Příběhy na vyprávění

Lovci kryptidů 2: Vězni války (6/7)

23. června 2018 v 11:58 | HAAS
Město Granada na pobřeží jezera Nikaragua je takřka zničeno. Lovcům kryptidů se však podařilo najít způsob, jak Nietova zvířata zastavit - s pomocí malého Tatzelwurma, který má na krku obojek, jímž dokáže měnit rozkazy, které dostali od Nieta ostatní kryptidi. Tak koneckonců Jack zastavil řádění Nietových kryptidů v Londýně... Claude Ngoy je mrtvý. Bitva mezi Ngoyovými a Nietovými muži na břehu jezera dopadla špatně pro obě strany poté, co mezi ně Lovci kryptidů vhodili bombu. Všichni zemřeli, kromě příšerně zmrzačeného Sama Webera... Nyní Lovci kryptidů znovu pronikli do Nietovy podvodní základny na dně jezera. Tam je však čekalo překvapení. Pauline byla napadena Yettim, který jí nedávno zachránil život v Himálaji. I on má obojek a je ovládán Nietem... Jak celý souboj dopadne?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: VĚZNI VÁLKY, ČÁST ŠESTÁ:
Porazit těch pár vojáků nebylo pro Jacka s Rogerem složité. Stačilo pár laserových ran, a všichni leželi na zemi. Pauline se jim však ztratila z dohledu. Jack, který měl mládě Tatzelwurma ve zvláštní torbě na zádech, jej konečně vypustil. Pauline mezitím míjela všechna ta skla, zatímco je Yetti svými masivními pěstmi rozbíjel na tisíce drobných kousíčků, jež létaly vzduchem. Byl jen pár centimetrů za Pauline. Konečně jí chytil za rameno a silně trhl. Pauline ale nebyla úplně bezbranná. Vytáhla laserovku a trefila Yettiho do hlavy. Sněžný muž ji pustil, sklonil se a chytil se za hlavu. Pauline ho kopla do břicha. Sněžný muž poklekl. Takový odpor nečekal. Ale jeho obojek hned nato zapípal a bez ohledu na bolest, ovládán s pomocí obojku zcela jinou bytostí, totiž člověkem, vrhl se znovu do útoku. Pokusil se dát Pauline ránu pěstí, kterou by jí jistě zabil. Pauline vyskočila, a tak Yetti zasáhl jen další sklo. A pak konečně přiběhl malý Tatzelwurm. Signál z jeho obojku úplně přerušil ten v Yettiho obojku. Sněžný muž opět poklekl a nahlas vydechoval. Obojek, který ho škrtil, jediným trhnutím zničil. Pauline na něm viděla, jak je celý vyjevený a nechápe, co se vlastně děje. Poslední vzpomínky měl zřejmě z Himálaje. Snažil se pochopit, proč je teď tady, v nějaké skleněné místnosti. A to ani nevěděl, že se vlastně nachází na dně největšího středoamerického jezera, tisíce a tisíce kilometrů od své domoviny. U tvora tak inteligentního a přemýšlivého vyvolávala otázka "Proč jsem zde?" velkou tíhu. Jack a Roger byli na místě o několik vteřin později. Nevěděli, co s osvobozeným Yettim udělat... Akihiko, Fahad a Pierre při svém útěku párkrát vystřelili na robota X-77, jenž je pronásledoval, ale moc dobře věděli, že lasery se od něj jen odrazí. Robot je nahnal do velké modré místnosti. Jakmile vešel, zavřely se za ním dveře. Nad plastovým stolem se rozsvítilo světlo. Deylin Nieto zde seděl se složenýma rukama. "Dostali jste se až sem," usmál se pod vousy pěstovanými jen nad koutky rtů. "Jo, kámo, a já ti teď naflákám na p..." vykříkl Akihiko. Vytáhl svou kovovou tyč a přistoupil ke stolu. Zezadu jej samozřejmě do sítě chytil robot X-77. Síť byla nabita elektřinou, a tak se Pierrovi a Fahadovi naskytl úděsný pohled na řvoucího, elektrizovaného Akihika. "One down," usmál se Nieto. Fahad hned poté vystřelil po Nietovi z laserovky. Ale Nieto zpod stolu vytáhl štít, který laser odrazil. Jistě byl tvořen stejným materiálem, jako Metallerovo tělo a těla robotů X-77. Robot po Fahadovi vystřelil velkou kouli slizu, jež Fahada přilepila ke stěně místnosti. Ať se snažil sebevíc, nedokázal se vyprostit. "A tady je, Pierre Leroy," řekl Nieto a skoro až posvátně vstal od stolu. Rozložil ruce. Pierre nevěděl, co má dělat. Za ním stál robot, před ním byl Nieto. Mohl sice použít svou laserovou pistoli, ale co by mu to bylo platné? "Poprvé na vlastní oči vidím, co se z tebe stalo. Úžasné, Pierre," rozesmál se Nieto a přistoupil k němu. Pierre ani nemukl. Ale uvnitř se třásl. Měl se teď dozvědět, co s ním Nieto za ty měsíce nechal udělat? "Amano odvedl v Tokiu dobrou práci*," řekl dotěrně Nieto a otočil se na Akihika, dosud ležícího v síti. "Ale bylo to málo. To, co pro mne udělal Claude Ngoy, a sice to, že ti vpíchl do krve více séra agresivity, to teprve způsobilo věci," pokračoval Nieto, "a se z tebe stalo něco... Řekněme... Vyššího..." Pierre na Nieta poprvé promluvil: "Nevím, co jste mi provedl, ale já s vámi teď vytřu podlahu." "Můžeš to zkusit," usmál se Nieto. Nato dostal takovou ránu do obličeje, že se mu div nezlomila čelist. Dopadl až ke stolu. Těžce se od něj zvedal. Robot vystřelil po Pierrovi síť. Ten ji však jediným pohybem rukou přetrhl. Projel mezi robotovýma nohama, skočil mu na záda, a pak se vymrštil na podélný výstupek ze zdi, který se táhl po celém obvodu kulaté místnosti. Nebyl zde nijak v bezpečí, ale měl alespoň přehled o tom, jak místnost vypadá. "Pierre," usmál se Nieto, kterému po rtech tekla krev, "ty nejsi obyčejný člověk. Ještě o tom nevíš, ale tvůj potenciál je ohromný... Sérum agresivity z tebe udělalo můj nejlepší, nejúžasnější výtvor!"


Yetti patroloval po chodbě. Jack, Roger a Pauline, a také malý Tatzelwurm, pronikli do temné výzkumny. Jack okamžitě laserem spálil kameru, umístěnou nad dveřmi, jež je natáčela. "Deyline? Jsi to ty?" zeptal se nevěřícně nějaký muž, sedící v rohu místnosti u pracovního stolu. "Brickell!" vykřikl Jack. Po několika skocích už tiskl Brickellův obličej na stůl. "Owene, co to děláte? Proboha, co to děláte?!" řval doktor Brickell. Jack přiložil k Brickellově bradě malý nožík. "Rád Vás zase vidím, doktore. Mockrát jsme se od Montany nesetkali. Jen v Mexiku a potom v Británii, když jste si prohlížel, co sérum agresivity udělalo s Pierrem," řekl mu Jack. "Chci Vám jen říct, že základna je obklíčena, doktore. Jsme tu, a nejsme sami," dodal ještě. Byla to pravda. Nad rozlehlým deštným lesem už hlučely desítky helikoptér. CIA, agenta Kentová... Blížili se... Ale v základně o tom ještě nikdo nevěděl. Protože Lovci kryptidů je zaměstnali... "Proč pracujete pro Nieta?! Chci slyšet celý příběh, ty jeden lišáku," zařval mu Jack do obličeje. "Dobře," pousmál se Brickell, jako by se v něm probudila jeho lidštější stránka, "když jste mi dal v na univerzitě v Heleně Metallera k výzkumu** a odešel jste z místnosti, probudil se a rekrutoval mě k Nietovi. Chápete, nabídl mi toho spoustu... No, tak jsem se k němu přidal... Stvořil jsem sérum agresivity... Poslali jsme ho přednímu japonskému gangsterovi, nepříteli toho vašeho Yukimury, aby ho na něm vyzkoušel... No, a pracoval jsem na tvoření robotů X-77, hodídích se k odchytu kryptidů a ničení lidí... To je všechno, Owene, víc říct nemůžu, protože už není co!" rozpovídal se Brickell. "Z čeho je Metaller? Měl jste mi to napsat před devíti měsíci!!! A z čeho jsou ti zatracení X-77?!" zeptal se Jack a nožíkem mírně nabodl Brickellovu bradu. "Řeknu vám to, proboha, hlavně mě nezabijte!" vykřikl Brickell, a pokračoval: "Jmenuje se to meteokolosium. Má podobné složení jako kolosium, ale je to prakticky neznámý prvek, kov, extrahovaný z meteoritů. Nieto k němu přišel sotva před dvěma lety a nechal z něj stvořit Metallera. Vlastní obrovské množství tohoto kovu, který je všechen tady v základně. Taje při teplotě 3000 °C." "Cože?! Vždyť teplota slunce je, pokud vím, nějakých 5500°C," poznamenal Roger. "No právě. On je to prvek mimozemský," usmál se skoro nadšeně Brickell, "nedokážete si představit, co se s ním ve vesmíru dělá." "Jak to myslíte?" zatřásl s Brickellem Jack. "No, řekněme, že Nieto toho ví o... Hehe... O meteokolosiu a jeho využití víc, než kdokoliv jiný... Oni... Che... Víte... On ten prvek asi existuje někde a... Někde se využívá... Ale... To já nevím... A není to podstatné, ne pro nás, ne pro Nieta, ne pro jeho plány!" odpovídal zdlouhavě Brickell.


Brickell byl následně omráčen. Jack pronikl do malé plastové místnosti, kde se údajně měla nacházet velká zásoba meteokolosia. Byl překvapen, že zde našel již hotové výrobky. Metallerových ostří, které inteligentní robot, "Nietův syn", dokázal vysouvat ze zápěstí, tu bylo obrovské množství. Jacka překvapilo, jak byla ostří lehká. Jediným mávnutím přeřízl stěnu plastové místnosti. Popadl dvě taková ostří a utekl z místnosti... Nad jezerem už kroužila spousta vrtulníků. Zatím se z nich však střílelo na pterodaktyly, kteří na ně útočili... Po břehu pochodovala postava Metallera. Minul ohořelého Sama Webera, kterému chyběla polovina obličeje a nohy. Nehybně ležel u jezera, prsty natažené k vodě, ale nedosáhl. Byl mrtvý či ne? To Metallera nezajímalo. Ponořil se. Netrvalo dlouho, a stanul u základny. Vešel dovnitř. Vstoupil do místnosti s ochycenými Akihikem a Fahadem, s Pierrem, dosud stojícím na té "římse" pod stropem. "Zabij ho," poručil mu Nieto. "A když mě nezabije?!" vykřikl Pierre. Byl si moc dobře vědom, že takto se Metallerovi ubrání. Metaller byl sice robot, ovšem po takové otázce musel skoro jako člověk obrátit svou hlavu na Nieta. Jako by se ptal: "Ano, co když neprovedu to, co po mě chceš, otče?" "Metallere, jsi posluhovač nebo máš svobodnou mysl? Jsi zrůda nebo člověk?" provokoval ho Pierre. Ztracen v otázkách o vlastním životě, o tom, čím vlastně je, a na co se neptal, přestože intelekt na to vždy měl, hleděl Metaller na svého "otce", v zapomenutí, že musí poslouchat jeho rozkazy, a čekal na odpovědi. "Zabij ho!!!" zařval Nieto. V jeho hlase se ozvalo zoufalství. Ztratil teď autoritu. "Sakra!" zařval Nieto. Na jeho rozkaz vystřelil po Pierrovi robot X-77, stále přítomný v místnosti. Sestřelil žlutým paprskem celou římsu. Z výšky několika metrů dopadl Pierre na hlavu. Přežil. Nebyl už pouhým člověkem. To sérum agresivity mu dalo něco víc. Zvedl se ze země, nevěřil, že po takovém pádu žije a neteče mu krev. Teď na něj hleděl Metaller. V těch rudých, žhnoucích očích, bylo zoufalství, podobné tomu Nietovu. Emoce, těmi se přece dá Metaller zastavit... A nejen tím... Otevřenými dveřmi sem vtrhl Jack Owen s Metallerovým ostřím z meteokolosia v ruce...

* - Lovci kryptidů 2, díl 3.: Tatakai
* - Lovci kryptidů 2, díl 2.: Ozubený teror

Bude Nieto poražen? A bude poražen neporazitelný Metaller, teď, když Lovci kryptidů konečně vědí, z jakého kovu je složeno jeho tělo? To se teprve ukáže... Ve zcela poslední části dílu Vězni války, který zakončí 2. sérii Lovců kryptidů!

Lovci kryptidů 2: Vězni války (5/7)

20. června 2018 v 10:34 | HAAS
Po smrti svého bosse, Clauda Ngoye, kterého nechal zničit samotný Deylin Nieto, nechal Sam Weber vyslat na dno jezera Nikaragua jednoho z obrovských, pětimetrových plazů, které Ngoy choval ve svých bažinách v Gabonu. Monstrum však bylo zabito Nietovým kovovým mužem Metallerem. Jack přivezl do Londýna mládě Tatzelwurma, jemuž připevnil na krk obojek. S jeho pomocí pak zastavil všechny další Tatzelwurmy, Nietovy dráčky a pterodaktyly, kteří na Londýn útočili, Buckshawskou příšeru byl však nucen zabít. Nyní se chystá vyrazit do Nikaragui, kde s Nietovými kryptidy, též ovládanými obojky, bojují ostatní Lovci kryptidů. Akihiko konečně získal vzorek kovu z Metallerova těla. Je na čase zjistit, jak ho lze porazit...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: VĚZNI VÁLKY, ČÁST PÁTÁ:
Cryptid Chaser se ocitl před základnou Lovců kryptidů. Jih Londýna byl v neklidu. I když všichni ti netvoři ještě před chvílí řádili celé desítky kilometrů odsud, lidé byli vystrašení, skrývali se ve svých domech... Jack auto prudce zabrzdil. Na displayi se ukázalo varování. Na asfaltu před ním se nachází kulatý předmět o průměru dvou centimetrů. Jakmile auto zastavilo, předmět explodoval. Kusy asfaltu dopadly na přední sklo, ale nerozbily ho. Jack vystoupil z auta. V prachu sice nic neviděl, ale byl si jist, že míří správně. Stiskl spoušť laserovky a cosi zasáhl. Zřejmě to však nebylo nic živého. Prach trochu opadl a Jack spatřil základnu. Byla neporušená, avšak z přední zdi byly vysunuty laserové pušky. Někdo tu byl a zkoušel se dostat do základny. Jack obrátil svou pozornost ke střeše protější budovy. Stál na ní muž, celý v černém. Black Spier! Jack vyhodil z rukávu lano, jehož konce byly opatřeny magnety. Lano obepnulo Black Spierovy nohy. Upadl. Jack vystřelil z další pistole lano s hákem, jenž se zachytil na okraji střechy. Brzy stanul před Black Spierem. Ten, přestože bezmocně ležel na zemi, neschopen se postavit, po něm vystřelil z pistole. Jack udělal salto, vyhnul se kulce a vykopl mu pistoli z ruky. Laserovku mu přiložil na čelo. "Co jsi tady hledal?" zeptal se ho. "Čekal jsem na tebe," odpověděl krátce Black Spier. Pak chytil Jacka pod krkem, ruce měl totiž volné. Jack na to reagoval prudkou hlavičkou, po které Black Spier div neomdlel. Jack mu pevně sevřel ruce a převrátil ho na břicho. "Co? Chceš mi nasadit pouta a odvést mě na policejní stanici?" zeptal se výsměšně Black Spier. "Není to špatný nápad," odpověděl Jack. "Ztrácím s tebou čas," odpověděl Black Spier. Jack náhle dopadl na kraj střechy. Naštěstí vybalancoval svou pozici a tudíž nespadl. Mohl už jen sledovat Black Spiera, jak odlétá pryč. To ty jeho boty ho vznesly do vzduchu, i když nohy měl stále svázané. Jack neváhal. Okamžitě si svlékl horní část svého spandexového obleku. Na zádech měl připevněný jetpack. Vyhnal se do vzduchu. Brzy Black Spiera dohnal. Střelil do něj laserem. Black Spier se zřítil. Dopadl do řeky. "Taky s tebou ztrácím čas," řekl ještě Jack a okamžitě dolétl zpět na základnu. Bylo na čase přivolat Cryptid Swift, který byl v Nikaragui, a dopravit se tam...


Z toho důvodu se ostatní Lovci kryptidů nemohli na čas ukrýt ve svém letounu. Zatímco byl Cryptid Swift na cestě do Londýna, řízen autopilotem, skryli se všichni v malé poničené budově někde na kraji Granady. Akihiko přejel po získaném kousku Metallerovy kovové kůže speciálním zařízením, jež však kov nedokázalo identifikovat. "Stále nic nevíme," řekl po chvíli, "ale myslím, že odpověď na to, co je to zač, se dá najít v Nietově základně." "Je na čase tam proniknout," řekl na to Pierre. "Můžu se tě jen na něco zeptat, Akihiko? Z čeho je ta tvoje dýka?" vyrušil je Fahad. "Je z kolosia," odpověděl mu Akihiko. "Co to je? Značka zmrzliny?" "Ne, chytráku. Je to velice vzácný kov, který se na téhle planetě nevyskytuje," řekl neklidně Akihiko. "Takže mi chceš říct, že jsi ho získal od emzáků?" zasmál se Fahad. "Přestaň se tak hloupě ptát," zasupěl Akihiko a chytl ho pod krkem, "a koukej radši zjistit, co je zač tenhle kov, protože tohle kolosium rozhodně není!!!" Pak s ním praštil o zeď. "Akihiko!" zařval varovně Roger a chytil ho za ruku. "Uklidni se," zašeptal ještě. V budově zůstali skryti ještě několik desítek minut. Pak konečně přiletěl Cryptid Swift. Vyběhl z něj Jack se svým "ochočeným" mládětem Tatzelwurma. "Musíme zastavit všechny ty kryptidy! A dokážeme to s pomocí tohohle drobečka!" usmíval se Jack a ukázal jim svůj úlovek. Všichni se na něj nedůvěřivě podívali. "No nehleďte na mě jako na zjeveného ducha," řekl jim Jack, "myslíte si, že jsem Londýn od všech těch nestvůr zachránil jiným způsobem? Funguje to, koukejte." Na signály vysílané obojkem na Tatzelwurmově krku nejprve reagovali všichni Nietovi Tatzelwurmové, kteří ohlodávali lidské mrtvoly v blízkých ulicích. Shromáždili se kolem Lovců kryptidů a očekávali další rozkazy. "Navrhuju, abychom zaútočili na Nietovu základnu! A to teď hned!!!" ozval se Pierre. "Dobrá. Získané Tatzelwurmy tam sice nevezmeme, ale tomuhle drobečkovi bychom mohli dát nějakou plaveckou výstroj. A obrátíme základnu vzhůru nohama!" odpověděl s nadšením Jack. Šestka Lovců kryptidů okamžitě zaběhla do Cryptid Swiftu pro potřebné potápěcí vybavení.


Na břehu docházelo k masakru. Nietovi ozbrojení muži, vojáci v těžkých neprůstřelných vestách, bojovali proti neméně dobře vybaveným vojákům již nežijícího Clauda Ngoye. Sam Weber, který před nedávnem opět Pierrovi unikl, je vedl skoro jako zkušený bojevůdce. Schytal během tohoto souboje stovky ran, a přesto jej nikdo nedokázal zabít. Jeho tělo se rapidně rychle hojilo, a on svýma rukama škrtil nepřátelské vojáky, střílel z kulometu jako vyšinutý, zabíjel kdekoho... Jakmile to uviděli Lovci kryptidů, napadlo je jediné: uklidit si cestu. Nacházeli do té vřavy několik bomb. Chvíli museli počkat, až na břehu zavládne klid. Jakmile byl břeh jezera vyklizený, skočili do vody. Po břehu se mezitím plazil jediný přeživší toho strašného boje. Opět ten, kterého nešlo jen tak zabít. Exploze si na něm však vybrala svou daň. Podobně jako Ngoy nebyl Sam Weber schopen přežít zapálení ohněm. Při výbuchu přišel o nohy a o půlku obličeje. Plazil se k vodě ve snaze uhasit plameny, jež mučily jeho tvář. Pierre si to možná ani neuvědomoval, ale vrah jeho sestry právě trpěl nejvíce ve svém životě... Pod hladinou docházelo k dalšímu souboji. Nietovi vodní dráčci byli vysláni k Lovcům kryptidů. Rogera jeden dokonce kousl do ruky, Pauline zase dva dráčci téměř překousli šňůru dýchacího zařízení. Zvláště Jack a Akihiko se však laserovkami pod vodou oháněli tak rychle, že lasery kosily jednoho dráčka za druhým. Tentokrát plně vybaveni, zničili Lovci kryptidů sloupy s laserovými puškami, jež se měly vysunout pokaždé, když se k základně někdo přiblížil. Několik laserů pak zničilo vstup do potápěcí místnosti. Otvor se okamžitě uzavřel novým, neporušeným. Nic nového, to už Lovci kryptidů zažili, když sem poprvé pronikli. S pomocí laserů si vytvořili únikový východ z místnosti. Na vysokém stropu bílé chodby se okamžitě objevily všelijaké pušky k jejich odstranění, avšak i ty byly zničeny. Horší to bylo, když sem přišel jeden z robotů X-77. Též tvořený kovem, který nelze zničit. Lovci kryptidů se museli rozdělit. Jack, Pauline a Roger se dali jedním směrem, až skončili v jakési skleněné místnosti, snad nějaké chemické laboratoři. Robot se dal do pronásledování zbylých členů týmu, Akihika, Fahada a Pierra. Schválně je hnal do místnosti, kde je už Nieto očekával, a byl připraven se jich zbavit... Ve skleněné laboratoři se ozval výhružný řev. Všichni ztuhli, zvláště však Pauline, která ten hlas znala... Byl to Yetti, Yetti, který jí kdysi zachránil před muži Gregoryho Martina*! Aniž by to Lovci kryptidů věděli, byl odnesen sem, do Nietovy základny na dně největšího středoamerického jezera... A měl obojek na krku. Okamžitě se dal do jejich pronásledování. A znovu si vyhlédl Pauline, tentokrát ne proto, aby ji chránil, ale proto, že ji chtěl jednoduše rozrhat na cáry. Jak za ní utíkal, pěstmi ničil všechny ty skleněné stěny kolem nich. Byl to hrozný chaos... Pauline si jen přála uniknout spárům Yettiho. Mezitím Jack a Rogera obklíčilo pár Nietových vojáků, kteří ještě v základně zůstali...

* - Lovci kryptidů 2, díl desátý: Pauline a sněžný muž

Podaří se Lovcům kryptidů Nieta porazit? Jaká budoucnost čeká všechny jeho kryptidy, zvláště pak Yettiho? Pokračování příště...

Lovci kryptidů 2: Vězni války (4/7)

18. června 2018 v 10:01 | HAAS
Claude Ngoy byl zabit Deylinem Nietem. Na město Granada na pobřeží jezera Nikaragua útočí desítky Nietových vodních dráčků, Buckshawské příšery, pterodaktylové, roboti X-77 a mnozí další. Pětičlennou výpravu Lovců kryptidů zde přitom vede Pierre, který už svedl boj se svým úhlavním nepřítelem, vrahem své sestry, Samem Weberem. Po Ngoyově smrti Weber nařídil svým lidem, aby vypustili jednoho z Ngoyových západoafrických netvorů do jezera a nechali jej zaútočit na Nietovu základnu na dně. V Londýně je mezitím Pierrova přítelkyně Kate svědkem hrozné události. Nietovi kryptidi a roboti zaútočili i zde. V relativním bezpečí je jen Jack, který zamířil do rakouských Alp. Zde nalezl možná posledního Tatzelwurma, mládě. Chce jej použít jako jediného zástupce své armády kryptidů, a s jeho pomocí zastavit všechno to řádění. Jak? To se teprve ukáže.

LOVCI KRYPTIDŮ 2: VĚZNI VÁLKY, ČÁST ČTVRTÁ:
"Vidíš, synu?" optal se Nieto Metallera, ukazuje na monitor. "Ngoyovi lidé vypustili toho netvora..." řekl skoro monotónně Metaller. "Až se přiblíží k naší pevnosti," pokračoval Nieto, "vysunou se všechny ty sloupy s laserovými vystřelovači. Ale nemyslím, že ho zastaví..." Stalo se přesně tak, jak Nieto předpokládal. K jeho mírnému zděšení lasery netvora s cibulkovitým čenichem vůbec nezranily. Všechny paprsky se od jeho tlusté, šupinaté kůže, snad nějak vylepšené, odrážely ke dnu jezera, kde vířily písek. Jediným mávnutím ocasem pětimetrový monstrózní plaz povalil několik těchto sloupů. Již se blížil k základně. "Metallere, ven! Okamžitě!" zařval Nieto. Bez odpovědi vyběhl Metaller z místnosti a mocně zakřičel na několik chlapů v zelených uniformách a žlutých maskách, aby napustili vodu do potápěčské komory a následně otevřeli otvor směrem ven. Během necelých tří minut už Metaller plaval při stěně základny. Najít zde útočníka vůbec nebylo těžké. Prozrazovala ho jeho velikost. Metaller se jako torpédo vyřítil ze svého dočasného stanoviště a přitom vytasil z obou zápěstí své "mačety". Zabodly se do plazovy kůže tak hluboko, že se i pod vodou ozval jeho tlumený, bolestný řev. Krátký krk ohromného monstra se otočil, a Metaller skončil mezi jeho zuby. Zvíře opět úpělo v šoku. Většinu zubů si přitom vylámalo. Metallerovo tělo, tvořené dosud neznámým kovem, bylo prakticky nezranitelné. Pár ran z kulometu zabudovaného v jeho zápěstí, a chřtán Ngoyova netvora opustilo značné množství krve. S tělesnými záškuby upadl na dno. Metaller se však do základny nevrátil. Nieto mu přes vysílačku okamžitě poručil, aby vyplaval na břeh. Prý jsou tam Lovci kryptidů. Musí je zastavit. A tentokrát nesmí zklamat... Do základny Lovců kryptidů na jihu Londýna pronikl Jack Owen se svým úlovkem, malým Tatzelwurmem. Nebyl tu nikdo, kdo by mu mohl pomoci malého ďáblíka zkrotit. Jack věřil, že to zvládne sám. Položil probouzejícího se kryptida na stůl a na krk mu připevnil malý obojek, zrovna takový, jaký mají na krku všichni Nietovi kryptidi. Jackovi však bylo jasné, že technologie, kterou Nieto používá k ovládání svých kryptidů je mnohem lepší. Tento obojek fungoval v podstatě na stejné bázi, jako obojky kryptidů Zhou Lena*. Jack doslova strčil malého Tatzelwurma do malé bedničky, skočil do automobilu Cryptid Chaser, položil bedničku na zadní sedátko, nastartoval motor, opustil garáž... A akce začala... Netrvalo dlouho, a ocitl se přímo ve středu Londýna. Mračna pterodaktylů terorizovala oblohu. Někteří seděli na Big Benu. Jen kousek od východního břehu Temže pobíhala Buckshawská příšera a svými beraními rohy kosila každého člověka, který před ní nestačil útéci. A ozýval se tu také skřek Tatzelwurmů. Takže i ty Nieto vypustil! Jack doufal, že tak jeho nepřítel učinil. Protože právě teď bude mít šanci je všechny do jednoho porazit s pomocí svého Tatzelwurmího mrněte... Opustil Cryptid Chaser s bednou v levé ruce a s laserovou pistolí, nabitou nejsilnějšími lasery, v pravé. Na prvního Tatzelwurma nemusel čekat dlouho. Ošklivá, černý hybrid kočky a červa zrovna ohlodával prsty nějakého mrtvého muže, jehož obličej ležel v kaluži krve. Zaměřil se na Jacka. Ten okamžitě vypustil z bedny svého kryptida...


Jakmile se před Tatzelwurmem ocitl jedinec jeho vlastního druhu, zvláště pak mládě, zastavil se a nejprve pozorně naslouchal jeho kňourání. A toho dokázal Jack využít. Trefil laserem dospělého Tatzelwurma do hlavy a zabil ho. Bohužel neměl na vybranou... Okamžitě přiběhl k jeho obojku a sundal mu ho. Svého Tatzelwurma k sobě zavolal s pomocí ovladače rádiových vln. Zvíře, jehož nervový systém byl napojen na obojek, na ně reagovalo. Malý Tatzelwurm tedy Jacka poslouchal! V Cryptid Chaseru se Jack pokusil obojek trochu zanalyzovat. Technicky byl neuvěřitelně složitý. Jacka napadlo, že by mohl najít dalšího Tatzelwurma a zjistit, jak se bude chovat, zkusí-li na něm něco odvážného. V další ulici narazil hned na dva. Jeden z nich byl větší než ostatní. Jack opět vypustil svého malého kryptida, který jedince svého druhu na chvíli odlákal od ničení a zabíjení lidí. Jack, sedící v autě, s pomocí pouhého šroubováku upravil nějaký kontakt v získaném obojku. Zaujalo ho, že velký Tatzelwurm, zřejmě vůdce skupiny, zareagoval na změnu také. To proto, že všechny obojky byly na sebe nějak napojeny. Stačila změna signálu, a Nietův Tatzelwurm se začal chovat úplně jinak. Po pár úpravách na získaném obojku se Jackovi podařilo získat na svou stranu obě nalezená zvířata. Ale nejvíce ho překvapilo, že všichni Tatzelwurmové z okolí se po pár minutách nahrnuli do této ulice. Stoupli si k vůdci smečky. Poslouchali ho. Také ptakoještěři přestali krákat. Zdá se, že vůdcem odnože Nietovy armády vyslané do Londýna byl právě ten velký Tatzelwurm. Když ho teď ovládal Jack, "poslouchali" ho i všichni ostatní kryptidi. Jen Buckshawská příšera stále řádila. Jack vyběhl z ulice. Zamířil na to zvíře malým kulometem s jedovatým plynem. Náhle však kulomet sklopil. Kdyby zvíře nezasáhl, nejspíše to odnese ta osoba před ním utíkající. Okamžitě poznal, o koho jde, vždyť to byla Kate. Rozběhl se tedy směrem k ní a tedy i k Buckshawské příšeře. Hbitě přeskočil několik aut. Konečně stanul v dostatečné blízkosti Buckshawské příšery. Ta zrovna nahnala Kate k vysoké zdi. Nebylo úniku. Kdyby tu tedy nebyl Jack. Ten konečně vypustil jedovatý plyn z kulometu, a Buckshawská příšera zhynula. "Přišel jste právě včas," vydechovala Kate a z očí se jí ronily slzy. "Odvezu Vás k nám na základnu, tam budete v bezpečí. I když v bezpečí už je celý Londýn. Já teď musím za svými přáteli do Nikaragui!"


Na přísně tajné základně CIA zrovna padl rozkaz. "Vypustit rakety!" zařvala agentka Kentová, až se rozlehlo po celé místnosti. CIA totiž právě zaměřila jeden z těch Nietových letounů, onu "kostku, ze které se po opuštění země vysunou křídla". Mířila neuvěřitelnou rychlostí z Velké Británie na pobřeží USA, ale mělo se za to, že se zřejmě vrátí zpět do Nikaragui. Pár atomových raket ji zasáhlo i přesto, že letěla rychlostí, o které se ani pilotům stíhaček nesnilo. "Cíl zasažen, agentko," řekl tlustý chlápek, který rakety odpálil, a zanořil své zuby do hranolek s kečupem, jako by se nic vážného nestalo... Na pobřeží jezera Nikaragua právě Akihiko odrovnal dalšího vodního dráčka. Fahad s Rogerem postříleli pár mladých Sandwalkerů, jež měli na svědomí desítky lidských životů. Pauline zase zabila pár raptorů. Z oblaku prachu, jenž levitoval mezi troskami domů, náhle vystoupil Metaller. Působil jako duch, který se přišel pomstít. "Zasáhněte ho vším, co máte!" zařval Pierre, jenž byl Metallerovi nejblíž. Věděl, co bude následovat. Dlouhé ostří se pomalu vysouvalo z Metallerových zápěstí. Jako by si to kovový muž vychutnával. "V Kanadě jsi neuspěl, tak mi to řekl Jack," řekl Pierre třesoucím se hlasem. Ani se nesnažil Metallera zasáhnout laserovkou. Vždyť by to stejně bylo k ničemu. Metaller se zarazil. V jeho rudých očích se cosi zalesklo. Byla to snad lítost z nedokončení mise? "Díky, že máš emoce," dodal Pierre. Zezadu na Metallera vystřelila Pauline ze svého žlutého kulometu. Jakmile prach usedl, spatřili Metallera ležet v malém kráteru v zemi, zrovna tak jako kdysi v Montaně**. Ale věděli, že robot se zase probere. Akihiko k němu tedy přiskočil a zarazil do jeho kůže dýku. Všichni spustili čelist. Ta dýka se do kůže mírně zarazila. "Co... Co... Co... to je?! Co to má znamenat?!" koktal Pierre. "Asi kov o něco méně silnější než ten jeho. Vypůjčil jsem si ho od pana Makoto," pousmál se Akihiko. Uštípl kousek Metallerovy kůže. Schoval ji do kapsy ve spandexovém obleku. Nato se Metaller probral. Akihiko odskočil. Pauline ho Metallerovi vypálila znovu. Ohromná rána, jež Metallera opět paralyzovala, dala týmu šanci na dočasný ústup. Teď bylo na čase zjistit, co je ten kov zač. Teď, měli vzorek...


* - Lovci kryptidů 1, 10. díl: Svět před záhubou
** - Lovci kryptidů 2, 2. díl: Ozubený teror

Podaří se zabránit globální katastrofě a zastavit Deylina Nieta? Zjistí po všech těch měsících naši hrdinové, jak zničit nezničitelného Metallera? Příběh ještě nekončí...

Lovci kryptidů 2: Vězni války (3/7)

16. června 2018 v 9:45 | HAAS
V minulé části dílu Vězni války se gabonský humanoid Claude Ngoy, schopný přeměnit své tělo tvořené nestálými molekulami prakticky v cokoliv, úspěšně pokusil proniknout do Nietovy základny na dně jezera Nikaragua. Nieto a jeho "syn", kovový robot Metaller, ho však nakonec uzavřeli do budky, kterou nechali přemístit na pobřeží jezera, v níž ho spálili. Ngoy je mrtvý... Ale nechal sem přece přivést svou armádu kryptidů, není to tak? A co Sam Weber? Lovci kryptidů se zatím rozdělili. Všichni až na Jacka zamířili do Granady na pobřeží jezera, kde řádí Nietova zvěř a roboti. Jack pátrá v Rakousku po Tatzelwurmech, kteří se stali posledními rekruty Nietovy armády. Chce zde najít odpovědi na šílené a důležité otázky... Pierrova přítelkyně Kate je mezitím svědkem velkého útoku kryptidů v Londýně. Podaří se jí utéci před ohromným "vepřo-beranem", Buckshawskou příšerou?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: VĚZNI VÁLKY, ČÁST TŘETÍ:
Kate, ztracená v davu chaoticky se pohybujících lidí, snažila se dostat se k nejbližší budově. Nejraději by otevřela dveře jednoho domu a vtrhla do něj, ale v tom zmatku nebyla ani schopná najít kliku. Ohlédla se a spatřila Buckshawskou příšeru, jak nabírá na své zakulacené rohy tři lidi naráz a vyhazuje je do výšky asi čtyřech metrů nad zemí. Jeden z mužů spadl na hlavu, kolem se rozprostřela krev, asi byl mrtvý... Mexičtí ptakoještěři klovali do jednoho člověka za druhým. Kolem Kate právě proběhla starší paní, která měla úplně pokousané ruce. Kate vůbec nevěděla, co má dělat. Myslela, že omdlí. Teprve, když se schovala v malém průjezdu, pokusila se o zachování klidu. Vytáhla svůj telefon a zavolala Pierrovi. Vzal to, jen aby jí řekl, že už přistávají v Granadě. Když mu sdělila, co se děje v Londýně, nebyl zrovna nadšen. Jen jí řekl, ať se odtamtud nějak ztratí. Z toho Kate nebyla nadšena, skutečně šlo o prvotřídní radu. Ale Pierre musel právě řešit něco jiného... Pětice Lovců kryptidů vyběhla z Cryptid Swiftu. Jestli v Londýně zavládl chaos, pak tady to byl přímo konec světa. Kdysi poklidné město bylo úplně poničeno. Ze spálených domů se kouřilo, dým zahaloval horizont, takže nebylo ani vidět na pobřeží jezera Nikaragua. Skřek kryptidů a zvuk pálení laserů z rukou robotů se ozýval z dálky, avšak Lovci kryptidů věděli, že nějaká hrozba brzy přijde. Čekání nemělo dlouhého trvání. Z šedé temnoty dýmu se náhle enormní rychlostí vyřítili dva Sandwalkeři, obrovští krabi z Arábie. Odolávali laserovým střelám, přestože je rány bolely. Jeden předstoupil před Fahada a téměř ho sevřel klepety. Fahada včas k zemi přitiskl Pierre. "Seš docela dobrej vůdce, to jo," poznamenal Fahad. Hned nato však Pierrovu nohu popadla Sandwalkerova klepeta. Pierre byl odpudivým bezobratlým zvednut do výše. Rána z raketové pistole, kterou v ruce držela Pauline, však Sandwalkerovu chuť na Pierrovo maso okamžitě potlačila. Když celé klepeto uletělo, dopadl sice Pierre těžce na zem, ale byl v pořádku a nezraněný. Ukázalo se, že malé výbušné raketky dokáží Sandwalkery zničit. "Škoda tak krásných zvířat... Za jejich smrt může Nieto, ne my. To on je unesl a udělal si z nich armádu..." řekl Fahad. Utíkali směrem k pobřeží. Museli se s pomocí laserových pistolí probít skrze hejno pterodaktylů. Nikdo nebyl zraněn, jen všichni ti překrásní létající plazi museli být usmaženi. Nikomu z týmu nebylo u srdce zabíjet kryptidy. Ale teď, když jde o lidské životy, neměli na vybranou. V jednom polorozbořeném domku se skrýval malý chlapec, na kterého útočili dva Nietovi vodní dráčci. Chlapcův řev okamžitě zaujal Akihikovu pozornost. Udělal několik dlouhých kroků, přiběhl ke stavení, vtrhl dovnitř, aniž by věděl, co jej čeká uvnitř, a už praštil prvního dráčka po hlavě svou kovovou tyčí. Druhému zabodl do krku šuriken. Zvedl brečícího chlapce a vynesl ho ven. Ten kluk jen něco vykřikoval španělsky, a hned jak jej Akihiko pustil, rozběhl se kamsi do dáli. Zřejmě hledal svou rodinu. Kousek odsud pomáhal Roger na nohy malé stařeně, jež silně krvácela z ramene. Anglicky moc neuměla, ale dle jejího popisu jí asi napadl také jeden z Nietových dráčků. Pauline jí rameno ošetřila. Stařena jen něco blábolila, a pak náhle usnula. A již se neprobudila. Snad za to mohl šok? "Pamatujete, jak v prosinci vyslal Nieto dráčky do centra Londýna? To byl teprve začátek. Zkoušel tehdy, jak se ta monstra osvědčí... A osvědčila se znamenitě..." řekl Akihiko. Pauline se nezdráhala odebrat mrtvé stařeně krev. "Ta barva se mi nelíbí. Jsem si jistá, že dráčci jsou jedovatí," konstatovala. Na místě se už tým dlouho zdržet nemohl. Mezi domy se prudce zastavili dva z těch raptorů, jejichž výzkumu se už takřka před rokem věnovali v Montaně. "Sakra! Zpátky!!!" zařval Akihiko a vyhodil po jednom šuriken. Raptor se rychle letícímu předmětu bravurně vyhnul a rozzuřen, pustil se do pronásledování japonského zuřivce. Akihikovi nezbylo, než po něm vypálit z laserové pistole a tím ho odrovnat. "Střelba z laserovky není zrovna tvůj styl," podotkl Fahad. Před druhým raptorem vyšplhali pronásledovaní Roger, Pierre a Pauline na nevysokou zeď, jež se jim doslova drolila pod nohama. Roger jen taktak vytáhl svou nohu nad úroveň, na níž mohl raptor dosáhnout. Také stačila rána, tentokrát laser vypálil Pierre, a raptor byl po smrti. "Jestli to takhle půjde dál, zásobníky dojdou. Po každém zvířeti už pálíme nejsilnější lasery..." řekl o chvíli později, když seskákali ze zdi. Okamžitě se vydali k pobřeží jezera. Probíhali ulicemi, v nichž to doslova vřelo. Jeden člověk zakopával v hrozném útěku o druhého. Raptoři zabodávali své srpovité drápy do krků a hlav každého, koho potkali. Lovci kryptidů stěží stačili všechny zabíjet. Rogera dokonce jeden skoro kousl, naštěstí ke zranění nedošlo, a to díky skvělé týmové práci Lovců kryptidů. X-77 stříleli své výbušné paprsky do každého domu, na který narazili. I zde byla Buckshawská příšera. Zaměřila se na Lovce kryptidů, zrovna když vešli do bývalého přístavu, jenž byl nyní jen spáleništěm trosek, po kterých pobíhali raptoři a Nietovi dráčci. Dříve, než Buckshawské monstrum stačilo nabrat někoho z týmu na rohy, skončilo v ohromném mraku jedovatého plynu, který Pierre vystřelil z kulometu...


Tisíce kilometrů odsud, v nádherném, letním lese rakouských Alp, pročesával Jack husté křoviny a stopoval poslední Tatzelwurmy, kteří v této oblasti žili. Nikomu neřekl, co přesně zde chce zjistit. Vždyť takový Jack byl, dobrý vedoucí, ale zároveň člověk tajemný, nechávající si své poznatky často až do poslední chvíle pro sebe. Dlouho však týmu nic nezatajil. Tak proč tak učinil tentokrát, když šlo o budoucnost celého světa? Jack byl ponořen ve svých myšlenkách, zatímco přicházel k doupatům Tatzelwurmů. Vzpomněl si, jak je kdysi s Pierrem nalezl, a jak celá nehoda v těchto lesích nakonec vedla k odhalení prvního nepřítele Lovců kryptidů, zlého Zhou Lena, který je již po smrti. Rozsvítil baterku, připravil si pistoli vcelku malé ráže, a pronikl do jednoho z doupat. Přišlo mu zajímavé, jak byla půda v doupěti neporušená. Čas od času spatřil stopy po drápech Tatzelwurmů, ovšem jinak nic... Napadlo ho, jak byli Tatzelwurmové z doupat vytaženi. Jistě s pomocí nějakého lana. X-77 jsou vybaveni vším, co se hodí k odchytu kryptidů... Jacka z přemýšlení vytrhlo zařvání. Mládě Tatzelwurma zaútočilo na jeho obličej. Jack překvapením vykřikl. Ostré drápy malé kočky s červím ocasem se zasekly do jeho čela. Jack naštěstí věděl, jak si poradit. Chytil zvíře za krk a odtrhl jej od svého obličeje. Tohle mládě bylo asi poslední. Byl to možná poslední divoký Tatzelwurm na celé planetě... Jack dobře uchopeného drobka odnesl z doupěte. Vytáhl z batohu injekční stříkačku se sedativy a uspal ho. Musel ho odsud odnést v rukou. Jak úžasný pocit to byl, nést v rukou něco tak tajemného, malého a zabijáckého... Jack sem přišel přesně pro to, co hledal. Lovci kryptidů potřebovali kryptida... Třeba jen jednoho... Ale ve válce, kde se kryptidi užívají jako zbraně, neměli na vybranou. Třebaže tím Jack riskoval osud život toho posledního Tatzelwurma. Proč si vybral zrovna tento druh, to věděl moc dobře. Plán měl totiž moc dobře promyšlený. A možná, kdesi v hloubi srdce, kde byl Jack trošičku namyšlený, což koneckonců pro vedoucího týmu bylo pozitivum, věřil, že právě s pomocí tohoto drobečka zachrání svět...


Sam Weber klečel u zbytků budky, ve které Nieto nechal zničit Clauda Ngoye. Bylo mu hořko. Mezi uhlíky nalezl jakousi černou hmotu. Jistě to byl natvrdo spálený sliz z Ngoyova těla. Nevěděl, co si počít. Jeho bos byl mrtev. Sam se obrátil směrem k Ngoyovým mužům, prostým lidem, stojícím kousek za ním. "Nemáme na vybranou. Přebírám velení. Vypusťte zvěř do jezera!" zařval mocným hlasem. Jeden z vojáků k němu přistoupil. "Tady nemáme šanci. Kdyby byl Claude živ..." oponoval. "Ale on není naživu... Ale část jeho těla je stále přítomna v tom mém. Vidíš?!" vykřikl na něj Weber a protáhl si krk. Mezi póry kůže se zaleskl sliz. "Ngoyův druh vyhynul. Ale jeho část stále žije ve mne. Takže máme naději! Útok!" dodal. Muži se odebrali k letounu. Z obrovské "krabice", kterou sem letoun přinesl, vylezlo to monstrum s cibulkovitým čenichem. Jeho krátké nohy nesloužily mu moc dobře k pohybu na souši. Avšak ve vodě to bylo jinak. Pětimetrový netvor zmizel v hlubinách. Měl napadnout Nietovu základnu... Weber osaměl na pobřeží jezera. Stále si prohlížel ten nestvůrný stroj, který Nieto zbudoval jen proto, aby se zbavil Clauda Ngoye. A Ngoy přece pomohl Weberovi z vězení poté, co byl minulý rok Zhou Len poražen... Vztek teď vládl Weberovi... A pak náhle se na pobřeží ocitlo pět postav v černých spandexech. Lovci kryptidů! "Weber!!!" zařval instinktivně Pierre. "Vrahu!!!" oslovil jej s naštváním. Rozběhl se proti němu, zatímco tasil svou laserovku. Kdesi v hlavě jako by se mu odehrála scéna, kterou nikdy nezažil. "Pierre," oslovila ho Sabine, když seděli na posečené louce na francouzském venkově, "nezabíjej ho." "Proč?!" vyhrkl Pierre. "Nebudeš přece jako on," odpověděla Sabine. "Vždyť tě zastřelil... On tě zastřelil!!!" "Nedělej to. Nebuď jako on... Nebuď monstrum..." "Já už jsem se monstrem stal, Sabine," odpověděl Pierre. "Ještě ne. A máš šanci tomu zabránit..." řekla Sabine. "Co ty o tom víš?!" "Co já o tom vím? Necítíš se jinak?" "Necítím se jinak? Něco ve mě je, to je pravda... To sérum agresivity..." zakončil jakýsi imaginární rozhovor, načatý jen z čistých emocí, Pierre. "Sabine!!!" zařval, když loktem vrazil do Weberova obličeje, povalil ho na zem a začal do něj mlátit laserovkou. Weber ho mocně popadl za krk a trhl. Ale Pierre mezi jeho ruce vsoukal své koleno a zatlačil na jeho bradu. Weber uvolnil své sevření. Jeden laser za druhým procházel Weberovou hlavou. Ostatní členové týmu tento berzerk sledovali s údivem. Pierre byl úplně bez sebe. Teprve, když Weberovi úplně chyběla hlava, spadl vedle něj na záda a těžce vydechoval. Celý útok však neměl jediného účinku... Nestálé molekuly doslova vyzdvihly novou hlavu z Weberova krku. Jediným nadlidským skokem se Weber dostal až do jezera. Tam zmizel v hlubině... Zatím...

Jak zastavit Deylina Nieta? Jak porazit Sama Webera? A jak konkrétně chce Jack s pomocí mláděte Tatzelwurma zachránit celou naši planetu, uvrženou ve velké nebezpečí ostatními kryptidy, zotročenými Nietem a již nežijícím Claudem Ngoyem? Toť otázky, na něž bude odpovězeno... V příštích částech!

Lovci kryptidů 2: Vězni války (2/7)

9. června 2018 v 9:22 | HAAS
V minulé části byli obyvatelé městečka Granada na pobřeží středoamerického jezera Nikaragua svědky neuvěřitelné podívané; desítky a desítky robotů X-77 opustily Nietovo doupě na dně jezera a zamířily neznámo kam. Na městečko brzy zaútočili Nietovi vodní dráčci, asi metr dlouzí, oranžoví zabijáci, se kterými se už Lovci kryptidů několikrát setkali. Naši hrdinové brzy prožijí zkoušku ohněm. A stejně tak Claude Ngoy... Doslova... Zatímco jsou Jack a Pauline v poničeném centru Los Angeles a zbytek týmu se nachází v Londýně, stávají se obyvatelé Granady masivního útoku... A Ngoy doufá, že teď, když Nieto vyslal značnou část své armády robotů a kryptidů do světa, podaří se mu ovládnout jeho základnu...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: VĚZNI VÁLKY, ČÁST DRUHÁ:
Ponořivši se do vody, proměnil se Claude Ngoy ve velký chuchvalec slizu, jehož jednotlivé segmenty se brzy zcela rozdělily. Ani zkušený potápěč by nerozeznal tenké vrstvičky slizu, proplouvající vodou jako tenká vlákna, jen nepatrně se pohybující ze strany na stranu jako had, když plave. Ngoyovo tělo, tvořené z nestálých molekul, se ve vodě zkrátka rozplynulo, ale rozdělené na snad stovky slizkých vlákýnek, nezadržitelně se blížilo k Nietově základně na dně jezera. Ve vodě byl zmatek. Základnu opouštěl jeden robot za druhým. Malý shluk vláken Ngoyova těla dokonce rozrazila skupina Nietových dráčků, velkou rychlostí plovoucí k hladině. Ngoy proplul nad vysouvacími sloupy s laserovými puškami, které měly překvapit kohokoliv, kdo by se k budově na dně přiblížil. Na Lovce kryptidů kdysi zaútočily. Na Ngoye teď ne. Zelené vlákno se přichytilo na vnější stěně budovy. Postupovalo po ní jako ruka slepého člověka, který hledá vchod. Jakmile objevila malou škvíru, nahrnula se k ní další vlákna, podobně pátrající po celé délce zdi. Ano, zde se nacházela skulina těsně vedle otvoru do potápěcí místnosti. Skulina vedla do složitého potrubí v budově. Z díry neustále odcházel proud vody. Pro Ngoye však nebylo těžké plavat proti proudu. Jednotlivá vlákna se pomalu vsunula do trubky. Jakmile Ngoyovy hmatové buňky ucítily, že se prostor rozšířil, začala se vlákna skládat dohromady. Z malé trubky v potápěcí místnosti, nyní zaplavené vodou tak, že by dospělému člověku sahala po kolena, vylezl slizký netvor. Nejprve se utvořilo jeho tělo, pak s lupnutím vylezla z něho bizarní hlava se žlutýma očima vybavenýma vertikálními zorničkami. Ngoy se zde dlouho nerozhlížel. Přistoupil ke dveřím do místnosti a těsnění netěsnění, obrovskou silou je vytrhl. V Nietově základně se strhl poplach. Ngoy pomalu kráčel dlouhou, bílou chodbou. Ze dveří, které se otevíraly po jejích stranách, vybíhali Nietovi vojáci. Stříleli do Ngoye, co to šlo. Rány v těle tvořeném hmotou, která se ani nedá zničit, nezasáhne-li jí jediný živel, se zacelovaly. Ngoy natahoval své ruce jako chapadla a slizem pokrýval obličeje jednoho vojáka za druhým. Zatímco se jeho oběti dusily, vyrvával už další dveře. Takto se to celé opakovalo ještě několikrát, než dorazil do středu budovy. Ve velké modré hale se mu postavil zřejmě poslední robot X-77, kterého zde Nieto měl. Pro Ngoye nebylo složité odhodit dva prsty ze své levé ruky, které zasáhly robotovu hlavu. Okamžitě se na ni nalepily, přeměnily se v lepivou pokrývku a jako těsto, jež je odstraňováno z plechu, natekly mezi hlavu a tělo robota. Tento prostor zacpaly. Robot těžce dopadl na zem. Ngoy prošel kolem něj, sliz se opět vrátil do jeho těla, postoupil až na jeho ruku a znovu zformoval jeho prsty. Ještě jedny dveře byly vyrvány, a pak se Ngoy ocitl v hlavní místnosti. Hrála zde poklidná hudba, nahrávka nějakého klasického klavírového představení. Deylin Nieto seděl na otáčecím křesle, zády ke Ngoyovi. Zadní část místnosti byla zcela zatemněna. "Vítám tě, Claude," řekl Nieto a prudce se na křesle otočil. "Vidím, že ses důmyslně dostal do mé základny... Jak... neočekávané," vydechl Nieto. Ngoy neodpovídal. Jen pomalu přistupoval k Nietovi. "Co? Peníze ti nestačily? Přišel sis pro víc? Co vlastně chceš?" ptal rychle Nieto, aniž by mu gabonská dvounohá příšera odpověděla. "Ať už to s Pierrem Leroyem dopadlo jakkoliv, svůj úkol jsi tehdy splnil. Odzkoušel si na něm sérum agresivity doktora Brickella. To je vše. Nelíbilo se ti, že jsem ti zaplatil dokonce víc, než jsem ti původně slíbil? Víš, doufal jsem, že budeme mít dobré vztahy. Proto jsem to udělal. Ale jestli jsi mi přišel vrátit peníze, nemám nic proti. I když za chvíli už pár pitomých bankovek potřebovat nebudu. Budu mít vše..." rozpovídal se bizarní muž s vousy pouze nad koutky rtů, předtím než ho Ngoy chytil za krk a mocně sevřel. "Myslíš že budeš mít vše?" zašeptal mu do obličeje Ngoy a stiskl sevření ještě více. "Nepochybuju o tom," odpověděl dusící se Nieto. Ve chvíli, kdy Ngoyovi odletěla hlava od těla, musel se začít smát. Z temnoty totiž vystoupil Metaller a usekl Ngoyovi hlavu s pomocí svého ostří, jež vytáhl ze zápěstí levé ruky.


Pro Ngoye však nebyl problém svou hlavu rozpustit a jednotlivými proudy slizu ji znovu připojit ke svému tělu, které Metaller pitval svými ostrými meči. Ngoyovo tělo obalilo celého Metallera a pokusilo se sevřít, co to šlo. Ale neznámý kov nešlo zničit. Sliz přeskočil na Nieta, ale Metaller ho od svého "otce" včas odtrhl. "Tvůj čas nadešel, Deyline," řekl Ngoy, jehož tělo se znovu zformovalo asi tak dva metry od nich. "Mě zničit nedokážeš! Prohrál jsi," řekl arogantním tónem a ďábelsky se usmál. "Ne," odpověděl na to Metaller, "ty jsi prohrál." Z jeho ruky se vysunul plamenomet, který Ngoye zapálil. Jediný způsob, jak ho zničit - plazmou, ohněm - byl právě uplatněn. Řvoucí Ngoy, zapálen, jako by se vůbec nedokázal rozdělit na několik částí. Metaller ho chytil za hlavu a zmáčkl. "Odnes ho do vězení. Do Ngoyova vězení," přikázal mu Nieto... Los Angeles se stále vzpamatovávalo z hrozného útoku Nietových robotů. Ve zmatku, který stále vládl na jeho ulicích, utíkali Jack Owen a Pauline Jetkinsová. Mířili zpátky ke Cryptid Swiftu. Jack svolal pomocí vysílacího zařízení všechny členy týmu do základny v Londýně. Cryptid Swift opustil L. A. Mířil zpět, jen proto, aby nabral několik členů týmu, a vrhl se do toho chaosu v Nikaragui. Jack totiž sledoval záběry v přímém přenosu na svém tabletu, a věděl, že jde do tuhého. Nemusel hádat, že už zemřely stovky lidí. Vždyť záznam ukazoval jejich mrtvoly prakticky všude...


Pierre přiběhl opět jako poslední. Byla s ním i Kate, která ho přemluvila, aby ji vzal do základny s sebou. Jackovi to moc nevadilo, stejně už Kate, přestože nebyla členkou týmu, základnu jednou hlídala a moc dobře to tu znala. "Poslyšte, lidi, musíme jednat rychle. Navrhuju, abyste se všichni vypravili do Granady v Nikaragui. Sežeňte si vybavení a potopte se do jezera. A předtím samozřejmě zastavte všechna ta monstra..." mluvil rychle Jack. "Pierre, chci abys je vedl!" rozkázal. "Co... Já?!" zněla odpověď. "Co... On?!" zasupěl Akihiko. "Počkej, počkej, to je vtip?" zeptal se Fahad a opřel si loket o Akihikovo rameno, který jej hned strhl. "Bude velet Pierre, vy hluchoni! Zvládneš to! Druhá vedoucí je Pauline," řekl Jack. "Proč nemůže být první? Pierre není dobrý nápad. Hele, nic proti, kámo, ale ty se nedokážeš ovládat..." namítl Akihiko. "Klidně to vezmu, Jacku," nabídla se Pauline. "Dost! Mám pro to důvody. Pierre, vedeš je. Teď poslouchejte, sakra! Já se vydám do Rakouska. Tam, kde jsme s Pierrem kdysi byli a pátrali po Tatzelwurmech. Přišla mi zpráva o tom, že roboti X-77 byli nedávno zahlédnuti, jak tam míří a něco odnášejí v sítích... Jestli to byl Nietův poslední plán, to nevím, ale chci zjistit, co tam hledali... Nějak je mi jasné, že tam najdu odpovědi na důležité otázky!" křičel jako správný velitel Jack a pak se odebral z místnosti. Nechal se letadlem odnést do Rakouska. Cryptid Swift zamířil s pěti Lovci kryptidů do Nikaragui. Kate, která opustila základnu, zamířila okamžitě domů. Uprostřed Londýna bohužel musela čekat ve velké dopravní zácpě. Taková smůla! Anebo ne jen smůla, ale... Ve chvíli, kdy do aut před tím jejím začala vrážet tlustá, vepři podobná příšera vysoká v kohoutku tak 2,5 metru, začala ječet strachy, hrůzou a zděšením. Okamžitě s autem couvala, kvůli čemuž narazila do vozů vzadu. Vyběhla ven z auta, stejně jako všichni, které to zvíře ještě nenapadlo. Buckshawská příšera byla vyslána do Londýna. Nad Big Benem prolétala skupina agresivních ptakoještěrů z Mexika. I tady se mělo brzy něco stát... Claude Ngoy se probral v malé místnosti. Vlastně to byla budka bez oken, bez dveří. Jak byl do ní dostán, nevěděl. Nikde žádná skulina, kterou by se mohl protáhnout. Už nehořel, ale tělo ho příšerně pálilo. Nebylo mnoho chvil v jeho životě, kdy pocítil fyzickou bolest. Ovšem teď měl pocit, že se podruhé narodil po smrt definujícím zážitku. Bohužel či bohudík nemělo mít toto znovuzrození dlouhého trvání... Budka se nacházela kousek od pobřeží jezera. Zřejmě sem byla vynesena z podvodní budovy. Na její stěny zaklepal Nieto, který postával poblíž. "Claude, víš, na co je to vězení, co jsem nechal vyrobit speciálně pro tebe?" zeptal se. Ngoy neodpovídal. Rozhlédl se po malém prostoru budky a spatřil několik kulatých vývodů těsně pod nízkým stropem. Zděsil se. Začal nahlas dýchat a sýpat. Nieto to venku slyšel. A řehtal se. "Chtěl jsi ovládnout mou základnu? Chtěl jsi mě zabít?" ďábelsky šeptal u stěny budky. "Já ti to oplatím. Sbohem, Claude. Tvá rasa, tvůj druh, všechny ty miliony let vývoje ve skrytu západoafrického pralesa, jsou ty tam. Sbohem..." řekl ještě. Pak přikázal Metallerovi, aby stiskl tlačítko na ovladači, který držel v ruce. Na Ngoye, křičícího bolestí, vytrysklo uvnitř deset ohnivých plamenů. Hluk uvnitř budky ustal až za deset minut. Pak Nieto poručil Metallerovi, aby ostřím vytvořil do budky otvor. Jeho "syn" tak učinil. Uvnitř už po Ngoyovi nebylo ani památky. Byl zničen.

Další aktér už ze hry vypadl. Claude Ngoy byl spálen. A s ním, zdá se, vyhynul i celý jeho druh, tolik toužící po pomstě lidstvu... To o Ngoyovi ani nevědělo. Zato o Nietovi se má brzy dozvědět. Doufejme, že ne jako o budoucím vládci planety. Co přesně hodlá Jack najít v Rakousku? A jak se Lovci kryptidů vypořádají se strašným chaosem, všemi těmi zuřícími kryptidy a vše ničícími roboty v Nikaragui? A nezapomeňme také, že Nietova "armáda" zaútočila na Londýn... Pokračování příště!

Lovci kryptidů 2: Vězni války (1/7)

2. června 2018 v 10:04 | HAAS
Jejich čas nadešel. Před rokem se utkali s čínským magnátem Zhou Lenem, který vypustil svou armádu dokonale ovládaných kryptidů do světového vělkoměsta New Yorku s cílem přesvědčit svět, že on je jeho vyvoleným vládcem. Jeho nezdar byl jen první z celé série událostí, které od té doby Lovci kryptidů zažili. Již dávno nejde o pouhý výzkumný tým, běhající za záhadnými zvířaty. Kryptidi existují a celý svět o nich ví. Více a více lidí se stává jejich nepřáteli, více a více lidí je chce využít jako zbraně. Je to už deset měsíců, co se Lovci kryptidů seznámili s Deylinem Nietem na své výpravě na dno jezera Nikaragua. Po celou tu dobu byli nuceni držet informace o něm, jeho zbrojení a odchytávání kryptidů v tajnosti, jinak by se Nieto pomstil na celém lidstvu. Nyní Lovci kryptidů vědí, že nejsou sami, kdo Nieta sledoval. CIA má o jeho projektu velmi zajímavá data, získaná satelitem 459. Lze ještě zabránit konfliktu? Jisté je jedno. Musí nadejít den, kdy Nieto ze svého úkrytu zaútočí. Pak bude celý náš svět v ohrožení... Dvanáctá a poslední kapitola je závěrem druhé série Lovců kryptidů, a já nyní přináším její první část...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: VĚZNI VÁLKY, ČÁST PRVNÍ:
Stmívalo se. Parný den ve středoamerické Nikaragui byl u konce. Obyvatelé městečka Granada na pobřeží největšího středoamerického jezera se odebrali do svých domovů, aby si společně povídali o skončeném pracovním dni. Jen pár rybářů ještě pilně pracoval v malé loďce na hladině jezera. Zrovna vysypali ze sítě poslední rybí úlovek. Zatímco jeden z nich si rybu prohlížel a usmíval se, jelikož byl z úlovku opravdu šťastný, ten druhý líně pádloval směrem ke břehu. Tam je pozoroval Sebastián Mateo*. Mával na ně, gesty jim ukazoval, aby už přirazili ke břehu. Měl jim ještě něco předat, možná denní výplatu či něco jiného. Byl nedočkavý, vždyť už tady nechtěl postávat, ale vrátit se domů. V únavě zíval a kroutil hlavou, nevěřil, že to těm mužům tak dlouho trvá. Pak se ozvala rána jako z děla. Mateo zvedl hlavu. Zatím v šeru viděl jen své dva rybáře, jak hledí kamsi dozadu, do dálky, odkud ten hluk vyšel. Vodní hladina ještě stále duněla. Ozvala se další rána. Musela vyjít z hlubin jezera. Loďka se zachvěla. A potom náhle z vody vyletěla obrovská postava. Robot X-77, jenž opustil základnu Deylina Nieta. Na dně jezera to příšerně dunělo. Muži pádlovali ke břehu, Mateo na ně řval, aby zrychlili, a v pozadí, v té temnotě, mezitím jezero opouštěl jeden robot za druhým. Celá armáda X-77 se vznášela do vzduchu, jako by dostala povel k útoku. Mizeli ve výši, v dálce, blikající světlo na jejich nohou se ztrácelo mezi hvězdami. Loďka se převrátila. Mateo řval jako vyšitý. Měl o své zaměstnance nebývalý strach. Přiběhl ke břehu, rozsvítil svítilnu a přejížděl světlem po vodní hladině. Ani po mužích, ani po loďce zde nebyly stopy. Nedokázal úlekem ani vykřiknout, když jej cosi zubatého popadlo za nohu a stáhlo do vody. Mlátil tomu svítilnou o hlavu ve snaze zbavit se toho. Byl už ponořený pod vodou a zubatá tlama jeho nohu tiskla silněji a silněji. Pocítil, jak se jeho ruka dotkla oka toho tvora. Přejela po jeho šupinaté hlavě. Nějakým záhadným způsobem se mu nakonec podařilo zvíře odkopnout a vyplavat na hladinu. Kraulem plaval zpátky ke břehu, a ve svitu měsíce viděl, že plave v krvi. Možná ve vlastní, možná v krvi svých dvou rybářů. Na břehu stál hlouček lidí, kteří vyběhli ze svých domů, a povzbuzovali Matea. Jakmile doplaval na břeh, omdlel. Krátce na to se ne na pobřeží jezera objevila celá smečka dráčků Deylina Nieta, agresivních hybridů schopných napadnout takřka cokoliv. Lidé, z nichž někteří nesli Matea, unaveného k smrti, se rozprchli. Dráčci nahlas syčeli, pískali, řvali, a do toho z dálky, z hlubin jezera, vylétali další a další roboti. Obyvatelé Granady neměli pochyby o tom, že přišel jejich soudný den... "Ať už je to jakkoliv, sdílet náš svět nikdy nebylo definujícím atributem lidstva..." řekl si Jack, když pohlížel z okna základny Lovců kryptidů v jižním Londýně, zkoumajíce očima všechny ty zelenající se keře v nádherných, posečených zahradách. "Tak nějak to kdysi řekl profesor Xavier, vzpomínáte?" usmál se a otočil se na své kolegy, sedící kolem kulatého stolu v poradní místnosti. Chyběl jen Pierre. Všichni se strachovali, co s ním zase je, ale nakonec vesele přiběhl do místnosti s nově koupeným pop cornem, kterým se ládoval, a zahuhlal: "Jo, to byl jeden z nejlepších filmů. Ta scéna v Bílém domě na začátku, propána, já toho modrýho chlapa miloval!" "Tak, jsme tu všichni, to jsem rád," řekl Jack, výjimečně po staru oblečený ve své modré košili. "Ze CIA nám poslali data ohledně Nietovy základny. Některá z nich jsou teprve tři měsíce stará. Zkoumal jsem všechny ty obrázky, a dospěl k závěru, že Nieto nechával odesílat vždy jednoho robota X-77 každý týden. Vždy to bylo v nějakou noc. Kam odlétali? Do různých částí světa, což je znepokojující. A nikdy se nevraceli..." vysvětloval Jack. "Skoro jako by to byli nějací první vyslanci armády, nemyslíš?" skočila mu do řeči Pauline. "Myslím, že to je víc než pravděpodobné," zatvářil se poněkud tajemně Jack a položil kupu fotografií na stůl. "Co navrhuješ udělat, kámo?" zeptal se Pierre, zatímco do sebe rval pop corn. "Nezbývá nám, než čekat. Musíme počkat, co Nieto udělá. Vydat se tam teď na vlastní pěst nemůžeme," odpověděl Jack. Tým Lovců kryptidů vyšel z poradní místnosti. Bojová trojka, Akihiko, Fahad a Roger se tentokrát nechystali na menší cvičení v podzemní části budovy, v tělocvičně vybavené všelijakými laserovými zbraněmi, kterým se dalo celé hodiny uhýbat, čímž si cvičili své reakce. "Nikdy jsem netušil, že se dostaneme do takové války. Můžu Vám říct, chlapi, že když jsem přišel k Lovcům kryptidů, doufal jsem, že na chvíli zapomenu na to honění po světě, špehování lidí a rvaní se s nepřáteli. Nevím, jestli je dobře nebo špatně, že to teď celé zažíváme ve velkém, že se pereme ještě víc, než kdysi, když naše kariéry..." řekl Roger, ale Fahad ho přerušil. "Já jsem docela rád, že to takhle je. Protože kdyby jsme se tu nervali my, tak kdo?" pousmál se a otočil se na Akihika. "Já rád někomu useknu hlavu. Jestli to bude Nieto, tak klidně dneska odpoledne. Ale že bych tohle v životě chtěl, to ne. Nestal jsem se bojovníkem proto, že bych chtěl lidem ubližovat..." zasyčel jako vždy a odpochodoval. Pierre si vyšel ven za Kate, která už na něj čekala před budovou. Chvíli se líbali v parku, a když už je takto vidělo až příliš mnoho lidí, prostě se ztratili. Jack a Pauline byli sice spolu v pracovně, ale na něco takového rozhodně nemysleli. Zvlášť potom, co Jack zvedl svůj mobilní telefon, a v uších se mu ozval sladký hlas nepříjemného, arogantního tónu - agentka Kentová ze CIA. "Sledujete televizi, pane Owene?" zeptala se. "Ne, agentko, mám moc práce. A na telenovely se stejně nedívám." "Hm, tak právě vám uchází ta nejlepší. Zapněte si sakra televizi, jakýkoliv kanál!" zakřičela agentka do telefonu. Jack tedy neváhal. "Proboha!!!" vykřikla Pauline, když uviděla ten strašný výjev na obrazovce. "Co to sakra...?!" zašeptal údivem Jack. "Okomentuju vám to. Tohle je Los Angeles. A to, co vráží do těch mrakodrapů, jsou roboti Deylina Nieta!" řekla ještě agentka. Záznam v přímém přenosu brzy skončil. Helikoptéra s kameramanem spadla. "Kde jste, agentko?!" zařval Jack do telefonu. "Opaluju se na střeše svého domu," zkusila Kentová říci co možná nejvěrohodněji, přičemž se vyhnula padajícímu tělu robota X-77. Nacházela se přímo v centru toho strašného dění, v centru L. A. "Letíme tam za vámi!" zněla Jackova slova. Zavěsil telefon. O pár minut později opustil základnu Lovců kryptidů letoun Cryptid Swift. Jack a Pauline ani nebyli ve svých spandexech. Jen doufali, že se na místo dostanou včas...


Takovému letounu, jakým je Cryptid Swift, netrvalo dlouho, než přeletěl oceán a celý severoamerický kontinent. Ale když se ocitl v Los Angeles, nevypadalo to tu tak strašně. Jen centrum města bylo poničené. Letoun přistál na střeše. Jack a Pauline vyskočili ven s připravenými laserovými pistolemi i rozkládajícími žlutými kulomety připevněnými k zádům. Agentka Kentová Jackovi sdělila, že se nachází kousek odsud, asi tak kilometr chůze na východ. Když se s ní setkali, vypadala docela v pořádku. "Rád vás vidím agentko," pozdravil ji Jack. "Pěkná košile," řekla agentka a otočila se na Pauline, Jackovu přítelkyni, "hezky ho oblíkáte." "Co se tady stalo? Ničemu nerozumím," přiznal Jack. "Přiletěla skupina robotů, srovnala centrum města se zemí a zase odletěla. To je všechno. A byli od Nieta, to už víte," odpověděla rychle agentka. "Nějaký vzkaz od Nieta?" "Zatím žádný. Pokud tedy tohle nebyl vzkaz. Jako že asi byl, což jistě chápete." "Kam ti roboti odletěli?" zeptal se Jack. "Do Nikaragui. Zpátky domů. Tohle byl první útok, pane Owene," odpověděla spěšně agentka a se svými kolegy se vrátila ke svým pracovním záležitostem... Na recepci v malém tříhvězdičkovém hotelu v městečku Granada zrovna Jane a Miroslaw Hareovi, zaměstnanci hotelu z Evropy, vyřizovali nějaké formuláře. Jejich pracovní doba už skončila. Miroslaw ustavičně pohlížel na své hodinky a říkal Jane, ať pohne, ať už můžou z práce odejít. V tom se ozvala děsivá rána. Oba se otočili. Do budovy vnikl jakýsi dvounohý netvor, s otrými zuby, srpovitě zahnutými drápy na zadních končetinách. Hrozivě syčel, a oba pracovníci hotelu jen v paralýze pohlíželi na jeho rozevřenou tlamu, k nim se nemilosrdně blížící. Nebylo útěku. V celé Granadě to vřelo. X-77 létali nad městem jeden za druhým. Minutu za minutou, hodinu za hodinou, přibývalo obětí. Raptoři, odchycení Metallerem z Montaně**, zabíjeli každou živou bytost, kterou potkali. Roboti stříleli paprsky do domů, jejichž polorozpadlé střechy zasypávaly celé rodiny v nich žijící. Klon obrovské Buckshawské příšery se dostal až na náměstí Granady a vnikl do radnice, kde zabil pár důležitých městských představitelů. Nad celým dílem zkázy prolétala pomalu létající kostka, v jejíž řídící místnosti seděli u obrazovek Deylin Nieto, jeho kovový posluhovač Metaller a dále také mladý špión Black Spier. Nechyběl ani doktor Brickell, který jim přišel říci, že právě aplikoval sérum agresivity na všech dvacet pterodaktylů, jež měli být v pár příštích vteřinách vypuštěni z letounu ven s cílem terorizovat místní obyvatele. "Dobře to začíná," usmíval se ďábelsky Nieto. "Mohu vám s hrdostí oznámit, že jsem asi tím nejsilnějším mužem na celém světě," blábolil. Mezitím pohlížel na obrazovky, jež zobrazovaly přímý záznam z očí robotů X-77. Tolik ničení a zkázy... A Nieto to pozoroval jako pohádku, kterou si vždy přál mít zfilmovanou. "Vsadím se, že se zde brzy objeví Lovci kryptidů," dodal ještě Nieto, "Metallere, víš, co máš udělat." Z jezera vylétal jeden robot za druhým, vylézaly z něj smečky dráčků, domy na pobřeží už byly úplně poničeny, nebylo zde živého člověka... Jen mezi těmi troskami ukrývali se dvě bytosti, s jejichž zničením by si žádná z těchto Nietových příšer neporadila. Claude Ngoy, poslední ze slizkých gabonských humanoidů vyhubených lidmi, a Sam Weber, muž, kterého Ngoy obdařil svými jedinečnými schopnostmi. "Za chvíli v podvodní základně zbyde jen pár robotů a kryptidů," řekl Ngoy svému příteli. "bude za pár minut. Vrhnu se tam a uskutečním náš plán. Jakmile ti dám naše znamení, zavoláš Henrymu. Pokusíme se základnu ovládnout."

* - Lovci kryptidů 2: Záhada v jezeře Nikaragua
** - Lovci kryptidů 2: Ozubený teror

Lovci kryptidů se brzy stanou vězni války. Ta nakonec rozhodne o osudu naší planety, o osudu lidstva, zvířat nám známých i neznámých. Boj mezi několika skupinami lidí na pozadí nejhorší bitvy, která naše hrdiny postihla od událostí v New Yorku... Vítěz může být jen jeden, jen jedna skupina tuto válku vyhraje... Nebo ne?! Pokračování již brzy...

Lovci kryptidů 2: 459 (5/5)

26. května 2018 v 10:26 | HAAS
Po čtrnácti letech končí životnost satelitu 459. Na několik míst na severní polokouli vypustil tři boxy, tři skříňky s nasbíranými informacemi, z nichž některé se týkají kryptidů. Tvorů, jejichž existence už byla dávno prokázána, a kteří jsou nyní v nebezpečí ze strany lidí, kteří je chtějí zneužít jako biologické zbraně. Deylin Nieto získal prostřednictvím svého kovového posluhovače Metallera první skříňku, která dopadla na Sibiř. Nieto využil nasbírané informace k lokalizaci Tatzelwurmů v Rakousku a poslal k jejich odchytu roboty X-77. Druhý box už se mu získat nepovedlo, z ostrova Ellesmere si jej odnesli Jack, jeho kamarád Mike a agentka Kentová. O třetí box usilují Akihiko, Fahad a Pierre. Proti nim jsou zde podobu měnící humanoid Claude Ngoy a jeho komplic, vrah Sam Weber. Ale Nieto má o třetí skříňku také zájem... Brzy nastane bitva v močálech Everglades...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: 459, ČÁST PÁTÁ:
Vodou náhle prošel laserový paprsek. Ano, Fahad je na živu. Určitě pod hladinou vytáhl laserovou pistoli a střílí po útočníkovi, který se jej snaží utopit. Akihiko uslyšel záchvěv listí. Z křoviny na něj vyskočil Sam Weber s připraveným nožem. Akihiko hbitě vyhodil šuriken, který čepel nože v letu přeřízl. Weber ho povalil do vody, ale moc si tím nepomohl, protože ho Akihiko přitiskl na dno, a železnou tyčí mačkal jeho krk, až z Weberových úst vycházely velké bubliny vzduchu. Ale Akihiko věděl, že Webera neutopí. Nemýlil se. Jeho nohu náhle popadlo slizké chapadlo a vyhodilo z vody. Akihiko sebou plácl o vodní hladinu. Jeho tyč zmizela někde v bažině. Konečně vyplaval na hladinu Sam Weber. Ale jen co doplaval do míst, kde se již mohl ve vodě postavit na vlastní nohy, dostal ránu laserem do zad. "Zabiju tě!" zařval Pierre a dal mu další ránu. Ačkoliv laser urazil Weberovi kus ramena, nijak ho tento útok nepoškodil. Přímo před Pierrovýma očima maso i svaly dorostly. Vlastně to teď vypadalo, že jsou ještě větší než předtím. "Zdrž je, Same," zvolal na něj Ngoy, který se jako slizký netvor vynořil z bažiny, "já dojdu pro skříňku!" "To můžeš zkusit," zasupěl Akihiko, zrovna když vytáhl z bahnitého dna svou tyč, a rozběhl se po břehu bažiny místy, kudy se krátce před ním prohnalo Ngoyovo slizké tělo. Weber vytáhl z pouzdra pistoli a hodlal po něm vystřelit. Pierre mu však laserem nejvyššího stupně ustřelil ruku, a než dorostla, dostal Weber pár pěkných ran pěstí do obličeje jak od Pierra, tak od Fahada. Akihiko se hnal bažinou jako divý. Třetí skříňka se nacházela někde tady, ponořená pod vodou. Musel už být blízko... A zrovna tak byl blízko Ngoy. Věděl, kde hledat. S jistotou napřáhl, nebo spíše natáhl svou ruku, a když se vynořila, držel v dlani onen ceněný box. Šuriken, který se zaryl do jeho slizké hlavy, mu nijak nevadil. Kůže na hlavě se trochu napnula a šuriken spadl do vody. Pak však Ngoy dostal ránu, kterou nečekal. A stejně tak do Akihika téměř narazil dlouhý žlutý paprsek, kterému japonský hrdina jen taktak uskočil. Z nebe se snesla monstra. Čtyři roboti typu X-77 si přišli pro poslední skříňku, kterou Nieto mohl získat. Ngoy chvíli ležel na hladině jako mrtvola, avšak když se k němu jeden z robotů přiblížil, celý se vymrštil a svým tělem obalil robotovu hlavu. Sliz vnikl do malých skulin v robotově krku, a zablokoval jeho "životní funkce". Robot zůstal stát jako socha. Ngoy se chystal vrhnout se na dalšího z Nietových sluhů. Avšak ten natáhl ruku a z malého plamenometu, jenž se vysunul z jeho zápěstí, vyšlo to, co Ngoye děsilo nejvíc. Oheň. Takovou dávku nemohl ustát. Jeho hlava ze rozhořela, sliz z ní proudil rychleji než pot týraného otroka, a kdyby pod sebou neměl bažinatou vodu, nejspíše by Ngoy zahynul. Při pádu do vody upustil skříňku. Robot se chystal ji zvednout. Avšak rychlý japonský ninja mu skočil do cesty, sevřel skříňku mezi rukama, potopil se, a rychle se vynořil až za robotem. Žluté paprsky teď létaly všude kolem něho. Akihiko měl co dělat, aby se z téhle kaše dostal. Nakonec rozhodla pořádná rána do zad, kterou mu dal letící robot. Akihikův obličej skončil v blátě na břehu, skříňka v ruce robota X-77. Chtěl Akihika zabít. Jenže to už se na robota vrhl Ngoy. Opět jej zbavil životních funkcí. Sebral skříňku. Malátný Akihiko vysunul teleskopickou tyč a prohodil ji Ngoyovým tělem. Tyč se zasekla v jeho slizkém těle. Ngoy se otočil, udělal úšklebek, a jeho slizké tělo tyč odhodilo zpět na něj. Akihiko dostal ránu do břicha, že se mohl pozvracet. Na břehu se v tu chvíli objevil Fahad. Z nosu mu tekla krev. Bitka s Weberem asi nebyla úplně příjemná. Měl však u sebe svou laserovku, a vypálil to po Ngoyovi, přestože věděl, že laser gabonské příšeře nijak neublíží. "Pozor, za tebou!" zařval na něj Akihiko. A vyhodil šuriken, jenž se zaryl do Weberovy hlavy. Weber, který se zrovna chystal na Fahada skočit, padl na zem. Vytáhl si šuriken, krev začala okamžitě téct, jenže to už zezadu dostal další ránu, a to sice klackem do hlavy. Pierre se musel zasmát po takovém malém vítězství nad vrahem své sestry. Weber omdlel. "Fahade, jestli můžeš, oddělej Ngoye!" zvolal ještě Akihiko. Byl už tak unavený, že se skoro hroutil. Fahad se svým jetpackem vyletěl nad hustý floridský les. Okamžitě uviděl Ngoye, proměněného ve skvrnu slizu, jak si prosekává cestu rákosy v osluněném mokřadu. Za ním už letěli zbývající dva X-77. Fahad je dohnal a na každého z nich připevnil při letu malý čip. "Zatím ahoj!" dodal. Roboti ve vzduchu vybuchli. "Páni, tak takhle se dají ničit... Stačilo explozivní čipy připevnit k tryskám na nohou. Zvláštní, že mají Achillovu patu zrovna tam, kde by to člověk čekal..." řekl si pro sebe nahlas Fahad, zcela vzrušený novým objevem. Pak přiletěl k unikajícímu Ngoyovi. Chystal se na něj hodit další čip, který by se rozhořel. Ale Ngoy vyskočil z vody, oblepil Fahad slizem a odtrhl mu jetpack ze zad. Fahad upadl s hlasitým cáknutím vody. Ruka se mu přitom napíchla na nějaký ostrý klacek pod hladinou. V tom náhlém zmatku a šoku se vynořil ve vody a v panice se snažil klacek vytrhnout. Voda kolem něj se zbarvila do ruda. Chytil se rákosu, přitáhl se k němu a vynořil ruku z vody. Nepěkná to rána, klacek prošel celým jeho bicepsem. Fahad ale nenadával, zatnul zuby a dal se na pochod zpět ke svým přátelům. Ngoy i se skříňkou unikl... Kdo ví, kde je mu konec... Taková prohra...


O několik minut později seděli Fahad, Akihiko a Pierre v letounu Cryptid Swift, který je odnášel zpátky na základnu v Londýně. "Je to dvojí porážka," řekl smutně Pierre, "nejen Ngoy, ale i Weber. Potom, co jsme ho omráčili, prostě se rozpliznul na ten ohavný sliz a zmizel ve vodě. Tak jako to dělá Ngoy." "Vsadím se, že Webera lze zabít s pomocí ohně, když jeho tělo tvoří zčásti stejná esence jako to Ngoyovo," zamyslel se Akihiko. "Kdyby se mi podařilo ho zapálit, bylo by po něm, věřte mi. Zkusil bych ho s pomocí jetpacku vynést vysoko nad vodu, a nepustit. Uhořel by za živa. Jenže on se bránil a..." rozpovídal se Fahad, držící si ovázanou ruku. "Nepovedlo by se ti to. Ngoye musíme zabít někde na souši. Někde, kde se pořádně rozhoří, někde, kde bude dost kyslíku a dost málo vody, nebo žádná," řekl ještě Akihiko. Oba jen pokývali hlavou... Družice 459 dosloužila. Když ji Američané vypustili, neměli ani ponětí, co všechno se kvůli ní semele. A jak nakonec informace, jež nasbírala, ovlivní celou tu válku, vedenou mezi Lovci kryptidů, Deylinem Nietem a jeho Metallerem a Claudem Ngoyem, a ostatními... První skříňka skončila v Nietových rukou. Za mřížemi v kruhovém vchodu, kdesi ve spodku jeho základny na dně jezera Nikaragua, prohlížel si Deylin Nieto získané úlovky. Skupinku rakouských Tatzelwurmů, žadonících svými pronikavými skřeky o svobodu. Mnul si ruce a prohlížel si je, jako by mu měli dát celý tento svět, ale vždyť co jiného Nieto zamýšlel? Metaller se postavil po jeho boku. "Synu," oslovil ho Nieto, aniž by se na něj podíval, "co to bylo tam, na ostrově Ellesmere?" "Dostali ji. Dostali tu skříňku. Promiň, otče. Zklamal jsem." "Víc, než si myslíš. Ale nejsem na tebe naštvaný proto, že jsi pro nás nezískal druhý box. Hnusí se mi, že jsi ukázal emoce. Ukázal jsi je lidem! Lovci kryptidů, Jacku Owenovi. Myslíš si, že si toho nevšiml. Myslíš si, že ho nenapadlo, jak tě zničit?!" řekl káravě Nieto. "Metallere," oslovil ho výhružně, "jestli tohle ještě někdy uděláš, víš, co se s tebou stane." "Ano, otče," řekl až překvapivě lidsky Metaller. Vyrovnaný smutek ozval se v jeho skřípavém hlase. Nieto už dále nereagoval... Druhý box získala agentka Kentová ze CIA. Den po událostech v Everglades hovořila s Jackem Owenem přímo v základně Lovců kryptidů na jihu Londýna. Opřená o zeď, jako by tu byla doma, zatímco Jack se s ní snažil hovořil poměrně dosti slušně, řekla mu: "Ten druhý box obsahuje docela dost nasbíraných informací o různých akcích Deylina Nieta. Z Nikaragui. Máme fotky, na kterých uprostřed nejčernější noci z jezera Nikaragua vylétají roboti, obrovské létající kostky..." "Ano, to je Nietův dopravní prostředek," přerušil ji Jack. "Víte, trochu mne štve, že Lovci kryptidů nám o Nietovi nikdy neřekli," usmála se s trochou arogance v očích agentka. "Vyhrožoval nám, že když jeho tajemství odhalíme, zničí tento svět," odpověděl Jack. "Hm, nevěřím, že by nějaký miliardář, který je už asi deset let po smrti a přitom se schovává v největším jezeře Střední Ameriky, dokázal jen tak zničit svět, pane Owene." "Obávám se, že se mýlíte, agentko. My jsme tam byli*." "Byli jste kde?!" "Minulý rok. S Nietem jsem se seznámil v té podvodní budově." "A dařilo se vám to tajit, co?" řekla arogantně agentka a odrazila se od zdi. Jack chvíli přemýšlel, co říci. "Podívejte se, Nietovo tajemství už znáte i vy. A tak si myslím, že přišel čas je celé odhalit. Zvlášť teď, když disponuje jedním z boxů ze satelitu 459," řekl nakonec. Agentka mu do ruky vložila lísteček s několika telefonními čísly. "Zůstaňte s námi v kontaktu," řekla jen a odešla z místnosti, a odešla z budovy... Třetí box získal Claude Ngoy. I v něm se nacházelo tolik o Deylinu Nietovi. Claude Ngoy a Sam Weber se ocitli na břehu jezera Nikaragua. Dva muži vypadající jako turisté. "Tam pod hladinou se skrývá bohatství. A když ho spojíme s bohatstvím, které jsme již získali, příteli," řekl Ngoy svému druhovi, "podaří se mi uskutečnit svůj sen. Stejně průzračný jako je hladina na tomto jezeře, a stejný temný a hluboký, jako jeho dno. Lidstvo zaplatí... Ale k tomu, k tomu přece potřebujeme Nietovu technologii." "Jsi připravený?" optal se ho Weber. "Všichni jsme připravení," odpověděl Ngoy a pohybem hlavy upozornil Webera na letadlo, které zrovna přeletělo jezero. "Jsou tady."

* - 1. díl 2. série Lovců kryptidů, Záhada v jezeře Nikaragua

Poslední, dvanáctá kapitola 2. série Lovců kryptidů, se objeví na tomto blogu v červnu! Bude rozdělena na sedm částí. Celý tento příběh, který píši od srpna minulého roku, bude zakončen. Lovci kryptidů versus Deylin Nieto versus Claude Ngoy. A k tomu kryptidi... Bude to vybuchovat a vřít... Osud kryptidů, zvířat, lidí, celé naší planety... To vše je teď v rukou Lovců kryptidů!!!

Lovci kryptidů 2: 459 (4/5)

19. května 2018 v 9:41 | HAAS
Družice 459 dosluhuje. Z orbitu vypouští skříňky s nasbíranými informacemi, mezi nimiž se nacházejí i přísně tajné informace o tajemných zvířatech, kryptidech. V dnešní době, kdy jsou kryptidi v nebezpečí ze strany těch, kteří je chtějí využít k dosažení vlastních cílů, jsou tyto informace zvláště citlivé a mohou být brzy zneužity... Lovci kryptidů tomu musejí zabránit. Ale první box, který dopadl do Jakutska na Sibiři, je již v rukou Deylina Nieta. O druhý box teď bojují Nietův vyslanec, inteligentní železňák Metaller a Jack Owen z Lovců kryptidů, vědec Mike Brown a agentka CIA Kentová. Na třetí box má zálusk humanoidní nestvůra Claude Ngoy, která se dokáže přeměnit prakticky v cokoliv, včetně konžského důstojníka, což je vlastně její lidská podoba. Sam Weber žije, díky Ngoyovi doslova přežil svou smrt, kterou před několika měsíci zapříčinil Jack, a spolu se svým šéfem unesl Pierra Leroye do Národního parku Everglades. Tam má totiž třetí skříňka spadnout. Pierre je nucen Ngoyovi a Weberovi pomoci. Ale on už není nějaký slaboušek, kterému se dá diktovat. Je připraven postavit se na odpor...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: 459, ČÁST ČTVRTÁ:
Pierre natáhl ruku, co to jen šlo. Úplně Weberovi zaklonil hlavu, až se začal ozývat lupavý zvuk. Toho chtěl Pierre dosáhnout. Neviděl, že Ngoy právě skočil ze stromu a rychle k bojující dvojici přiběhl. Jeho ruka se ve vteřině proměnila na jakési slizké kladivo, kterým Pierra odhodil asi o dva metry dál, až ke břehu mokřadu. Zuřící Weber se postavil. "Nejradši bych ho zabil," zašeptal chladně. "Za pár hodin k tomu budeš mít příležitost. Teď ho ještě potřebujeme," odpověděl mu Ngoy. Došel k Pierrovi, který vypadal zcela bezmocně. Jen tak ležel na zemi, obličej zabořený v hlíně. "Vzpamatuj se, spratku," oslovil ho Ngoy, "máme přesné souřadnice. Půjdeš tam s námi." "Chcete mě držet jako rukojmí?" "Není to špatný nápad." "Je," odpověděl Pierre. Vyskočil tak rychle, že ani Ngoy, který měl zdaleka rychlejší reakce než jakýkoliv člověk, překvapením vytřeštil oči. Síla, kterou Pierre narazil do jeho měkkého těla, již plně přeměněného v onoho slizkého netvora, kterým byl, byla impozantní. Pierre pěstí úplně prorazil Ngoyovo tělo, až pěst vyšla zády ven. Ngoy zasyčel bolestí. "Páni," řekl překvapeně Pierre a nedokázal zakrýt úsměv. Jenže pak zevnitř Ngoyova těla vjely do Pierrovy ruky ostré jehly, a po celém mokřadu se rozlehl Pierrův příšerný, bolestný skřek. Teď to byl Ngoy, kdo se usmíval. Držel takhle Pierra asi minutu. Pak k zesláblému členu Lovců kryptidů přišel zezadu Weber a uhodil ho pěstí do hlavy. Ne však tak, aby Pierre omdlel. Jen ležel v hlíně, levou rukou si držel tu pravou, silně krvácející, a v hlavě mu kolovaly všelijaké myšlenky. Chvílemi měl pocit, že musí vybuchnout. Jak moc se teď musel snažit, aby sám potlačil účinky séra agresivity. Jednu chvíli je potlačit chtěl, jindy zase ne. Naštěstí to trápení brzy skončilo. Z oblohy sletěl malý čip, který měl v průměru asi tři centimetry. Přilepil se na Ngoyovu hlavu. Třikrát zapípal, a pak se náhle rozhořel. Ngoy začal řvát bolestí. Vždyť oheň je zřejmě to jediné, co dokáže slizkého humanoida z Gabonu zničit. Z oblohy sletěl Fahad Ghazalli s jetpackem připevněným na zádech. Přistál na zemi, vytáhl samopal a začal to šít do Sama Webera. Ten však jen klidně stál, kulky procházely jeho tělem, a rány se zacelovaly. "A kruci," řekl překvapeně Fahad a zvedl obočí. "Akihiko, pojď dolů," řekl do vysílačky připevněné na límci svého spandexového obleku. Jen o pár vteřin později se nad rozlehlým močálem ve vzduchu zastavil Cryptid Swift. Zatímco tak levitoval nad bažinou, vyletěl z něj Akihiko, také vybavený jetpackem na zádech, a přistál vedle Fahada. Pierra měli za sebou. Zatím neřekl ani slovo, ale byl moc rád, že jsou tady. "Mysleli jste si, že ho jen tak unesete? Než jste přiletěli na Floridu, důkladně jsme se na vás připravili. Cryptid Swift nás sem dostal za pár minut," zasmál se Fahad. Vytáhl Akihikovi pistoli z opasku a vystřelil po Weberovi paprsek nejvyššího stupně. Weber padl na kolena. V hrudi měl obrovskou díru. Jen zachraptěl, chytl se za čelo a snad upadl do bezvědomí, protože pak ze sebe nevydal jediné slovo. Ngoy během rozhovoru skočil do vody, čímž se zachránil od uhoření. Zatím ale nebyl vidět. Svalnatý Akihiko zvedl krvácejícího Pierra. "Zvláštní, jak se mu ty rány na ruce rychle zacelují," poznamenal. "Za to může to pitomé sérum," odpověděl Pierre. "Dostaneme tě do Cryptid Swiftu. Zapni jetpack, Fahade," řekl Akihiko. Jakmile Pierra položili na malé lůžko v letounu, ozvala se pekelná rána. Cryptid Swift se začal nad vodní hladinou kymácet. Akihiko nastartoval motor. A pak na přední sklo letounu dopadl Weber. Obrovská rána v jeho hrudi byla zcela zahojená. "Do háje," zařval Akihiko. Weber držel v ruce jakýsi moderní kulomet, kterým jednoduše sklo prostřelil. Letoun se rozletěl. Akihiko sletěl až dozadu, a stejně tak Fahad. "Je mi líto, ale Pierra potřebujeme," pousmál se ďábelsky Weber a vystřelil z kulometru. Kulky mířily na Fahada. Kdyby ho Akihiko včas nestrhl na podlahu, už by nebyl mezi živými. Akihiko rázem vyhodil z rukávu šuriken, který se Weberovi zaryl do čela. Sprška krve, která vystříkla, na chvíli Webera oslepila. Pak schytal pořádnou ránu pěstí do břicha, železná tyč mu skoro zlomila krční páteř, do břicha se mu zaryl další šuriken, a malý nožík probodl jeho zápěstí. "Tohle tak rychle nedáš, kámo," řekl mu Akihiko a ještě ho kopl kolenem do hlavy. Pak otevřel dveře letounu a z velké výšky Webera shodil dolů, kamsi do bažiny. "Musíme získat ten třetí box," řekl Pierre. Rány v jeho ruce byly takřka zahojené. Ani Fahad, ani Akihiko nic neřekli. Jen nasměrovali letoun tam, kde se měla skříňka nacházet. Budeme tam za pár vteřin," ozval se Akihikův zlověstný hlas. "Myslíte, že to Weber přežil?" zeptal se Pierre. "Jo," odpověděl jednoslovně Akihiko, který už seděl u kniplu. "Sakra," zasupěl Pierre. "Měli jsme ho spálit," vložil se do hovoru Fahad, "rány se mu zacelovaly slizem, tak jako Ngoyovi." "Jo, zmutoval. Popsal mi, jak ho Ngoy zachránil. Jsou teď něco jako... Bráchové... Weber je zčásti tak ngoyovská nestvůra a zčásti pořád ten proradný Estonec," řekl na to Pierre. "Až ho uvidím příště, narvu mu zapalovač do pusy," usmál se se zvednutým obočím Akihiko... V těchto chvílích procházel rakouskými Alpami jeden z robotů X-77. Došel až k místu, na kterém kdysi stáli Jack Owen a Pierre Leroy, když byli po smrti Sabine jedinými členy týmu*. Právě zde kdysi došlo k výbuchu. Doupata Tatzelwurmů byla přičiněním jednoho z mužů Zhou Lena zničena. Ale teď tu bylo vše jako dřív. A doupata byla obydlena. Tajemnými bytostmi, za kterými sem kdysi Lovci kryptidů přijeli. Z robotovy ruky vyšlehlo kovem potažené laso, které jako had zalezlo do jedné z děr ve svahu. Zvíře, které laso zachytilo, syčelo, škrábalo, snažilo se dostat se z toho sevření. Z druhé ruky robota vyšla ven uspávací šipka, jež Tatzelwurma v rychlosti uspala. Záznam, pořízený robotovýma očima, sledoval v přímém přenosu Deylin Nieto v hlavní místnosti své podvodní základny na dně jezera Nikaragua. Za ním stál Black Spier. "Vypadá to dobře, pane. Tatzelwurm se oficiálně stal součástí vaší armády," oznámil mu, ač to nebylo nutné. "Přesně tak, příteli," odpověděl Nieto a pomalu se zvedl z plastové židle. Vypnul projektor, díky němuž celý záznam viděli na zdi. "I kdyby Metaller na Ellesmere neuspěl, a kdybychom náhodou nezískali třetí skříňku, máme už tak dost informací k zpracování. Tuto válku vyhrajeme," dodal dlouze...


Nad mořem se konečně objevila helikoptéra, kterou sem Jack nechal zavolat. On, Mike a agentka Kentová, stále střežící druhý box ze satelitu 459, utíkali k pobřeží. Metaller běžel za nimi. Byl na dohled. Při běhu napřáhl ruku, z jejíhož zápěstí se vysunul onen slavný pětihlavňový vystřelovač. Kulky zatím nikoho nezasáhly. "Podejte mi ruce, oba!" zvolal Jack na své kolegy. "Proč?" zeptala se nechápavě agentka. Jack roztrhl svou bundu, a tak se konečně ukázal jetpack, který měl nasazený na zádech. "Proč jste nám to neřekl dřív? Nemuseli jsme se takhle hnát tou zatracenou tundrou!!!" zařvala agentka. "Má to jen 20 % šťávu, dlouho to nevydrží. Tak se krucinál chyťte!" zařval Jack. Jetpack je všechny tři lehce unesl. Rychlostí, o které se jim ani nesnilo, se blížili k helikoptéře. "V jetpacku je naprogramováno, že nás donese k otevřeným dveřím helikoptéry. Tak, vidíte, už jsme tady," okomentoval to ještě Jack. Naskákali do vrtulníku, jehož dveře se zavřely. Metaller z pobřeží střílel po vrtuli. Helikoptéra naštěstí mírně poklesla, a poté zase vyletěla vzhůru, a začala se vzdalovat. Metaller zmáčkl tlačítko na zápěstí. Na povel se pterodaktylové, vybavení obojky na krcích, vrhli na odlétající stroj. Nebylo jim to ale nic platné. Jakmile se navíc příliš vzdálili od Metallera, přestali někteří plnit příkazy obojku. Metaller je musel zavolat zpět. Inteligentní robot na pobřeží jen nadával a proklínal lidi, kteří jej právě připravili o druhý box... "Co to bylo?" zeptala se vážně agentka Jacka a stiskla mu paži. "Jmenuje se Metaller. Patří Deylinu Nietovi. Je to inteligentní robot. Poslouchá Nietovi rozkazy... Jeho tělo tvoří nám dosud neznámá látka. Kov, který se neroztaví ani při několika tisíci stupních. Nevíme, co to je. Dal jsem to na starost doktoru Brickellovi z Montany, ale on se nakonec ukázal být členem Nietova týmu... A ještě jedna věc, agentko. Ten robot není jen robot. Má emoce," odpověděl Jack. "Toho jsem si všimla. Vypadal zahořkle, když zjistil, že ode mě skříňku nedostane." "I Metaller má slabinu. A mám takový pocit, že jsme ji právě odhalili," pokýval hlavou Jack, zatímco hleděl z okna na chladné moře... V zatopeném lese uprostřed Národního parku Everglades pochodovaly tři postavy. Akihiko, Fahad a Pierre byli odhodláni za každou cenu získat třetí box, který ležel někde ve vodě jen kousek od nich. Věděli však, že Ngoy i Weber jsou bohužel na živu, a zřejmě nejsou daleko. Tyto hypotézy se potvrdily. Fahada pod vodu stáhla Ngoyova slizká ruka. Následoval i Pierre. Akihiko si přichystal šuriken a prodloužil svou tyč. Ale i on se měl stát Ngoyovou obětí...

* - Lovci kryptidů, 1. série, kapitola Černá stopa, na jejímž začátku Jack a Pierre pátrali po Tatzelwurmovi v rakouských Alpách a následně se na misi v Číně poprvé setkali s Akihikem, Fahadem a Rogerem

První box má tedy Nieto. Druhý získala agentka Kentová ze CIA, a vlastně i Jack Owen a Mike Brown. Teď záleží na Lovcích kryptidů, zda třetí skříňka padne do rukou Clauda Ngoye. Ale Nieto přece třetí skříňku také zmínil... Určitě má na ní zálusk, a ví, kde je... Bitva ještě neskončila! Jaký však bude výsledek tohoto závodu? A jak pak ovlivní to, co přijde? Pokračování příště.

Lovci kryptidů 2: 459 (3/5)

12. května 2018 v 9:48 | HAAS
Z minulých částí víte, že družice 459, jež se posledních čtrnáct let pohybovala nad severní polokoulí, přestává fungovat. S docházející životností vypouští po severní polokouli skříňky s nasbíranými informacemi, z nichž mnohé se týkají různorodých tajemných zvířat: kryptidů. Ti jsou ale v hledáčku některých lidí (či bytostí), kteří by je nejraději použili k dosáhnutí vlastních cílů. Deylin Nieto je jedním z nich. Roger a Pauline sice získali první skříňku, která dopadla do Jakutska na Sibiři, ale nakonec se museli vzdát Metallerovi a robotům X-77. Box je již u Nieta. Po druhé skříňce společně pátrají Jack Owen, Mike Brown a agentka Kentová. Nieto už ale vyslal své "psy", totiž ptakoještěry, konkrétně onen druh, který do své armády kryptidů zařadil před několika měsíci v Mexiku. Akihiko a Fahad se mají brzy dozvědět, kam dopadne třetí box. Pierre, který je sám v základně Lovců kryptidů, je mezitím napaden překvapivým útočníkem. Sam Weber žije! A to i přesto, že jej Jack Owen nedávno zastřelil. A není sám, je tu s ním Claude Ngoy...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: 459, ČÁST TŘETÍ:
Na chvíli se Pierrovi úplně zatemnilo před očima. Měl pocit, že se motá v nějaké tmavé místnosti, která byla tak velká, že nedokázal odhadnout její rozměry. Snad to byl celý vesmír, ale bez hvězd, bez planet, v čemž teď Pierre ležel, chtěl vstát, avšak nešlo to, snažil se vykroutit se z toho strašného snu, z té noční můry, která jej v několika vteřinách postihla. Obrovská bolest, způsobená ztrátou jeho sestry, a ještě enormnější nenávist k odpornému Samu Weberovi, zaplavila jeho hlavu. Když ucítil, že jeho malátné tělo Weber zvedá ze země, náhle se v něm něco probudilo. Otevřely se mu oči, a otevřely se mu tak, že Weber ty své musel úlekem vykulil. To, co bylo v těch očích, bylo tak... Neuvěřitelně nebezpečné... Popadl Webera za ruku, a ačkoliv sám ležel na zemi, švihl se svým protivníkem, až mu rozbil nos o podlahu. Skoro ani nevnímal, co se děje, jen si povšiml, že proti němu Claude Ngoy běží, proměňuje přitom svou podobu. Během chvíle byl z konžského důstojníka odporný slizký humanoid, jehož měkká, vlhká ruka dotkla se Pierrova ramena a stiskla. S Pierrem to ani nehnulo. I v Ngoyových očích se náhle objevily pochyby o tom, že tato mise dopadne dobře. Vzpomněl si na chvíli, kdy uplacen Nietem navštívil v podobě lékaře tehdy na lůžku připoutaného Pierra Leroye v londýnské nemocnici a odzkoušel na něm novou dávku séra agresivity. Jaký to byl tehdy úděsný výsledek*... Pierre, kterému oči planuly zlostí, popadl Ngoyovu ruku a mocně trhl. Kapky slizu dopadly na podlahu. Pierre Ngoyovi přímo natrhl ruku. Teď to nebyl ten starý dobrý, vtipný, ale poměrně slabý Pierre. Byla to časovaná bomba, která měla za chvíli zcela vybuchnout. A kdyby se tak stalo, kdo ví, jak by to dopadlo. Jenže Weber, mnoucí si krvácející čelo, věděl, jak ho zklidnit. "Pierre, jak se má sestra? Jak se má Sabine?" promluvil podlézavým, chladným hlasem. Z Pierrových očí se náhle ztratila všechna ta výbušnost a nepředvídatelnost. Zase jako by byl oslaben, zase z něj byl pouhý smrtelník truchlící nad smrtí své sestry. Otočil se k Weberovi a dostal ránu do brady. Upadl. "Sabine je v pořádku, že ano? Že je to tak?" mluvil dále Weber, jen aby potlačil účinky séra agresivity Pierrovým smutkem. Pierre, opět celý malátný, nedokázal se ani postavit. "Utržené" kapky slizu, tvořené nestálými molekulami, mezitím "natekly" zpátky do Ngoyovy ruky. "Proč... ještě... žiješ?" vydal ze sebe Pierre. "Proč ještě žiju?" zasmál se Weber a s Ngoyem se na sebe podívali. "Víš, Pierre, poděkuj Jacku Owenovi. To on mi dal nesmrtelnost," řekl chladně Weber. A pokračoval: "Rozstřílel mě na řešeta. Jo, asi o tom víš. Nelhal ti. Ležel jsem, šíleně jsem krvácel, měl jsem v hrudníku tolik ran, že jsem mohl vykrvácet během pár vteřin. A pak, když jejich člun zmizel v mlze**, přišel tady Claude a vložil do mých ran trochu svého slizu. Následovala nepříliš bolestivá mutace, během níž se rány zahojily. A proto se stejně jako tady šéf můžu regenerovat, přežiju prakticky cokoliv." Podíval se na Ngoye. "Už nejsi poslední ze své rasy. Teď máš mě," řekl mu. Ngoy zdvihl Pierra z podlahy, až se mu nad ní nohy třepetaly. "Kde je třetí skříňka?" zeptal se. "Nevím," odpověděl téměř v mdlobách Pierre. Zrovna v tu chvíli začala hrát znělka Avengers, kterou měl Pierre na mobilu jako ringtone. Přišla SMS zpráva. Weber zvedl mobil ze stolu a nahlas ji přečetl. "Třetí box dopadne za deset hodin do Národního parku Everglades na Floridě. Připrav se. Akihiko." Ngoy praštil Pierra do hlavy, a ten "konečně" omdlel. Co bylo pak, to nevěděl. Když do základny o několik desítek minut později přišli Akihiko s Fahadem a začali se připravovat na další misi, ani nepoznali, že tu někdo byl. Pierrova nepřítomnost je však děsila. Až když Fahad vkročil do místnosti, v níž byl řízen kamerový systém, povšiml si, že všechny přístroje jsou zalepeny jakýmsi slizem, a tak bylo hned jasné, co se stalo. Ngoy se přeměnil na tenkou vrstvičku slizu, která zřejmě pronikla škvírou ve dveřích. Pak zneškodnil všechny kamerové i obranné systémy budovy, a unesl Pierra. Vzhledem k tomu, že co obalí, to dokáže také přeměnit na malou vrstvičku slizu, o čemž už se Lovci kryptidů přesvědčili***, byl pro něj únos Pierra velmi snadný...


Na chladném kanadském ostrově Ellesmere bylo mezitím pořádně horko! Jack Owen střílel z laserové pistole po každém pterodaktylovi, který se přiblížil tak na dva metry k jeho obličeji. Agentka neplýtvala zásobníkem pistole, i když ne vždy se trefila. Mike, vyzbrojený pouze chodeckou holí, neměl proti Nietovým vyslancům téměř žádnou šanci. Ležel na kamenité půdě a snažil se odtlačit ze svého těla pterodaktyla, který zaryl své drápy do jeho bundy. Natahoval hlavu k jeho krku, a kdyby pod krkem neměl tu chodeckou hůl, se kterou se ho Mike snažil odtlačit, už by ho byl zabil. Konečně si Jack všiml Mikeových nesnází a odstřelil pterodaktyla. Nařídil mu, ať si stoupne za něj. Po chvíli se na zemi válela spousta mrtvol, naštěstí pouze pterosauřích. Několik přeživších pterodaktylů odletělo stejným směrem, kudy hejno přiletělo. "Musíme k té skříňce! Bude tady poblíž!!!" zavelel Jack. "Běžím napřed," řekla agentka. "Počkejte, to nemůžete! Co když se vrátí? Když budete sama, zabijou vás!" křičel Jack, ale agentku, očividně vycvičenou k rychlému běhu, svými slovy zastavit nedokázal. Agentka přeběhla kopec. Uviděla černý box válející se mezi kameny a tajícím jarním sněhem. Seběhla z kopce a mířila k němu. Její cvičený sluch zaznamenal nabití pušky. Udělala přemet ve vzduchu a jen tak se vyhnula smršti kulek, které by ji jinak zasáhly. Utíkala ke skříňce, hbitě se vyhýbala dalším kulkám, dělala kotrmelce, přemety, všechno možné, pak konečně skříňku uchopila, schovala do kapsy a vystřelila tam, odkud střely vycházely. Teprve teď si uvědomila, že na tom není úplně nejlépe. Kulka z její pistole se samozřejmě odrazila od kovového těla dvoumetrového Metallera, jenž její kousky sledoval s podivným úsměškem. I když byl "jen" robotem, byť inteligentním a schopným hovoru, nedokázal zakrýt svou zášť. Poprvé jako by se v jeho obličeji objevila emoce, která by se dala popsat i jako zoufalství. Mířil na agentku, která u sebe měla skříňku. Když teď vystřelí, zabije agentku, ale možná také prostřílí tu skříňku. "Metallere, vypadáš bezradně!" zvolal Jack, stojící na kopci, a zasáhl laserem jeho hlavu. Z Metallerovy ruky jako odpověď vyletělo ostré frisbee. Jack ho sestřelil. Agentka se dala na útěk. Metaller zmáčkl tlačítko na svém náramku. Na tento povel sem přiletěli všichni ještě žijící pterodaktylové. Mířili za agentkou. Jack se znovu utkal s Metallerem. Ten vysunul ze zápěstí své slavné ostří. Jack mu hodil do obličeje malou výbušninu a udělal několik skoků zpět. Malá exploze samozřejmě neměla na Metallera žádný účinek. "Slibuju, že brzo zjistím, z jakého kovu seš," zašeptal Jack a v běhu se vracel na kopec. Sestřelil z dálky několik pterodaktylů. Agentka utíkala po malém hřebeni, který ji nakonec zaváděl zpět ke kopci. Při útěku také zastřelila několik pterodaktylů. Připojila se k Jackovi a Mikeovi. Teď už šlo jen o to uniknout odsud. Metaller jim však byl v patách. Nehodlal to jen tak vzdát... Pierre se probudil do nádherné scenérie v mokřadech Everglades. Nejprve pochyboval o tom, že to, co se před nedávnem stalo, byla pravda. Sam Weber přece nemůže žít... Ale když ho, ještě ležícího na vlhké půdě, Weber přišel navštívit s pistolí mířící na jeho hlavu, Pierre uvěřil. "Pomůžeš nám najít třetí skříňku," řekl Weber. "A jestli ne, zastřelím tě tak jako tvou sestru. Víš, vůbec toho nelituju," dodal. Ngoy to sledoval z povzdálí. Seděl na větvi stromu, přeměněn na konžského důstojníka, a kouřil cigaretu. Pierre na něj rychle pohlédl a všiml si, že nedává moc pozor. "Víš, Same, mě to mrzí. A mrzí mě, že ses dal na tohle. Protože za chvíli toho budeš fakt hodně litovat," řekl mu až netypicky klidně Pierre a vycenil zuby. Ngoy zvedl hlavu. Padlo několik výstřelů, pistole žbluňkla ve vodě... Pierre táhl Weberovu bradu od jeho krku a snad mu chtěl zlomit krční páteř... Teď spolu bojovali lidé, kteří už nebyli jen lidé. Jeden byl "vylepšen", stalo se z něj agresivní zvíře. Druhý byl také "vylepšen", v jeho krvi koloval sliz a umožňoval mu přežít prakticky jakékoliv zranění...

* - Lovci kryptidů 2: Rostoucí problémy
** - "smrt" Sama Webera, Lovci kryptidů 2: Vítejte v bažině
*** - útěk Sama Webera s pomocí Clauda Ngoye, Lovci kryptidů 2: Krev v džungli (o svém útěku z vězení, ke kterému mu napomohl Ngoy, po událostech z Lovců kryptidů 1: Svět před záhubou, vypráví Weber v kapitole 2. série s názvem Vítejte v džungli)

Jak celý závod dopadne? Udrží si Lovci kryptidů, respektive agentka CIA Kentová, získanou druhou skříňku ze satelitu číslo 459? Podaří se Ngoyovi získat třetí box, nebo tomu unesený Pierre, silnější než kdy předtím, zabrání? A co udělá Nieto s Tatzelwurmem, na kterého má, jak už víme, zálusk? Pokračování příště...

Lovci kryptidů 2: 459 (2/5)

7. května 2018 v 12:50 | HAAS
V minulé části se Jack Owen v astronomickém centru v Londýně dozvěděl, že družice 459 po čtrnácti letech přestává fungovat. To není nic neobvyklého, vždyť tyto družice mají čtrnáctiletou životnost. Avšak informace nasbírané ve třech skříňkách satelitu zahrnují i informace o kryptidech. Vzhledem k tomu, že si Nieto vytváří armádu kryptidů, a není sám, kdo má o kryptidy velký zájem, jsou tyto informace v nebezpečí. A navíc jsou zneužitelné. První box ze satelitu dopadl do Jakutské oblasti na Sibiř. Další má dopadnout do arktické Kanady... Na Sibiř se již vypravili Roger a Pauline s cílem skříňku najít. Bohužel zjistili, že na místo dříve dorazili roboti X-77, a jak se později ukázalo, tak i Metaller. Zatímco Roger vykopává box ze sněhu, jsou Pauline a malá holčička Tuskulaana ve velkém nebezpečí...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: 459, ČÁST DRUHÁ:
"Rogere!!!" zařvala Pauline ze všech sil, až ji rozbolelo v krku. Tuskulaana hrůzou kvílela. Pohled do kovového obličeje s červenýma, zářícíma očima, ji nesmírně děsil. Na Metallerově tváři se objevil úsměšek. Pauline se zvedla ze země a přemýšlela, co dělat dál. Trvalo to jen pár vteřin. Pak totiž do Metallerova ostří, vyčnívajícího z jeho zápěstí, uhodil laser. "Padejte odsud! Obě!!!" vykřikl šedivý Kanaďan a hodil po Metallerovi malou výbušninu. Dopadla přímo k jeho nohám. Po menší explozi už Tuskulaana přímo řvala hrůzou a slzy mrzly v jejím obličeji. Pauline ji v náručí odnášela k Rogerovi. "A teď pryč!" zavelel Roger. On i Pauline totiž moc dobře věděli, že výbušnina Metallera vůbec nezastavila. A také, že ne. Skřípot jeho kovových rtů se mísil s hrůzným smíchem. "Máš ten box?" zeptala se ve spěchu Pauline. "Mám ho v kapse... Ale... Sakra..." nedořekl větu Roger. Přímo před nimi na zasněžené planině přistáli dva roboti X-77*. Tuskulaana už samým strachem omdlévala. Pauline se musela dost snažit, aby ji alespoň trochu uklidnila. Vysocí roboti pochodovali přímo k naší trojici. Roger napřáhl ruku s laserovou pistolí a trefil se do hlavy jednoho z robotů. Jak ale věděl po zkušenostech s těmito roboty v Mexiku, nemělo to smysl. Laser se odrazil od země a zasáhl sníh, který, zbarvený paprskem do ruda, vyletěl snad tři metry do vzduchu. Zezadu se k Pauline, Rogerovi a Tuskulaaně řítil Metaller. Roger se v rychlosti otočil a zasáhl laserovou pušku, která se o pár vteřin předtím vysunula z levé Metallerovy ruky. Puška explodovala. Metaller se zastavil. Příšerně se chechtal. Pomalými kroky přicházel k obklíčené trojici. Stejně pomalými kroky k nim přicházeli i roboti X-77. "Kde máte Cryptid Swift?" zeptal se s úsměškem Metaller. "Ty o něm víš? O našem letounu?" odpověděl otázkami Roger. "Hm, otec ví vše," odpověděl Metaller s trochou posvátné úcty k Deylinu Nietovi. "Proč jste tady? Hledá tatínek nějaký poklad nebo si tu zapomněl trenýrky a ty mu je máš donést?" pokračoval Roger. Metaller vytasil z pravé ruky ostří. "Dej mi tu skříňku. Dělej!!!" zařval Rogerovi do obličeje. Pauline stále držela Tuskulaanu, která již strachem omdlela. Metaller popadl dívčinu ruku a vytrhl ji z Paulinina sevření. Tuskulaana křičela. Metaller by jí byl schopen rozdrtit ruku! Roger skříňku pohotově vytáhl z kapsy svého spandexového obleku a hodil Metallerovi doslova do tváře. Metaller skříňku překvapivě jemně chytil, přestože jeho ruce byly tvořeny kovem, jenž pokrýval i zbytek jeho těla, a jenž byl schopen rozdrtit prakticky cokoliv, sevřel-li Metaller své prsty. Upustil Tuskulaanu, která teď brečela i bolestí. "Co s námi chceš udělat?" zvolala na Metallera Pauline. "Chci, abyste řekli Jacku Owenovi, že jste na Sibiři prohráli," pousmál se Metaller. Přišel k jednomu z robotů, jenž natáhl ruku. Do otvoru v ruce vložil Metaller získaný box. Otvor byl pak přikryt tvrdým kovovým krytem. Metaller si stoupl k robotu zády, X-77 jej objal a pak s ním vyletěl do výše. Pár vteřin nato tak učinil i druhý robot. A Nietovi poslové zmizeli... Při cestě zpět do vesničky se Tuskulaana trochu uklidnila. Byla to Pauline, která k ní neustále mluvila a snažila se, aby se hned vypovídala z toho strašného traumatu. Roger měl hlavu v myšlenkách. Nakonec popadl vysílací zařízení a oznámil Jackovi, co se stalo. "Nezlobím se, Rogere. Určitě jste dělali, co jste mohli. Zbývají dvě skříňky. Uvidíte, že je získáme. A tu první... Tu pak tady nějak vybojujeme zpět," řekl ušlechtile Jack krátce předtím, než se s Rogerem a Pauline rozloučil a vypnul své vysílací zařízení... "Nechci nic říkat, ale prohráli jsme tak trochu kvůli tobě," řekl Roger Tuskulaaně, když ji konečně dovedli k jejímu domku. "Nebojte, neřeknu to tatínkovi," řekla Tuskulaana. "Jako bychom se ho měli bát," pousmál se Roger. "Byla jsi odvážná. Ale příště nechoď za cizími lidmi. Věř mi, není to dobrý nápad," řekla jí ještě Pauline. "Myslíte, že nastane konec světa?" zvolala na ně z dálky Tuskulaana, když odcházeli. "Ne!" odpověděla jí jednoduše Pauline. Roger k ní při chůzi přiklonil hlavu. "Konec světa už skoro byl. A chlápek, který ho měl v plánu způsobit, umřel. Zhou Len**," připomněl Roger dávné vítězství své kolegyni... Temnými hlubinami jezera Nikaragua, nad kterým se ve střední Americe snesla noc, prorazily tři objekty. Poté, co se ocitli v odčerpávací místnosti podvodní základny Deylina Nieta, pustil konečně X-77 Metallera. A ten se okamžitě vydal na cestu do vyšších pater budovy, aby se setkal se svým stvořitelem. Opatrně položil kovový box na jeho plastový stůl. "Výtečně, synu," řekl bizarní muž s knírkem pěstovaným pouze nad koutky rtů. "Zapojím jej do počítače," dodal ještě. O několik minut později se už na stěně místnosti, ve které měli kdysi Jacka Owena roztrhat Nietovi podvodní dráčci, promítaly obrazy všeho možného. Satelitní záznamy, tak bohaté, že se Nieto nedokázal zlověstně nesmát, když si je procházel. "Hleďme, tak tohle Pentagon dělá," usmíval se. "A co je tohle? Že by se Rusové chystali na další válku?" hihňal se, když sledoval satelitní snímky nějakých převážených zbraní, které mu svou jednoduchostí připadaly až komické. "Toto je něco pro mě. Rakouské Alpy... Domov Tatzelwurma..." pousmál se Nieto. "Víš, synu, Tatzelwurm byl použit jako biologická zbraň Zhou Lenem, tím bláznivým Číňanem, kterého Jack Owen zabil, v New Yorku. To zvíře se osvědčilo... Jenže potřebuji další záznamy... Další skříňky... A informace o dalších kryptidech. Armáda je skoro kompletní, synu. Získej pro mě ty další boxy!" rozpovídal se Nieto. Metaller poslušně pokýval hlavou a opustil místnost.


Roger a Pauline museli v krutém sibiřském mrazu počkat na vyzvednutí o něco déle. Tak si alespoň dali teplý čaj v malé, nepříliš voňavé hospůdce uprostřed vesničky. Až pro ně Akihiko v Cryptid Swiftu přiletěl, řekl jim, že se zdržel, neboť už musel odnést Jacka na další misi. A protože zatím mají Lovci kryptidů jeden letoun, musel prostě upřednostnit Jacka před nimi... Jack se nacházel na půdě ostrova Ellesmere v Kanadě. Bylo mu ohlášeno, že právě sem spadla druhá skříňka z dosluhujícího satelitu číslo 459. Zde se setkal s Mikem Brownem***, který sem přiletěl ze Sachs Harbour na Banks Island. Po přátelském pozdravu se vydali na štreku po tající arktické tundře kamsi do středu ostrova, obývaného arktickými vlky a pižmoni. Právě tam se měl box nacházet. "Mikeu, jak se žije pižmoňům na Banks Island?" zeptal se Jack svého kamaráda. "No, řeknu Ti, právě dělám na parádním vědeckém výzkumu, který..." nedořekl větu Mike. Jack gestem naznačil, aby ztichl. Slyšel totiž něčí kroky. Hbitě přeběhl malý zasněžený kopeček. Nikdo tu nebyl. A pak náhle uslyšel cvaknutí pistole za zády. "Jste bystrý, Jacku," ozval se ženský hlas. Jack se ještě neotočil, ale s úlevou i mírným zděšením řekl: "Agentko... Co tady děláte?" Teď se obrátil a opravdu uviděl Barbaru Kentovou, jak na něj míří pistolí. "Jsem tu s vámi," řekla sebejistě a pistoli schovala do pouzdra. "CIA chce doprovodit Lovce kryptidů? A jeho vědeckého spolupracovníka?" optal se Jack a dal se do kroku. Stejně tak agentka. "O ztrátě první skříňky nás informovali krátce potom, co vám ze Sibiře volal váš kolega. Nebyli jsme nadšeni," mluvila agentka. "Nebyla to jejich chyba," řekl Jack. "Věřila jsem vám víc," zastavila se agentka a chytla Jacka za paži. "Nenechám už Lovce kryptidů, aby do toho šli sami. Proto jsem tady. Jestli se tu objeví nějaký robot, bude toho sakra litovat," dodala. "Jsem rád, že to říkáte, agentko," odpověděl Jack a vytrhl se z jejího sevření. Pochod pustinou, obývanou pouze bělokury a sněžnými králíky, byl dlouhý. Ale jeho monotónost něco přece jen přerušilo. Jakýsi písklavý zvuk. Ozývající se z dálky. Pronikající do jejich uší. Byl tak příšerný. A Jackovi tak povědomý! Jistě. Z nebe se snesla monstra... Hejno létajících ptakoještěrů, těch z Yuliríii v Mexiku****, se náhle ocitlo tady, na ostrově Ellesmere, aby Jacka, Mikea a agentku Kentovou terorizovali. Nieto vyslal část své armády, a hodlá se zmocnit druhé skříňky. Jack sice sestřelil laserem dva pterosaury, posílené zřejmě Brickellovým sérem agresivity, ovšem ten zbytek se s uši rvoucím skřekem vrhnul na něj, na Mikea, na agentku, a nehodlal v útoku ustat do té chvíle, než někdo tu skříňku najde. A to ji ještě Jack ani neviděl... V základně Lovců kryptidů bylo skoro prázdno. Pauline už byla doma, ve svém bytě. Roger popíjel studený čaj v nedalekém baru. Akihiko a Fahad byli v astronomickém centru. Každou chvíli se měli dozvědět, kam dopadne třetí box. Pierre jen tak postával u okna v hlavní místnosti v základně, a pozoroval auta projíždějící ulicí. Pak náhle někdo zaklepal na dveře. Pierre se trošičku vyděsil. Vždyť je tady sám! Vešel snad někdo dveřmi, když se nedíval? Jsou už Akihiko s Fahadem zpátky? Neváhal a otevřel dveře. Ta rána rukojetí pistole se ještě dala snést. Ale obličej, který Pierre zahlédl, jako by jej sám hodlal uvrhnout do mdlob. I když přesně na to útočník nemyslel. Pierrovi se zhroutil celý svět. Všechno bylo takové matné, vracely se mu vzpomínky, vzpomínky na Sabine, vzpomínky na to, že Jack prý Sama Webera v Gabonu prostřílel, udělal z něj řešeta*****! A on teď tady stál před Pierrem, mířil na něj pistolí, a pochechtával se. Muž, který zemřel, kterého Jack vlastnoručně zabil a pomstil Pierrovu sestru, a Pierrovu bolest, stál teď tady jako pán, živý jako nikdy předtím! "Kde najdu třetí skříňku?" zeptal se Pierra. Ten nedokázal odpovědět. A když se za zlověstným obličejem Sama Webera objevila hlava konžského důstojníka Clauda Ngoye, jež se sama od sebe začala pokrývat zeleným slizem, byl už Pierre skoro v bezvědomí...

* - robot X-77, komiks Lovci kryptidů (červenec 2017) a 4. kapitola 2. série - V hnízdě okřídlených netvorů
** - nepřítel Lovců kryptidů v 1. sérii, útok na New York v 10. dílu 1. série - Svět před záhubou
*** - Mike Brown, Jackův spolupracovník z univerzity, 6. díl 1. série - Hledání medvědí nestvůry
**** - 4. kapitola 2. série - V hnízdě okřídlených netvorů
***** - "smrt" Sama Webera, 9. díl 2. série - Vítejte v bažině

Co přesně hodlá Nieto udělat s Tatzelwurmy a dalšími kryptidy, o nichž se chce co nejvíce dozvědět právě pomocí sbíraných skříněk ze satelitu? Co čeká Jacka, Mikea a agentku Kentovou na ostrově Ellesmere v Kanadě? Podaří se jim zbavit se dotěrných ptakoještěrů a získat druhý box? A proč je Sam Weber na živu, když ho Jack Owen zabil?! A tím pádem, proč jde Ngoy po třetím boxu? Pokračování příště!!!
 
 

Reklama
Reklama