Příběhy na vyprávění

Lovci kryptidů: Hon na lidožrouta (1/5)

13. května 2017 v 10:49 | HAAS
Před týdnem jsem dopsal díl Černá stopa, nyní je na čase vrátit se k Lovcům kyptidů a zažít s nimi další fascinující cestu... Od posledního dobrodružství, převážně se odehrávajícího v Číně, se mnoho změnilo. Ale naši přátelé to i tak nebudou mít jednoduché...

LOVCI KRYPTIDŮ: HON NA LIDOŽROUTA, ČÁST PRVNÍ:
Jakýsi muž oblečený v dlouhém kabátu, hnědém plstěném klobouku a s hůlkou v ruce vystoupil ze sytě červeného auta. Kráčel k třípatrové budově, která zapadala mezi ostatní. Byla šedá, s výraznými a velkými okny, za nimiž sedělo několik mužů. Muž došel k domu a pomalu vytáhl z kapsy klíč. Odemknul dveře jak jen tiše mohl. Když byl uvnitř, dveře pomaloučku zavřel. Nyní vytáhl z kapsy pistoli. Dlouhým revolverem byl připraven zasáhnout jakéhokoliv z těch, kteří zde již byli. Těžko říci, co měl v plánu. "Ha, odhalil jsem Tě!" vykřikl kdosi. Dveře jedné místnosti se náhle otevřeli a před mužem stanul Jack Owen. "Teď to schytáš, spratku!" zakřičel ten podivně oblečený člověk. Jack se zasmál. Malá železná destička, připevněná na omítce zdi, se náhle odsunula. Její místo teď zaujala laserová puška. Mířila na zločince a chybělo jen málo k tomu, aby jej zasáhla. "Dobře, dobře, to stačí!" zavelel Jack. "OK, rozumím!" ozval se Pierrův hlas. Laserová puška se zase zasunula. "Páni, to bylo dobré. Hlavně jak jsi mě překvapil," usmál se ten zločinec, sundal si klobouk i kabát, zahodil hůl a náhle z něj byl Akihiko. "Systém funguje skvěle. Jen ať se někdo pokusí vloupat se do naší základny," řekl Pierre, když k nim přišel. "Všechno je funkční, jde to tak jak má. Dokonalé," dodal. Od zatčení Zhou Lena uběhl už rok. Lovci kryptidů se rozrostli. Velel jim Jack, a do týmu patřili Pierre, Akihiko, Roger Neill a Fahad. Společně zakoupili moderní dům na předměstí Londýna, z něhož se stala jejich základna. Plánovali zde své expedice, scházeli se s novináři, připravovali různé akce a především pokládali toto místo za nedobytnou pevnost Lovců kryptidů. Nedávno si totiž pořídili velmi drahý obranný systém. Po celém domě se nacházela řada laserových pušek zasunutých ve zdi. Ať už by se snažil vloupat se k nim kdokoliv, pořádně by to schytal. Pierre byl na obranný systém hrdý, protože s nápadem přišel právě on. Zhou Len byl ve vězení. Pierre se s ním ještě jednou sešel, a to na své cestě do Číny. Zhou Len u výslechu řekl, že vraždu Sabine Leroyové opravdu zaplatil Samu Weberovi on. Zároveň přiznal, že veškeré záběry Nessie ze Skotska, které s pomocí Sabine ukradl též Weber, patřily jemu. Údajně byly zničeny při výbuchu jeho vily. To Lovce kryptidů zamrzelo nejvíce... Nyní se zdálo, že je již všechno v pořádku. Odpudivý a nebezpečný Zhou Len byl za mřížemi v Číně, Sam Weber byl vydán rodnému Estonsku a též si odpykával trest, a Lovci kryptidů, sice již před více než rokem zbaveni přítomnosti Pierrovy sestry, byli na tom dobře. Nyní se chystali na další výpravu. "Kontaktoval jsem Karthika Laghari, správce přírodní rezervace v indickém státě Odisha, a on mne informoval o všem, co si myslí a co ví o podivném obřím krokodýlovi, který již v oblasti zabil na třicet pět lidí," řekl Fahad na ranní schůzi, jen asi hodinu po Akihikově "vloupání". Na stůl pronikalo ranní sluneční světlo a ozařovalo údajné fotografie monstra, naskládané vedle sebe. "Podařilo se jim nalézt nehybná těla osmnácti obětí," pokračoval Fahad, "které zajisté dobře idenfitikovali. Mezi oběťmi je i nedávno zmizelý herec Shekhar Rakesh z Bollywoodu. Na dovolené se svými třemi dětmi byl tím obrovitým krokodýlem sežrán. Zvíře se prý zdržuje v rychleji proudících vodách, což je typické pro krokodýly." "Nebyl to třeba gaviál? Lidé si často myslí, že zahlédli něco neobvyklého, a přitom to bylo zvíře, jež znají. Gaviálové se v indickém státě Odisha vyskytují, vždyť se tam nachází jedna rezervace, kde jsou intenzivně chráněni," mluvil trochu pochybným tónem Jack.


"Spíše si myslím, že by to mohl být nějaký přežívající pravěký krokodýl. Hele, Sarcosuchus," řekl Pierre a ukázal obrázek. "No jo, jenže Sarcosuchus vyhynul před 95 miliony let a vůbec nežil v Indii," řekl na to Jack. "Tak Deinosuchus," usmál se Pierre a ukázal obrázek Deinosucha s Parasaurolophy z Prehistorického parku. "Ten žil v Texasu a vymizel kvůli ztrátě prostředí, například bažinatého pobřeží," zapochyboval Jack. "Tak to nemusí být žádný krokodýl z dob dinosaurů, ale třeba... Třeba něco evolučně nového," řekl Pierre. Různě se dohadovali a nakonec se rozhodli, že za dva týdny vyrazí do Indie a pokusí se toho tvora najít. Jack si stál za svým, mohl by to být gaviál, ten v období hnízdění může útočit na lidi, když si brání svá hnízda. Připouštěl však, že počet obětí je důkazem toho, že nějaký velký krokodýlí zabiják by se v indických řekách mohl vyskytovat. Po dlouhé cestě vlakem z Bombeje do Bhubaneswaru, hlavního města Odishy (čtěte též Urísa), dozvěděli se od místních více o tomto tajuplném živočichovi. Jeden starý muž, který zrovna s doutníkem v ruce seděl na rozvrzané dřevěné židli, nacházející se před poměrně honosným domkem na předměstí Bhubaneswaru, jim pověděl o tom, jak známý známého, který byl přítelem jeho známého, zemřel v čelistech toho lidožrouta. Muž zvíře proklínal a řekl o něm: "Je to démon." Příjezd do rezervace, v níž lidožrout údajně žije, nebyl nikterak pohodlný. Zadní kola auta zapadla v louži a kalná voda přitom zchladila Fahadův a Akihikův krk. "Asi hodně pršelo," řekl Pierre. S Rogerem a Jackem se pak snažili auto z louže dostat. Akihiko si mezitím všiml něčeho, co se mihlo v lese. Vyšel z auta a spatřil plazí šupiny. "Tak vysoko nad zemí? Hele, tamhle je nějaký hodně, hodně vysoký plaz!" křičel. A opravdu, šupiny velkého plaza se leskly vysoko nad zemí. Co to však bylo?

Pokračování příště! Dozvíte se, zda lidožravý krokodýl opravdu existuje a je-li skutečně zástupcem již dávno vymizelé fauny...

Lovci kryptidů: Černá stopa (6/6)

6. května 2017 v 12:47 | HAAS
Jack, Pierre a agenti z Kanady a Japonska se konečně dostali do Šanghaje, aby informovali místní policii o nebezpečích v sídle Zhou Lena, vzdáleném několik kilometrů v hustém lese. Agent ze Spojených arabských emirátů měl mezitím Zhou Lena hlídat v jeho vile. Podaří se našim přátelům nebezpečného zločince dopadnout?

LOVCI KRYPTIDŮ: ČERNÁ STOPA, ČÁST ŠESTÁ:
"Za chvíli jsme tam!" řekl Kanaďan, který krátce předtím Jackovi sdělil, že se jmenuje Roger Neill. Japonec se zase Pierrovi, s nímž si povídal, představil jako Akihiko. Auto jelo těsně před motorkou a s rychlostí se k policejní stanici přibližovali. Náhle nějaký muž skočil před Akihikovo auto. Nešlo včas zabrzdit. Akihiko okamžitě auto zastavil a přiřítila se k němu policie. "Ten muž je mrtvý! Přejel jste ho!" křičel policista na japonského agenta, který tomu stále nemohl uvěřit. "Ten muž před auto skočil! Viděl jsem to, přísahám!" řekl Pierre, ale policisté na něj neslyšeli. Oba muže okamžitě zavedli na policejní stanici. Roger s Jackem teď seděli na motorce, která stála v dlouhé koloně. "Viděl jste to? Nějaký sebevrah. Aby tak Zhou Len zavolal svým lidem, kteří jsou zde, v Šanghaji, a jeden z nich se za něj obětoval... Koukej, támhle ten muž s vysílačkou za rohem," mluvil. Okamžitě otočil motorku, ta nadskočila a vyjela po střeše luxusní červené limuzíny. Řidič i nějaká módní hvězda jedoucí na večírek se příšerně lekli. Motorka sjela z auta a pokračovala v cestě za roh. Tam se prudce zastavila. "Hele, šéfe, musím končit," řekl ten Číňan asi schválně anglicky, protože chtěl Rogera s Jackem vyprovokovat. "Tak dost, hra skončila, jste zatčen!" vykřikl kanadský agent. Muž však vytáhl pistoli a vystřelil po něm. Roger dostal přímý zásah. O vteřinu později kopl Jack muže do lokte a pistole mu vypadla z ruky. Následně ho kopancem do hlavy zbavil vědomí. Pak se přiřítil k Rogerovi. "Jsem v pohodě, škráblo mě to pod podpažím," řekl a křečovitě se usmál. Bylo to možná jen škrábnutí, ale tričko měl hned zakrvácené. Za Jackem a Rogerem náhle stáli dva policisté. Vyslýchali je, chtěli vědět, co se stalo. Nechtěli věřit tomu, že by po nich Číňan střílel a místo toho považovali za střelce Jacka, který měl v tu chvíli jeho pistoli. Oba též odvezli na policejní stanici. Až tam se dozvěděli, že Akihiko, Pierre, Jack a Roger patří k sobě. Bylo jim vysvětleno, co se děje ve vile Zhou Lena. Policie však nevypadala příliš zaujatě. "To není pravda. Zhou Len je poctivý podnikatel a vy jste sem přijeli, abyste ho okradli," zněla později odpověď policejního komisaře. "Takhle se tu chováte k cizincům?" řekl nebojácně Jack. "Vyšlete tam okamžitě nějaké jednotky," řekl již ošetřený Roger. "Jsem agentem z Kanady a tadyhle Akihiko je z Japonska. Copak nám nevěříte?" pokračoval. Jednání se táhlo příliš dlouho. Jack byl stále nervózní, neboť věděl, že již zajatý muž, jenž po Rogerovi vystřelil, byl spolu se sebevrahem informován Zhou Lenem o možném odhalení. A to znamenalo, že Zhou Len uprchl. Co je nyní s arabským agentem? Večer, tedy až po setmění, se konečně policejní auto vydalo k vile Zhou Lena. Na lesní cestě zastavilo. "Jdeme na záchod," řekli policisté. Jack, Akihiko a Pierre, natěsnaní vedle sebe na zadních sedadlech, div neotevřeli údivem pusu. "Vy jdete jako oba na záchod a tady?" řekl nevěřícně Jack. "My zpátky za minutku," usmál se policista. Nechali je odejít, a pak Jack vylezl z auta. V černočerné tmě nic neviděl. Tak rozsvítil baterku a posvítil na křoviny. "Přepadení," usmál se ten policista, na kterého posvítil. Rozhodně si neodskočil, naopak, někde vzal samopal a teď na Jacka mířil. Brzy přišel další. Zbraně vyhrabali někde v křoví. Auto pak obklopili ještě tři ozbrojenci. Jack vtrhl do auta a nastartoval ho. "U všech copánků!" vykřiklo pět ozbrojenců. Policisté totiž zapomněli vytáhnout klíčky z auta. Auto srazilo dva z ozbrojenců a pokračovalo v cestě k Zhou Lenově vile. "Tohle znamená jediné," řekl Akihiko, "ti policisté byli podvodníci." Brzy k vile dorazili...


Byl zrovna úplněk a tak celá zářila. Jack, Akihiko a Pierre vyběhli z auta a vrazili do vily. Nikdo zde nebyl. Jack se proto vydal do prvního patra. Tady našel arabského agenta. Byl spoutaný s roubíkem v puse a ponechán vlastnímu osudu jen tak ležel na podlaze. Jack ho osvobodil a agent mu řekl, že ani nečekal, že ho ještě uvidí. Prý měli být přepadeni. Slyšel to. Zhou Len je teď na heliportu kousek odsud a chystá se uniknout. "Dobrá," řekl Jack jako velitel, "dopadneme ho tam. Říkáte, že Mapusaura Xia si vzal s sebou. To je dobře. Nezahyne. V tomto domě také nikdo není? Dobře, že ne. Stačí už jen maličkost." Arabský agent, jménem Fahad, ukázal Jackovi, kde se nachází bomba. Dále už byla jen zapálena, naše čtyřka opustila vilu a ta vyletěla do povětří. "Tak, Zhou Lenova mučírna zničena," řekl Akihiko, dívaje se na hořící zbytky vily. Zřejmě se mu v hlavě promítaly nějaké vzpomínky. Zhou Len ho prý sám mlátil. Ve chvíli, kdy do lesa přijeli hasiči, aby požár uhasili, bylo už původně policejní auto blízko heliportu. Jack zaslechl kňourání Xia. Pak viděl velkou klec, přivázanou k vrtulníku, jak se s ní chystá vzlétnout. "Počkej, kámo, jdu s tebou!" křikl Pierre, uviděl totiž, že Jack se žene k helikoptéře. Skočil do ní ještě otevřenými dveřmi. Pak vzlétla. Pierre se chytil řetězu, který držel klec s vystrašeným Xiem. Šplhal nahoru. Na palubě vrtulníku mezitím docházelo ke strašné bitce mezi Jackem, Zhou Lenem a jeho pobočníkem. Jack už poněkolikáté zlomil Zhou Lenovi nos a jeho pobočník skončil s přeraženým palcem na levé ruce. Dveře helikoptéry byly stále otevřené. Pilot se na chvíli ze sedadla zvedl a uštědřil Jackovi ránu do hlavy. Ten mu to vše vrátil dvakrát tak silnou ranou. Usedl k řízení a tak vrtulník počal přistávat. Zhou Len však Jacka napadl zezadu a dal mu pěstí do oka. Jack se s bolestí svalil k zemi. "Ruce vzhůru," zaznělo. Pierre se konečně doškrábal na palubu. Vytáhl pistoli z kapsy a mířil na tři nebezpečné muže. Jack se vrátil k řízení. Dole už na ně čekala policie. Zhou Len byl zatčen... "Teda, řeknu Ti, kámo, tohle byla opravdu kryptozoologická výprava," řekl Pierre, když se s Jackem vrátili do Rakouska, a stáli na náměstí malé alpské vesničky. "To jo. Z Tatzelwurma jsme viděli jen málo. Zato jsme si užili nespoutané Mapusauří akce v Číně," odpověděl jeho kamarád a oba se nahlas rozesmáli...

Naši přátelé zažívají stále nebezpečnější dobrodružství! Kam se dostanou příště? Zjistí, proč Zhou Len zabil Pierrovu sestru? A je skutečně konec nebezpečím ze strany podlých lidí, nebo tato akce se Zhou Lenem všechno jen odstartovala? Možná, že se ještě budeme divit...

Lovci kryptidů: Černá stopa (5/6)

1. května 2017 v 10:28 | HAAS
Jak již víte, Pierre a Jack nakonec na policii nezavolali. Zhou Len je nechal unést, a dále je chtěl nechat sežrat Mapusaurem Xiem. Jackovi se však podařilo osvobodit se. Navíc zjistil, že Xiovi může sám poroučet. Ve sklepích Zhou Lenovy vily našel mnoho dalších mužů, kteří se pokusili Zhou Lena dostat, vždy však neúspěšně a měl je čekat stejný osud, jako Jack a Pierra. Nakonec muži nalezli Pierra, který se nehýbal...

LOVCI KRYPTIDŮ: ČERNÁ STOPA, ČÁST PÁTÁ:
"Určitě žije!" řekl ten Japonec. Jack dal Pierrovi facku na vzpamatování. "Co blbneš?!" křikl Pierre. Jackovi se ulevilo, stejně jako ostatním. Pierre žije. "No co, hrál jsem mrtvého, aby mě nesežral ten dinosaurus. Slyšel jsem, jak Zhou Len za dveřmi šeptá: 'Hehe, za chvíli bude po tobě, ty hrombidlo.' Tak jsem si řek, nenechám se sežrat, budu hrát mrtvého a pak se odsud nějak dostanu. Jenže vy jste byli rychlejší," vysvětloval Pierre, odcházeje s ostatními z místnosti. Náhle si Arab všiml dalšího strážce se samopalem. Vyběhl proti němu a dříve, než strážce mohl cokoliv udělat, dostal do obličeje takovou ránu, že omdlel. Arab popadl samopal a ukázal ostatním, ať za ním jdou. Japonec šel vedle něho a hned si začali povídat. Chtěli se pomstít Zhou Lenovi za to, že je zde ve sklepích dlouho držel. Jack a Pierre upalovali za nimi, protože tajní agenti šli poměrně rychle. Konečně dorazili do místnosti, kde měl Kanaďan dohlížet na Zhou Lena. Vousatý muž však ležel na zemi a z očí mu tekly slzy. Držel si ruku a naříkal. "Co se stalo, pane?" zeptal se starostlivě Jack a pomohl muži posadit se na zemi. Muž nejprve úpěl, ale pak začal mluvit: "Ten srab umí karate. Asi mi přeťal ruku vejpůl." "To nevadí," řekl agent ze Spojených arabských emirátů, "dohoníme ho. Zhou Len je pomalý jak šnek. Všichni za mnou! Do výtahu!" O pět minut později už stáli v přízemí vily. Jack odvedl Kanaďana pryč z domu. Jen co za sebou zavřeli vrátka před domem, obstoupila je banda deseti ozbrojenců. "Xiu, trhej!!!" zařval Jack. Překvapilo ho, že dinosaurus prorazil přízemní dveře a hned se na desítku mužů hnal. Vysvětlení zde bylo jediné: Xiu ve sklepě nezůstal, protože si ho Zhou Len vzal s sebou, když ze sklepa utekl. Nyní však zase poslouchal Jacka. Pět ozbrojenců se okamžitě dalo na útěk. Moc dobře věděli, jak silný tento malý Mapusaurus může být. Toho, který se jako první postavil zvířeti na odpor, kousl Xiu do kolene levé nohy. Muž pustil na zem samopal a začal řvát, zatímco Xiu mocně držel jeho koleno, přičemž se ozýval nechutný křupavý zvuk. Žádný ze zbývajících čtyřech schopných ozbrojenců se nesnažil Xia zastřelit. Věděli, že je to Zhou Lenův miláček. Zastřelit Xia se rovná nechat se zastřelit Zhou Lenem. Proto se snažili Xia, stále mocně zakousnutého, odtáhnout pryč. Očima je pozoroval, ale čelistmi stále držel koleno a mačkal už jen silněji a silněji. Z po zuby ozbrojených mužů se stali zoufalci. Jack mezitím odváděl Kanaďana hlouběji do lesa. Kanaďan mu řekl, že zde má svou motorku. Před třemi dny sem totiž přijel jakožto agent, aby dopadl Zhou Lena. A přijel právě na motorce, která byla kousek odsud zaparkována. "Vezmu Vás na policii do Šanghaje, je to kousek odsud. Za deset minut jsme tam," řekl vousáč. "Počkejte, a co Pierre a další dva agenti?" optal se Jack. "Ten Japonský pán tu má auto. Arab sem přišel pěšky, aby nebyl nápadný, ale všichni tři se vejdou do auta. Běžte jim honem říct, ať běží k tomu autu. Vím, kde je zaparkováno. Japonec tu byl přede mnou. Auto se nachází tak dvě stě metrů na severozápad odsud. Tak jim to běžte říct!" zněla rázná odpověď. Jack utíkal zpět do vily. Proběhl kolem ozbrojenců, stále se komicky snažících zachránit nohu svého kamaráda, který řval na celé kolo. Xiu už vrčel, nedělalo mu dobře, že ho další čtyři tahali za ocas. Nakonec pustil a po jednom rafl tak, že mu ukousl všechny prsty na pravé ruce-jen palec zůstal. To už však Jack dobíhal k vile. Uvnitř se však dělo něco neuvěřitelného...


Pierre vypadal jako boxer. Mlátil Zhou Lena tak dlouho, než nepřítel padl k zemi a sípal se slovy: "Ne! Ne! Už toho nechte!" "To máš za to, že jsi s pomocí Webera nechal v Kanadě zastřelit mou sestru, ty jeden pitomý ocelový ničemo!" křikl na něj Pierre a Zhou Len si po těch slovech dal instinktivně ruce před obličej. Také, že to bylo dobře, protože Pierre mu do rukou kopl-jinak by to schytal Zhou Lenův obličej. Arab a Japonec drželi v rukou samopaly a mířili na zuby cenícího sluhu a zbylého ozbrojeného vojáka, posledního, který ještě Zhou Lena chránil. "Poslyšte," vyrušil je tak trochu z "práce" Jack, "musíme na policii. Kanaďan mne vezme napřed! Vy nastoupíte do auta tohoto agenta a pojedete s ním." "A já zde zůstanu a budu na ty ničemy dohlížet," nabídl se arabský agent. "Dobrá," zasouhlasil Jack, "tak tedy vyražme!" Opět proběhli kolem ozbrojenců, kteří teď měli dočista jiné starosti. Ten s rozkousaným kolenem ležel na zádech a bědoval, další si hleděl svých ukousnutých prstů a další se snažil Xia dostat ze svého chodidla-Xiu se mu pořádně zakousl do prstů na noze. Další dva, které ty hrůzy ještě nepotkaly, vzali nohy na ramena, motivováni činem svých pěti kamarádů, kteří to udělali už tehdy, když se Xiu objevil. V autě Japonec vysvětloval Pierrovi, co se tu vlastně děje. Stejně jak Kanaďan mluvil k Jackovi při jízdě na motorce: "Zhou Len se zajímá o kryptidy, neboť jsou to podle něj výkonné stroje na zabíjení. Hodlal si vytvořit armádu kryptidů, složenou z Tatzelwurma, obrovského medvěda druhu Arctodus simus a monstra z Aricy, stejně jako se zajímá o Lochnesskou příšeru. Doufal, že některá ze zvířat možná prodá do zoo a získá tak velké peníze, ale především chtěl s jejich pomocí ovládnout svět. Zhou Len věří, že kryptidi jsou tak mocní. Myslí si, že by je vypustil do newyorských ulic a nechal tamní obyvatele požírat tak dlouho, až by to nějak padlo v jeho prospěch. Osobně si myslím, že není možné, aby ten hromotluk ovládl svět. Je to příliš hloupá myšlenka. Ta zvířata by ho sežrala dřív, než by je vůbec vypustil z vily, natožpak někam do Ameriky," vyprávěl Kanaďan a nakonec se zasmál. "Z celého světa sem mířili agenti, aby o něm něco zjistili, ale moc se nám to nedařilo. Vždy někoho zajal a několikrát už zabil. Ale teď je po všem," řekl ještě agent. Už byli v Šanghaji. Od policejní stanice je dělilo jen pár set metrů...

Poslední část již velmi brzy!!!

Lovci kryptidů: Černá stopa (4/6)

27. dubna 2017 v 10:53 | HAAS
V minulé části jste se dozvěděli, že Pierre s Jackem zamířili do Šanghaje, aby našli zločince Zhou Lena. Tajemný taxikář se je na něčí příkaz pokusil unést, ale Jackova pohotovost je zachránila. Zhou Lenovo sídlo našli v lese. Dostali se do něj a Zhou Lena zmlátili, ale překvapivě zjistili, že vlastní malého, masožravého dinosaura. Jak se tato záhada vyřeší?

LOVCI KRYPTIDŮ: ČERNÁ STOPA, ČÁST ČTVRTÁ:
Jack vytáhl mobilní telefon a zadal číslo čínské policie. V té chvíli mezi oba dva spadl plynový granát. "Pierre, uteč! Okamžitě!!!" řval dusící se Jack. Pierre byl však malátný a padl na zem, div si hlavu nerozbil. Z houštin vyběhli dva muži a oba odvlekli. Za oknem velké vily stál Zhou Len a sledoval jejich práci. Cenil zuby, oči měl přivřené a kapesníkem si utíral krev, mohutnými proudy tekoucí z jeho rozbitého nosu. Na svého sluhu něco zavolal čínsky a pak řekl: "Xiu!" To byl název malého masožravce, kterého používal k odstranění svých nepřátel. "Co... se... děje? Kde to... jsem?" ptal se Jack, když se probral. Ležel na lůžku v šedé místnosti. Oči ho pálily kvůli osvětlení na stropě. V místnosti nic kromě lůžka a jeho samotného nebylo. Jediným dalším předmětem snad byla pouta, kterými byl Jack k lůžku připoután. Rukama ani nohama nemohl hýbat. Palcem levé ruky se dotkl kapsy na kalhotách a tak zjsitil, že je odzbrojen, neboť v kapse nebyla jeho pistole. Velmi ho bolela hlava a vracely se mu záchvaty kašle. Volal o pomoc, ovšem nikde nikdo. Až po půl hodině, kdy si Jack řekl, že zde snad zahyne, přišel do místnosti ten sluha. Na vodítku vedl dravého dinosaura. "Líbí se Vám dinosaurus? Náš šéf říká, že toto malý Mapusaurus. On z Argentiny. My ho tam chytit před měsíci," usmíval se zlověstně ten darebák. "Nech toho řečnictví, pitomče, a pusť ho," řekl Zhou Len, náhle přicházející za sluhou. Sluha tedy odepnul malému Mapusaurovi vodítko. "Ne! To nemůžete udělat!" zařval Jack. "To teda můžeme udělat. Vlastně musíme, protože byste o všem informoval policii, světový tisk... A my bychom měli problémy," řekl arogantně Zhou Len a ani se při tom na Jacka nepodíval. Dinosaurus byl do místnosti vypuštěn a Jack mu byl ponechán na milost a nemilost. Nehýbal se. Překvapilo ho, že Mapusaurus nereagoval. Potom sklopil prsty levé ruky až k poutům a začal se pout mírně dotýkat. Trhanými pohyby prstů se snažil napodobit nějakého červa. Mapusaurus k poutům přiběhl a mohutně se Jackovi do ruky zakousl. Jack vykřikl. Křičel však spíše překvapením, než bolestí. Mapusaurus překousl pouta. Podivně se však na Jacka díval. V jeho očích bylo vidět, že má hlad. Jack velmi pomalu s pomocí osvobozené levé ruky odepnul pouta u pravé ruky a pak na nohou. Postavil se a přišel ke dveřím. Mapusaurus stál na jednom místě a očima ho pozoroval. Jack se přesvědčil, že dveře jsou zamčené. Začal tedy řvát: "Áu! Moje ruka! Dones mi mou ruku! Ty podlý dinosaure! Nééé! Umírám!!!" Pak si šel lehnout na lůžko. Po pětiminutém čekání přišel do místnosti sluha. Byla to reakce na Jackův řev, myslel si, že Jack je již mrtev. Nejprve ho překvapilo, že v místnosti není žádná krev. Mapusaurus u Jacka stál a zíral na sluhu. "Trhej, Xiu!" vykřikl Jack. Mapusaurus se na sluhu rozehnal. Za chvíli bylo slyšet strašného křiku v chodbě. Jack vyletěl z místnosti a spatřil sluhu zavírajícího se ve výtahu. Jen těsně unikl kousnutí od Mapusaura. "Dobrý," pomyslel si Jack, "to zvíře má mou důvěru. Nejspíše bylo vycvičeno tak, aby poslouchalo spíše autoritativní osoby. To mohl být Zhou Len, teď to jsem já, ale sluha autoritativní není a tak je kořistí." Jack vkročil do další místnosti. Překvapilo ho, kolik zbraní se zde nacházelo. Napadlo jej, že Zhou Len pravděpodobně nelegálně pašuje zbraně. Na malé poličce našel svou starou pistoli. Zasunul ji do kapsy a z místnosti odešel. Prošel chodbou a dorazil k dalším dveřím. "Jste zbabělec! Hnusný zbabělec! Jednou vás někdo dostane!" křičel někdo. "Buďte zticha. Brzo bude po Vás. Pokud vím, můj sluha právě došel pro Mapusaura Xiua, a ten Vás brzy sežere zaživa. Stejně jako jednoho čmuchala z Anglie," mluvil k němu Zhou Len. Osoba, která byla spoutána, mluvila s kanadským přízvukem. Jack nemeškal. Vtrhl do místnosti. "Tady je ten čmuchal z Anglie, Zhou Lene," řekl. Zhou Len přivřel oči s nápadnou zlostí. "Xiu, trhej!" křikl Jack na Mapusaura, stojícího vedle něho...


"Proboha, ne!" křičel Zhou Len. Mapusaurus se mu zakousl do nohy. Zhou Len zvíře odkopl, ale tím ho jen naštval. Xiu se do nohy znovu zakousl a sevřel stejně pevně jako dospělý aligátor. Zhou Len šíleně vyváděl, co jiného mu zbývalo. Jack osvobodil toho muže. Byl to jakýsi šedivý pán s plnovousem, oblečený pouze v bílém tričku a modrých kraťasech. "Děkuju Vám," řekl ten muž, "pracuji na průzkumu Zhou Lenova byznysu. Je to darebák, chtěl mne mučit, stejně jako Vás, jistě." "Ano, ale právě se potýká s jistými problémy," odpověděl Jack. Zhou Len však brzy zchladl. "Nech toho, Xiu!" křičel. Mapusaurus kousání nechal. Zhou Len měl sice poraněnou nohu, ale zase se zlověstně zasmál: "To se ještě uvidí, kdo se tu bude potýkat s problémy." Zmáčkl červené tlačítko na stěně. Do deseti vteřin stáli za Kanaďaněm a Jackem dva ozbrojenci. Do obličeje, krytého kuklou a červenými brýlemi, jim nebylo vidět. Měly samopaly a na oba muže mířili. "Xiu, trhej!" zařval teď Jack. A Mapusaurus poslechl. Jeden z mužů na dinosaura vystřelil, přičemž Zhou Len řval: "Ne! Můj miláček ne!" Muž včas netrefil. Mapusaurus ho však zakousl přímo do krku. Druhý muž začal ječet. Samopal mu spadl na zem a utíkal k výtahu, kterým odsud předtím unikl sluha. Mapusaurus ho však také zabil. "Postarejte se o něj," řekl Jack Kanaďanovi, podal mu svou pistoli a ukázal její hlavní na Zhou Lena, "musím zachránti svého francouzského kamaráda." Proběhl další, úzkou chodbou. Vtrhl do nějaké místnosti. K lůžku tam ležel připoután nějaký Japonec. Krátce Jackovi vysvětlil, proč je zde vězněn-ze stejného důvodu jako oni a jako Kanaďan. Poděkoval Jackovi za osvobození. V další místnosti nalezli oba muži nějakého agenta ze Spojených arabských emirátů. Též jej osvobodili, také to byl jistý bojovník, jenž se snažil Zhou Lena zneškodnit. V další místnosti našli Pierra. Bohužel nebyl při vědomí...

Jak toto napínavé dobrodružství se sklepích Zhou Lenovi vily dopadne? Podaří se našim přátelům, k nimž se nyní přidali jistý Japonec, Arab a Kanaďan, porazit Zhou Lena? A jak se tomuto muži Mapusaurus Xiu dostal do rukou? Naši přátelé netuší, že se dostávají do prostoru biologických zbraní!

Lovci kryptidů: Černá stopa (3/6)

23. dubna 2017 v 10:30 | HAAS
Z minulé části víte, že se naši přátelé dostali do velkého nebezpečí, když poblíž Tatzelwurmova doupěte vybuchla bomba. Lovec, který měl na zvíře zálusk, zemřel. Jackovi bylo jasné, že výprava do Rakouska končí... Po rozhovoru s Číňanem se naši přátelé vyrazí do Číny...

LOVCI KRYPTIDŮ: ČERNÁ STOPA, ČÁST TŘETÍ:
"A jsme v Šanghaji," řekl Pierre, "nádherné město. Ehm! Ehm!" a rozkašlal se. "Zdá se, že je tu nějaký hustý vzduch," řekl na to Jack a též se rozkašlal. Teprve vycházeli z letadla a šli po schodech, ale oba už kašlali jako diví. Když se trochu uklidnili a vydýchali v budově letiště, vydali se do města. Netušili, že je jim někdo v patách. "Zjistil jsem, kde sídlí Zhou Len," řekl konečně Jack, "navštívíme ho." "Nebojíš se?" řekl Pierre. "Myslím, že by se měl bát spíše Zhou Len," řekl na to Jack a oba se mocně rozesmáli. Taxikář, který se na ně díval, vypadal trochu zmateně. "Vezměte nás k Zhou Lenovi, pane," řekl Jack. Oba si nasedli do auta. Muž zavřel dveře a náhle mu někdo zavolal na mobil. Začal telefonní hovor, který trval tři minuty. Během této doby Jack a Pierre zvažovali, zda z auta nevystoupit, jelikož čekání bylo zdlouhavé. Nakonec se pán obrátil a usmál se na ně: "Já vezmu Vás k Zhou Lenovi. To ta budova ve městě. Veliká, že? Jo, já Vás vzít. Jo, vzít já Vás. Jo, já udělat to." Pak se začal chechtat. Stiskl nějaké tlačítko a okna byla náhle překryta černými skly. Jack s Pierrem s hrůzou zjistili, že pásy, kterými se připoutali, nelze rozepnout. Auto jelo kamsi do neznáma. "Vysvětlete mi, o co tady jde," mluvil klidně Jack. Řidič neodpovídal. Jack vytáhl z kapsy pistoli a prostřelil přední sklo. Číňan byl vyděšen. Auto zastavil a utekl. Jack musel poutací pásy přestřílet, aby se z nich oba dostali. Oba pak unikli otevřenými dveřmi. "No, myslím, že jsme někde hluboko v lese," řekl Pierre, jako by odpovídal na Jackův předchozí dotaz směřovaný k řidiči. "Půjdeme dál pěšky," řekl na to Jack. Pierre se chytl za hlavu. Připadalo mu to šílené. Tak šli dál lesem. Bylo léto, listy na stromech byly zelené, korunami stromů prosvítalo sluneční světlo... Po dvaceti minutách chůze uviděli poblíž silnice velký dům. Zaklepali na dveře. Otevřel jim nějaký čínský sluha. "Jsem Váš americký sponzor. Pusťte mne, a to hned!!!" zařval Jack, napodobuje americký přízvuk. "Hele, takhle už nemluv," zašeptal Pierre, když je sluha vedl do druhého patra domu. "Zní to zvláštně," dodal. Sluha je uvedl do místnosti, na jejíž dveřích bylo čínskými znaky něco napsáno-pak tam bylo latinkou uvedeno Mr. Zhou Len. Jack v duchu zajásal. Pierrovi se rozklepala kolena. Sluha je v místnosti zavřel. "Dobrý den, pane Len. Přinesl jsem Vám pěkný balíček," řekl Jack a dále napodobal americký přízvuk. "Čekal jsem Vás," usmál se zlomyslně ten podivný muž. V jeho očích byla vidět zlost. "Posaďte se, pane Američan," řekl, a poslední dvě slova schválně zdůraznil. "Není třeba si na nic hrát," řekl Jack, pohotově vyskočil a ve vteřině Zhou Lena držel pod krkem, "je po všem! Dostali jsme Vás, vy sprostý vrahu! Budete sedět, i kdybyste nechtěl! Klidně Vás do Evropy dotáhneme třeba v kufru!" "Che che!" zasmál se Zhou Len. V očích toho muže bylo vidět, jak se nebojí a jak zuří. Pierre k němu přišel a vrazil mu do obličeje několik ran pěstí. Zhou Len omdlel. "Co teď? Musíme se z tohoto domu dostat a nějak upozornit tisk a policii, že Zhou Len je zločincem," vyhrkl Pierre.


"Není třeba," řekl někdo. Ve dveřích stál ten čínský sluha a držel cosi na vodítku. "Pozor, pustí na nás psy! Zastřel toho chlapa, rychle!" řval Pierre. Jack vytáhl pistoli a vystřelil, ale muž uhnul a zavřel dveře. Pak je krátce otevřel a pustil do místnosti podivuhodného tvora, kterému předtím odejmul vodítko. Byl to dinosaurus!!! Byl asi metr vysoký a asi jeden a půl metru dlouhý, podivně krákal a v jeho očích byla vidět zlost. "Malý Xiu se dlouho nenajíst. Teď vy jeho potrava!" vykřikl sluha. Pak náhle začal čínsky klít. Uvědomil si, že v místnosti leží omráčený Zhou Len. Nyní je kvůli sluhovi v nebezpečí! Jack a Pierre stáli v rohu a malý dinosaurus, masožravec, se k nim přibližoval. Čenichal, a všiml si Zhou Lena, jen tak ležícího. "Podívej, teď ho sežere! Ještě že tak..." řekl Pierre. Dinosaurus ale muže olízl a ten se probral. "Trhej, Xiu!" křičel Zhou Len. Dinosaurus se rozehnal po dvou Evropanech. Oba jen taktak uskočili. Stáli teď na stole. Zhou Len byl vedle nich. Stáhl Jacka dolů za nohu. Jack mu dal několik silných ran pěstí, až se na zemi válely Zhou Lenovy zuby. Pierre vzal do ruky židli a hodil ji po dinosaurovi. To ale neměl dělat. Zvíře jenom rozzuřil. Skočilo za ním na stůl. Pierre ho zkusil zkopnout dolů, ale nešlo to. Dinosaurus se mu zakousl do nohavice. Jack dal Zhou Lenovi tolik ran do obličeje, že tento darebák mohl být rád, že vůbec přežil. Pak vytáhl revolver a vystřelil po dinosaurovi. Tentokrát už zvíře uteklo. Přímo prorazilo dveře. "Cesta je volná!" křikl Pierre. Oba utíkali ven z domu. Zhou Lena tam museli nechat. Rozhodli se však, že upozorní policii na celou záležitost. Bohužel, něco jim v tom zabránilo...

Pokračování příště! Dozvíte se, jak Zhou Len přišel k malému dravému dinosaurovi a proč jde po našich dvou přátelích!

Lovci kryptidů: Černá stopa (2/6)

16. dubna 2017 v 11:22 | HAAS
V minulé části jste se dozvěděli, že Pierre s Jackem zamířili do rakouských Alp. Doufají, že naleznou podivného živočicha, který se vzhledem podobá něčemu mezi kočkou a červem. Zdá se však, že ještě důležitější součástí expedice bude najít tajemného Zhou Lena a jeho bandu...

LOVCI KRYPTIDŮ: ČERNÁ STOPA, ČÁST DRUHÁ:
Oba se vydali po proudu řeky. Žádné další stopy tu nebyly. Ta jediná, černá stopa, otisknutá v prachu, byla už několik set metrů za nimi. Když tu náhle Pierre spatřil nějakého muže v klobouku vojenských barev, jak si to pochoduje po cestě kousek od nich, proti říčnímu proudu. Na rameni měl pušku a pískal si. Pierre upozornil Jacka. Přišli ke zvláštnímu muži. "Pane, zabloudili jsme a hledáme cestu do blízké vesnice. Mohl byste nám prosím pomoci?" zeptal se Jack. "Ale jistě," řekl muž svou neobratnou angličtinou, "vy běžte prostě po proudu dál a najednou sebe ve vesnici najdete." "Máme mít strach z divé zvěře? Potuluje se tu? Proto máte tu pušku?" začal se Jack konečně, proti jakémukoliv podezření, ptát toho muže. "Ale ne. Jenom tady na něco číhám," odpověděl ten muž. Vypadal přátelsky. Jack v něm ale viděl zločince. "To je vzrušující!" podivil se s hereckou brilancí Jack. "Číháte na medvěda?" zahrál podivení Pierre. "Ale ne," odpověděl už trošku nervózně ten muž, "na... Tomu neuvěříte!" Rozesmál se. "Na kryptida. Víte co to je? Ne? Divné zvíře! Cha cha!" smál se teď. "Tak my Vás necháme číhat na toho Vašeho piplita," řekl Pierre a zamrkal na Jacka. "Děkujeme za radu. Do vesnice snad dojdeme!" řekl ještě Jack, když byli na odchodu. "To ho nenapadlo, že jsme v té vesnici ubytovaní? Že jsme zabloudili... Pche... Hlupák jeden. Pitomec!" smál se Pierre na celé kolo. "Přesně ten typ člověka, ze kterého všechno dostaneš. Zhou Len si asi nevybírá ty nejlepší v branži. Řek bych, že je to nějaký městský chlap, co chce zkusit štěstí a pořádně si vydělat," řekl mu se smíchem Jack. "Možná tak na výprask. Jestli toho Tatzelwurma střelí, tak mu po zadku šlehnu zapálenou pochodní. Vlastně ne. Rovnou ho necháme zavřít, a bude," zvážněl trochu Pierre. Za kopcem se otočili a šli zpět po stejné cestě. Důležité teď bylo podezřelého muže sledovat. Brzy ho uviděli za řekou a skočili mezi křoviny. Jack si vzal do ruky dalekohled a sledoval jej. "Má stopu, očividně," zašeptal. "Podívej, kam pádí?" zeptal se Pierre. Lovec náhle utíkal do lesa. "Za ním!" křikl Jack a už se oba hnali jako blesky. Řeku přeskočili bezpečně jako klokani a hnali se dál lesem. "Definitivně je na stopě. Vždyť se na tohle podívej. V mokré lesní půdě je hezky vidět Tatzelwurmova stopa," řekl pak ještě Jack. Dál už jen mlčeli a běželi po stejné stopě. Za šest minutek dorazili k malé jeskyni. Byla to taková prohlubeň ve skále vystupující z úpatí srázu, vysokého tak pět metrů. Stopa tu končila. Tatzelwurm musel být uvnitř. Pierre vytáhl baterku a už chtěl jeskyni prozkoumat, když tu mu Jack položil ruku na rameno. Pierre se zvedl. "Co tady děláte? Neměli jste jít do vesnice? Zase jste zabloudili?" říkal muž, stojící opodál. "Ne, vy jeden idiote. Vy sám jste zabloudil!" vyhrkl Jack a dal mu ránu pěstí do obličeje. Muž vystřelil z pušky, ale ta mu hned spadla. Pierre po ní skočil a těsně před pádem na zem ji zachytil. Pažbou praštil darebáka po hlavě. Najednou mezi ně spadl malý kovový předmět. "Bože, to je výbušnina! Pryč!!!" zařval Jack, chytil Pierra za paži a rychle s ním utíkal pryč. Za méně než čtyři sekundy se uskutečnil výbuch. Byl nesmírně silný, tak silný, že ze srázu začaly padat velké kameny. Chudák Tatzelwurm byl vypuzen ze své jeskyňky. Pierre s Jackem v tom prachu uviděli jen malé černé tělíčko, obratně táhnoucí ocas za sebou, a přední nožičky kmitající tak rychle, že to vypadalo jako by je ani neměl. Zvířátko uteklo jedna dvě. "A co ten chudák lovec?" zeptal se teď Pierre. "Je po něm. Zbavili se ho. Jak jsem říkal, přesně ten typ, co všechno vyzvoní. Propána, támhle, Pierre, tam někdo je!" řekl Jack. Kdosi se ztratil v lesní vegetaci. Jack za ním utíkal seč mohl, ale síly mu ubývaly, a tak neznámý pláchl. "Co teď budeme dělat?" optal se Pierre, když se už vraceli zpět do vesnice po cestě. Jack mu vysvětlil, že asi nic. Podle něj byl les plný kamer, zřejmě nahrávajících i lidské hlasy. Kdyby cokoliv řekl, byli by v nebezpečí. Před hotelem, kde bydleli, se oba zhrozili, když spatřili kameru upnutou na stromě, na náměstí, nasměrovanou do jejich okna. Jack ji rozkopal na cucky, až se místní podivovali, co to ten Angličan dělá...


V recepci na ně čekal nějaký Číňan. Recepční jim sdělila, že s nimi chce mluvit. Jack i Pierre zaťali pěsti. "Good mérnonk, pánolé," řekl Číňan a oběma srdečně podal ruku. "Já rád že já tydím ty a ty," řekl dále. Pierre se mohl potrhat smíchy, ale zadržoval ho. Nakonec odešel. "Uechecheche! Cheche! Che!" bylo slyšet z haly. Jack to nechápal. Jak může být někdo tak nezdvořilý? "Omluvte mého přítele. Je to Francouz, víte," vysvětlil vše Jack. "Já tít Vás varovat před muž kterého název jest Zhou Len. On podlý-zlý-darebný. On tě a toho sledovat. Já vědět protože já genta Číny." "Á, chápu, jste čínský agent," usmál se Jack. "Ona, ona. Promiň ty. Já mít... Teda tít. Ne. Ano. To já tít. Říct. Chápat?" "Ano, chápu, chtěl jste říct 'ano'", řekl dále Jack. "Já teď odjet a ony možná tebe a toho dál sledovat. Vy odletět do Anglie nebo Francie. Radši," řekl ještě ten muž. Jack o tom přemýšlel. Pak vše řekl Pierrovi, který již čekal v pokoji. "Víš co, Pierre?" řekl Jack. "Poletíme domů? No, já nevím. Ani jsme Tatzelwurma nevyfotili!" řekl na to trošku kysele Pierre. "O Tatzelwurma teď nejde. Hlavně, že je v pořádku. Do jeskyňky se vrátí. Teď jde ale o nás a naše životy. Musíme do Číny!" řekl na všechno Jack. "Do Číny? Z Rakouska?" tázal se Pierre a vyvalil oči. "Říkal jsem Ti, že do Rakouska jsme jeli jen na začátek výpravy. Zbytek expedice bude někde jinde. Pamatuješ? Řek jsem Ti to. Tak to bude v Číně. To jsi mohl odhadnout, ne?" usmál se Jack. O pár dní tedy stanuli v Šanghaji...

Kdo byl zač ten čínský agent? Co naši přátelé zjistí v Číně? Přežijí? A vrátí se ještě k pátrání po Tatzelwurmovi? Pokračování se dočkáte již velmi brzy!

Lovci kryptidů: Černá stopa (1/6)

12. dubna 2017 v 10:53 | HAAS
Lovci kryptidů Pierre a Jack se vrátili z Chile, z úspěšné, avšak velice nebezpečné výpravy za monstrem z Aricy. Výprava je téměř stála život-byli obklíčeni tajemnými dinosaury i napadeni skupinou ozbrojenců, které do Chile vyslal Zhou Len. To je první velké vodítko, které naši přátelé mají. Nyní snad budou moci zjistit, kdo se jim snaží zkřížit cestu, kdo skutečně stál za vraždou Sabine Leroyové a kdo se chystá zabít i je...

LOVCI KRYPTIDŮ: ČERNÁ STOPA, ČÁST PRVNÍ:
"Mám to chápat tak, že jsme sem nepřijeli jen za kryptidy?" optal se Pierre, oděný v teplém kabátu a s kloboukem na hlavě, pohlížeje na svého přítele, oblečeného pouze v modrém tričku s krátkým rukávem, dole zasunutým pod džíny a s černými brýlemi na očích. "Minule to taky bylo tak. Čekal jsem, že po nás nějací nepřátelé půjdou, jen mne tehdy nenapadlo, že by Tě unesli," odpověděl Jack, "Zhou Len moc dobře ví, že jsme uspěli a monstrum z Aricy našli. Vždyť při rozhovoru pro noviny skoro brečel, že všichni jeho muži zemřeli. Aniž by řekl, proč je tam skutečně poslal-ne proto, aby monstrum našel, ale aby nás zneškodnil." Pak vytáhl z tašky noviny. "Tohle," ukázal na titulek na přední stránce New York Times, "si přečtou lidi po celém světě, ne jen v New Yorku. A vsadím se, že ten, koho to zajímá nejvíc, je právě onen tajemný Číňan Zhou Len. Pamatuješ přece, že Sam Weber, Estonec, měl nějakého bose v Číně? Tak to je on. Někdo, kdo Webera najal na vraždu tvé sestry a kdo se za každou cenu pokusí nás dostat." Titulek na novinách přímo bil do očí: "Lovci kryptidů na cestě do rakouských Alp. Cíl: Černá příšera." Rakouské Alpy si pro další expedici vybral Pierre. Od dětství ho zajímal tajemný netvor, žijící vysoko v Alpách. Místní mu říkají Tatzelwurm. Prý je to šelma, podobná kočce, jen s předními končetinami. Zbytek těla je hadovitý. Pierre byl přesvědčen, že Tatzelwurma najdou, když už tolikrát na svých výpravách uspěli. Jackovi však nešlo o úspěch při této expedici. Věděl moc dobře, proč ohlásil světovému tisku místo konání další výpravy. Protože se zde dlouho nezdrží... Jack měl neuvěřitelný smysl pro odhadnutí situace. Věděl, že tu na ně bude číhat další nebezpečí... Tentokrát obeznámil se vším i Pierra. Ten nemohl věřit vlastním uším, ovšem chápal, že Jackův plán, jak se všemu nebezpečnému vyhnout, je geniální... Nyní se nacházeli v malé vesničce nedaleko jednoho ze známých rakouských lyžařských center. Po obědě v malé, ale drahé restauraci, se prošli po asi dvě stě metrů široké travnaté plošině. Vesnička byla o tři sta metrů níže, stoupali tedy do hor. "Slyšel jsem, že Tatzelwurm způsobil smrt jednoho sedláka. Napadl mu prase a ten muž zahynul, tak moc se Tatzelwurma lekl," navázal po chvíli ticha konverzaci Pierre. Jacka to vytrhlo z přemýšlení. "Ano, je to tak," odvětil prostě. "Najdeme ho?" usmál se Pierre. "Mě teď, kamaráde, zajímá spíš, jak najít ty darebáky," řekl trochu vážně, až podrážděně Jack. "Tady v Rakousku? Ale prosímtě. Plán máš skvělý, ale taky bychom si měli užít výpravy, ne?" usmál se opět Pierre. Jack na to neodpověděl. Nechtěl svého přítele strašit. Po chvíli ale znovu procitl ze svých myšlenek a navrhl, že by mohli hledat stopy místní zvěře. Pierre radostí takřka vyskočil, konečně zase viděl svého kamaráda usměvavého, a ne tak zadumaného. Našli několik stop místních ovcí. "Támhle je jehličnaté údolí, možná bychom tam měli sestoupit a podívat se, zda nalezneme stopy Tatzelwurma," řekl po chvíli Jack. Sestup do lesa byl obtížný, Pierre nakonec spadl a natloukl si koleno, ale jinak se obešel bez zranění. Malým lesíkem protékal potůček. "Ideální místo pro Tatzelwurma," pomyslel si Pierre. Z potůčku se napil: byla to nádhera, voda byla tak čistá a sladká! Jack v těch chvílích pohlížel do malé skalní soutěsky. Něco se tam lesklo...


K předmětu se přibližoval se značnou opatrností. Neblížil se k němu přímo zepředu, spíše se snažil obejít jeho zorné pole. Pak na předmět zaútočil rukou, strčil ji do štěrbiny a vytáhl ho! Naštěstí ji vytáhl tak šikovně, že natáčela pouze oblohu. Ano, byla to malá kamera. Jack vytáhl kapesní nůž a přetrhal všechny drátky v kameře. Pak také rozkopl objektiv. Teď byla zničena, o což mu šlo. "Hele, co to máš? Snad to není tvoje kamera? Takhle ničit svoje věci!" vyhrkl Pierre. "Nevtipkuj. Přesně tohle jsem čekal. Jsou na nás připraveni. Vědí, kam jsme zajeli hledat Tatzelwurma. Zajímá mě, proč po nás jdou a zda s těmi zvířaty nemají nějaké úmysly. Třeba nás chtějí využít k tomu, že ta zvířata najdeme a oni je pak dostanou. Vzpomínáš přece na medvěda krátkočelého v Severozápadních teritoriích!" zamyslel se opět Jack. "Tohle není bezpečné místo," řekl po chvilce Pierre, "raději pojďme." "Dobrý nápad, kámo!" Jack po cestě do vesničky stále zkoumal kameru. Po úzké, kamenité cestě projel nějaký cyklista. Pierre včas nezareagoval a uhnul jen taktak. Cyklista německy nadával, ale Pierre mezi tím šťouchl do Jacka a tomu kamera spadla do řeky. "Hlupáku!" naštval se Jack. Utíkal z kopce k řece. "Zatím náš jediný důkaz... Je fuč!" zařval Jack a chytl se za hlavu. Normálně byl v klidu, ale toto jej naštvalo. Za minutku se ale uklidnil. Na břehu řeky se nacházela spousta mělkých stop. Vypadalo jako stopy kočičí, ale mezi nimi byla jakási tlustá čára. Nějaký živočich pochodoval pouze po předních a táhl za sebou tlustý ocas. "Máme Tatzelwurma..." zaradoval se Pierre. V černém prachu, kousek odsud, pak našli také lidskou šlápotu. "Řekl bych, že se za Tatzelwurmem někdo plížil. Musíme zjistit, kdo to byl!" zvážněl Jack...

Najdou Tatzelwurma? Podaří se jim nalézt tajemného muže, který zvíře sledoval? A jaký vlastně je Jackův plán, jak obelstít tajemné nepřátele Lovců kryptidů? Pokračování příště!

Lovci kryptidů: V pasti (5/5)

1. dubna 2017 v 10:48 | HAAS
Pierre a Jack unikli z nepřátelského tábora, zachráněni lidožravou nestvůrou, monstrem z Aricy. Proč však toto zvíře zaútočilo na lidi? Prahne snad po lidské krvi? Dříve, než naši přátelé budou moci učinit jakékoliv závěry, musí se dostat z auta obléhaného těmito netvory... To se ale zdá být nemožné!

LOVCI KRYPTIDŮ: V PASTI, ČÁST PÁTÁ:
"Nechte ho, vy pyromani!!!" řval Pierre a ze zadních sedadel vystrčil ruku dopředu, a skleněnou láhev prudkou ranou rozbil o hlavu monstra, které právě drželo Jackův rukáv. "Díky brácho," zasýpal k smrti vystrašený Jack. Okamžitě nastartoval motor auta. To se okamžitě rozjelo. Téměř narazilo do jednoho z raptorů. Obratný opeřenec jen o setinu vteřiny dříve uskočil. Jeep konečně ujížděl z místa, které mohlo být Pierrovi a Jackovi osudným. Pierre teď po svém hrdinském činnu oddechoval, rozvalen na zadních sedadlech, sypaje z ruky střepy skleněné láhve. Jack se už vzpamatoval z nenadálého útoku a zvyšoval rychlost. Moc dobře v zrcátku po své levici viděl, jak se za autem celá smečka monster z Aricy žene naprosto neuvěřitelnou, gepardí rychlostí. "Propána, Jacku, oni jsou za náma!" vykřikl Pierre po dvou minutách, kdy se konečně ráčil ohlédnout zpět. "To vím už přinejmenším sto dvacet sekund! Mají hroznou výdrž! Co budeme dělat?!" zařval na to Jack. "Nevím!" zařval Pierre. "Přestaň řvát!" vyhrkl Jack. "Ty taky!" odpověděl Pierre. Jack se chytl za čelo a začal klít. Přitom se jeho loket dotkl troubení na volantu. Náhlý zvuk je oba příšerně vyděsil, až zároveň poskočili na sedladlech. Jack se podíval do zrcátka. Monstra z Aricy stála jako solné sloupy, jako by je někdo přibyl k zemi. Nepochybně je zvuk troubení vystrašil. Do Atacamy zavítalo tak málo lidí, a ještě méně z nich tato monstra z Aricy viděla. Sotva kdy zahlédla auto. Jak pak měla reagovat na tak silný, do uší bijící zvuk? "Unikli jsme..." oddychl si Pierre. "Hele, něco Ti řeknu," začal o chvíli později, "když jsi byl pryč, nainstaloval jsem na zadní část džípu kameru. Máme teď skvělé záběry monster z Aricy, teda jak nás ti zlověstní tentononc pronásledovali." Jack se na něj usmál, ovšem více teď přemýšlel o tom, jak se z Atacamy dostat. Po poledni se zastavili ve stínu vysokých, zářivě bílých skal. Pomalu jim docházely zásoby vody. Navíc nevěděli, kde přesně se nacházejí. Do chvíle, kdy Pierra zajali nepřátelé, věděli oba přesně, kudy jedou. Vždy se dívali na mapu a na GPS. Ovšem nyní GPS nefungovala a Pierre ani Jack si nebyli jisti, kam ukázat prstem na mapu. Po asi hodině pečlivého prostudování mapy nalezli cestu, kterou se původně dali. Vyrazili hned. Nemělo cenu se zdržovat. Toto je nebezpečné místo. Poušť, kde ročně padne méně srážek, než kdekoliv jinde na světě. Domov otřesných zabijáků z minulosti. "Myslím, že jsme si sáhli na dno. Tohle byla naše poslední hranice," pověděl Pierre svému příteli. Jack náhle zabrzdil a zašeptal: "A já zase myslím, že jsme nebyli jediní. Koukni." Vystoupili z auta a uviděli ohlodané mrtvoly všech, kteří byli tehdy monstrem z Aricy usmrceni v táboře. "Ti, kteří uprchli a pak na nás znovu zaútočili, už asi také na živu nebudou," řekl dále. "Proč si to myslíš? Vždyť jeden ujel autem!" odporoval Pierre. Jack ukázal na auto zaparkované kousek od zdemolovaného tábora. "Vrátil se?" napadlo Pierra. Z auta, jehož dveře byly po obou stranách vpředu otevřené, vykukovala zakrvácená hlava. Poslední z nepřátel Lovců kryptidů také padl za oběť monstrům z Aricy. "Tuším, že na něj zaútočili dříve, než na nás. Proto pak věděli, jak nás z auta dostat. Kdybys mi nezachránil život tou skleněnou láhví, asi bych už byl nebožtík. A ty taky," konstatoval Jack... Teď už nebyl čas na povídání. Jeep se znovu rozjel. Velkou rychlostí putoval zpět k nejbližší civilizaci... Jelo se i přes noc... Ráno kolem deváté měli Jack i Pierre pocit, že je smečka nelítostných zabijáků znovu pronásleduje. Utíkali za autem tak rychle! Doháněli ho! Dýchali na zadní sklo!


Jack vykřikl hrůzou a posadil se. Do malé místnosti pronikalo světlo několika zlatými paprsky. Svítilo na obličej Pierrovi, který před ním neustále mával, jako by se snažil odehnat nepříjemný hmyz. Jack se nejprve zasmál, když svého přítele uviděl. Pierre se konečně také probudil. Konečně se otevřely dřevěné dveře. Stáli v nich dva pánové, jistě z Chile. "Už jste se probrali. To je dobře. Neseme Vám čaj. Nebojte, je vychlazený," pověděl jim s úsměvem jeden z nich. "Co to má znamenat? Co zde děláme? Neměli jsme být v poušti? V Atacamě?" zeptal se Jack. "Dojeli jste do Mina Aguas Blancas. Dnes ráno zde Váš džíp zastavil. Prudce narazil do oblého balvanu. Místní, včetně nás dvou, utíkali k autu. Našli jsme Vás živé, ale v bezvědomí. Byli jste oba hrozně zpocení a špinaví. Určitě jste jeli autem moc dlouho a pak jste už nevnímali, kam jedete," vyprávěl jim vše ten muž. "Ach tak. Proto ten hrozný sen o monstrech z Aricy, která se znovu dala do pronásledování našich dvou maličkostí," zamyslel se Jack. Pierre jen pokýval hlavou. Jak záhy zjistili, s džípem to nebylo tak zlé. A především záběry ve všech kamerách byly neporušeny. Jacka jen napadlo, jak celá tato výprava vlastně dopadla. Doufal, že konečně stane tváří v tvář svým nepřátelům. Všichni ale byli pobiti hrozivým kryptidem... Od konce expedice už uplynuly čtyři dny. Jack s Pierrem seděli každý na svém lehátku na jedné kamenité pláži při pobřeží Chile. Oba měli nasazeny černé brýle a hleděli do dálek. Čas od času se nad mořskou vodou mihl obrys nějakého ptáka, což celému odpočinku dodávalo na zajímavosti. "Seňor. Toto Vás zajímat," řekl mužík, který vlastnil hotel, v němž oba právě přečkávali a relaxovali po těžkém dobrodružství. Jack popadl do rukou noviny a gestem Pierrovi naznačil, ať se přijde podívat. Titulek uváděl: "Zhou Len: naši pracovníci jsou nezvěstní. Pátrali v Chile po tajích přírody. Nikdo nepřežil." Oba se na sebe podívali. "Zhou Len? Tak přece už budeme na stopě," usmál se Jack...

Pokračování Lovců kryptidů zase příště!

Lovci kryptidů: V pasti (4/5)

26. března 2017 v 10:41 | HAAS
Velké dobrodružství Pierra a Jacka v Chile pokračuje! Jackovi se sice podařilo osvobodit Pierra, který byl ještě před chvílí zajatcem tajemných nepřátel Lovců kryptidů, stále však oběma hrozí velké nebezpečí... Monstrum z Aricy si zde také zahraje...

LOVCI KRYPTIDŮ: V PASTI, ČÁST ČTVRTÁ:
Konečně uviděli svůj džíp s prostřeleným sklem. Rychle k němu doběhli, Jack byl u něj první a otevřel dveře od auta, do kterého vlezl unavený Pierre. V těchto chvílích oba slyšeli, jak se z tábora jejich nepřátel ozývá řev vystrašených lidí mísící se s neobyčejně silným syčením a kvíkáním monstra z Aricy. "Měli jsme namále!" vyhrkl Pierre. "Musíme rychle odsud!" řekl mu Jack a nastartoval motor auta. Džíp se rychle rozjel, ale přes všechen hluk motoru byly stále slyšet střely z brokovnice. Nepřátelé se monstru z Aricy bránili. Jack i Pierre doufali, že ho nezastřelí. Ujížděli tmavou pouští dál a dál. Viděli jen písek, na který svítila přední světla. Všude kolem vládla noc. "Jacku, nevíš jak se to zvíře dozvědělo o jejich táboře?" zeptal se už trochu zklidněný Pierre. "To fakt nevím, kámo," odpověděl Jack, "snad mě následovalo. Asi se vydalo za mým džípem. Monstrum z Aricy je schopno uhánět neuvěřitelnou rychlostí, to mi teda věř. Ještě jsem Ti nepověděl o mé včerejší konfrontaci s tímto netvorem. Odehnal jsem ho, ale potom za mnou asi běželo, následovalo mé auto a nakonec dorazilo do tábora, kam jsem měl namířeno." Po několika hodinách džíp zastavil. Jack musel doplnit benzín. Pierre mezitím spal na sedadle. Jack byl trochu nervózní. Po doplnění benzínu se zastavil napravo od auta a začal do nosu vtahovat vzduch. Cítil něco otřesného. Byl to zvláštní puch, podobající se pižmu savce. Byl tak silný, že za chvíli vzbudil i Pierra. "Fuj, co to má znamenat?" zeptal se Jacka. "Vůbec nevím. Vlastně mě napadá, že... Počkej!" řekl Jack a aniž by svou domněnku vypověděl, utíkal dál od auta. Pomalu už svítalo, ale Jack se přesto brzy ztratil Pierrovi z očí ve tmě. Pierre samotný byl moc slabý na to, aby jej následoval. Jack uběhl jen několik desítek metrů. Najednou se stal svědkem neuvěřitelné podívané. Smečka monster z Aricy táhla krajinou! Pochodovali suchým pískem padesát metrů od Jacka. Muselo jich být devět dospělých a jedno mládě! Jack stál jako solný sloup. Nechtěl se pohnout, aby si ho smečka dravých zvířat nevšimla. Jen pomalounku couval. Pak si konečně vzpomněl, že má v kapse svůj mobilní telefon. Vytáhl jej z kapsy a spustil natáčení. Záznam nebyl kvalitní, ale přesto na něm šlo rozpoznat siluety dvounohých, opeřených velikánů. Zvlášť jeden z nich velikostně dominoval. Byl vyšší než všichni ostatní, převyšoval je alespoň o dvacet centimetrů, takže měřil tak dva metry na výšku. S vycházejícím sluncem si Jack povšiml, že oba jeho výrazné, srpovité drápy jsou zbarveny krví. Také na jeho zubech se leskla červená tekutina. "Tohle musí být monstrum, které pozabíjelo některé z našich nepřátel," zašeptal si pro sebe Jack. Natáčel smečku pomalu jdoucích zvířat už dvacet minut. Na další záznam neměl v mobilním telefonu už žádné místo. Rozhodl se tedy, že se vrátí k džípu, popadne kameru a vrátí se sem. Na půli cesty náhle uslyšet výstřely. "To na mne z támhletoho kopce někdo střílí!" vykřikl pro sebe. Hned skočil za nejbližší dunu. Sjel dolů a zasypal ho písek. Urputně se snažil vyprostit se z něj. Po deseti vteřinách uslyšel hlasy. "Nevím, kde je! Ještě před chvílí byl tady na duně! Prozkoumáme to tu!" říkal někdo. Pod pískem dobře slyšel, stejně jako člověk dobře slyší pod sněhem, když jej zavalila lavina. Zaslechl každé slovo těch mužů a odhadl, v jaké vzdálenosti od něj se nacházejí. Byli dva, to už poznal. Nejen podle hlasů, ale i podle toho, kolik nohou odlišným stylem chůze vířilo písek. Jeden z mužů se brzy přiblížil k úpatí duny, kde byl Jack, zasypaný pískem. Druhý muž šel opodál, směrem od Jacka. Teď nebo nikdy! Jack vyskočil z mohutné hory písku a svému pronásledovateli vlepil do obličeje ránu pěstí tak silnou, že se muž okamžitě svalil k zemi a plival krev. Jack nemeškal a vzal do ruky jeho pušku. Pažbou mu do temena zasadil strašnou ránu. Druhý muž po něm hned začal střílet. Jack skočil za hromadu písku, která ho před chvílí kryla. Odtamtud na muže jednou vystřelil, ovšem nezasáhl jej. Nepřítel se dal na rychlý ústup a brzy zmizel v poušti. Zvuk auta prozrazoval, že ujel.


Jack neměl čas na to, aby křísil zraněného darebáka. Utíkal zpět k autu. Pierre se ho zděšeně ptal, co se stalo. "Myslím, že bychom odsud měli co nejrychleji zmizet!" informoval ho Jack a krátce mu vše vysvětlil. Pierre však navrhl, že by se měli postarat o zraněného. Tak tedy v rychlosti doběhli zpět k duně. Muž zde již neležel. Alespoň ne celý. "To ne!!!" vykřikli oba zároveň. V písku se nacházela utržená noha. Kolem ní se rozprostírala spousta krve. "Smečka monster z Aricy, rychle tam!" navrhl Jack. Za chvíli už spatřili skupinu strašných dromaeosauridů. Všech devět jedinců i s malým mládětem hltalo maso i krev zabitého. "Tohle je hrozné místo! Lidští darebáci a zvířecí predátoři, predátoři z dob dinosaurů..." zašeptal Pierre. "Myslím, že bude lepší, když Atacamu opustíme," řekl mu Jack. Rychlým sprintem se vraceli k džípu. Nasedli do něj, ale dříve, než Jack stačil nahodit motor, začaly se okolo auta opakovat skřeky. Byla tu další smečka monster z Aricy. Tentokrát to bylo pět jedinců. "Teda, kámo, nevím, kolik z našich nepřátel ještě žije. Pokud tady má tolik netvorů chuť na lidské maso, pak jsou naši nepřátelé nejspíše odrovnáni," řekl Jack. "A my můžem být taky!" vykřikl Pierre. Zrovna v tu chvíli totiž jeden z raptorů kopl do okna a prorazil ho svým srpovitým drápem. Pierre se uchýlil doprostřed zadního sedadla. Netvoři na auto stále doráželi. Jack si už přichystal pistoli a po jednom z nich vystřelil. To ale vůbec neměl dělat. Zvíře nebylo zasaženo, místo toho bylo zničeno jen další okno a raptorova hlava jím teď mohla dokonale projít. Jedna z příšer začala Jacka tahat za rukáv košile. "Ne! Ne! Ne!!!" křičel Jack.

Vrátí se naši přátelé z této expedice živí? Přemohli už své nepřátele, nebo je finální souboj teprve čeká? Přečkají útok monster z Aricy, nebo Jack podlehne ostrým zubům nebezpečných zabijáků? A proč se ukazuje, že monstra z Aricy loví lidi? To vše v poslední části!!!

Lovci kryptidů: V pasti (3/5)

21. března 2017 v 16:11 | HAAS
Po několikadenní pauze od Lovců kryptidů je na čase pokračovat v příběhu! Minulá část tohoto dílu skončila dramaticky. Pierre byl unesen darebáky, jejichž zásahem se potvrdily Jackovy domněnky. On sám ale stanul před hrozným masožravcem...

LOVCI KRYPTIDŮ: V PASTI, ČÁST TŘETÍ:
Ten velký pták se na Jacka díval z výšky šesti stop, sto osmdesáti centimetrů. Vypadal výhružně, agresivně a podrážděně. Rudé oči žhnuly jako uhlíky. Natáčel hlavu a přitom Jacka nespouštěl z očí. Pomalu otevíral tlamu, z níž vystupovaly krátké, avšak již na pohled jako břitvy ostré zuby. Jacka napadlo, že se musí postavit. Hned tak učinil a stanul hrozivému predátorovi tváří v tvář. Nyní se na sebe oba dívali ze vzdálenosti pouhých dvou metrů. Oči měli v naprosto stejné úrovni. Děsivý živočich už nevypadal tak sebejistě. Jack byl jako kobra, která vztyčí třetinu svého těla nad zem a podívá se svému útočníkovi do očí. Jack se odhodlal k ráznému kroku. Prudce napřáhl ruku dopředu, což netvora vyděsilo. Pernatá chocholka na hlavě, tvořená peřím s černým základem a bílou špičkou, zachřestila. To bylo další varování pro Jacka. Ten však zároveň poznal, že netvor začal mít strach. Teď nebo nikdy, řekl si. Vystřelil do vzduchu svou pistolí a dřív, než se strašná rána rozezněla krajem naplno, přízrak vzal nohy na ramena. Utíkal pouští jako o závod rychlostí olympijského běžce. Byl ladný jako gepard a jeho skokům by se nikdo nevyrovnal. Vířil se za ním písek a tak monstrum po chvíli zmizelo z dohledu. Jack si sedl. Nahlas oddechoval a setřel si krev ze zraněného lýtka. Určitě to bylo monstrum z Aricy, pomyslel si. Zřejmě si obcházelo teritorium a narazilo na Jacka. Muselo to být zrovna v tuto chvíli? Za pár desítek vteřin už Jack dýchal zcela klidně. Postavil se, krev z lýtka, která mu potřísnila dlaně, zcela otřel do písku a celou velkou skálu obešel. Bylo mu jasné, že zlotřilci i s uneseným Pierrem už musí být daleko. Trochu frustrován, došel do tábora. Jeho bystrému, vnímavému zraku neunikla jedna skutečnost. Nalevo od plápolajícího táboráku ležely černé brýle. Při útěku je jeden ze dvou nepřátel ztratil. Jack byl připraven na cokoliv. Také proto s sebou vezl pinzetu a sáčky na uskladnění malých předmětů. Aniž by se brýlí dotkl, přemístil s pomocí pinzety černé brýle do samouzavíratelného sáčku a pečlivě ukryl pod sedadlem v autě. Je třeba mít důkazy, i s otisky prstů. Dále uhasil táborák, už jej nepotřeboval. Ke všemu štěstí zjistil, že zásoby vody jsou v pořádku. Pak strhl oba stany, sbalil je, nacpal do kufru auta a vydal se na cestu. To vše proběhlo celkem pomalu, ovšem Jack byl po celé akci tak vyčerpán, že to pro něj i tak byl takřka nadlidský výkon. Do auta si vzal petláhev, nastartoval auto a dal se po stopách nepřátelského jeepu. K místu, kde ještě před chvílí to auto stálo, dojel za chvíli. Dát se po stopách byla maličkost. I když se za hodinu setmělo, stále na ně viděl. Stopy od velkých pneumatik byly září předních světel Jackova vozu skvěle ozářeny. Zastavil asi po dvou hodinách cesty. S každou chvílí se jeho napětí stupňovalo. Zpomaloval, aby náhodou nevtrhl do tmou noci krytého tábora zločinců. Pak vyšel z auta a zapnul svítilnu. Nikde nic. Dobré zprávy. Vyšplhal na menší skalku, asi tak sedm metrů vysokou. Tam vytáhl z rukávu další trik. Byla to termovize, se kterou začal prohlížet okolí. Pierre ji zabalil do kufru, aby s její pomocí mohli hledat záhadné monstrum z Aricy, nyní již Jackem nalezené. Teď se termovize hodila i k něčemu jinému. Zářivě červený bod uviděl na termovizi už po několika sekundách. Nepřátelé si samozřejmě nerozdělali oheň, ale někde se v poušti utábořili. Jack přemýšlel, co podnikne. S tímto nepočítal, ale přece tam Pierra nemůže nechat celou noc. Bylo třeba jednat hned, nebo by Pierre mohl přijít o život...


Nešel k autu, neměl v plánu k táboru dojet. To by opravdu nebylo chytré. Místo toho se zapnutou termovizí pomalu přicházel k táboru. Byla to dlouhá štreka, musel přece jen ujít asi kilometr a půl, možná i více, sám to nevěděl. Stále mu probíhala hlavou jedna myšlenka: proč zatím nereagovali na hluk jeho jeepu. Sice jej kousek odsud zastavil, ale museli přeci něco slyšet. Když dorazil k táboru a uviděl jen maličké světýlko u zeleného stanu, obklopeného několika dalšími, téměř se ztrácejícími v temnotě, pochopil. V táboře byl velký hluk. "Tak budeš už mluvit, pitomče jeden?!" řval někdo. Určitě křičí na Pierra, pomyslel si Jack, ještě aby ho tak mučili. Proplížil se až ke stanům. Spatřil sedm mužů stát kolem Pierra, stále svázaného, volajícího o pomoc. Hrozně mu nadávali a ptali se ho na Jacka a na plány Lovců kryptidů. Když Pierre vykřikl Jackovo jméno při volání o pomoc, jeden z těch darebů ho ale hned kopnul do zad. Jack se pořádně naštval. Vypozoroval, že u velkého auta, do něhož se těchto sedm lidí v pořádku dokázalo natěsnat, nikdo nestojí. Vlétl do něj a nastartoval motor. Pak vjel přímo do středu tábora. Muži se rozprchli a nechali Pierra jen tak ležet. Jack při jízdě rozbil loktem okýnko a střílel z něho pistolí. Někdo příšerně zařval, asi to dostal. Jack z auta vyskočil a utíkal k Pierrovi. Z kapsy vysunul nůž a začal přeřezávat lana. Někdo mu ale při té příležitosti dal pěstí do hlavy. Zločinci se vrátili. Jeden z nich měl u sebe těžký kus dřeva a chystal se Jacka ještě jednou uhodit. Ovšem Jack hbitě vyskočil, svému prvnímu přemožiteli dal pět ran pěstí do břicha, až se s řevem skácel k zemi. Nepřítele s kyjem odrovnal kopnutím přímo do obličeje. Po dalších střílel z pistole. Jeden z nich doběhl ke stanu a vytáhl brokovnici. V té chvíli Jack přeřezal Pierrovi poslední lano. Pierre se dal na okamžitý útěk. A rovněž tak Jack, ještě předtím ale dvakrát vystřelil a zbořil tak poslední ze stojících stanů. Teď se ale darebové hnali za nimi. "Kam mám běžet?!" ptal se při útěku Pierre. "Neptej se a prostě utíkej, utíkej, kámo!" odpověděl jednoduše zadýchaný Jack. Ve tmě nebylo nic vidět, zapnul proto baterku. Otočil se a uviděl nepřítele s brokovnicí. "Jsou za náma!" vykřikl. Podivný vousáč se už chystal vystřelit, když tu náhle světlo jeho baterky zmizelo. Ozval se lidský vřískot, dvojice rychlých, ale nepřesných ran z brokovnice a pak otřesný sykot. Nebylo pochyb. Monstrum z Aricy Jackovi a Pierrovi zachránilo život...

Velký útěk ale ještě nekončí. Jack i Pierre jsou ve vážném nebezpečí. Monstrum z Aricy se také nachází ve větším nebezpečenství, než se může zdát. A to vše hluboko v Atacamské poušti, kde se jiná pomoc nenajde... Jak celé dobrodružství dopadne? Pokračování příště!
 
 

Reklama