten se proti němu vrhl pouze se sevřenou pěstí. Dal mu hrozivou ránu do obličeje. Zhou Len spadl z desky s příšerným křikem. Nepochybně to bylo volání o pomoc v čínštině. Tam dole se zvířil písek. A tam, v hluboké propasti těsně vedle stožáru, plné písku a sutin, Zhou Len skončil. "Ne! Můj šéf! Ne!" řval Sam Weber a byl Akihikem odtažen ke schodům. "Tohle se nám ještě může hodit. Zničíme to," řekl Jack a zvedl ze země oba přístroje, které zločincům opět vypadly z rukou. Jack pomohl dolů Pauline, když se konečně probrala. Před stožárem už na ně čekali vojáci, kteří je odvedli zpět do vrtulníku...


Ulicemi New Yorku proniklo denní světlo. Na vysokém mrakodrapu stáli Akihiko, Pauline, Jack, Pierre, Fahad a Roger a dívali se na celé město, stále ještě poničené, pomalu však již přeměňované na majestát Spojených států. "Poslyš, Jacku, neměl jsi strach, když jsi tam šel nahoru sám a neozbrojen?" zeptal se Pierre a otočil se napravo na svého kamaráda. "Věděl jsem, že zasáhnete. Ale trochu nervózní jsem byl, to ano. Když jsem zpozoroval, jak na mě Sam Weber, předtím sledující jen Vás, zírá, bylo mi jasné, že o tom víte, protože jste také měli dalekohled s nočním viděním. A za pár minut jste byli nahoře," mluvil Jack. "Nikdy Vám to nezapomenu," řekla Pauline. "Myslím, že Zhou Len to má spočítané," řekl Akihiko a s úsměvem svou železnou tyč opřel o plochou střechu budovy. Fahad a Roger se také trochu usmáli. Jejich nepřítel byl zničen. Pierre byl rád, že jeho úhlavní nepřítel, proradný Sam Weber, byl konečně zatčen a tentokrát bude ponechán v amerických věznicích. Invaze Zhou Lenových kryptidů byla zastavena! "Zachránili jsme svět před záhubou, není to skvělý? Jupí, Lovci kryptidů, to je prostě elita!" smál se Pierre. Začal proti nim foukat příjemný, chladný vítr, a Pierre řekl: "Je to nádherný konec." Jack se na něj opět tajemně podíval a řekl: "Ne. Tohle byl teprve začátek!"

"Svět před záhubou je, zlo hrozí útokem, a vzdát to bez boje se nelíbí nám všem. Já byl vlk samotář, teď po boku mě máš... Bít se jako jeden muž, bitvu vyhrát, rvát se ostří jako nůž a zločin potrestat. Jen spolu silní jsme, jak jeden muž se rvem, jen spolu silní jsme, jak jeden muž se rvem!!!" (Avengers).
KONEC 1. SÉRIE.

Lovci kryptidů: Svět před záhubou (5/6)

24. června 2017 v 11:12 | HAAS
Jak již víte, Zhou Len s pomocí úplatku unikl z vězení v Číně a rozhodl se konečně zrealizovat svůj plán k ovládnutí zeměkoule. S pomocí kryptidů, které pochytal při sledování výprav Lovců kryptidů, demoluje New York, a konec světa se blíží... Existuje jen jediný tým, který jej může zastavit-Lovci kryptidů! Nejprve je však třeba vyřešit, jak najít Zhou Lena a získat druhý přístroj k ovládání kryptidů a jeho vojáků. Bez něj nebude možné řádění zastavit...

LOVCI KRYPTIDŮ: SVĚT PŘED ZÁHUBOU, ČÁST PÁTÁ:
"Vyžaduji listinu podepsanou samotným prezidentem Spojených států amerických, který mi z moci své i ostatních předá vládu nad touto zemí. Jinak New York podlehne zkáze, a následovat budou tato města: Chicago, San Francisco, San Diego, L. A., Phoenix, a pokud se americká vláda i armáda nepodvolí mé úžasné, nepřekonatelné moci, pak srovnám se zemí celou zemi. Ať se žádný ze spojenců Spojených států nepokouší proti mne zasáhnout, jinak srovnám se zemí celé lidstvo!" řval v televizních obrazovkách celého světa zpupný Zhou Len a držel při svém výstupu mapu, v níž byla zaznačena všechna ta místa, jež chtěl zničit. "Lidstvo nyní pozná, kdo má být jeho vládcem!" skončil Zhou Len svůj monolog. Hned poté nechal zatknout amerického kameramana, který se dobrovolně, za velké peníze, nabídl k natočení přímého přenosu, a společnosti, u které kameraman pracoval, začal hned vyhrožovat, že pokud nebude plnit jeho příkazy, jejich zaměstnanci příšerně ublíží. Nad zdemolovaným New Yorkem již zapadalo slunce. Jack, Pierre, Akihiko, Roger a Fahad se konečně dostavili k mrakodrapu, z jehož střechy byl před nedávnem Zhou Lenův přímý přenos vysílán. "Tak, máme je, Zhou Lenova helikoptéra je tam nahoře. A koukněte, kdo na nás mává," řekl naštvaným hlasem Akihiko. Z vršku budovy se na Lovce kryptidů drze šklebil Sam Weber. "Můžete mi vysvětlit, proč nesedí za mřížemi v Estonsku?" řekl Pierre. "Potom, jak brutálně zabil mou sestru, měl sedět do konce života," dodal ještě. "Myslím, že ho Zhou Len vykoupil," zamračil se Jack. "Co teď uděláme? Zase se probijeme nahoru?" řekl Fahad. "Ne," zamračil se ještě temněji Jack, "raději tam vyletíme." Kousek odsud stál vojenský vrtulník. Jack přesvědčil pilota, že je nutné, aby je dopravil nahoru. Ten neváhal a nastartoval motor. Vrtulník vzlétl. Za chvíli se již nacházel na úrovni střechy mrakodrapu. Vojáci, Sam Weber i Zhou Len naskákali do své helikoptéry a ukázali na kameramana, kterého drželi v zajetí. Byla to výhrůžka. Ale Jack musel zariskovat. "Akihiko, Fahade, na vrtulník!" zavelel. Přední sklo vojenské helikoptéry prorazila dvě lana s hákem na konci, jež si Akihiko s Fahadem okamžitě připoutali k pasu. "Co to proboha děláte?!" zařval vystrašeně pilot. "Chytáme se jejich vrtulníku," usmál se Fahad. Nepřátelská helikoptéra vzlétla. Fahad a Akihiko proskočili předním sklem vojenského vrtulníku a opět byli neseni tím nepřátelským. Jack poručil pilotovi, ať s helikoptérou sletí dolů. Jakmile byli na zemi, vyskákali jeden po druhém z vrtulníku, Roger nasedl na motorku, Jack a Pierre do limuzíny a vydali se za Zhou Lenovým vrtulníkem. V těch chvílích se už Fahad a Akihiko škrábali dovnitř helikoptéry. Akihiko jedinou ranou svou železnou tyčí prorazil dveře. Skočil po Zhou Lenovi a dal mu železnou tyčí takovou ránu přes obličej, že to Zhou Lena okamžitě položilo. "Ne, propána! Ne!" řval Sam Weber, když uviděl, že jeho pánovi vypadl z kapsy druhý ovladač kryptidů. Fahad ho popadl do ruky. Weber ho ale kopnul do obličeje a přístroj Fahadovi vypadl z ruky. Teď ho Sam chytil. Akihiko svou železnou tyčí práskl Webera přes ruku a přístroj se opět ocitl v dosahu všech. Ale Weber byl přece jen rychlejší. Popadl ho a hodil ho jednomu z vojáků. Ten zamířil na kameramana, chtěl ho okamžitě zastřelit. Ale Akihiko se nedal možnou smrtí rukojmího zastrašit. Jeho železná tyč pronikla přímo do hlavně vojákovy pušky. Prorazila celou zbraň a konec tyče uštědřil vojákovi bolestivou ránu do břicha. Pak Akihiko tyč vytáhl a zvedl z jeho rukou onen předmět. Fahad zatím dotlačil Webera k řízení vrtulníku, omráčil oba piloty, vytáhl pistoli jednoho z nich a chystal se proradného zabijáka zastřelit. Vrtulník se však pomalu řítil k zemi. Fahad musel začít řídit. Hned jak helikoptéra pod jeho řízením přistála na dalším mrakodrapu, Zhou Len a ostatní vojáci se na Akihika s Fahadem vrhli. "Chytejte!!!" zařval Akihiko a hodil kovový předmět z výšky stovek metrů. Roger, nacházející se již poblíž mrakodrapu, dal motorce pořádně zabrat. Rozjel to na plné pecky a nadskočil s ní tak, že předmět chytil. Bylo to neuvěřitelné, ale opravdu se to stalo. Limuzína s Jackem a Pierrem zastavila. "Máme je! Skvělé!" zařval radostí Jack a vyskočil do vzduchu. Zapnul oba přístroje zároveň. Na střeše mrakodrapu docházelo k hrozivému zápasu. Po vypnutí obou přístrojů všichni Zhou Lenovi kryptidi i vojáci jako by "zmrzli". Akihiko a Fahad jim dávali co proto. Zhou Len a Sam Weber je ale vykopli z helikoptéry. "Ještě není po všem, cheche!" smál se zlostně Zhou Len...


Vrtulník odletěl. Akihiko a Fahad seběhli po schodišti mrakodrapu dolů a ocitli se venku. "Vyhráli jsme! Jupí!" radoval se Pierre. "Zachránili jsme New York před zkázou..." radoval se dál, ale Jack ho zastavil. "Ještě není vyhráno," zasupěl. Přímo před nimi stál v ulici medvěd krátkočelý a zuřivě řval. "Ajaj, zdá se, že tenhle neměl v krku zabodnuté ovládání!" řekl Roger. Obrovské zvíře se na ně hnalo s ohromnou zuřivostí. Roger mu uštědřil ránu laserovou pistolí, ovšem tím ho jen více naštval a obr šel teď po něm. Stoupl si před ním na zadní a už se chystal jej zabít jedinou ranou svými drápy, když tu náhle Fahad vystřelil po zvířeti z pušky s lanem a hákem. Hák se zachytil přímo za tlapu a prudkým trhnutím Fahad medvěda skolil k zemi. Medvěd se však ze sevření hákem brzy vymanil a znovu se proti nim hnal. Jack vyskočil na lampu a křičel na medvěda, čímž se mu podařilo odlákat pozornost na sebe. Medvěd se před lampu postavil na zadní, opřel se do ní a lampa spadla. Jack spadl na záda. Medvěd se snažil Jacka zabít, tu však náhle Roger znovu vystřelil. Medvěd nevěděl, co má dělat, opět byla jeho pozornost odlákána. A pak najednou do jeho kohoutku pronikla šipka. Na místo zrovna přijeli američtí vojáci a zvíře uspali. Pomohli Jackovi na nohy a všem z Lovců kryptidů dali najíst a napít. "Dokázali jste to, zachránili jste New York i celý svět," řekl jeden z těch vojáků. "No jo, Lovci kryptidů, to je prostě elita," smál se Pierre a přitom se zakuckal, to jak se napil příliš mnoho vody a přitom se chechtal. "Máte tu telefon? Můžu si zavolat?" řekl Jack. "Co je, Jacku, ty neslavíš?" smál se Pierre. Vojáci jim mezitím vysvětlili, že všechna zvířata i Zhou Lenovi vojáci byli stisknutím tlačítek na přístrojích zastaveni. Jediný kryptid, jenž nebyl ovládáním vybaven, byl medvěd krátkočelý. "Musí to být jeden z těch, kteří kdysi byli nalezeni v Kanadě. Jo, ten hnusnej Sam Weber tam jednoho dokonce zastřelil. Jak to říkal Jack, Zhou Len nám byl v patách a prostě chytal ta zvířata, která jsme hledali, fotili a vůbec, dokumentovali. Zneužil toho. A kde je vlastně teď?" mluvil Pierre jako smyslů zbavený. "No, to je právě ten problém," řekl na to Jack. "Volal jsem Pauline. Neodpovídá. Mám zlé tušení," řekl Jack. Poručil vojákům, ať je dovezou k hotelu. Vtrhli do něj a lehce se dostali do zamčeného pokoje Pauline. Nebyla tu. Pouze na stole ležel papír s nápisem, připevněný ke stolu špendlíkem. Na papíru stálo: "Milý Jacku Owene, pokud chceš ještě někdy vidět svou kamarádku, pak nám vrať vše, co jsi ukradl. Víš, oč jde. Jinak ji potká zlý osud. P. S. Stará pískovna na okraji státu New York." Jack papír zmuchlal a hodil do rohu místnosti. "To je přece šílený!" řekl Pierre. "Drží Pauline v zajetí a klidně ji třeba rozčtvrtí, sičák jeden," nadával Roger. "Jedno je jasné, vážení. Musíme ji zachránit!" řekl Jack...

Tak proto Pauline neodpovídala. Zhou Len už ji možná před nějakou dobou unesl, a nyní toho využil k poražení Lovců kryptidů. Co budou naši přátelé dělat? Jak vysvobodí členku týmu z rukou šílence, který si myslí, že ovládne svět? Poslední část dílu "Svět před záhubou" už velmi brzy!

Lovci kryptidů: Svět před záhubou (4/6)

17. června 2017 v 11:01 | HAAS
Ulicemi New Yorku se šíří chaos. Nejstrašnější příšery útočí na lidi a demolují vše, co jim přijde do cesty. Za tím vším stojí jediný muž, Zhou Len, jemuž pomáhá podlý Sam Weber a také jeho armáda dokonale vyzbrojených vojáků. Jack, Pierre, Akihiko, Fahad, Roger a Pauline jsou při tom, když nastává konec světa... Je zde jediná naděje: oni sami!

LOVCI KRYPTIDŮ: SVĚT PŘED ZÁHUBOU, ČÁST ČTVRTÁ:
Příšera se na ně dívala s viditelnou zlostí v očích. Byly žluté a svítily. Tatzelwurm nebyl tak velký, ale dokázal být jistě velmi krutý. "Pierre, dávej pozor! Jde po tobě!" vykřikl Roger, aby Pierra varoval. Ale kryptid byl rychlejší. Rychle vyskočil z temného kouta místnosti a vrhl se na jako k zemi přibitého Pierra. Skolil ho k zemi a už se chystal zakousnout se vyděšenému muži do hrdla, když tu Roger vytáhl svou laserovou pistoli a zvíře odstřelil. "Díky, kámo," vydechl Pierre a utřel si pot z čela. Jakmile se ale postavil, začali ze shodů sbíhat celé vřavy Tatzelwurmů a s odpornými skřeky se hodlali vrhnout na Rogera s Pierrem. Ti okamžitě z budovy vyběhli. Ulice Manhattanu byly Tatzelwurmy přímo obléhány, a kde nebyl Tatzelwurm, tam se nacházel kočko-pso-opičák. Všichni skákali na utíkající, bezmocné oběti a zabíjeli je. Roger s Pierrem počkali, až smečka Tatzelwurmů vyběhne ven z domu, v němž se před chvílí skryli. Pak Roger poručil Pierrovi, aby se tam vrátili. Pierre tomu nerozumněl, ovšem Rogera něco napadlo. Když viděl takovou zkázu, položil si otázku: "Dají se nějak zastavit?" Rychle přiběhli k mrtvému Tatzelwurmovi. "Jack by řekl: Přesně jak jsem myslel," usmál se Roger a zvedl nehybné tělo metrového Tatzelwurma. "Má něco zabodnutého v krku. Co to je?" zeptal se Pierre. "Myslím, že by to mohlo být něco, co Zhou Len používá k ovládání těchhle kryptidů. Strhnu mu to a vezmeme si to. Třeba se to ještě bude hodit," řekl na to Roger. Podal předmět Pierrovi a ten si ho schoval do kapsy. Teď Roger vytáhl svou pistoli a společně utíkali ven. Každé mrtvé tělo příšery, kterou spatřili, mělo v krku zabodnuto tento hranatý kovový předmět s digitálním displayem a nějakými čísly. Také Zhou Lenovi mrtví vojáci měli v krcích tyto předměty upevněny. "Hééj!!!" zařval někdo. Roger s Pierrem se zastavili. Vrhl se na ně kočko-pso-opičák, ale jen přistál na Pierrově krku a pak zase odletěl, skolen Rogerovým laserem. "Ten křik, to byl Fahad! Vidím ho támhle na střeše toho mrakodrapu! Pierre, poběžím za nima. Ty vezmi ten hranol nebo co to je a zkus najít Jacka, jestli je ještě živej, jakože živej určitě je," řekl rychle Roger a pak Pierra opustil. Ten se po svých vydal na druhou stranu Manhattanu. Fahad proletěl sklenenými dveřmi mrakodrapu a utíkal co nejrychleji do nejvyššího patra. Spatřil zde Fahada, jak se marně snaží osvobodit Akihika z železné sítě připevněné k jeho tělu a ke zdi. Stačilo pár laserových střel a vše se brzy vyřešilo. Akihiko měl pomlácený obličej a japonsky Zhou Lena proklínal. "Skryjeme se tu do rána, venku je to hrozné. Navíc mi docházejí laserové náboje," navrhl Roger a všichni souhlasili. Mezitím Jack utíkal před mocným Mapusaurem Xiem. Obrovitý predátor se nezaměřoval na nikoho jiného, přestože ulicemi utíkala spousta lidí. Jack musel překonávat různé překážky, skákal přes auta, padlé telegrafní sloupy i lampy, zatímco je Xiu jednoduše rozdupával pod širokýma tříprstýma nohama. "Xiu, ke mě!" zařval Zhou Len. Jeho vrtulník se nacházel na střeše blízkého mrakodrapu. Mapusaurus se zarazil a k vysokému domu přišel. Jack se skryl za jedním z aut. "Čekej, pán bude brzy u tebe!" vykřikl ještě Zhou Len. Ve chvíli vyšel ven z budovy a po jeho boku šli dva ozbrojenci. "Owene, posílám dáreček!" vyhrkl Zhou Len. Jeden z vojáků hodil na auto bombu. Jack vyskočil na střechu auta a udělal další skok, aby unikl výbuchu. Auto se rozletělo na miliony kusů! Jack letěl vzduchem jako by jej někdo mocně vyhodil. Doletěl přímo na Zhou Lena a srazil ho k zemi. Ranou pěstí rychle skolil jednoho vojáka. Ten další dal Jackovi ránu pažbou do zad, ale Jack mu alespoň kopnutím podrazil nohy. Mapusaurus se na Jacka znovu rozehnal, ovšem jak tak k němu utíkal s otevřenými čelistmi, rozšlápl padlého vojáka. Rozmáchl se svou hlavou a toho druhého odhodil do druhého patra budovy, tak, že proletěl oknem a zabil se. Jack se dal opět na útěk. Hned nato přijela policejní jednotka a začala po Mapusaurovi střílet. Obr teď nevěděl, kterým směrem se má dát. I když bylo jedno z policejních aut opět vyhozeno do vzduchu bombou, kterou někdo hodil z vršku mrakodrapu, podařilo se policii něco neuvěřitelného: Mapusaurus byl zastřelen. Zhou Len jen klel a vracel se na vršek mrakodrapu. Po nasednutí do vrtulníku zmizel. Ještě předtím však spadla z helikoptéry bomba a všichni policisté, kteří místním i Jackovi zachránili život zabitím Mapusaura, zemřeli v otřesném ohnivém výbuchu...


Jack ležel na zemi a těžce vydechoval. Jeho modrá košile teď byla strašně špinavá a z nosu mu tekla krev, zřejmě kvůli těžkému pádu na Zhou Lena. Také měl pohmožděná záda, ale brzy se vzpamatoval a vstal. Zrovna k němu doběhl Pierre. "Teda kámo, to byl maraton, a najít tě tu takhle ležet! Vypadá to tu jako po výbuchu atomovky!" mluvil k němu a pomáhal mu udržet se na nohou, protože Jack se vysílením trochu motal. "K atomovce to nemělo daleko..." řekl Jack. Pierre ho odvedl do jednoho z blízkých domů. Zůstali tam až do rána. Když ranní slunce ozářilo poničený New York, byl to přímo otřesný pohled. Vysílal se do obrazovek celého světa. Mezitím stovky Tatzelwurmů a kočko-pso-opičáků i za denního světla demolovaly město. Jeden televizní štáb z Anglie byl v přímém přenosu zabit v helikoptéře, která se dostala příliš nízko nad pobřeží Manhattanu. Obrovitý krokodýl jediným výskokem z vody a stiskem čelistí vrtulník potopil. Pierre mezitím vysvětloval Jackovi, na co Roger přišel. "Začíná mi to být jasné. Každý voják i každý kryptid Zhou Lena má v krku zabodnutý tento přístroj, který je zřejmě napojený na nervový systém. Takže stačí hromadný zkrat a jejich těla přestanou fungovat. Otázkou je, jak to udělat? No jistě... Zhou Len u sebe musí mít přístroj, pomocí kterého je řídí. A já zrovna dneska brzy ráno, ještě za tmy, na Zhou Lena upadl..." mluvil Jack. Vyběhl ven z budovy a vrátil se k místu, kde Zhou Lena skolil k zemi. Bylo přímo na okraji plochy, kterou zasáhla bomba shozená vrtulníkem. V ranním slunci se zaleskl kovový předmět. Jack ho s posvátnou opatrností zvedl a zaradoval se. "Tohle bude ono," řekl. Zrovna se k němu přihnal kočko-pso-opičák a Jack stiskl tlačítko na přístroji. Na displayi se objevilo: "Chod systému přerušen, 1/2." Kočko-pso-opičák se nezastavil a na Jacka vyskočil. Pierre k němu přiběhl a brutální zvíře zabil ranou kusem dřeva. Jack si oddychl. "Zdá se, že to funguje na dva přístroje. Dokud nebudeme mít oba dva, tohle řádění neskončí," řekl Jack, "a to znamená, že musíme opět najít Zhou Lena, který přelétává z jednoho místa na druhé, a dostat i ten druhý přístroj." Měli signál, takže zavolali Fahadovi, Akihikovi a Rogerovi. Ti si mezitím odpočinuli v nejvyšším patře vzdálené budovy a chystali se ji opustit. Jack dále zavolal Pauline, ale ta stále neodpovídala. Na to, že to byl už druhý pokus se jí dovolat, to bylo podivné, a Jackovi se začalo svírat srdce... V těchto chvílích už celý svět věděl, že se Zhou Len chystá si jej podmanit...

Podaří se Lovcům kryptidů zastavit řádění Zhou Lena? Co se stalo s Pauline, bezpečně ukrytou ve svém pokoji v hotelu? A opravdu bude zastavení celého řádění znamenat jen stisknutí knoflíků na dvou přístrojích? Pokračování příště!!!

Lovci kryptidů: Svět před záhubou (3/6)

11. června 2017 v 10:52 | HAAS
New York je plný příšer. V kanalizacích řádí kočko-pso-opičák, kterého naši přátelé znají z dávné výpravy do Kostariky. Ulicemi "světového hlavního města" pobíhají nebezpeční raptoři z Chile a zabíjejí každého, na koho narazí. Jak již naši dobrodruzi vědí, za vším stojí jediný člověk, padouch Zhou Len. Setkání s ním ale může být zrovna tak nebezpečné, jako setkání s dravým raptorem... Zdá se, že svět je v obrovském nebezpečí!

LOVCI KRYPTIDŮ: SVĚT PŘED ZÁHUBOU, ČÁST TŘETÍ:
Zhou Len si všech tří všiml. Z té výšky však nemohl zpozorovat, jaké výrazy na tvářích měli. Jack, Roger i Pierre byli odhodláni se k Zhou Lenovi dostat, a to znamenalo jednoduše vstoupit do mrakodrapu a nechat se výtahem vynést až nahoru. Ale po vstupu do domu se plán změnil. Tolik vojáků, zakrytých od paty po hlavu ještě neviděli. Všichni mířili speciálními zbraněmi na trojici Lovců kryptidů. "Zdrž je, Rogere!" zařval Jack. Roger vytáhl z kapsy svou tajnou zbraň, laserovou pistoli s dlouhou hlavní. Jediná rána vystřelila laser tak silný, že čtyři vojáci odletěli až ke zdi a spadli za hotelovou recepci, kde se nacházela mrtvola recepčního, jenž byl jimi předtím zavražděn. Jack a Pierre skočili do výtahu a nechali se odvést až nahoru. Překvapivě nebyl výtah při své cestě nijak poničen a oni se tak dostavili až do nejvyššího patra. I zde bylo množství vojáků. Jen na ně mířili a nehýbali se. Jack ani Pierre nic neříkali. Pak se konečně ozvala něčí slova: "Á, zdá se, že tu máme vzácnou návštěvu. Tohle je Jack Owen..." Kdykoliv by Jack a Pierre poznali hlas toho muže. "Sam Weber!" zařval rozčilením Pierre a ohlédl se na pravou stranu chodby. V otevřených dveřích do pokoje stál Weber a mířil na ně pistolí. "A hele, tohle je přece Pierre Leroy! Bráško, sestřička je mrtvá, že? Dostala pár kulek do srdíčka. Jak smutné, že? Plakal jsi? Asi jo, když se Ti tak lesknou ta tvoje smutná očíčka," provokoval ho zlověstně Weber. Pierre ze sebe vydal příšerný řev plný naštvání a dříve, než po něm vojáci mohli vystřelit, držel Webera pod krkem a plivl mu do oka. Teď se ozývala salva ze samopalů, ale Pierre zavřel a zamknul dveře pokoje, jediným kopnutím do lokte zbavil Webera pistole a kopal ho do hlavy. Nechápal, proč je vrah jeho sestry na živu, a co dělá tady, v New Yorku. Bylo jen jasné, že to táhne se Zhou Lenem, což vlastně věděl dávno. Jack využil té příležitosti, že se všichni vojáci zaměřili na Pierra a snažili se prorazit dveře pokoje, dal se směrem ke schůdkům, jež vedli ke dveřím na střeše. Vystoupil ven. Stál teď na hladké střeše mrakodrapu, kolem bylo plno vojáků a za nimi stál Zhou Len. Otočil se na Jacka a zlověstně se usmál. "Co tady děláte? Proč nesedíte ve vězení?" zeptal se stále nerozrušený Jack. "Co myslíš? Stačilo pár miliard a pustili mě, pitomové jedni. Teď jim to bude osudné. Až se vypořádám s New Yorkem, zaútočím na Šanghaj, a potom na Berlín, ale to už se všechny národy světa vzdají a padnou do stínu mocného Zhou Lena!!!" rozchechtal se Zhou Len. "Vy si myslíte, že můžete ovládnout svět?" optal se ho výsměšným tónem Jack. Zhou Len jen zvedl očí. Po minutě čekání řekl: "Sám se budeš divit, Owene, kolik se toho s pomocí kryptidů dá napáchat. Tvůj starý kamarád Xiu je ve městě taky. Řádí teď na Manhattanu." Naznačil vojákům, ať začnou střílet. V tom uslyšel Jack houkání hasičského auta. Rozběhl se a skočil ze střechy! Spadl do připravené plachty. "Proboha, Vás jsme skočit nečekali!" řekl jeden hasič. Jack po čichu zjistil, že budova je v plamenech, a proto hasiči přijeli, věděl, že již rozevřeli plachtu, a tak tedy skočil, a udělal dobře. Ze stejné úrovně, jen o patro níž, skočil z rozbitého okna Pierre. Též dopadl do plachty. Byl potlučený, Sam Weber mu asi dal co proto. Brzy se setkali s Rogerem. Ten našel u jednoho z domů zaparkovanou motorku. Nasedl na ní a odjel na Manhattan. Jack a Pierre se vrátili k policejním autům. Monstra z Aricy se dobývala do domů. Jack se pokoušel navázat spojení s Pauline, ale ta si svůj mobil asi nechala mimo koupelnu, kam se zavřela, aby se ukryla před nebezpečím, a z tohoto důvodu neodpovídala. V těchto chvílích přistál na hořícím mrakodrapu velký vrtulník a nabral vojáky, Zhou Lena i Sama Webera. Též odlétal na Manhattan. Akihiko a Fahad nasedli do policejního vrtulníku, řízeného jediným pilotem, a okamžitě se na Jackův příkaz vydali za Zhou Lenovou helikoptérou. Z té se ale během letu vysunuly dvě pušky směřující dozadu. Nyní začala střelba. Přední skla vrtulníku byla okamžitě prostřelena. Pilot to vzdal a vyskočil s padákem ven. Akihiko vystřelil po vrtulníku puškou s kotvou, která se zachytila přímo za levou puškou. On a Fahad si během několika vteřin připoutali lano k pasu a též vyskočili z vrtulníku, který byl ještě řízen autopilotem. Nesl je teď nepřátelský vrtulník, k jehož dveřím oba s vypětím sil šplhali...


Při jízdě přes most na kolonu aut zaútočilo obrovské monstrum, jež vyskočilo z vody. Byl to obrovský krokodýl z Indie. "Tak i jeho Zhou Len našel! Zvíře, které mělo být ubytováno v jedné zoo v Uríse," nevěřil vlastním očím Jack. Krokodýl se na souši kroutil a švihal s uloveným autem ze strany na stranu, až ho nakonec vyhodil do vzduchu. Spadlo přímo vedle Jackova auta a Rogerovy motorky. Roger zvýšil rychlost. Konečně byli na Manhattanu. Po zemi ležela spousta mrtvých. Ulice se třásly pod dunivými kroky mocného Mapusaura Xia, nyní plně vzrostlého. "Xiu, ke mě!" zařval Jack, ale dinosaurus jej již neposlechl, jako kdysi. Místo toho se rozehnal proti autu a vší silou jej odhodil asi o deset metrů dál. Pierre i Jack z něj vylezli celý potlučení. Přiběhli k nim tři Zhou Lenovi vojáci a vyhodili po nich výbušninu. Jack odskočil na jednu stranu, Pierre na druhou. Roger přijel v pravý čas a motorkou přejel jednoho z vojáků, druhého pak srazil. Jack vytáhl z kapsy svou výbušninu a hodil ji na Xia. Všichni vojáci po něm horlivě stříleli, ale zatím ho nezasáhli. Xiu se ale výbušnině vyhnul a ta místo toho srovnala se zemí telefonní budku. Na Pierra něco skočilo. Byli to dva kočko-pso-opičáci. Snažil se je setřást, ale marně. Roger teď seskočil z motorky, sundal si přilbu a hodil ji na jedno z monster. To se skřekem padlo k zemi. Laserovou pistolí pak odstřelil druhého netvora. Motorku mezitím rozdupal Xiu. Jack skolil pěstí jednoho vojáka a samopal použil proti Xiovi, ale rány zvíře nezastavily. Mapusaurus začal Jacka pronásledovat a ten utíkal, co mu síly stačily. Mezitím Zhou Lenova helikoptéra přistála na dalším mrakodrapu. Ke všemu překvapení Zhou Len a Sam Weber zjistili, že se jejich dopravního prostředku po celou dobu letu doslova drželi dva černí pasažéři. Akihiko vytáhl z opasku železnou tyč a dal Weberovi takovou ránu přes čelo, že se muž v bezvědomí zhroutil k zemi. "Tak, ty prašivče, teď uvidíš!" zařval Fahad a vrhl se po Zhou Lenovi. Prorazil jeho zády dveře vedoucí ze střechy do nejvyššího patra domu. Tam ho přitiskl ke zdi. Fahad i Akihiko, a snad i Roger byli Zhou Lenem kdysi mučeni, proto měli dobrý důvod se mu pomstít. Zhou Len dostal dvě rány pěstí do očí, až mu začaly natékat, ale poté Fahada skolili dva vojáci. Vrhl se na ně však Akihiko a železnou tyčí je přitiskl k zemi dříve, než vůbec stačili zareagovat. Další voják však napadl Akihika zezadu a připoutal ho ke zdi železnou sítí. "Nebudeme na něm plýtvat náboji, však se pro něj jednou vrátíme," zasmál se Zhou Len a ještě kopl ležícího Fahada do obličeje. Pak se vrátili k vrtulníku a zase odletěli na jiné místo. Ulicemi Manhattanu mezitím začaly pobíhat obrovské skupiny kočko-pso-opičáků a také temný tvor, připomínající něco mezi kočkou a červem. Pierre i Roger unikli před smrtícím Xiem a skryli se v jedné z budov, ale v rohu přízemí je tento živočich, nazývaný Tatzelwurm, nemile překvapil...

New York se potýká s chaosem! Podaří se zastavit Zhou Lena a jeho řádění? Nebo svět skutečně padne pod sílou kryptidů, snad doslova najatých tímto šíleným zločincem?!

Lovci kryptidů: Svět před záhubou (2/6)

10. června 2017 v 12:20 | HAAS
Po útoku na newyorského údržbáře, kterému nějaký neznámý netvor ohlodal maso z hlavy, se Lovci kryptidů vydali do "světového hlavního města", aby přišli na to, co za tím stojí. Všichni kromě Pierra mají tušení, o co by zde mohlo kráčet. Jejich plánem je vkročit do temného světa kanálů a záhadu vyřešit. Mezitím policie zachycuje telefonáty lidí, kteří při hovorech umírají, a s nimi se do uší policistů dostávají podivné zvuky...

LOVCI KRYPTIDŮ: SVĚT PŘED ZÁHUBOU, ČÁST DRUHÁ:
Nastala noc. Padla tma. Jack si navlékl speciální výstroj ke slézání po laně. Akihiko, Roger a Fahad společnými silami otevřeli otvor do kanálu. "Tak, nikdo tu není, ani policie, je čas na průzkum," řekl Jack. V těchto chvílích už si výstroj oblékal také Pierre a Roger a Fahad je vzápětí následovali. Akihiko zůstal nahoře, aby hlídal. Nechtěli, aby se o jejich cestě do kanálu dozvěděla policie, jelikož by jim udělila pokuty za pohyb v prostoru, kde nedávno došlo k vraždě. Jakmile všichni stanuli dole, Akihiko na povrchu zajistil lana. Všichni čtyři zapnuli své baterky. Něco tím vylekali. Podivný pískavý zvuk se kanálem táhl jako houkání strašidla. Pierre zatnul zuby, dostal totiž strach. Jack posvítil na temnou černou kuličku pokrytou štětinami. Nacházela se v koutě chodby. Byla to krysa. Hned jak na ni posvítil, utekla. "Nebojte, a pojďte za mnou," řekl Jack. Když dorazili ke stoce, udělalo se Pierrovi špatně. Také Fahad takřka upadl do mdlob, neboť vzduch zde byl hustý a velmi nepříjemný. "Tady to doslova ohavně zapáchá," řekl, když se trochu uklidnil a napil studené vody. "A tady taky našli tělo toho muže," řekl Jack a posvítil na kalnou vodu protékající stokou. "Ať už je ten netvor čímkoliv, neštítí se takových špinavých míst. Ledaže by... Ledaže by ho sem někdo vypustil. Víte přece všichni, co mám na mysli," řekl Jack a Fahad s Rogerem pokývali hlavou, jen Pierre se na něj nechápavě podíval. Stále nevěděl, jaké vysvětlení mají všichni na mysli. Dostali se až k místům s elektrickým vedením, kde údržbář pracoval. "Můžou být nějaké stopy? Třeba tady v tom prachu?" zeptal se po chvíli Roger. "Nemyslím si," řekl mu na to Pierre, "ale co by to propána mohlo být za zvíře? Musí to bejt nějakej netvor." Roger nastavil svou svítilnu na strop nad nimi. "Tady jsou nějaké drápance..." zamyslel se. Jack to potvrdil. Fahad, který zkoumal druhou část chodby, k nim neočekávaně přišel. Říkal, že prý něco uslyšel. Šli za ním. Dovedl je do úzké chodbičky, kde hluk slyšel. Po desetivteřinovém čekání se zvuk ozval znovu. Byl velmi pronikavý. Roger a Fahad stáli jako přibití. Ale Jackovi a Pierrovi zasvítily oči. "Kámo?" otočil se Pierre pomalu na Jacka. Jack udělal totéž se slovy: "Není Ti to povědomé?" Pískání se ozvalo znovu. Pierre se chytl za srdce. S Jackem posvítili na konec chodbičky. To, co tam uviděli, je mírně zděsilo. "Kočko-pso-opičák!" vykřikl Pierre. Byl to kryptid, za kterým se hnali na své první výpravě do Kostariky, když byla ještě Pierrova sestra naživu. Pierre se s tímto netvorem setkal již rok před vznikem týmu Lovců kryptidů, a nebylo jiného tajemného zvířete, které by tak dobře znal. Jack Fahadovi a Rogerovi krátce vysvětlil, že toto zvíře před rokem a půl vyfotografoval v Kostarice. Po několika minutách čekání sebou chvějící se zvíře škublo. Náhle skočilo na Pierre. Ten vykřikl hrůzou a ohnal se po něm. Kočko-pso-opičák přeskočil na Fahada a škrábl ho do ruky. Roger vytáhl pistoli a vystřelil po zvířeti. To se hnalo pryč. Pierre teď sebral odvahu a tak jako kdysi v pralese, i nyní se kočko-pso-opičákem vydal. Jack pádil za ním. Před trubkou, která vedla výše, do nějaké chodby, kam by se již nedostali, otočil se na ně kočko-pso-opičák, nepěkně se zašklebil, až se ukázaly jeho tesáky, stále červené od lidské krve, pak začal po trubce šplhat a byl pryč. "Začínám to chápat. Ohlodaná lidská hlava, tak jako ta lebka v hnízdě kočko-pso-opičáka, co jsem našel před rokem a půl na Ose. Je to krvelačné zvíře. Ale co dělá kostarický kryptid v newyorských kanálech?" mluvil Pierre. Jack už šplhal nahoru, ven z kanálu, a řekl: "Myslím, že už to brzy zjistíš." Když uviděl světlo pouličních lamp, trochu se polekal. Spatřil totiž Akihika obklopeného policisty. Jejich kolegové měli zrovna výjezd do jiné části New Yorku a pochopitelně narazili na Akihika, jak hlídá u kanálu, a tak zavolali jiné policisty, aby zjistili, oč jde. Jack jim vše vysvětlil, ale policisté mu příliš nevěřili a mysleli si, že právě on by mohl být hledaným vrahem údržbáře. Pak ale jeden tlustý četník vykřikl: "Vždyť jsou to Lovci kryptidů! Ti chlapi, co hledají podivná zvířata!" a koneckonců to byla pravda. Policisté se chystali k odjezdu poté, co jim vše bylo vysvětleno, a Akihiko svým přátelům sdělil, že od policistů slyšel něco hrozivého. Byla to zpráva o telefonátech v jiné části New Yorku, a pak zpráva o tom, že po ulicích běhá smečka jakýchsi vysokých ptáků a zabíjí lidi. "Jedem tam," odpověděl četník na Jackovu otázku, zda se náhodou policie nechystá tam zakročit, "jestli chcete s náma, Kryptiďáci, nasedněte do těchhle dvou aut." Při jízdě Jackovi zavolala Pauline: "Nemůžu ven z bytu, všichni jsou jako na trní a venku běhají ostřelovači, střílí po nějakých dvoumetrových ptácích a je tam pár mrtvol. Je to hrůza!" Když dorazili na místo, stanuli v naprosté panice...


Nová policejní jednotka vyskočila z aut a kulomety a samopaly po zvířatech střílela. Bylo jich nejméně dvacet a ještě žádný z nich nebyl strefen. Tam mrštní byli. Teď Pierrovi i Jackovi opět zasvítily oči. "Monstrum z Aricy," vykřikl překvapením a šokem Pierre, stále ještě sedící v autě s ostatními, "ale to přece není možné! Kryptid z Chile v ulicích New Yorku a zabíjí lidi!" Ve chvíli, kdy větu dořekl, skočil jeden z raptorů na policejní auto, v němž Pierre s Jackem seděli. Ti raději vyběhli. Fahad, Roger a Akihiko vyběhli ven z druhého auta a po zvířeti stříleli pistolemi. Nedokázali ho však strefit. Jack popadl do ruky kulomet, jenž ležel u mrtvoly jednoho policisty, a po zvířeti, plížícím se teď tajně za skupinou urputně bojujících policistů, vypálil. Místo toho však odpálil ono auto. Raptor se teď hnal přímo proti němu. V poslední chvíli ho Pierre skolil ránou do hlavy železnou tyčí. "Díky kámo," vydechl Jack. Teď si všiml, že jeden raptor proskočil skleněnými dveřmi hotelu, v němž bydleli, a v němž byla i Pauline. "Běžím tam," oznámil. Vnikl do budovy a utíkal dál po schodech. Raptor se zastavil v prvním patře a zabil tam jednoho mladíka. Jack dravce odpálil kulometem, aniž by si tvor uvědomil, že má Jacka v zádech, neboť horlivě polykal teplou krev své oběti. Pak utíkal do pokoje k Pauline. Byla v pořádku, ale pro jistotu jí řekl, ať se schová v koupelně a podal jí svou pistoli k obraně. Nato vyběhl ven. Ulice byly plné chaosu. Akihiko bojoval s raptory Pierrovou železnou tyčí, a nyní se skutečně hodily jeho znalosti bojového umění. Skosil dva jednou ranou tyčí. Roger a Pierre se kryli za zničeným autem a stříleli po zvířatech. "Co tenhle chaos znamená?!" zeptal se Pierre, když se k nim Jack přidal. "Všechno jsou to zvířata, se kterými jsme se už setkali. Byla někým přemístěna z jejich původní domoviny. Jeden muž nás na našich misích nechával sledovat a poté ta zvířata unášel. Mysleli jsme, že byl zatčen, a asi byl, ale jak se zdá, nyní je na svobodě," vysvětloval Jack, zatímco se vzadu za nimi střílelo, krákalo, řvalo a uhýbalo. "Jeden čínský magnát se kdysi rozhodl vypustit do New Yorku kryptidy, pamatuješ, Pierre?" řekl Roger. Pak ještě dodal: "Ten, který nás držel ve svých sklepích a chystal se nás všechny zničit. Jako se teď bude snažit zničit celý svět." "Zhou Len!" došlo to Pierrovi. "Za mnou chlapi!" vykřikl Jack a dal se na běh na opačnou stranu. Roger běžel souběžně s ním, Pierre trochu zaostával. Blížili se k vysokému mrakodrapu s plochou střechou. Zastavili se několik desítek metrů před ním. Tam nahoře, na střeše, stál zabiják Zhou Len a díval se na zkázu...

Co znamená Zhou Lenova přítomnost v New Yorku? Proč uskutečnil svůj plán a nechal sem vypustit kryptidy? Chce skutečně ovládnout či zničit svět? Pokračování příště!!!

Lovci kryptidů: Svět před záhubou (1/6)

3. června 2017 v 12:27 | HAAS
Jack Owen, Pierre Leroy, Roger Neill, Fahad Ghazalli, Akihiko Yukimura a Pauline Jetkins již ve svém životě zažili těsné úniky. Podařilo se jim vymanit se ze spárů smrti než vteřiny předtím, než je mohly navždy obejmout čelisti plné zubů, jimiž jsou vyzbrojena nebezpečná, lidem takřka neznámá zvířata, anebo lidé, kteří s nimi mají děsivé záměry... Zdá se, že bitva posouvá na samé hranice možností... Bude to skutečně konec světa?

LOVCI KRYPTIDŮ: SVĚT PŘED ZÁHUBOU, ČÁST PRVNÍ:
Temným kanálem proniklo světlo. Mladý údržbář posvítil na konec černé chodby a zpozoroval několik drátů. Vytáhl ze špinavého batohu několik pomůcek, s jejichž pomocí měl dráty opravit. Za ním stála údržbářka a pomáhala mu s vytažením obrovských kleští. "Dobře, ty tady teď zůstaneš a já se přesunu na povrch, odkud zavolám těm lidem z bytu. Až mě informují o tom, že všechno v bytě zase funguje, zavolám Ti a ty taky vyjdeš na povrch," řekla mu. "To je jednoduchý jako facka," usmál se na ni ten údržbář. Jeho pomocnice tedy kanalizaci opustila. Muž se mezitím přesunul k drátům. Začal konat svoji práci, nejprve dráty zkontroloval, pak je začal pomalu spravovat. Kolem si položil několik svítilen, aby na práci dobře viděl. Jinak tu byla černočerná tma. Náhle uviděl jakýsi zvětšený stín. Byl promítnut přímo na dráty. Trochu se lekl a otočil se. Posvítil tam, odkud stín zřejmě vycházel, baterkou. Nic tam ale nebylo, tak si pomyslel, že se mu asi něco zdálo. Pracoval dál. "Problém stále přetrvává," volala mu po chvíli kolegyně, "už jsi tam moc dlouho. Není ti z toho vzduchu špatně?" "Ne, v pohodě," odpověděl ten muž. Najednou všechny svítilny zhasly. Svítit zůstala pouze malá baterka, kterou měl v ruce. "Je tu někdo?!" zvolal údržbář. Místo odpovědi uslyšel kosti drásající skřeky. Byly jako z hororového filmu. V jeho mysli se vybavily obrazy zombie, které žijí v kanálech. "Asi netopýr," pomyslel si po chvíli, "přece se tu nebudu bát jako děcko." Nevěděl však, proč svítilny přestaly fungovat. Teď uslyšel dopad plochých nohou na vodu. Samým strachem vykřikl něco, čemu se ani nedalo rozumět. Špinavá voda se pod jeho nohama čeřila. O něco zakopl a spadl do ní. Ztratil baterku, a když se z vody vynořil, celý šokovaný uviděl příšeru, která se k němu rychlými skoky blížila. "Evane? Seš v pořádku?" ozývalo se z vysílačky, která zůstala ležet u vody v kanále. "Evane, slyšíš mě? Proč neodpovídáš?" Údržbářovo mrtvé tělo leželo v kanále, který opět ztichl... "Svět před záhubou je, zlo hrozí útokem, a vzdát to bez boje se nelíbí nám všem... Já byl vlk samotář, teď po boku mě máš... Bít se jako jeden muž, bitvu vyhrát, rvát se ostří jako nůž a zločin potrestat, jen spolu silní jsme, jak jeden muž se rvem!" ozývalo se, zesíleno na plné pecky, z pokoje s televizí. "Pierre, vypni tu televizi!" zvolal Jack, který ve vedlejší místnosti vyplňoval nějaké formuláře. "Počkej, tohle je můj oblíbený seriál!" bránil se Pierre. Jack vešel do pokoje. "Na Avengers se můžeš dívat o víkendech a ne teď. Stejně opakují díly, které jsi viděl už milionkrát," řekl Jack. Pierre zvuk alespoň zeslabil. Jack na něj byl trochu naštvaný, protože i Pierre musel vyplnit nějaké formuláře a měl to udělat teď, a on si místo toho zapnul televizi a ještě tak nahlas, že to všechny rušilo. Vždyť také Pauline přiběhla z prvního patra a poprosila Pierra, aby zvuk zeslabil. Lovci kryptidů byli opět v plném obsazení ve své základně na předměstí Londýna a plánovali novou expedici za dvounohými ještěry, kteří byli už v devatenáctém století údajně spatřeni hluboko v arizonské poušti. Jack o jejich existenci trochu pochyboval, zato Pierre doufal, že žijí a že budou nalezeni. "Tak jo, lidi, všechno jsem vyplnil, a jdu domů," řekl Pierre po hodině, když skončil se svou prací. Akihiko mu zamával, a když se dveře zavřely, vrátil se zpět ke své práci. Zrovna totiž instaloval nové zařízení, zbraň vycházející ze zdi. Po nedávných zkušenostech s dinosaurem, který se do budovy vloupal, což bylo před měsícem, chtěl mít jistotu, že už k ničemu takovému nenajde. Silný laser z nové zbraně by zastavil i Tyrannosaura Rexe, alespoň tak to Akihiko, expert na techniku, říkával. "Jacku, podívej se na tohle," řekla Pauline svému kamarádovi, zrovna když se též chystal k odchodu a oblékl se do kabátu. Titulní stránka novin, kterou mu Pauline donesla ukázat, byla šokující. "Elektrikář nalezen zabit v newyorském kanálu. Jeho hlava byla ohlodána." Jack titulek překvapeně přečetl nahlas a ve všech jako by udeřil hrom. Pauline se na něj nejistě podívala. "To bude nějaká příšera, že?" zeptala se ho a usmála se na něj. Jack položil noviny na stůl a přišel k oknu. Díval se ven, kde zrovna pršelo, a přemýšlel. "Proč New York?" položil si otázku. "Možná proto, že tam žije nějaká bestie. Co takhle ji chytit?" zeptal se se zájmem Fahad. "Znám jednoho muže, který toužil po akci v New Yorku. Víte, co mám na mysli?" řekl hned nato Jack a otočil se na ostatní. Jejich před chvílí ještě nechápavé pohledy se proměnily. Naprosto tomu porozuměli...


Druhého dne v osm hodin ráno se všichni setkali na letišti. Toto měla být první akce Pauline, do té doby pouze sekretářky. Jack ji však večer přes mobil přemlouval, aby nejela. "Zdravím, dámo a pánové, jak se máte? Zdravíčko Vám slouží? Už se těšíte na výpravu do AriZóny?" vtipkoval trochu Pierre a nejapně se usmíval. "Neletíme do Arizony, Pierre," znejistěl trochu Jack, neboť si vzpomněl, že Pierre u toho nebyl, když se včera odpoledne domluvili na něčem jiném. Na otázku: "Jak je to možné?" odpověděl Jack jednoduše: "Včera jsme četli noviny. V New Yorku nějaký netvor zabil údržbáře ohavným způsobem a nás napadá, o co by mohlo jít." "Takže neletíme do divočiny?" zeptal se zklamaně Pierre. "Bohužel ne, ale třeba někdy jindy se tam vydáme," usmál se na něj Jack. "No dobrá, tak si počkej New Yorku, však i ty Lovcům kryptidů neunikneš, protože tam letíme právě teď!" zněla Pierrova slova. Let z Londýna do New Yorku byl příjemný. Krátce po příletu se ubytovali v hotelu a druhého dne se vydali do té části města, kde k nehodě došlo. Pauline zůstala v hotelu, protože měla důležitý telefonní hovor s jedním podporovatelem Lovců kryptidů z Ameriky, který okamžitě chtěl využít situace a s týmem se setkat. Musela mu vysvětlit, že momentálně to nejde. Jack se jednoho místního policisty zeptal, co se stalo. "Muž byl nalezen v kanále mrtvý, maso na lebce bylo ohlodané a chyběla mu část mozku. Jeho kolegyně ho našla jako první, dlouho se totiž z kanálu nevracel. Doteď má z pohledu na jeho nehybné, zohavené tělo záchvaty zvracení. Byl to opravdu odporný pohled. Myslíme si, že to provedl nějaký chladnokrevný vrah, který se schovává v kanálech. Víc Vám nemůžu říct, ale myslím, že tak za dva týdny se dočtete víc v novinách, protože jsme na nejlepší cestě případ dořešit," vysvětlil vše poklidný policista s knírem a pak odešel. "Vypravíme se do toho kanálu a zjistíme, o co jde. Jsem si vcelku jistý, že tam dole je nějaký kryptid," řekl potom Jack ostatním. "Ale jak by se tam dostal?" zeptal se nechápavě Roger. "Vzpomeň si zase na to, co jste si všichni uvědomili. Existuje jeden muž, který s pomocí záhadných zvířat svede vše..." řekl mu na to Jack. Zatímco se chystali na noční sestup do kanálu, zachytila newyorská policie prapodivný telefonát. Někdo v něm křičel o pomoc, ale zahynul při tom. Do všeho se ozývaly krákavé zvuky, snad vydávané nějakým obrovským ptákem, ale zároveň připomínaly hadí syčení...

Pokračování příště!!!

Lovci kryptidů: Hon na lidožrouta (5/5)

27. května 2017 v 9:47 | HAAS
Jack, Pierre a Akihiko byli u toho, když obrovský, dvanáctimetrový krokodýl napadl vesnici. Zabil tříletého chlapce, avšak naši přátelé jej poté takřka dostali. Ačkoliv nakonec unikl, v rezervaci, nedaleko zničeného mostu, už byla postavena obrovská klec. Podaří se do ní lidožravého superkrokodýla chytit, nebo způsobí smrt dalším?

LOVCI KRYPTIDŮ: HON NA LIDOŽROUTA, ČÁST PÁTÁ:
Auto zaparkovali kousek od centra rezervace. Jeden z pracovníků je zde upozornil na to, že Fahad a Roger jsou právě u klece a že jsou tam jen sami dva. Jack navrhl, že by se k nim měli okamžitě vrátit. Při odchytu krokodýla budou potřebovat pomoc více lidí. Zároveň přikázal Karthikovi, aby sehnal nějaké další pomocníky. Ten odběhl do budovy centra a začal je přesvědčovat o tom, že právě potřebují jejich síly. Ve chvíli byli Jack, Pierre a Akihiko u řeky. Jaké to bylo překvapení, když zde viděli Fahada s Rogerem, jak se jen tak poflakují. "Nazdar kámo," protáhl Roger, opíraje se loktem o strom, "jak se vede?" a zazíval. Fahad seděl u starého rádia, ze kterého plynula pomalá, líná hudba. "Proč tady odpočíváte? Měli byste dávat pozor, zda se ve vodě neobjeví obrovské tělo krokodýla! Chápete to? Ehm!" řekl naštvaný Pierre. "Máš pravdu, kámo," řekl Roger. Vyskočil, utíkal ke kleci a náhle byl jako proměněný. Také Fahad se protáhl a přiběhl ke břehu. "Myslím, že ho vidím. Opravdu, je tam," řekl Roger a ukázal na obrovskou hlavu krokodýla trochu vyčnívající z vody. Plaval proti proudu řeky, přímo ke kleci. "Tak fajn, lana!" vykřikl Jack. V těchto chvílích už ke břehu přiběhl tucet pomocníků s Karthikem v čele. "Dobrá práce, kámo, teď ho zvládnem," řekl Jack a poplácal ho po rameni. Krokodýl uviděl masitou návnadu u klece a zakousl se do ní. V tuto chvíli Jack hodil první lano. Perfektně se obtočilo kolem horní čelisti zvířete. Karthik a další dva muži vyhodili několik lan zároveň, jen jedno se však obtočilo kolem krokodýlových čelistí. Obr zuřil. Dělal ve vodě smrtící otáčky a dva muže stáhl do vody. "Pusťte safra to lano!" řval Jack a udělal dobře, protože jen na tento povel oba muži lana nechali lany a rychlým kraulem se vydali ke břehu předtím, než je mohl zasáhnout mocný krokodýlí ocas, řádící ve vodě jako by byl krokodýl zbaven života a mrskal sebou v posmrtných křečích. Ale zdání může klamat. Krokodýl byl živý jako nikdy předtím. Následovalo ještě pár hodů lanem, většinou již úspěšných. Megaplaz se brzy unavil. Dotáhnout ho do klece nebylo složité. Stačilo se jen držet při břehu a táhnout za lana. Obří krokodýl usoudil, že klec asi není tak špatná, jak se mu zdála. Jakmile v ní byl zavřen, všichni zajásali, skákali do vzduchu, objímali se a Jack prohlásil: "Teď už zbývá jediné. Kam bude odvezen?" "Do jedné z místních zoo," řekl Karthik. Tak se také stalo. Pro obra přiletěl velký vrtulník, zvedl celou klec s neuvěřitelně těžkým krokodýlem a odletěl s ním do zoo. Jack, Pierre, Roger, Akihiko a Fahad strávili v rezervaci ještě jeden den, prozkoumávali místní lesy a k jejich překvapení se setkali s poměrně velkou zmijí řetízkovou. O den později se vydali do zoo, vzdálené několik desítek kilometrů odsud, aby se na obra podívali. Zrovna ležel u jezírka ve svém výběhu, rozpláclý na kamenitém povrchu se slunil a syčel, jak otevíral tlamu, aby se ochladil. "Pořádný macek, to Vám teda řeknu. Jsem rád, že už je tady, v zoo. Tady nikoho nesežere. A vlastně snad už nikdy nenapadne člověka," řekl ostatním Jack. "Je na čase vrátit se domů, do Londýna," sdělil jim pak...


V této době byl v základně Lovců kryptidů na pokraji Londýna jediný člověk. Byla to sekretářka Pauline Jetkinsová, mladá úřednice, kterou Jack Owen znal z univerzity a rozhodl se jí zaměstnat v týmu. Pauline vyplňovala formuláře a získávala data, která pak Jack, Pierre, Fahad, Akihiko a Roger využívali při plánování dalších expedic. Momentálně vyplňovala formulář o pobytu v jednom hotelu v Arizoně, kam se tým měl vypravit a hledat podivné dvounohé ještěry, kteří prý byli viděni v arizonské poušti. Pauline byla pracovitá a kancelář opouštěla vždy až večer, dokonce z ní i po celý den takřka nevyšla. Tentokrát však uslyšela podivné, dupavé zvuky. Po několika hodinách zvedla od psaní hlavu a zadívala se na dveře. Věděla, že zvuk jde z chodby. Pravděpodobně z přízemí. Náhle počítači, který měla po pravé ruce, přišla zpráva-byly vysunuty laserové pušky. Někdo se vloupal do budovy. Pauline obezřetně otevřela dveře a vydala se ke schodům. Uslyšela strašný náraz. V přízemí laserová puška vystřelila ránu přímo proti zdi. Útočník se ráně vyhnul. Teď střílely i další zbraně. Pauline zahlédla útočníka. Byl malý, a nebyl to člověk. Pomalu se blížila ke dveřím kanceláře. Když uviděla, že útočník obratně vyběhl schody a dostal se do patra, zavřela se v pracovně. Zvíře však proskočilo dveřmi. Pauline stála u širokého okna, ale vyskočit z něj nemohla. Zapnula další bezpečnostní opatření a ze zdí se vysunula obrovská elektrická zbraň. Vystřelila po dvounohém vetřelci, ale ten uhnul. Rychle se k Pauline blížil a náhle se před ní zastavil. V poslední chvíli popadla do rukou židli a dala mu takovou ránu do krku hned za hlavou, že odletěl ke zdi. Byl mrtvý... Když se za dva dny tým vrátil ze své mise v Indii, byl už o všem informován. Při poradě v Paulinině kanceláři se o všem radili. "Tady máte fotografie toho vetřelce, které pořídila policie, a tady jsou některé z mých fotografií. Pořídila jsem je potom, co jsem se mu ubránila. Mám tu taky záznam z kamery u dveří. Proskočil je jako by nic," vysvětlovala Pauline. Jack se na ně zadíval. "Není pochyb," řekl tajemně a pak na ni pohlédl, "byl to dinosaurus." "Ale co by propána dělal tady, v Londýně?" zeptal se nechápavě Pierre a zakroutil hlavou. "Pravda, jak by nějaký dvounohý raptor, mimochodem vypadá jako nějaký Velociraptor z jednoho britského seriálu, přežil desítky milionů let v Británii?" přidal se k němu Roger. Jack položil fotografie na stůl a urovnal je do hromádky. Pak se podíval na ostatní a řekl: "On nebyl z Británie. Byl z jiného místa. Ale někdo ho sem přivezl, aby se dostal do naší pracovny a možná zabil Pauline. Celé to bylo důmyslně naplánováno." "Takže chceš říct," řekl hned poté Pierre, "že sem toho raptora pustil nějaký člověk?" "Přesně tak," zněla odpověď. Všichni se na sebe vystrašeně podívali. "Toho jsem se obával," řekl Jack.

Další díl Lovců kryptidů již brzy!!!
 
 

Reklama