Příběhy na vyprávění

Lovci kryptidů 2: Rostoucí problémy (5/5)

22. února 2018 v 11:47 | HAAS
Nad pobřežím Spojených arabských emirátů dochází k souboji. Fahad, Akihiko a Roger se dostali do "létající kostky", ve které už museli čelit Metallerovi a Black Spierovi, stejně jako Buckshawské příšeře. Co má její přítomnost znamenat v tomto létajícím stroji? Podaří se jim zjistit, o co tady vlastně jde?! Jak to bude s Pierrem, stále ubytovaným v nemocnici? A na co se chystá Gregory Martin a jeho komplic Seth? Možná se to nyní dozvíme...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ROSTOUCÍ PROBLÉMY, ČÁST PÁTÁ:
Cryptid Chaser okamžitě dohnal Sethovo auto. Začal ho tlačit k okraji silnice. Lidé na chodníku zmatkovali. V poslední chvíli Sethovo auto zrychlilo. Opět ujíždělo. "Co u naší základny chtěl?" zeptala se Pauline Jacka. "Chová se podezřele... Nejdřív se prochází kolem základny, a když si ho všimneme, utíká... Není to divné?" ptala se dál. Jack neodpovídal. Pak prudce zabrzdil. Pauline to překvapilo. "Proč jsi to udělal? Necháš ho ujet?!" vyhrkla na něj. "Ksakru," zasupěl Jack, "on nás odlákal." "Jak to myslíš?" "Právě mi něco došlo." Kousek odsud právě explodovala základna Lovců kryptidů. Všechna ta suť pokryla i domy v jejím okolí, naštěstí se však nikomu nic nestalo. Také v základně nedošlo ke škodám na lidských životech, neboť v ní právě nikdo nebyl. Na místo se sjeli hasiči. Požár byl okamžitě uhašen. Jack a Pauline se na místo vrátili o chvíli později. Pauline byla poměrně vyděšena. Jack jen zatínal zuby obrovskou zlostí. Všechny ty materiály o kryptidech, všechny ty poznatky, všechny ty počítače i zbraně, to všechno je teď pryč. Tedy až na podzemní část budovy. Hasiči shodili lano do otvoru, který výbuchem vznikl. Jakmile se spolu s Jackem ocitli v podzemní části, zmáčkl Jack tlačítko na tmavé stěně. Podzemní část budovy se rozsvítila. "Ne všechno bylo zničeno... Naštěstí..." řekl Jack. Řízení systému budovy bylo pro jistotu zabudováno v její podzemní části, a ta zůstala z velké části neporušena. "Stejně je to smůla, že? Jako že to celý spadlo..." zeptal se ho jeden z hasičů. "Nemyslím, že je tak zle," pousmál se s upřímností v očích Jack... Fahad, Roger a Akihiko se konečně probojovali do nejvyššího patra létající kostky. V tuto chvíli se z levitujícího se mohutného předmětu vysunula křídla. "Kostka" změnila svůj tvar. Různé části se do sebe zasouvaly, až nakonec ve vzduchu vznikl celkem slušně vypadající letoun. Řítil se kamsi ohromnou rychlostí. "Vzpomínáte na ty dráčky, které v Londýně Nieto vypustil? Prý je vyhodili z letounu, který musel letět přímo neuvěřitelnou rychlostí... A já si myslím, že tohle je ten letoun. Umožňuje Nietovým lidem cestovat prakticky kamkoliv, přičemž tenhle stroj letí asi tak... Heh, možná dvacetkrát pomaleji než je rychlost světla. Což asi není špatný, ne?" zamýšlel se Roger. "Mě teď nezajímá, jaká je rychlost světla nebo jak rychle tenhle krám lítá," zasupěl Akihiko a vyrazil dveře od řídící místnosti. Piloti vstali a začali po bojové trojce pálit z pistolí. Fahad rychle zvedl vyražené dveře a používal jich jako štítu. Přiběhl k oběma pilotům a dal jim dveřmi takové rány do hlav, že je asi na místě zabil. "Co navrhujete udělat teď?" optal se Roger. "Teď, vy pohlední hoši, přistaneme. A taky zjistíme, proč tu mají Buckshawskou příšeru," odpověděl Fahad. Okamžitě se chopil kniplu. V tu chvíli uslyšel Rogerův křik. Otočil se. Rogera držel ve své mohutné kovové ruce Metaller a tiskl jeho rameno. Chystal se projet mačetou jeho hlavou. Fahad sáhl na sedátko. Uchopil jakýsi předmět. Byla to výbušnina. Zřejmě pro případ nouze, kdyby byli piloti v ohrožení? Vyhodil ji. Metaller dostal přímý zásah do hlavy. Pustil Rogera. Ten přiběhl k Akihikovi a Fahadovi. Metallerovi výbušnina nijak neublížila. Běžel po nich. Black Spier byl přímo za ním. Předběhl Metallera, který si jako by vychutnával strach těch tří. Skočil po Fahadovi. Dal mu ránu pěstí do obličeje. Pak zvedl ze země ovladač kryptidů, který Fahadovi vypadl z kapsy. "To je moje," řekl. "Dlouho nebude," odpověděl Fahad. Kopl Black Spiera do rozkroku. Ten se zhroutil. Teď už držel Black Spiera za krk Akihiko. Mocně sevřel a křičel u toho něco japonsky. "Metallere," oslovil Fahad kovového giganta, "zastav, nebo Akihiko zmáčkne Black Spierův krk tak, že umře..." Metaller se usmál. Jeho rudé oči zasvítily. Z ruky vystřelil malou raketku. Vybuchla těsně před Akihikovým obličejem. Black Spier teď padlého Akihika kopl do hlavy, Fahadovi dal také pár ran, a utíkal se schovat za Metallera. Roger přiběhl ke svým druhům. "Rychle, chlapi!" vykřikl, narval jim do rukou padáky, které právě sebral, potom popadl malou výbušninu, opět připnutou k sedátku, následně vybuchlo přední sklo řídící místnosti a všichni tři vyskočili. Létající stroj za chvíli zmizel. Letěl opravdu velmi rychle. Ale nedal se do jejich pronásledování. Snad to Metaller s Black Spierem neměli zapotřebí? "To teda bylo... Mohli nás zmasakrovat... Bylo to těsný..." odechl si Roger. "Tak, kde teď jsme?" zeptal se ostře Akihiko svého arabského přítele. "Ehm, myslím, že pod námi je Bahaddya. Domov Sandwalkerů," odpověděl Fahad. "Jo, tak odsud se asi docela lehce dostaneme domů, že?" zazněl Rogerův hlas. Ve chvíli, kdy všichni tři přistáli na písečných dunách, měli už pocit, že ta hrozná noční můra skončila... Naštěstí se nemýlili...


Uběhl den. V nemocnici na jihu Londýna to byl další normální den pro doktory, sestry, pacienty... Do pokoje Pierra Leroye vstoupil mladý lékař. Pečlivě za sebou zavřel dveře. Přistoupil k Pierrovi, který byl už při sobě. Stále byl však z důvodu bezpečnosti připoután k lůžku. "Doktore, jak dlouho tady ještě budu?" položil mu otázku Pierre. Lékař se upřímně zkroutil pusu. "To nevím. Je to s vámi vážné," řekl. "Moc si nepamatuju... Je vážně pravda, co mi říkala sestra, když mi sundávala kapačku? Byl jsem vážně tak agresivní? A jestli jo, proč? Jak je to možné? Co se to se mnou děje?" ptal se Pierre. Lékař k němu přistoupil. Pierre náhle ucítil, jak mu tiskne hrdlo, a to tak moc, že nedokázal ani vykřiknout. Zjev mladého doktora se začal měnit. Náhle se jeho obličej přeformoval. Teď před ním stál konžský důstojník. A z něj byl po dalším přeformování slizský, humanoidní netvor... Claude Ngoy! "Příliš mnoho otázek, pane Leroyi. Bude lepší, když na ně nebudete znát odpověď," řekl ďábělským tónem. Vpíchl Pierrovi do žíly injekci. Pierre ve chvíli usnul. Pak se Ngoy proměnil opět v mladého doktora. Zabouchl za sebou dveře. Přistoupil k němu asistent známého vzhledu. "Můžeme jít," řekl Ngoy. Asistent se podíval na hodinky. "Za dvě hodiny to tady bude pořádně vřít, co?" zachechtal se potichu ten mladík. Nebyl to nikdo jiný, než ten odporný Sam Weber, vrah Pierrovy sestry, a muž, který Lovcům kryptidů záhadně unikl při nedávném dobrodružství v Kongu... Aniž by věděli o tom, co se děje v nemocnici, dívali se Jack, Pauline, Fahad, Akihiko a Roger na přestavbu zničené základny. "Bude trvat pár týdnů, než bude základna uvedena do normálního chodu," zamračil se Akihiko. "Je to škoda. Všechny ty materiály o kryptidech, co jsme měli na papírech... Je pravda, že je máme zálohované, ale než to vytiskneme, jako že to chci mít na papíru... To abych v kanceláři seděla od rána do večera..." postěžovala si Pauline. "Mohlo to dopadnout hůř. Kdyby v základně někdo byl, bylo po nás," řekl Jack a hned nato se také zamračil, "a já si myslím, že ten chlap, co nás odlákal, prostě nechtěl, abychom zemřeli. Nevím zatím, proč. Ale jsem přesvědčen, že teď, když jsou schopnosti Lovců kryptidů omezeny, něco se stane. Musíme být bdělí." "Určitě to bylo součástí plánu někoho, kdo má zálusk na kryptidy. Hm... Myslím, že bychom si mohli najít toho Gregoryho Martina, a na něco se ho zeptat..." navrhl Fahad. Jack jen pokýval hlavou. "A teď ještě něco," řekl Jack, "říkáte, že jste se v tom letounu setkali s Buckshawskou příšerou. Je mi to jasné. Tenhle letoun použil Metaller k tomu, aby se rychle dostal z Wolverhamptonu. Když jsme zjistili, že se serval s Buckshawskou příšerou, nepochybně jí odebral krev. Zvířeti nijak neublížil, jenom získal to, co potřeboval. Takže ten kryptid v letounu byl klon. Říkáte, že jsou Nietovi lidé schopni ovládat kryptidy podobně jako to kdysi dělal Zhou Len. Když cvičí Sandwalkery k zabíjení lidí, je jasné, že si Nieto vytváří armádu kryptidů. Takže, co vlastně má? Dráčky, roboty, Metallera, Black Spiera, Buckshawské příšery, ani nevíme, kolik klonů, a Sandwalkery. A to nemluvím o té technologii, kterou disponuje. Nebude trvat dlouho, a dá se do ničení... Uvidíte..." "Ale my mu v tom zabráníme," usmál se Fahad. "No, zkusíme to," zasmál se Jack. Pak opět zvážněl: "Jenže tahle válka je tak propletená, že se budeme muset sakra snažit, abychom ji vyhráli."

Jak zabránit Nietovi, aby uskutečnil své plány? Co teď budou Lovci kryptidů dělat, když je část základny zničena? Jak to bude dál s Pierrem, který se stal pokusným králíkem? Co vůbec Claude Ngoy a Sam Weber dělají v Londýně? A je možné, že Gregory Martin hodlal zničit základnu Lovců kryptidů jen proto, aby je oslabil, a pustil se do vlastní práce? Určitě... Druhá série Lovců kryptidů bude pokračovat!

Lovci kryptidů 2: Rostoucí problémy (4/5)

20. února 2018 v 11:03 | HAAS
Fahad, Akihiko a Roger byli vysláni do Spojených arabských emirátů s cílem zjistit, kdo má spadeno na Sandwalkera, obrovského kraba z pouště. Měli namířeno do Bahaddye, kde údajně tito krabi a jejich mláďata žijí. Cestou je však přepadl Metaller a skupina arabských ozbrojenců. Fahad se probral kdesi na pobřeží. Neví, kde se nachází jeho dva kolegové, zato však nalezl jakousi velkou létací kostku obklopenou Araby. Poprvé se také setkal s Black Spierem. Zdá se, že byl na pláži vysazen, aby se otestovalo, jak rychle si Sandwalkeři se svou obětí poradí... V Londýně mají mezitím Gregory Martin a jeho komplic Seth jakési plány se základnou Lovců kryptidů. A Pierre se v nemocnici projevuje nesmírně agresivně...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ROSTOUCÍ PROBLÉMY, ČÁST ČTVRTÁ:
Fahad pohlédl zpět na Black Spiera. Držel v ruce pistoli a mířil na Fahada. Tak teď nevím, jestli je lepší nechat se zastřelit nebo se nechat roztrhat těmi kraby, pomyslel si Fahad. Oba Sandwalkeři se k němu přibližovali a natahovali k němu svá klepeta. "Black Spiere, já myslím, že ještě není čas na to, abych byl roztrhán. Nepřeju si to," pousmál se Fahad a hbitě se skutálel jednomu Sandwalkerovi pod břicho. Jen těsně unikl sevření klepeta. Black Spier ani ozbrojenci však nestříleli. Fahadovi bylo jasné, že primárně chtějí zjistit, jak si odchycení kryptidi s obětí poradí. Fahad sáhl po kameni, vyňal ho z písku a hodil jednomu Sandwalkerovi do oka. Čekal, že oko sletí ze stopky, ale nestalo se tak. Tito krabi jsou skutečně velmi houževnatí. Fahad se proti krabovi rozběhl, chytil se jeho končetiny a po jediném skoku se už nacházel na jeho karapaxu. Kamenem, který držel v ruce, do něj začal bušit, ale bez výsledku. Krab se pohnul a Fahad spadl. Konečně ho druhý Sandwalker chytil. Zmáčkl. Fahad zařval bolestí. Ta síla! Věděl, že zvíře mu každou chvíli začne drtit žebra. V tu chvíli stiskl Black Spier tlačítko na malém ovladači, který vytáhl z kapsy. Fahad si povšiml, jak mezi krabovýma očima červeně zasvítil malý čip, jinak okem nepozorovatelný. Došlo mu, že ta zvířata jsou ovládána. Jsou to skutečné biologické zbraně. A jestli je to vše výsledek Nietovy práce, pak Nieto není o nic lepší než Zhou Len, kterého kdysi Lovci kryptidů porazili v New Yorku. Otázkou zůstává, jaké má teď Nieto s kryptidy plány... "Vedli si obstojně," řekl Black Spier. Zmáčkl další tlačítko a Sandwalker uvolnil sevření. Potom se oba krabi zahrabali do písku. "Líbilo se vám to, pane Ghazalli?" zeptal se Black Spier arogantně oddechujícího Lovce kryptidů. "Měl jste mě být, dokud jste mohl, vy jeden prašivej sviňáku," řekl Fahad, neuvěřitelně rychle vyskočil, udělal salto, pár pohybů vpřed, a Black Spier v několika vteřinách schytal tolik ran do obličeje, že omdlel. Ačkoliv arabští ozbrojenci začali střílet, bylo už pozdě. Fahad jedním kopnutím rozťal samopal, ostrá kovová část zasáhla ozbrojence přímo do hrudi. Dalšímu dal Fahad takovou ránu do rozkroku, že jen úpěl bolestí. Fahad popadl jeho samopal a šil do to jednoho ozbrojence po druhém. Mezitím se utíkal skrýt za skalnatý výstupek na pláži. Výsledek byl po chvíli jasný: na pláži se válela spousta mrtvol. Fahad, ozbrojený samopalem, v jehož zásobníku už bylo jen deset nábojů, přiběhl k Black Spierovi. Zvedl ho, sebral mu přístroj na ovládání Sandwalkerů, otočil se, a utíkal směrem k tomu létajícímu stroji. Ale Black Spier není jen tak ledajaký chlapík, kterého odrovná pár ran pěstí. Zamířil na Fahada pistolí. Vystřelil. Na Fahadův černý spandex se neslyšně přilepil malý "knoflík". To bylo zatím vše. Fahad doběhl k létajícímu stroji. "Jestli chci najít Akihika s Rogerem, musím dovnitř... Možná je tam vězní. A jestli ne, tak tam někoho přesvědčím, aby vybalil, kam je odvezli," řekl si pro sebe Fahad. Nejblíže stojícího Araba rovnou zastřelil, přiběhl k němu, obrovskou rychlostí zvedl ze země jeho pušku a začal to pálit do dalších. "To není chlap! Je to ďábel!!!" křičel někdo. Líný Fahad byl náhle ostrostřelcem. Kulka procházela hlavou či krkem každého druhého ozbrojence. Ti ostatní se skryli přímo za létací stroj. Fahad se rozhodl zariskovat. Rozběhl se přímo proti němu. Z "létací kostky" náhle vystoupila postava se známým zjevem. Dvoumetrový kovový obr, Metaller. Bez jediného slova natáhl ruku, z ní se vysunul vystřelovač, a už z něj létaly kulky. Fahad se jim vyhýbal, vystřelil ze samopalu, a zasáhl vystřelovač. Ten se zasekl. Metaller zasupěl se svým kovovým dechem. Fahad ho přeskočil a ocitl se uvnitř stroje. "Vypustit C-11!" vykřikl Metaller, utíkající za Fahadem. Než se stačil Fahad vzpamatovat a zorientovat se v chodbě "létající kostky", hnala se už proti němu ohromná příšera... Buckshawská příšera... "Do háje!!!" zařval Fahad, začal s palbou, ale jak věděl od Jacka, Pierra a Rogera, kteří se s Buckshawskou příšerou nedávno setkali v okolí Wolverhamptonu, toto zvíře nelze zastřelit. Je nezranitelné. V poslední chvíli se přitiskl ke zdi. Buckshawská příšera prosvištěla kolem něj. Zastavila se těsně před Metallerem. Chvíli jí dalo, než se v těsné chodbě otočila. Metaller z toho nebyl zrovna dvakrát nadšený. Fahad utíkal dál. Metaller střílel z vystřelovače ve druhé ruce. Za chvíli se však Fahad ocitl za rohem. Byl mimo dostřel. V tu chvíli už se mohutný kryptid otočil a běžel za ním. Metaller nikam nespěchal. Spoléhal na to, že zvíře vetřelce odstaví. "Odlétáme," rozkázal Metaller. Stroj se dal do pohybu. Arabští muži, dosud stojící na pevné zemi, vyděšeně hulákali. "Ještě se pro vás vrátíme," zvolal Metaller. Pak obrátil svou pozornost na hák, který se právě přichytil na uzavírajících se dveřích. Lana se držel Black Spier a hbitě šplhal nahoru. Metaller ho chytil za ruku a pomohl mu nahoru, těsně předtím, než se dveře uzavřely. "Má na sobě miniaturní bombu, kamaráde. Stačí odpálit, a pan Ghazalli je mrtvý," sdělil mu Black Spier. "To ale vybuchne celý stroj, ne? Bude po nás," řekl mu Metaller. "Kdepak," usmál se Black Spier a sundal si svou černou masku. Byl to mladý Američan vzhledu patnáctiletého kluka. "Vybuchne jenom on. Z exploze uvidíme jenom krev. Potom to někdo uklidí," dodal. "To se mi líbí..." pousmál se Metaller. "Jediný problém je, že musí být v mém dosahu, abych mohl zmáčknout tlačítko na tomhle ovladači. Ale nejdřív bych radši získal ten přístroj na ovládání kryptidů, co mi vzal. Nechci ho pak čistit od krve..." řekl ještě Black Spier. Fahad už se dostal do vyššího patra "létající kostky". Buckshawská příšera se hnala za ním. Fahad postřílel všechny muže, jež se mu postavili. Vyrazil plastové dveře do nějaké místnůstky. Buckshawské monstrum se mimi nedokázalo protáhnout.


"Fahade, kámo, to jsme rádi, že tě vidíme," ozval se Rogerův hlas. Fahad se otočil. Uviděl Rogera a Akihika spoutané ke stěně místnosti zvláštními kovovými ovály, trčícími z drátů připoutaných k zemi. "Hlavně se sem nepřibližuj," řekl Akihiko, "před chvílí se tu někdo bavil tím, že když se k těm drátům přiblížil, začaly nám dávat elektrické šoky. Fuj." Fahad dráty přestřílel. "Až se mi Metaller dostane pod ruku," zasupěl Akihiko a protáhl se, "narvu mu tu svou tyč do huby a už ji nevytáhnu." "Heh, to chci vidět. Je to robot, nezapomeň na to. Bolet ho to nebude," řekl mu Roger. "Škoda. Rád bych ho taky někdy viděl hystericky řvát," zamračil se Akihiko. Buckshawská příšera stále funěla u vchodu. Prostrčila dveřmi hlavu, ale zbytek těla prostě nedokázala do místnosti dostat. "Musíme se jí nějak zbavit..." zamyslel se Fahad. Akihiko mezitím sňal "knoflík", jenž se přilepil Fahadovi na spandexu. Vrhl ho na hlavu příšery. "A teď střílej, dělej!" poručil mu. Fahad to do zvířete začal pálit ze samopalu. Příšera ustoupila, východ byl volný, a všichni tři vyběhli. Teprve teď se jinak nezranitelné zvíře vzpamatovalo, a běželo za nimi. Ze druhé strany je už dohnali Black Spier, Metaller a pár ozbrojenců. Nikoliv Arabů, ale stejných ozbrojenců, s jakými se už Lovci kryptidů setkali v Nietově podvodní budově v Nikaragui. Fahadovy rychlé reakce a mačkání spouště samopalu však z jejich pušek brzy učinily řešeta. "Tak fajn, změnil jsem názor. Klidně ten svůj přístroj od jeho krve očistím. Nemám na vybranou," řekl Black Spier. Zmáčkl spoušť na spínači. Ke všemu překvapení to nebyl Fahad, ovšem Buckshawská příšera, kdo vybuchl. Nastal šílený zmatek. Roger, Akihiko a Fahad se dali okamžitě směrem, který jim kryptid předtím blokoval. Proběhli tou ohavnou kaluží krve a utíkali do dalšího patra. "Jdu po nich..." zasupěl Metaller. Z rukou se mu vysunuly ohromné mačety. Za chvíli měl být konec... V jižním Londýně se mezitím Jack a Pauline vraceli do základny. Jacka neustále trápilo, že viděl Pierra v tak agresivním módu, že byl skutečnou živoucí zbraní. Pauline ho však včas vytrhla z černých myšlenek. Před základnou totiž stál Seth, pomocník Gregoryho Martina. Namířil na ně pistolí a vystřelil. Schválně minul. Jack, který svalil Pauline k zemi, aby ji kryl, se zase okamžitě zvedl. Utíkal za ním. Seth nasedl do auta. Jack zmáčkl tlačítko na kostičce, kterou měl připnutou na klíčence. Z garáže okamžitě vyrazil Cryptid Chaser. Jack a Pauline nasedli do auta a dali se do pronásledování Setha. Nevěděli, že tak vlastně neuvidí dílo zkázy, které zde Seth připravil...

Co hodlají Gregory Martin a jeho komplic provést? Co má znamenat přítomnost Buckshawské příšery ve velkém létacím stroji, který nepochybně patří Nietovi? Zabije krvelačný Metaller Fahada, Akihika a Rogera? A jak to bude s Pierrovou budoucností? Podaří se zabránit těm, kteří chtějí s pomocí kryptidů ovládnout naši planetu, aby uskutečnili své zlověstné plány? Pokračování příště...

Lovci kryptidů 2: Rostoucí problémy (3/5)

18. února 2018 v 10:42 | HAAS
Fahad, Akihiko a Roger byli vysláni do Spojených arabských emirátů, aby zjistili, kdo má zálusk na tajemného Sandwalkera, kryptida, který by se dal jednoduše popsat jako obrovitý krab žijící v poušti. Po setkání s tímto hrůzostrašným zvířetem bylo jejich auto napadeno Metallerem, jemuž dělalo společnost několik arabských mužů... Mezitím v Londýně pozorují muži Gregoryho Martina zbylé Lovce kryptidů, Jacka a Pauline. Pierre je v nemocnici poté, co se opil, a zdá se, že to s ním opět začne házet...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ROSTOUCÍ PROBLÉMY, ČÁST TŘETÍ:
Fahad se s mohutným kašlem vyprostil z hořícího auta. Držel za ruku Rogera, který při pádu vozidla omdlel. Někde v zadní části vozu, která byla zahalena kouřem, seděl Akihiko. Stačilo mu jen pár dobře mířených ran kovovou tyčí, a omlácená dveře auta odletěla, a Akihiko byl venku. Nebyl na tom dobře. Jediným pohybem prstů roztrhl svůj spandexový oblek v naději, že unikne přehřátí. Fahad poklekl. "Motor za chvíli vybuchne. Musíme pryč," řekl. Akihiko stisknutím tlačítka zmenšil svou tyč, zasunul ji za opasek, a zvedl jedinou rukou ležícího Rogera. Ušli pár metrů a motor se vznítil. Nebyli od exploze moc daleko, a tak je žár doslova bičoval. "Víte, kdy si uvědomím, že jsme ti nejobyčejnější superhrdinové na světě?" zeptal se pomalu se probírající Roger. "Když zjistíme, že omdlíváme, nemůžeme odletět, a... Sakra... Jsme lidi jako všichni jiní," odpověděl si hned na tuto otázku. "Ne, nejste. Nás obyčejní lidi nezajímají," ozval se zezadu jakýsi hlas. Ten kovový nádech... Metaller... Než stačili Fahad, Akihiko nebo Roger něco udělat, byli už ve světě snů, kolem nich byla jen temnota a oni nic nevnímali... Jack a Pauline se přijeli podívat do nemocnice za Pierrem. Ještě před vstupem na oddělení před ně však vběhl zmatkující lékař. "Zákaz návštěv! Na oddělení se nachází nebezpečný pacient..." křičel. "Jaký pacient?" zděsil se Jack. Lékař si až teď povšiml Jackova černého obleku s nápisem Lovci kryptidů. "Je to ten co patří k nám?" zeptal se. Lékař na něj jen poděšeně hleděl. Jack ho svou mohutnou rukou odstrčil a vběhl do chodby. Pauline ho následovala. Pozornost všech sester a doktorů se soustřeďovala na jeden pokoj. Jack do něj vtrhl a spatřil ten strašný zmatek. Pierre řval jako zvíře, a zatímco se ho pár statných, vysokých mediků snažilo připoutat na lůžko, vzpínaly se jeho svaly tak nadpřirozeně, že opravdu vypadal, jako by byl divokým zvířetem, které je kroceno. Nakonec dal jednomu z mediků kopanec do obličeje, toho druhého srazil k zemi loktem a vstal na lůžku. Sestra, jež držela v ruce injekční stříkačku se sedativy, asi přišla o všechny zuby, když jí Pierre kopl do obličeje. Potom z lůžka seskočil. Konečně se tou masou bílých plášťů prodral k Pierrovi Jack a chytil ho za rameno. "Pierre! Co to děláš?! Ty ses dočista zbláznil!!!" vykřikl na něj. Pierre se na Jacka otočil. Ty oči... Byl v nich takový hněv... Jack vrhl rychlý pohled k otevřeným dveřím, ve kterých stála Pauline. "Sérum agresivity... Tys měla pravdu," řekl jí. A pak dostal Jack asi deset ran pěstí do břicha. Svalil se jako podťatý a nevěděl, zda jej víc trápí ta bolest, nebo fakt, že Pierrovi bylo v Tokiu skutečně ublíženo. Pár doktorů Pierra zase zachytilo a přitiskli ho ke zdi. Konečně se jednomu z nich povedlo mu dát uklidňovací injekci. Hned potom je Pierre obrovskou silou setřásl a vrhl se k Pauline. Ta se mu pokusila uhnout, avšak on na ni zaútočil. Jenže Paulininy reakce byly velice rychlé. Vyskočila a přitom kopla Pierra do hrudi. Ta rána ho trochu zchladila. Hned nato chytil zezadu Pierra Jack. Pierre se mu ze sevření vytrhl, následovala další rána do stále ještě bolavého břicha, a Jack měl zase prázdné ruce. Ale ne na dlouho. Vytáhl z opasku laserovou pistoli, hbitě odhodil laserový náboj, vtlačil do zásobníku jiný, vystřelil, a Pierra ke zdi připnula objemná síť. Řev, který Pierre vydával, snad už ani nebyl lidský. "To, co mu dali v Tokiu do krve, asi mělo za následek nějaké genetické změny..." řekla Jackovi Pauline, když mu pomáhala zpět na nohy. Sedativa už začínala působit a Pierre usínal. V tom zmatku Lovcům kryptidů nikdo nepoděkoval, Pierre byl jen přenesen zpět do svého pokoje, upoután na lůžko, a brzy se mělo rozhodnout o tom, co s ním bude dál... Kolem základny Lovců kryptidů, nedaleko odsud, se mezitím pohyboval Sethův vůz. "Sethe, jak to vypadá?" zeptal se ho přes vysílačku Gregory Martin. "Jsou pryč. Nevím, kam odjeli, ale nevrátili se už pár hodin." "Výborně..." promnul si Gregory Martin ruce, sedíce v malé tmavé místnosti v domě pár mil od základny Lovců kryptidů. "Uskutečněte náš plán," rozkázal Sethovi.


Fahad otevřel oči. Byla nad ním krásná, modrá obloha, po které poletovali racci. "Pobřeží?" zeptal se sám sebe. Prudce se posadil a shledal se na pláži. Široko daleko ani živáčka. Na to, že byl možná celé hodiny v bezvědomí, reagoval docela rychle. Sice se trochu zamotal, když se postavil, ale brzy získal rovnováhu. Byl odzbrojen. Části rukávů svého spandexu měl ohořelé. Snažil se vzpomenout si na to, co se stalo při cestě do Bahaddye. No jistě, napadl je Metaller, ten mechanický hlas inteligentního robota by poznal kdekoliv. Dal se na pochod pláží. Přišlo mu divné, co dělá na pláži. Vždyť ještě před chvílí se spolu s Akihikem a Rogerem nacházel uprostřed pouště na hranici Spojených arabských emirátů a Saúdské Arábie. Podle tvaru reliéfu okamžitě poznal, že toto je pobřeží Spojených arabských emirátů. Byl sem tedy převezen. Neodvážil se ze sebe vydat ani hlásku, zajímalo ho však, kde jsou jeho spolupracovníci. Zatímco pochodoval po liduprázdné pláži, sledoval ho jakýsi muž v černém. Měl masku na obličeji. Za písečnými dunami lemujícími pláž se pohyboval tiše a hbitě jako levhart. Konečně Fahad vystoupil na jednu dunu a povšiml si obrovského létajícího stroje, "zaparkovaného" nedaleko odsud. Kolem něj se pohybovala spousta Arabů. Po Metallerovi, ani Akihikovi a Rogerovi žádná stopa. Bystrého Fahada napadlo, že by mohl zkusit jednoho z těch ozbrojenců napadnout, přivlastnit si jeho samopal a pak s jeho pomocí ostatní donutit, aby vyklopili, co tu vlastně dělá. Nepochybobal o tom, že za své přemístění na pláž mohou oni. Začal se obratně plížit k jednomu Arabovi stojícímu opodál a hledícímu do dálky. Ale než po něm stačil ze svého úkrytu za malou, pískem zaprášenou skalkou vyskočit, už ho k zemi tiskl ten muž v černém. Arab, jenž měl být napaden, pak zamířil Fahadovi do obličeje svým samopalem. "Jste rychlý, pane Ghazalli. Měl jste zůstat na pláži," řekl maskovaný muž. "Kdo jste? Co tady dělám? Kde jsou ostatní Lovci kryptidů?" zeptal se Fahad, neukazující jedinou známku strachu. "Tak mě říkají Black Spier, jo? Tohle je jednotka chlápků, co pro nás dělají. A vaši kolegové, to vám radši nebudu říkat. Nechci, abyste mi dal do držky," zněla odpověď. Několik ozbrojenců dovedlo Fahada zpět na pláž. "Tak černej špión, jo? Děláte pro Nieta?" zeptal se Fahad Black Spiera. Nedostal však odpověď. "Víte, proč jsme vás umístili na pláž? Ne? Tak hele, koukejte," řekl po chvilce Black Spier. Z písku na pláži se vynořili dva středně velcí Sandwalkeři. Roztáhli svá klepeta a pomalu začali pochodovat k Fahadovi. Black Spier a arabští ozbrojenci rychle ustupovali. "Provedeme teď takový malý experiment... Za jak dlouho dva kryptidi roztrhají jednoho Lovce kryptidů," usmál se Black Spier. Neozbrojený Fahad teď čelil obrovskému nebezpečí...

Přežije Fahad setkání se dvěma Sandwalkery? Kdo je vlastně Black Spier, co je zač to velké létací zařízení, a kde jsou Akihiko s Rogerem? Je možné, že byl Fahad přenesen na liduprázdné pobřeží jen proto, aby se stal součástí nějakého Nietova experimentu, jehož cílem je zjistit, jak rychle jsou si odchycení kryptidi schopni poradit s lidskými oběťmi? Na co se chystá Gregory Martin a jeho komplic Seth v Londýně? Co Pierrovi způsobilo sérum agresivity, jež bylo do jeho krve vpraveno Amanem v Japonsku? Válka je tu, a nejde v ní jen o kryptidy, ale o celý svět... Pokračování příště...

Lovci kryptidů 2: Rostoucí problémy (2/5)

10. února 2018 v 10:29 | HAAS
Lovci kryptidů se dozvěděli o tom, že ve Spojených arabských emirátech, nedaleko hranice se Saúdskou Arábií, vypsal nějaký muž odměnu na Sandwalkera, tajuplného kryptida, jenž je s velkou pravděpodobností velkým krabem či rakem. Jack se domnívá, že tímto mužem je Deylin Nieto. Než dojde k dalšímu neštěstí, měl by se do Spojených arabských emirátů někdo vydat, aby zjistil více. Fahadovy znalosti své rodné země se zde jistě budou hodit... Zdá se však, že bude třeba vyřešit i jiný problém. Pierre byl nalezen zpitý poté, co Kate zmínila smrt jeho sestry Sabine...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ROSTOUCÍ PROBLÉMY, ČÁST DRUHÁ:
Jack a Pauline vkročili do vedlejší ulice. Kolem Pierra stálo několik policistů a zdravotníků. Chvíli si nemohl vzpomenout na nic z předchozí noci, ani nebyl schopen odpovědět na otázku, jak se vlastně jmenuje. Ale to policistům nezpůsobovalo potíže, vždyť Pierre Leroy u nich byl dobře známý jako jeden z Lovců kryptidů. Do davu složeného z mužů v uniformách vletěl Jack ve svém černém spandexu, a Pauline jej následovala. "Pierre, co se stalo?" ptal se Jack svého kamaráda, který na něj vyjeveně hleděl, maje deku na zádech a podpíraje si rukou hlavu. "Jacku?" zeptal se překvapivě Pierre. "Jsi v pořádku? Vysvětli mi, co se tady stalo..." "Hehe, nevím, já fakt nevím, kámo," odpověděl se smíchem opilce Pierre. "Nevypadá to s ním dobře," řekla Jackovi Pauline. Pierre se pokusil vstát, ale jeden ze zdravotníků jej musel zachytit, jinak by spadl a možná by si rozbil hlavu. "Radši ho odvezeme do nemocnice," řekl pak Jackovi, "obávám se, že mohl prodělat menší otravu alkoholem. Anebo taky ne... Každopádně se pořádně ožral." Opodál pak spolu Jack a Pauline mluvili o Pierrovi, jehož zrovna odvážela sanitka. "Nemusíš se ho ani ptát, proč se opil," sdělila mu Pauline, "určitě je to kvůli Sabine. Nemůže pustit z hlavy, že jí kdysi nemohl zachránit před Weberem." "Je to už tak dávno, a on se z toho pořád nemůže dostat... Sakra..." řekl na to Jack. "Kdo ví, co s ním ještě provedlo sérum agresivity, které mu do krve vpravili v Japonsku. Možná bude lepší, když mu přece jen udělají krevní testy." "Je to už několik měsíců... Myslíš, že by to sérum stále kolovalo v jeho krvi? To je biologicky nemožné." "A co genetické změny?" "Počkej, mluvíme tady o tom, že se Pierre opil, jasné? Ne jestli mu to sérum pošahalo mozek." "Každopádně bude lepší, když se dozvíme, co mu vlastně je," usmála se Pauline na poměrně rozčileného a nervózního Jacka. Není divu, že byl celý nesvůj. Jeho kamarád má velké problémy... Jen kousek odsud seděl v autě muž s černým kloboukem na hlavě a polarizačních slunečních brýlích. "Leroye právě odvezla záchranka. Byl opilý. Takže momentálně je jich tu jenom pět. Ale myslím, že by jich brzy mohlo být ještě míň," informoval svého šéfa. "Výborně, Sethe. Pokračujte v pozorování," odpověděl stařík, stojící s mobilem několik mil odsud. Byl to Gregory Martin. A tento muž, Seth, byl ten vousáč, který nedávno uprchl z vězení. Ten muž, který si na rozkaz Gregoryho Martina fotografoval základnu Lovců kryptidů. Byl hladce oholený, a díky svému přestrojení naprosto neidentifikovatelný. Zajel autem do ulice, v níž se nacházela základna nejoslavovanějších hrdinů současné Anglie, a jak jí tak pomalu projížděl, pozoroval Jacka a Pauline, jak do ní pomalu vcházejí... Vzhledem k problémům s Pierrem i možnosti, že by se děsivý útok Martinových mužů na základnu opakoval přinejmenším ve stejném měřítku, jako zažila Kate, rozhodl se Jack, že tentokrát spolu s Pauline zůstane v Londýně. Do Spojených arabských emirátů se tedy měli vypravit Fahad, Akihiko a Roger - bojovná trojka, bývalí agenti, z nichž jeden zná tuto vyspělou blízkovýchodní zemi dost dobře, protože v ní strávil kus svého života. Když o dva dny později přistáli na letišti v Abu Dhabi, nasedli do teréňáku a vydali se na dlouhou cestu na jih země, nedokázali si ještě ani ve svých nejdivočejších snech představit, co tam zažijí...


Když se Fahad ve svém rodném jazyce zeptal na Sandwalkera v jedné malé vesničce, do které bojovná trojka Lovců kryptidů zrovna přijela, všichni mu byli schopni odpovědět. "Máme kontakt na toho muže, který Sandwalkera chce," řekl jakýsi arabský mladík, který si přitom hrál se svým psem u velbloudí ohrady. "Nachází se tady?" zeptal se Fahad. "To nevíme. Ale má tu své muže. Když Sandwalkera najdete, předáte jim ho." "Jak velký Sandwalker je? A kde ho můžeme najít?" "Toho nenajdete. Je to blbost. Nic takovýho nežije," smál se mladík, "ale někteří říkají, že tahle příšera, tenhle velký krab, žije v malé oáze, které říkáme Bahaddya. Je to daleko odsud. Myslím, že se tam nedávno vydal jeden chlapík z vesnice, ale už se několik dnů nevrátil. Asi umřel v poušti. Je sucho. A jak je velký? Říká se, že je to obrovský krab. Velký asi jako barák." "Jak ho potom někdo může chytit?" "No, říká se, že tam žijí jeho mláďata. Ta se prý dají chytat. Ale nevěřte tomu a ušetřete si tu cestu. Alláh je veliký, ale cestu do Bahaddye vám svou ochranou nezaručí." Fahad se zasmál. Nasedl spolu s Akihikem a Rogerem do auta. Hodlali se okamžitě vydat do Bahaddye. "Jack říkal, že ten chlápek, co Sandwalkera chce, by mohl být Nieto," zamračil se Akihiko. "Určitě. Máme teda kontakt na ty jeho místní přívržence. Něco mi říká, že jsou blízko," odpověděl Fahad. "Sakra, dávej pozor na cestu!" vykřikl Roger. Fahad si uvědomil, že na pouštní cestě se objevilo něco velkého. Rychle zatočil volantem, ovšem bylo už pozdě. Auto do toho narazilo. Naštěstí malou rychlostí. Fahad otevřel dveře. Nedokázal uvěřit vlastním očím. Byli snad ještě desítky kilometrů od cíle své cesty, a už se před nimi rýsovala ta mohutná příšera. Sandwalker, obrovitý krab, zvíře dosud známé jen z arabské mytologie. Jeho oči o objemu tří grapefruitů byly umístěny na stopkách, které lupaly, když zvíře očima pohybovalo. Sandwalker natáhl svá obrovská klepeta k Fahadovi. "Propána. Za ta léta, co jsem tady doma strávil, jsem netušil, že něco takovýho fakt existuje..." zašeptal Fahad, vytáhl laserovou pistoli, a dříve, než ho klepeta stačila sevřít, dostal super-krab takovou ránu laserem, že se o raději o něco vzdálil. Všichni tři nasedli do auta, které bylo naštěstí docela v pořádku, jen některá skla byla poničena. Rozjeli se dál. Byli překvapeni, jakou rychlostí je Sandwalker následoval. Bylo to tak bizarní! Ujíždět autem rychlostí minimálně sedmdesáti kilometrů za hodinu a pozorovat obřího kraba, jak za vámi kráčí. I když nestačil, takže ujeli. Zatímco spolu bojovníci vzrušeně hovořili, netušili, že jsou sledováni. Ne krabem, ale někým jiným. Ve chvíli, když se kola auta ocitla na písečných dunách, ozvala se střelba, pneumatiky popraskaly, a auto spadlo z duny. Okamžitě začalo hořet. Na dílo zkázy se z nedaleké vyvýšeniny dívalo několik arabských mužů. A za nimi stál velký kovový gigant s pětihlavňovým vystřelovačem, jenž se pomalu zatáhl do jeho ruky. A na obličeji toho ďábelského kovového muže se objevil zlý úsměšek...

Metallerova přítomnost dokazuje, že za honem na Sandwalkera stojí Nieto. Ale proč má zálusk zrovna na tohoto kraba? A proč arabští muži zabili v poušti chlapíka, který přenášel pouze mládě Sandwalkera? Kdo ví, v co se toto dobrodružství vyvine. Fahad však bude v přední linii, aby zabránil čemukoliv, co zde tito darebáci hodlají provést... Bude mít Pierrův zhoršující se stav dopad na budoucnost Lovců kryptidů? A co s jejich základnou zamýšlí Gregory Martin a jeho muži? O tom v příštích částech...

Lovci kryptidů 2: Rostoucí problémy (1/5)

3. února 2018 v 10:26 | HAAS
Vše nasvědčuje tomu, že válka se blíží. Deylin Nieto a jeho kovový posluhovač Metaller z podvodní budovy vystavěné na dně jezera Nikaragua mají s naší planetou velice zákeřné úmysly, a hodlají využít kryptidů k tomu, aby dosáhli svého cíle. Starý anglický lovec, který kvůli Lovcům kryptidů přišel o svou trofej, Buckshawskou příšeru, je touží zničit. Sam Weber je bohužel na svobodě, a neznámým způsobem Lovcům kryptidů vyklouzl v Kongu. A pak je tu ještě tajemný Claude Ngoy a odchytávači kryptidů z Konga, jejichž základna sice explodovala, ale kdo ví, co se s nimi stalo... Kromě odpovědí na některé otázky z předchozích dílů se tato část zaměří i na Fahada Ghazalliho, bývalého agenta Spojených arabských emirátů, kterého kdysi Jack (první série, díl Černá stopa) zachránil v Zhou Lenově vile...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ROSTOUCÍ PROBLÉMY, ČÁST PRVNÍ:
Kam až oko dohlédlo, nacházela se poušť. Horké slunce ozařovalo písek. Teplý vzduch z něj sálal, až se krajina zdála být rozmazaná. Na té obrovské ploše písku nepohnulo se celé hodiny nic. Ještěrky a gekoni byli zahrabáni v písku, aby nevystavili svá křehká těla tomu obrovskému vedru na povrchu. Ani hmyz po horkém písku nepobíhal. Byla to mlčící krajina, stejně nehostinná a stejně smutná, jako dávno opuštěné bitevní pole, kterému se lidé vyhýbají. A přesto se daleko na horizontu objevil nejasný, rozmazaný bod. Sešel z písečné duny. Bod se rozdvojil. A jak se přibližoval, bylo čím dál jasnější, co jsou ti dva tvorové zač. Muž s turbanem na hlavě a obličejem až na oči zakrytým, a jeho velbloud, který šel poslušně za ním. Byl to dromedár, a za hrbem měl připoutaný zvláštní, vzácný náklad. V dřevěné krabici, jež se na jeho zádech pohupovala, jak tak kolébavě kráčel, nesl něco, co mělo být brzy příčinou neštěstí. Konečně muž s velbloudem překonal další dunu. Pozorovatel položil dalekohled na horký písek. Otočil se na jednu, a spatřil svého komplice. Podíval se na druhou stranu, posunkem naznačil dalším čtyřem, aby se připravili, a pak vykročil. Muž zůstal stát, a zastavil i svého velblouda. Stejně jako on zahalení muži k němu přikročili. "Neseš náklad?" zeptal se ten první Arab, o poznání vyšší než ostatní. "Ano," odpověděl stručně majitel velblouda. "Odkud jdeš? Snad ne z Bahaddye?" následovala další otázka. Příchozí přivřel oči. Prohlížel si všechny ty muže, kteří ho zastavili. Nedal však na sobě zdát neklid, ačkoliv mu srdce začalo prudce bušit. "Jistě, z Bahaddye, odjinud jsi přece nemohl přijít. Tam nikdo nechodí, a jediná cesta, kudy se tam dostat a naopak, je tato," pokračoval vysoký Arab. "Tak nám ukaž ten náklad," poručil mu a zamířil na něj krátkým samopalem. Příchozí neměl na výběr. Sundal slintajícímu velbloudovi ze zad krabici. Jen co tak učinil, vytrhli mu ji dva zločinci z rukou. Otevřeli víko, a zavolali svého šéfa. "Je to on. Zvíře, kvůli kterému teď všichni šílí. Sandwalker..." řekl vysoký Arab. "Našel jsem ho," řekl pohnutým, třesoucím se hlasem příchozí, "mám právo za něj dostat odměnu! Slyšíte? Já ho našel!" "Zmlkni. Ten chlápek z Nikaragui, který po Sandwalkerovi tolik touží, teď vyplatí odměnu nám," řekl mu klidným hlasem vysoký Arab a gestem něco naznačil svým mužům. Ti ve chvíli příchozího zastřelili. "Velbloud se ještě bude hodit," řekl pak někdo z nich, krabici s cenným nákladem v podobě pravého kryptida naložil zvířeti na záda, a všichni se pak dali na zpáteční cestu do dalekého města. Tam je měla čekat peněžitá odměna. Krajina ztichla. Jen nehybné tělo mrtvého Araba, jehož zakrytá tvář byla zaryta do horkého písku, leželo před dunou, a když přišel závan větru, zasypal jej písek, jako by tento muž nikdy nežil. Jako by tato krajina dosud nebyla dost krutá...


Za teplého jarního večera spolu seděli na lavičce v parku v jižním Londýně Pierre Leroy a jeho přítelkyně Kate. Dívali se spolu na hvězdy a občas spolu promluvili. Kate měla stále něco na jazyku, ale nedokázala se přimět k tomu, aby to vyslovila. Bylo to vážné, a ona se bála, že by to Pierrem otřáslo. Nakonec se ale přiměla k tomu, aby se zeptala. "Pierre, jen jsem od ostatních Lovců kryptidů slyšela, že... jste se prý setkali s tím Samem Weberem..." Pierre se ní podíval poněkud zraněně. "On zastřelil tvoji sestru?" zeptala se Kate. Pierre se prsty levé ruky jemně dotkl čela. "Promiň, já... Jenom jsem se chtěla zeptat... Vypadáš občas tak..." "Zničeně? Jo, ten chlap mě zruinoval." Pierre se zvedl. Kate přišlo náhle líto, že se zeptala. "Trefíš sama domů?" zeptal se Pierre, a Kate, ačkoliv ji temná noc začínala děsit, řekla, že ano. Pierre se odebral do základny Lovců kryptidů. Snad jediná vzpomínka na Webera a na jeho sestru Sabine dokonale ovládla jeho mysl, a on brzy nedokázal myslet na nic jiného. Jen lítost a hněv vládly jeho myšlenkám. Nastalo ráno. Do prostorné tělocvičny v základně vkročil Fahad, dlouze se protáhl, a pozdravil své kolegy Akihika a Rogera. "Zase pozdě. O tři minuty! Ty ještě zíváš, a my už jsme pořádně rozproudění!" smál se Roger a zvedal činky. "No jo, svalouši," mávl Fahad rukou, "tak jsem si přispal. O tři minuty tréninku míň nikoho nezabijou." Velmi hbitě začal šplhat po žebřinách, pak skočil na provaz visící ze stropu, vyšplhal nahoru, dolů, zase nahoru, zase dolů, pak skočil zpět na žebřiny, ale ještě předtím zapnul rádio, takže ke všemu hrála svižná, rytmická hudba. Pravý opak toho, co Fahad normálně poslouchal, jelikož si tento bývalý agent Spojených arabských emirátů, nyní s Rogerem a Akihikem tvořící bojovnou trojku Lovců kryptidů, obvykle pouštěl línou havajskou hudbu. Nic jiného se podle těch dvou k němu nemohlo hodit méně. Zamračený Akihiko se na Fahada podíval, když usedl na zem. "Dárek!" zvolal na něj, zmáčkl tlačítko na zdi, a z podlahy se těsně před Fahadem vysunul velký vystřelovač paprsků. "Trénink pokračuje!" volal na něj Akihiko. Fahad se účinně vyhýbal všem těm paprskům, dělal kotrmelce, skákal, dělal přemety, přeskakoval překážky, které se před ním automaticky vysouvaly ze země, až dosáhl zdi. Sejmul z ní laserovou pistoli a konečně střelil do svého mechanického nepřítele. Byl to paprsek nejnižšího stupně, zbraň tedy nezničil, ale ta se na tento popud zasunula zpět do podzemní části tělocvičny. "Dobrý," pochválil ho Akihiko a poplácal ho po velkém bicepsu. O patro výš seděli Jack a Pauline u velkého počítače. Rukama se dotýkali monitoru, který měl dva metry na šířku. Zkoumali různé informace o kryptidech, jež pro ně počítač našel. "Tahle zpráva na nadmíru zajímavá, Jacku," řekla mu Pauline a jen co prstem přejela po souboru, otevřel se. "Nějaký muž na jihu Spojených arabských emirátů, nedaleko hranic s Ománem a Saúdskou Arábií dal tamním obyvatelům zvláštní nabídku. Když pro něj seženou tvora známého jako Sandwalker, vyplatí jim vysokou odměnu. Zadavatel úkolu je ale neznámý..." řekla Pauline. "Sandwalker... Ať počítač najde všechny informace o tomto kryptidovi," řekl Jack. Výsledky přišly okamžitě. "Sandwalker, tajemný živočich, jehož existence je zpochybňována. Kryptid, pravděpodobně nějaký druh kraba či raka," přečetl Jack z monitoru. "Mám takové tušení, že vím, kdo je ten muž, který Sandwalkera hledá. Nedivil bych se, kdyby to byl Nieto... Bude lepší se do Spojených arabských emirátů vydat. Myslím, že Fahadovy znalosti jeho rodné země by se nám mohly hodit," mluvil dále Jack. Do místnosti v tu chvíli přiběhl Roger: "Ehm, promiňte, že ruším, lidi, ale Pierre na tom není dobře. Našli ho zpitého ve vedlejší ulici."

Čím může být Sandwalker tak významný? Co budou muset Lovci kryptidů, a zvláště pak Fahad, vyřešit? Jak to dopadne s Pierrem, který má očividně problémy? Pokračování příště.

Lovci kryptidů 2: Krev v džungli (5/5)

28. ledna 2018 v 11:05 | HAAS
V minulé části dílu Krev v džungli zajali Lovci kryptidů proradného Sama Webera. Dozví se, jak utekl z vězení, a proč zde, v Konžském pralese, pracoval pro Ngoye? Claude Ngoy, důstojník, který ve skutečnosti ani není člověkem, ale nějakou slizkou příšerou, která je schopná měnit svou podobu, byl zatím poražen, ale je možné, že se ještě vrátí... Fahad už nalezl základnu, na kterou mělo být přeneseno Mokele Mbembe, které však Lovci kryptidů před vojáky zachránili... Co však chystá Gregory Martin udělat se základnou Lovců kryptidů na jihu Londýna, kterou si bedlivě prohlíží?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: KREV V DŽUNGLI, ČÁST PÁTÁ:
"Bude to dětinské," řekl Gregory Martin svému kolegovi, který stál po jeho boku, "ale vyzkoušíte, jak odolná jsou okna." "Okna? Jak to myslíte?" zeptal se zmateně jeho komplic. "Hodíte tam kámen, a když okno prorazíte, prohodíte dírou granát. Je to jasné?" "Ale... Vždyť uvnitř někdo je!" "No a co? Vy posloucháte moje rozkazy, ne?" "Ano, pane, ale stejně se mi to nezamlouvá. Co když mě někdo uvidí?" "Nemáte se čeho bát, vy pitomče! Teď jděte a proveďte, co jsem vám nařídil!" Martinův pomocník si nasadil černou masku, vyběhl z domu a utíkal asi padesát metrů směrem k základně Lovců kryptidů. Kámen prorazil sklo okna v prvním patře. Muž tam okamžitě hodil bombu a obrátil se. Utíkal zpět. Nastalo ticho. Gregory Martin sledoval jeho kroky pomocí dalekohledu a mnul si ruce. "Paráda!" řekl si. Pak se ozvalo bolestné "Au!" Muž ležel na zemi. Hleděl na granát, který ho trefil do hlavy. "Sakra, jak mohl někdo vyhodit ten granát tak daleko? Vždyť už jsem uběhl tak čtyřicet metrů!" říkal si ten dareba. Byla to jeho poslední slova. Gregory Martin zařval vzteky a namířil okuláry dalekohledu na základnu. Z rozbitého okna vykukovala mechanická ruka. "Jsou neporazitelní! Kruci, já je zničím, přijdu na to, jak! Vymetu je odtamtud!" vztekal se Gregory Martin. Raději vzal roha, a když přijela policie, nebyl už v Londýně. Kate policii sdělila, že neměla ani ponětí o tom, že by dovnitř někdo hodil granát. Ale systémy základny Lovců kryptidů zareagovaly. To ta technologie, co nakoupil Akihiko... Polonahý Sam Weber byl odkopnut ke stěně uvnitř malého domku v konžské vesničce. Nadával, ovšem to mu nijak nepomáhalo. Dveře se zavřely a on v ní osaměl. "Hlídejte ho! Kdyby se cokoliv stalo, tady," řekl Jack mladému Afričanovi, majiteli toho domku, a podal mu svou náhradní laserovou pistoli, "dejte mu tím co proto. On už si rozmyslí útěk, když bude stát jeho kůži. Doslova." Potom Lovci kryptidů nasedli do malého letadla. Nikdo z vesnice se nenabídl, že by pilotoval. Tak si za knipl sedl Jack. "Nejlíp se člověk naučí lítat, když to sám zkusí," zasmál se, nastartoval motor a před zraky vyděšených vesničanů z malého Ewetova letiště hrůznou rychlostí vzlétl letoun, normálně sloužící k přenosu potravin. Ale nyní to byl, alespoň v jejich myšlenkách, luxusní letoun Lovců kryptidů. Měl jen trochu zrezivělou vrtuli. Pauline seděla vedle Jacka a neustále mu sdělovala, na jakých souřadnicích právě jsou. Místo, kde se už nacházeli Ewet a Fahad, nebylo daleko. Stačilo přistát na velkém plochém skalisku, na který se obě letadla vešla, a bylo po letu. Fahad seděl na křídle Ewetova letadla, měl sluchátka v uších a poslouchal línou havajskou hudbu. Kroutil u toho rameny, měl zavřené oči a pohyboval ústy, jako by zpíval. Roger k němu přišel a cvrnkl ho prsty přímo mezi oči. Fahad spadl z křídla. "Do háje! Tohle mi už nedělej!" zlobil se, zatímco se Roger řehtal. "Teď přichází těžší část," řekl Jack, "musíme se dostat do té budovy, o které Fahad mluvil. A to nebude lehké." "Myslíš?" zeptal se nevěřícně Fahad. Ewet zůstal u obou letadel. Šestice Lovců kryptidů vyběhla kopec. Proběhli kolem maskovaného heliportu. Nebylo pochyb o tom, že plocha heliportu mohla být stažena pod zem. Do podzemní části té budovy! Fahad vystřelil k sotva viditelným dveřím ve skále několik lan. O chvíli později už Lovci kryptidů šplhali nahoru. Fahad umístil na dveře tikající bombu. Pod převislým skalním výstupkem se všichni skryli. Bomba tiše vybuchla. "Koho baví hlasité exploze, které na sebe každého upozorňují?" řekl Fahad. Vtrhli do temné chodby. Zapnuli své svítilny. Drželi se pohromadě. Postupovali dál. Pochod byl krátký. Za chvíli už slyšeli lidské hlasy. "Můj ty bože..." podivil se Pierre. Jako první totiž uviděl to, co se před nimi na konci chodby objevilo. Za chvíli už stáli za zábradlím a hleděli na obrovskou modrou halu plnou mužů oblečených v zeleném. Měli masky, dosti připomínající ty plynové, na svých obličejích. V klecích se nacházela nějaká zvířata. Měla křídla... Ano, byli to Kongamatové! Proč zde byli drženi? V pravém rohu té obrovské haly se nacházela velká, zelená, lesklá trubice. Zrovna do ní umístili jednoho Kongamata. Ubohý kryptid byl vystaven silnému záření. Krákal tak hlasitě a tak bolestně, že se z toho Jackovi, ba i obvykle zuřivému Akihikovi, stáhlo hrdlo. Z trubice pak vytáhli Kongamata, kterému při záření narostly rohy nad očima, na zádech měl ostré kostěnné ostny a velmi výrazně se mu protáhly drápy předních končetin. "Tohle je teprve prototyp!" ozval se hlas jakéhosi muže, jenž do haly vešel velkými dveřmi odkudsi z podzemní části budovy. Měl důstojnický oblek... Byl to Konžan... "Claude Ngoy," zašeptal Jack. "Jistě, pane," řekl Ngoyovi muž v masce, "ale nemůžeme vám slíbit, že se podaří vytvořit lepší verzi. Chci říct, že... Při dalších pokusech už by kryptidi mohli umírat. Nebo zmutovat tak, že by se nedali ovládat." Ngoy si ho chytl pod krkem. Muž zaúpěl. Ngoyova ruka se proměnila v silný tekuty sliz. Stáhla muži krk tak, že byl za chvíli mrtev. "Janssene," zvolal Ngoy na dalšího chlápka v masce, "odteď velíte operaci vy, jasné? A jen tak mimochodem, lidi, kdybyste někdo odporovali, skončíte jako tady Fernando. Pěknej den přeju!" Mrtvola byla odnesena na lůžko, kde s ní byly okamžitě započaty různé pokusy. "To je fakt hodně, hodně, hodně, hodně nechutný," řekl Pierre. "Co navrhujete udělat?"


"Tohle," odpověděl Jack. Vypálil z laserové pistole. Ve chvíli byly mříže ve všech klecích s Kongamaty přeťaty. Pokusní králíci odlétali. Věděli, kudy zmizet. Prohnali se nad hlavami Lovců kryptidů a vyletěli ven. Muži v zeleném popadli futuristické pušky a samopaly, a zahájili palbu. Fahad vyhodil další bombu. Lovci kryptidů se dali na útěk. Sklouzli ze skály po lanech. Pak se ozvala příšerná rána. Budova uvnitř skály vybuchla. Nikdo to nemohl přežít. Uprchlí Kongamatové svobodně kroužili po obloze. Lovci kryptidů nasedli do obou letadel odletěli... "No, moc jsme se toho nedozvěděli," řekl Jack, když vystupovali z letadel ve vesnici. "Snad jen to, že zase někdo dělá pokusy s kryptidy," řekl Pierre. "Vlastně by tu bylo takové malé vysvětlení... Zhou Len nás na na našich raných expedicích sledoval, to víme, a vždycky odchytával zvířata, která jsme studovali. Proto se taky v New Yorku stalo to, co se stalo... No, a poté, co Zhou Len zemřel, dostaly se nějakou cestou jeho materiály k tomuhle Claude Ngoyovi, a ten se zřejmě rozhodl pokračovat v Zhou Lenově práci a odchytávat kryptidy, pokud víme, tak zatím jenom v Kongu. A dělal s nimi pokusy. Jednoduché, že? Ale ono to zase tak jednoduché nebude. Hrozně rád bych věděl, co je Ngoy zač. Co je to za příšeru..." mluvil Jack. K Lovcům kryptidů náhle přiběhl jakýsi africký chlapec. "Ten Weber, kterého jste nechali hlídat mým otcem, zmizel. Nikoho nenapadl, nikdo ho neviděl odejít z domku... Prostě zmizel, jen tak, sám od sebe!" křičel. "Takže Sam Weber je zase volný..." zasupěl Pierre. "Neboj, kámo," uklidňoval ho Jack, "on se ještě objeví, a příště ho dostaneme, tak tvrdě, že bude tohohle útěku nadomsrti litovat. To ti slibuju." Nezbývalo, než Kongo opustit, a vydat se na dlouhou cestu domů, do Londýna... Kolem skály, ze které ještě stále vycházel kouř po explozi, jež byla způsobena Lovci kryptidů, kroužil malý kulatý předmět. Zastavil se před vchodem, tiše před ním levitoval, a mechanické oko, tvořící polovinu jedné části koule, se rozšiřovalo. Obraz byl zaostřován. "Pozoruhodné... Velmi pozoruhodné..." komentoval to muž, jenž svého malého špióna řídil. A to tisíce kilometrů od Konga. Náhle cosi udělalo výpad po jeho zvědovi. Zelený sliz jej oblepil. Obraz byl přerušen. Na velké obrazovce se už objevovaly jen rychle se mihotající černé a bílé proužky. "Velmi pozoruhodné! Velmi pozoruhodné!" K muži s vousy pouze nad koutky rtů, Deylinu Nietovi, přistoupil jeho "syn", Metaller. Nacházeli se "doma", v podvodní budově na dně jezera Nikaragua. "Ten Claude Ngoy, otče," řekl inteligentní kovový robot, "co je zač?" Nieto se rozchechtal. "Rival, synu, rival," odpověděl. "Můžu ho zničit, jestli chceš." "Ne, synu. Ngoyova technologie by se nám mohla hodit. Stejně jako jeho DNA. Jen si to představ! Čeho bychom dosáhli, kdybychom měli něco takového ve svém vlastnictví... A Ngoy samotný, mohli bychom ho k něčemu přesvědčit, nemyslíš?" "A co Lovci kryptidů?" zeptal se Metaller svého vynálezce. "Oni sami dobře vědí, že se situace stupňuje... A rozuzlení našeho příběhu, to není daleko..."

Jak uprchl Sam Weber? Ke komu vlastně patří? Kdo je Claude Ngoy, a proč přežil explozi? Jaké plány má Nieto a jeho kovový posluhovač Metaller? Co s Lovci kryptidů provede nevrlý Gregory Martin? Zdá se, že otázek je stále jen více... Co si vlastně Metaller odnesl z Wolverhamptonu při prosincovém dobrodružství? A nehrozí nebezpečí, že by Pierrova lítost ze ztráty sestry Sabine opět dosáhla nebezpečných hodnot? Jak ochránit kryptidy před těmi, kteří se jich snaží zmocnit? Lovci kryptidů už moc dobře vědí, že tohle je válka... Otázkou je, kdo ji vyhraje!

Lovci kryptidů 2: Krev v džungli (4/5)

27. ledna 2018 v 10:09 | HAAS
V konžské džungli něco nehraje... Vojáci, kteří z neznámého důvodu odchytávají kryptidy, a před nimiž Lovci kryptidů zachránili mladé Mokele Mbembe, jsou vedeni čímsi nadmíru podivným... Po přestřelce ve vojenském táboře chytil Jack důstojníka Claude Ngoye za ruku. Je slizská, prodlužuje se, není lidská... Proč se na papírech, které si Jack odnesl z tábora, objevuje jméno starého, již zesnulého nepřítele Lovců kryptidů, Zhou Lena? Najde Fahad s pomocí pilota Eweta základnu, na kterou mělo být Mokele Mbembe původně přeneseno? A co znamená přítomnost vraha Pierrovy sestry, Sama Webera, v blízkosti Ngoyeho tábora? A jak se Kate vypořádá s muži Gregoryho Martina, kteří mají spadeno na základnu Lovců kryptidů na jihu Londýna?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: KREV V DŽUNGLI, ČÁST ČTVRTÁ:
"Tak se znovu setkáváme," usmál se Sam Weber na Pierra, stále ještě ležícího na zemi. Ten nedokázal ovládnout svůj vztek. Vstal, ale z levé i pravé strany přistoupili k Pierrovi dva vojáci a mocně mu sevřeli ruce. "Vím, že jsi hodně plakal, když sestřička zemřela," provokoval ho Sam Weber, nyní oblečený v důstojnickém obleku. "Ty svině!!!" zařval Pierre, jediným pohybem se vytrhl ze sevření obou statných vojáků a vytasil laserovou pistoli. Sam Weber mu dal včas ránu pěstí do obličeje. Pierre spadl na zem. "Dlouho jsem tě hledal," řekl Sam Weber, "a když jsme se konečně setkali v Tokiu, neměl jsem čas ti to říct. Scházels mi. Už dávno jsem tě chtěl zabít, tak jako tvou sestru. Jsem rád, že teď konečně splním svůj úkol." "Jaký úkol?!" zeptal se Pierre. Jeho oči spočinuly na laserové pistoli, která ležela blízko Weberových nohou. "Řekněme, že jsem měl zbavit života i tebe. Olověná kulka ti měla prorvat srdíčko stejně jako tvé sestřičce..." usmíval se ďábelsky Weber. Pierre zpozoroval, že k němu rychlým krokem přicházejí vojáci, které před chvílí setřásl. Pohotově hodil po Weberovi kámen a zasáhl ho do hlavy. Vystartoval, a zvedl ze země laserovou pistoli. Nastavil laser na maximum a odpálil Webera ke skalnatému výstupku, vycházejícímu z vysušené, hnědé půdy. Paprsek úplně spálil Weberův oblek. Oblečený už jen v kalhotách a cárech rukávů se držel za hruď a nedokázal ovládnout skučení z bolesti. "Ten svůj úkol si můžeš strčit..." začal Pierre, ale hned dostal zezadu ránu pažbou do hlavy. Objevily se mu mžitky před očima. Přesto když uviděl, jak k němu Weber opět běží, stiskl spoušť, a když laserový paprsek přišel do styku s Weberovou odhalenou hrudí, zařval nepřítel tak, jako by byl vržen do ohně. Stejnou ránu laserem dostal o vteřinu později ten první voják. Odletěl asi o pět metrů dál a držel se za spálený obličej. Podobně ublížit tomu dalšímu už nebyl problém. Pierre se zvedl a utíkal směrem k vojenskému táboru. Slyšel, že odtamtud vychází křik, jenž nasvědčoval, že tam zavládl chaos... Jack hleděl na Claude Ngoye, kterému se lidská pleť úplně proměnila v nazelenalý sliz, který se neustále pohyboval. Obličej se mu rozšířil, oči mu lezly z důlků. "Co seš zač?" zeptal se ho, potlačuje v sobě strach. "Divil by ses, lidský netvore," řekl Ngoy a přiblížil svůj odporný obličej k tomu Jackovu. Jack nemeškal a kopl ho mezi nohy. Ngoy zaklonil hlavu na nelidsky dlouhém krku, a pak ji zase namířil na Jacka. Měl odporný zlý úsměv, zvětšovaly se i zuby v jeho ústech, mnohé z nich byly zašpičatělé a připomínaly malé dýky. Další rána mezi nohy, tentokrát vojákovi, který držel Jacka za ruku, pak rána pěstí do obličeje toho druhého, a Jack byl volný. Laserovou pistolí trefil Claude Ngoye do těla, ale tomu to příliš nevadilo. Důstojnická uniforma byla sice zčásti spálena, ale malá prohlubeň, která se objevila v Ngoyově těle, se hned zacelovala. Jack popadl všechny ty papíry, jež předtím upustil, a opustil křoviny. Utíkal podél levé hranice tábora. Když ho z malého kopce spatřili Akihiko, Roger a Pauline, začali pálit z laserovek po všech těch vojácích, kteří už na Jacka mířili puškami a samopaly. Byla to mela. Všude to vybuchovalo, ptáci odlétali v masách ze stromů. Situace se ale ještě zkomplikovala. Jakmile Jack dosáhl kopce, palba v táboře ustala. Všichni vojáci hleděli na prudce se ohýbající větve stromů. Nastal šílený zmatek, jakmile z lesa vyběhlo celé stádo Stegosaurům podobných kryptidů Mbielu-mbielu-mbielu, které potyčka v džungli zřejmě dost vyděsila, a hnalo se přímo do středu tábora. Bezpočet vojáků byl udupán. Hlavní stan byl zvířaty stržen. Stejně rychle, jako ta mohutná zvířata z hustého pralesa přišla, tak i zmizela. "Ta spoušť... Škoda, že tam zůstaly všechny ty materiály, které u sebe Claude Ngoy měl," řekl Jack. "Nebudete věřit tomu, co jsem viděl," pokračoval, "on totiž není... Ehm... Jak bych to měl říct... Prostě to není člověk." "A co to teda je?" zeptal se překvapeně Roger. "To fakt netuším. Ale je to pěkně odporný," odpověděl Jack. Konečně k táboru přiběhl Pierre a skoro se srazil se svými čtyřmi kolegy. Byl celý udýchaný. "Nejsi tady na čas," zasmál se Jack. Ale Pierre neměl náladu na vtipkování. "Sam Weber! Je tady!" vydechl těžce Pierre a ukázal směrem, kterým přiběhl. "Sakra," vykřikl Jack. Jen o pár vteřin později se totiž na lesní cestě objevil popálený a velice rozčilený Estonec se dvěma Ngoyovými vojáky. Všichni tři drželi v rukou samopaly. Ale laserové pistole byly mnohem rychlejší. Vojáci byli opět odpáleni jako první. Weber, který se vyhýbal ranám, zamířil na Pierra. Ovšem ten vypálil z pistole laser, jenž samopal proměnil ve škvarky. Jediná rána Akihikovou kovovou tyčí do zad, a Weber ležel zcela paralyzován, přidržován u země nohama zuřivého Japonce.


Lovci kryptidů si Webera odvedli kousek od zničeného vojenského tábora. "Vysvětli, co tady děláš!" řekl mu Jack a přitiskl ho k objemnému kmeni stromu. "A co chceš slyšet, Owene?" vydechl znaveně Weber. "Vybal, proč jsi zabil mou sestru! A proč jsi chtěl zabít mě!" vyhrkl na něj Pierre. "Tvou sestru? To už je přece minulostí, ne? Nevyrovnal ses s tím snad, ubohý osiřelý...?" Jack dal Weberovi takovou ránu do pusy, až z ní vypadly dva zuby. "Tohle je velká chyba, to, co děláš, Owene," zasyčel Weber. "Chci od tebe odpověď, a dostanu jí. Sám preferuješ násilí, ne? Tak já v ho v tomhle případě preferuji též," řekl mu Jack a kopl ho do břicha. Weber se svalil k zemi. "Je mi to líto, ale neumučíš mě," zachechtal se Weber. Lovci kryptidů se otočili. Stál za nimi Claude Ngoy se dvěma svými vojáky, zřejmě jedinými, kteří přežili nehodu v táboře. Weberovi společníci ale asi utekli, nebyli nikde poblíž. Ngoy vypadal hrozivě. Dvounohá, nazelenalá, humanoidní obluda s velkýma očima a důstojnickou čapkou na hlavě. Těžko by se dalo uvěřit tomu, že ještě před chvílí to byl prostý Konžan. "Jestli chceš něco vědět, tohle je teď můj šéf," zasmál se Weber. "A co Amano? Pro něj jsi taky dělal, zlotřilče!" zařval naň Akihiko. "Jo, občas měním zaměstnavatele... Zhou Len, Amano, Claude Ngoy..." usmíval se Weber. Ngoy popadl Jacka za krk a zmáčkl. Jeho dva vojáci byli okamžitě odstřeleni salvou laserů, ale Lovcům kryptidů se nedařilo prostřelit Ngoyovo tělo. Teprve když Akihiko zaryl svou tyč do jeho hlavy, pustil Ngoy svou oběť a s hrůzným řevem, při němž si tyč z hlavy vytrhl, padl na zem. Všichni hleděli na tu hrůzu. Jeho tělo se rozpustilo a kapénky slizu rychlostí několika metrů za vteřinu vtekly do puklin v zemi, pod keře, kamkoliv... Daleko odsud prolétalo nad skalami Ewetovo letadlo. "Nevím, kam ta helikoptéra zmizela," řekl Ewet Fahadovi. "Takhle bych tu mohl kroužit celý den, ovšem palivo brzy dojde... Asi to nemá cenu," pokračoval. "Počkej," řekl Fahad. Vytáhl z kapsy jakýsi detektor kovu. Položil jej na okýnko. Po chvíli zajásal. "V jedné z těch skal se nachází obrovská kovová budova," řekl. "Co?!" vyhrkl překvapením Ewet. "Vidím ji na displeji. Páni, to je technologie. A hele, když se podíváš před tu skálu... To vypadá jako heliport... Zasypaný nějakým umělým substrátem. Super maskování..." komentoval to vše Fahad. Vytáhl vysílačku a informoval o svém objevu ostatní Lovce kryptidů... Na jihu Londýna mezitím Kate hovořila s policisty. Zavolala je poté, co ji u základny napadl jeden z mužů Gregoryho Martina. Pochopitelně nevěděla nic o tom, ke komu patřil. Pouze popsala jeho vzhled. "Lovci kryptidů jsou naši přátelé," řekl mladý seržant, "vím, že tu mají taková zařízení, že se sem asi nikdo nedostane. Ale přesto je dobře, že jste nám zavolala. Víte, ten špion, kterého nedávno Lovci kryptidů odchytili poté, co si základnu fotografoval, totiž záhadně utekl z vězení. Policie vůbec neví jak. Prostě zmizel z cely, to je celé." Jakmile policie odjela, a Kate zavřela dveře základny, objevil se v okně asi tak padesát metrů vzdáleného domu stařík s dalekohledem. Gregory Martin... Důkladně si základnu prohlížel...

Jaké má Gregory Martin úmysly ze základnou Lovců kryptidů? Komu patří základna ve skalách uprostřed Konžského pralesa? Co je zač Claude Ngoy?! A co znamená fakt, že měl ve svém vlastnictví Zhou Lenovy dokumenty, a Zhou Lenova bývalého pobočníka Sama Webera? Když je teď v zajetí Lovců kryptidů, bude Weber konečně mluvit? Válka o kryptidy se rozvíjí... Nebude jednoduché ji bojovat...

Lovci kryptidů 2: Krev v džungli (3/5)

20. ledna 2018 v 10:42 | HAAS
Jack, Roger a Pauline zachránili mladé Mokele Mbembe, které odchytila skupina vojáků a chystala se jej s pomocí helikoptéry kamsi přenést. Vrtulník sice odletěl, ale Fahad a místní letec Ewet jej mají sledovat. Jack, jeho přítelkyně a jeho kanadský pomocník se však dostali do problému, neboť sami padli do spárů vojáků. Jeden z nich jim slíbil, že je přivedou do vojenského tábora a tam je zabijí... Otázkou je, kdo je vlastně ten důstojník Claude Ngoy, který, zdá se, za tímto "lovem kryptidů" v konžské džungli stojí... Základnu Lovců kryptidů v jižním Londýně mezitím hlídá Pierrova přítelkyně Kate. Jakýsi neznámý muž, který budovu navštívil, jí však hodlá ublížit...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: KREV V DŽUNGLI, ČÁST TŘETÍ:
Kate musela něco rychle udělat. Uviděla, jak se čepel nože zaleskla. Bleskově zavřela dveře zrovna ve chvíli, kdy k ní podivný návštěvník natahoval ruku. Zakřičel, když mu dveře ruku přiskříply. Nůž se zabodl do podlahy. Kate uhodila pěstí do červeného tlačítka asi tak metr od dveří vedle věšáku. Darebák, otevírající dveře a sahající po muži, náhle spatřil, jak se přímo před ním vysunula ze zdi laserová puška. Dala mu ránu a on se odkolébal před dveře. Kate zmáčkla další tlačítko na zdi, a dvě laserové pušky se vysunuly ze zdi, každá po jedné straně dveří. Teď dostal muž takovou ránu laserem do zad, že odletěl až na silnici. Měl štěstí, že po ní nejelo žádné auto, jinak by bylo po něm. Kate zmáčkla další cuplík, a dveře se zamknuly. Další stisknutí, a laserové pušky venku se už jen zaměřovaly na pomalu vstávajícího muže. Jakmile si všiml, že jej hlavně pušek automaticky sledují, dal se na bezhlavý útěk. Zastavil se až tak o padesát metrů dál, za rohem domu. "Je tam nějaká... Ehm... Mladá slečna," řekl tento až tyransky působící chlápek svému komplicovi. "Che, to tě takhle zřídila?" zachechtal se jeho kolega. V ulici se hned objevilo deset dalších chlápků a nahlas se smáli. Vyrušilo je zvonění telefonu. "Tak co, jak to jde?" ozval se z mobilu stařecký hlas. "Ne moc dobře. Do té základny se asi nedostaneme. Někdo ji hlídá. Ale i kdyby budova nebyla hlídána, mají tam pořádný arzenál," řekl ten zmožený zločinec. "No dobrá," ozvalo se z telefonu, "uvidíme, co se dá dělat, Deane. Navrhuju hodit jim tam třeba granát." Všichni ti darebové se zachechtali. Právě poslouchali svého šéfa, Gregory Martina... Jack šel mlčky noční džunglí. Samopal se neustále dotýkal jeho zad. Občas se otočil, aby zkontroloval, že je Pauline, jež byla stále v bezvědomí, a nesli ji dva vojáci, v pořádku. Roger se už probíral. Jack mu musel při pochodu všechno krátce vysvětlit. Rogera velmi popudilo, že u sebe neměl laserovou pistoli. Jak někdo z vojáků poznamenal, "tahle technologie by mohla být užita v jejich prospěch". Pomalu postupovali pralesem dál. Pochod se zdál být nekonečný. A pak náhle, zcela neočekávaně, ozvalo se z prapodivné blízkosti hlasité zahoukání. Jack zpozorněl, Roger také, a Pauline to probralo. Vojáci trochu znejistěli. "Tenhle zvuk jsem v lese ještě neslyšel," řekl jeden z nich. "Chytíme to?!" zeptal se druhý. Jiní sprostě nadávali. Chtěli už být v táboře a nezabývat se odchytem nějakého dalšího kryptida, zvláště poté, co se jim kvůli zásahu Lovců kryptidů nepodařilo chytit Mokele Mbembe. "Hele!" zvolal jeden voják a posvítil na cosi drsného, se zvláštními, rohovitými výrůstky. Vypadalo to jako stěna. Voják se toho letmo dotkl. Zvíře, ze kterého byl vidět jen bok, a hlava a ocas byly schovány mezi houštinami, se prudce pohnulo. Vojáci se začali řehtat. Zvíře vystrčilo z houštin hlavu. Vypadalo tak mírně, a tak polekaně. A přitom měřilo na výšku minimálně tři, možná čtyři metry. "To je Mbielu-mbielu-mbielu. Vypadá úplně jako Stegosaurus," zašeptal vzrušeně Jack. "Teď není čas na to, abychom ho chytili," řekl ten voják, který se ho prve dotkl, "ale vrátíme se pro něj." Byla to jeho poslední slova. Dva metr dlouhé bodce na ocasu Mbielu-mbielu-mbielu probodly jeho záda a břicho skrz na skrz. Zmasakrovaný voják dopadl po prudkém úderu a bodnutí asi o pět metrů dál. Vojákům se začaly klepat ruce. Jeden z nich vytáhl samopal. Střílel, co to šlo, ale kulky se od tvrdé kůže Mbielu jen odrážely. Řvoucí čtyřnohý netvor s trojúhelníkovitými pláty na zádech a mávajícím ocasem se hnal přímo proti němu. Zadupal ho jako mravence. Mezi vojáky nastal zmatek. Mbielu, přestože nevypadalo vůbec naštvaně, mávalo ocasem ze strany na strany, zasahovalo jednoho vojáka po druhém. Jack, Roger a trochu malátná Pauline se toho rozhodli využít a dali se na útěk. Bohužel je přitom následovali i čtyři ozbrojení vojáci. Nehodlali Lovce kryptidů ztratit. Z mely vyvázli ještě tři další vojáci. Dali se na útěk opačným směrem. Zcela udýchaní zakopávali o padlé kmeny stromu, malé větvičky je bičovaly do očí... A když si mysleli, že jsou z nejhoršího venku, uslyšel šelest. Jeden z nich vyděšeně cosi vyhrkl. Pak mu hrdlo stiskla ruka ve spandexové rukavici. "Kde jsou?" zasyčel útočník. Byl to Akihiko. Už hledal Jacka, Rogera a Pauline. Voják sice neodpověděl, protože omdlel, a další dva se dali do běhu, ale Akihikova kovová tyč je pár ranami povalila na zem. Nezbývalo jim, než zuřivému Japonci mnohé vysvětlit...


Svítalo. Nad konžským pralesem panoval celkem klid. Jen malé letadlo svištělo nad vší zelení jako o závod. Seděli v něm Ewet a Fahad. Helikoptéra, kterou "sledovali" pomocí radaru, přestože ji ještě nezahlédli, už někam přistávala. Brzy se měli dozvědět, kam hodlali vojáci přenést Mokele Mbembe vzdušnou cestou. To, co se před nimi objevilo, byla nádhera. Skály porostlé džunglí, ozářené ranním sluncem. Ewet zde již jednou byl. Tady přece Jack, Pierre a jeho dnes již zesnulá sestra Sabine nalezli jeskyni, jež byla domovem obávaného Kongamata, přežívajícího ptakoještěra. Tak sem mělo být Mokele Mbembe přeneseno? Ale proč? Fahad kontaktoval vysílačkou Pierra, jenž zůstal ve vesnici. "Co máš v plánu?" zeptal se ho. "Hm," zamyslel se nejistě Pierre, "asi počkám, až Akihiko zachrání Jacka a ostatní, a přivede je sem. I když mi říkal, že mi asi dá souřadnice vojenského tábora, a já tam zasáhnu ve chvíli, kdy Jacka, Rogera a Pauline budou chtít popravit. Prý mu to vyzvonili vojáci, které v noci v džungli vypátral a přepadl, a ranami holí do hlavy možná navždy uspal." Jack, Roger a Pauline byli čtyřmi vojáky, kteří je neztratili z dohledu, nakonec skutečně přivedeni do tábora. Přestoupili před důstojníka Claude Ngoye. Byl to sice Konžan, ale měl takové zlé rysy. Koutky jeho úst byly až tak zvláštně pozdviženy, jako by se neustále zle usmíval. Jack si pořádně prohlédl jeho oblek. "Vy jste konžská armáda?" zeptal se ho sebejistě. "Popravdě, hochu, ne," odpověděl Claude Ngoy, "odkud jsme ti může být jedno. Nebudeš to potřebovat vědět." "Chytáte kryptidy pro někoho? Nebo pro sebe?" zeptal se Jack. "Nebudu ti odpovídat," pousmál se Ngoy. Bylo na něm vidět, že ho tyto sebejisté otázky pořádně dopálily. "Zastřelit!" poručil. Kdyby věděl, že na tento povel dostane ránu laserem, asi by ta slova nevyslovil. Akihiko střílel z houštin po všech vojácích. Roger a Pauline utíkali k němu. Akihiko okamžitě pomocí vysílačky poručil Pierrovi, aby sem přiběhl. Jeho pomoc by se teď hodila. Jack se překvapivě nedal na útěk. Umínil si, že vtrhne do velitelského stanu a zjistí, co jsou tito vojáci zač. Neměl na to ale moc času. Do stanu hned vtrhl jakýsi svalouč bílé pleti. Jack mu dal kopanec do břicha, takže se nepřítel hned svalil. Jack popadl pár papírů ze stolu. Chytal se je odnést. Jenže na vteřinu se musel zastavit jako solný sloup. Oči se mu rozevřely. To, co viděl na jednom z papírů, byla mapa. Byly na ní vyznačeny jisté body. Místa, která kdysi s Pierrem a Sabine navštívil. A pak, vedle mapy, jméno Zhou Len... Tady něco nehrálo! Jack vyběhl ze stanu. Akihiko laserem odstřelil, vojáka, který se chystal po Jackovi vypálit z kulometu. Jackovi se v hlavě budoval obrázek toho, kde hledat původ této vojenské expedice. Zhou Len... Toho přece zabil v New Yorku... Ale jeho kolega je přece na svobodě, ne? Jack už byl z tábora skoro venku. Pak ho ale chytili dva vojáci za ramena a odvlekli do nedalekého křoví. Střelba samopaly donutila Akihika, Rogera a Pauline, aby se stáhli. Nehodlali se vzdát, ovšem místo, kde stáli, je činilo zranitelnými. Vojáci pevně drželi Jacka. Stoupl si před něj Claude Ngoy. "Co jste si to od nás vypůjčil?" zachechtal se. Vytrhl Jackovi papíry z ruky. Jack setřásl oba vojáky a dal jim pár ran pěstí. Pak chytil Ngoye za ruku. Papíry z ní vypadly. Jack se roztřásl. Ta ruka, kterou držel... To nebyla lidská ruka... Byl to nějaký polotekutý sliz, prsty se prodlužovaly, ruka se zvětšovala, a celá zezelenala... I obličej Claude Ngoye se stával zrůdnějším... Pierre utíkal směrem k vojenskému táboru. Při běhu dostal ránu klackem do hlavy. Spadl na obličej. Zvedl se, utřel si krev, která mu vytekla z nosu, a zlostí mu začaly drkotat zuby... Ten, kdo ho právě napadl, nebyl nikdo jiný, než Sam Weber...

Kdo nebo spíš co je zač Claude Ngoy? Co tady dělá Sam Weber, bývalý pomocník Zhou Lena a vrah Pierrovy sestry? Zjistí Fahad a Ewet, proč mělo být Mokele Mbembe přeneseno do skal? Nachází se tam nějaká základna či co? A proč se navíc muži Gregoryho Martina hodlají vtrhnout do základny Lovců kryptidů na předměstí Londýna? Pokračování příště!

Lovci kryptidů 2: Krev v džungli (2/5)

13. ledna 2018 v 9:39 | HAAS
Šestice Lovců kryptidů zamířila do Konga. Pro některé členy týmu je to starý rajón, pro jiné zase úplně nové prostředí. Cíl mise je však jasně daný: zjistit, proč se po džungli, která je, jak ve čtvrté kapitole první série tehdy ještě začínající Lovci kryptidů zjistili, plná tajuplných tvorů, potulují vojáci. Něco tady nesedí... Naši přátelé musí zjistit, co se děje!

LOVCI KRYPTIDŮ 2: KREV V DŽUNGLI, ČÁST DRUHÁ:
Houštiny se roztřásly. Prohnal se jimi hbitý muž malého vzrůstu. Jeho bosé nohy se zarývaly do měkké půdy. Běžel tak obratně, že se jeho chodidla vyhýbala všem ostrým kamenům a klackům. Vždy se mu podařilo uhnout i pod tou nejnižší větví, která by mu nemilosrdně vypíchla oko. Neměl u sebe nic. Přesto tak naléhavě kamsi pospíchal. Nevěděl, že ho přitom sledují oči jiného muže. Byl mu velmi podobný. Oba to byli místní obyvatelé. Ale každý z nich patřil k jiné straně. Chlapík, který běžce sledoval, utíkal potichu za ním. Jeho vypracované lýtkové svaly a bronzová kůže svítily, když se na pár setin vteřiny ocitly pod slunečním svitem, pronikajícím do pralesa skrze mezery mezi listy pralesních gigantů. První muž neměl o špehovi potuchy. Doběhl do vojenského tábora. Napřed se zdálo, že skoro vrazí do hlavního stanu na jeho okraji. Obratně se však zastavil a vyslovil jakési jméno: "Claude Ngoy". Ze stanu vyšel voják v důstojnickém obleku. Byl však značně zašpiněný. Rysy jeho obličeje a barva pleti prozrazovaly, že je to též Konžan. Prazvláštně se usmál. Chyběly mu dva přední řezáky: jeden vpravo nahoře a druhý vlevo dole. "Říkejte mi důstojníku Ngoy. Nesluší se, abyste mi říkal vlastním jménem," řekl podrážděně, což se po jeho úsměvu nedalo očekávat. Špion, skrytý za keřem jen pár metrů od nich, vyzvěděl všechno, co si pověděli. Chystal se z tábora odejít, ale plán mu překazila skupina vojáků, jež se vydala na pochod z tábora kamsi do džungle. Špeh, skrývající se před vojáky, kráčejícími okolo křoviska, přemýšlel, zda má sledovat je, nebo se vrátit domů. Nakonec zvolil druhou možnost... Už se stmívalo. Velké rovníkové slunce před pár minutami zašlo. Muž bronzové pleti zabušil na dveře chatky. Ani nemusel čekat, a už je otevřela Pauline. "Stalo se něco?" zeptala se. "Musím mluvit s panem Owenem, rychle!" řekl nedočkavě ten konžský chlapík. Pauline jej k němu dovedla. Jack si zrovna četl knížku v posteli a chystal se ke spánku. Byl trochu překvapen, když byl zastižen Konžanem, jak je rozvalený na lůžku v županu. "Pane Owene, sledoval jsem toho muže z naší vesnice. Někteří z nás se obávali, že má s vojáky něco společného, a bohužel je to pravda. Setkal se tam s důstojníkem, jehož jméno je Claude Ngoy. Pověděl mu, že v roklině kousek odsud nalezl mladé Mokele Mbembe. Skupina vojáků se tam pak vydala, aby zvíře chytila!" Jack vyskočil z postele. Rychle se převlékl do spandexu, Pauline udělala to samé. Jack okamžitě podal zprávu ostatním Lovcům kryptidů. Pauline trochu zarazilo, že jí Jack řekl, aby šla s ním, a že si vezmou jen jednoho dalšího Lovce kryptidů. Jack byl pro Rogera. "Nevíme, co chtějí s tím zvířetem udělat, zatím nevíme nic. To je každopádně typické pro začátek každé mise," řekl jí spěšně Jack, když se ve dveřích objevil Roger, "vojáci jsou v přesile. Nevíme, čeho je ten Ngoy schopný, ani co chce s Mokele Mbembe udělat. Každopádně to musíme zjistit, a potřebujeme někoho, aby nám kryl záda. Akihiko a Fahad zůstanou ve vesnici. Jestli se s námi něco stane, Akihiko nás vypátrá. A Pierra bych tam radši nebral." Špeh z vesnice jim jen sdělil, kam vojáci šli. Jack mu jen řekl, že to místo moc dobře zná. Pochopitelně, vždyť šlo o to údolí, kde kdysi s Pierrem a Sabine Leroyovými objevili samici Mokele Mbembe s mládětem. Mladé zvíře, po kterém vojáci pasou, je zřejmě jen odrostlý jedinec, jehož kdysi studovali... Pochod džunglí po setmění byl náročný. S každým šelestem zhasínali Jack, Pauline a Roger svítilny. Když je však rozsvítili, viděli zase na všechno. Tiskli v rukou své laserové pistole. Asi po dvou hodinách se jim podařilo dosáhnout údolí. Čekalo je tu nepříjemné překvapení. "Kruci," řekl Roger, když, jak poznamenal, něco vyšlápl. Ale nebylo to přesně to, co si myslel. "Je to tekutý," poznamenal, "ale fuj! Je to krev!" Šlápl do louže krve. A nacházely se tu další. "Lidská?" zeptala se Pauline. "Nejspíš," odpověděl Jack. "Tahle nepatří plazu," dodal. "Takže se tu něco stalo," doplnil Roger. "Už to tak vypadá," pokýval hlavou Jack a posvítil si na okolí. Náhle se ozvalo zvolání. Trojka Lovců kryptidů se rozběhla tím směrem, odkud vycházelo. Skryli se mezi keři na svahu. Tam dole se nacházelo mladé Mokele Mbembe, ovázané řetězi připevněnými do země kovovými kolíky. "Co to sakra dělaj?" zeptal se Roger. "Loví kryptidy. Ale pořád nevíme proč," řekl Jack. Vojáci tam dole na sebe hulákali. Po chvíli se nad džunglí ozval zvuk helikoptéry. Větvemi stromů se dolů prodral spuštěný řetěz. Vojáci ho připoutali k řetězům na zádech houkajícího zvířete. Chtěli ho vytáhnout nahoru a někam odnést. "Tak dost, teď by mu vážně ublížili!" řekl Jack. Vytáhl laserovou pistoli a odpálil dva vojáky zaráz. Zařvali bolestí i šokem a dopadli nějakých deset metrů dál, a omdleli. Ostatní se hrozně vyděsili, vytasili zbraně, ale dostávali jednu ránu za druhou. Pauline během střelby zavolala Akihikovi, aby se ve vesnici kdyžtak připravili. Jediná rána laserem přeťala mohutný řetěz čnící z oblohy. "Ať Ewet ve vesnici vezme své letadlo a letí za tou helikoptérou! Ať si s sebou vezme třeba Fahada!" řekl Jack a Pauline to okamžitě sdělila Akihikovi přes speciální komunikační zařízení Lovců kryptidů. Roger a Jack sjeli ze svahu, stříleli do vojáků lasery a hnali se k vyděšenému zvířeti...


Všichni vojáci byli na čas odrovnaní. Helikoptéra odlétala. To ale nebyl konec problémů. Jack moc dobře věděl, že pilot teď volá na svou základnu, ať už byla kdekoliv, a informuje své komplice o tom, že se právě v džungli přihodilo něco zvláštního, něco "laserového". Pár laserových střel přeťalo všechny řetězy, kterým bylo chudák mladé Mokele Mbembe svázáno. Postavilo se. Naštěstí nebylo zraněno. Žádná krev. Zdvihlo krk, který se tyčil asi metr nad Jackovou hlavou, a odkráčelo pryč. Jack a Roger si prohlíželi ležící vojáky. Mnozí z nich se už zvedali. Jack přitiskl jednoho k zemi. "Co jste zač? Co tady děláte?! Mluv, sakra!" řekl mu a zamířil mu laserovkou na čelo. "Lovíme kryptidy, ne?" řekl voják. Jacka zezadu další voják kopl do zad. Roger ho odstřelil svou laserovkou, ovšem další voják zase samopalem rozstřelil jeho pistoli a dal mu pažbou ránu do hlavy. Pauline to sledovala ze svahu. Když viděla, co se děje s jejím kolegou a s jejím přítelem, pokusila se je zachránit. Začala střílet jeden laser za druhým. Pár vojáků odrovnala, pak ji však zezadu chytila neznámá ruka a praštila jí do hlavy. Při přestřelce totiž někteří vojáci zavolali svým komplicům. Ti jim sem přišli pomoci. Vypadali zuřivě. Sešli ze svahu, držíce Pauline za ruce tak silně, že je jí div nezlomili. Jack, který byl jediný při vědomí, byl držen třemi vojáky kolem ramen a krku. "Proč jste to zvíře zachránili?!" řval na něj jeden voják. "Proč jste ho vy chtěli někam přenést?!" zařval na něj Jack, pak mu však jeden voják stiskl hrdlo. "Tohle je naše území. Co tu s těma zvířatama děláme, to je na nás," chopil se slova ten voják. "Myslím, že vás odvedeme do našeho tábora, kde s vámi důstojník udělá krátký proces. Nevím, kdo jste..." "To byste se divil, kdybyste to věděl. Stačí si přečíst nápis na mém obleku..." "... ale nebude škoda, když se oficiálně ztratíte v pralese a zemřete tu." Tisíce kilometrů od dějiště tohoto zápasu si Kate prohlížela fotky Lovců kryptidů v jejich základně, kterou hlídala. Čím víc jich viděla, tím méně měla pocit, že se jí Pierre jen tak vychloubá. Všechno to, co jí o sobě pověděl, byla pravda. Všechny ty fotky s kryptidy to dokazovaly... Zazvonil zvonek. Kate šla otevřít. Muž, který se před ní objevil, vypadal šokovaně. Očividně jej překvapilo, že v budově někdo je. Chvíli ze sebe nemohl vymáčknout slovo. Vypadal dost nejistě. A pak si Kate všimla, že zajel rukou do kapsy. Nenápadně začal vytahovat rukojeť nože... Kate začalo bít srdce jako o závod...

Kdo je ten Claude Ngoy? Proč jeho vojáci loví kryptidy? Přežijí Jack, Pauline a Roger setkání s takovým darebákem, nebo je Akihiko včas zachrání? Zjistí Fahad, kam míří helikoptéra, jež měla přenést odchycené Mokele Mbembe neznámo kam? Co čeká v konžské džungli Pierra? A konečně, co má znamenat ta podivná návštěva na jihu Londýna? Jakému nebezpečí bude muset Kate čelit? Čtěte další část, a něco z toho se dozvíte...

Lovci kryptidů 2: Krev v džungli (1/5)

6. ledna 2018 v 10:25 | HAAS
Poté, co Lovci kryptidů oslavili Vánoce, čeká je další vlna dobrodružství. Zprvu přírodovědecký tým pátrající po kryptidech se stal týmem bojovníků za bezpečí pro tato podivná, tajemná zvířata. Teď jsou to superhrdinové, bez nichž je náš svět uvrhnut ve velké nebezpečí. Jak se nedávno dozvěděli, Deylin Nieto a jeho inteligentní robot Metaller nejsou jejich jedinými nepřáteli, kteří mají s naší planetou jisté úmysly, a využívají k dosažení svých cílů kryptidy. Objevil se stařík Gregory Martin, schopný zastřelit jakéhokoliv kryptida. A zlý Sam Weber, vrah Pierrovy sestry, je už nějakou dobu na svobodě... Do toho všeho nyní přichází zpráva od jejich přítele, který je informuje o dění v jednom vzdáleném koutu světa, který už navštívili...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: KREV V DŽUNGLI, ČÁST PRVNÍ:
Kolem poněkud obyčejně vypadajícího patrového domu na jihu Londýna proběhl muž s tajemným výrazem ve vystrašeném obličeji. Rychle si nasadil přilbu, nasedl na svou červenou motorku a rozjel se tím směrem, odkud přijel. Mířil přímo do středu Londýna, doufaje, že unikne těm, kteří jej právě spatřili dělat před budovou něco, co se jim vůbec nelíbilo. Z garáže základny Lovců kryptidů vyjel rychle jako šílenec na motorce Roger Neill, a dal se do pronásledování toho muže. Vzápětí za ním vyrazil z garáže Cryptid Chaser, moderní, rychlé a autopilotem ovládané auto. Jakmile se dostal na hlavní vozovku, začal neznámý na motorce kličkovat. Přejížděl z jednoho pruhu do druhého, všude se ozývalo houkání vyděšených řidičů, jež si užívali poklidnou ranní cestu do práce. Roger se svou motorkou přeskakoval jedno auto po druhém, občas zakličkoval, a po chvíli se už dostal přímo za motorku vetřelce. Střelil do jeho zad laserový paprsek nejnižšího stupně. Muž spadl na okraji silnice. Kryt obličeje se při takovém pádu div nerozmlátil. Roger seskočil z motorky a přiběhl k němu, držíce laserovou pistoli u jeho krku. Z krásného černého vozu, jenž byl zaparkován opodál, vyběhli Akihiko s Fahadem. Jakmile je neznámý uviděl, sundal si svou přilbu a prudce ji hodil Rogerovi do obličeje. Roger vypálil paprsek, ale netrefil se. Neznámý vytáhl pistoli a začal střílet po Akihikovi. Avšak reakce zuřivého Japonce naprosto předčily jeho očekávání. Jedna rána proslulou kovou tyčí, a pistole ležela na zemi. Pak dostal muž kopanec do břicha od Fahada. Padl na zem. Akihiko vytáhl z jeho kapsy fotoaparát. "Co to sakra děláte?!" zařval muž. "Vymazal jsem ty fotky," odpověděl klidně Akihiko, "člověk musí být opatrný." K muži přišel Roger, chytil ho za paži a s násilím jej postavil na nohy. "Proč jste si fotil základnu Lovců kryptidů? Tak proč?!" ptal se ho. Muž neodpovídal. "Pobíhal jste kolem naší základny a fotil si každý detail. Nemyslete si, že jsme vás neviděli. Začala nám pracovní doba a všichni jsme už byli vzhůru," řekl mu Fahad. "Neřeknu Vám nic," řekl ten chlápek. Roger se na něj pořádně podíval. Náhle pohnul obočím, něco si totiž uvědomil. "No jistě! Vy jste byl nedávno ve Wolverhamptonu! Ten vousáč, který tam byl s Gregorym Martinem! Nechal jste se oholit?" vyhrkl a při posledních slovech se zasmál. "Pokud nebudete mluvit," řekl Akihiko a po očku se podíval na všechny ty lidi kolem, kteří sledovali tři muže v černém spandexu, jak obklíčili a mluvili s jakýmsi obyčejným chlapíkem, "budeme vás muset odvést na policii. Věřte mi, jsou to naši kámoši, ti z vás už všechny informace dostanou." "Tak ať," usmál se drze chlápek... V městském parku spolu na lavičce seděli Pierre a Kate, a Pierre se hrozně chlubil tím, co zrovna nedávno prožil ve Wolverhamptonu. Teprve, když mu to začalo být trapné, změnil téma, ale protože nevěděl, o čem má mluvit, a podotkl, že "jeho angličtina je přece jen limitovaná", mluvil už jen o počasí, o tom, jak by si přál, aby nasněžilo, aby byla trochu zima. "Jaké je to být Lovcem kryptidů?" zeptala se pak Kate, čímž byl Pierre velmi překvapen. Znovu se chystal rozpovídat se o své práci. "Nemohla bych vám třeba s něčím pomoct? Dost by mě to zajímalo," řekla Kate ještě předtím, než stačil Pierre něco říct. "Ehm, no... Nebylo by špatný, kdybys nám občas pomohla nebo... He, třeba se stala i členkou týmu... Jo, to jo... Řeknu to Jacku Owenovi, tomu drsnýmu hezounovi, co nás vede. Osobně se s ním znám už spoustu let, ale občas je taky trochu mimo..." "Taky?" "Nesměj se mi. Říkal jsem, že moje angličtina je trochu limitovaná." Pierrovi zazvonil telefon. Právě mu volal Jack. Na Pierrovy otázky však nebyl čas. Jack ho informoval o tom, že by se měl co nejdříve připravit na další nečekanou akci.


Pierre se dostavil do základny. Zastihl Rogera, Fahada a Akihika, jak Jackovi sdělují, že muže, který si fotografoval jejich základnu, zrovna předali policii. Pauline měla plné ruce práce s balením svého kufru. "Doporučuju vám vzít si několik spandexových obleků. V naší příští destinaci je pořádně horko. Jak už víme," řekl Jack a s poslední větou položil ruku na Pierrovo rameno. "Kam se jede, šéfe?" zeptal se neklidně Pierre. "Volal mi Ewet*, náš starý známý z Konga," řekl Jack. "Propána, já mu zapomněl poslat Vánoční přání," zasmál se Pierre, "to se asi hodně zlobil, co?" Podíval se na ostatní. "Je to můj starý spolužák, je z Konga, ale vyrůstal ve Francii," dodal. "Konžským pralesem se potuluje přinejmenším jedna, ale možná i dvě skupiny vojáků. Ewet řekl, že chytají kryptidy. Protože se ví, kde se nachází doupě Mokele Mbembe, je podle Eweta dost pravděpodobné, že tam vtrhnou a ta zvířata odchytnou. Nevíme proč. Nikdo o tom neví. Vojáci se prý usídlili na malé vykácené ploše nedaleko Ewetovy vesnice. Troufám si říct, že o téhle tajné vojenské akci ví jen pár desítek lidí na téhle planetě," řekl Jack. "Jacku," řekl ještě Pierre, "vadilo by Ti, kdyby občas základnu obhlídla ta má přítelkyně? Když se tady potuloval nějaký bastard..." Jack souhlasil. Pak vyrazili do Konga. Let z Londýna do New Yorku byl kvůli odletu speciálního letadla, pouze pro Lovce kryptidů, zpožděn o hodinu. Lidé nadávali. Kdyby tak věděli, že jejich let byl zpožděn kvůli tak důležitým věcem... Druhý den ráno přiletěl tým na malé konžské letiště. Šlo o to samé konžské letiště, na němž Jack, Pierre a jeho zesnulá sestra už kdysi stáli, když sem přijeli "jen tak" pátrat po místních kryptidech. V době, kdy většina vědců, včetně samotného Jacka, existenci většiny kryptidů zavrhovala. To bylo dávno předtím, než se vynořili darebáci jako Zhou Len nebo Deylin Nieto, kteří s nimi měli, a v případě Nieta mají, své úmysly. Pozdravili se s Ewetem, který, jak Jack řekl, vůbec nezestárl. Ba naopak, zdálo se, že je ještě mladší. Ewet se smál a říkal, že to dělá to africké slunce. "Pierre, kamaráde," řekl Ewet, "Váš tým se pořádně rozrostl. Už jsem o něm mnohé slyšel. Ale kde máš Sabine?" Teprve teď si Pierre uvědomil, že svého dávného spolužáka neinformoval o smrti své sestry. Pierre se otočil a odešel. Nechtěl, aby ostatní viděli, že mu začaly téct slzy. "Sabine byla zastřelena. Je to už nějaký rok a půl, snad víc," řekl Jack tiše Ewetovi. Ewet trochu poděšeně pokýval hlavou. "Pierre, dám vám čaj," řekl. Ale Pierre jen mávl rukou a odešel do domku, v němž měli po zbytek dne zůstat. Zavřel se tam ve svém pokoji a po zbytek dne už ho nikdo neviděl. Jackovi se živě vybavily scény z Tokia. Kdyby teď Pierre kvůli tomu, že mu chybí sestra, udělal nějakou chybu, všichni by za to zaplatili. "Kryptidů tu žije spousta," řekl u čaje Ewet, "četli jste ten nedávný rozhovor s Adalbertem Thompsonem?** Sice do Konga nezavítal už řádku let, ale nedávno s ním v Telegraphu mluvili o jeho zážitcích z pralesa. Zažil toho mnohem víc, než my. Ale nikdy na to nezapomenu. Ten náš výlet a ty jeskyně a tak..." "Ano, Adalberta znám," pokýval hlavou Jack. "Každopádně co se tady děje?" zeptal se. "Nevím přesně," odpověděl Ewet, "ale mám pocit, že má někdo spadeno na místní kryptidy. Džunglí se potulují chlapi v maskáčích. Jeden chlápek z vesnice mi říkal, že dokonce poblíž jejich tábora, kam se ze zvědavosti vplížil, našel bednu, a v ní cosi pípajícího. Mám obavu z toho, že to bylo mládě Mokele Mbembe." "Ale proč?!" zděsil se Jack.

* - Ewet vystupoval ve čtvrté kapitole první série Lovců kryptidů, s názvem Obr z pralesa
** - Adalbert Thompson, hlavní postava mého příběhu Thompson kontra KryptoAfrika ze září 2011.

Přijel si někdo odchytit pár kryptidů? Nebo je pozabíjet? Ke komu vojáci patří? A proč si ten vousáč, nyní již bez vousů, fotografoval základnu Lovců kryptidů? Zvládne ji Kate pohlídat? Pokračování příště...
 
 

Reklama