Příběhy na vyprávění

Lovci kryptidů 2: V hnízdě okřídlených netvorů (3/5)

Dnes v 10:55 | HAAS
Skála nedaleko vesničky Yuliría v mexickém státě Veracruz je obsypána ptakoještěry. Poprvé v lidské historii se obrovské množství kryptidů samo ukázalo světu, když na skále hnízdí a vyvádí mláďata. Lovci kryptidů se přijeli na tento zázrak podívat, aby zjistili více. Přidali se k Alejandru Reyesovi, vědci, jenž tento úkaz už několik dnů sleduje. Pierre a Pauline byli vysláni, aby prozkoumali tělo muže, jehož smrt je přičítána ptakoještěrům, Reyes nicméně zjistil, že byl ve skutečnosti čímsi spálen. Po pronásledování ptakoještěry se Akihiko, Roger a Fahad utkali s létajícím robotem, jehož střele jen taktak unikli. Jacka napadl starý nepřítel, kovový muž Metaller. Co to všechno má znamenat na jednom místě?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: V HNÍZDĚ OKŘÍDLENÝCH NETVORŮ, ČÁST TŘETÍ:
Jack pohotově vytasil svou laserovou pistoli. Věděl, že mu to ale nebude nic platné. Paprsek zasáhl tělo Metallera a odrazil se od něj. Díky tomu se však mezi oběma zvířil písek. Přesně toho dokázal Jack využít. Skočil zpátky do jezera. Následovala ho salva z Metallerovy automatické pušky, která byla vysunuta z jeho pravé ruky. Střílel do vody jako šílený. Když se už několik sekund na hladině vody neobjevila krev, horlivě přiběhl až k okraji břehu, z levé ruky vysunul další pušku a střílel teď oběma zároveň, kam ho jen napadlo. Jack se naštěstí ponořil dostatečně hluboko, aby ho žádná ze střel nezasáhla, a rychle plaval kupředu. Plánoval vynořit se na protějším břehu. Po chvíli plavání se však musel vrátit na hladinu, aby se nadechl. Bystré oko inteligentního robota si okamžitě povšimlo Jackovy hlavy čnící nad vodou v překvapivé vzdálenosti. Kdyby se Jack včas neponořil, pokropily by jeho hlavu ostré broky. Za několik desítek vteřin se opět vynořil. Rychlým kraulem plaval na druhý břeh, a jakmile byl u něj, vyskočil z vody a běžel do lesa. "Sakra!" zaklel Metaller. Jeho tělesné složení mu neumožňovalo plavat, proto musel jezero oběhnout. Než se včas přiblížil k místu Jackova slavného útěku, přijal vzkaz od svého pána. Něco mu bylo nařízeno. Mírně se tedy otočil a utíkal poněkud odlišným směrem. Směrem k ptakoještěří skále... Bojovná trojka svištěla vzduchem s obrovským létajícím robotem v zádech. "Zkusíme ho setřást! Ať už je tahle plechová zrůda cokoliv, nemůže se zaměřit na tři jinudy letící body!" řval při letu Roger. Akihiko zmáčkl tlačítko na ovladači jetpacku a vyletěl kolmo vzhůru. Pak se ve vzduchu prudce otočil a vracel se k jeskyni. Fahad prolétl pod robotem. Přitom do něj střílel z laserové pistole. Bez výsledku. Robot se plně soustředil na Rogera. Neustále za ním letěl. Roger ve vzduchu kličkoval, prudce klesal, šílenou rychlostí stoupal, udělal dvě kolečka kolem robota, vyhýbal se jeho střelám, které pod ním zapalovaly stromy, pálil to do jeho hlavy z laserové pistole, kdy jen mohl, prováděl všelijaké šílené kousky, ale robota ne a ne setřást! Pak rychlostí ještě prudší narazila do hlavy robota železná tyč. Akihiko se vrátil! Jetpack syčel, Akihiko ho nastavil na neuvěřitelnou rychlost. S bersekerovskou zuřivostí mlátil tyčí do hlavy mechanického nepřítele. Když v silném kovu utvořil jamku, vstřelil do ní Fahad laser. Robot explodoval. Akihiko s Fahadem byli tlakovou vlnou odesláni k zemi. Naštěstí měli dost sil na to, aby jetpacky znovu ovládli a těsně před dopadem na zem stabilizovali svou polohu. Jen se nad zemí vznášeli a utírali si pot z obličejů. Za minutku se k nim přidal i Roger. "Tohle bylo fakt těsný, chlapi," řekl. "Co byl ten robot zač?" zeptal se Fahad. "Něco od Nieta. Určitě," odpověděl Roger. "Teď není čas na rozhovor!" naštval se Akihiko. "Koukejte, kolik jich sem letí, aby nás po vzoru svého předchůdce přivítali!" dodal. Z oblohy se takových robotů sneslo deset. Na tři muže bojovné trojky dopadla elektrizující síť. Zatímco pod jejím vlivem křičeli šokem, přitahoval si je jeden z robotů za tenké vlákno k sobě... Alejandro Reyes netrpělivě překračoval. "Něco se muselo stát... Něco se jim muselo stát..." mumlal si pro sebe španělsky. Nervózně si utíral pot z čela, pohlížel na hnízdiště ptakoještěrů, pak se zase ohlížel sem a tam, jelikož očekával návrat Jacka, Rogera, Akihika a Fahada. Najednou se ozvalo řinčení kovu. Reyes skoro vyskočil překvapením. Otočil se, ale místo zvolání: "Tady jste, moji milí hoši!", které se chystal vyslovit, zůstal zmrazen strachem. Z houští vystupoval dvoumetrový robot, a pomalým, sebejistým krokem, s příšerným, až lidsky drzým úšklebkem na tváři, též lidské, jen pokryté lesklým kovem, přistupoval k němu. "Co... Co jsi... Co jsi zač?" koktal Reyes a při jediném kroku vzad takřka upadl. Metaller k němu přišel ještě blíž, naklonil se k němu a podíval se mu do očí. "Vrátí se sem Jack Owen, že ano?" řekl. "To... To... Já... Nevím... Vy... Vy jste člověk nebo...?" koktal Reyes. "To ty nepotřebuješ vědět!" zařval mu do obličeje Metaller. Chytil Reyese za rameno. Stiskl. Reyes zaskučel. "Jestli je naživu, vrátí se sem... Čekám tu na něj..." pípal Reyes. "Tak to já si na něj počkám taky, kámo," usmál se drze Metaller. Z jeho ruky se vysunulo ostří. Probodlo Reyese skrz na skrz a vyjelo ještě dobrých dvacet centimetrů z jeho zad. Reyes v šoku a bolesti kašlal krev. Ostří zajelo zpátky do Metallerovy ruky a zkrvavený vědec padl do písku. Metaller do něj ještě kopnul, aby se ujistil, že je mrtvý. Pak se obrátil k lesu...


Pierre a Pauline vstupovali do nemocnice. Starší lékařka se svou mladou asistentkou je vedly k mrazícím boxům. Mezitím si spolu povídaly španělsky. Pierre ani Pauline nerozumněli ani slovo. "Hele, Pauline," řekl trochu stydlivě Pierre, a jen letmo se na ní podíval, "v tom Japonsku... Já... Nechtěl jsem..." "Já vím, Pierre, nic se nestalo." "Myslel jsem hlavně to, jak jsem Ti řek, že tě miluju... Prostě... Nevím proč... Chápeš? To asi to blbý sérum." Pauline se jen usmála. "Fakt, nechtěl jsem tě urazit, ani Jacka, vlastně nikoho," mluvil dál starostlivě Pierre. Při examinaci těla zemřelého muže se Pierrovi dělalo špatně. "Zemřel spálením," sdělila jim lékařka. "Medicínu jsem nestudovala, ale soudě podle spálené hlavy se mu asi vypařil mozek, ne?" zeptala se Pauline. "Přesně tak. Zasáhl ho obrovský žár. Nikdo to však neviděl. Lidé jeho mrtvolu spatřili až tehdy, když ji ohlodávali ti... kryptoidi... nebo jak se jim říká," dodala asistentka. "Kryptidi. Já jsem jejich lovcem!" řekl Pierre. Bylo to poprvé po událostech v Tokiu, kdy zase zněl trochu vychloubačně, možná až vtipně, zkrátka jako Pierre Leroy. Pauline se tomu musela smát. O chvíli později si spolu sedli v kavárně před nemocnicí. "Jaký to je, chodit s Jackem?" zeptal se Pierre jen tak, a hned nato by se za tuto otázku nejraději zabil. Pauline bylo vážně do smíchu, ale ovládla to. "Nějaké teorie o smrti toho pána?" optala se raději Pierra. "Jo, to jo, jo!" chytil se toho Pierre. "Ehm... Spálení." "To už víme, Pierre." "Hm... Tak... Úpal to asi nebyl... Hm... Co třeba... Nějaký paprsek? Ne ze slunce, ale..." zamýšlel se Pierre. "To je ono," napadlo Pauline. "Hele, tohle Jack taky dělá! Vždycky ho něco napadne a pak mlčí!" zasmál se trapně Pierre. "Právě mě něco napadlo... Asi bychom se měli vrátit k té pterosauří skále," přerušila ho Pauline... Tam se po dlouhé štrece lesem vracel zmočený a zpocený Jack. Vršek spandexového oděvu si svlékl, kráčel pouze v tílku. Pot se řinul po jeho bicepsech. Nevnímal krákání ptakoještěrů, kteří křižovali oblohu. Viděl jen zmasakrovaného Reyese. Napjal sluch, uslyšel, jak si kovový zloduch kousek odsud protahuje své prsty. "Teď jsem v pasti..." pomyslel si Jack.

Ptakoještěři, létající roboti a Metaller... A možná, že to pořád není dost... Ale o co tady jde, to se zatím Lovci kryptidů nedozvěděli. Avšak chvíle odhalení není daleko... Otázkou je, kolik minut budou naši přátelé žít poté, co se dozví pravdu!

Lovci kryptidů 2: V hnízdě okřídlených netvorů (2/5)

11. listopadu 2017 v 11:41 | HAAS
Lovci kryptidů jsou v mexickém státě Veracruz, kam byli nasměrováni Alejandrem Reyesem, vědcem, který studuje kolonii hnízdících ptakoještěrů, kteří doslova obsypali jednu skálu. Nikdo neví, kde se tato tajemná zvířata vzala, ale nyní je vesnička Yuliría velkou atrakcí. Jezdí sem televizní štáby z celého světa, aby natočili toto mimořádné odhalení kryptidů, kteří se zničehonic ukázali světu. Ale místní obyvatelé už moc nadšeni nejsou. Za vrahy jednoho starého muže považují právě tyto pterodaktyly. Reyes mrtvolu zkoumal, a zjistil, že byla něčím spálena, tudíž ptakoještěři by neměli být obviněni. Avšak co znamená jejich útok na Pierra?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: V HNÍZDĚ OKŘÍDLENÝCH NETVORŮ, ČÁST DRUHÁ:
Po malém a lehce děsivém setkání s dvěma agresivními pterodaktyly se Pierre brzy uklidnil. "Vidíš, ani nepotřebuješ instrukce, jak ten jetpack ovládat," usmál se Jack a poplácal ho po rameni. Skupinka se od útesu trochu vzdálila. Pohlíželi na něj z větší dálky. "Nedokážu uvěřit tomu, že na Pierra zaútočili," řekl starostlivě Reyes, "myslel jsem si totiž, že tihle pterodaktylové jsou zcela neškodní. Proč by útočili na lidi? Že by snad toho muže skutečně zabili?" Jack náhle vztáhl ruku a na něco ukázal. Nad útesem proletěl nějaký malý pták, a tři pterodaktylové po něm okamžitě vyletěli. Pták ve vzduchu raději zrychlil, a když se od skály bezpečně vzdálil, vrátili se okřídlení netvoři do svých hnízd. "Tak takhle to je," zamyslel se Reyes. "Myslím, že prostě brání tu skálu. Patří jim všem, a cokoliv, co se k ní přiblíží, vybídne několik z nich k obraně tohoto masivního hnízdiště," řekl Jack. "No, pořád je to jen teorie," zkroutil pusu Fahad. "Chceš to snad otestovat?" usmál se Jack. "Podle mě to není špatný nápad," vložil se do rozhovoru Roger, "aspoň vyzkoušíme své jetpacky v akci. A taky zjistíme něco víc o těch zvířatech." "Takže teď nechcete zjistit, co se opravdu přihodilo tomu staršímu pánovi?" optala se jich Pauline. "Hm," pokýval hlavou Jack, "asi by bylo dobré se tomu taky věnovat, a to co nejdřív. Pauline, zajeď spolu s Pierrem do nemocnice v Yuliríi. Pane Reyesi, zůstanete s námi nebo je doprovodíte?" Reyes se na Jacka trochu nejistě podíval. "Asi by bylo lepší zůstat s Vámi. Přece jenom ta zvířata už trochu znám. Tady... Máte moje zápisy o smrti toho muže, slečno Jetkinsová. Ukažte to v nemocnici, na tomhle papíře je můj podpis, a věřte mi, že Vás k jeho tělu pustí. Je zmražené, tudíž je stále v dobrém stavu," řekl Reyes. Tým se tedy rozdělil. Pauline s Pierrem nasedli do Reyesova auta a odjeli zpět do vesnice. Ostatním členům týmu tu nechali veškeré vybavení, včetně technicky vyspělých jetpacků. "Škoda, že si teď Pierre ještě nezalítá," vtipkoval Roger. "Hele, jeho kalhoty bys radši nechtěl vidět po tom, co by ho zase nějakej pterodaktyl klovnul do ucha!" chechtal se Fahad. "Vzpomínám si na chvíle, kdy byl Pierre taky samý vtip," řekl trochu nostalgicky Jack a ostatní radši ztichli, poněvadž dělat si z Pierra nadále legraci nebylo vhodné. "Vyletíme támhle na ten výstupek. Hnízdí tam málo pterodaktylů," navrhl Akihiko. Jack, Roger, Fahad a Akihiko si tedy vzali své jetpacky a vzlétli. Reyes je zezdola kontroloval a zároveň dával pozor na ptakoještěry. Každou chvíli měl zakřičet, přihodilo-li by se něco, o čem by Lovci kryptidů měli vědět. Chlapi pojali výlet na skálu jako závod. První byl na místě Akihiko. Hned za ním následoval Roger, poté Fahad, Jack byl překvapivě poslední. On však příliš nezávodil. Už pohlížel na pterodaktyly. Jeden z nich si všimnul vetřelců, kteří se blížili k jejich hnízdům. "Pozor, jeden na Vás útočí!" zařval zezdola Reyes. Jack udělal ve vzduchu smyčku, což pterodaktyla zmátlo. Zaskřekal, otočil se a vracel se ke svému hnízdu. Jack byl však šokován, když krátce na to přišly posily. Informoval ten pterodaktylus své spoluhnízdiče o vetřelcích? Teď jich na Jacka a ostatní Lovce kryptidů letělo minimálně dvacet. "Svatá krávo! Tohle je teda fakt něco!!!" vyhrkl Fahad a začal to celé natáčet. "Chlapi, radši vzlétněte. Sedět na tomhle skalním výstupku asi nebyl dobrý nápad," řekl Akihiko. Tři muži s jetpacky rázem vzlétli. Hned nato se kolem nich uzavřel kruh složený z masy malých ptakoještěrů asi tak s metrovým rozpětím křídel. Jack v kruhu nebyl, ale to jen proto, že se včas vzdálil. Teď letěl zpět, vytahuje svou laserovou pistoli, a jedno ze zvířat zasáhl laserem nejnižšího stupně, aby mu neublížil. Pterodaktyla to pořádně vyděsilo, chvíli ztratil kontrolu nad letem a padal k zemi, což si Jack okamžitě vyčítal, avšak těsně před dopadem jen zamával křídly a zase se honosně nesl nahoru. Celá skupinka agresivních ptakoještěrů byla opět vystrašena a nechala Lovce kryptidů na pokoji. Vrátili se do svých hnízd. Čtyřka chlápků přistála na jiné, blízké skále. "Fuj, to bylo těsný... Úplně jsem viděl, jak jeden chňapnul čelistma před mým ksichtem," ulevil si Roger a setřel si pot z čela. "Je všechno v pořádku?!" volal ze země Reyes. "Ano, nikomu se nic nestalo!" odpověděl mu voláním Jack. "Tak dávejte bacha!" zakřičel Reyes, ale nebylo ho moc slyšet. "Co?! Co jste říkal?!" zvolal Jack a gestem naznačil, že Reyese neslyšel. "Dávejte bacha!!!" zařval hlasitěji Reyes. "Jo, nebojte!" mávl rukou Jack. "Dávejte bacha, protože se jich k Vám blíží minimálně sto!!!" zařval Reyes.


"K čertu s tímhle aero-výletem. Vzlet, chlapi, vzlet!!!" poručil Jack. Čtveřice Lovců kryptidů, nyní také vzdušných akrobatů, opět vzlétla. Pokud skupina dvaceti pterodaktylů předtím představovala pouze ochránce hnízd, tak tato stovka byla agresivními, útočnými a pomstychtivými jezdci. "Že by je snad ta dvacítka informovala o své porážce a tihle se rozhodli se pomstít?" zamyslel se Jack. Nebyl však čas na úvahy. Chlapi teď letěli velkou rychlostí. Vzdalovali se od skal, i od Reyese. A sto pterodaktylů plachtilo za nimi jako jeden velký oblak plný zubů. "Zapojte maximální rychlost!" zařval Jack, a ostatní ho poslechli. Ale pterosaury měli stále za zády, a to doslova. Jeden zamával křídly, přiblížil se zezadu k Fahadovi a v letu dosedl na jeho jetpack. Začal do něj klovat. "Jedeš, potvoro!" křičel Fahad a zezadu plácl pterodaktyla přes obličej. Malý netvor se ale nehodlal jen tak lehce vzdát. Kousl Fahada do ruky. Hned nato ho však odstřelil laser z Jackovy pistole. "Střílejte po nich, prostě po nich střílejte!" velel Jack. Ale těch pár laserů nedokázalo stovku naštvaných ptakoještěrů zastavit. Hnali se za muži s jetpacky, jako by už měli dost jejich přítomnosti v kraji, který si zvolili k hnízdění. "Zkusíme se rozdělit, třeba je zmateme!" navrhl pak Jack. Odchýlil se z dráhy, neletěl přímo na západ, ale rovnou na jihovýchod. Asi tak čtyřicet pterodaktylů se otočilo stejným směrem a pronásledovali ho. Zbytek se hnal za Fahadem, Akihikem a Rogerem. Ti si brzy povšimli další skály. Tentokrát v ní byly hluboké jámy... Jeskyně! Snad by stačilo ukrýt se tam! Rychlostí blesku dosedli všichni muži na výstupek před jeskyní a vběhli do ní. Ptakoještěři zpomalili. Pár jich na výstupek také usedlo. Do jeskyně se však obávali vletět. Snad se báli, že by si poškodili svá křídla? Jeden do ní nemotorně vešel, opíraje se o svá křídla. Roger vystřelil laserový paprsek, který těsně před pterodaktylovou skloněnou hlavou zvířil prach. Ptakoještěr se lekl a s ostatními se dal na ústup. Po chvíli bojovná trojka vyšla ven z jeskyně. "Měli bychom se vrátit k Reyesovi, a to urychleně," navrhl Roger. "Dobrý nápad, kámo," kývl na to Akihiko, "jenže já vidím něco, co nám v tom asi zabrání." "Už zase nějací pterodaktylové?!" rozčilil se Roger. "Ne. Je to nějaká plechovka. Nebo chcete-li, robot. Támhle letí," zděsil se Fahad. Opravdu. Vzduchem si to svištěl velký robot, za jehož nohama se přehříval vzduch. Letěl k jeskyni takovou rychlostí! Akihiko, Roger a Fahad s pomocí jetpacků vzlétli. Laser, který vyrazil z ruky toho robota, byl neuvěřitelně silný. Stěna skály po střele vybuchla, a chlapi z bojovné trojky mohli být rádi, že je nezranily šíleně rychle letící balvany. "Co je tohle zač?!" zasupěl Roger... Jack byl stále pronásledován pterodaktyly. Opět se stočil, a mířil ke skále, kde okřídlení netvoři hnízdili. Doufal, že se vrátí k Reyesovi. Pomalu klesal, až se ocitl nad jezerem. Cítil, jak prolétá masami komárů, zrovna kladoucích na hladině jezera vajíčka. A pak se ozvala salva. Střelba ze samopalu protrhala jeho jetpack skrz na skrz. Měl štěstí, že z pouhého jednoho a půl metru výšky spadl do vody. Zvuk a střelba pterodaktyly zahnaly. Jack se vynořil, avšak hned po nadechnutí byl zase nucen se potopit. Jinak by ho zasáhly další kulky. Plaval pod vodou, co mu síly stačily, aniž by chápal, co se vlastně děje. Konečně se vynořil na břehu jezera. Rychle se rozhlížel, roztřepala se mu ruka. Z rukávu spandexového obleku vytekla sprška vody, když popadal rukojeť laserové pistole. Namířil ji před sebe. Horší pocit teď mít nemohl. "Metaller..." zašeptal si pro sebe. Jen ve vzdálenosti třiceti metrů od něj stál ten kovový muž, kterému už tolikrát unikl při výpravě do Montany. Nechápal, co tady dělá. Jen si vzpomněl na to, že ho doktor Brickell měl informovat o možném zničení kovu, který tvoří Metallerovo tělo. Avšak ten obrovský, inteligentní robot, vybavený zbraněmi všeho druhu, byl teď tady, v Mexiku. Nebylo pochyb, že má spadeno na Jacka. Strašidelně se usmál, až kov zaskřípal. Pak se z jeho rukou vysunuly pušky...

Opravdu mohou ptakoještěři za smrt starého muže? Co je zač ten létající robot, se kterým mají Roger, Akihiko a Fahad tu čest? Jak dopadne Jackovo setkání s Metallerem, nezničitelným kovovým mužem? A jak se tu vůbec objevil? Pokračování příště!

Lovci kryptidů 2: V hnízdě okřídlených netvorů (1/5)

4. listopadu 2017 v 11:20 | HAAS
Po celém světě dochází k odhalení podivných, lidem donedávna neznámých zvířat, zvaných kryptidi. Tvorové, o jejichž existenci se dříve jen spekulovalo, teď mnohdy pro člověka představují hrozbu. Zvláště pak, když jsou některé z těchto příšer využity zlými lidmi, kteří by rádi s jejich pomocí dosáhli svých cílů... Ale nejde jen o kryptidy. Na dně jezera Nikaragua se v tajemné podvodní budově skrývá muž, který má jisté nekalé úmysly. Ani po návratu z temných ulic Tokia, plných vražedně naladěných samurajů, Lovci kryptidů přesně netuší, čemu musí čelit...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: V HNÍZDĚ OKŘÍDLENÝCH NETVORŮ, ČÁST PRVNÍ:
Na horizontu se objevilo slunce. Ještě nepálilo, na rozdíl od pozdějších ranních hodin, kdy už byla jeho síla veliká. Za svítání vyšel z malého domku na okraji mexické vesničky starý pán, kterému už nejspíše zbývalo jen pár let do důchodu. Zavřel za sebou branku a vykročil na prašnou cestu. Hned se ale zarazil. Jeho ušima pronikl hrozný skřek, připomínající něco mezi syčením a vřískáním. Prudce se otočil a spatřil cosi zelenavě hnědého, jak si to sviští vzduchem. Sotva rozpoznal křídla toho podivného ptáka. A pak nahlas zařval. Něco ho odpálilo zpět k jeho domu. Muž ležel na břiše a pomalu se zvedal, zatímco ho příšerně pálila záda. Bolestí křičel. Ze zad vycházel kouř a tekla z nich krev, jeho košile byla úplně rozedraná. Ještě naposledy se otočil, aby uviděl přízrak zcela odlišný od toho, který ho prve zaujal. Stál na dvou nohách, měl hrůzostrašný, stálý výraz. A z jeho ruky vyšel laser tak silný, že mužova hlava se ve chvíli uvařila. "Pokusná mise úspěšná. Návrat do dočasné základny," ozvalo se z útrob té chodící plechovky, vybavené neuvěřitelnými schopnostmi. Pak si na tělo muže sedl opět ten létající tvor. Zrovna v tu chvíli se na celé dění přišli podívat ostatní obyvatelé vesnice. Řev plný strachu a naštvání vůči malému zelenému přízraku, ohlodávajícímu mužovo upečené tělo, zachvátil dav... Silný, bílý paprsek se střetl s kulatým štítem širším než lidské tělo. Hned za ním následoval další, a další. Muž za štítem, Fahad, se úspěšně bránil nové laserové pušce, kterou do tělocvičny Lovců kryptidů nechali nainstalovat Jack s Akihikem. Byl v místnosti ještě s Rogerem, a cvičili své reakce. Ještě o tom nevěděli, ale brzy měli své nové zkušenosti využít. Zatímco se Fahad bránil všem možným zbraním se svým silným štítem, který laserové paprsky dokonale pohlcoval, Roger nad ním doslova létal a paprskům se účinně vyhýbal. "Tak co, jak to jde?" zvolal ze vzduchu Roger, jenž měl na zádech připevněný jetpack. "Nic moc," usmál se drze Fahad, "čekal jsem, že to bude větší akce." Hned nato do jeho zad narazil jiný paprsek. Z opačné strany se totiž předtím vysunula další laserová puška. "Zatraceně!" zakřičel Fahad a hned na to se nahlas rozesmál. "Slavná poslední slova, co?" rozesmál se Roger. Vyhnul se dalšímu paprsku, a pak dalšímu, jiný podletěl, druhému zase nadletěl, kroužil kolem zbraní a jetpack při tom ovládal pouhým mačkáním tlačítek na šikmých výstupcích, kterých se držel jako opěradel křesla. Tento jetpack byl nejnovějším modelem v už tak velkém arzenálu vybavení Lovců kryptidů. Jako by si snad Jack, který pro ně šest takových přístrojů objednal, uvědomoval, že je brzy budou potřebovat, protože další akce bude doslova aero-eso! Pierrův stav se od nedávných událostí v Tokiu poněkud zlepšil. Seděl zrovna v kuchyni v přízemí základny Lovců kryptidů na pokraji Londýna, a díval se ven z okna. Konečně ale nemyslel na svou zesnulou sestru, ale spíše na to, že si v posledních pár dnech odpočinul a vyčistil si hlavu od nepříjemných vzpomínek na sérum agresivity, které mu proti jeho vůli do krve vpustili Amano a jeho společníci. Naopak Jack s Akihikem na sérum agresivity hodně mysleli. A tak když si Pierre užíval klidu, v sousední místnosti se o jeho možném nebezpečí oba bavili. "Nedivil bych se, kdyby se dal Amano do kupy s Nietem. Aspoň kvůli tomu, že by za odstranění Lovců kryptidů dostal docela dost peněz. Myslím, že to sérum agresivity byl spíše Nietův nápad. Amano je starý gangster a já o něm vím svoje, a nebudu říkat víc. Ale že by přišel s nějakým super-vynálezem, to je naprosto nemožné. Ne že by to byl hlupák, ale on prostě spoléhá na hrubou sílu a ne na vynálezy. Ať už je to sérum nebo třeba roboti," říkal svému příteli tiše Akihiko. "Uvidíme, co se ještě přihodí. V tuto chvíli mě ale moc scénářů do budoucna nenapadá. Tím myslím, že nevím, co s tím sérem agresivity ještě bude. Možná by stálo za to vrátit se do Nikaragui, a..." odpověděl Jack. Akihiko ho přerušil: "Obávám se, že teď na to asi nebude čas." Pokynul hlavu na Pauline, která vstoupila do místnosti. Měla v obličeji trochu vážnější výraz, nejspíše tedy přicházela s nějakou důležitou zprávou. "Čas na to asi nebude, Jacku. Přišla mi zpráva z Mexika. Sama se tomu dost divím. Na jednom útesu asi sto kilometrů od Xalapy, hlavního města mexického státu Veracruz, prý hnízdí celá masa létajících příšer. Jeden vědec, který je už studuje, mi poslal pár fotografií. Podívej se," řekla Pauline. Podala Jackovi jednu fotku. "Propána, ten útes je úplně obsypaný ptakoještěry! To ale... To není možné!" vykřikl pln nadšení i zděšení Jack. "Místní obyvatelé se jich hodně obávají. Neznám moc detailů, ten vědec, Alejandro Reyes, mi o tom poslal jen pár informací. Měli bychom si tam asi zaletět," řekla se svou typickou upřímností v očích Pauline. Do kuchyně, ve které seděl osamocený Pierre, vešli Roger s Fahadem. "Ahoj Pierre, jak se máš?" zeptal se přátelsky Fahad, otevřel ledničku a napil se mléka. "Fajn, jde to..." řekl Pierre, ačkoliv se na něj nepodíval a stále hleděl z okna. "Nechceš si s námi v podzemí základny zacvičit?" zeptal se Roger. Pak pokýval hlavou ze strany na stranu. "S jetpacky? Jsi už poslední, kdo to s nimi ještě nezkusil. Měl by ses naučit je ovládat," pokračoval. "Ne, nějak se mi nechce. Že bych lítal? He, ani mě nenapadne, Rogere," odpověděl trochu výsměšně Pierre. Vteřinu na to byli všichni pípáním vysílaček upozorněni na to, že se mají dostavit do hlavní místnosti v základně. Jack jim chtěl něco důležitého sdělit...


"Dáte si čaj?" zeptal se starší, vousatý muž, Alejandro Reyes. Seděl u kulatého stolu s ostatními Lovci kryptidů v malé mexické restauraci poblíž vesničky, jež se nacházela nedaleko skály, o které Pauline mluvila. "Rádi," usmál se Jack. Alejandro delikátně nalil čaj každému do šálku. "O co se tedy jedná, doktore? Poslal jste nám informace o skále, která je obsypána ptakoještěry. Viděl jsem ty fotografie, je to úžasné i děsivé. Co to tedy znamená?" zeptal se Jack. "Vysvětlím Vám to," začal Reyes, "před pár dny se na jedné skále, která je vlastně útesem, pozůstatkem po dávném moři, zahnízdila velká kolonie ptakoještěrů. Nikdo z nás nevěděl, že tady žijí. Ano, párkrát jsem za svůj život slyšel zkazky o malých, zelenohnědých létajících příšerkách, ale vždy jsem si myslel, že jsou to pouze pohádky. Ta zvířata prý žila v lesích a lovila motýly. A pak se najednou všichni ti pterodaktylové vydali na jednu skálu, vůbec poprvé v historii, a odhalili se tak světu. Nevíme, kde se skrývali, hodláme to zjistit, až doba hnízdění skončí a oni se zase stáhnou. Místní lidé tím byli ohromeni, vesnička Yuliría se okamžitě stala destinací filmových štábů, kteří o tom točí dokumenty, teď už sem přijíždění i lidi z televizních zpráv... Jenže před třemi dny, krátce po tom, co byli lidé jejich hnízděním tak nadšeni, došlo k útoku jednoho pterodaktyla na staršího pána, který žil na okraji vesnice. Ožíral maso z jeho těla, a brzy se k němu přidali i další. Dělal jsem všechno pro to, aby lidé nedali to video na internet, ovšem ono se tak už stalo. Teď už ta zvířata každý považuje za nelidské, zabijácké příšery. Přitom já se přijel na tělo muže podívat a zjistil jsem, že bylo ve skutečnosti něčím spáleno a až potom ohlodáno pterodaktyly. Nechápu to, něco se mu asi stalo, ale ta zvířata za to nemohou." Jack jen pokýval hlavou. Něco mu jí asi proskočilo, ale co to bylo, to zatím neřekl. Ještě toho odpoledne se Lovci kryptidů spolu s Reyesem přijeli podívat na skálu. "Panenko skákavá, těch je," zněla Pierrova slova. Hluk, který pterodaktylové vydávali, byl neuvěřitelný. Na každém čtverečním metru se k sobě tiskli snad čtyři pterodaktylové, skála jimi byla poseta. Vypadali jako velký, zelenohnědý obal celé skály, jako nějaký plášť, jenž se neustále pohybuje. S pomocí dalekohledů pak Jack a ostatní spatřili hnízda z větviček, na kterých rodiče seděli a čas od času nosili do nich svým malým potomkům hmyz jako potravu. "Pterodactylus? Nebo nějaký neidentifikovatelný druh pterosaura? Či zcela nový druh?" zeptal se Jack. "Zatím nevíme. Informací je málo. Ale brzy nějaké získáme. Třeba i s Vaší pomocí," řekl na to Reyes. "V první řadě bychom ale měli zjistit, co se stalo tomu pánovi," navrhla Pauline. Reyes řekl, že to je dobrý nápad. Z rozhovoru byli náhle vyrušeni. "Ne! Oni na něj útočí!" zařval Reyes. Na Pierra se totiž zničehonic vrhli dva pterodaktylové. Pierre se dal okamžitě na útěk, ale oni mu sedali na ramena a zobali ho do nich svými ostrými zobáky plnými zubů dozadu zakřivených. Jack už sahal po laserové pistoli, když tu náhle Pierre přiběhl ke kufru, rychle z něj vybalil jetpack, hodil si ho na záda a vzlétnul. Pterodaktylové to asi nečekali a ve strachu, že ta dvounohá stvoření umějí létat, odletěli. "Tak vidíš, Pierre! Přece jenom tě napadlo, že bys mohl lítat!" rozesmál se Roger.

Jsou pterodaktylové, kteří zahnízdili na skále ve Veracruzu, v Mexiku, nebezpeční? Zaútočili na Pierra jen tak? A jak to bylo doopravdy se smrtí starého muže, kterou podle Alejandra Reyese rozhodně nezpůsobili tito létající plazi? Pokračování příště...

Lovci kryptidů 2: Tatakai (5/5)

26. října 2017 v 10:15 | HAAS
V temných ulicích na okraji Tokia dochází ke strašlivému souboji. Na něčí příkaz nechal Amano, dávný nepřítel Akihika, unést Pierra Leroye, jenž byl do Tokia nalákán na získání neurčitých informací o smrti své sestry. Z mladíka trpícího depresemi se po užití speciálního séra stal agresivní netvor, který se pokusil napadnout Pauline. Akihiko zachránil sebe a Jacka před podobným osudem, neboť jak se ukázalo, Amano sérum vlastní a používá ho k přeměně svých obětí. Roger a Fahad už zjistili, jak se vypořádat s dravými draky, kterými Amano ničí své nepřátele. Ale teď jde po Akihikovi s Jackem hned několik takových draků... Jak celá tato akce dopadne?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: TATAKAI, ČÁST PÁTÁ:
"Za mě, Jacku! Zkusím je dostat!" zařval Akihiko a postavil se prvnímu drakovi s železnou tyčí. Avšak jak se ukázalo, zvíře po něm vůbec nešlo. Naopak, mířilo k Amanově poničené budově. Zastavilo se těsně před ní a čekalo. Stejně tak učinili další draci. Jaké to bylo překvapení vidět dva muže, jak celou tu skupinu ženou. Byli to Roger s Fahadem, kteří už zničili ovládací obojky všem drakům. Ti se teď instinktivně vraceli domů. Bez obojků byli jinak neovladatelní a nedokázali splnit příkaz zabít prakticky kohokoliv. Jack nad tím žasl. Všichni byli rádi, že se opět setkali. "Teď musíme najít Pauline. A Pierra! Dřív, než bude pozdě!" řekl Jack. "Pierre je stále živý? To je dobře," řekl Fahad, "ale kde je chceš hledat?" Jack se pokusil kontaktovat Pauline s pomocí vysílačky, ale nedostal odpověď, což ho znepokojilo. Zatímco draci před budovou, vyběhlo z ní patnáct bojovníků včetně Amana. Držel v ruce samurajský meč a běžel přímo proti Akihikovi. "Najděte Pauline! Nebude daleko!" vykřikl jen Akihiko a svou železnou tyčí praštil Amana po hlavě. Ten upadl na zem. "Neříkal jsem ti, že se mě nikdy nezbavíš? Tak proč mě ještě dobrovolně hledáš?" supěl Akihiko na Amana. Mezitím Roger, Fahad a Jack utíkali o ulici dál. Už z dálky viděli dvě postavy. Jedna se držela parapetu okna nějakého zdemolovaného domku a snažila se vyškrábat nahoru. Její světlé vlasy byly ozařovány pouličními lampami, byla to Pauline! A mručící a řvoucí mladík pod ní s příšerným, zlým výrazem v obličeji byl Pierre. Rychlým během se už Jack a jeho přátelé k nepřátelské dvojici blížili, když tu náhle Pierre po Pauline vyskočil a chytil ji za nohu. Stáhl jí dolů. Pauline zavřískala, ale včas dala Pierrovi kopanec do obličeje, to ho však ještě více naštvalo. Rychle se k ní blížil, Jack tedy nemeškal a vytáhl laserovou pistoli, a odstřelil jí Pierra. Byl to paprsek nejnižšího stupně, zřejmě mu neublížil, avšak Pierre zůstal chvíli nehybně ležet na zemi. Pauline nic neříkala, jenom se vrhla k Jackovi a objala ho. Do ulice hned nato vběhlo pět samurajských bojovníků. Vytasili své meče a přiložili je k hrdlům všech čtyřech, Pierra si ani nevšímali. Hned za nimi utíkal Akihiko. "Předběhli jsme tě. Možná jsi porazil několik z našich kolegů, ale teď my zase porazíme ty tvé!" smál se jeden z těch darebáků. "To sotva!" zasmál se Akihiko. S řevem neskutečně zuřivého bojovníka skočil po prvním z darebů a praštil ho železnou tyčí do hlavy takovou silou, že ho zabil. Další dva kopnul ve stejnou chvíli do hlavy. Pauline nečekala a kopla dalšího samuraje do hrudníku, až se zhroutil. Náhle Akihika někdo chytil za krk zezadu. Byl to opět Amano. "Skončím s tebou. Skončím s váma všema! Rozumíš?" mluvil zlým hlasem. "Asi jsem tady zapomněl angličtinu... Ne, nerozumím, Amano!" zasupěl Akihiko a zezadu dal svému nepříteli dva kopance do břicha. Padlý Amano byl však za chvíli opět na nohou. Svým mečem mířil na Akihika. Ten si vypůjčil samurajský meč svého předchozího, zabitého protivníka. "Tatakai!" zařval Amano a meče se střetly. Akihikův meč sjel dolů po tom Amanovu. Přitiskli k sobě čela. "Zemřeš, hade!" řval Amano. Hned nato však zařval ještě hlasitěji, a bolestí. Akihikův meč probodl jeho biceps. Amano se ovšem nehodlal vzdát, mečem sekl po Akihikovi a zasáhl jeho rameno. Akihikova reakce však byla velmi pohotová. Meč proto odňal jen kousek jeho spandexového obleku. "Ještě jsi nevyhrál," supěl Amano a kopl Akihika do břicha, až se "zuřivý had" sklonil k zemi a bolestech si ho držel. Pak však s naštváním zvedl hlavu: "Když vyhraju, necháš Lovce kryptidů na pokoji, jasné? To, co je mezi náma, si vyřídíme někdy jindy." "Platí, zmije," usmál se Amano, kterému zrovna jeho bojovník zafáčoval krvácející ránu. Popadaje svou železnou tyč, vykročil Akihiko proti němu a dal mu jí přímý zásah do ramene. Amano dal Akihikovi ránu pěstí do obličeje a namířil svůj meč na jeho srdce, avšak Akihiko svého nepřítele přeskočil a zezadu jej kopl do zad. Železnou tyč přitiskl na jeho krk a natlačil jeho hlavu na asfaltovou cestu. Jenže Amano se vzepřel, chytil do rukou železnou tyč a ohromnou silou jí trhl, takže Akihiko padl na cestu. Na hruď mu stoupl nějaký darebák. "Zvláštní... Co by udělalo naše sérum už takovému zuřivci? Proti němu je ten jediný živý člen klanu Leroyů nula, a to i když se zlobí..." usmíval se. Byl to Sam Weber. Tato slova vyprovokovala Pierra, který dosud ležel na zemi. Po zasáhnutí Jackovým laserovým paprskem se trochu probral. Nicméně stále v sobě měl agresivitu, kterou způsobovalo sérum, a když uviděl Sama Webera, zapomněl na svůj úkol zneškodnit Pauline, k němuž ho původně Amano s Weberem vyslali. S nelidským řevem na Sama Webera skočil, povalil ho na záda a mlátil ho do obličeje. Akihiko vyskočil a jen taktak uhnul ostří Amanova meče. Železnou tyčí zasáhl svého protivníka do stehna. Nato zvedl ze země svůj meč a přitiskl ho na Amanovo čelo. Vyšla z něho sprška krve. "Ne!!!" řval ve strachu Amano. "Tohle je naposled... Aspoň protentokrát!" zlobil se Akihiko. Pak Amana pustil. Se svými přeživšími muži se ztratil někde v temných ulicích Tokia. Sam Weber v poslední chvíli Pierra, jehož agresivita se rychle vybíjela, srazil ranou pěstí do brady a také utekl. Nebylo pochyb, že teď patřil k těmto japonským zločincům. Lovci kryptidů v ulici osaměli. Akihiko nahlas oddechoval. Sundal si svou masku a utřel si pot z čela. Jack přistoupil k Pierrovi klečícímu na chodníku. Tekly mu slzy. Jack se dotkl svého přítele. "Je to pryč, Pierre. Všechno je to pryč..."


Nastal den. Pierre seděl na kamenném výstupku před hotelem. Díval se kamsi do dálky. Litoval toho, že se vydal do Tokia hledat informace o své zemřelé sestře, o jejíž smrti už stejně věděl vše. Dostal své přátele do nebezpečí a teď si to vyčítal. Jack se na něj díval z okna hotelu. Bylo mu ho líto. Trochu se zdráhal k němu přijít, nevěděl, jak bude reagovat. Ostatně, asi by nebylo dobré rušit dva muže s temnou minulostí při rozhovoru. K Pierrovi totiž přišel Akihiko. "Nedokážu tomu uvěřit... Udělal jsem takovou blbost. Odletěl jsem do Tokia ve snaze zjistit něco víc o smrti Sabine a všechny jsem Vás nalákal do pasti. A ještě na mě otestovali nějaké sérum, které ze mě na celou noc udělalo bestii..." řekl mu Pierre. "Měl bys být víc opatrný. Všichni jsme o tebe měli strach. Hlavně Jack. Musíš mu víc věřit, je to tvůj přítel," odpověděl na to Akihiko. "Ale já někdy nevím, jestli mám věřit komukoliv z Vás. Od té doby, co mě opustila Sabine, co jí ten proradný Weber, který je zase na svobodě, zastřelil, cítím se tady úplně sám. Byla to moje sestra, byla s ní zábava, svět nebyl tak temný. Teď se mi pořád vrací, že jsem ji nedokázal zachránit, že jsem u toho nebyl, když po ní Weber vystřelil..." řekl Pierre. "Podívej, Pierre, každý z nás v životě něco zažil. Něco hrozného," řekl přátelsky Akihiko. Pierre se na něj nechápavě podíval. "Co ty můžeš vědět? Vždyť ty jsi jenom... Zuřivý ninja..." pousmál se ve smutku Pierre. "Kdysi mi zabili oba rodiče i oba bratry. Bylo mi dvanáct let. Pronásledovali nás samurajové z jedné vesnice. Můj bratr Eiji mě skopl z kopce do řeky, aby mě zachránil. Rozsekali ho na kusy... Když jsem pracoval jako agent, zabili mi mou dívku. Zabil ji Zhou Len," mluvil trochu pohnutě Akihiko. Při zmínce o Zhou Lenovi se na něj Pierre zvláště překvapeně podíval. Akihiko pokračoval: "Pak mě mučil ve své vile v Číně, to bylo předtím, než mě Jack našel a zachránil. A tenhle Amano... To je jen jeden z mnoha mužů, se kterými mám nevyřízené účty. Můj život je jedna velká bolest." "Proč jsi nám o tom nikdy neřekl?" optal se ho Pierre, když se Akihiko odmlčel a byl na odchodu. "Protože já nejsem jen Lovec kryptidů. Jsou to mé věci, a já si je sám vyřídím..." řekl Akihiko a odešel. "Akihiko," zvolal Pierre, "díky. Díky žes mě hledal a věděl, kde Amana vypátrat." Akihiko se otočil a mírně se usmál. Pierre si řekl, že celá ta akce v temných ulicích na okraji Tokia byla děsivá zkušenost. Teď se začínal těšit na návrat do Londýna, do základny Lovců kryptidů. Vždyť už dnes měli toto město opustit a vrátit se tam! Mezitím se v temné budově rozsvítila obrazovka. Nacházel se v ní obličej bizarního muže s částmi knírku nad koutky rtů. Deylin Nieto. Vedle něj stál v obrazovce obrovský železňák, Metaller. "Pláchli mi. Je mi to líto," řekl Amano. Nieto se v obrazovce zlověstně usmál: "To nevadí, Amano, slíbenou částku dostaneš. Otestoval jsi sérum agresivity. I to stačí." "Kdybych Vám někdy v budoucnu mohl být nápomocen..." řekl Amano. "Jistě," usmál se Nieto. "My teď však máme své plány. I s Lovci kryptidů. Doktor Brickell už vylepšil projekt X-77. Tímto se s Vámi zatím loučím, příteli. A věřte, že i přes Váš drobný neúspěch jsme na nejlepší cestě k vítězství..."

Konec třetí části druhé série Lovců kryptidů, která byla pojmenována "Tatakai", což v japonštině znamená "souboj". Nahlédli jsme do života i pocitů Akihika a Pierra, a to vše v temných, nočních ulicích Tokia. Lovci kryptidů sice tento tajemný svět opouštějí, ale bitva rozhodně nekončí... Svět je v nebezpečí, jak ze strany kryptidů, tak ze strany lidí, kteří jsou je schopni využít pro svůj prospěch... Lovci kryptidů ani netuší, čemu ještě budou muset čelit...

Lovci kryptidů 2: Tatakai (4/5)

21. října 2017 v 11:08 | HAAS
Pro běžného turistu je Tokio městem plným zajímavostí, ale pro Lovce kryptidů je to propast plná nebezpečí v podobě samurajů a zelených draků. Jen Akihiko Yukimura, muž, kterého se místní tolik bojí, a muž, který rozhodně není jen bojovníkem s železnou tyčí, jak jsme ho dosud znali, je postrachem všech těch darebáků. Ale zdá se, že Amano, ramenatý Japonec, který sem z nám dosud neznámého důvodu nalákal Pierra Leroye, snadno ovlivnitelného a trpícího depresemi ze ztráty své sestry, se nyní s Akihikem vypořádal. Roger a Fahad jsou pronásledováni dvoumetrovým, čtyřnohým drakem, Jack je zase v bezvědomí po bitce s malým, ale hbitým bojovníkem. Jen Pauline se podařilo dorazit k domku, v němž se má unesený Pierre nacházet...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: TATAKAI, ČÁST ČTVRTÁ:
Pauline vstoupila do domu. Byla v něm tma. Rozsvítila baterku. V jejím světle se vířil prach. Různě zprohýbané trámy byly pokryty silnou vrstvou prachu, na dřevěné podlaze se nacházel štěrk a panovalo zde naprosté ticho. Pauline se trochu zmocňoval pocit strachu, ovšem odvahu si dodala, když z opasku vytáhla svou laserovou pistoli. Pomalu kráčela vpřed. Přízemí budovy určené k demolici bylo skutečně liduprázdné. V Pauline se mísil pocit úlevy z toho, že zde na ni snad nikdo nečíhá, zároveň však nebyla ráda z toho, že se zde zřejmě nenachází ani Pierre. Na chvíli si pomyslela, že snad Akihiko správně neodhadl lokaci, kde by mohl být Pierre vězněn. Je-li samozřejmě ještě živ, byla tu totiž možnost, že ho ti zabijáci už sprovodili ze světa. Pauline došla ke kovovým schodům. Pomalu po nich vystoupala do prvního patra. Vypadalo to tam podobně jako v přízemí. Jen prachu se zde vířilo snad ještě víc. Pauline se rozhlížela, avšak stále nic neviděla. Občas sice měla pocit, že se v temnotě, zvláště v rozích něco pohnulo, ale jakmile tam posvítila baterkou, bylo to pryč. Oddechla si a zapnula vysílačku. Zkoušela kontaktovat Jacka. Neodpovídal. To nebylo dobré znamení, Pauline si začala trochu vyčítat, že ho na jeho příkaz opustila. Ani Akihiko se jí neozýval. Dříve, než mohla zkusit zavolat Rogerovi či Fahadovi, uslyšela kroky. Štěrk rozházený na dřevěné podlaze vytvářel charakteristický zvuk. Pauline se otočila za sebe a překvapením div nevykřikla. Stál za ní muž menšího vzrůstu a hleděl na ni. Vteřinu na to si Pauline uvědomila, kdo to je. "Pierre!" vykřikla pohohlasitě. "Pauline, jsem rád, že tě vidím," řekl Pierre. Bylo až neuvěřitelné vidět ho živého. "Jak ses sem dostal? Udělali ti něco? Musím tě odsud odvést!" řekla Pauline. Pierre ale nereagoval. Stále na ni tak divně hleděl. Pauline mu posvítila na obličej. Skoro se jí zastavilo srdce. Pierre měl úplně vykulené oči a stále se díval jen před sebe, na ni. Pauline začala ustupovat. Začalo ji děsit, že se Pierre stále přibližuje. "Pierre, co je Ti?" zeptala se ho, a on se konečně alespoň usmál. Ale úsměv to byl neskutečně zlý. Jak tak rychleji ustupovala, zrychloval on svůj krok. Náhle ji chytil velmi silně a bolestivě za rameno. Pauline už ze sebe nedokázala vydat ani hlásku. Jeho obličej se k tomu jejímu strašidelně přibližoval. "Miluju tě," usmál se zlověstně. Následovalo takové kopnutí, že Pierre odletěl o tři metry dál. Těžce dopadl na záda. Pauline na něj zamířila laserovou pistolí. Nechápala, co se mu stalo, ale pochopila, že s Pierrem něco je a že je dost nebezpečný. Ale to, co dosud předvedl, byl jen začátek. Pierre se prudce postavil a zařval jako agresivní zvíře. Vyběhl po Pauline, která ho ale zasáhla laserem a odrazila až ke zdi. Po této ráně Pauline utíkala ke schodům. Jen se chytila zábradlí a seskočila dolů, a pak utíkala ven z budovy. Slyšela Pierrův hlasitý dech, hnal se velmi rychle za ní. Za rohem dalšího domu v ulici se rýsoval obličej dalšího darebáka. Vystřelil po Pauline síť, takovou, do jaké byl předtím chycen Jack. Pauline síť včas uviděla a nadskočila jí, takže se jí vyhnula. Po muži pak vystřelila laser, a ozval se jen bolestný řev. Hned nato se Pauline otočila, chtěla zasáhnout i Pierra, ale ten ji už chytil zezadu za krk a přitiskl k omítce budovy. Jenže Pauline ho zezadu kopla přímo pod koleno, Pierre pustil a ona utíkala dál. Nevěděla však, co si teď má počít... Roger a Fahad konečně setřásli několik zelených draků, kteří je pronásledovali. Sedli si na chodník před zavřenou japonskou restauraci a oba si utírali pot z čela. "Šílený, že jo?" řekl Roger. "Taky bych řek," pokýval hlavou Fahad. "Mám úplně propocený spandex," řekl ještě. Pak se ozvalo zařvání. Jeden z draků je dohnal. "Teď, kámo, musíme střílet zároveň!!!" zařval Roger. Dva laserové paprsky nejvyššího stupně narazily do drakova těla. Zvíře zaskučelo a zasyčelo. Pomalu a těžkopádně si to proti nim kráčelo. Roger s Fahadem jen drželi spouště a doufali, že laser ho konečně odrazí. Jenže se zdálo, že proti tomuto mohutnému zvířeti prostě nemají šanci. Snad je jeho kůže pokrytá něčím, co lasery samo odráží? To nevěděli. Ale pak si Roger konečně všiml obojku, nacházejícího se kolem drakova krku. Laserem do něj narazil. Obojek se rozletěl na kousky. Zvíře nahlas zařvalo a změnilo kurs. Teď před nimi utíkalo. "Uf, zahnali jsme ho. Dobrej nápad, trefit ten obojek. K čemu asi sloužil?" oddechoval Fahad. "To nevím, snad k jeho ovládání? Musíme za ním, dokud ho máme na očích! Musí nás dovést ke svému páníčkovi!" zařval Roger. Nato oba vyběhli za netvorem, který je dosud pronásledoval...


Akihiko otevřel oči. Masku měl stále na obličeji. Také shledal, že je stále oblečen. Byl ale odzbrojen. Chyběla mu teleskopická tyč i meč. Ruce měl připoutané k lůžku, na kterém ležel. Ve tmě spatřil ještě jedno lůžko. Ležel na něm celkem vysoký muž v černém spandexu, ale bez masky. Byl to Jack! A za ním stálo pár ohavných zloduchů. Jedním z nich byl ramenatý Amano, darebák z Akihikovy minulosti. "Máme dva, pane. Owena a ještě jednoho hada, se kterým mám nevyřízené účty," mluvil Amano do telefonu. "Jsem rád, že víš, co jsem zač..." zasupěl Akihiko. "Tady ráčená zmije se hodlala probrat. Skvělé. Konečně s tebou skoncuju..." usmíval se zle Amano. "Teď uvidíš, jak tvému kamarádovi, který vede Lovce kryptidů, vstříkneme do krve takové roztomilé sérum... Vyzkoušeli jsme ho už na jednom Francouzi, po kterém jsi tak usilovně pátral. Bohužel nám před chvílí sdělili, že se mu nepodařilo chytit tu holku... Jaká to škoda... Bude stačit ještě pár dávek a jeho agresivita se zvýší..." usmíval se Amano. Akihiko zahlédl, jak ke spoutanému Jackovi přistupuje Japonec v bílém plášti. Řev, který ze sebe Akihiko vydal, by se snad s tím lidským ani nedal srovnat. Amano, který se dosud stále zlověstně usmíval, zkroutil pusu. Jeho srdce se zastavilo. Akihiko napjal svaly, pouta popraskala a ty kopance, které doktor a Amano schytali do obličeje, byly nic než krvavé. "Teda, kámo..." zasmál se Jack. Akihiko skolil ranou pěstí dalšího Japonce a vypůjčil si jeho nůž, aby přeťal Jackova pouta. "Mě se nikdy nezbavíš..." zasupěl Akihiko do Amanova obličeje a stiskl jeho čelo, hlavu mu přitiskl na zem a chvíli ji takto držel. Když pustil, byl Amano v bezvědomí. Tolik způsobil strach z tohoto spravedlivého, avšak také agresivního nepřítele. "Hm, to sérum mě vážně zajímá. Jestli způsobuje agresivitu, může být Pierre dost nebezpečný. Nerad bych, aby Pauline něco udělal. Musíme je oba najít," řekl Jack. "Vsadím se, že nebudou daleko. Právě se nacházíme v suterénu té budovy, do které jsme všichni mířili," informoval ho Akihiko. Pak Akihiko spatřil svou železnou tyč, postavenou v rohu. Jedinou ranou tyčí prorazil dveře a utíkal po schodech do přízemí. Tam jen několik desítek minut před nimi stála i Pauline. Akihiko vyběhl ven, Jack ho následoval. Doufali, že Pauline najdou dříve, než jí smyslů zbavený Pierre nějak ublíží. Ale kvůli hrozivému řevu začali pomýšlet také na to, že jim tento úkol něco ztíží. K domu se totiž hnala skupina dvoumetrových, čtyřnohých, dlouhokrkých draků s obrovskými zuby v tlamě. "Zdá se, že máme společnost," usmál se Akihiko.

Jak mise v temných ulicích na okraji Tokia dopadne? Jaký nevyřízený účet spolu mají Amano a Akihiko? Jak se vypořádat s Pierrem, ze kterého se stalo agresivní monstrum? Podaří se zachránit před ním Pauline? A komu Amano volal ohledně toho, že odchytil Akihika Yukimuru a Jacka Owena? Má v tom snad někdo prsty? A jak to vše souvisí s nedávným setkáním Pierra Leroye se Samem Weberem, vrahem jeho sestry, který se záhadně dostal na svobodu? Pokračování příště!

Lovci kryptidů 2: Tatakai (3/5)

14. října 2017 v 10:32 | HAAS
Pierre Leroy, trpící depresemi ze ztráty své sestry, byl nalákán do Tokia bandou zločinců, která s ním a s Lovci kryptidů má nekalé úmysly. Ale zatímco je Pierre v bezvědomí poté, co do jeho krku bylo vstříknuto jakési sérum, prohledává Akihiko Yukimura ulice japonského hlavního města ve snaze vypátrat zmizelého člena týmu. Už zjistil, že se v temných ulicích Tokia skrývají podivní čtyřnozí, dlouhokrcí draci s neuvěřitelně dlouhými zuby. Donutil jednoho ničemu, aby mu řekl něco o Amanovi, muži, kterého Akihiko zřejmě zná. Ale o co zde jde, to Lovci kryptidů zatím nezjistili...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: TATAKAI, ČÁST TŘETÍ:
Bylo bezvětří. Na okraji Tokia bylo ticho. Tma stále zakrývala vysoké domy, jejichž obyvatelé se už uložili ke spánku. A pak náhle jako výbuch bomby vycákla z kaluže voda, když do ní vkročil muž celý oděný v černém. Utíkal k domu, ve kterém se před několika hodinami Pierre setkal s ramenatým Japoncem, a z něhož později utekl, ale byl znovu chycen. Neskutečně agresivně prokopl Akihiko dveře a skočil do tmavé chodby. Vytáhl svou složenou tyč, zmáčkl červené tlačítko, tyč se v rychlosti prodloužila, a maskovaný Akihiko ji nastavil před sebe. Očekával totiž útok, a byl připraven postavit se nepříteli. Z tmavého zákoutí chodby jako blesk vylétl kulatý předmět. Velkou rychlostí letěl proti Akihikovi. Byl to nějaký dron. Kolečko v jeho přední části náhle zrudlo. Vyšla z něj laserová střela. Akihiko uskočil, odrazil se od zdi a skočil těsně za dron, který ho minul. Svou železnou tyčí ho srazil k zemi. Rudé světlo pohaslo, dron byl odrovnán. Ale pohled zpět Akihika ujistil, že ještě není po všem. Když se ve tmě rozsvítilo dalších deset takových světel, věděl, že nemá šanci. Rychle z budovy vyběhl. Malé kulaté drony se hnaly přímo za ním. Letěly neuvěřitelnou rychlostí, ale rovněž tak Akihiko utíkal takřka bleskurychle. Jedinou rukou se chytil drátu visícího ze střechy nízké budovy a jako atlet na ni vyskočil. Pak železnou tyčí srazil dva drony. Uskočil laseru, který vyšel z toho třetího, vytasil svůj samurajský meč a rozsekl ho. Další dron takřka narazil do Akihikovy hlavy, avšak černý ninja mu včas zasadil ránu tyčí, která jej skrz na skrz prorazila. Stále tu však bylo dalších šest dronů. Akihiko si ovšem rozhodně nezoufal. Byl mužem beze strachu. Nebyl to Lovec kryptidů, teď to byl muž, kterého se v Tokiu bojí každý gangster, neskutečně zuřivý bojovník, který útočí i na stín! Rychlým pohybem jediné ruky roztočil svou železnou tyč a dvěma dronům zasadil rány, která by člověku nejspíše nadvakrát zlomila páteř. Pak seskočil ze stříšky. Udělal to v pravou chvíli, jelikož stříška se vznítila poté, co ji další dron zasáhl svým laserem. Akihiko se obrátil k budově, do které prve vkročil. Rozběhl se ještě rychleji než předtím. Zbylé drony ho následovaly. Hnal se přímo proti zdi. A pak v poslední chvíli nadskočil. Drony se rozmlátily o zeď. Teď ho konečně nesledovalo. Asi tak deset vteřin nahlas oddechoval, pak konečně znovu vkročil do domu a dal se v něm po schodech do prvního patra. Všude bylo zhasnuto. Prokopl dveře, ve kterých se předtím nacházel Pierre. "Á, zdá se, že v místnosti pro hosty někdo byl," řekl si Akihiko. Baterkou svítil na netknutou sklenici limonády, která stála na stole. "Starý dobrý trik Amana," pomyslel si Akihiko, "ještě stále podává limonádu. Jako by na ni někdo z jeho 'hostů' měl někdy vůbec chuť..." Akihiko měl s Amanem jisté zkušenosti. Teď se však zdálo, že pátrat do Pierrovi ve zcela opuštěné budově nemá smysl... Svítalo. Lovci kryptidů se sešli před hotelem. Fahad byl celý rozespalý, Roger neustále zíval, a Jack také celkem rozmrzelý. Celou noc totiž myslel na svého kamaráda Pierra a bál se o jeho život. Z hotelu konečně vyšla Pauline, která se předtím ještě na chvíli zdržela v koupelně. "Všechno bude v pořádku, Jacku. Pierre se najde," řekla mu, když uviděla jeho starostlivý obličej a objala ho. "To doufám," řekl rozhodně Akihiko. Vycházel z parku, oblečený do svého civilního oděvu. Všichni na něj upnuli své zraky. "Špatné zprávy, kámo?" zeptal se ho Jack a přišel k němu. "Docela," zamračil se Akihiko, "vypátral jsem doupě muže, který Pierra unesl. Znám ho. Mám s ním... Krvavé zkušenosti..." "O té své minulosti bys nám mohl někdy povědět, Akihiko," řekl trochu nejistě Fahad. "A co je s tím mužem, jehož doupě jsi našel?" zeptal se nedočkavě Jack. "Je opuštěný," zamračil se ještě výrazněji Akihiko. Avšak než stačil Jack něco říci, Akihiko ho předběhl svými slovy: "Znám jednoho skvělého muže, který nám pomůže. Před pár hodinami jsem mu volal. Je to člověk, který mě toho v životě mnoho naučil, a díky němuž bojuji proti těm, kteří mne v minulosti chtěli zničit. Hotel, ve kterém se dnes ráno ubytoval, se nachází kousek odsud. Pojďme." Prošli jen několik ulic a ocitli se před tím hotelem. Před ním už stál starý, plešatý Japonec s šedivými vousy. Byl útlý, ale ruce měl svalnaté, a byl oblečen ve fialovém kimonu. "Tak tohle není naše teritorium," usmál se na Jacka Roger, a ten přikývnul. Jen pohled na samurajský meč značil, že muž ve fialovém je čímsi pozoruhodným. "Rád Vás vidím, pane Makoto," usmál se Akihiko. "Habu," řekl rozvážně a vesele pan Makoto, "jsem rád, že jsi zpět." "Chytil jste ranní let?" optal se ho jeho žák. "Ano. Přiletěl jsem asi před dvěma hodinami a našel si tento luxusní hotel. Avšak náš domov na ostrově Sado je mnohem krásnější... S čím potřebuješ pomoci?" Akihiko mu vše vysvětlil v japonštině, takže ostatní Lovci kryptidů ničemu nerozumněli. Mohli se jen dohadovat, o čemž tam ti dva mluví. Po dvacetiminutovém rozhovoru, během něhož si oba sedli do trávy v parku, posadili se vedle sebe a hovořili spolu se zavřenýma očima, Akihiko vstal, potřásl Makotovou rukou a poděkoval mu. "Nezapomeň, kým jsi," loučil se s ním pan Makoto. "Počkej, to on přiletěl z ostrova Sado do Tokia jen proto, aby s tebou dvacet minut mluvil?" zeptal se s úsměvem na tváři Fahad. "Vím, kde najít Pierra," prohodil Akihiko. "Jak to ten muž ví?" optal se ho Jack. "My víme všechno," řekl na to Akihiko. Sáhnul do kapsy a vytáhl svou teleskopickou tyč, opět zmáčkl červené tlačítko a tyč se prodloužila. "Je čas na zúčtování," zasupěl.


Setmělo se. Lovci kryptidů vyrazili do ulic Tokia, oblečeni ve svých spandexových oděvech. Jen Akihiko byl oblečen po svém, tak, jak ho místní darebáci znají. Akihiko sdělil svým přátelům jméno ulice. "Dobře. Já a Pauline tam poběžíme severním směrem. Fahad a Roger se tam dají od východu, takže tam přiběhnete o pár minut později než my. A ty...?" řekl Jack. "Já zaútočím na stín. Jinými slovy, budu tam dřív než vy. Běžte!" odpověděl Akihiko. Jinou ulicí se dal prudkým během tam, kam měli všichni namířeno, avšak on běžel rychleji, byl hbitější, přeskakoval různé překážky... Konečně vkročil do další temné uličky. Zastavil ho však strašný skřek. "Očekával jsem tě," zasmál se někdo. Na zídce stál mohutný Japonec. "O co tady jde, Amano?" zařval Akihiko. "Věř mi, bude lepší, když se to nikdy nedozvíš..." supěl Amano. Znovu se ozval ten skřek, a z temnoty se vynořil onen dvoumetrový, zubatý drak. Hnal se proti Akihikovi. Ten vytasil svůj meč a jedinou ranou mu přetnul všechny zuby v horní čelisti. Zvíře sebou zmítalo, a ocasem Akihika praštilo. Meč zacinkal, byl teď daleko od svého majitele. Ale Akihiko se přece nevzdá! Svou tyč narval hladovému drakovi do tlamy a trhl s ní. Šokované zvíře na chvíli ustoupilo. Akihiko vyskočil na zídku. Kopl Amana do břicha, ale tomu to zdá se nevadilo. Akihiko opět zasupěl, Amana přeskočil a zezadu ho kopl do hýždě. Také bezvýsledně. Amano konečně vytáhl ruku z kapsy. Měl na ní kovovou rukavici. Pod oblečením měl jistě jakési tenké, avšak velmi silné brnění. Bez jediného slova dal Akihikovi ránu do hlavy. "Na tuhle chvíli jsem dlouho čekal," smál se Amano, a pohlížel na paralyzovaného Akihika, ležícího na zádech tak o dva a půl metru níž, pod zídkou... Při běhu ulicí zahlédla Pauline, jak se za rohem jednoho domu vynořil malý, ale též rychle utíkající muž. Vystřelil po Jackovi. Ten byl rázem v síti, která se kolem něj obalila. Pauline se otočila. Vytáhla diamantový nůž, ale Jack na ni jen volal: "Utíkej! Musíš za Pierrem! K tomu domu! Já se z toho dostanu!" Pauline by byla Jacka nejraději osvobodila, ovšem podle ní měl on vždy pravdu, a tak ho poslechla. Utíkala dál. Jack laserovou pistolí síť prostřílel, ovšem jen co se postavil, doběhl k němu ten malý mužík. Takový kopanec do hrudi tedy Jack nečekal. Laserová pistole sice znovu vystřelila, ale byl to laser nejnižšího stupně, a mužíka jen povalil na záda. Oba protivníci se proti sobě postavili, ale mužík byl rychlejší a Jack schytal pár ran pěstí do obličeje. Pozbyl vědomí. Fahada s Rogerem při běhu zastavil zelený drak, který se náhle ocitl v ulici. A za ním byli další. Chlápci po něm stříleli z laserových pistolí, ale jaksi ho nedokázali zastavit. Drak jako by se laserů nebál, jako by ho střely vůbec nebolely. Rogerovi a Fahadovi nezbylo, než se dát na útěk. Pochopitelně však doufali, že do určené ulice se dřív či později dostanou, jen co setřesou ty netvory... Jedinou osobou, která se na místo určení dostavila, byla Pauline. Ani chvíli neváhala. Věděla, jaký byl Akihikův plán, Jack jí ho také vysvětlil, a tak se blížila k domu, v němž se měl údajně nacházet Pierre. Byla to budova odlišná od té, do které předtím vstoupil Akihiko. Šlo o jakýsi zdemolovaný dům, popsaný japonskými nápisy. Pauline od něj byla už jen na pár kroků. Nevěděla, jaké nebezpečí ji čeká uvnitř...

Kdo je Amano? Proč nalákal do Tokia Pierra a chce zničit Lovce kryptidů, a proč tak toužil dát Akihikovi nakládačku? Co jsou zač draci, kteří se zprvu báli Akihika, a teď je nezastaví ani lasery? A co se stalo s Pierrem, který se zde setkal se starým nepřítelem Lovců kryptidů, Samem Weberem? Pokračování příště.

Lovci kryptidů 2: Tatakai (2/5)

7. října 2017 v 10:48 | HAAS
V minulé části se Lovci kryptidů ocitli v japonském hlavním městě, Tokiu. Sem byl totiž někým neznámým nalákán Pierre Leroy, trpící výčitkami z toho, že nedokázal zabránit smrti své sestry. Ti neznámí mu chtějí předat důležité informace o celé tragédii, která se kdysi stala v Kanadě. Pierre, který kvůli své neobezřetelnosti začíná být problémem pro Lovce kryptidů, byl jistě nalákán do pasti. Jack už byl napaden japonským mladíkem, který od nich požaduje, aby opustili Tokio a nepátrali po svém příteli. Avšak Lovci kryptidů mají v záloze plán: jmenuje se Akihiko, a není to jen bojovník s železnou tyčí, kterého jsme znali...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: TATAKAI, ČÁST DRUHÁ:
Jack se vrátil do restaurace. "Napadl mě," řekl a ostatní se na něj s hrůzou podívali, ačkoliv viděli, že je v pořádku. "Věděl, že jsem to bude nějakej pes," zasupěl Roger. "Jenže pak utekl. Zachránil mě Akihiko. Jestli je někdo, kdo se vyzná v místních darebácích, pak je to on. Necháme ho, ať sám Pierra vypátrá," odpověděl Jack. Nato si šli všichni lehnout do svých pokojů v hotelu... V temné uličce, kterou neosvětlovaly pouliční lampy, se krčil jakýsi muž. Psal na papír japonsky nějaký vzkaz. Sotva na papír viděl, namáhal si oči. Když uslyšel zvuk dopadu nohou na zeď, za kterou seděl, vykřikl strachem. Postavil se a uviděl černou, maskovanou postavu. Po levém boku měl muž samurajský meč, po druhém byla na opasku přichycena teleskopická tyč. Muž ji z opasku vytáhl, stiskl červené tlačítko a tyč se prodloužila. Po jediném saltu stál vedle křičícího Japonce a železnou tyčí ho ke zdi přitiskl. Japonci vypadl z ruky vzkaz. "Nechte mě být... Nechte mě být... Zaplatili mi za to... Nechtě mě být!" třásl se ve strachu o život mladíkův hlas. "Za co? Za co ti zaplatili?!" zeptal se maskovaný ninja. "Za práci přece," odpověděl někdo jiný. Do uličky vešel Japonec v lesklé kožené bundě. "Zase slídíš, hade?" zeptal se Akihika. Ten pustil svého zajatce, který utekl. Akihiko zvedl papír se vzkazem a vložil ho do kapsy v kalhotách. "Habu je had," řekl, "had, který útočí i na stín." "Hadů je potřeba se zbavit," usmál se Japonec, svlékl si koženou bundu a ukázal tak své kimono. Z opasku vytáhl meč, vykřikl "Tatakai!" a hnal se proti Akihikovi, hrdinovi v Japonsku známému jako Habu. Ten také vytáhl svůj samurajský meč, a tak se ostří ve vteřině střetla. Zdálo se, že japonský bojovník v kimonu je silnější, mečem začal tlačit na ten Akihikův a tomu nezbývalo, než ustupovat. Když už ho skoro natlačil ke zdi, vyskočil Akihiko, udělal salto a ocitl se za mužovými zády. Kopl ho do nich tak silně, že nepřítel nahlas zakuckal. Špička meče se dotkla temena jeho hlavy, zatímco ležel na zemi. "Viděl jsi tady Francouze?" zeptal se Akihiko. "Ano. Ale tobě do toho nic není!" zařval bojovník v kimonu. "Vypátrám ho. A vypátrám i ty, kteří ho sem nalákali," zasupěl Akihiko. "To si klidně zkus, chlapče," usmál se bojovník. Z kapsy vytáhl malou kuličku, zmáčkl tlačítko a hodil ji na Akihika. Avšak Akihiko vyskočil na zídku a pak ještě jednou uskočil. Nebylo pochyb, že to byla bomba. Exploze byla malá, zněla jako hrom za bouřky, ale když se Akihiko do uličky vrátil, spatřil nehybné tělo svého nepřítele. Raději se zabil, než aby neústupnému nindžovi prozradil více než to, co již řekl... Pierre seděl v malé místnosti, jejíž stěny byly ozdobeny různými japonskými obrazy. Očima je obdivoval, ale třásla se mu kolena. Každou chvíli k němu měl přijít muž, jenž ho sem pozval. Konečně se otevřely dveře. Do místnosti vstoupil statný, ramenatý Japonec. Pierre samou nedočkavostí vstal. "Víme, jak to bylo se smrtí Vaší sestry," řekl přísně Japonec. "Tak jak to tedy je? Proč jsem sem přiletěl? Kdy se dozvím pravdu?" ptal se ho Pierre a přitom se mu klepaly zuby. Pohled na statného muže ho znervózňoval. A silák neřekl ani slovo. Pak se konečně zlověstně usmál... Akihiko stál na střeše vysokého domu ve středu Tokia. Rozhlížel se po osvětleném nočním městě, jako by to byla ta nejpřesnější mapa na světě. Rychle otáčel svou hlavu a tak získával obrázek o tom, kde se nachází, a kam se musí vydat. Nejspíše něco tušil. Snad věděl, kdo mohl Pierra nalákat do této pasti. Tokio nebylo pro Akihika skvělým městem plným vymožeností. Pro něj se jedná o enigmatický, nebezpečný svět, jehož podsvětí se tomu západnímu vůbec nevyrovná. Za nělolik minut se už zase hnal mlčenlivými ulicemi. Náhle se prudce zastavil. Uslyšel ženský křik. Jako by to byl povel k útoku, vysunul svou tyč a proskočil dveřmi malého domku. Stála tam paní, před níž se nacházel chlapík s pistolí a držel v ruce peníze. Ani se nevzpamatoval z Akihikova výpadu, a už ležel na zemi. Z nosu mu tekla krev. Akihiko podal peníze dámě, která byla jeho činem šokována stejně jako zloduch, chytil mohutného muže pod krkem a odnesl ho ven. "Ty... Ty... Seš zpátky?" vydechoval krvácející zloduch. "Já se vracím pořád," řekl Akihiko. Po další ráně pěstí zůstal zločinec ležet na ulici. Ve světle pouličních lamp vytáhl Akihiko z kapsy útržek papíru. Byly to vlastně souřadnice. Pod maskou se usmál. Neuběhla ani hodina, a stál před slušně vypadajícím domkem. Vyskočil na jeho střechu a plížil se po ní. Skřípavé zvuky z místností pod ním ho zneklidňovaly. Prokopl dřevěnou střechu a skočil do tmavé místnosti. Rozsvítil baterku. Uskočil, když světlo ozářilo hrozivé zuby. Byl zde jakýsi netvor, sotva dva metry dlouhý, s dlouhým krkem a neuvěřitelně velkými zuby pokrytými slinami. Vypadal jako drak. Akihiko se otočil a uviděl druhého, a pak třetího. Místnost jich byla plná. Akihiko vytáhl svůj meč a prvnímu "drakovi" přesekl zuby, jež se k němu enormní rychlostí blížily. Druhému nadskočil a mečem mu probodl břicho. Další zvířata to vyděsilo, a tak se začala tisknout ke stěně místnosti. Pak se její dveře otevřely a po Akihikovi někdo vystřelil. Kulka se odrazila od železné tyče, kterou Akihiko ránu vykryl. Železná tyč pak letěla přímo do střelcova obličeje. Za strašného řevu spadl na zem a hystericky se chytil za bradu. Akihiko se přesvědčil, že podivní "draci", ať už byli čímkoliv, ať už je zde kdokoliv držel pro cokoliv, zůstávali u zdi. Také si všiml, že střelec byl jediným člověkem, kterého zde potkal. Po pár vteřinách k němu přiběhl. Meč namířil na jeho oko, zatímco druhou rukou ho škrtil. "Kde je ten Francouz? Pierre Leroy?" zeptal se střelce, jenž byl přitloustlým Japoncem. "To nevím..." šeptal ve strachu muž. "Brzy bude po tobě, pokud mi to neřekneš..." zasupěl Akihiko. Nebylo divu, proč se ho místní zločinci tak bojí. Jaká to byla změna. Tohle nebyl ten Akihiko, kterého Lovci kryptidů znali. Byl to někdo víc. "Amano. Amano to ví," šeptal muž. Akihiko ho pustil a utíkal zpět do místnosti s tajemnými čtyřnohými, dvoumetrovými draky. Stále se ho báli. Proskočil dírou ve střeše a zase zmizel.


"Proboha, ne! Ne!!!" řval Pierre. Dva muži ho tiskli k pohovce, zatímco ten statný chlapík se usmíval a držel v ruce injekční stříkačku. "Ne!!!" zařval znovu Pierre, uvědomuje si, že byl oklamán. Ale proč ho sem nalákali, to stále nevěděl. "Jen to trochu zabolí," usmál se Japonec. Pierre se vytrhl ze sevření obou mužů a tomu mohutnému dal ránu pěstí, kterou toho ale moc nevyřešil, protože přece jen nebyl tím nejzkušenějším bojovníkem. Zabouchl za sebou dveře a běžel tmavou chodbou. Když uviděl dveře, narazil do nich. Doslova vypadl ven z budovy. Postavil se a utíkal dál. Hrozně se polekal, když všude okolo něj se do země zaryly ozubené disky. Ohlédl se a uviděl několik chlapíků, jak je hází z otevřených oken budovy. Také ze dveří už někdo vybíhal. Pierre zamířil do úzké tmavé uličky. Zakopl o popelnici, hned se ale postavil. Zdálo se mu, že ve světle lamp na chvíli zahlédl nějaké zelené šupiny. Také otřesný skřek, lidskou hlavou doslova procházející, mu způsoboval husí kůži. "Pierre, do čeho ses to dal... Co teď? Co mám teď dělat?" ptal se sám sebe. Nebyl to chytrý tah. Mluvit si sám pro sebe, když ho pronásledují, to Pierre neměl dělat. Jakýsi dobře slyšící chlapík s kulatými brýlemi na očích okamžitě vtrhl do uličky. Pierre u sebe neměl žádnou zbraň, proti dýce, kterou po něm muž vytáhl, se nemohl bránit. Přesto však zvedl ze země kámen a hodil po něm. Nepřítel dostal přímý zásah do obličeje. Pak se opět ozval skřek. Pierre se znovu otočil. Uviděl, že do uličky vbíhá něco dlouhého, čtyřnohého, s dlouhým krkem a žlutýma, svítivýma očima. Nějaká příšera, nějaký drak či co? Utíkal dál. Ulička byla dlouhá, sotva před sebe viděl, ale zdálo se mu, že hlasitý dech netvora se úplně ztratil. Prostě se vypařil. Hlasitě oddechoval před zdí popsanou vulgárními japonskými výrazy. Jakmile uslyšel lidský hlas, šíleně se vyděsil. "Čas na injekci," řekl někdo polohlasitě. Pierrovi se sevřelo hrdlo. A pak si náhle ve vteřině uvědomil, že ten hlas zná. Vždyť tohle je hlas, který na celém světě nenávidí ze všeho nejvíc! Je to hlas toho, kterého toužil zabít pro to, co udělal jeho sestře. "Sam Weber!" řekl se zatnutými zuby Pierre. Trestanec, se kterým se naposledy setkal při Zhou Lenově pokusu o ovládnutí New Yorku, byl zpět. Baterkou si svítil na obličej, držel v ruce injekční stříkačku a blížil se k Pierrovi. Tomu samou nervozitou ruply nervy, přiběhl k Weberovi, zařval mu do obličeje, jak moc ho nenávidí, a pak dostal zezadu pořádnou ránu do hlavy. Chytil se za hlavu, a cítil, jak mu se mu injekční stříkačka zabodává do krku. Pak pozbyl vědomí...

Proč je Sam Weber, bývalý spolupracovník zesnulého darebáka Zhou Lena, na svobodě? Do jakého nebezpečí možná Pierre přivedl ostatní Lovce kryptidů? Najde ho Akihiko, nebo selže? Pokračování příště.

Lovci kryptidů 2: Tatakai (1/5)

28. září 2017 v 12:11 | HAAS
V minulém díle, nazvaném "Ozubený teror", vyrazili Lovci kryptidů do Montany, aby odhalili tajemství raptorů, kteří děsí obyvatele města Miles City. Nakonec však museli bojovat s vlastním nepřítelem, obrovitým, inteligentním a železným robotem Metallerem, kterého za nimi vyslal Deylin Nieto ze základny na dně jezera Nikaragua ve Střední Americe. Pierre se k Lovcům kryptidů nepřidal, smutnil totiž po své sestře Sabine. Jakmile se Jack a ostatní vrátili na základnu v Londýně, zjistili, že Pierre odletěl do Japonska. Někdo ho tam nalákal na "zprávy týkající se smrti jeho sestry". Co to má znamenat? Problémy přicházejí...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: TATAKAI, ČÁST PRVNÍ:
Pierre seděl v kanceláři japonského seržanta. Několikrát se ho zeptal, jak se japonská policie dostala k informacím, jež se mají týkat smrti jeho sestry, která přece byla zabita v kanadském Yellowknife. Seržant mu na to několikrát odpověděl, ale Pierre se v té smršti faktů nedokázal vyznat. Už teď se mu točila hlava. Zuby se mu zlostí zatnuly, když seržant vyslovil další větu: "Vaši sestru nezabil Sam Weber. Pouze se městem pohyboval, ale to neznamená, že to byl on, kdo ji zavraždil. Skutečným vrahem Vaší sestry je tento muž." Policista vyňal z tlusté knihy fotografii. "Jack Owen," řekl Japonec. Pierre vykřikl. Trhl sebou a rukou zasáhl stařenku, která seděla vedle něj - v letadle. K Pierrovi okamžitě přispěchala letuška. "Stalo se Vám něco, pane?" ptala se ho starostlivě. Pierre nahlas vydechoval. "Ne, ne... V pořádku... Jenom... Jenom se mi zdál hrozný sen... Promiňte," říkal a držel se za čelo. Otočil se ke staré paní. "Promiňte, nechtěl jsem Vás vylekat," řekl jí, ale stařenka se jen usmála a řekla mu, že je to v naprostém pořádku, a že byl měl více cvičit, aby byly jeho pohyby koordinovanější. Letuška odešla, zvědaví pasažéři si zase začali hledět svých věcí a Pierre se díval ven z okna. Pozoroval hustá bílá mračna. Zatímco letuška oznamovala, že letadlo za půl hodiny přistane v Tokiu, přemýšlel Pierre o tom, co se mu zdálo. Byl vystrašen. V poslední době se mu o smrti Sabine a událostech s tím spojenými zdálo neustále. Vzpomněl si, jak ho před nedávnem ostatní Lovci kryptidů přišli navštívit do jeho pokoje, když křičel ze spaní. Vzpomněl si také, jak se ho dotklo, když se jeho přítel Jack jen zmínil o Sabine. Teď míří do Tokia, aby zjistil o její smrti více. Nepřemýšlel však o tom, proč mu zpráva přišla. Pierra se čím dál víc zmocňovala touha po pomstě a po odhalení pravdy o smrti Sabine. Když se mu zdál sen, v němž seržant obvinil vedoucího týmu, dokázal tomu Pierre uvěřit. Jeho mozek je nyní to, co dokáže Lovce kryptidů učinit slabými... Nastával večer, když Pierre vystoupil z letadla a ocitl se na letišti v Tokiu. Město bylo již osvětleno všemi barvami, slunce zapadalo, obloha byla pokryta červánky. Pierre přišel do hlavní haly budovy. Brzy spatřil Japonce, který k němu přicházel a vítal ho. Pierre se trochu zděsil. Muž byl však velmi přátelský. "Mí kolegové Vám napsali dopis, že ano?" řekl a usmál se na Pierra. "Jak jste mě poznal?" zeptal se nejistě Pierre. "Známe Vás, a víme, co Vás trápí," řekl Japonec. Pierrovi se skoro zatočila hlava. Do hlavy se mu promítla chvíle, kdy mu oznámili smrt Sabine. "Co o tom víte?" zeptal se muže a přidržel se ho, protože měl pocit, že upadne. "Všechno, pane. Brzy se dozvíte pravdu," řekl mu Japonec a jemně ho za ruku chytil, aby mu ukázal, že se mu dá důvěřovat. Pierre opustil Velkou Británii jen pár hodin předtím, než se dalším spojem do Tokia vydali ostatní Lovci kryptidů. Jack se snažil Pierra kontaktovat, ale ten si zřejmě vypnul svůj mobil. Let byl dlouhý. Když se Lovci kryptidů ocitli na stejném letišti, jako několik hodin před nimi Pierre, bylo Tokio zahaleno rouškou temnoty. Město však svítilo, odevšad se ozývaly zvuky, svítily zde japonské nápisy. Jack, Paline, Fahad, Roger a Akihiko procházeli ulicemi. "Najdeme si hotel? Nebo budeme v noci pátrat po Pierrovi? Nebo zjistíme kde se ubytoval?" navrhoval Fahad. "To ještě nevím," řekl Jack, a všechny to překvapilo, jelikož Jack byl tím, kdo měl vždy v rukávu náhradní plán. "Akihiko, tohle je tvoje země," obrátil se Fahad na svého japonského přítele. "Nikdy jsi nám neřekl, jak jsi tady žil předtím, než ses k nám přidal..." pokračoval. Akihiko jen pokýval hlavou. "Je to trochu jiný příběh, než bys čekal," řekl tajemně. Znělo to stejně tajemně, jako zvuky ozývající se z temných uliček Tokia. Všechna ta auta projíždějící ulicemi jako by byla náhle tím jediným, co dávalo této skupince lidí jistotu, že se zde neztratí. "Tokio není takové, jaké si myslíte, že je," řekl Akihiko, "ať už sem Pierra nalákal kdokoliv, existují tady lidé, kteří se ho dokáží zbavit dříve, než vůbec zjistíme, kde se nachází." "Jak to myslíš?" obrátil se k němu Jack. Akihiko se schválně obrátil k jedné tmavé uličce. Polorozpadlé domky zde byly popsány japonskými znaky. Vítr si hrál s listy, které dopadaly do špinavých kaluží vody. Jack pochopil, co tím chce Akihiko naznačit. "Jacku, víš, kdo jsem. Nech mě se po Pierrovi podívat v tomto enigmatickém světě," řekl Akihiko.


V místnosti hotelu stál Jack spolu s Akihikem a sledovali noční Tokio. "Běž, kámo. Hodně štěstí," řekl Jack. Akihiko vyšel z hotelu. Připnul si na černý oblek, tentokrát nevybavený nápisem "The Cryptid Hunters" svůj opasek se zbraněmi. Nasadil si masku černou jako noc, do které se ponořil. Akihiko se proměnil ve své druhé já. V muže, kterého Lovci kryptidů sotva znali. Ale muže, který není jen bojovníkem s železnou tyčí. Jack, Pauline, Fahad a Roger si o půlnoci zašli do čajovny v přízemí hotelu. Popíjeli čaj a mluvili spolu o Pierrových problémech. "Nechci nic říkat, Jacku," zadíval se na něj trochu temně Roger, "ale mám takový pocit, že nás Pierre zavede do problémů." Do místnosti vtrhl jakýsi drsný japonský mladík. Přišel k číšníkovi a na něco se ho japonsky zeptal. Ten mu jen něco odpověděl a pak pokračoval v leštění sklenic. Mladík prohlížel hosty v místnosti. Pak přišel k Jackovi. "Pojďte se mnou. Ven," řekl rychle anglicky. "Promiňte? Vy mne znáte?" optal se ho Jack. Mladík gestem rychle ukázal, aby ho Jack následoval. Jack posunkem naznačil Rogerovi, aby zde s ostatními zůstal, ale zároveň byl připraven do akce. Jack vyšel s mladíkem ven na ulici. Byl překvapen rychlostí, s jakou ho mladík chytil za ruku, zkroutil mu ji a přitiskl ho ke zdi. "Jestli budete křičet, tak Vás zabiju," zašeptal mladík. "Hele, kámo, právě si sáhl na nesprávnýho," usmál se Jack a druhou rukou sáhl po laserové pistoli. Ale mladík mu ji vykopl z ruky. Druhou rukou chytil Jacka pod krkem a stiskl. "Kdo jste?" zeptal se Jack. "Nikdo, s kým byste si chtěli zahrávat. Opusťte Tokio. Hned," odpověděl Japonec. "A když ne?" usmál se bolestivě Jack. "Tak tohle," řekl mladík a ještě více stiskl Jackovo hrdlo. Zničehonic však dostal kopanec do hlavy a od Jacka doslova odletěl. Černá postava udělala ve vzduchu dvě salta a pak svýma rukama sama tiskla mladíkovo hrdlo. Když se železná tyč dotkla jeho krku, došlo Jackovi, kdo ho zachránil. Ten maskovaný muž byl Akihiko. Japonec cosi křičel, do ulice vběhli jeho komplicové, ale hned zase utekli. Jediné, co Jack rozuměl ze slov vyděšeného Japonce, bylo "habu". Pak ho maskovaný Akihiko pustil a mladík zmizel v temnotě ulice. "V pátrání hodlám pokračovat. Habu má stopu," řekl Akihiko. Pak ve tmě zmizel stejně rychle, jako se v ní objevil.

Pokračování příště!

Lovci kryptidů 2: Ozubený teror (6/6)

23. září 2017 v 10:34 | HAAS
Poslední část druhého dílu Lovců kryptidů 2, s názvem Ozubený teror, je tu... Jack byl sledován Metallerem až do údolíčka, v němž žijí a hnízdí raptoři. Jack se zřejmě domníval, že Metallera odrazí s pomocí velké výbušné pušky, s jejíž pomocí v centru údolíčka vyhloubil kráter poté, co Metallera zasáhl. Kovový muž, Nietův vyslanec, ho však stále pronásleduje. Nakonec se na scéně objevili Roger, Akihiko, Fahad a Pauline. Jak však bitka s Metallerem dopadne? Dozví se Lovci kryptidů, co je železňák zač?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: OZUBENÝ TEROR, ČÁST ŠESTÁ:
Jack se obrátil a usmál se, když spatřil, že se zde konečně objevili jeho kolegové. "Neboj, Jacku, a drž se zpátky! Dostaneme ho!" vykřikl Fahad. On a Pauline po Metallerovi vystřelili z dlouhých žlutých pušek. Ozvalo se stejné zadunění jako předtím, když svou pušku použil Jack. Mlžný opar, smíšený s prachem, padlým listím lesní hrabanky a padající mokrou hlínou, po chvilce mírně ustoupil a odhalil další velký kráter, vyhloubený v údolíčku. Metaller ležel v jeho středu. Těžce se zvedal, ale byl stále živý. "Dejte mu další rány! Zdá se, že když dostane několik zásahů, odrovná ho to!" zavelel Jack. Roger a Akihiko seskočili z motorky a utíkali ke kráteru. Fahad a Pauline je následovali. Chtěli ho Metallerovi vystřelit všichni společně. Pak by mohl přinejmenším omdlít, a to potřebovali. Jenže když ke kráteru přiběhli, Metaller byl už na nohou, z jedné ruky se mu vysunula pětihlavňová puška, ze druhé neprorazitelný štít, kterým si teď kryl trup a tělo, a rychle se k nim hnal. Roger okamžitě vystřelil. Explozivní střela se střetla se štítem a mírně Metallera odrazila. Stále však stál, nebyl ani povalen. Z jeho pušky začal sršet déšť kulek. Akihiko chytil za ruce Pauline a Fahada a okamžitě s nimi utíkal dál od kráteru. Roger se skryl za tlustým kmenem stromu. Mezitím už na scénu dobíhal Jack. Všiml si, že na Rogerově motorce byla upevněna ještě jedna žlutá puška. Jistě byla pro něho, někoho z týmu totiž napadlo, že Jack při souboji s Metallerem mohl o svou zbraň přijít. Jack si ji bez váhání přivlastnil a hnal se k ostatním. Na kraji údolíčka se setkal s Akihikem, Fahadem a Pauline. "Roger tam zůstal! Je v nebezpečí! Jestli ho ten ničema zastřelí..." vydechoval Fahad. "Musíme zpátky, Jacku!" vykřikla Pauline. "Nemyslím na nic jiného! Běžíme!" řekl spěšně Jack, gestem svým přátelům ukázal, ať ho následují, a ještě jim sdělil, ať své pušky znovu nabijí. "Našijeme to do něj všichni společně!" zařval, když už měl Rogera na dohled. Metaller se blížil ke stromu, za kterým se Roger stále schovával. Bylo to neuvěřitelné, že ještě nedostal ránu kulkou. "Hej, dutohlave! Máme pro tebe dárek!!!" zařval na Metallera Jack a zamával na něj. Metaller se takřka instinktivně otočil proti Jackovi, jenž měl být jeho obětí číslo jedna. V tu chvíli Roger vyskočil zpoza stromu. Pětice Lovců kryptidů ve stejnou chvíli vypálila ze svých žlutých pušek po Metallerovi. Rána to byla tak silná, že si v příštím okamžiku museli zacpat uši. Exploze byla jen směsí žluté a červené barvy. Raptoři, hnízdící jen kousek odsud, šíleli. Jack dokonce uviděl jednoho, jak v tlamě odnáší pryč své vejce. Následoval ho druhý, který měl v tlamě Jackovy speciální brýle. "Škoda, že jsem jim je nechal... No, co se dá dělat," řekl si pro sebe Jack. Konečně všichni přišli ke kráteru. Metaller ale nebyl na kusy. Byl celistvý, a vypadal, jako by měl jen potřebu si zdřímnout. Jack k němu opatrně přikráčel. Položil ruku na jeho studené, kovové čelo. "Je mimo. Na chvíli jsme ho dostali!" řekl ostatním. Ačkoliv obrovská exploze Metallera nezničila, alespoň při ní ztratil vědomí. To bylo vše, co Lovci kryptidů potřebovali. "Co se týká těch raptorů... Máš nějaký závěr?" zeptal se Roger svého přítele. "Ano, jsou celkem neškodní, pokud je tedy nenaštvete, o čemž jsme se všichni přesvědčili. Každopádně zde hnízdí, a myslím, že bude dobře, když to tak zůstane. Trochu jsme teď jejich hnízdiště narušili..." odpověděl Jack. Ještě chvíli stáli v kráteru a dívali se na nehybné tělo dvoumetrového kovového muže... Metaller byl převezen do Heleny, hlavního města Montany. Zde, v Technologickém institutu, navštívil Jack profesora techniky, doktora Larryho Brickella. Byl to starší plešatý muž s bílými vlasy rostoucími pouze po stranách jeho hlavy, s brýlemi a vystouplou bradou. Podle Jacka odpovídal jakési typické představě vědce. Vkročili do velké místnosti, která spíše než strojírnu připomínala lékařskou ordinaci. "Pacient" ležel připoután na lůžku a byl stále v bezvědomí. "Přišli jste na to, co je zač?" zeptal se Jack doktora Brickella. "Ano, jedná se o robota. Ovšem," zdůraznil doktor Brickell, "s velmi vyspělým ovládáním. Ovládá se v podstatě sám, má svůj vlastní, řekl bych, 'mozek'. Jedná tedy jako inteligentní člověk. Ať už ho naprogramoval kdokoliv, musel to být génius." "Deylin Nieto a génius? No, není to poprvé, co si spojuji toto jméno s tímto slovem," řekl mu Jack. "Jeho tělo je vyrobeno z kovu, který je prakticky nezničitelný. Nevíme ještě, v jaké teplotě se roztaví, ale předpokládáme, že musí být hodně vysoká," pokračoval doktor Brickell. "Nemůžeme se v Montaně více zdržet," řekl Jack po chvíli, "budu tedy velmi rád, když mi výsledky zkoumání tohoto 'lidského robota' pošlete do Londýna." "Samosebou. Jsem rád, že mohu pro tak věhlasný tým, jakým Lovci kryptidů jsou, udělat takovou maličkost," pokýval hlavou doktor Brickell a přátelsky se na Jacka usmál. Ten pak místnost opustil. Neviděl tedy, co se stalo ve chvíli, kdy v ní doktor Brickell a Metaller osaměli. Metallerovy rudé oči se rozsvítily. Doktor Brickell chtěl vykřiknout, avšak Metaller jediným trhnutím svých kovových svalů přetnul pouta a svými mohutnými prsty popadl Brickella za hrdlo. Ten strachem úpěl. "Máte dobré kontakty, doktore," zasyčel Metaller, "co takhle toho využít?"


Lovci kryptidů se po několika dnech vrátili do Londýna. Všichni byli unavení, a tak jen vstoupili do své základny na předměstí hlavního města Velké Británie, a všichni se šli posadit do hlavní místnosti na pohodlné gauče. "Uf, to teda bylo," stěžoval si Fahad. "Můžu říct, že za těch pár dnů to bylo víc adrenalinu, než jsem chtěla," řekla Pauline. Tak si ještě spolu s Rogerem a Akihikem povídali. Jack však s nimi neseděl. Měl starost o svého kamaráda, který s nimi tentokrát poprvé na expedici nejel. "Pierre!" volal na něj. "Jsme zpátky!" zvolal o chvíli později, nedostala se mu však žádná odpověď. Přišel do kuchyně, Pierre se tam však nenacházel. "Měl jsem mu zavolat," řekl si vyčítavě Jack, "pořád ho trápí, že jsem se zmínil o smrti Sabine." Jack se začínal obávat, že se Pierre v základně nenachází. Pauline uslyšela Jackovo volání a tak za ním přišla. "Taky mi přijde divné, že neodpovídá. Třeba je zavřený ve svém pokoji," řekla mu. Společně se tedy dali po schodech do druhého patra budovy. "Je mi líto, že Pierre má tolik problémů kvůli tomu, že nedokázal zabránit smrti své sestry. Pořád si to vyčítá. Všechny ty noční můry, ze kterých se probouzí jen řevem... Hrozně rád bych mu pomohl, ale nevím jak!" řekl jí Jack. Došli ke dveřím Pierrova pokoje. Jack zaklepal a Pierra oslovil, odpověď se však neozvala. Jack tedy otevřel dveře, zamčené rozhodně nebyly. Všechno zde bylo na svém místě. Avšak Jackovo bystré oko si ve chvíli všimlo lístečku, který byl položený na komodě. Nahlas přečetl, co na něm bylo Pierrovým písmem napsáno. "Odjel jsem na několik dnů. Brzy se vrátím, přátelé. Dám vám včas vědět." "Odjel, a my ani nevíme, kam," řekla Pauline. Jackovi to nedalo a přišel k notebooku, který měl na displayi spořič obrazovky. Notebook nebyl spojen s elektřinou, to znamená, že ho Pierre zapnul před nedávnem, jinak by už baterie došla. Stiskl mezerník na klávesnici a uviděl to, co si Pierre přečetl těsně předtím, než základnu Lovců kryptidů opustil. Jack pročetl text, který někdo neznámý Pierrovi poslal. "Pane Leroyi, máme informace týkající se smrti Vaší sestry, Sabine Leroyové. Jedná se o přísně tajné informace, musíte však vědět, o co kráčí. Přileťte do tří dnů do Tokia." "Tak tohle je problém," řekl Jack. "Myslíš, že ho jako... Někdo nalákal... Někam...?" ptala se ho Pauline. "Musíme do Japonska. Hned," řekl Jack... Mezitím se v podvodní budově v hlubinách jezera Nikaragua setkal Metaller se svým "otcem" Deylinem Nietem. Vkročil do místnosti, ve které kdysi Jackovi hrozilo nebezpečí od malých vodních dráčků. "Vedu spojence, otče," řekl Metaller. "Jacka Owena ani ostatní Lovce kryptidů jsem zatím nezničil, ale ten den brzy nastane," pokračoval. "Výborně," usmál se zlověstně bizarně vyhlížející Nieto, "a vy, doktore Brickelle, vítejte v týmu."

Pokračování příště!

Lovci kryptidů 2: Ozubený teror (5/6)

21. září 2017 v 15:15 | HAAS
Boj s raptory v Miles City, stejně jako boj s hrubým kovovým zabijákem Metallerem, zatím Lovci kryptidů zvládli. Stále to však není konec jejich mise v americké Montaně. Je třeba zjistit, proč se raptoři v noci pohybují městem, odkud pocházejí a co jsou vlastně zač. Nepřátelství s Metallerem také rozhodně není u konce. Naopak, tímto to teprve začalo!

LOVCI KRYPTIDŮ 2: OZUBENÝ TEROR, ČÁST PÁTÁ:
Lovci kryptidů celý den odpočívali. Po velké noční akci toho měli až dost. Se západem slunce to začalo jako číhání na prapodivná a možná nebezpečná zvířata. Nakonec se to změnilo v setkání s krutými ozubenými zabijáky, a s tajemný Metallerem. Zatímco všichni odpočívali v městském hotelu, seděl Jack u okna a sledoval městské ulice. Nepozoroval však lidi po nich kráčející. Přemýšlel o tom, co je Metaller zač. Věděl už, že je nezničitelný. Také mu došlo, že Metaller musí mít mnoho společného s Deylinem Nietem. Bizarně vyhlížející muž ze základny na dně jezera Nikaragua sem tento kovový přízrak vyslal, aby zničil Lovce kryptidů. Jack pochopitelně dobře věděl, že Metaller šel především po něm. To značí, že má Deylin Nieto z Jacka strach, proto se ho chtěl s pomocí Metallera zbavit o něco dříve, než se chtěl zbavit ostatních Lovců kryptidů. S Metallerovým útěkem ze scény se však jakákoliv naděje na vysvětlení, kdo vlastně ten Metaller je, vypařila. Jack však stále myslel na to, že skutečným důvodem, proč je zde, jsou raptoři. Svolal do svého pokoje ostatní členy týmu. "Fahade, obleč si spandex," řekl, když uviděl Fahada oblečeného pouze v tílku a trenýrkách. "Rogere, vezmi si svou laserovou pistoli. Jak je možné, že ji nemáš?" otravoval teď trochu svého kanadského přítele. Pak se obrátil na Akihika. "Hele, kámo," řekl Akihiko ještě dřív, než stačil Jack otevřít ústa, "koupím si novou železnou tyč, slibuju." Jack pokýval hlavou. "Pauline, v pohodě, dobré..." řekl Jack, načež se ostatní trošku zasmáli. "Hned jsem si vzpomněl na Pierra, jak Vás v Londýně otravoval. A je pravda, že...?" řekl Fahad. "Na to teď není čas," usmál se Jack, "chci Vám říct, že si vypůjčím motorku a vydám se na takovou objížďku města. Snad se dostanu až na jeho okraj. Nachází se tam les, rád bych se tam poohlédl po raptorech. Vy zůstaňte tady v hotelu." "A co Metaller? Věděl moc dobře, kde jsi. Co když tě najde? Nebo tě bude sledovat?" namítl Roger. V jeho obličeji bylo vidět, že se o svého přítele, jenž mu kdysi v Zhou Lenových sklepech zachránil život, bojí. "Právě proto potřebuji, abyste byli tady, a nikam nechodili. Vysílačky noste s sebou," řekl na to s naprostou jistotou Jack. "Mám to chápat tak, že budeš pátrat po raptorech a doslova i doufat, že tě Mettaler najde, že?" řekla Pauline. "Přesně tak. Bude lepší riskovat jen můj život při setkání s ním než životy nás všech. Tedy pokud by mě dostal. Myslím, že vím, jak sám odrazit," odpověděl Jack. O dvacet minut později projížděl na motorce městem. Čas od času zahlédl nějakého holuba, rozhodně však ne raptora. Život v ulicích Miles City šel tak, jako v každém jiném městě na americkém západě. Kolem poledne se Jack dostal do kolony, pak využil chvíle, kdy policisté popíjeli pivo, aby přejel do vedlejšího pruhu a přesto nezměnil směr, což se nelíbilo troubícím řidičům. Zanedlouho se ocitl na kraji města. Na oči si nasadil černé brýle. Nebyly to ale jen obyčejné sluneční brýle chránící jeho oči před škodlivým UV zářením. Ve skutečnosti to byla další výsada superhrdinského týmu. Zařízení v brýlích bylo přizpůsobeno k registraci jakéhokoliv pohybu. Jediným cuplíkem na obroučkách mohl Jack přepnout obraz na termovizi. Procházel se smíšeným lesem. Malé domky se zahrádkami plnými kamenů, suti a s prádlem, které drzý vítr čas od času i s kolíčky odtrhl od šňůry, se nacházely za ním. Jack jakožto výborný stopař brzy nalezl takřka nerozpoznatelnou tříprstou stopu v bahně mezi listy. Pokračoval v chůzi. Náhle se zarazil. Nacházel se v malém údolíčku, a na jednom ze svahů se něco pohnulo. Zmizelo to za padlým kmenem stromu, na svahu nešikovně položeném. Jack přepnul brýle na termovizi. Zpozoroval špičku ocasu. "Páni, to zvíře je docela dost dobře maskované. Bez termovize bych jeho ocas neviděl," pomyslel si. O vteřinu později uslyšel šelest. Otočil hlavu a uviděl dva raptory, stojící tak sedm metrů za ním. Mírně pootočil hlavu, a hned uviděl toho, po kterém prve pátral. Teď tu byli tři raptoři, stáli kolem Jacka a syčeli na něj. Vypadalo to, jako by se přitom usmívali. "Měl jsem to tu sice pro Metallera, ale i na vás se to bude hodit, dámy a pánové!" zasmál se Jack a z kapsy ve spandexovém oděvu vytáhl složenou žlutou pistoli. Stiskl jediné tlačítko, z pistole se mechanickou proměnou stala puška, a vystřelila doslova explozivní ránu. Vystrašení raptoři se hnali pryč. Jack počkal, až zcela zmizí z jeho dohledu. Zvířata se v rychlosti škrábala nahoru po strmých svazích údolíčka, všechna tři ale v jednu chvíli uklouzla a tak svůj pokus opakovala. Jack je mezitím natáčel. Pořídil brilantní záznam. Jakmile raptoři zmizeli, utíkal dál. Našel tu hnízdo. Dokonce se v něm nacházelo vejce. Jackův úsudek byl tedy správný. Raptoři žijí zde, v lese. Do měst chodí pouze v noci, aby tahali hnijící maso z popelnic. Možná ho sem nosí svým mláďátům. Nedaleko hnízda byly poházeny kosti různých ptáků. Jack se tak zabral do své přírodovědecké práce, že skoro zapomněl být opatrný. Speciální černé brýle byly položeny těsně vedle raptořího vejce. Ale i kdyby je měl a díval by se skrze termovizi, možná by neviděl tepelný obraz toho, kdo se k němu blížil. Teprve zařinčení kovu upozornilo Jacka na to, že pár metrů za ním někdo stojí.


Jack hbitě sáhl po vysílačce a zmáčkl tlačítko, které mělo ostatním Lovcům kryptidů, užívajících si volno v hotelu, přehrát již předem nahrané volání o pomoc. Jack se prudce otočil a vypálil z pušky. Metaller tak rychlou reakci nečekal a byl odpálen asi o dvacet metrů dál. Ozvala se příšerná rána, hrozivé zadunění, potom řev vystrašených raptorů, hnízdících v této oblasti, a nakonec Jackovy rychlé kroky. Musel se přesvědčit, co se s Metallerem stalo. Uprostřed údolí se teď nacházel velký kráter. Kousky mokré hlíny stále padaly z velké výšky na zem. V mlžném oparu poletovaly lístky. A z něj náhle vyletěla Metallerova ruka a chytila Jackovu pušku. Jediním zmáčknutím prstů, potažených neznámým kovem, snad silnějším, než jaký věda zná, byla puška rozmáčknuta. "Do háje!" zařval Jack. Pustil pušku a obíhal kráter, který s její pomocí před chvílí vytvořil. Metaller vyskočil z mlhy a dopadl na nohy přímo před Jackem. Ten vytáhl svou laserovou pistoli. Dal Metallerovi ránu, jenže tomu se v poslední chvíli z ruky vysunul veliký štít, který paprsek odrazil, a ten to našil přímo do Jacka, který teď dopadl do kráteru. Metaller se zlověstně smál, a jak pohyboval svými rty, kov skřípal. "Nejsem úplně bezbranný, ňoumo!" vykřikl Jack, a než se Metaller nadál, už ho viděl, jak šplhá do koruny stromu po laně, které předtím vystřelil z další pistole, kterou u sebe měl. Metaller vyskočil překvapivě vysoko, ale Jack už byl mimo dosah. To ale pro železňáka nebyl důvod k obavám. Z obou jeho rukou se vysunuly pětihlavňové pušky a začaly střílet. Jack vystřelil další lano, chytil se ho, přehoupl se na strom na druhé straně údolí, ale kulka náhle lano přetnula. Jack se řítil dolů. Dopadl do jezírka v údolí. Metaller se opět chechtal. Přispěchal k jezírku, aby s naštváním zjistil, že Jack se v něm nenachází. "Tak teleportace, jo?" zaskřípal svými ústy. "Žádná teleportace," pomyslel si Jack. Vynořil se z jezírka na druhé straně údolíčka. Obě jezírka byla spojena podzemním tunelem. Nejspíše kvůli čištění vody, neboť si sem lidé chodívali zaplavat, aniž by věděli, že raptoří hnízda mají doslova na dosah ruky. Jack takřka neslyšně vylezl z vody a bavil se tím, jak nemotorně Metaller obchází první jezírko, sahá do vody a snaží se v něm Jacka nahmatat. Netrvalo však dlouho a Metallerovi došlo, že Jack unikl. Spatřil ho ve chvíli, kdy se Jack pokoušel vytratit se z údolí. Utíkal za ním. V okamžiku však ze svahu sjela motorka a prudkým nárazem Metallera povalila na záda. Seděli na ní Roger a Akihiko, a Pauline s Fahadem, konečně oblečeném ve spandexu, už stáli na druhém svahu. A všichni u sebe měli žluté, výbušné pušky!

Je tajemství raptorů odhaleno? Jak dopadne souboj s Metallerem, který se dosud ukázal být nezničitelným? Dozví se Lovci kryptidů, co je zač, zda jde o člověka, či o robota? A jaká budoucnost čeká svět? Pokračování příště!
 
 

Reklama