Příběhy na vyprávění

Lovci kryptidů 2: 459 (5/5)

26. května 2018 v 10:26 | HAAS
Po čtrnácti letech končí životnost satelitu 459. Na několik míst na severní polokouli vypustil tři boxy, tři skříňky s nasbíranými informacemi, z nichž některé se týkají kryptidů. Tvorů, jejichž existence už byla dávno prokázána, a kteří jsou nyní v nebezpečí ze strany lidí, kteří je chtějí zneužít jako biologické zbraně. Deylin Nieto získal prostřednictvím svého kovového posluhovače Metallera první skříňku, která dopadla na Sibiř. Nieto využil nasbírané informace k lokalizaci Tatzelwurmů v Rakousku a poslal k jejich odchytu roboty X-77. Druhý box už se mu získat nepovedlo, z ostrova Ellesmere si jej odnesli Jack, jeho kamarád Mike a agentka Kentová. O třetí box usilují Akihiko, Fahad a Pierre. Proti nim jsou zde podobu měnící humanoid Claude Ngoy a jeho komplic, vrah Sam Weber. Ale Nieto má o třetí skříňku také zájem... Brzy nastane bitva v močálech Everglades...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: 459, ČÁST PÁTÁ:
Vodou náhle prošel laserový paprsek. Ano, Fahad je na živu. Určitě pod hladinou vytáhl laserovou pistoli a střílí po útočníkovi, který se jej snaží utopit. Akihiko uslyšel záchvěv listí. Z křoviny na něj vyskočil Sam Weber s připraveným nožem. Akihiko hbitě vyhodil šuriken, který čepel nože v letu přeřízl. Weber ho povalil do vody, ale moc si tím nepomohl, protože ho Akihiko přitiskl na dno, a železnou tyčí mačkal jeho krk, až z Weberových úst vycházely velké bubliny vzduchu. Ale Akihiko věděl, že Webera neutopí. Nemýlil se. Jeho nohu náhle popadlo slizké chapadlo a vyhodilo z vody. Akihiko sebou plácl o vodní hladinu. Jeho tyč zmizela někde v bažině. Konečně vyplaval na hladinu Sam Weber. Ale jen co doplaval do míst, kde se již mohl ve vodě postavit na vlastní nohy, dostal ránu laserem do zad. "Zabiju tě!" zařval Pierre a dal mu další ránu. Ačkoliv laser urazil Weberovi kus ramena, nijak ho tento útok nepoškodil. Přímo před Pierrovýma očima maso i svaly dorostly. Vlastně to teď vypadalo, že jsou ještě větší než předtím. "Zdrž je, Same," zvolal na něj Ngoy, který se jako slizký netvor vynořil z bažiny, "já dojdu pro skříňku!" "To můžeš zkusit," zasupěl Akihiko, zrovna když vytáhl z bahnitého dna svou tyč, a rozběhl se po břehu bažiny místy, kudy se krátce před ním prohnalo Ngoyovo slizké tělo. Weber vytáhl z pouzdra pistoli a hodlal po něm vystřelit. Pierre mu však laserem nejvyššího stupně ustřelil ruku, a než dorostla, dostal Weber pár pěkných ran pěstí do obličeje jak od Pierra, tak od Fahada. Akihiko se hnal bažinou jako divý. Třetí skříňka se nacházela někde tady, ponořená pod vodou. Musel už být blízko... A zrovna tak byl blízko Ngoy. Věděl, kde hledat. S jistotou napřáhl, nebo spíše natáhl svou ruku, a když se vynořila, držel v dlani onen ceněný box. Šuriken, který se zaryl do jeho slizké hlavy, mu nijak nevadil. Kůže na hlavě se trochu napnula a šuriken spadl do vody. Pak však Ngoy dostal ránu, kterou nečekal. A stejně tak do Akihika téměř narazil dlouhý žlutý paprsek, kterému japonský hrdina jen taktak uskočil. Z nebe se snesla monstra. Čtyři roboti typu X-77 si přišli pro poslední skříňku, kterou Nieto mohl získat. Ngoy chvíli ležel na hladině jako mrtvola, avšak když se k němu jeden z robotů přiblížil, celý se vymrštil a svým tělem obalil robotovu hlavu. Sliz vnikl do malých skulin v robotově krku, a zablokoval jeho "životní funkce". Robot zůstal stát jako socha. Ngoy se chystal vrhnout se na dalšího z Nietových sluhů. Avšak ten natáhl ruku a z malého plamenometu, jenž se vysunul z jeho zápěstí, vyšlo to, co Ngoye děsilo nejvíc. Oheň. Takovou dávku nemohl ustát. Jeho hlava ze rozhořela, sliz z ní proudil rychleji než pot týraného otroka, a kdyby pod sebou neměl bažinatou vodu, nejspíše by Ngoy zahynul. Při pádu do vody upustil skříňku. Robot se chystal ji zvednout. Avšak rychlý japonský ninja mu skočil do cesty, sevřel skříňku mezi rukama, potopil se, a rychle se vynořil až za robotem. Žluté paprsky teď létaly všude kolem něho. Akihiko měl co dělat, aby se z téhle kaše dostal. Nakonec rozhodla pořádná rána do zad, kterou mu dal letící robot. Akihikův obličej skončil v blátě na břehu, skříňka v ruce robota X-77. Chtěl Akihika zabít. Jenže to už se na robota vrhl Ngoy. Opět jej zbavil životních funkcí. Sebral skříňku. Malátný Akihiko vysunul teleskopickou tyč a prohodil ji Ngoyovým tělem. Tyč se zasekla v jeho slizkém těle. Ngoy se otočil, udělal úšklebek, a jeho slizké tělo tyč odhodilo zpět na něj. Akihiko dostal ránu do břicha, že se mohl pozvracet. Na břehu se v tu chvíli objevil Fahad. Z nosu mu tekla krev. Bitka s Weberem asi nebyla úplně příjemná. Měl však u sebe svou laserovku, a vypálil to po Ngoyovi, přestože věděl, že laser gabonské příšeře nijak neublíží. "Pozor, za tebou!" zařval na něj Akihiko. A vyhodil šuriken, jenž se zaryl do Weberovy hlavy. Weber, který se zrovna chystal na Fahada skočit, padl na zem. Vytáhl si šuriken, krev začala okamžitě téct, jenže to už zezadu dostal další ránu, a to sice klackem do hlavy. Pierre se musel zasmát po takovém malém vítězství nad vrahem své sestry. Weber omdlel. "Fahade, jestli můžeš, oddělej Ngoye!" zvolal ještě Akihiko. Byl už tak unavený, že se skoro hroutil. Fahad se svým jetpackem vyletěl nad hustý floridský les. Okamžitě uviděl Ngoye, proměněného ve skvrnu slizu, jak si prosekává cestu rákosy v osluněném mokřadu. Za ním už letěli zbývající dva X-77. Fahad je dohnal a na každého z nich připevnil při letu malý čip. "Zatím ahoj!" dodal. Roboti ve vzduchu vybuchli. "Páni, tak takhle se dají ničit... Stačilo explozivní čipy připevnit k tryskám na nohou. Zvláštní, že mají Achillovu patu zrovna tam, kde by to člověk čekal..." řekl si pro sebe nahlas Fahad, zcela vzrušený novým objevem. Pak přiletěl k unikajícímu Ngoyovi. Chystal se na něj hodit další čip, který by se rozhořel. Ale Ngoy vyskočil z vody, oblepil Fahad slizem a odtrhl mu jetpack ze zad. Fahad upadl s hlasitým cáknutím vody. Ruka se mu přitom napíchla na nějaký ostrý klacek pod hladinou. V tom náhlém zmatku a šoku se vynořil ve vody a v panice se snažil klacek vytrhnout. Voda kolem něj se zbarvila do ruda. Chytil se rákosu, přitáhl se k němu a vynořil ruku z vody. Nepěkná to rána, klacek prošel celým jeho bicepsem. Fahad ale nenadával, zatnul zuby a dal se na pochod zpět ke svým přátelům. Ngoy i se skříňkou unikl... Kdo ví, kde je mu konec... Taková prohra...


O několik minut později seděli Fahad, Akihiko a Pierre v letounu Cryptid Swift, který je odnášel zpátky na základnu v Londýně. "Je to dvojí porážka," řekl smutně Pierre, "nejen Ngoy, ale i Weber. Potom, co jsme ho omráčili, prostě se rozpliznul na ten ohavný sliz a zmizel ve vodě. Tak jako to dělá Ngoy." "Vsadím se, že Webera lze zabít s pomocí ohně, když jeho tělo tvoří zčásti stejná esence jako to Ngoyovo," zamyslel se Akihiko. "Kdyby se mi podařilo ho zapálit, bylo by po něm, věřte mi. Zkusil bych ho s pomocí jetpacku vynést vysoko nad vodu, a nepustit. Uhořel by za živa. Jenže on se bránil a..." rozpovídal se Fahad, držící si ovázanou ruku. "Nepovedlo by se ti to. Ngoye musíme zabít někde na souši. Někde, kde se pořádně rozhoří, někde, kde bude dost kyslíku a dost málo vody, nebo žádná," řekl ještě Akihiko. Oba jen pokývali hlavou... Družice 459 dosloužila. Když ji Američané vypustili, neměli ani ponětí, co všechno se kvůli ní semele. A jak nakonec informace, jež nasbírala, ovlivní celou tu válku, vedenou mezi Lovci kryptidů, Deylinem Nietem a jeho Metallerem a Claudem Ngoyem, a ostatními... První skříňka skončila v Nietových rukou. Za mřížemi v kruhovém vchodu, kdesi ve spodku jeho základny na dně jezera Nikaragua, prohlížel si Deylin Nieto získané úlovky. Skupinku rakouských Tatzelwurmů, žadonících svými pronikavými skřeky o svobodu. Mnul si ruce a prohlížel si je, jako by mu měli dát celý tento svět, ale vždyť co jiného Nieto zamýšlel? Metaller se postavil po jeho boku. "Synu," oslovil ho Nieto, aniž by se na něj podíval, "co to bylo tam, na ostrově Ellesmere?" "Dostali ji. Dostali tu skříňku. Promiň, otče. Zklamal jsem." "Víc, než si myslíš. Ale nejsem na tebe naštvaný proto, že jsi pro nás nezískal druhý box. Hnusí se mi, že jsi ukázal emoce. Ukázal jsi je lidem! Lovci kryptidů, Jacku Owenovi. Myslíš si, že si toho nevšiml. Myslíš si, že ho nenapadlo, jak tě zničit?!" řekl káravě Nieto. "Metallere," oslovil ho výhružně, "jestli tohle ještě někdy uděláš, víš, co se s tebou stane." "Ano, otče," řekl až překvapivě lidsky Metaller. Vyrovnaný smutek ozval se v jeho skřípavém hlase. Nieto už dále nereagoval... Druhý box získala agentka Kentová ze CIA. Den po událostech v Everglades hovořila s Jackem Owenem přímo v základně Lovců kryptidů na jihu Londýna. Opřená o zeď, jako by tu byla doma, zatímco Jack se s ní snažil hovořil poměrně dosti slušně, řekla mu: "Ten druhý box obsahuje docela dost nasbíraných informací o různých akcích Deylina Nieta. Z Nikaragui. Máme fotky, na kterých uprostřed nejčernější noci z jezera Nikaragua vylétají roboti, obrovské létající kostky..." "Ano, to je Nietův dopravní prostředek," přerušil ji Jack. "Víte, trochu mne štve, že Lovci kryptidů nám o Nietovi nikdy neřekli," usmála se s trochou arogance v očích agentka. "Vyhrožoval nám, že když jeho tajemství odhalíme, zničí tento svět," odpověděl Jack. "Hm, nevěřím, že by nějaký miliardář, který je už asi deset let po smrti a přitom se schovává v největším jezeře Střední Ameriky, dokázal jen tak zničit svět, pane Owene." "Obávám se, že se mýlíte, agentko. My jsme tam byli*." "Byli jste kde?!" "Minulý rok. S Nietem jsem se seznámil v té podvodní budově." "A dařilo se vám to tajit, co?" řekla arogantně agentka a odrazila se od zdi. Jack chvíli přemýšlel, co říci. "Podívejte se, Nietovo tajemství už znáte i vy. A tak si myslím, že přišel čas je celé odhalit. Zvlášť teď, když disponuje jedním z boxů ze satelitu 459," řekl nakonec. Agentka mu do ruky vložila lísteček s několika telefonními čísly. "Zůstaňte s námi v kontaktu," řekla jen a odešla z místnosti, a odešla z budovy... Třetí box získal Claude Ngoy. I v něm se nacházelo tolik o Deylinu Nietovi. Claude Ngoy a Sam Weber se ocitli na břehu jezera Nikaragua. Dva muži vypadající jako turisté. "Tam pod hladinou se skrývá bohatství. A když ho spojíme s bohatstvím, které jsme již získali, příteli," řekl Ngoy svému druhovi, "podaří se mi uskutečnit svůj sen. Stejně průzračný jako je hladina na tomto jezeře, a stejný temný a hluboký, jako jeho dno. Lidstvo zaplatí... Ale k tomu, k tomu přece potřebujeme Nietovu technologii." "Jsi připravený?" optal se ho Weber. "Všichni jsme připravení," odpověděl Ngoy a pohybem hlavy upozornil Webera na letadlo, které zrovna přeletělo jezero. "Jsou tady."

* - 1. díl 2. série Lovců kryptidů, Záhada v jezeře Nikaragua

Poslední, dvanáctá kapitola 2. série Lovců kryptidů, se objeví na tomto blogu v červnu! Bude rozdělena na sedm částí. Celý tento příběh, který píši od srpna minulého roku, bude zakončen. Lovci kryptidů versus Deylin Nieto versus Claude Ngoy. A k tomu kryptidi... Bude to vybuchovat a vřít... Osud kryptidů, zvířat, lidí, celé naší planety... To vše je teď v rukou Lovců kryptidů!!!

Lovci kryptidů 2: 459 (4/5)

19. května 2018 v 9:41 | HAAS
Družice 459 dosluhuje. Z orbitu vypouští skříňky s nasbíranými informacemi, mezi nimiž se nacházejí i přísně tajné informace o tajemných zvířatech, kryptidech. V dnešní době, kdy jsou kryptidi v nebezpečí ze strany těch, kteří je chtějí využít k dosažení vlastních cílů, jsou tyto informace zvláště citlivé a mohou být brzy zneužity... Lovci kryptidů tomu musejí zabránit. Ale první box, který dopadl do Jakutska na Sibiři, je již v rukou Deylina Nieta. O druhý box teď bojují Nietův vyslanec, inteligentní železňák Metaller a Jack Owen z Lovců kryptidů, vědec Mike Brown a agentka CIA Kentová. Na třetí box má zálusk humanoidní nestvůra Claude Ngoy, která se dokáže přeměnit prakticky v cokoliv, včetně konžského důstojníka, což je vlastně její lidská podoba. Sam Weber žije, díky Ngoyovi doslova přežil svou smrt, kterou před několika měsíci zapříčinil Jack, a spolu se svým šéfem unesl Pierra Leroye do Národního parku Everglades. Tam má totiž třetí skříňka spadnout. Pierre je nucen Ngoyovi a Weberovi pomoci. Ale on už není nějaký slaboušek, kterému se dá diktovat. Je připraven postavit se na odpor...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: 459, ČÁST ČTVRTÁ:
Pierre natáhl ruku, co to jen šlo. Úplně Weberovi zaklonil hlavu, až se začal ozývat lupavý zvuk. Toho chtěl Pierre dosáhnout. Neviděl, že Ngoy právě skočil ze stromu a rychle k bojující dvojici přiběhl. Jeho ruka se ve vteřině proměnila na jakési slizké kladivo, kterým Pierra odhodil asi o dva metry dál, až ke břehu mokřadu. Zuřící Weber se postavil. "Nejradši bych ho zabil," zašeptal chladně. "Za pár hodin k tomu budeš mít příležitost. Teď ho ještě potřebujeme," odpověděl mu Ngoy. Došel k Pierrovi, který vypadal zcela bezmocně. Jen tak ležel na zemi, obličej zabořený v hlíně. "Vzpamatuj se, spratku," oslovil ho Ngoy, "máme přesné souřadnice. Půjdeš tam s námi." "Chcete mě držet jako rukojmí?" "Není to špatný nápad." "Je," odpověděl Pierre. Vyskočil tak rychle, že ani Ngoy, který měl zdaleka rychlejší reakce než jakýkoliv člověk, překvapením vytřeštil oči. Síla, kterou Pierre narazil do jeho měkkého těla, již plně přeměněného v onoho slizkého netvora, kterým byl, byla impozantní. Pierre pěstí úplně prorazil Ngoyovo tělo, až pěst vyšla zády ven. Ngoy zasyčel bolestí. "Páni," řekl překvapeně Pierre a nedokázal zakrýt úsměv. Jenže pak zevnitř Ngoyova těla vjely do Pierrovy ruky ostré jehly, a po celém mokřadu se rozlehl Pierrův příšerný, bolestný skřek. Teď to byl Ngoy, kdo se usmíval. Držel takhle Pierra asi minutu. Pak k zesláblému členu Lovců kryptidů přišel zezadu Weber a uhodil ho pěstí do hlavy. Ne však tak, aby Pierre omdlel. Jen ležel v hlíně, levou rukou si držel tu pravou, silně krvácející, a v hlavě mu kolovaly všelijaké myšlenky. Chvílemi měl pocit, že musí vybuchnout. Jak moc se teď musel snažit, aby sám potlačil účinky séra agresivity. Jednu chvíli je potlačit chtěl, jindy zase ne. Naštěstí to trápení brzy skončilo. Z oblohy sletěl malý čip, který měl v průměru asi tři centimetry. Přilepil se na Ngoyovu hlavu. Třikrát zapípal, a pak se náhle rozhořel. Ngoy začal řvát bolestí. Vždyť oheň je zřejmě to jediné, co dokáže slizkého humanoida z Gabonu zničit. Z oblohy sletěl Fahad Ghazalli s jetpackem připevněným na zádech. Přistál na zemi, vytáhl samopal a začal to šít do Sama Webera. Ten však jen klidně stál, kulky procházely jeho tělem, a rány se zacelovaly. "A kruci," řekl překvapeně Fahad a zvedl obočí. "Akihiko, pojď dolů," řekl do vysílačky připevněné na límci svého spandexového obleku. Jen o pár vteřin později se nad rozlehlým močálem ve vzduchu zastavil Cryptid Swift. Zatímco tak levitoval nad bažinou, vyletěl z něj Akihiko, také vybavený jetpackem na zádech, a přistál vedle Fahada. Pierra měli za sebou. Zatím neřekl ani slovo, ale byl moc rád, že jsou tady. "Mysleli jste si, že ho jen tak unesete? Než jste přiletěli na Floridu, důkladně jsme se na vás připravili. Cryptid Swift nás sem dostal za pár minut," zasmál se Fahad. Vytáhl Akihikovi pistoli z opasku a vystřelil po Weberovi paprsek nejvyššího stupně. Weber padl na kolena. V hrudi měl obrovskou díru. Jen zachraptěl, chytl se za čelo a snad upadl do bezvědomí, protože pak ze sebe nevydal jediné slovo. Ngoy během rozhovoru skočil do vody, čímž se zachránil od uhoření. Zatím ale nebyl vidět. Svalnatý Akihiko zvedl krvácejícího Pierra. "Zvláštní, jak se mu ty rány na ruce rychle zacelují," poznamenal. "Za to může to pitomé sérum," odpověděl Pierre. "Dostaneme tě do Cryptid Swiftu. Zapni jetpack, Fahade," řekl Akihiko. Jakmile Pierra položili na malé lůžko v letounu, ozvala se pekelná rána. Cryptid Swift se začal nad vodní hladinou kymácet. Akihiko nastartoval motor. A pak na přední sklo letounu dopadl Weber. Obrovská rána v jeho hrudi byla zcela zahojená. "Do háje," zařval Akihiko. Weber držel v ruce jakýsi moderní kulomet, kterým jednoduše sklo prostřelil. Letoun se rozletěl. Akihiko sletěl až dozadu, a stejně tak Fahad. "Je mi líto, ale Pierra potřebujeme," pousmál se ďábelsky Weber a vystřelil z kulometru. Kulky mířily na Fahada. Kdyby ho Akihiko včas nestrhl na podlahu, už by nebyl mezi živými. Akihiko rázem vyhodil z rukávu šuriken, který se Weberovi zaryl do čela. Sprška krve, která vystříkla, na chvíli Webera oslepila. Pak schytal pořádnou ránu pěstí do břicha, železná tyč mu skoro zlomila krční páteř, do břicha se mu zaryl další šuriken, a malý nožík probodl jeho zápěstí. "Tohle tak rychle nedáš, kámo," řekl mu Akihiko a ještě ho kopl kolenem do hlavy. Pak otevřel dveře letounu a z velké výšky Webera shodil dolů, kamsi do bažiny. "Musíme získat ten třetí box," řekl Pierre. Rány v jeho ruce byly takřka zahojené. Ani Fahad, ani Akihiko nic neřekli. Jen nasměrovali letoun tam, kde se měla skříňka nacházet. Budeme tam za pár vteřin," ozval se Akihikův zlověstný hlas. "Myslíte, že to Weber přežil?" zeptal se Pierre. "Jo," odpověděl jednoslovně Akihiko, který už seděl u kniplu. "Sakra," zasupěl Pierre. "Měli jsme ho spálit," vložil se do hovoru Fahad, "rány se mu zacelovaly slizem, tak jako Ngoyovi." "Jo, zmutoval. Popsal mi, jak ho Ngoy zachránil. Jsou teď něco jako... Bráchové... Weber je zčásti tak ngoyovská nestvůra a zčásti pořád ten proradný Estonec," řekl na to Pierre. "Až ho uvidím příště, narvu mu zapalovač do pusy," usmál se se zvednutým obočím Akihiko... V těchto chvílích procházel rakouskými Alpami jeden z robotů X-77. Došel až k místu, na kterém kdysi stáli Jack Owen a Pierre Leroy, když byli po smrti Sabine jedinými členy týmu*. Právě zde kdysi došlo k výbuchu. Doupata Tatzelwurmů byla přičiněním jednoho z mužů Zhou Lena zničena. Ale teď tu bylo vše jako dřív. A doupata byla obydlena. Tajemnými bytostmi, za kterými sem kdysi Lovci kryptidů přijeli. Z robotovy ruky vyšlehlo kovem potažené laso, které jako had zalezlo do jedné z děr ve svahu. Zvíře, které laso zachytilo, syčelo, škrábalo, snažilo se dostat se z toho sevření. Z druhé ruky robota vyšla ven uspávací šipka, jež Tatzelwurma v rychlosti uspala. Záznam, pořízený robotovýma očima, sledoval v přímém přenosu Deylin Nieto v hlavní místnosti své podvodní základny na dně jezera Nikaragua. Za ním stál Black Spier. "Vypadá to dobře, pane. Tatzelwurm se oficiálně stal součástí vaší armády," oznámil mu, ač to nebylo nutné. "Přesně tak, příteli," odpověděl Nieto a pomalu se zvedl z plastové židle. Vypnul projektor, díky němuž celý záznam viděli na zdi. "I kdyby Metaller na Ellesmere neuspěl, a kdybychom náhodou nezískali třetí skříňku, máme už tak dost informací k zpracování. Tuto válku vyhrajeme," dodal dlouze...


Nad mořem se konečně objevila helikoptéra, kterou sem Jack nechal zavolat. On, Mike a agentka Kentová, stále střežící druhý box ze satelitu 459, utíkali k pobřeží. Metaller běžel za nimi. Byl na dohled. Při běhu napřáhl ruku, z jejíhož zápěstí se vysunul onen slavný pětihlavňový vystřelovač. Kulky zatím nikoho nezasáhly. "Podejte mi ruce, oba!" zvolal Jack na své kolegy. "Proč?" zeptala se nechápavě agentka. Jack roztrhl svou bundu, a tak se konečně ukázal jetpack, který měl nasazený na zádech. "Proč jste nám to neřekl dřív? Nemuseli jsme se takhle hnát tou zatracenou tundrou!!!" zařvala agentka. "Má to jen 20 % šťávu, dlouho to nevydrží. Tak se krucinál chyťte!" zařval Jack. Jetpack je všechny tři lehce unesl. Rychlostí, o které se jim ani nesnilo, se blížili k helikoptéře. "V jetpacku je naprogramováno, že nás donese k otevřeným dveřím helikoptéry. Tak, vidíte, už jsme tady," okomentoval to ještě Jack. Naskákali do vrtulníku, jehož dveře se zavřely. Metaller z pobřeží střílel po vrtuli. Helikoptéra naštěstí mírně poklesla, a poté zase vyletěla vzhůru, a začala se vzdalovat. Metaller zmáčkl tlačítko na zápěstí. Na povel se pterodaktylové, vybavení obojky na krcích, vrhli na odlétající stroj. Nebylo jim to ale nic platné. Jakmile se navíc příliš vzdálili od Metallera, přestali někteří plnit příkazy obojku. Metaller je musel zavolat zpět. Inteligentní robot na pobřeží jen nadával a proklínal lidi, kteří jej právě připravili o druhý box... "Co to bylo?" zeptala se vážně agentka Jacka a stiskla mu paži. "Jmenuje se Metaller. Patří Deylinu Nietovi. Je to inteligentní robot. Poslouchá Nietovi rozkazy... Jeho tělo tvoří nám dosud neznámá látka. Kov, který se neroztaví ani při několika tisíci stupních. Nevíme, co to je. Dal jsem to na starost doktoru Brickellovi z Montany, ale on se nakonec ukázal být členem Nietova týmu... A ještě jedna věc, agentko. Ten robot není jen robot. Má emoce," odpověděl Jack. "Toho jsem si všimla. Vypadal zahořkle, když zjistil, že ode mě skříňku nedostane." "I Metaller má slabinu. A mám takový pocit, že jsme ji právě odhalili," pokýval hlavou Jack, zatímco hleděl z okna na chladné moře... V zatopeném lese uprostřed Národního parku Everglades pochodovaly tři postavy. Akihiko, Fahad a Pierre byli odhodláni za každou cenu získat třetí box, který ležel někde ve vodě jen kousek od nich. Věděli však, že Ngoy i Weber jsou bohužel na živu, a zřejmě nejsou daleko. Tyto hypotézy se potvrdily. Fahada pod vodu stáhla Ngoyova slizká ruka. Následoval i Pierre. Akihiko si přichystal šuriken a prodloužil svou tyč. Ale i on se měl stát Ngoyovou obětí...

* - Lovci kryptidů, 1. série, kapitola Černá stopa, na jejímž začátku Jack a Pierre pátrali po Tatzelwurmovi v rakouských Alpách a následně se na misi v Číně poprvé setkali s Akihikem, Fahadem a Rogerem

První box má tedy Nieto. Druhý získala agentka Kentová ze CIA, a vlastně i Jack Owen a Mike Brown. Teď záleží na Lovcích kryptidů, zda třetí skříňka padne do rukou Clauda Ngoye. Ale Nieto přece třetí skříňku také zmínil... Určitě má na ní zálusk, a ví, kde je... Bitva ještě neskončila! Jaký však bude výsledek tohoto závodu? A jak pak ovlivní to, co přijde? Pokračování příště.

Lovci kryptidů 2: 459 (3/5)

12. května 2018 v 9:48 | HAAS
Z minulých částí víte, že družice 459, jež se posledních čtrnáct let pohybovala nad severní polokoulí, přestává fungovat. S docházející životností vypouští po severní polokouli skříňky s nasbíranými informacemi, z nichž mnohé se týkají různorodých tajemných zvířat: kryptidů. Ti jsou ale v hledáčku některých lidí (či bytostí), kteří by je nejraději použili k dosáhnutí vlastních cílů. Deylin Nieto je jedním z nich. Roger a Pauline sice získali první skříňku, která dopadla do Jakutska na Sibiři, ale nakonec se museli vzdát Metallerovi a robotům X-77. Box je již u Nieta. Po druhé skříňce společně pátrají Jack Owen, Mike Brown a agentka Kentová. Nieto už ale vyslal své "psy", totiž ptakoještěry, konkrétně onen druh, který do své armády kryptidů zařadil před několika měsíci v Mexiku. Akihiko a Fahad se mají brzy dozvědět, kam dopadne třetí box. Pierre, který je sám v základně Lovců kryptidů, je mezitím napaden překvapivým útočníkem. Sam Weber žije! A to i přesto, že jej Jack Owen nedávno zastřelil. A není sám, je tu s ním Claude Ngoy...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: 459, ČÁST TŘETÍ:
Na chvíli se Pierrovi úplně zatemnilo před očima. Měl pocit, že se motá v nějaké tmavé místnosti, která byla tak velká, že nedokázal odhadnout její rozměry. Snad to byl celý vesmír, ale bez hvězd, bez planet, v čemž teď Pierre ležel, chtěl vstát, avšak nešlo to, snažil se vykroutit se z toho strašného snu, z té noční můry, která jej v několika vteřinách postihla. Obrovská bolest, způsobená ztrátou jeho sestry, a ještě enormnější nenávist k odpornému Samu Weberovi, zaplavila jeho hlavu. Když ucítil, že jeho malátné tělo Weber zvedá ze země, náhle se v něm něco probudilo. Otevřely se mu oči, a otevřely se mu tak, že Weber ty své musel úlekem vykulil. To, co bylo v těch očích, bylo tak... Neuvěřitelně nebezpečné... Popadl Webera za ruku, a ačkoliv sám ležel na zemi, švihl se svým protivníkem, až mu rozbil nos o podlahu. Skoro ani nevnímal, co se děje, jen si povšiml, že proti němu Claude Ngoy běží, proměňuje přitom svou podobu. Během chvíle byl z konžského důstojníka odporný slizký humanoid, jehož měkká, vlhká ruka dotkla se Pierrova ramena a stiskla. S Pierrem to ani nehnulo. I v Ngoyových očích se náhle objevily pochyby o tom, že tato mise dopadne dobře. Vzpomněl si na chvíli, kdy uplacen Nietem navštívil v podobě lékaře tehdy na lůžku připoutaného Pierra Leroye v londýnské nemocnici a odzkoušel na něm novou dávku séra agresivity. Jaký to byl tehdy úděsný výsledek*... Pierre, kterému oči planuly zlostí, popadl Ngoyovu ruku a mocně trhl. Kapky slizu dopadly na podlahu. Pierre Ngoyovi přímo natrhl ruku. Teď to nebyl ten starý dobrý, vtipný, ale poměrně slabý Pierre. Byla to časovaná bomba, která měla za chvíli zcela vybuchnout. A kdyby se tak stalo, kdo ví, jak by to dopadlo. Jenže Weber, mnoucí si krvácející čelo, věděl, jak ho zklidnit. "Pierre, jak se má sestra? Jak se má Sabine?" promluvil podlézavým, chladným hlasem. Z Pierrových očí se náhle ztratila všechna ta výbušnost a nepředvídatelnost. Zase jako by byl oslaben, zase z něj byl pouhý smrtelník truchlící nad smrtí své sestry. Otočil se k Weberovi a dostal ránu do brady. Upadl. "Sabine je v pořádku, že ano? Že je to tak?" mluvil dále Weber, jen aby potlačil účinky séra agresivity Pierrovým smutkem. Pierre, opět celý malátný, nedokázal se ani postavit. "Utržené" kapky slizu, tvořené nestálými molekulami, mezitím "natekly" zpátky do Ngoyovy ruky. "Proč... ještě... žiješ?" vydal ze sebe Pierre. "Proč ještě žiju?" zasmál se Weber a s Ngoyem se na sebe podívali. "Víš, Pierre, poděkuj Jacku Owenovi. To on mi dal nesmrtelnost," řekl chladně Weber. A pokračoval: "Rozstřílel mě na řešeta. Jo, asi o tom víš. Nelhal ti. Ležel jsem, šíleně jsem krvácel, měl jsem v hrudníku tolik ran, že jsem mohl vykrvácet během pár vteřin. A pak, když jejich člun zmizel v mlze**, přišel tady Claude a vložil do mých ran trochu svého slizu. Následovala nepříliš bolestivá mutace, během níž se rány zahojily. A proto se stejně jako tady šéf můžu regenerovat, přežiju prakticky cokoliv." Podíval se na Ngoye. "Už nejsi poslední ze své rasy. Teď máš mě," řekl mu. Ngoy zdvihl Pierra z podlahy, až se mu nad ní nohy třepetaly. "Kde je třetí skříňka?" zeptal se. "Nevím," odpověděl téměř v mdlobách Pierre. Zrovna v tu chvíli začala hrát znělka Avengers, kterou měl Pierre na mobilu jako ringtone. Přišla SMS zpráva. Weber zvedl mobil ze stolu a nahlas ji přečetl. "Třetí box dopadne za deset hodin do Národního parku Everglades na Floridě. Připrav se. Akihiko." Ngoy praštil Pierra do hlavy, a ten "konečně" omdlel. Co bylo pak, to nevěděl. Když do základny o několik desítek minut později přišli Akihiko s Fahadem a začali se připravovat na další misi, ani nepoznali, že tu někdo byl. Pierrova nepřítomnost je však děsila. Až když Fahad vkročil do místnosti, v níž byl řízen kamerový systém, povšiml si, že všechny přístroje jsou zalepeny jakýmsi slizem, a tak bylo hned jasné, co se stalo. Ngoy se přeměnil na tenkou vrstvičku slizu, která zřejmě pronikla škvírou ve dveřích. Pak zneškodnil všechny kamerové i obranné systémy budovy, a unesl Pierra. Vzhledem k tomu, že co obalí, to dokáže také přeměnit na malou vrstvičku slizu, o čemž už se Lovci kryptidů přesvědčili***, byl pro něj únos Pierra velmi snadný...


Na chladném kanadském ostrově Ellesmere bylo mezitím pořádně horko! Jack Owen střílel z laserové pistole po každém pterodaktylovi, který se přiblížil tak na dva metry k jeho obličeji. Agentka neplýtvala zásobníkem pistole, i když ne vždy se trefila. Mike, vyzbrojený pouze chodeckou holí, neměl proti Nietovým vyslancům téměř žádnou šanci. Ležel na kamenité půdě a snažil se odtlačit ze svého těla pterodaktyla, který zaryl své drápy do jeho bundy. Natahoval hlavu k jeho krku, a kdyby pod krkem neměl tu chodeckou hůl, se kterou se ho Mike snažil odtlačit, už by ho byl zabil. Konečně si Jack všiml Mikeových nesnází a odstřelil pterodaktyla. Nařídil mu, ať si stoupne za něj. Po chvíli se na zemi válela spousta mrtvol, naštěstí pouze pterosauřích. Několik přeživších pterodaktylů odletělo stejným směrem, kudy hejno přiletělo. "Musíme k té skříňce! Bude tady poblíž!!!" zavelel Jack. "Běžím napřed," řekla agentka. "Počkejte, to nemůžete! Co když se vrátí? Když budete sama, zabijou vás!" křičel Jack, ale agentku, očividně vycvičenou k rychlému běhu, svými slovy zastavit nedokázal. Agentka přeběhla kopec. Uviděla černý box válející se mezi kameny a tajícím jarním sněhem. Seběhla z kopce a mířila k němu. Její cvičený sluch zaznamenal nabití pušky. Udělala přemet ve vzduchu a jen tak se vyhnula smršti kulek, které by ji jinak zasáhly. Utíkala ke skříňce, hbitě se vyhýbala dalším kulkám, dělala kotrmelce, přemety, všechno možné, pak konečně skříňku uchopila, schovala do kapsy a vystřelila tam, odkud střely vycházely. Teprve teď si uvědomila, že na tom není úplně nejlépe. Kulka z její pistole se samozřejmě odrazila od kovového těla dvoumetrového Metallera, jenž její kousky sledoval s podivným úsměškem. I když byl "jen" robotem, byť inteligentním a schopným hovoru, nedokázal zakrýt svou zášť. Poprvé jako by se v jeho obličeji objevila emoce, která by se dala popsat i jako zoufalství. Mířil na agentku, která u sebe měla skříňku. Když teď vystřelí, zabije agentku, ale možná také prostřílí tu skříňku. "Metallere, vypadáš bezradně!" zvolal Jack, stojící na kopci, a zasáhl laserem jeho hlavu. Z Metallerovy ruky jako odpověď vyletělo ostré frisbee. Jack ho sestřelil. Agentka se dala na útěk. Metaller zmáčkl tlačítko na svém náramku. Na tento povel sem přiletěli všichni ještě žijící pterodaktylové. Mířili za agentkou. Jack se znovu utkal s Metallerem. Ten vysunul ze zápěstí své slavné ostří. Jack mu hodil do obličeje malou výbušninu a udělal několik skoků zpět. Malá exploze samozřejmě neměla na Metallera žádný účinek. "Slibuju, že brzo zjistím, z jakého kovu seš," zašeptal Jack a v běhu se vracel na kopec. Sestřelil z dálky několik pterodaktylů. Agentka utíkala po malém hřebeni, který ji nakonec zaváděl zpět ke kopci. Při útěku také zastřelila několik pterodaktylů. Připojila se k Jackovi a Mikeovi. Teď už šlo jen o to uniknout odsud. Metaller jim však byl v patách. Nehodlal to jen tak vzdát... Pierre se probudil do nádherné scenérie v mokřadech Everglades. Nejprve pochyboval o tom, že to, co se před nedávnem stalo, byla pravda. Sam Weber přece nemůže žít... Ale když ho, ještě ležícího na vlhké půdě, Weber přišel navštívit s pistolí mířící na jeho hlavu, Pierre uvěřil. "Pomůžeš nám najít třetí skříňku," řekl Weber. "A jestli ne, zastřelím tě tak jako tvou sestru. Víš, vůbec toho nelituju," dodal. Ngoy to sledoval z povzdálí. Seděl na větvi stromu, přeměněn na konžského důstojníka, a kouřil cigaretu. Pierre na něj rychle pohlédl a všiml si, že nedává moc pozor. "Víš, Same, mě to mrzí. A mrzí mě, že ses dal na tohle. Protože za chvíli toho budeš fakt hodně litovat," řekl mu až netypicky klidně Pierre a vycenil zuby. Ngoy zvedl hlavu. Padlo několik výstřelů, pistole žbluňkla ve vodě... Pierre táhl Weberovu bradu od jeho krku a snad mu chtěl zlomit krční páteř... Teď spolu bojovali lidé, kteří už nebyli jen lidé. Jeden byl "vylepšen", stalo se z něj agresivní zvíře. Druhý byl také "vylepšen", v jeho krvi koloval sliz a umožňoval mu přežít prakticky jakékoliv zranění...

* - Lovci kryptidů 2: Rostoucí problémy
** - "smrt" Sama Webera, Lovci kryptidů 2: Vítejte v bažině
*** - útěk Sama Webera s pomocí Clauda Ngoye, Lovci kryptidů 2: Krev v džungli (o svém útěku z vězení, ke kterému mu napomohl Ngoy, po událostech z Lovců kryptidů 1: Svět před záhubou, vypráví Weber v kapitole 2. série s názvem Vítejte v džungli)

Jak celý závod dopadne? Udrží si Lovci kryptidů, respektive agentka CIA Kentová, získanou druhou skříňku ze satelitu číslo 459? Podaří se Ngoyovi získat třetí box, nebo tomu unesený Pierre, silnější než kdy předtím, zabrání? A co udělá Nieto s Tatzelwurmem, na kterého má, jak už víme, zálusk? Pokračování příště...

Lovci kryptidů 2: 459 (2/5)

7. května 2018 v 12:50 | HAAS
V minulé části se Jack Owen v astronomickém centru v Londýně dozvěděl, že družice 459 po čtrnácti letech přestává fungovat. To není nic neobvyklého, vždyť tyto družice mají čtrnáctiletou životnost. Avšak informace nasbírané ve třech skříňkách satelitu zahrnují i informace o kryptidech. Vzhledem k tomu, že si Nieto vytváří armádu kryptidů, a není sám, kdo má o kryptidy velký zájem, jsou tyto informace v nebezpečí. A navíc jsou zneužitelné. První box ze satelitu dopadl do Jakutské oblasti na Sibiř. Další má dopadnout do arktické Kanady... Na Sibiř se již vypravili Roger a Pauline s cílem skříňku najít. Bohužel zjistili, že na místo dříve dorazili roboti X-77, a jak se později ukázalo, tak i Metaller. Zatímco Roger vykopává box ze sněhu, jsou Pauline a malá holčička Tuskulaana ve velkém nebezpečí...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: 459, ČÁST DRUHÁ:
"Rogere!!!" zařvala Pauline ze všech sil, až ji rozbolelo v krku. Tuskulaana hrůzou kvílela. Pohled do kovového obličeje s červenýma, zářícíma očima, ji nesmírně děsil. Na Metallerově tváři se objevil úsměšek. Pauline se zvedla ze země a přemýšlela, co dělat dál. Trvalo to jen pár vteřin. Pak totiž do Metallerova ostří, vyčnívajícího z jeho zápěstí, uhodil laser. "Padejte odsud! Obě!!!" vykřikl šedivý Kanaďan a hodil po Metallerovi malou výbušninu. Dopadla přímo k jeho nohám. Po menší explozi už Tuskulaana přímo řvala hrůzou a slzy mrzly v jejím obličeji. Pauline ji v náručí odnášela k Rogerovi. "A teď pryč!" zavelel Roger. On i Pauline totiž moc dobře věděli, že výbušnina Metallera vůbec nezastavila. A také, že ne. Skřípot jeho kovových rtů se mísil s hrůzným smíchem. "Máš ten box?" zeptala se ve spěchu Pauline. "Mám ho v kapse... Ale... Sakra..." nedořekl větu Roger. Přímo před nimi na zasněžené planině přistáli dva roboti X-77*. Tuskulaana už samým strachem omdlévala. Pauline se musela dost snažit, aby ji alespoň trochu uklidnila. Vysocí roboti pochodovali přímo k naší trojici. Roger napřáhl ruku s laserovou pistolí a trefil se do hlavy jednoho z robotů. Jak ale věděl po zkušenostech s těmito roboty v Mexiku, nemělo to smysl. Laser se odrazil od země a zasáhl sníh, který, zbarvený paprskem do ruda, vyletěl snad tři metry do vzduchu. Zezadu se k Pauline, Rogerovi a Tuskulaaně řítil Metaller. Roger se v rychlosti otočil a zasáhl laserovou pušku, která se o pár vteřin předtím vysunula z levé Metallerovy ruky. Puška explodovala. Metaller se zastavil. Příšerně se chechtal. Pomalými kroky přicházel k obklíčené trojici. Stejně pomalými kroky k nim přicházeli i roboti X-77. "Kde máte Cryptid Swift?" zeptal se s úsměškem Metaller. "Ty o něm víš? O našem letounu?" odpověděl otázkami Roger. "Hm, otec ví vše," odpověděl Metaller s trochou posvátné úcty k Deylinu Nietovi. "Proč jste tady? Hledá tatínek nějaký poklad nebo si tu zapomněl trenýrky a ty mu je máš donést?" pokračoval Roger. Metaller vytasil z pravé ruky ostří. "Dej mi tu skříňku. Dělej!!!" zařval Rogerovi do obličeje. Pauline stále držela Tuskulaanu, která již strachem omdlela. Metaller popadl dívčinu ruku a vytrhl ji z Paulinina sevření. Tuskulaana křičela. Metaller by jí byl schopen rozdrtit ruku! Roger skříňku pohotově vytáhl z kapsy svého spandexového obleku a hodil Metallerovi doslova do tváře. Metaller skříňku překvapivě jemně chytil, přestože jeho ruce byly tvořeny kovem, jenž pokrýval i zbytek jeho těla, a jenž byl schopen rozdrtit prakticky cokoliv, sevřel-li Metaller své prsty. Upustil Tuskulaanu, která teď brečela i bolestí. "Co s námi chceš udělat?" zvolala na Metallera Pauline. "Chci, abyste řekli Jacku Owenovi, že jste na Sibiři prohráli," pousmál se Metaller. Přišel k jednomu z robotů, jenž natáhl ruku. Do otvoru v ruce vložil Metaller získaný box. Otvor byl pak přikryt tvrdým kovovým krytem. Metaller si stoupl k robotu zády, X-77 jej objal a pak s ním vyletěl do výše. Pár vteřin nato tak učinil i druhý robot. A Nietovi poslové zmizeli... Při cestě zpět do vesničky se Tuskulaana trochu uklidnila. Byla to Pauline, která k ní neustále mluvila a snažila se, aby se hned vypovídala z toho strašného traumatu. Roger měl hlavu v myšlenkách. Nakonec popadl vysílací zařízení a oznámil Jackovi, co se stalo. "Nezlobím se, Rogere. Určitě jste dělali, co jste mohli. Zbývají dvě skříňky. Uvidíte, že je získáme. A tu první... Tu pak tady nějak vybojujeme zpět," řekl ušlechtile Jack krátce předtím, než se s Rogerem a Pauline rozloučil a vypnul své vysílací zařízení... "Nechci nic říkat, ale prohráli jsme tak trochu kvůli tobě," řekl Roger Tuskulaaně, když ji konečně dovedli k jejímu domku. "Nebojte, neřeknu to tatínkovi," řekla Tuskulaana. "Jako bychom se ho měli bát," pousmál se Roger. "Byla jsi odvážná. Ale příště nechoď za cizími lidmi. Věř mi, není to dobrý nápad," řekla jí ještě Pauline. "Myslíte, že nastane konec světa?" zvolala na ně z dálky Tuskulaana, když odcházeli. "Ne!" odpověděla jí jednoduše Pauline. Roger k ní při chůzi přiklonil hlavu. "Konec světa už skoro byl. A chlápek, který ho měl v plánu způsobit, umřel. Zhou Len**," připomněl Roger dávné vítězství své kolegyni... Temnými hlubinami jezera Nikaragua, nad kterým se ve střední Americe snesla noc, prorazily tři objekty. Poté, co se ocitli v odčerpávací místnosti podvodní základny Deylina Nieta, pustil konečně X-77 Metallera. A ten se okamžitě vydal na cestu do vyšších pater budovy, aby se setkal se svým stvořitelem. Opatrně položil kovový box na jeho plastový stůl. "Výtečně, synu," řekl bizarní muž s knírkem pěstovaným pouze nad koutky rtů. "Zapojím jej do počítače," dodal ještě. O několik minut později se už na stěně místnosti, ve které měli kdysi Jacka Owena roztrhat Nietovi podvodní dráčci, promítaly obrazy všeho možného. Satelitní záznamy, tak bohaté, že se Nieto nedokázal zlověstně nesmát, když si je procházel. "Hleďme, tak tohle Pentagon dělá," usmíval se. "A co je tohle? Že by se Rusové chystali na další válku?" hihňal se, když sledoval satelitní snímky nějakých převážených zbraní, které mu svou jednoduchostí připadaly až komické. "Toto je něco pro mě. Rakouské Alpy... Domov Tatzelwurma..." pousmál se Nieto. "Víš, synu, Tatzelwurm byl použit jako biologická zbraň Zhou Lenem, tím bláznivým Číňanem, kterého Jack Owen zabil, v New Yorku. To zvíře se osvědčilo... Jenže potřebuji další záznamy... Další skříňky... A informace o dalších kryptidech. Armáda je skoro kompletní, synu. Získej pro mě ty další boxy!" rozpovídal se Nieto. Metaller poslušně pokýval hlavou a opustil místnost.


Roger a Pauline museli v krutém sibiřském mrazu počkat na vyzvednutí o něco déle. Tak si alespoň dali teplý čaj v malé, nepříliš voňavé hospůdce uprostřed vesničky. Až pro ně Akihiko v Cryptid Swiftu přiletěl, řekl jim, že se zdržel, neboť už musel odnést Jacka na další misi. A protože zatím mají Lovci kryptidů jeden letoun, musel prostě upřednostnit Jacka před nimi... Jack se nacházel na půdě ostrova Ellesmere v Kanadě. Bylo mu ohlášeno, že právě sem spadla druhá skříňka z dosluhujícího satelitu číslo 459. Zde se setkal s Mikem Brownem***, který sem přiletěl ze Sachs Harbour na Banks Island. Po přátelském pozdravu se vydali na štreku po tající arktické tundře kamsi do středu ostrova, obývaného arktickými vlky a pižmoni. Právě tam se měl box nacházet. "Mikeu, jak se žije pižmoňům na Banks Island?" zeptal se Jack svého kamaráda. "No, řeknu Ti, právě dělám na parádním vědeckém výzkumu, který..." nedořekl větu Mike. Jack gestem naznačil, aby ztichl. Slyšel totiž něčí kroky. Hbitě přeběhl malý zasněžený kopeček. Nikdo tu nebyl. A pak náhle uslyšel cvaknutí pistole za zády. "Jste bystrý, Jacku," ozval se ženský hlas. Jack se ještě neotočil, ale s úlevou i mírným zděšením řekl: "Agentko... Co tady děláte?" Teď se obrátil a opravdu uviděl Barbaru Kentovou, jak na něj míří pistolí. "Jsem tu s vámi," řekla sebejistě a pistoli schovala do pouzdra. "CIA chce doprovodit Lovce kryptidů? A jeho vědeckého spolupracovníka?" optal se Jack a dal se do kroku. Stejně tak agentka. "O ztrátě první skříňky nás informovali krátce potom, co vám ze Sibiře volal váš kolega. Nebyli jsme nadšeni," mluvila agentka. "Nebyla to jejich chyba," řekl Jack. "Věřila jsem vám víc," zastavila se agentka a chytla Jacka za paži. "Nenechám už Lovce kryptidů, aby do toho šli sami. Proto jsem tady. Jestli se tu objeví nějaký robot, bude toho sakra litovat," dodala. "Jsem rád, že to říkáte, agentko," odpověděl Jack a vytrhl se z jejího sevření. Pochod pustinou, obývanou pouze bělokury a sněžnými králíky, byl dlouhý. Ale jeho monotónost něco přece jen přerušilo. Jakýsi písklavý zvuk. Ozývající se z dálky. Pronikající do jejich uší. Byl tak příšerný. A Jackovi tak povědomý! Jistě. Z nebe se snesla monstra... Hejno létajících ptakoještěrů, těch z Yuliríii v Mexiku****, se náhle ocitlo tady, na ostrově Ellesmere, aby Jacka, Mikea a agentku Kentovou terorizovali. Nieto vyslal část své armády, a hodlá se zmocnit druhé skříňky. Jack sice sestřelil laserem dva pterosaury, posílené zřejmě Brickellovým sérem agresivity, ovšem ten zbytek se s uši rvoucím skřekem vrhnul na něj, na Mikea, na agentku, a nehodlal v útoku ustat do té chvíle, než někdo tu skříňku najde. A to ji ještě Jack ani neviděl... V základně Lovců kryptidů bylo skoro prázdno. Pauline už byla doma, ve svém bytě. Roger popíjel studený čaj v nedalekém baru. Akihiko a Fahad byli v astronomickém centru. Každou chvíli se měli dozvědět, kam dopadne třetí box. Pierre jen tak postával u okna v hlavní místnosti v základně, a pozoroval auta projíždějící ulicí. Pak náhle někdo zaklepal na dveře. Pierre se trošičku vyděsil. Vždyť je tady sám! Vešel snad někdo dveřmi, když se nedíval? Jsou už Akihiko s Fahadem zpátky? Neváhal a otevřel dveře. Ta rána rukojetí pistole se ještě dala snést. Ale obličej, který Pierre zahlédl, jako by jej sám hodlal uvrhnout do mdlob. I když přesně na to útočník nemyslel. Pierrovi se zhroutil celý svět. Všechno bylo takové matné, vracely se mu vzpomínky, vzpomínky na Sabine, vzpomínky na to, že Jack prý Sama Webera v Gabonu prostřílel, udělal z něj řešeta*****! A on teď tady stál před Pierrem, mířil na něj pistolí, a pochechtával se. Muž, který zemřel, kterého Jack vlastnoručně zabil a pomstil Pierrovu sestru, a Pierrovu bolest, stál teď tady jako pán, živý jako nikdy předtím! "Kde najdu třetí skříňku?" zeptal se Pierra. Ten nedokázal odpovědět. A když se za zlověstným obličejem Sama Webera objevila hlava konžského důstojníka Clauda Ngoye, jež se sama od sebe začala pokrývat zeleným slizem, byl už Pierre skoro v bezvědomí...

* - robot X-77, komiks Lovci kryptidů (červenec 2017) a 4. kapitola 2. série - V hnízdě okřídlených netvorů
** - nepřítel Lovců kryptidů v 1. sérii, útok na New York v 10. dílu 1. série - Svět před záhubou
*** - Mike Brown, Jackův spolupracovník z univerzity, 6. díl 1. série - Hledání medvědí nestvůry
**** - 4. kapitola 2. série - V hnízdě okřídlených netvorů
***** - "smrt" Sama Webera, 9. díl 2. série - Vítejte v bažině

Co přesně hodlá Nieto udělat s Tatzelwurmy a dalšími kryptidy, o nichž se chce co nejvíce dozvědět právě pomocí sbíraných skříněk ze satelitu? Co čeká Jacka, Mikea a agentku Kentovou na ostrově Ellesmere v Kanadě? Podaří se jim zbavit se dotěrných ptakoještěrů a získat druhý box? A proč je Sam Weber na živu, když ho Jack Owen zabil?! A tím pádem, proč jde Ngoy po třetím boxu? Pokračování příště!!!

Lovci kryptidů 2: 459 (1/5)

6. května 2018 v 11:05 | HAAS
Přináším první část 11. kapitoly 2. série Lovců kryptidů. Je to kapitola již předposlední, a válka mezi několika skupinami lidí s kryptidy na pozadí se žene k vrcholu. Všechno to začalo v podvodní základně Deylina Nieta v jezeře Nikaragua. Nieto, který si vytváří armádu kryptidů a robotů, má s naším světem velice zákeřné plány. Byl to on, kdo prostřednictvím Amana a později i Clauda Ngoye nechal na Pierru Leroyovi vyzkoušet sérum agresivity, které mu pomohl vyvinout doktor Brickell. Nesmíme zapomenout na to, že Nieto má "syna", kovového robota Metallera, jehož tělo je tvořeno našim přátelům stále dosud neznámým kovem, který se nedá zničit. Zabiják kryptidů Gregory Martin již zemřel v Himálaji. Jeho muži, včetně Setha Hutchinsona a Alekseye Patersona, byli zatčeni. Pak je tu ale ještě Claude Ngoy, záhadný slizký humanoid, poslední přeživší své rasy inteligentních bytostí z gabonských pralesů. Sam Weber, vrah Pierrovy sestry Sabine a donedávna Ngoyův pomocník, byl Jackem zastřelen. Lovci kryptidů také zjistili, že slizké Ngoyovo tělo je možné zničit s pomocí plazmy, ohně... Po tom všem, od problémů s Pierrem přes výbuch základny až po její znovupostavení a rozšíření majetku Lovců kryptidů o vůz Cryptid Chaser a letoun Cryptid Swift však ještě stále není vyhráno. Má se odehrát něco, co uvrhne naši planetu v nebezpečí...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: 459, ČÁST PRVNÍ:
Nekonečné ticho narušily kroky. Sníh, držící se už několik měsíců, hlasitě křupal, když na něj dopadaly boty těžkého muže, z jehož obličeje byly vidět jen oči. Div ho v nich vším mrazem neštípalo. Blížil se ke svému obydlí, malé dřevěné chaloupce na okraji ruské vesničky daleko na Sibiři. Před domkem ho očekávala jeho osmiletá dcerka. S radostným výkřikem "Tati!" se k němu rozběhla a objala ho. Pak se začala podivovat, proč přichází domů s prázdnýma rukama. "Žádné ryby. V řece už pod ledem nic nežije," řekl jí upřímně. "Pamatuješ, jak jsi mi vyprávěl o konci světa, když jsem byla malá?" zeptala se ho trochu smutně dcera. "Nemusíš se tím trápit. Nikdo neví, kdy přijde," odpověděl otec. "A co když přijde teď? Vždyť už jsme nic nejedli několik dnů..." odpověděla dcera a opět svého tatínka objala. Pak ho od sebe náhle rychle odtrhla. "Tati, podívej!" řekla nahlas a ukázala na oblohu. Muž se prudce otočil a spatřil svítící objekt rychle padající k zemi. Tiše dopadl kdesi v dáli, na nekonečné sněhové planiny. "To byla padající hvězda?" zeptala se dcera. Otec se roztřásl. "Ne, to je konec světa..." odpověděl s hrůzou... V astronomické laboratoři uprostřed Londýna očekávali významného hosta. Když se otevřely dveře výtahu, a do laboratoře vešel vedoucí výzkumu Clark Johnson spolu se slavným Lovcem kryptidů Jackem Owenem, všichni začali jásat. Jack se bohužel musel každému podepsat do notýsku nebo na stylovou pohlednici s fotografií všech členů týmu. Johnson odvedl Jacka do temné místnosti vybavené desítkami počítačů. Zde se Jack setkal s americkou agentkou Barbarou Kentovou. Stiskla mu ruku tak pevně, že se mu skoro zastavil dech. Pak si konečně sedli k jednomu počítači. "Pane Owene, začnu takhle. Váš tým je jedním z nejlepších, pokud jde o pátrání. Po čemkoliv. Ať už jsou to kryptidi nebo slizcí humanoidi... Lovci kryptidů vždycky uspěli. Máte můj obdiv," rozmluvil se Johnson. S agentkou tato slova rozhodně nehnula. Ani nic nedodala. "Podívejte se," pokračoval Johnson a ukázal na několik snímků na obrazovce, "toto jsou satelitní snímky pořízené družicí 460, která krouží kolem severní polokoule. Zaznamenala konec životnosti satelitu číslo 459. Nejedná se o běžné družice. Předtím, než nad nimi po čtrnácti letech ztratíme kontrolu, začnou se šílenou rychlostí pohybovat okolo celé planety. Vypouštějí pak boxy s nasbíranými informacemi." "Satelit číslo 459 tedy končí svou službu. Kam ty boxy dopadly?" zeptal se Jack. "Jeden box byl již vypuštěn. Další tři budou shozeny během příštích dvou dnů. Ten první box dopadl do Jakutské oblasti na Sibiři," odpověděl Johnson. "Chcete po Lovcích kryptidů, aby ty boxy posbírali?" optal se Jack. "Pokud byste souhlasil, bylo by to úplně nejlepší," usmál se Johnson. "Lovci kryptidů jsou tu ale především od toho, aby se zabývali věcmi spojenými s kryptidy," namítl Jack. "A tohle s kryptidy spojené je, pane Owene," řekla trochu arogantně agentka Kentová. "Jsou tam informace o emzácích? O tom pochybuji," řekl jí s upřímností v očích Jack. "Ne. O kryptidech. Astronomická laboratoř získávala po léta satelitní snímky všech různých míst na severní polokouli. Družice 459 zaznamenala víc než dost případů přítomnosti kryptidů v různých částech světa. Od Ruska přes Británii po Kanadu a USA. Začala jsem se tím zabývat před deseti lety. CIA to tajila, než se objevili Lovci kryptidů. Jednoduše jsme dostávali kopie pořízených snímků a identifikovali různá zvířata... Některá z nich možná znáte..." rozpovídala se agentka. "Cože? Před deseti lety? Takže Lovci kryptidů vlastně za poslední dva roky nic nového nezjistili?" vydal ze sebe překvapeným hlasem Jack. "Ne. Vy jste jenom všechno odhalili," odpověděla agentka. "Ne všechno, agentko," vložil se do toho Johnson. "Počkat, jsem tady v přítomnosti lidí, kteří vědí o kryptidech víc než já?" položil jim Jack poslední otázku, na kterou však ani Johnson, ani Kentová neodpověděli... Před budovou astronomického centra se Kentová ještě naposledy zastavila před Jackem. "Věřím, že Lovci kryptidů to zvládnou," řekla mu vyzývavě. Pak mu do rukou vložila pár fotografií. "Máte omezený čas," dodala a odkráčela k autu. Jack se podíval na fotky pořízené jakutskými vesničany. Nacházeli se na nich roboti X-77 letící kamsi do dáli. Nieto už po boxu pátrá... Na poradě v základně se Lovci kryptidů dohodli, že se na tři boxy rozdělí. Na Sibiř budou vysláni Roger a Pauline. Jack se rozhodl zatím zůstat v Londýně a čekat na "druhou zásilku". Podle propočtů totiž měla dopadnout v arktické Kanadě. Šance, že by využil pomoci svého kamaráda Mikea, studující pižmoně*, byla vysoká... Cryptid Swift vysadil Pauline a Rogera uprostřed zasněžené sibiřské tundry. K vesnici a k místu, kde box spadl, zbývalo pár kilometrů chůze. Akihiko, který letoun řídil, se se svými kolegy trochu nerudně rozloučil, a pak už tu zůstali sami. Neváhali, a pustili se do hledání boxu. Užívajíce detektory kovu i termovizi, procházeli celým okolím, až se dostali k vesnici, kde se museli doptat na tajemný objekt, neboť ho stále nenašli. Možnost, že ho dříve našli Nietovi roboti, se zdála býti dosti pravděpodobnou...


Nejvíce o jakémsi tajemném, svítivém objektu, který spadl z nebe, věděli mrzutý Kaskil a jeho malá dcerka Tuskulaana. Otec, starající se sám o svou dceru po nedávné smrti matky ve sněhové závěji, nejprve nechtěl Pauline a Rogerovi umožnit vstup do domu. Po nějakém tom přesvědčování se konečně odhodlal je pustit dovnitř. Divil se, po čem to pátrají, a proč neznají zcela přesné souřadnice místa dopadu. "Všechno, co jsme viděli, bylo znamení, že brzy přijde konec světa," řekl jim tajemně. "Byl to zázrak. A takové přicházejí jen před koncem světa," vyprávěl vzrušeně. Pak řekl, kam asi ten předmět dopadl. "Blázen," usmál se Roger, "až bude konec světa, tak mi naroste třetí noha. A navíc začnu lítat a mrkat ušima. A dýchat očima," vymýšlel si Roger. Pauline mu nevěnovala velkou pozornost. Brzy došli tam, kam měl box dopadnout. Množství stop ve sněhu neznamenalo nic dobrého. Byly to ploché stopy. Byly tu stroje. Ale zdá se, že truhlu s pokladem nenašli... Podle detektoru kovu se box nacházel hluboko pod sněhem. Od doby, kdy dopadl, totiž pořádně nasněžilo. "Nietovi roboti asi nemají lopaty," zasmál se Roger. Vytáhl z batohu rýč s teleskopickou rukojetí, kterou natáhl do délky, a začal kopat. Pauline mezitím zaujal odlesk něčeho za zasněženým kopcem. "Rogere, pokračuj. Já se na něco podívám," řekla dost rozhodně Pauline, vytasila svou laserovou pistoli a přiblížila se ke kopci. To zalesknutí! To přece Lovci kryptidů znají... Když se někde leskne kov, blíží se problémy... Pauline měla na jazyku výkřik, když uviděla, kdo je sleduje. Skoro se s tím špiónem srazila. Byla to malá Tuskulaana. Docela vyděšeně hleděla na hlaveň laserové pistole, kterou jí Pauline mířila do obličeje. Pauline samozřejmě zbraň o vteřinu později schovala. "Co tady děláš?" zeptala se jí starostlivě. "Chtěla jsem vědět, co to vlastně hledáte. Nechci, aby byl konec světa. Nevěřím, že je to nějaký zázrak," řekla Tuskulaana. "Běž domů. A ne, není to zázrak. Je to jenom... Skříňka," odpověděla jí Pauline. "Ale zázraky se dít budou," ozval se mechanický hlas. Pauline dostala těžký zásah rudým laserem. Tuskulaana začala řvát. Pauline zvedla hlavu ze země a spatřila to, čeho se prve tak obávala. Za malou zasněženou skalkou stál Metaller, jenž se tu dosud skrýval. A byl vylepšený; laserové pušky přece minule neměl! Jeho zlověstný smích doplněný skřípáním kovu Pauline skoro paralyzoval. Když se z druhé Metallerovy ruky vysunulo dlouhé ostří, a inteligentní robot kráčel k vyděšené dvojici, přála si Pauline, aby měla na dosah alespoň svou laserovou pistoli. Jenže ta jí při pádu vypadla z pouzdra. S hrůzou viděla, jak Metaller pistoli rozšlápl. Už se blížil. Blížila se smrt...

* - kapitola Hledání medvědí nestvůry, 1. série Lovců kryptidů

Paulininou jedinou nadějí je Roger... Zachrání ji? A kdo vyhraje boj o první skříňku s informacemi ze satelitu číslo 459? Co bude s ostatními dvěma skříňkami? A proč po nich Nieto jde? Nejde tu jen o kryptidy, jde tu o něco mnohem víc... Pokračování příště...

Lovci kryptidů 2: Pauline a sněžný muž (5/5)

30. dubna 2018 v 10:37 | HAAS
Yetti odnesl Pauline do jeskyně obývané dalšími třemi zástupci svého druhu. Vypadalo to, že se s nimi dohadoval, zda si ji může nechat. Pauline využila situace a dala se na útěk, načež ji zachránili její kolegové, kteří se zrovna do akce vložili se svým letounem Cryptid Swift. Jakmile byli všichni na palubě, dostal letoun pořádnou ránu z nějaké zbraně. Tým Gregoryho Martina se rozhodl Lovce kryptidů zabít. Ale s pomocí nejmodernější technologie bylo poškození včas opraveno, a Cryptid Swift je schopen Lovce kryptidů donést na místo, kde Martin hodlá ulovit svého sněžného muže... Musí si pospíšit!

LOVCI KRYPTIDŮ 2: PAULINE A SNĚŽNÝ MUŽ, ČÁST PÁTÁ:
Po mostu, stojícím na vysokých pilířích v nádherné krajině polozasněženého Himálaje, přejel velkou rychlostí moderní vlak. Sněžný muž, rozesmutnělý ztrátou svého nálezu, totiž Pauline, beze strachu sledoval, jak dopravní prostředek mizí v dáli. Chodil sem často. V úzké říčce totiž sbíral malé korýše, které požíral. Po běhu, který pro něj nakonec neměl výsledku, měl velký hlad. Vstoupil do říčky, ponořil ruku do vody a obratně vytáhl malého ráčka. Rozlouskl ho svými mohutnými zuby a spolkl. Pak vytáhl z vody dalšího, a tak se to opakovalo asi hodinu. Za tu dobu ušel jen pár metrů. Nejlépe se mu malí korýši chytali pod mostem. Z nějakého záhadného důvodu se totiž zdržovali především u samotných pilířů, na které voda zezadu narážela. Náhle Yetti nastražil své slechy. Mírně pootočil hlavu za zdrojem zvuku, který jej zneklidnil. Lidé! Udělal skok právě včas. Voda se zvířila. Na hladinu říčky dopadly desítky kulek. Střelba ze samopalu dvounohého chlupáče tak vyděsila, že utíkal jako zběsilý, jako smyslů zbavený. Vyběhl z říčky a utíkal se schovat za nevysoký kopec. "Sakra! Minul jsem ho!" ozvalo se z opačného svahu. Gregory Martin držel v ruce malý samopal a zrovna doplňoval zásobník. "Říkal jsem vám, ať to přenecháte mě," ušklíbl se svalnatý Paterson, jediný muž v týmu, který neměl na hlavě čepici, a odhaloval tak svou pleš pokrytou jizvami. "Ty seš mě dobrej," řekl mu Martin, když konečně narval zásobník do zbraně. "Sethe, obejděte s chlapa ten kopec. Musíte mi ho sem nalákat. Vezmi si druhý sapík," nařídil Martin svému komplicovi. Skupinka mužů seběhla ze svahu. Poté, co Lovci kryptidů zničili téměř všechny zbraně členů Martinova týmu, zbývaly zabijákům kryptidů už jen dva malé samopaly a velký skládací kulomet. Tím ostatně museli udělat díru do Cryptid Swiftu... Zabijáci zkušeně postupovali dolů ze svahu, plížili se podél břehu říčky, až dosáhli kopce, za kterým se musel schovávat k smrti vyděšený Yetti. Seth gestem ukázal svým kolegům, ať zůstávají na místě. Měli v rukou jen kameny, jinak byli bezbranní. Seth, vybavený malým samopalem, se odvážil stopnout si a dojít až k okraji malé skalky, sedící pevně v písku kousek od kopečku. Jak příšerně se vylekal, když spatřil rozzuřenou tvář Yettiho. Dvounožec k němu totiž rychle přiběhl, chytil ho za ruku a mocně trhl. Seth bolestí vykřikl. Všichni ostatní muži se dali do pohybu. Přiběhli k sněžnému muži a házeli na něj kameny. Seth nedokázal ze samopalu vystřelit, přestože jej stále držel v ruce. Tu měl však zase ve své ruce Yetti, a tiskl. "Dostatečné rozptýlení. Výborně, Sethe," řekl si pro sebe Martin, stále stojící na svahu, gestem naznačil svým mužům, ať jej následují, a už sbíhal dolů, připraven zasadit tomu zvířeti, na které z dálky ještě pořádně neviděl, neboť bylo také schováno za onou skalkou, smrtelnou ránu. Nepochyboval o svých kvalitách střelce. Věděl, že stačí jediná kulka do hlavy, a Yetti se stane jeho trofejí. Ani v nejmenším o tom nepochyboval, ale pochyby se přece jen objevily - když Cryptid Swift prosvištěl nad jeho hlavou. A z něj bez padáků vyskočili Roger, Fahad a Akihiko, dopadli z výšky sotva tří metrů takřka bezbolestně nohama na zem, a začali svými pěstmi, laserovými pistolemi a v případě Akihika kovovou tyčí kosit všechny nepřátele. Cryptid Swift v rychlosti přistál na malé plošince. Jack, Pauline a Pierre vyběhli ven. "Konečně si zase můžu zastřílet z laserovky," usmíval se nadšeně Pierre, "tak, pánové, kdo bude první?" Jakmile dostal ránu hozeným kamenem do ramena, ujistil se, kdo bude první. Pauline s Jackem utíkali ke kopci. Stačilo pár laserových střel, a všichni ti dotěrní házeči kamenů byli dočasně odrovnáni. Yetti stále držel Setha, ale pustil, když uviděl Pauline. Pomalu k ní kráčel, jako by znovuobjevil něco cenného. V tu chvíli se Seth těžce zvedl ze země a dotkl se prstem spouště samopalu. Ovšem Jack Owen byl rychlejší. Laserový paprsek narazil do samopalu a obrátil ho směrem k Sethově obličeji. Následovala rána pažbou a Seth upadl do mdlob. Yetti se ani neotočil. Všechnu svou pozornost věnoval tomu překrásnému tvorovi, na kterého se díval. Pauline mu gestem naznačila, aby se zastavil. Tentokrát Yetti překvapivě poslechl. Trochu rozhořčeně obrátil svůj zrak na Jacka. Jako by pochopil, že Pauline už jednoho přítele má. "Groteskní," řekl Jack, "ale víš, co mě na něm fascinuje? Jak je chytrý. Že má city. A že to vůbec není nějaký předobraz pravěkého člověka, který hrozně nahlas řve, na rozdíl od některých z nás, a mlátí všechno kolem sebe. Je to taková citlivá, velká gorila..." "Právě proto se bude vycpaná hezky vyjímat v mé ložnici," ozvalo se zezadu. Jack se prudce otočil a zasáhl laserem Gregoryho Martina, jenž na Yettiho mířil svým samopalem. Martin dopadl na zem, ale samopal nepustil, a začal na zvíře pálit. Yetti se dal na úprk. Skočil do říčky, proběhl jí, chytil se jednoho z pilířů, a začal šplhat na most. Ještě jedna rána laserem, a Martinův samopal se rozletěl na tisíce kousíčků. Yetti byl v relativním bezpečí tam nahoře, na mostě. Ale další nebezpečí se rychle blížilo... Nemohl odtamtud seskočit! A z dálky houkal další vlak!


Jack a Pauline zároveň vytáhli z opasků pistole s karabinou. Vytáhli se na most. Yetti stál bezradně na trati. V dálce už blikalo světlo vlaku. Obrovského monstra prohánějícího se Himálajem. Monstra mnohem děsivějšího, než je samotný sněžný muž. "Musíme se dostat k tomu tunelu na druhé straně!" zavelel Jack. Pauline se jemně dotkla Yettiho ruky. A pak začala utíkat. Jack též. Yetti se hnal za nimi. Ne jako pronásledovatel, ale jako někdo, kdo jim důvěřoval, že ho z téhle šlamastyky dostanou. Pod mostem nebyl klid. Ke Gregorymu zrovna přiběhl Pierre. "Půjdete se mnou, pane," usmál se na něj a chystal se Martinovi vylíčit moment jejich prvního setkání v prosinci. "To sotva," odpověděl Martin a kopl Pierre do zápěstí. Z opasku mu vytáhl pistoli s karabinou a vyhoupl se nahoru na most. V druhé ruce držel Pierrovu laserovou pistoli. A vystřelil. Jenže nezasáhl Yettiho, ani Pauline, ani Jacka. Zasáhl sněžný svah, a to ještě laserem nejvyššího stupně. Spustila se další lavina. Yetti konečně dosáhl svahu a vyběhl po něm nahoru. Lavině se vyhnul a zmizel někde v dáli, v bezpečí... Jack a Pauline včas sjeli dolů z mostu, opět s použitím svých pistolí s háky. Martin se zděsil. Zezadu se proti němu blížil vlak, zepředu lavina. Vlak mocně brzdil. Když Martin uviděl, jak zastavuje, dal se na jedinou možnou únikovou cestu. Směrem k vlaku. Jenže lavina jej dohonila... Uběhl jeden den. Pierre a Fahad seděli na pohovce v hlavní místnosti základny Lovců kryptidů na jihu Londýna. Sledovali televizi. "Kolegové zesnulého zabijáka kryptidů Gregoryho Martina, zejména muži Seth Hutchinson a Aleksey Paterson, byli zatčeni nepálskou policií. V Británii budou odsouzeni za výtržnosti v zahraničí, o případu Alekseye Patersona rozhodne norský soud," říkala moderátorka na jednom nejmenovaném, ale proslulém a velmi kvalitním zpravodajském televizním kanálu. "Je po Martinovi," řekl Jack, který právě vešel do pokoje ve své modré košili, "máme o jednoho nepřítele méně." "A zachránili jsme před ním Yettiho," ozval se Akihiko, který právě vešel do pokoje. "No, tys to nebyl, kdo ho zachránil," rýpl si do něj Roger. "Ne, byla to vlastně Pauline, kdo mu tak trochu zachránila život. Oplatilas mu to," usmál se Jack na svou přítelkyni. "Ale co s ním teď bude? Co když po něm lidé znovu půjdou?" zeptala se Pauline. "Když to zkusí, ochráníme ho. Ochráníme všechny kryptidy, a nakonec i celou tuto planetu," řekl na to Jack. "Na to se napijeme. Koupil jsem dobré burgundské," vyhrkl Pierre, prudce vstal z pohovky a už běžel k ledničce... Na zasněženém svahu uprostřed Himálajského pohoří stál smutně Yetti a hleděl do dálky. Kdo ví, co se odehrávalo v jeho hlavě. Ale rozhodně to nebylo nic zlého. Snad vzpomínání otupilo na chvíli jeho mysl. Příšerně se vylekal, když kousek od něj dopadlo do sněhu něco velkého. Většího, než byl on. A pak, nalevo od něj, dopadl další velký předmět. Před ním i za ním stáli už velcí, dvounozí plecháči. Roboti X-77, vyslaní Deylinem Nietem, bizarním mužem z podvodní budovy v Nikaragui, si přišli pro trofej, kterou Gregory Martin už nikdy nezíská. Yetti, chycený do sítě, a uspaný několika šipkami, vystřelenými z hlavní na rukou velkých strojů, v hrůze řval, a jediné, co si přál, bylo, aby jej znovu zachránili. Ti, kteří ho zachránili včera. Ale tentokrát se věci měly odehrát úplně jinak...

Co hodlá Nieto udělat s Yettim? Setkají se ještě Lovci kryptidů se sněžným mužem? A jak bude vypadat budoucnost naší planety? Válka pokračuje...

Lovci kryptidů 2: Pauline a sněžný muž (4/5)

28. dubna 2018 v 10:58 | HAAS
V minulé části svedli Lovci kryptidů bitvu s týmem Gregoryho Martina. Dozvěděli se, kam Yetti odnesl Pauline. Té se již téměř podařilo opustit ledovou jeskyni, jakési Yettiho doupě. V poslední chvíli se však Yetti vrátil, vzal Pauline do jedné ze svých mohutných rukou a začal ji odnášet kamsi do neznáma. Pauline už jen z dálky viděla Cryptid Swift, ze kterého vystoupila pětice jejích kolegů... Co bude dál?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: PAULINE A SNĚŽNÝ MUŽ, ČÁST ČTVRTÁ:
Na svou velikost Yetti utíkal překvapivě rychle. Malé sněžné plató přeběhl v podstatě během několika desítek vteřin. Pak se zase začal škrábat na kamenitý svah. Netrvalo ani minutu, a obrovská sněžná opice byla na vrcholku. Všude tu bylo naprosté ticho. Pauline se cítila trochu zoufale, jelikož ji sněžný muž zbavil její jediné záchrany. "Pusť mě!" řekla mu. Doufala totiž, že sněžný muž bude reagovat na její hlas. Dosud v jeho přítomnosti nevydala ani hlásku, ale teď, když naň konečně promluvila, otočila se až komicky Yettiho hlava na krátkém krku. Vykulily se mu oči. Skoro jako by si pomyslel: "Ten tvor mluví!" Vydal ze sebe krátký, dunivý zvuk, mírně podobný šimpanzímu houkání. Když přitom na Pauline zadýchal, měla pocit, že omdlí. Pauline se mu snažila posunky naznačit, aby ji pustil, aby ji nechal jít. Ale Yetti zřejmě nerozumněl. I když si uvědomoval, že s ním ta mladá žena chce komunikovat, nedokázal pochopit, co přesně se mu snaží říci. Své sevření tedy neuvolnil a po chvíli, kdy si asi řekl, že snažit se jí porozumět nemá cenu, ji zase odnášel pryč. Skočil ze svahu, sjel po sněhu, a utíkal dál. Pauline si přála, aby to všechno konečně skončilo. Nejen, že ji Yetti držel až příliš pevně, byla jí také zima. Za chvíli si ale uvědomila, že to byla ta lepší část. Na vrcholku sněhem zasypaného svahu se objevilo několik postav. Tým Gregoryho Martina se vrátil do akce. I když bylo už z dálky poznat, že nejsou vybaveni puškami, nebyli tak úplně bezbranní. Pohled na sněžného muže nesoucí jejich předchozí zajatkyni je navíc dosti rozdivočel. Na Patersonův povel seběhli ze svahu. Paterson po Yettim vystřelil z uspávací pistole. Téměř jej trefil, ale mohutný lidoop včas uskočil, a tak se šipka rozbila o kus skály vystupující ze sněhu. Sněžný muž se svým nákladem upaloval, co mohl. Byl to tak zvláštní pohled; král Himálaje se svou obětí utíká před takřka neozbrojenými muži většinou britského původu. Vyhnul se ještě několika střelám, a pak se jim ztratil. Spolu s Pauline zmizel ve sněhové bouři. V nevlídném počasí Pauline vyčerpáním usnula. Když se probudila, byla stále v rukou mohutného lidoopa. Zrovna vkročil do další jeskyně. Pauline na něj opět promluvila, ale sněžný muž tentokrát nereagoval. Jeskyně to byla prostorná, a nebyli tu sami. Pauline byla velmi nemile překvapena, když spatřila tři další Yetti, jak k nim přicházejí. Sněžný muž postavil Pauline na nohy. Sotva se na nich držela. Trojice bestií ji nepříjemně očichávala. Vydávali ze svých hrdel velice podivné zvuky. O něčem se spolu dohadovali. Být v kruhu čtyř dvoumetrových lidoopů se tedy Pauline rozhodně nelíbilo. Když ten, který ji přinesl, smutně poodešel, snad proto, že mu jeho rodina nedovolila si podivného zlatovlasého tvora nechat, využila Pauline příležitosti a dala se na útěk. Vyběhla z jeskyně. Ke všemu překvapení se do jejího pronásledování dala všechna čtyři zvířata. Rozesmutnělý sněžný muž běžel těsně za ní a chňapal po ní rukama. Natahoval ruce, už se jí skoro dotýkal prsty, Pauline zrychlila, což ve sněhu nebylo zrovna nejjednodušší, ale Yetti zrychlil též, a už ji skoro měl, když tu náhle proletěl nad nimi Cryptid Swift a všechny ty sněžné muže pořádně vyděsil, a donutil je, aby se stáli zpátky do jeskyně, zatímco Pauline, zcela vyčerpaná, zůstala stát jako solný sloup a jen pozorovala, jak Cryptid Swift krouží po obloze, a jakmile piloti nalezli bezpečné místo k přistání, rozběhla se proti stroji, z něhož pak vystoupili Jack s Pierrem. Po nějakých těch slzách z opětovného shledání seděla Pauline zpátky v Cryptid Swiftu a vyprávěla svým druhům příběh, kterému nedokázali uvěřit...


Z okýnka Cryptid Swiftu pak měli možnost sledovat obrovského Yettiho, jak stojí na malé zasněžené plošince a nahlas řve. "Myslím, že se do mě zamiloval," řekla Pauline, "a křičí teď na Cryptid Swift, abyste mě mu vrátili." "Jen neboj, to se nestane," řekl jí na to Jack. "Lidi," vložil se do rozhovoru nejistým hlasem Fahad, "na termovizi je docela dost lidí. Tým Gregoryho Martina. A obávám se... Sakra, něco teplého letí směrem k nám!" Ozvala se pekelná rána. Cryptid Swift se začal točit ve vzduchu. "Dostali jsme to! Něčím nás trefili!!!" řval Fahad. "Rychle pryč!!!" vykřikl Pierre, popadl padák, obrátil se na Akihika a vykřikl: "Banzai!!!" Vyskočil. Ve vzduchu se marně snažil rozevřít padák. Nešlo to. Když už začal hystericky křičet, zatímco se prudce blížil k ostrému hornatému vrcholku, konečně se padák otevřel, a Pierre nakonec v pořádku přistál. Chytal se za čelo, když zpozoroval, že ho nikdo nenásledoval. Cryptid Swift byl odsouzen ke zkáze. Alespoň podle něj. K zemi střemhlav letící letoun se totiž "zastavil ve vzduchu". Z jeho zadní části se vysunuly mechanické ruce, které začaly opravovat obrovskou díru, kterou do letounu udělala nějaká zbraň. Pak Cryptid Swift zamířil prudce k zemi, ale kryt vrcholky hor poklidně přistál. "To, co jsi udělal, nebylo nutné, Pierre. Ale byl to ukázkový příklad toho, co má Lovec kryptidů udělat v situaci, kdy mu jde o život. To jo," řekl mu Jack. "Ehm... Díky, kámo," pousmál se Pierre. "Myslím, že Gregory Martin si teď myslí, že nás odrovnal. Že Cryptid Swift spadl a my jsme mrtví. Půjde po Yettim, které se tak hezky vystavil na tom plató. Musíme to zvíře zachránit, jasné? Protože zachránilo život Pauline; bez něj by zůstala zajatkyní těch darebáků!" zavelel Jack...

Podaří se Lovcům kryptidů zabránit Gregorymu Martinovi v tom, aby Yettiho zabil nebo odchytil? Pokračování v poslední části dílu Pauline a sněžný muž...

Lovci kryptidů 2: Pauline a sněžný muž (3/5)

21. dubna 2018 v 9:42 | HAAS
V minulé části tohoto dílu přežili Lovci kryptidů bitku s Yettim, sněžným mužem. Sice je to stálo drobná zranění, ale konečně se pak vydali hledat Pauline, kterou odvedl tým Gregoryho Martina. Zatímco však Lovci kryptidů prolétají nad Himálajemi ve snaze zachytit tepelný obraz lidí, kteří drží Jackovu přítelkyni, dochází v Martinově táboře k dramatu. Pauline utíká, a poté, co dostává ránu do hlavy po pádu ze zasněženého srázu, ji unáší sněžný muž. Probouzí se uprostřed ledové jeskyně v jakémsi podzemním bludišti... Co bude dál?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: PAULINE A SNĚŽNÝ MUŽ, ČÁST TŘETÍ:
Pauline se neodvažovala ani pohnout. Cítila, že krev jí už z čela neteče. Když trochu pohnula obličejovými svaly, ucítila, že má na čele velký strup. Alespoň jí nehrozilo, že vykrvácí. Teprve, když se čela jemně dotkla, ucítila, že má na něm položen jakýsi lístek. Opatrně ho chytila a zmáčkla ho v dlani. V tu chvíli k ní Yetti rychlým krokem přistoupil a nemotorně ji chytil za ruku. Položil jí dlaň zpátky na čelo, a teprve když lístek pustila, pustil i její ruku. Pauline toto chování zprvu trochu vystrašilo, ovšem brzy si uvědomila, že Yetti jí nehodlá ublížit. Bylo to tak zvláštní. Tak podivné, chlupaté, dvoumetrové zvíře, jež je vlastně lidoopem, jí, jak se zdá, zachránilo život. Ačkoliv k pocitu bezpečí měla Pauline daleko, uklidnilo jí, že ji tato nestvůra odnesla z bitevního pole; vždyť poté, co se po pádu tak poranila, ji mohl Paterson nebo kdokoliv jiný prostě odstřelit. Pauline si sedla na plochém balvanu, na který ji před několika hodinami Yetti položil. Teprve teď ucítila, jak moc je jí zima. Prostředí ledové jeskyně tomu jistě také nahrávalo. Yetti si jí stále tak podivně prohlížel; chvílemi si říkala, že se do ní snad zamiloval, jindy měla pocit, že se na ní dívá jako na budoucí večeři. V jeskyni byli jen sami dva, Yetti zde neměl prakticky nic, nebyly tu žádné zbraně, žádné nástroje... I když se snažila pomýšlet jen a jen na útěk, zvědavě si jeskyni prohlížela a snažila se přijít na to, proč se Yetti vydal zrovna sem. Je to snad jeho doupě? A jak vlastně v těchto horách přežívá? A kde jsou ostatní zástupci jeho druhu? Zvláště ta poslední myšlenka Pauline trochu děsila. Pokud má věřit alespoň jednomu zvířeti, jehož zajatcem se chtě nechtě stala, jak se k ní budou chovat ostatní? Když se postavila, sněžný muž k ní opět přistoupil. Gestem mu naznačila, že ten lístek, který jí položil na čelo, nechce. Zahodila ho. Yetti ho zvedl ze země. Bylo překvapivé, jak svými tlustými prsty lístek jemně držel. Prohlížel si ho a pak ho také zahodil. Zdálo se, že by s ním Pauline mohla komunikovat. V tuto chvíli ji už definitivně opustil pocit strachu... Venku nastalo ráno. V táboře Gregoryho Martina to vřelo přípravami. Stany byly strženy, pušky byly navlečeny na ramena, uši byly připraveny poslouchat rozkazy. "Tak fajn," řekl Gregory Martin, který se zdál být po ránu vrásčitější než včera večer, "jestli jste ze svahu vážně viděli velkého chlupáče, jak Jetkinsovou odnáší do nějaké jeskyně, kam ostatně mířily i jeho stopy, musíme ho najít!" Všichni lovci zakřičeli na souhlas. Mnozí přitom zdvihali své pušky. "Lovce kryptidů, pokud tedy ještě žijí, a pokud nás najdou, vyřídíme později. A kdybychom náhodou Jetkinsovou našli, jako že by ještě nebyla mrtvá, tak jí odstřelím - já sám, jasné?!" pokračoval Martin. Více křiku a více pušek zvednutých nad hlavou znamenalo jasný souhlas. Výprava se dala do pochodu. A pak náhle cosi nad jejich hlavami prosvištělo. Cryptid Swift! Lovci kryptidů našli Martinovu expedici. Z letounu spadla malá kulička. Dopadla mezi překvapené mužstvo. Hned po dopadu se z ní vysunuly jakési čtyři ručičiky, které se ještě poté mechanicky rozevřely. Neozvala se jediná hláska. Kulička vybuchla! Martin se o chvíli později zvedal ze země s popálenou bundou. Sníh, který mu napadal za krk, ho nepříjemně studil. Na malé plošině kousek odsud právě přistával Cryptid Swift. Lovci kryptidů, kteří vyběhli ven ve svých speciálních zimních bundách, působili na Martina děsivým dojmem. Popadl svou pušku, třebaže byla její hlaveň zčernalá nenadálým malým výbuchem, a zamířil na Jacka Owena, utíkajícího v popředí týmu. Jenže Jack vytasil svou laserovou pistoli, vystřelil, a hlaveň pušky se rozletěla na tisíce kousíčků. To kopnutí, které pak Martin schytal do hlavy, bylo pořádně bolestivé. Přetočil se na záda, hned poté jej však Jack prudce zvedl ze země, a zatímco jej držel pod krkem, ptal se ho na Pauline. Martin odpovídal, že neví, kde je. Jack s ním flákl o zem. Ostatní muži Gregoryho Martina byli na mušce Fahada, Pierra a Rogera. Akihiko přistoupil k Martinovi a přiložil mu ke krku šuriken. "Pamatuješ na tohle? Mrzí mě, že tě nedávno v Basingstoke netrefil," zašeptal mu Akihiko do ucha. "Martine," řekl přísně Jack a přistoupil k němu, "kde je Pauline? Přežiješ to, jestli nám řekneš, co jste s ní udělali!" "Utekla," odpověděl pravdivě Gregory, "spadla ze svahu a potom jí odnesl Yetti. Nebyl jsem u toho, ale tvrdí to mí chlapi." Jack gestem naznačil Akihikovi, aby šuriken odložil. "Kam ji odnesl?" zeptal se Martina. "Tam, kde ho zastřelíme," odpověděl drze lovec, a kopl Jacka mezi nohy. Jenže to nebylo dobré kopnutí. Jack totiž včas zachytil jeho nohu. Stačil mu jediný pohyb, a Martin ležel tak o dva metry dál a pomalu sjížděl po mokrém sněhu z příkrého svahu. Jack k němu opět přiběhl, chytil ho za kapuci bundy a postavil na nohy. "Kde je to místo? Vybal to, dělej!!!" zařval na něj. "Malá jeskyně támhle... Prý tam spolu odešli randit..." odpověděl spěšně Martin. Jack ho ještě jednou položil k zemi mocnou ranou pěstí a pak nakázal svým kolegům, aby lasery rozstříleli všechny pušky lovců. Proběhlo to tak rychle, že nikdo nestačil vystřelit kulku. Pak však náhle Seth vyhodil z kapsy také jakousi malou hračičku, jakýsi čip, který se přilepil na Fahadovu bundu. Fahad bundu hbitě sundal a odhodil. Explodovala ve vzduchu. Roger chytil Setha za krk a položil ho na zem. "Zase bys rád, aby něco explodovalo? Něco ti řeknu, naše základna, kterou jsi odpálil, je už v pohodě... Štve tě to?" zeptal se ho Roger. Hned nato dostal bolestivou ránu do hlavy malým žezlem. Postavil se mu totiž Paterson. "Ne že bych tě rád zachraňoval," řekl Sethovi, "ale přece jen máme společné nepřátele." "Jsem rád, že nás vidíš jako své nepřátele," sdělil mu Akihiko, jakmile jej chytil zezadu za ruce a provekl jimi svou kovovou tyč. Dostal sice kopanec do holeně, ale nijak mu to nevadilo. Natlačil Patersona na kus skály vyčnívající ze sněhu. Paterson včas natáhl nohy a od skály se odrazil. Přitiskl zády Akihika k zemi. Akihiko zvedl ruce, a tedy i svou kovovou tyč, a držel Patersona nad sebou. Ten pustil žezlo, které dopadlo na Akihikovo břicho. Japonský hrdina začal kašlat. Odhodil Patersona i se svou železnou tyčí na stranu. "Chceš bojovat, šikmooký?" usmál se ďábelsky Paterson. "Rasisto," odpověděl Akihiko, když ve skoku Patersona kopl od obličeje. Paterson zvedl ze sněhu žezlo a chystal se ho vyhodit na Akihika, zrovna zvedajícího ze země svou tyč. Dostal však pořádnou ránu laserem a omdlel. Akihiko se nechápavě podíval na Jacka. "Na tohle nemáme čas, kámo! Letíme zachránit Pauline!!!" zvolal na svého přítele. Akihiko výjimečně souhlasil...


Pauline nevěděla, jak dlouho jen tak postávala v ledové jeskyni. Sněžný muž chodil sem a tam, ale pořád se na ní díval. Možná měla na chvíli pocit, že je tu v relativním bezpečí, ovšem teď jí připadalo, že se Yetti chová jako vězeňský hlídač. Teprve po nějaké době se prostě sebral a z jeskyně odešel. Zmizel v úzkém tunelu, jenž do ní vedl. Pauline zde osaměla. Až teď si uvědomila, jak strašně to zvíře zapáchá. Když totiž odešlo, zdál se jí tu vzduch mnohem čistší... Okamžitě začala vymýšlet způsob, jak odsud zmizet. Bohužel do jeskyně nevedla jiná cesta, než ta, kterou právě Yetti odešel. Nebyla vybavena žádnou zbraní, a žádný z těch kamenů na zemi nebyl vhodný k použití v obraně. Pauline se tedy jen tak, na vlastní pěst a beze zbraní, vydala do tunelu. Byla zde tma. Ledové krystaly sice část tunelu osvětlovaly, ale jeho druhá polovina už byla jen černočerná. Zdálo se, že v něm nic není. Když Pauline narazila na stěnu tunelu, skoro se vylekala. O to více ji překvapilo, co na té stěně bylo. Po hmatu poznala, že bylo do stěny něco vyryto... Že by do ní něco vyryl Yetti? Anebo nějaká jeho předchozí oběť z řad lidí? To ji vyděsilo. Držela se stěny, která se tak podivně zatáčela... A pokračovala dál... Tunel se zdál být nekonečným. A pak, když konečně uviděla denní světlo kdesi v dálce, čekal ji další šok. Spatřila totiž, že k ní sněžný muž opět přichází. Vypadal tak ustaraně. Rychle ji zvedl a vyběhl s ní ven z jeskyně. Pauline, která se nejprve bála, že jí hodlá ublížit jako uprchlému trestanci, náhle spatřila, proč je tak zděšený. Někam si ji odnášel, nechtěl ji ztratit. Na plató zrovna přistával Cryptid Swift. Yetti šplhal po ostrých skalních výstupcích, pokrytých klouzavým sněhem, zatímco jednou rukou mocně držel Pauline. Ta volala na Jacka a Pierra, kteří zrovna vystoupili z letounu. Ale byli daleko, tak hrozně daleko... Nešlo ji slyšet... Nikdo nic neviděl... Až potom, v poslední chvíli, viděla Pauline, jak někdo z těch chlápků, nejpravděpodobněji šedovlasý Roger, zvedá dalekohled a hledí na ně. Pak začal plácat Jacka po ramenou a předával mu dalekohled. V tu chvíli udělal Yetti skok a sletěl ze druhé strany srázu. Jeho mohutné nohy sloužily jako lyže; pár desítek metrů takhle ujel po sněhu, než se dal do šíleně rychlého běhu. Pauline nevěděla, kam jí unáší, ale přála si, aby ji Lovci kryptidů konečně našli...

Jaké záměry má s Pauline podivně se chovající Yetti? A co hodlají udělat Gregory Martin a jeho muži? Bylo by bláhové myslet si, že malou bitkou a zničením jejich pušek tento konflikt končí... Oni se ještě vrátí, a vrátí se brzy! Pokračování příště...

Lovci kryptidů 2: Pauline a sněžný muž (2/5)

15. dubna 2018 v 11:04 | HAAS
Z minulé části víte, že se Lovci kryptidů vypravili do Himálaje, kde Gregory Martin a jeho střelecký tým pátrají po Yettim. Jsou mu na stopě, a jsou blízko... Lovci kryptidů přiletěli na střechu světa ve svém novém letounu Cryptid Swift, ale hned museli čelit nebezpečí ze strany sněhové bouře a laviny, která se strhla poté, co to Jack laserem příliš napálil do sněhem pokrytého svahu. Podařilo mu vyprostit se ze sněhu, stejně jako Pierrovi, Rogerovi, Akihikovi a Fahadovi. Pauline však byla odvedena Martinovým týmem... Na cestě zpět k Cryptid Swiftu čeká naše přátele překvapení. Někdo si ho prohlíží. A ten někdo je samotný sněžný muž...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: PAULINE A SNĚŽNÝ MUŽ, ČÁST DRUHÁ:
Velká dvounohá bestie ze sebe vydala hrozný skřek. Její teplý dech se rozplynul v záři světlic. Nemotorným, ale rychlým krokem se sněžný muž rozpohyboval proti pětici Lovců kryptidů. Jack popadl laserovou pistoli a střelil do sněhu přímo před ním. Sníh vyletěl do vzduchu a běžícího lidoopa, měřícího přibližně dva metry na výšku, zasáhl do obličeje. V šoku se zvíře zastavilo, zařvalo a otřepalo se. "Hlavně nestřílejte na něj! Nesmíme mu ublížit!" zvolal na ostatní Jack. Vystrašený Yetti zvedl ze sněhu kámen a hodil ho přímo na Jacka. Ten nestačil ani zareagovat, ve tmě navíc kámen takřka neviděl. Dostal ránu do hlavy. Obličejem spadl do sněhu. Pierre zopakoval Jackův pokus, jak Yettiho odrazit. Napálil to do sněhu přímo před lidoopem, takže sněhová sprška znovu pokropila jeho obličej. Házeje rukama ze strany na stranu, běžel teď nestvůrný huňáč proti němu. Pierre se otočil a dal se na útěk. Klopýtl. Spadl na zem a ucítil, jak ho huňatá dlaň drží za hlavu a tiskne. Překvapením vykřikl. Nemusel však volat o pomoc. Roger vystřelil po zvířeti ze síťové pistole. Síť se omotala Yettimu kolem nohou. Také upadl. Přitom pustil Pierra, který se vyděšeně běžel schovat za záda svých kolegů. Ve vteřině pak Yetti síť přetrhl mohutnýma rukama, naposledy, skoro až hystericky zařval, a překvapivou rychlostí seběhl ze svahu, a zmizel kdesi v té tiché temnotě Himálaje... Když se Jack probudil, ležel s obvázanou hlavou na lůžku v Cryptid Swiftu. Akihiko byl u kniplu. Pierre seděl vedle Jacka. "Ten obvaz jsem ti dal já," pochlubil se Pierre. Jack se jen usmál. Byl tak rád, že je Pierre zase v pořádku po tom všem, co se stalo. Po všech těch nepříjemnostech se sérem agresivity... Akihiko zrovna leštil svou železnou tyč, zatímco po očku pozoroval monitor s tepelným obrazem okolí a čas od času pomáhal automatickému pilotovi řídit. "Ten Yetti... Byl docela zuřivý, nemyslíš? Dokonce víc než ty," rýpl si do něj Fahad. Akihiko nepohnul jediným svalem v obličeji. "Kdysi žil v Tokiu chlápek, který si říkal Yetti. Byla to dost divná přezdívka. Oblékal se za bílou gorilu a o půlnoci lezl do příbytků lidí, kteří si znepřátelili některé chlapy z podsvětí," rozpovídal se jen tak. "A pak odletěl do Himálaje, že? A začal tady žít a děsit lidi..." zasmál se Roger. "Ne," otočil se na něj Akihiko, "zabil jsem ho." "Je někdo, koho jsi nezabil?" zazíval Fahad. "To je dost tupá otázka, ne?" odpověděl otázkou Akihiko a znovu si hleděl leštění tyče. "Víš, co mě zajímá, kámo? Proč jsi v poslední době takový... Drsný... Ne že bys nikdy nebyl, ale..." "To je moje věc. Nech mě jednat tak, jak mi říká srdce." Konečně za nimi přišel Jack. "Objevili jste už tábor Gregoryho Martina?" zeptal se. "Zatím ne. Ale počítám, že do rána ho najdem," odpověděl Akihiko... Zatímco Cryptid Swift prolétal nad horami, seděli kolem ohně v malém táboře, složeném z teplých stanů, zabijáci kryptidů. Pušky měli u sebe pro případ, že by se zde objevilo něco, co by se dalo zastřelit. Muž, který seděl nejblíže ohni, a i přes tu hroznou zimu byl pouze v tílku, byl Paterson. Kousek od něj seděl Seth. Dva poskoci Gregoryho Martina, kteří si jen málokdy měli co říct. Nepřátelství mezi nimi žhnulo i když byli na stejné straně. Martin zde nebyl. Právě totiž vcházel do stanu, u kterého seděla hlídka. "Jste v pořádku, slečno Jetkinsová?" zeptal se Pauline, která byla jejich zajatcem. "Ne, to teda nejsem. Nebaví mě to tu," odpověděla mu. "Tak to je mi líto," řekl v rychlosti Martin a otočil se, "ale musíte tu zůstat. Víte, co se stane. Dokud budete tady, budou vás vaši hledat. A až vás najdou, uděláme s nimi krátký proces." Pak odešel ze stanu. Pauline chtěla něco popadnout a hodit to na něj, jenže ve stanu nic nebylo. Navíc jí byla zima. Měla na sobě pouze černou uniformu Lovců kryptidů, nikoliv bundu se speciálním zabudovaným zařízením na ohřívání. Tu jí totiž Martin vzal. Pauline si matně vzpomínala na to, jak ji Martinovi lidé vytáhli z laviny. Nejdříve jim byla vděčná za záchranu života, protože měla pocit, že se ze sněhu nikdy nedostane. Vzpomínala, jak se snažila sníh nad sebou prosekat rukojetí laserové pistole. Z nějakého důvodu totiž zbraň přestala střílet. Jediná laserová střela ji mohla osvobodit, a ona ji přesto nemohla použít... Pak ji odvedli sem. Nikdo jí nic neřekl. Prostě ji zavřeli do stanu, Martin jí slíbil, že se jí nic nestane, ale že na ni chce "nalákat" ostatní Lovce kryptidů, své nepřátele, a to bylo vše. Přemýšlela, jak odsud utéct. Že venku planul oheň, to poznala. Stín jediné hlídky viděla na stěně stanu. Neměla u sebe nic. Žádnou zbraň. Ale utéct ze stanu přece není tak těžké, ne? Stačí odepnout zip. Dlouho jí netrvalo, než se k tomu odhodlala. Vypálila ven ze stanu jako střela, kopnutím omráčila hlídku a vzala do ruky pušku. První vstal od ohně Paterson. Zamířil na Pauline pistolí a zmáčkl kohoutek. Pálil neskutečně zběsile. Puška vyletěla Pauline z ruky. Střely probily stan skrz na skrz. Paterson, Seth a ostatní se dali do běhu. Pauline zmizela v temnotě, ale slyšela, že za ní běží spousta ozbrojenců...


Proklínala se za to, že pustila tu pušku. Hlaveň byla sice prostřílena, ale pořád měla k dispozici pažbu, kterou by mohla nějakému tomu darebákovi spravit výraz v obličeji. Orientovat se tu ve tmě nebylo složité. Všude byl sníh, všechny svahy byly vidět... Pauline na jeden vyběhla. Sníh létal do vzduchu kolem ní, to jak do něj létala jedna kulka za druhou. Pauline překonala svah a sjela z něj po druhé straně. Přitom se však její noha zachytila o nějaký skalní výstupek, trčící ze sněhu. Ve vzduchu se dvakrát přetočila a pak těžce padla do sněhu na malém plató. Když se zvedla, uviděla na sněhu krev. Cítila, jak jí krev srčí z čela. Dopadla na malý kamenný hrot. Šíleně ji zabolela hlava. Přiložila si rukavici na čelo a snažila se zastavit krvácení. Hned nato se snažila doplazit se k malé skalní puklině. Byla tak blízko, a Pauline, vyčerpaná útěkem i krvácením, se k ní přesto nemohla dostat. A pak se náhle velice vylekala. Uslyšela, jak sníh za ní rychle křupe. Něco se blížilo. Ten dech, byl takový zvláštní, jako dech velké, utíkající opice. Chtěla vykřiknout, když jí v rychlosti něco zvedlo za nohy a v běhu táhlo hlavou dolů. Jenže na výkřik už neměla dost síly. Za chvíli byla všude tma. Ten tvor ji odnesl do malé jeskyňky, kde se chtěla před Martinovými ozbrojenci schovat. Docela prudce dopadla na zem. Huňáč s ní rozhodně nezacházel nijak pěkně. Třásla se zimou i strachem a nevěděla, kde teď je. Nepochybovala o tom, že ji zachránil a zároveň unesl Yetti. Chvíli naslouchala okolí. Zdálo se jí, že tu není. Neslyšela jeho dech. Neslyšela jeho kroky. Pokusila se zvednout. A pak zase dopadla na zem. Prudce totiž narazila na strop jeskyně. Byl velmi nízký. Pauline upadla do bezvědomí. Teprve teď se vrátil sněžný muž. Ve tmě asi dobře viděl. Zvedl Pauline a odnášel ji hluboko do spletitého bludiště chodeb. Kdo ví, z jakého důvodu tak učinil. Položil ji na plochý kámen v poněkud prostornější komoře. Pauline nevěděla, jak dlouho byla v bezvědomí. Ale když se probudila, úlekem div nedostala infarkt. Ležela v ledové jeskyni plné zářivých rampouchů, a ta strašná tvář sněžného muže na ni hleděla a prohlížela si ji. Bylo to velice děsivé...

Podaří se zachránit Pauline ze zajetí Yettiho? Jak dopadne boj mezi Lovci kryptidů a Gregorym Martinem? Pokračování příště...

Lovci kryptidů 2: Pauline a sněžný muž (1/5)

14. dubna 2018 v 9:54 | HAAS
Po celém světě žijí tajemná zvířata nazývaná kryptidi. Ještě donedávna byli lidstvu prakticky neznámí, a existovalo jen málo lidí, včetně Lovců kryptidů, kteří se jimi zabývali. Nyní jsou kryptidi na pozadí války mezi několika skupinami lidí, z nichž každá má s nimi vlastní záměr. Lovci kryptidů stojí před obtížným úkolem zachránit naši planetu před těmi, kdo chtějí kryptidy využít jako biologické zbraně. Takovými osobami jsou Deylin Nieto a Claude Ngoy, z nichž každý už má svou vlastní armádu kryptidů i zásobu všemožných technologických vymožeností. V neposlední řadě je tu Gregory Martin, zabiják kryptidů, jenž nevidí tato zvířata jako nic jiného než vycpané trofeje... Z minulé části víte, že Martinova základna v Basingstoke byla vyklizena poté, co Jack mluvil s Haroldem Maysonem a přesvědčil ho, že odlov kryptidů v Británii není dobrý nápad. Jenže Gregory se nehodlá vzdát... Další místo, kde se s ním Lovci kryptidů utkají, bude dosti vzdálené. A mrazivé...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: PAULINE A SNĚŽNÝ MUŽ, ČÁST PRVNÍ:
Nastal příjemný, teplý, dubnový večer. Setmělo se. Dveře nově vystavěné základny Lovců kryptidů se zavřely. Šestice odvážlivců, které pro jejich neuvěřitelné činy oslavuje celý svět, se procházela po chodbě v přízemí budovy. "Ta nová základna vypadá ještě líp než ta, která vybuchla," poznamenal Pierre. "Také si myslím," pokýval hlavou Jack, "navíc je technologicky mnohem vyspělejší. Nelíbilo se vám tahat za kliku, když jste chtěli vejít do pokoje? Naši technici našli řešení." Jack jednoduše stiskl tlačítko vedle dveří, které se samy otevřely. Doslova se rozdělily na dvě poloviny, a každá byla mechanicky vtažena do prostoru ve zdi. Lovci kryptidů si sedli kolem stolu ve své nové společné pracovně. "Tady se budeme radit o tom, jak zastavit Nieta a tak dále?" zeptal se Fahad a jako vždy si hned natáhl nohy na stůl. "Mnohem víc, než to," usmál se Jack. Stiskl cuplík, který se nacházel na stole, přímo před ním, a uprostřed stolu se odsunul malý kryt. Pod ním se nacházel promítač. Okamžitě začal promítat velký obraz všech novinek ohledně pozorování kryptidů a dalších podivných událostí. "Tohle byl Akihikův nápad. Díky, kámo," řekl ještě Jack. Pak vzal do ruky ovladač a s jeho pomocí projížděl nejrůznější zprávy. "Člověku jde z toho hlava kolem... Dvounozí ještěři v Arizoně... Nové pozorování Burronjora v Austrálii... Údajné spatření mláděte Lochneské příšery... Nepotvrzeno... Velká ploutev vyčnívající z arktického oceánu... Hm, to bude asi nějaká velryba... Co tu ještě máme... Pozorování sněžného muže v Himálaji. Včera..." komentoval vše Jack, zatímco zkoumal zprávy. "Expedice mířící do Nepálu s cílem najít sněžného muže," řekl Jack, když si přečetl více, "to je zvláštní. Vidíte tu fotku?" Akihiko přišel k Jackovi a mocně mu vytrhl ovladač z ruky. Jack se na něj trochu nechápavě podíval. "Hele, pane zuřivče, nemohl byste se naučit trochu chovat?" vyjel na něj Pierre. "To je v pohodě, Pierre. Nech ho. Akihiko je lepší pozorovatel než my všichni dohromady." Akihiko přiblížil obličej muže stojícího v popředí celé výpravy. Všichni vydechli s nepříjemným pocitem. "Mrzí mě, že jsem ho tehdy nezabil. Že se mi to nepovedlo..." zaskřípal zuby Akihiko. V místnosti zavládlo ticho... Druhého dne ráno stanuli všichni Lovci kryptidů ve velké přistavené místnosti, připomínající garáž. Obdivovali poslední a tolik důležitý doplněk výbavy Lovců kryptidů. Obrovský, moderní letoun pojmenovaný Cryptid Swift se zde nádherně vyjímal. Stačilo zmáčknout další tlačítko na dalším ovladači, a střecha garáže se odsunula. "Vítejte na palubě, dámo a pánové," usmál se Jack, "tenhle letoun navrhl jeden můj přítel z Irska. Možná se budete divit, jak rychle poletíme." "Kam se Nieto hrabe s tou svou létající kostkou..." poznamenal Pierre, zatímco žvýkal žvýkačku. Letoun vyletěl vertikálně do vzduchu a pak se prudce rozletěl. "Takže letíme do Himálaje, jo? Na střechu světa?" zeptal se Pierre a dal si další žvýkačku. "Přesně tak. Nepochybuji o tom, že Yetti nebo-li sněžný muž skutečně existuje. A když je mu na stopě nejlepší zabiják kryptidů na světě, tedy Gregory Martin, nevěstí to nic dobrého," odpověděl Jack, zatímco seděl u kniplu, kterým však nemusel pohybovat, neboť letoun byl řízen automaticky. Kolik hodin uběhlo, než Cryptid Swift přistál na malé kamenité ploše poblíž jakési vysokohorské nepálské vesničky, to je vcelku jedno. Místní se velice podivovali, když uviděli šest suverénně si vykračujících lidí různých národností v černých spandexových oblecích a s laserovými pistolemi připnutými na pásku, v případě Akihika s doplňkem vysunovací kovové tyče, jak se pohybují směrem k nim. Vyptávali se na Gregoryho Martina, který zde měl se svými muži být před několika dny. Brzy se dozvěděli, o čem vlastně nepálské noviny, jejichž digitální verzi s textem přeloženým do angličtiny, si Jack včera večer prohlížel, psaly. A byli nasměrováni tam, kam se Martin vydal. Přímo do hor. Na otázky, zda Yetti v této oblasti žije, odpovídali všichni jen, že ano. Někteří s hrůzou vydechovali: "Migö..." a nechtěli o něm mluvit... Jak lehké teď bylo v takové nehostinné oblasti cestovat s pomocí Cryptid Swift. Letoun se proháněl syrovým horským vzduchem. Pierre jásal, když spatřil z dálky Mount Everest, a aby to oslavil, dal si dnes už třetí žvýkačku. Na monitoru se Jackovi a Pauline, stále sedícím u řízení letounu, objevoval tepelný obraz okolí. V horách bylo více živočichů, než by člověk tušil. Zvláště jeřábi prolétající nad vysokým horstvem byli zajímaví k pozorování. Pak konečně objevili Lovci kryptidů Gregoryho Martina. Skupina červených teček pohybující se po jinak fialovém prostředí (na termovizi) doslova bila do očí. Cryptid Swift přistál asi tak dva kilometry od místa, kudy se Martin a jeho expedice pohybovali. "Varování," ozval se mechanický hlas zabudovaný v letounu, "počasí se venku zhoršilo o 52%." Jack vystoupil ven. Hned však zase vběhl dovnitř. Byl pokryt sněhem. "No, takhle to asi nepůjde. Naštěstí máme další super vybavení..." usmál se. Do deseti minut už sněhovou bouří kráčela šestice Lovců kryptidů oblečených v tlustých černých bundách. Hůlky zabodávali do sněhu, aby se v něm udrželi. Hrozilo, že by je silný vítr strhl. Byl to náročný pochod. Ovšem Jack byl přesvědčen, že překvapit Martina ze zálohy bude úplně nejlepší, než se na něj snést z letounu. V tom strašném mrazu se před nimi cosi mihlo. Jakýsi stín se vynořil z nepřeberného množství sněhových vloček, se kterými si vichr pohrával jako s útržky papíru, a pak zase zmizel. Dunivý, ale vichrem zkreslený řev prostupoval do morků kostí. "To je náš Yetti!" informoval ostatní Jack. Po pár stovkách metrů chůze bouře ustala. V čerstvé sněhové pokrývce byly otisknuty stopy mohutného lidoopa. Jack si nasadil brýle s termovizí. "Dolů!!!" zařval.


Nezbývalo, než ho poslechnout. Z horského svahu se začala ozývat střelba. Za vysokými kamenitými výstupky stáli zabijáci kryptidů a pálili po Jackově týmu ve snaze všechny rychle postřílet. Ale nemohli se trefit, ne na takovou dálku. Jakmile střelba ustala, skupina střelců začala sbíhat ze svahu. Jack vytasil laserovou pistoli a poslal jim pořádnou ránu. Tak silnou, že se strhla lavina... Na chvíli nastalo příšerné ticho. Lavina smetla vše. I Lovci kryptidů byli pod ní pohřbeni. Když se Jack vyprostil ze sněhu, byla už všude tma. Byl skoro promrzlý na kost. Nevěděl, jak dlouho byl pod sněhem. Jen se třepal. "Sakra! Měl jsem jim říct, že si v bundě můžou zapnout automatické ohřívání... A sám jsem na to taky zapomněl..." zašeptal si pro sebe nesrozumitelně. Zmáčknutím tlačítka na hrudi si zapnul jakési "topení v bundě". Lehl si na sníh a nahlas vydechoval. "Hej!" ozvalo se z hlubiny pod ním velmi tlumeně. Za chvíli Jack vytáhl Pierra. "Kámo, cos to proved..." zasmál se Pierre. "Stiskni tlačítko na hrudi. Ohřeješ se. Co se stalo, stalo se, s tím už nic neuděláme. Hlavně, když najdeme ostatní. Pod sněhem lze slyšet všechno, co se děje na povrchu. Zkusíme tu dělat hluk, možná pak uslyšíme ostatní," řekl Jack. Netrvalo dlouho, a vytáhli Rogera, Fahada a nakonec i Akihika, kterému se však pod sněhem noha zaklesla mezi dvěma velkými balvany. Nohu měl lehce pohmožděnou, jinak byl však v pořádku. Po Pauline bohužel ani stopa... Nejprve byl Jack velmi optimistický. Ale když se po několika hodinách hledání začínalo zdát, že Pauline pád laviny nepřežila, začalo to s ním jaksi házet. Ve strachu o svou přítelkyni začal na ostatní křičet, aby hledali dál, rozkazoval jim všechno možné, pak plány zase měnil... A nic... A muži Gregory Martina, ti také zmizeli... Teprve v pozdních nočních hodinách zjistila zbývající pětka Lovců kryptidů, že valná většina těch chlápků je naživu. Někdo je vyhrabal ze sněhu. Svítili baterkami na stopy. Jack, kterému už mrzly slzy na tvářích, se náhle prudce zastavil. Posvítil velmi silnou světlicí na řadu stop, které se nacházely vedle velkých mužských otisků. "Tohle je Paulinina velikost... Uf..." oddechl si. Pierre ho na uklidnění poplácal po rameni. "Takže Pauline žije. Je s nima. Někam ji odvedli," dodal Jack. "Chlapi, vrátíme se do Cryptid Swift a najdeme je. Nevěřím tomu, že by Martin chtěl Pauline ublížit, ani ti jeho střelci nejsou žádná nebezpečná sebranka, která by jí něco udělala. Ale přesto si musíme pospíšit..." zavelel Jack. Pochod k letounu byl pomalý. Už žádná sněžná bouře, jen všude ta tma a ticho velehor... I když tam, u letounu, čekalo tým překvapení. Nějaký muž stál u Cryptid Swiftu a prohlížel si ho. Jack na něj zavolal. Muž se prudce otočil. Pierre a Fahad zvedli světlice a posvítili mu do obličeje... Ta bílá srst... Ty zelené oči... A jaká v nich byla hrůza... Strnulý sněžný muž pohlížel na pět chlápků a zatínal pěsti. Měl strach, ale i tak to vypadalo, že s nimi hodlá bojovat...

Zabije Gregory Martin Yettiho? Hrozí Pauline nějaké nebezpečí nebo ne? Uvidíte, v co se toto dobrodružství v Himálaji rozvine... Pokračování příště, s velkou pravděpodobností zítra...
 
 

Reklama