Příběhy na vyprávění

Lovci kryptidů 2: Řev, sníh a dárky (6/6)

28. prosince 2017 v 11:17 | HAAS
Buckshawská příšera se poprvé ukázala v denním světle. Velký vepřo-beran, tajuplný kryptid původně obývající okolí Manchesteru, nyní řádí ve Wolverhamptonu, a na pláni poblíž města se s ním utkali jak Jack, Pierre a Roger z Lovců kryptidů, tak střelci Gregoryho Martina, muže, který je odhodlán zvíře zabít. Lovci kryptidů doufají, že Buckshawskou příšeru zachrání. Už tak je ale zvláštní, že kulky zvířeti neublížily. Teď se nicméně zdá, že naši přátelé budou muset čelit velkému nebezpečí...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ŘEV, SNÍH A DÁRKY, ČÁST ŠESTÁ:
"Stůjte!!!" zařval strašným hlasem Gregory Martin, namířil svou pušku na utíkající trojici a zmáčkl spoušť. Kulka trefila kaluž bahna, do které o vteřinu předtím pronikla Pierrova bota a zčeřila ji. Také několik dalších lovců bylo v módu střílet po Lovcích kryptidů, ale několik z nich je přece jen včas přesvědčilo, že to není dobrý nápad. Začínalo znovu sněžit, teplota se konečně zase blížila nule. Jack, Pierre a Roger se zastavili u domů na pokraji předměstí Wolverhamptonu. Dívali se na střelce, které od nich dělila široká travnatá pláň, nyní znovu zasypávaná sněhem, a oddechovali. Než stačil kdokoliv z nich cokoliv říci, přišlo k nim pár místních a vyptávali se, proč se z planiny ozýval takový hluk. "Probíhal tam menší hon na zvěř," zasmál se Jack. Řekl to takovým tónem, jako by se nic nestalo. Gregory Martin a jeho muži ještě chvíli pátrali po Buckshawské příšeře na okraji lesa. V lese, kde sněhu mocně přibývalo s každou minutou, však nebylo jednoduché najít stopy. Vzdali to ve chvíli, kdy se trojice Lovců kryptidů rozhodla vrátit se k lesu a zjistit, zda Buckshawské příšeře znovu nehrozí nebezpečí. Když se oba týmy setkaly, zvedl Gregory Martin svou pušku a opět namířil na Pierra. "Nemysli si, že na tebe zapomenu. A na vás taky," řekl a hlavní ukázal na Jacka s Rogerem. "Ztratili jsme to zvíře jenom kvůli nám. Svátky se blíží, všichni chceme být na Vánoce doma, a jenom kvůli vám budu muset tisku uvést, že jsme o to zvíře přišli. Ještě se setkáme, blbečkové," zasupěl tento nepříjemný stařík a bezohledně narazil do Pierrovy ruky loktem, když kolem něj prošel. "Už se nemůžu dočkat," řekl Jack, otáčeje se k zádům střelců, když byli v dostatečné vzdálenosti, aby jej nemohli slyšet. "A co Buckshawská příšera? Vypátráme jí?" zeptal se Roger. "Není čas. Vánoce se blíží. Myslím, že nastala ta pravá doba vrátit se do Londýna. Sami jste viděli, že jediná kulka toho kryptida nezranila. Domnívám se, že má možná silnou tukovou vrstvu. Anebo je v tom něco jinýho... Každopádně věřím tomu, že vyvázla ve zdraví. Částečně i díky nám," zněla Jackova odpověď. Místní noviny okamžitě otiskly poněkud zvláštní, zároveň však šokující zprávu. Jack popadl noviny na nádraží Wolverhampton Station a přečetl si článek na titulní straně. Zdobila ji krásná fotografie Buckshawské příšery. "Zatraceně, někdo z těch chlapů ji vyblejsknul," řekl mrzutě. Pod fotografií stálo: "'Buckshawská příšera nám o chlup unikla. Slibuji, že žádný další kryptid se už z mého dostřelu nedostane,' říká Gregory Martin". Když nastupovali do vlaku, zeptal se Roger svého přítele: "Myslíš, že se Gregory Martin vrátí? Že se s ním ještě setkáme? Představuje pro nás ten dědek konkurenci?" "Zdaleka ne takovou jako Nieto, nebo jakou představoval Zhou Len," odpověděl Jack, "ale přesto mám pocit, že máme nového nepřítele." Roger jen zkroutil pusu. Příjezd do Londýna byl magický. Všude svítila Vánoční světýlka, všude byly ozdoby... Na nádraží hrála nahlas Vánoční hudba. A sněhu jen přibývalo...


O několik dnů později zavládla v základně Lovců kryptidů pravá Vánoční atmosféra. Nádherně nazdobený Vánoční stromek, velký krocan na stole, Fahadova Vánoční čepice i červenobílá lízátka... Pod stromkem se nacházelo několik dárků, které si Lovci kryptidů vzájemně dali. Jack dostal nový mikroskop, z něhož byl opravdu nadšen. Pauline našla pod stomečkem nějaké to oblečení, které si vybrala, když s Jackem chodili po obchodech. Pierre dostal figurku Iron Mana s třesoucí se hlavou. Velmi se z toho radoval. "Tohle je dobrej dárek," usmál se Akihiko, když z papírové roury, předtím obalené zářivým zlatým papírem, vytáhl zcela novou teleskopickou tyč. "Je sice o deset cenťáků kratší než ta, co používáš, ale kdo ví... Třeba zase budeš muset bránit Trafalgar Square před nějakými příšerkami, jako nedávno," poznamenal Fahad. Sám dostal k Vánocům novou raketovou pistoli. Roger dostal dárek snad nejmenší, pro něj však velmi cenný: poukaz na účast v závodě motocyklů. Jak sám řekl, jako chlápek, který půlku života žije na motorce si nemohl přát víc. Po vzájemném předání dárků ještě Akihiko seznámil zbytek týmu s ovládáním jejich nového super-auta. "Navrhuju pojmenovat ho The Cryprid Chaser, nebo něco takovýho..." napadlo Fahada. "Ať už mu dáme jakýkoliv jméno, je naše. A další vybavení přiletí po Vánocích," řekl Akihiko. Pierre, který si četl zprávy na mobilním telefonu, náhle zvolal: "Heleďte, lidi! Na internetu píšou, že Buckshawská příšera byla spatřena 23. prosince v jedenáct večer na pokraji Walsallu. To je nedaleko Wolverhamptonu. Takže žije! A je v pohodě!" Všichni za to byli rádi. Vrátili se pak do hlavní místnosti, pustili si Vánoční koledy a navzájem si popřáli: "Šťastné a veselé Vánoce, Lovci kryptidů!"

Poté, co oslaví Vánoce, budou mít Lovci kryptidů opět plné ruce práce. Stále ještě nevědí, jaký měl Nieto záměr s vypuštěním dráčků v centru Londýna. Proč došlo k souboji mezi Metallerem a Buckshawskou příšerou? A co si to vlastně Metaller po souboji odnesl v ruce? Kdy a kde se vrátí Gregory Martin? Možná příliš mnoho otázek, avšak Lovci kryptidů si je budou muset zodpovědět. A neznají-li odpovědi, budou je muset najít...

Lovci kryptidů 2: Řev, sníh a dárky (5/6)

25. prosince 2017 v 11:24 | HAAS
Začíná se ukazovat, že Deylin Nieto má se svými dráčky z jezera Nikaragua jisté plány. Kdo ví, co se o nich ještě zjistí poté, co je po útoku v centru Londýna předal britské policii Akihiko. Pierre teď musí za každou cenu najít Jacka s Rogerem, kteří pátrají po Buckshawské příšeře poblíž Wolverhamptonu. Hrozí jí totiž nebezpečí ze strany Gregoryho Martina, nepříjemného staříka a střelce, se kterým se už Pierre setkal na Vánočních trzích v jižním Londýně...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ŘEV, SNÍH A DÁRKY, ČÁST PÁTÁ:
Pierre na chvíli zastavil. Byl celý zadýchaný, boty i kalhoty měl od bláta. Zpoza šedých mraků vyšlo slunce a rozjasnilo celou pláň. Tající sníh a bahno se teď leskly všude. Pierre se rozhlédl, a okamžitě si všiml Rogera. Nacházel se až na druhé straně planiny. Po Jackovi ani stopa. Pierre se zase prudce rozběhl. "Rogere! Hej, Rogere! Otoč se! Nevidíš mě snad?!" křičel při zběsilém běhu. Roger mu zamával. "Hej, jak se máte? Jak se vám tu daří? Co Vánoce? Těšíš se na Vánoce? Už budou, že?" oddechoval Pierre. "Ehm, neměl bys tolik křičet. Pokud se ten kryptid bojí hlasitých zvuků..." řekl Roger, ale větu nedopověděl. Ozvala se totiž střelba. "Ksakru," zaklel Pierre. "Po Buckshawský příšeře jde skupinka střelců... Vede je takový mládenec, kterého jsem potkal v Londýně před pár dny," vydechl Pierre. "Mládenec?" podivil se Roger. "Ale ne, je to starouš!" řekl Pierre. Začínalo mu lézt na nervy, že se Roger tváří tak jistě, jako by se nic nedělo. A navíc ho znervózňovalo, že na blízku není Jack. "Jack?" odpověděl na jeho otázku Roger. "Ten stopuje Buckshawskou příšeru u lesa." Pierre se tedy rozběhl přímo směrem k lesu. Roger jej následoval, došlo mu totiž, že zde jde o něco vážného. Na Jacka narazili přímo na kraji lesa, sám vylezl zpoza ještě zčásti zasněženého keře. "Jacku, jdou po..." chtěl říci Pierre. "Já vím. Právě jsem jí viděl. Našli ji a zahnali ji až sem. Naštěstí jim utekla," přerušil jej Jack. Dále už jen Jack dodal, že to nestihl natočit na kameru. Náhle se kolem trojice Lovců kryptidů objevila skupina mužů Gregoryho Martina. Pušky byly namířeny na ně. "Už zase ten holobrádek! A ani ne po dvaceti minutách, co mi kop do pušky!" rozzuřil se Gregory Martin, přišel k Pierrovi a dal mu facku. Staříkův krk však zezadu mocně sevřela Jackova ruka. Gregory Martin zapískal bolestí. "Pusťte ho!" zvolal ten vousáč, který prve Pierra zdravil. "Teprve až sklopíte ty dunící hole," řekl sebejistě Jack. "Heh, nemáte šanci. Kdybychom chtěli, rozstřílíme vás na kusy," zazněl posměšný hlas dalšího střelce, mladíka východoasijského původu. "Za to byste si ale hezky odseděli," odpověděl mu Jack a vytáhl z pouzdra ve svém spandexu laserovou pistoli, "kdežto na mě za střelbu nepovolají ani policistu." Hlouček lovců se zasmál. "Přestaňte tady drmolit nesmysly a pusťte mě, vy jeden imbecile," zařval Gregory Martin. "Sám jste imbecil." Gregory Martin dostal kopanec do zadku a spadl na zem. Ozvalo se nabíjení pušek. "Kruci, Jacku, tohle přece není možný. Uklidněte se, lidi!" zvolal Pierre. Ale bylo to marné. Gregory Martin vytrhl vousáči pušku z ruky a se vší zuřivostí se chystal vystřelit do kteréhokoliv z přítomných Lovců kryptidů, nejpravděpodobněji však do Jacka či Pierra. Ale Jack byl rychlejší! Laserový paprsek nejnižšího stupně vyžahl z jeho pistole. Gregory Martin byl povalen na zem. Dalšími laserovými paprsky pokropili Jack a Roger pušky svých oponentů. Skoro naráz popadaly na zem. "Necháte to zvíře na pokoji, je vám to jasné?" řekl Jack a zastrčil pistoli zpět do pouzdra. "Copak ti to nedochází, hrdino? Já jsem slíbil, že ji zastřelím. Slíbil jsem to tisku. A sakra, taky to udělám!" zvýšil hlas Gregory Martin, postavil se, a pažbou dal Jackovi ránu do ramene. Jack se okamžitě svalil. Z lesa se ozval chrochtavý zvuk. "To je vona. Na ní chlapi, a střílet!" zavelel Gregory Martin a jeho muži jej následovali. Hon na Buckshawskou příšeru pokračoval. "Poběžím za nima. Snad si nemysleli, že nás jen tak setřesou," navrhl Roger. Jack jen pokýval hlavou na znamení souhlasu. Sám se také zvedl, ještě dříve, než mu Pierre stačil pomoci. "Ten dědek je ještě horší, než jsem si myslel. Nechal by nás zlikvidovat," naštval se Pierre. "To si nemyslím," odpověděl Jack a dal se do běhu s Pierrem za zády, "spíše nás chtěl postrašit. Ovšem nepovedlo se." Vzduchem se opět neslo chrochtání. V lese zavládl chaos. Náhle z něj vyběhl Roger. "Utíkejte vodsud, dělejte, chlapi!" řval na Jack s Pierrem. Pak z lesa vyběhli i lovci, a za nimi samotná Buckshawská příšera. Obrovský vepřo-beran nabral na rohy nejpomalejšího člena lovecké skupiny, Gregoryho Martina...


Při pádu si ale moc neublížil, i když náraz do zad jej určitě velmi zabolel. Buckshawská příšera se poprvé ukázala v denním světle. "Našli jsme ji," usmál se Jack, ale Pierrovi při pohledu na toho netvora, jehož na rozdíl od Jacka s Rogerem spatřil vůbec poprvé, moc do smíchu nebylo. Vousáč se na ně otočil. "Dělejte něco! Pomozte nám, běží proti nám!" řval. "Jistě, hned něco uděláme," zvolal na něj Jack a dal mu takovou ránu z laserové pistole, že vousáč poodletěl o pět metrů dál. Pierre vytáhl svou laserovku, Roger udělal totéž, a za chvíli leželi všichni střelci na zemi. Zatímco se těžce zvedali po střelách, které pálily i přes zimní oděvy, dávala se Buckshawská příšera na útěk. Její kopyta zaduněla kolem hlavy Gregoryho Martina. Ten ale jen popadl pušku a pokropil olověnými kulkami její záda. Zdálo se však, že to nemělo žádný výsledek. Gregory Martin příšeru střelil už lese, proto se pak proti lovcům rozehnala. Nicméně žádná ze střel ji snad nedokázala ohrozit. Jacka to zaujalo. Bez jediného bolestného kviku zmizel tajuplný, ale často zuřivý kryptid v lese. "Co víc by se mohlo Metallerovi a Nietovi líbit, než něco, co se dá sotva zastavit normálními střelami..." řekl si pro sebe Jack. Pierre se na něj nechápavě podíval. "Koukněte na tu spoušť," řekl Roger a ukázal na všechny ty chlápky na zemi. Mnozí z nich už zvedali pušky. "Běžíme odsud, rychle!" zavelel Jack. Tentokrát se totiž zdálo, že střelci Gregoryho Martina své zbraně hodlají použít proti nim...

Přežila Buckshawská příšera střelbu z pušek? Opravdu je tak silná, a takřka nezranitelná? A jak se Jack, Roger a Pierre vypořádají se skupinou střelců, kteří teď půjdou vysloveně po nich? Pokračování příště...

Lovci kryptidů 2: Řev, sníh a dárky (4/6)

23. prosince 2017 v 10:02 | HAAS
Vánoce se rychle blíží, ale zdá se, že v centru Londýna protentokrát tolik poklidné být nemusí. Pokud tedy Akihiko nezastaví skupinu oranžových dráčků, s nimiž se už Lovci kryptidů setkali v jezeře Nikaragua, a kteří se záhadně objevili ve středu britské metropole. Jack a Roger se stále ženou za tajemstvím zuřivé Buckshawské příšery, s níž měli tu čest se potkat v zasněženém Wolverhamptonu...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ŘEV, SNÍH A DÁRKY, ČÁST ČTVRTÁ:
Akihiko bolestí zakřičel. Těžce dopadl na zem a pustil přitom svou železnou tyč, která zacinkala o asfalt. Neobyčejně velký dráček s fialovým hřebínkem na hlavě pootevřel tlamu, z níž se vyrýsovaly dozadu zahnuté, dýkovité zuby, a vydal z hrdla pronikavý řev. Lidé, kteří stáli při okraji Trafalgar Square, hystericky řvali. Akihiko se na dráčka, jenž k němu pomalu kráčel, zle podíval. Bleskově popadl svou tyč, vykřikl něco japonsky a přetáhl hybrida tyčí přes hlavu. Netvor se sklonil a padl na břicho. K odchytu ostatních, malých dráčků použil Akihiko svou síťovou pistoli. Jakmile sítí obalil posledního, který se pokusil o odpor, klekl si a opřel svou tyč o zem. Omylem přitom stiskl červené tlačítko ve středu tyče, a ona se zasunula. Akihiko spadl na obličej. Působilo to komicky, ale nikdo se nesmál. Akihiko se nehýbal. Pomalu k němu přišlo několik lidí a jemně mu pomohlo na nohy. "Jste v pořádku?" zeptala se ho jedna starší paní. "Jo, je mi fajn," řekl Akihiko, jako by se nic nestalo. Vymanil se z rukou přihlížejících a vzal do ruky síť s prvním dráčkem. "To by mě vážně zajímalo, co teď s nima budem dělat," uchechtl se nervózně Akihiko. "To už nechte na nás," ozval se dunivý hlas londýnského policisty. Akihiko se na něj nedůvěřivě podíval. "Odvedl jste parádní práci. Teď je čas na policii, aby tento případ vyšetřila." "Vy jste ho nechali jet samotnýho?!" ozývalo se v hlavní místnosti základny Lovců kryptidů. Pauline byla poněkud zděšena tím, že se do boje proti Nietovým dráčkům dal pouze Akihiko. "Hele, nic nám neřekl," bránil se Fahad. "Jo, řek jen: 'V Londýně jsou nějaký zrůdy. Beru si auto a jedu pryč.' Nebo tak nějak..." řekl jí Pierre. "A navíc," dodal, "Akihiko se o sebe umí postarat sám, ne?" "Přesně tak," řekl zuřivý Japonec a vkročil do místnosti. "Vidíš, jak dobře vypadá?" zasmál se Pierre, a Fahad do něj strčil loktem, aby přestal. "V pohodě?" zeptala se Akihika Pauline a ukázala na šrám, který se táhl po jeho čele. "Upad jsem na chodníku. Trapný," řekl Akihiko, aniž by se na Pauline podíval a sedl si na gauč. "Sledovali jsme zprávy. Vysílali tam i pár záběrů tebe při boji s dráčky," řekl Fahad svému příteli. "Řeknu vám, bez toho novýho auta bych se tam nikdy nedostal tak rychle," usmál se konečně Akihiko, "a pak by nebyl nikdo, kdo by ta monstra zastavil." "Tak nám řekni, jak se tam dráčci objevili. Podle toho, co jsme viděli v bedně, byli na chlup stejní jako ti z Nikaragui," vložil se do rozhovoru Pierre. "Mluvil jsem s poldama, a... Nad Londýnem prý přeletěl nějaký letoun. Dost zvláštní je, že letěl tak rychle, že ho radary sotva zaznamenaly," řekl poněkud tajemně Akihiko. "Nieto?" zeptala se Pauline. "Nejspíš to byl jeho letoun," přitakal Akihiko. "Každopádně letěl do Londýna směrem od Wolverhamptonu, a letoun byl magneticky velmi aktivní, když to řeknu jednoduše. To znamená, že v něm bylo něco, co je celé z kovu. Nebo někdo," pokračoval Akihiko. "Metaller! Nietův kovový posluhovač..." uhodl Pierre. "Jenže teď je letoun i s Metallerem mimo Velkou Británii, ne? Tak proč tu nechali ty dráčky? Vyhodili je z letadla s padáky nebo co?" řekl Fahad. "Zdá se, že jo. Asi chtěli otestovat, jak dráčci útočí na lidi. Chápete, že jsme jediní, kdo o Nietovi a jeho plánech vědí? Jack to chce tajit, a má pro to dobrý důvod. Když Nieta odhalíme, pomstí se. Jenže on sám je tikající bomba. A vidíte, co dělá. Nemáme moc času..." odpověděl Akihiko. "Víte co, lidi? Zajedu do Wolverhamptonu. Co když mají Jack a Roger nějaké trable? Četl jsem v novinách o tom, že se včera v noci ve městě něco přihodilo. Nějaká dopravní nehoda. To přece nebude jen tak," navrhl Pierre.


Jackovi přišla Pierrova zpráva. "Jsem docela rád, že se k nám Pierre přidá," řekl Jack Rogerovi, "konečně je zase v pohodě. Vidíš, co dělá čas. Jako by se ty hrůzy v Tokiu nikdy nestaly." Seděl s Rogerem v malé kavárně naproti policejní stanici. Ian Crowley jim ohlásil, že už s nimi dál spolupracovat nebude. Dostali nicméně licenci pokračovat v pátrání po Buckshawské příšeře. Podle Crowleyho se vydala na východ města, snad až na předměstí. Po malé Vánoční kávičce tedy Jack a Roger nasedli do auta, které si vypůjčili, a odjeli na okraj Wolverhamptonu. "Vánoce jsou tu," řekl Roger, když se jeho noha zabořila do bláta. Sníh totiž tál. Před nimi se nacházela velká, zelenobílá pláň, pokrytá trávou i sněhem. Malé anglické domky postávaly v řadě za nimi. "Nedaleko odsud je farma, kde ta chovatelka ovcí pořídila video Buckshawské příšery, jež nám potom poslala," konstatoval Jack. Na Rogerovu otázku, zda si myslí, že se kryptid stále zdržuje v této oblasti, odpověděl Jack, že ano. S opatrností tedy začali procházet pláň, pátrajíce po stopách kopyt toho roztodivného netvora. Kolem třetí hodiny odpoledne dorazil Pierre do Wolverhamptonu. Také pro něj přijel policista, Crowleyho kolega, a na jeho přání jej odvezl na východní okraj města. Jakmile zde Pierra, jistého, že se brzy shledá se svými přáteli, zanechal, přišlo nepříjemné překvapení. Na pláni se náhle objevila skupina mužů s puškami. Pierre strnul. Ale jen na chvíli, neboť pohledy přátelských Angličanů pro něj zřejmě neznamenaly žádné nebezpečí. "Hello, jste na lovu zvěře?" zeptal se Pierre. "Jasný. Vánoce se musej oslavit, ne?" zasmál se jeden vousáč s čepicí, která mu skoro kryla oči. Náhle však Pierra někdo popadl zezadu za ruku. "Říkal jsem, že si tě zapamatuju," bylo mu řečeno do očí. Za ruku ho držel ten nepříjemný stařík, se kterým se už Pierre setkal na Vánočních trzích na jihu Londýna před několika dny. Ten stařík, který pro noviny uvedl, že Buckshawskou příšeru zastřelí stůj co stůj. "Přijel jsi nám překazit hon?" zeptal se ho Gregory Martin. Pierre byl trochu v šoku a neodpovídal. "Ehm, ne," odpověděl a trapně se usmál, "procházím se tady, víte." "Procházíš se tam, kde žije ten tvůj kryptid, co, Lovče kryptidů?!" zakřičel Gregory Martin. Pierre se podíval na loveckou pušku, kterou přitom stařík namířil na jeho hruď. "Musím letět," pokýval prudce hlavou Pierre, kopl do pušky, která pak Gregory Martinovi vypadla z ruky, a dal se na útěk. Bylo to možná zbytečné, neozývala se žádná střelba. Proč by do něj také několik dychtivých lovců střílelo? Ale Pierre dobře věděl, že běh a rychlost se teď budou hodit. Musí okamžitě vyhledat Jacka s Rogerem. Buckshawské příšeře, zvířeti byť nebezpečnému, ovšem také vzácnému, nyní hrozí velké nebezpečí...

Podaří se Jackovi, Rogerovi a Pierrovi zachránit Buckshawskou příšeru před odhodlaným střelcem Gregory Martinem? Dozví se Lovci kryptidů, proč Buckshawská příšera vyšla ze souboje s Metallerem v ulicích Wolverhamptonu živá, a proč vlastně Metalller do Velké Británie přiletěl? Byla nepříjemnost s dráčky na zasněženém Trafalgar Square testem Nietových plazích hybridů? Pokračování příště...

Lovci kryptidů 2: Řev, sníh a dárky (3/6)

17. prosince 2017 v 10:25 | HAAS
V zasněženém prosincovém Wolverhamptonu pátrají Jack, Roger a policista Ian Crowley po tajemné Buckshawské příšeře, která se do města stáhla ze své původní domoviny v okolí Manchesteru. Pro dva zkušené členy Lovců kryptidů nebyla přítomnost Metallera v temné ulici, v níž zřejmě došlo k souboji kovového giganta s Buckshawskou příšerou, nijak šokující. Zato Ian byl zjevem mechanického zabijáka přímo zděšen. Na jedné z kamerových pastí se pak objevil jakýsi rypák a beraní rohy... Zdá se, že Buckshawská příšera se ukázala...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ŘEV, SNÍH A DÁRKY, ČÁST TŘETÍ:
Policejní auto zaparkovalo před krásným domem ozdobeným věnci, řetězy a spoustou Vánočních světýlek. Ian nejistě vykročil z pootevřených dveří auta. Zaostřoval do tmy a pak rychle pohlížel na svůj tablet. Zvíře stále očichávalo kamerovou past. Dokonce už do kamery několikrát strčilo. "Můžu rozsvítit baterku?" zeptal se Ian, jako by jej už strach z Metallera zcela přešel. "Ještě chvíli počkejte," řekl Jack a nasadil si brýle. "Proč nosíte černé brýle ve tmě? Jste snad světloplachý?" zeptal se s podivem Ian. "Nejsou to černé brýle, i když tak vypadají. Je to termovize," odpověděl s klidem Jack. Roger udělal to samé. "Vidím ho. Je u toho stožáru tam, v neosvětlené části ulice. Propána, to je teda kus!" řekl Roger. Jack z auta okamžitě vytáhl termokameru a začal natáčet. "Kruci, jsme moc daleko. Zkusím se k němu trochu přiblížit. Rogere, vytáhni laserovku a kryj mi záda," navrhl Jack. "Laserovku? Ehm..." vtrhl do jejich rozhovoru Ian, ale už se neodvážil říci více. Jen zkrátka poznal, že výstroj obyčejného anglického policisty se výstroji Lovců kryptidů, světem opěvovaného týmu, nemůže rovnat. Jack pomalu kráčel ulicí k tomu velkému teplému bodu, který ve svých termobrýlích pozoroval. Ian zase pohlížel na rypák zvířete, neustále očichávající kamerovou past, snad ho nějak zaujala. Pak se však Buckshawská příšera náhle otočila. Pohlédla přímo na Jacka. Ten byl už v dostatečné vzdálenosti, aby mohl začít natáčet. Výdech, který ze sebe kryptid vydal, přípomínal zvuky pekla. Zněl, jako by zasyčela pára v hrnci, z něhož vychází kýmsi vydávaný hlas. Přesně to si Jack pomyslel. V tom překvapení to možná bylo přirovnání příliš přehnané, zvuk však Jacka donutil, aby zůstal stát jako solný sloup. Ovládal v sobě strach. Pohlédl na svou ruku a spatřil, jak se mu třese. Na Buckshawskou příšeru stále neviděl, stále nebyla ozářena pouličním osvětlením. Jen tvar jejího těla mu přes termovizi prozrazoval, že to musí být něco neobyčejného, velkého, a podle zvuků i zuřivého. Pomalu začal ustupovat. Křupnutí sněhu. Teplá skvrna se rozehnala proti němu. Jack se otočil a utíkal zpátky k autu. Protože se příšera otočila před kamerovou pastí, spatřil Ian na tabletu naprosto jasně její rohy. "Je to beran nebo co?" zeptal se Rogera. "Střílej, Rogere, střílej!!!" vykřikl Jack. Čtyřnohá těžká váha mu byla v patách. Roger neváhal a po velké černé mase srsti, která se právě vynořila ze tmy rovnou za Jackem, vypálil laser nejnižšího stupně. Zvíře tím trochu odrazil a vyděsil. Ozval se uši rvoucí, zlý skřek. Jack, Roger i Ian nasedli do auta. Ian nastartoval motor, když tu náhle se auto skoro překulilo na bok. A pak následovala další rána, ještě silnější. Obrovský, zakulacený roh, vypadající skutečně jako beraní, prorazil sklo levého předního okýnka. Ian konečně auto otočil. Po další ohromné ráně zezadu odlétlo zadní světlo. Policejní vůz se konečně pořádně rozjel, pronásledován tím bezhlavě útočícím netvorem. "Vidíte na něj? Je to vepřoberan. Doslova!" vyhrkl Jack. Hned nato se auto dostalo do smyku. "Ksakru už, náledí!" zařval Ian a otočil volantem, avšak v rozrušení příliš pozdě. Auto se přetočilo a příšera, přinejmenším šest stop vysoká a útočící jako zuřící býk, narazila hlavou přímo do předního skla. Ian si strhl pás a vylétl dveřmi právě včas. Tlusté rohy se zaryly do sedadla v místě, kde měl předtím hlavu. Monstrum opět zařvalo. Vteřinu nato dostalo do hlavy ránu laserem středního stupně. Na zledovatělém asfaltu jeho ostrá kopyta vydrásala několik rýh, když ho laser odrazil. Tato lekce asi Buckshawské příšeře stačila. Nemotorně se otočila a utíkala pryč od těch lidí, jež střílejí rudé paprsky z pistolí. "Mý auto... Mý služební auto..." drmolil Ian a chytal se za hlavu. "Myslím, že tohle se dalo čekat. Policie Vám dá nové," řekl mu celkem v klidu Jack. Obyvatelé bloku pochopitelně zavolali policii, neboť je vzbudil hluk souboje. Policistů, kteří přijeli, ani toho, který zde byl se dvěma muži podezřele známých tváří, se však už nedoptali, co se té noci vlastně stalo...


V základně Lovců kryptidů zrovna hrála Vánoční hudba. Všemožné anglické i americké Vánoční písničky navozovaly v budově magickou atmosféru. Pierre a Fahad spolu pracovali na stavbě Vánoční stromku. Náhle přiběhl do místnosti Akihiko. "Vypadáš aktivovaně," řekl mu Fahad a zasmál se. "Beru si náš nový vůz," řekl chladně Akihiko. "V pohodě, vždyť ho taky ty jediný umíš zatím řídit," usmál se lišácky Pierre a omylem upustil baňku na svou bosou nohu (v místnosti bylo dost teplo) a vykřikl. "No právě. V centru Londýna se objevily nějaký... Nějaký zrůdy..." vysvětlil vše spěšně Akihiko a v rychlosti za sebou zabouchl dveře. Z garáže tedy vyjel ten brilantní, moderní, tmavý stroj. Nádherné vozidlo, jehož vzhled by se dal jen těžko popsat. Připomínalo něco mezi drahou Porsche a pravým Batmobilem. Dodavatel? Přísně tajný. Akihiko jel jako šílenec. Předjížděl jedno auto za druhým, střídal pruhy, div nezpůsobil dopravní nehodu. Prudce zabrzdil na parkovišti kousek od Trafalgar Square. Kolem něho utíkala spousta lidí. Jakmile uviděl Akihika v černém spandexu s nápisem "The Cryptid Hunters", přiběhl k němu jeden mladík. "Támhle! Támhle jsou! Hledáte je, že?!" zeptal se zuřivě vypadajícího Japonce. "Ano, chlapče," odpověděl Akihiko. Vysunul svou teleskopickou tyč a vběhl na náměstí. Panoval zde chaos. Utíkali po něm malí, oranžoví dráčci. Ti stejní dráčci, které Lovci kryptidů viděli v jezeře Nikaragua, a z jejichž spárů v Nietově podvodní budově unikli! "Šťastný a veselý, hoši," řekl Akihiko, když k němu jeden z těch agresivních, sotva metr vysokých hybridů přiběhl a zuby, připomínajícími malé dýky, se ho chystal kousnout do nohy. Akihiko ho odrazil tyčí a vrhl se proti dalším dvěma. Jedinou ranou je oba skolil. Přihlížející byli ohromeni. Nedaleko velké sochy Otce Vánoc, za poklidného chumelení, spolu zuřivě bojovaly vše ohrožující příšery, které se v centru Londýna záhadně objevily, a snad ještě zuřivější chlapík. Jakmile skolil pátého dráčka, vytáhl z kapsy své uniformy pistoli. Postupně střelami obalil dráčky sítěmi. Další síť vystřelil po příšerce, která se zrovna sápala na jedenáctiletého chlapce, který se jí snažil ubránit taškou plnou Vánočních dárků. Hned Akihikovi poděkoval za záchranu svého života. Poté se dal na bezhlavý útěk. Za Akihikem se totiž objevilo dalších deset dráčků. Jeden z nich byl ale větší, než ostatní. Byl tak jeden a půl metru vysoký a měl fialový hřebínek na čenichu. Vypadal skutečně jako nějaký relikt ze světa prehistorie. Akihiko mu nastavil svou železnou tyč, ale řvoucí netvor ji odhodil jediným pohybem svých předních končetin a narazil zavřenou tlamou prudce do Akihikova břicha...

Dozvíme se, proč Metaller bojoval ve Wolverhamptonu s Buckshawskou příšerou? Proč byla Buckshawská příšera v pořádku, jen trochu víc rozzuřená? A když je ve Wolverhamptonu Metaller, co znamená přítomnost Nietových dráčků v centru Londýna? Přežije Akihiko nerovný souboj s megadráčkem? Vánoční čas se blíží, a s ním i další část!

Lovci kryptidů 2: Řev, sníh a dárky (2/6)

9. prosince 2017 v 10:32 | HAAS
V předvánočním čase se v Anglii šíří zpráva o možné existenci Buckshawské příšery, která se údajně z okolí Manchesteru přesouvá do Wolverhamptonu. Roger už zařídil, aby místní policie nastražila v městských ulicích fotopasti. Brzy se k nim má přidat Jack, jenž by rád Buckshawskou příšeru podrobil výzkumu. Rozhodně však nejsou jedinými, kdo má na zvíře spadeno. Pierre měl na Vánočním trhu nedaleko základny Lovců kryptidů v jižním Londýně poněkud zajímavé setkání s nepříjemným staříkem, který v novinách slíbil, že Buckshawskou příšeru zabije. Roger zase ve Wolverhamptonu spatřil důvěrně známý kovový odlesk...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ŘEV, SNÍH A DÁRKY, ČÁST DRUHÁ:
Do Wolverhampton Station dorazil odpolední vlak z Londýna. Mezi mnoha cestujícími byl i Jack. Na hlavě měl klobouk, na očích černé brýle, oblečen byl v tlustém kabátu. Byl by nerad, kdyby ho tu někdo poznal. Před nádražím stálo policejní auto. U něj stál Roger a starší, bělovlasý policista. Jack zamířil rovnou k nim. Přitom však jeho ucho postřehlo zajímavý rozhovor nějakých dvou teenagerů. "Viděl jsi už tu kovovou sochu na kraji města? Je docela srandovní..." řekl jeden z nich. "Jo, a oblékli ji do červeného spandexu. Vánoce jak vyšitý." Jack předstíral, že je neslyšel, a pokračoval k cestě k autu. Policista se mu představil jako Ian Crowley. Společně nasedli do auta a odjeli. "Stmívá se. Vydáme se tedy na naší objížďku městem. Předpokládám, že až se na vozovce provoz uklidní, objeví se to neznámé stvoření," konstatoval Ian. "Budeme si muset dávat pozor. Na stanici si spolu dva lidé povídali o nebezpečí, které nám hrozí," řekl Jack a pak se otočil na Rogera, který vzadu v autě seděl vedle něj, "považují ho za sochu. Asi se někde vystavil, aby působil 'nenápadně'." Roger se zasmál. Pak ale svůj výraz zvážnil. "Také jsem ho viděl. Docela blízko budovy policie," mínil. Policista dělal, že si jejich rozhovoru nevšímá a soustředí se na řízení. Avšak těžko by ve svém obličeji, viditelném ve zpětném zrcátku, zakrýval, že ho velmi zajímá, o čem se to vlastně baví. Wolverhampton zasypával sníh. Všude svítila Vánoční světýlka, děti v teplých čepicích a bundách utíkali po ulicích, některé z nich vyplazovaly jazyk a zkoušely sníh ochutnat, a to i k velké nevoli jejich rodičů, s nimiž byli na večerní procházce. Auto zastavilo v tmavé uličce. Zdejší domky byly trochu ošuntělé, a nebyly tolik zdobeny. Ian vytáhl tablet. Spolu s Rogerem a Jackem pak pozoroval, zda už kamerové pasti něco zachytily. Bylo to nudné čekání. Podle jejich předpokladů by se Buckshawská příšera měla objevit někde na okraji města. V tuto dobu už řídce obydlenými bloky nikdo neprocházel, takže před kamerou se během několika hodin neobjevila ani jedna lidská postava. Sněhu venku jen přibývalo a v autě začínala být docela zima. "Tohle bude trvat věčnost," řekl trochu hořce Roger a zkroutil pusu... "Sleigh bells ring, are you listenin'? In the lane snow is glistenin'. A beautiful sight, we're happy tonight, walkin' in a winter wonderland..." ozývalo se z poradní místnosti, v základně Lovců kryptidů. "Tak se mi zdá, že Británii zasáhla sněhová vánice," řekl Fahad a vyklonil se z otevřeného okna v patře budovy. "Zavři to, nebo tady umrznu," řekl mrzutě Pierre. "Mrznou spíš Roger s Jackem. Ve Wolverhamptonu. Pořád si říkám, že se k nim měl přidat ještě někdo z nás," pokýval zamyšleně hlavou Fahad. "Chlapi, nechcete už změnit tu Vánoční písničku? Hraje tady už nejmíň hodinu," navrhla Pauline, která vešla do pokoje se složkou formulářů, jež právě vyplnila. "Ne," řekl drze Pierre. "Hodinu poslouchám ta samá slova ve vedlejší místnosti. Hraje vám to tu moc nahlas," stěžovala si Pauline. "Tak si zvykej," zasmál se trapně Pierre. Fahad přišel k rádiu a hudbu ztlumil. "Co děláš, člověče? Je to super písnička," bránil se Pierre. "Hele, radši postavme Vánoční stromek," navrhl Fahad. "Hele, hele, to je dost dobrej nápad," usmál se Pierre a prudce vyskočil z gauče. Před základnou zatroubilo auto. Fahad opět vyhlédl ven z otevřeného okna. "Fuj, to je zima! Musíš vždycky otevírat okno?!" napomenul Pierre Fahada. "Přijela za tebou ta slečna, kterou jsi potkal na Vánočním trhu," usmál se Fahad na Pierra dost přesvědčivě. Do Pierra jako by udeřil blesk. Seběhl schody a vyrazil ven. Obličej, který před sebou spatřil, byl však spíše drsný než přátelský. A vůbec nepatřil té slečně, Kate. "Jsi hodný, žes mi otevřel," řekl Akihiko a poplácal Pierra po rameni. Vstoupil dovnitř a zkontroloval bezpečnostní systém. Po schodech sestoupil Fahad. "Dělal sis ze mně srandu!" zvolal naštvaným hlasem Pierre. Ale Fahad nevěnoval Pierrovi pozornost, ačkoliv ještě před chvílí musel zadržovat smích. "Je to pěkný model. Není to teda Batmobil, ale Lovci kryptidů mají konečně hezkou káru," řekl Akihiko Fahadovi. "Hned nechám otevřít garáž," informoval ho Fahad. "To udělej. Já se volantu ani netknu. Nastavil jsem řízení auta tak, aby automaticky do otevřené garáže vjelo. Ten stroj je chytrej." "Skvělý dárek pro Lovce kryptidů k Vánocům..."


Ve Wolverhamptonu už bylo na chodnících přinejmenším deset centimetrů sněhu. Odbila desátá večer. Policejní auto pomalu projíždělo ulicemi. Náhle Ian zastavil. Pořádně se podíval na přímý přenos v tabletu. "Pánové, teď se před tou kamerou něco mihlo. Je to v ulici tak pět minut jízdy odsud!" řekl vzrušeným hlasem. Jack nařídil, aby se tam okamžitě vydali. Zastavili ve vedlejší ulici a pak pokračovali pěšky. "Vsadím se, že to byla Buckshawská příšera," řekl Roger a Jack zakýval hlavou. Opatrně vkročili do zasněžené ulice. Nic zde nebylo. Ian přišel ke kamerové pasti, uchycené na stožáru. "Hm. Divný," zamumlal. "Nezdálo se Vám něco?" zeptal se ho trochu podrážděně Roger. "Ne," odpověděl místo Iana Jack, "koukněte se na tohle." Přímo před ním se nacházela spousta odházeného sněhu. "Tady došlo k souboji. Škoda, že to nebylo přímo před kamerou," dodal. Všichni tři si dokázali představit, co se teď v ulici muselo odehrát. Jack zapnul svítilnu, která celou ulici mocně osvítila. Vrhl světlo na střechy domů, jako by měl nějaké tušení. Na střeše vysoké vily se světlo odrazilo od sebejistě stojící, dvoumetrové postavy. Z temnoty se vyrýsovaly masivní svaly potažené kovem. "Nasedněte do auta," poručil Jack. Kovový muž, inteligentní robot, Metaller, vysunul z ruky svou pětihlavňovou "pušku". Auto se rychle rozjelo. Sníh za ním létal do výšky minimálně tří metrů. Metaller vybil svůj zásobník, ale auto bylo rychlejší, než jeho muška. Sám pro sebe se usmál a s čímsi malým, co držel v ruce, tak křehkým, že to jemně přidržoval pouze dvěma prsty, zmizel v temnotě. Nejspíš seskočil ze střechy vily a ztratil se v chumelení. "Co tady dělal?" zeptal se Roger Jacka a hned navrhl, že to podle něj "měli do Metallera našít z laserových pistolí". "Sám moc dobře víš, že by ho to nezastavilo," oddechl Jack, "a co tady dělal? Měl asi spadeno na toho samého kryptida, jako my. Musel s ním bojovat ve sněhu, ale co s ním udělal, to těžko soudit." "Tak dost, pánové," dostal se konečně ke slovu Ian. "Chci od Vás vědět, co se tady děje. Nejdřív mluvíte o nějakém možném nebezpečí, pak o jakési soše... To myslíte tohle? Co to bylo? Proč se to tak lesklo? Proč to chodilo po dvou? Proč tomu vylezla puška z nitra ruky?" ptal se Ian a s každou otázkou se mu víc stahovalo hrdlo. "Je mi líto, pane Crowley, ale... My zatím nemůžeme nic říct," odpověděl hbitě Jack. Ian se možná, s pocitem bezbranného muže zákona, chystal protestovat, avšak jeho oko hned zaujal další pohyb v záznamu na tabletu. Tentokrát se před kamerou objevil rypákovitý čenich, jenž kameru očichával. Pak se z tmy vynořila půlka hlavy, s prasečíma očkama a beraními rohy. "Kde se to odehrává?!" vykřikl Jack. "V ulici kousek odsud. Počkejte, hned tam zajedeme!" zněla Ianova odpověď.

Co udělal Metaller s tím záhadným tvorem? Je to, co mají Roger, Jack a Ian Crowley možnost pozorovat na tabletu, skutečná Buckshawská příšera? A jak bude toto dobrodružsví v zasněžené, prosincové Anglii pokračovat? Pokračování příště...

Lovci kryptidů 2: Řev, sníh a dárky (1/6)

3. prosince 2017 v 10:59 | HAAS
Je čas na pátý díl druhé série Lovců kryptidů... Vánoce se kvapem blíží, a Lovci kryptidů se jich už nemohou dočkat. To však neznamená, že by se nemohlo přihodit něco, co poklidné čekání na Vánoce možná trochu změní...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ŘEV, SNÍH A DÁRKY, ČÁST PRVNÍ:
Bylo poklidné prosincové ráno. Na předměstí jižního Londýna se rozkládaly velké Vánoční trhy. Mnoho místních obyvatel se těšilo krásné Vánoční atmosféře. Chodili od jednoho stánku ke druhému, popíjeli teplé nápoje a obdivovali velký Vánoční strom, vysoký smrk, ozdobený zářivými řetězy a třpytivými baňkami. Sníh ještě nenapadl, ale byl už mráz, tráva vedle chodníků byla pokryta bílou jinovatkou, která zazářila pokaždé, co zpoza světle šedých mraků vyhlédlo slunce. Každou chvíli někdo řekl svému příbuznému: "Podívej, támhle jsou nápoje, kup mi jeden", a hned poté u jiného stánku tajně kupoval nějaký ten dárek. Mezi stánky se procházel Pierre. Měl na sobě slušivý zimní kabát, ruce měl v kapsách, a prohlížel si všechny ty drobnosti, přemýšleje o tom, zda by nějakou z nich nekoupil nějakému svému kolegovi z Lovců kryptidů. Zamýšlel se zvláště nad tím, jaký dárek koupit Jackovi. Zatímco tak bloudil po trhu, začal se trochu klepat zimou. A proto jakmile uviděl stánek s horkými nápoji, přišel k němu. Otočila se na něj mladá slečna. Pierre na vteřinu zapomněl, co vlastně chtěl, ale velmi brzy se vzpamatoval a poprosil ji o jeden z nápojů. K tomuto stánku na okraji trhu mnoho lidí nechodilo, takže spolu na chvíli osaměli. Slečna na něj působila velmi přátelsky, takže si začali povídat. Jmenovala se Kate, a vůbec neměla potuchy o tom, že Pierre Leroy patří ke slavným Lovcům kryptidů. Pierre tak alespoň usuzoval podle toho, že se o nich ještě nezmínila. Spousta lidí z jižního Londýna jinak vědělo, kdo Pierre Leroy je. Zatímco spolu mluvili, za což byl Pierre rád, protože si se svými kolegy příliš nepovídal, prolétly trhem ztracené noviny. Nikdo si jich nevšímal. Prudký, mrazivý vítr, si s tím salátem pohrával jako s hadrovou panenkou. Co chvíli noviny zašustily o zem, někdo se u nich zastavil a přečetl si hlavní titulek. Nikoho nijak nevzrušoval. Pierre se chystal rozloučit se s Kate, když tu náhle do něj narazil jakýsi stařík. Byl malé postavy, s hrbem na zádech, vystouplou bradou, pokrytou ostrými, stříbrnými vousy. Zpod bavlněné čepice vylézaly nepříjemné, zlé oči. "Nemůžete dávat pozor, vy jedno nemehlo?!" vykřikl stařík, který vinu srážky svedl na Pierra. "Promiňte, pane. Ale to vy jste do mne narazil," řekl mu Pierre a poodešel. Ale stařík ho pevně chytil za ruku. "Počkej, tebe si zapamatuju. Ty jsi jeden z těch Lovců kryptidů, že?" prohlásil drsně starý muž. Kate se na Pierra podívala s překvapením v očích. "To má něco znamenat?" zeptal se celkem upřímně Pierre. "Ty ještě uvidíš..." varoval ho starý muž a na svůj věk překvapivě rychlou chůzí opustil tržiště. Pierre se tím nenechal vytočit. Byl v klidu. Pak ale zavál vítr a do Pierrova obličeje narazily ty noviny, které nikoho nezajímaly. Teď se Pierre trochu naštval, a kdyby tu nebyla Kate, možná by i naštváním vykřikl. Hodlal noviny zahodit, ale titulek ho doslova šokoval. "Únik Buckshawské příšery. Z okolí Manchesteru se údajně přesouvá na jih." Pierre vykulil oči a prohlédl si rozmazanou fotografii pod titulkem. Ještě více ho však zaujal titulek dalšího článku na stejné straně. "'Slibuji, že to zvíře odstřelím,' říká lovec Gregory Martin." Vedle něj se nacházela fotka starého muže. Byl to ten stejný, nepříjemný muž, se kterým se Pierre právě setkal...


Pierre vtrhl do Jackovy kanceláře v základně Lovců kryptidů se zdánlivým přesvědčením, že noviny, které drží v ruce, budou pro Jacka perfektním Vánočním dárkem, jenž mu však předá už teď. "Pierre, stalo se něco?" zeptal se Jack, zdvihaje hlavu od počítače. "Přečti si tohle!" vydechl Pierre a položil mu noviny na klávesnici. "Buckshawská příšera. Už jsem o tom četl. Něco nového?" reagoval pohotově Jack. "Ehm... Myslel jsem, že o tom ještě nevíš," zbrzdil Pierre. "Včera večer nám jedna paní, chovatelka ovcí, poslala video. Přehraji Ti ho. Dnes ráno tam odjel Roger. Brzy se k němu přidám," konstatoval Jack. "Kam odjel?" "Do Wolverhamptonu." Roger zrovna minul Vánoční strom na Wolverhamptonském náměstí a vkročil do šedé, mrazivé uličky. Šel celkem poklidně, maje teplou zimní bundu na svém spandexovém obleku. Netušil, že ze střechy vysokého domu jej sledují oči dychtící po jeho smrti. Přestal foukat vítr a v ulici zavládl klid. Náhle však začal padat sníh. Roger se otočil, aby spatřil první sněhové vločky letošní zimy. Přitom ho zaujal pohyb na střeše budovy. Mihlo se tam něco lesklého. Během chvilenky se to ztratilo z jeho dohledu. Rogerova pohodlná nálada se však rázem změnila. Sáhl si na opasek, a pak na laserovou pistoli v pouzdře. Jen se přesvědčil, že je dostatečně nabitá. Pak konečně vkročil do hlavního sídla Wolverhamptonské městské policie. Seržant mu řekl, že kamerové pasti v městských ulicích byly na přání Lovců kryptidů umístěny. Roger mu poděkoval za informaci. "Večer společně objedeme několik ulic v centru města. Vzhledem ke všem informacím se ta neznámá příšera přemístila z nedaleké farmy až do centra města. Jen nevíme, kde se skrývá," pokračoval seržant a nabídl Rogerovi horký čaj. Ten nabídku přijal. "Hlavní je, seržante," řekl Roger a upil si čaje, "aby se veřejnost nedozvěděla o tom, že ve Wolverhamptonu řádí nějaký kryptid. A co víc, nejde tu jen o kryptidy. Viděl jsem tu cosi, co může být ještě nebezpečnější a nevypočitatelnější. Ale zatím nebudu specifikovat." "V pořádku," usmál se seržant. "Kdy že přijede Váš kolega, případně kolegové z Londýna?" "Pokud vím, alespoň jeden z nich v tuto chvíli opouští Londýn. Asi tak za dvě a půl hodiny dojede vlakem do Wolverhamptonu," zněla Rogerova odpověď.


Jak bude toto dobrodružství v Anglii během prosince pokračovat?

Lovci kryptidů 2: V hnízdě okřídlených netvorů (5/5)

30. listopadu 2017 v 9:50 | HAAS
Roboti typu X-77, železný zabiják Metaller, zlověstný boháč Deylin Nieto a sérem agresivity doslova nabití ptakoještěři mohou být pro Lovce kryptidů až příliš... Jak dopadne velký souboj v lese nedaleko vesničky Yuliría, jež se stala prvním místem, kde se kryptidi jen tak ukázali světu v celé své mase... Jaké plány má s ptakoještěry Nieto? Uniknou Lovci kryptidů ze spárů svého nepřítele?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: V HNÍZDĚ OKŘÍDLENÝCH NETVORŮ, ČÁST PÁTÁ:
Pierre přiběhl k autu. Otevřel kufr. Vytáhl z něj asi tak dva metry dlouhou věc. Byla zabalena v papíru. Trhal papír, jak jen nejrychleji mohl. Klel u toho. Roboti už přilétali k Pauline, která stále zápasila se skálou. Natáhla ruku po kameni, kterého by se mohla zachytit a zabránit tak svému pádu. Jenže kámen vypadl z důlku. Pauline se opět skály držela jen jednou rukou. Jeden z robotů už natahoval svou paži. Chystal se k vypálení žhnoucího paprsku. Stejného paprsku, který vypálil mozek v hlavě starého Mexičana. Pierre konečně rozbalil zbraň. Byla to žlutá puška, vystřelující neuvěřitelně silné střely. Cokoliv, co zasáhly, se rozletělo na kusy. "Nevím, z jakého materiálu ti létající pošuci jsou," řekl si Pierre, "ale jestli to výjde, s radostí je rozflákám na kousíčky!" Vystřelil. Rána zasáhla svůj cíl. Technicky vyspělý robot X-77 se ve vzduchu rozletěl na miliony kousíčků. Mnohé z nich proletěly kolem Pauline, která se teď tiskla ke skále, zatímco se stále bolestně držela jediného výstupku. Druhý robot se pro změnu zaměřil na Pierre. Ten opět vystřelil. X-77 byl střelou rotrhán při letu nad autem. Pierre se skrčil, a byl rád, že půlka robotovy hlavy dopadla dvacet centimetrů od té jeho. Schválně ji zkusil potěžkat. Ani ji neuzvedl. "Téda, tohle kdyby mi rozmlátilo kebuli..." zasmál se. "Jsi v pořádku, Pauline?!" Ale Pauline neodpověděla. Soudě podle jejího rychlého výstupu na výstupek před jeskyní se však dalo usuzovat, že v pořádku je. Zde se Pauline střetla s Nietem. Ještě stále byl šokován tím, že Pierre zničil dva z jeho robotů. Jako vycvičená bojovnice kopla Pauline Nieta do hlavy. Zařval a zhroutil se. Z první komory v jeskyni to však na skalní výstupek přilákalo dva ozbrojence. Nicméně dvě rychlé rány z laserové pistole je prozatím odrovnaly. Pauline vnikla do jeskyně. Teprve zde přestala mít jistotu. Nevěděla, co si má počít. Všude kolem ní stáli roboti X-77. A ona, na rozdíl od Pierra tam dole, neměla pušku s výbušnými střelami, kterou by se mohla bránit. Skoro až směšně působila další laserová střela, jež se od mohutného těla jednoho z robotů odrazila a pouze zvířila prach v jeho okolí... Ozbrojenci drželi Jacka stále za ruce. Ten byl však klidný. Soudě podle hluku, který vycházel z několika předchozích komor jeskyně, odhadoval, že Pierre a Pauline způsobili pořádný zmatek. Jeho oči spočívaly na doktoru Brickellovi. Zprvu nedokázal pochopit, proč se přidal k Nietovi. Vždyť ještě v Montaně působil tak důvěryhodně. Ať se však stalo cokoliv, nyní je tento geniální technik, jeden z nejlepších ve svém oboru, zaměstnancem Nieta. To znamená jediné: X-77 není posledním prototypem nebezpečného robota. Brickell klidně vyrobí další, nebezpečnější stroje. V souvislosti s tím Jack přemýšlel o tom, jak by mohl svět dopadnout, ovládnou-li ho kryptidi a roboti. Doktor Brickell teď něco kutil na kovovém stolku. Byl k Jackovi otočen zády. Většina ozbrojenců utekla z komory, aby se přidali k robotům X-77, jež obklíčili Pauline. Teď už byli v komoře jen Jack, dva ozbrojení chlapíci, doktor Brickell, a Fahad, Akihiko a Roger, připoutaní ke skalnaté stěně komory. "Teď nebo nikdy," řekl si Jack. Prvního ozbrojence kopl do holeně, druhému dal ránu pěstí. Hbitě popadl pušku toho prvního. Ten zvedl hlavu. Pořádně to před ním zakřupalo. Jack jeho pušku rozlámal při nárazu o své koleno. Jeho výraz naznačoval, že to asi bylo bolestivé, ale přinejmenším zneškodnil jednu zbraň. A druhou pušku si už nechal. "Žádné blbosti, pánové," zasupěl. Přiběhl k doktoru Brickellovi, který byl tak zabrán do své práce, že tuto událost ani nepostřehl. Jack ho natlačil ke stěně. "Žádné blbosti, nebo to tady doktor šeredně odnese," varoval je. "Vždyť mi taky nic neděláme," usmál se drze jeden ozbrojenec, "jenom bych Vám chtěl říct, pane Owene, že má puška nebyla nabitá." Jack zamířil na strop jeskyně a zmáčkl kohoutek. Bohužel to byla pravda. Oba darebně vzhlížející muži se dali do prudkého běhu proti němu. Jack po prvním hodil pušku, ovšem nezasáhl. Stále měl však po ruce jednu zbraň. Na doktorově kovovém stolku stále ležela injekční stříkačka se sérem agresivity. Jakmile ji Jack namířil na doktorův krk, muži se zastavili. Tahle výhružka na ně měla podobný efekt, jako kdyby jim někdo namířil pistoli ke spánku. "Nedělejte to, proboha! Copak nevíte, co se s ním stane? Začne útočit na všechno, co mu přijde do cesty! Na nás, na Vás..." mluvil jeden z mužů a přitom se mu klepala ruka. Jack schválně nasadil takový výraz, jako kdyby mu to bylo jedno a chce doktoru Brickellovi ublížit. "Nedělejte to, by tupče!" zařval ozbrojenec, který stál blíž, a rychle k Jackovi přiběhl. Srazil Jacka pěstí k zemi. Přitom ale jeho ruka zavadila o jehlu injekční stříkačky. Klekl si a držel se za ruku, jako by ho právě bolestivě bodl štír. Druhý chlapík radši z komory utekl. Doktor Brickell se na Jacka nenávistně díval. Aby zabránil jakékoliv agresy z jeho strany, skolil ho Jack k zemi pěstí. Přiběhl k Fahadovi. "Odepni to tady," řekl mu jeho arabský přítel a ukázal na spínač na kovovém držátku. Po jeho zmáčknutí byl Fahad volný. "Osvobodím Akihika s Rogerem, ty už běž do další komory! A vezmi si tady nějakou zbraň!" navrhl Fahad. Jack popadl dvě malé pistole a dal se do běhu. Akihiko s Rogerem byli osvobozeni jen chvíli poté. "Miluju pomstu," usmál se japonský samuraj, Akihiko, a před jeho obličejem se zaleskla teleskopická tyč. Bojovná trojka následovala Jacka... Roboti chvíli stáli okolo Pauline. Čekali na další rozkazy. Nieto byl totiž v bezvědomí a neúkoloval je. Když si Pauline uvědomila, že X-77 se vůbec nehýbou, pronikla dál do jeskyně. Deset po zuby ozbrojených drsných chlapů překvapila tolik, že skoro nereagovali, když jim kopanci zlámala nosy. Skoro se srazila s Jackem. "Pauline! Jsi v pořádku!" zvolal Jack. Nieto se mezitím probral. Bylo mu na zvracení. Ležel totiž na okraji skalního výstupku. Pod ním byly desítky metrů! Navíc na něj Pierre mířil tou strašnou žlutou puškou. Chvíli se vzájemně dívali do očí. "Sakra, Pierre, dělej něco, ne?" vyhrkl pro sebe Pierre. Vystřelil. Nieto vyskočil a jen těsně se vyhnul zásahu. Kus skalního výstupku se ulomil. Nieto vyhrnul rukáv a vzkázal svým robotům, ať útočí na veškeré vetřelce, které potkají. Jack, Paline, Akihiko, Roger a Fahad zrovna probíhali komorou, v níž stáli nehybní roboti. "Usnuli?" zeptal se Jack své přítelkyně. "Asi jo..." usmála se Pauline. "Asi ne!" vykřikl Akihiko. Pěst jednoho z nich prosvištěla kolem jeho hlavy. Jack pokropil hlavu robota kulkami z pistole. Překvapivě byly dost silné na to, aby jí pronikly. X-77 byl však stále aktivní. Stačila ovšem jediná rána do prohlubní v hlavě, a padl. Tuto ránu mu dala Akihikova železná tyč. Ostatní roboti stříleli výbušné paprsky, a tak byla komora brzy plná prachu a létajících kamenů. Vyznat se tu bylo takřka nemožné. A přesto Lovci kryptidů vyběhli z toho oblaku prachu. "Sjeďte po skále!" křičel zezdola Pierre. Už nasedl do auta, a jen čekal, až se k němu jeho přátelé přidají. Nieto chytil Jacka za tílko. "Tohle si spolu ještě vyřídíme. Nejdřív Nikaragua, teď Mexiko! Ale věř mi, chlapečku, jestli o tomhle povíš na veřejnosti, je lidstvo minulostí. Tak si rozmysli, jestli má pro tebe cenu o tom někde kecat!" supěl Nieto. "Jen se nebojte, ještě není ten pravý čas. A my se ještě znovu setkáme," usmál se Jack. Pak kopl kolenem Nieta do břicha a sjel ze skály. Nasedl do auta jako poslední. To se rychlostí rozjelo. Pierre řídil jako šílenec. Musel...


Musel, protože z jeskyni už opustili zbývající roboti X-77 a následovali auto. Jeden ničivý, výbušný paprsek létal k zemi za druhým. I když byli roboti velice pohotoví, a jejich oči se neustále soustřeďovaly na tento pohyblivý bod, nakonec byli odvoláni. Auto se totiž včas dostalo do blízkosti vesničky. Nieto rozhodně nechtěl, aby jeho roboty někdo viděl... Pierre šlápl na brzdu. "Fuj, to byla jízda... Nechce se mi věřit, co všechno jsem v té jeskyni viděl," řekl Jack. "Asi nejvíc tě překvapil doktor Brickell, že? Když nás tam připoutali, slyšeli jsme, že mluvil o vývoji nového robota. Možná ještě silnějšího a schopnějšího... Sakra, jsou to ale pitomci, tohle dělat," vydechoval Roger. Náhle bylo auto něčím zdviženo. "Kruci! Co to...?!" zařvali snad všichni zároveň. Cosi vůz zase odhodilo a ten se převalil na bok. Jedny dveře se prohnuly. Přitiskly Pierre na Pauline a Jacka. "Metaller!" vyhrkl Jack. Kovová pěst prorazila okýnko. Doletěla až k Pierrově obličeji, ale nezasáhla ho. Místo toho ho Metaller pouze chytil pod krkem za spandexový oděv a vytáhl z auta ven. Práskl s ním o zem a sáhl po Pauline. Jack zuřivě vyskočil z auta a pistolí, kterou si "vypůjčil" od Nietových mužů, Metallera trefil. Avšak střela s ním nic neudělala. "Doktore Brickelle, kdyby jste se k nim nepřidal a radši mi tehdy poslal informace o složení Metallerova těla..." pomyslel si Jack. "Zhebneš!" vykřikl Metaller a rukama sevřel Jackova ramena. Z poničeného auta rychle vyskočili Akihiko s Fahadem. Bezbranný Fahad skočil Metallerovi na záda. Kovový muž se jen otřepal a shodil ho. Akihikova železná tyč se opět téměř zlomila při styku s neznámým kovem. Pomlácený Pierre se však postavil na nohy, přiběhl ke kufru auta a opět z něj vytáhl žlutou pušku. Rána byla dobře mířená. Metaller Jacka pustil a odletěl kousek od něj. Dopadl tak těžce, že se kolem něj zvedl obrovský oblak prachu. Když však oblak padnul, Metaller zde již nebyl. Jen stopy v písku prozrazovaly, že zase utekl! Návrat do Yulírii byl vyčerpávající. Nějaký novinář se dozvěděl o tom, že do vesničky přijeli o Lovci kryptidů. Strkal Jackovi mikrofon před pusu a dotazoval se ho: "Přijeli jste sem studovat ptakoještěry? Kde je vědec Alejandro Reyes, který s Vámi údajně byl? Co si myslíte o skále poseté ptakoještěry? Proč jste tak vyřízení?" Jack jemně chytil mikrofon, zklopil ho a novináře obešel. "Bylo by šílené, kdyby se někdo dozvěděl, co se nám tu přihodilo..." řekl pak svým přátelům v hotelu. "Takže si to shrňme: starý Mexičan byl zabit robotem X-77. Ptakoještěři na nás útočili jen proto, že bylo do jejich těla vpraveno sérum agresivity. Metaller zavraždil pana Reyese, což je... Opravdu ohavné. A Nieto? Ten má teď armádu robotů, má sérum agresivity, má agresivní ptakoještěry, a k tomu podvodní budovu v jezeře Nikaragua s těmi svými dráčky... A má 'syna' Metallera. Co chce? Ať už má jakékoliv plány, zatím to musí zůstat tajné. Kdybychom něco prozradili, mohla by za to zaplatit spousta nevinných obětí," pokračoval Jack. "Jednou se nám stejně dostane na mušku," zasmál se Roger, "a pak mu s radostí vymlátím zuby z pusy." "Nebude třeba být tak agresivní, Rogere," řekl Pierre, "dokonale bude stačit ho v té jeho podvodní budově navěky uvěznit." "Anebo v té mexické jeskyni. I když tam by se mohl udusit," přidala se Pauline. Všichni to říkali tak trochu z legrace, ale moc dobře věděli, že tohle legrace není... V podvodní budově na dně jezera Nikaragua byl mezitím Nietovi a Metallerovi spuštěn jakýsi záznam. Za nimi stál doktor Brickell a komentoval ho: "Bezpečností kamery zachytily, jak útočí prakticky na vše. Vidíte? Řekl bych, že dosáhl pátého stupně agresivity. Bude se rvát do té doby, než z něj třeba někdo udělá řešeta. Prakticky nevnímá nic ve svém okolí, jen ničí a odpočívá." "Tak se mi zdá," pousmál se Nieto, "že nám Jack Owen vlastním přičiněním tak trochu pomohl." "No, on ten chlápek do toho šel sám. Owen mi chtěl dát dávku séra, tenhle k němu přiběh a bod se tím... Takže to bylo jeho rozhodnutí," usmíval se Brickell. "Na tom ani tolik nesejde. Hlavně, že máme další biologickou zbraň. A navíc tak silnou..." pousmál se tajemně Nieto.

Díl "V hnízdě okřídlených netvorů" je tímto u konce. Lovci kryptidů však budou čelit mnoha dalším nebezpečím. Svět je v nebezpečí ze strany robotů, kryptidů a zlých lidí... A jedině oni ho dokáží zachránit!

Lovci kryptidů 2: V hnízdě okřídlených netvorů (4/5)

25. listopadu 2017 v 11:56 | HAAS
Skála nedaleko vesničky Yuliría je hnízdištěm ptakoještěrů. Je to vůbec poprvé, co se kdy celé hejno létajících kryptidů jen tak samo ukázalo světu. Zatímco televizní štáby z celého světa tuto úžasnou událost natáčejí, probíhá v jejich sousedství boj mezi Lovci kryptidů, kovovým obrem Metallerem a skupinou hrozivých robotů. Akihiko, Roger a Fahad jimi byli chyceni do elektrické sítě. Reyes byl zmasakrován Metallerem, jenž teď číhá na Jacka Owena. Pauline v souvislosti se spálením muže, jehož smrt je přisuzována ptakoještěrům, přišla s nápadem. Ale o co se tady vlastně jedná? Proč to vše na jednom místě?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: V HNÍZDĚ OKŘÍDLENÝCH NETVORŮ, ČÁST ČTVRTÁ:
Jack přemýšlel, co udělat. Když učiní možná jen jediný krok dál, Metaller si ho už povšimne. Stál na místě jako přibitý. Mezi křovisky uviděl lesknoucí se kov. Metaller se zřejmě zvedal ze své odpočinkové polohy. Jack začal pomalu couvat. Jeho oči stanuly na zkrvaveném těle Reyese. Vzpomněl si na Metallerovo slavné ostří a na chvíli, kdy kovový obr v Montaně stejným způsobem takřka probodl Akihika. Takto tedy Jack nechtěl skončit. Sklonil se a pomalu se plazil mezi křovisky co nejdál od Metallera. Pak se ozvala prudká rána. Jack se instinktivně podíval nad sebe. To, co viděl, nebyl Metaller, nebyl to ani jeden z těch pterodaktylů. Jednalo se o robota, který levitoval nad ním. Z jeho nohou syčela pára. Namířil ruku na Jacka. Ten vyskočil. Vytáhl svou laserovou pistoli a střelil po robotovi. Byl to ten stejný typ, který ho předtím pronásledoval, když byl ještě s Rogerem, Fahadem a Akihikem. Laser se od jeho těla bezpečně odrazil. Jack se dal na útěk. Tím se ale ukázal Metallerovi. Pár řinčivých skoků, a Metaller byl u něj. Silně chytil Jacka za rameno. "Owene," usmál se zlověstně inteligentní robot, "dlouho jsme se neviděli." "Taky jsem se díky tomu měl dobře, ty imbecile," řekl Jack. Dvoumetrový železňák se usmál ještě zlověstněji. "Vidíš ho?" ukázal na Reyese. "Skončíš tak taky." Jack zařval a kopl do Metallera, ovšem nebylo mu to nic platné. Metaller ho pustil, ale jen proto, aby levitující robot vystřelil na Jacka síť. Tentokrát nebyla elektrická, byla provazová, avšak ani při použití všech svých svalů ji Jack nedokázal přetrhnout. Síť byla zachycena na řetězu čnícím z robotovy ruky. Se vzlétnutím odnášel Jacka kamsi do neznáma. Metaller je následoval, pochopitelně po zemi. Utíkal však velmi rychle. Nicméně neběžel dlouho. Uslyšel hluk motoru. Zastavil se, otočil hlavu a spatřil Reyesovo auto, jak asi tak patnáct metrů za ním prudce zabrzdilo. "Říkala jsem, že bychom se měli vrátit k té pterosauří skále," řekla Pauline Pierrovi, který seděl na sedátku za ní, zatímco ona byla u volantu. "Co je tohle za zrůdu?!" vykřikl Pierre a ukázal prstem na Metallera. "Jeden náš starý známý. V Montaně, kdes s námi nebyl, nám dal na silnici pořádně zabrat," odpověděla Pauline. "Drž se!" Auto se rozjelo na plné otáčky, projelo kolem Metallera, který včas svou kovovou pěstí prorazil zadní sklo. "Fuj! Teď mám sklo za límcem!" řval Pierre. Auto projíždělo mezi všemi těmi keři, vířil se za ním písek a prach, a Metaller ho zuřivě pronásledoval. "Tam na obloze, vidíš to?" zeptala se Pauline, jinak naprosto zabraná do řízení. "Vidím co?!" křičel Pierre. "Je tam nějaký robot nebo co...! A v síti odnáší Jacka! Musíme za ním!" "Jo?! Já tam vidím jenom tyčinku, do které si někdo kousl!" "Pierre!" "Co je? Dobře, byl to vtip!" "Dávej, sakra, pozor!" vykřikla Pauline. Metaller zezadu do auta znovu narazil a přichytil se ho. Probíjel zadní sklo, střepy padaly na Pierra, který se jen deset centimetrů pod Metallerovou pěstí ve strachu o život krčil, co to šlo, aby ho ruka darebáka nezasáhla. "Nechtěla bys jet trošku rychleji?!" řval vysokým hlasem, plným strachu, Pierre. Auto se dostalo do smyku. Metaller od něj doslova odletěl. Spadl kamsi do rokle. Pauline dupla na brzdu, a auto se zastavilo těsně na okraji rokle. Pierre se vyklonil z auta. Bylo mu špatně, chtělo se mu zvracet. Hystericky vykřikl, když si jeho oči přeměřily hloubku rokle. "Pořád vidím toho robota! Pojedeme směrem, kterým letí!" navrhla Pauline. "Počkej... Ten... Ten kovovej chlap... On žije... Staví se tam dole na nohy! Jak je to možný?!" klepal se Pierre. "To Ti ještě vysvětlíme, jestli teda tenhle výlet přežijeme," řekla mu Pauline... Robot i s Jackem, uvězněným v síti, přistál na výstupku vysoké skály, před vchodem do prostorné jeskyně. "Co má tohle znamenat? Tady, hluboko v divočině?" ptal se sám sebe Jack. Robot vkročil do jeskyně, táhne Jacka v síti za sebou. "Zásilka doručena," ozval se mechanický hlas robota. Jack zvedl hlavu. "Rád Vás znovu vidím, pane Owene," řekl muž se známým, bizarním obličejem. "Naposledy jsme se setkali v mé podvodní základně na dně jezera Nikaragua, vzpomínáte si?" "Jistě že. Na staré známosti nezapomínám," odvětil Jack. "Dovolte mi zeptat se Vás, je-li ta síť pohodlná..." usmál se až se zvláštní upřímností, ale také zlostí, Nieto. "Nezdržujme se pitomými dialogy. O co tady jde?" zvýšil na něj Jack hlas. "Robote X-77* číslo 14, odepnout síť," zavelel Nieto, a robot uvolnil sevření, kvůli kterému se Jack takřka nedokázal hýbat. Přišli k němu dva muži s puškami a postavili ho na nohy. "Oba jsme v podstatě gentlemani. Proč se tajit s mým úspěchem? Proč bych Vám neřekl, o co tu jde? Následujte mě..." řekl Nieto. Při těchto slovech působil dost upřímně, jen poslední dvě vyslovil se zlostným úsměvem.


"Toto je má základna pro malý výzkumnický projekt," řekl Nieto. Jack šel za ním, z každé strany za paži držen ozbrojenci. "Předpokládám, že jste sem s Lovci kryptidů přiletěl zkoumat ptakoještěry, ostatně jako všichni ti lidi z televize, desítky vědců a další mimoni. Já jsem tu pro to samé. A určitě znáte tohle," pokračoval Nieto a zvedl z kovového stolku v malé dutině jeskyně injekční stříkačku. "Sérum agresivity," pousmál se Jack. "Jeden můj známý už ho vyzkoušel na Vašem příteli," zasmál se Nieto. Jack si vzpomněl, jak Pierre v temné ulici na pokraji Tokia útočil na Pauline. Zhrozil se, když pomyslel na to, že ty dva spolu poslal do Yulírii. Vstoupili do další části jeskyně. Byla tu spousta ozbrojenců a několik mužů v pláštích. "Tohle je pterodaktyl," řekl Nieto, a jeden doktor zvedl pištící zvíře za křídla. "A tohle je sérum agresivity, díky kterému útočí na jiné pterodaktyly. Máme zajímavé výsledky," usmíval se drze Nieto. "A tohle je sérum agresivity, které způsobuje, že pterodaktylové útočí na lidi," pokračoval. "Takže útok na Pierra, a vzápětí na mě s bojovnou trojkou nebyla obrana hnízda, ale reakce na přítomnost séra agresivity v jejich krvi..." zamyslel se v duchu Jack. Nieto viděl, že Jack přemýšlí, a okamžitě ho z toho vytrhl: "Nebojte, sérum agresivity na Vás zkoušet nebudu. Ale slibuju Vám, že tohle místo bude Vaším hrobem. Stejně jako hrobem Vašich přátel." Teprve teď Jack uviděl Akihika, Rogera a Fahada, připoutané ke stěně jeskyně kovovými pásy. Kolem nich kráčeli ti velcí, létající roboti. "X-77, náš nejnovější model. Úžasný robot, létá, poslouchá rozkazy, je vybaven speciálním paprskem, který spálí prakticky vše..." řekl Nieto svému nepříteli. "To jistě souvisí se smrtí toho starého Mexičana," šeptl mu naschvál do ucha Jack. Nieto se toho polekal. "Jste chytrý," řekl a poškrabal se na nízkém čele, "a takový lidi nemám rád. Jestli Vás kdysi nezabil Metaller, tak Vás klidně zabiju sám. Užiju si to." Celá jeskyně se náhle otřásla. A znovu. A pak ještě jedna rána. "Pane, pane!" vykřikl kdosi. Přiběhl do jeskyně. Byl to muž v bílém plášti. Jack poznal jeho obličej. "Dole je auto. Někdo střílí šíleně silný lasery do první dutiny jeskyně! Zabili nám už tři lidi! Viděl jsem, jak nějaká holka šplhá po stěně jeskyně nahoru a... Skoro mě trefila!" informoval muž v bílém plášti Nieta. Ten se podíval na Jacka. "Na popravy asi nebude čas," řekl Jack a trochu svraštil čelo. "Hlídejte ho," nakázal Nieto ozbrojencům. "Dejte mě dvě X-77, podívám se s nimi před jeskyni," řekl pak svým podřízeným. Jakmile odešel s roboty z jeskyně, oslovil Jack muže v bílém plášti. "Doktore Brickelle, nezapomněl jste mi poslat informace o složení těla Metallera? Pamatuje si na naše příjemné setkání v Technologickém institutu v Heleně?" Brickellovou jedinou reakcí byl posměšný pohled a: "Hm..." Před jeskyní docházelo k souboji. Pierre odpálil s pomocí laserové pistole dalšího ozbrojence, který chtěl sestřelit Pauline. Ta šplhala po stěně skály jako profesionální horolezkyně. Náhle se ve vzduchu ocitl jeden z robotů X-77. "Tohle se dalo čekat!" vyhrkla Pauline. Pierre po něm střílel jako o závod, ale lasery se od něj jen odrážely. "Kruci! Co teď?!" zeptal se Pierre sám sebe, jakmile spatřil, že z jeskyně vylétá další a oba rychle letí k Pauline. Té navíc ujela noha, ruka jí samou nervozitou sklouzla z kluzkého kamene a držela se teď skály jen jednou rukou... A robot, vrah starého Mexičana, se blížil...

* X-77 - komiks Lovci kryptidů, odehrávající se mezi 1. a 2. sérií těchto příběhů.

Nieto má zřejmě s ptakoještěry jakési plány. Proto tedy sérum agresivity... Ale čeho chce dosáhnout s pomocí robotů X-77? A přežijí Lovci kryptidů toto hrozivé dobrodružství? Pokračování příště.

Lovci kryptidů 2: V hnízdě okřídlených netvorů (3/5)

18. listopadu 2017 v 10:55 | HAAS
Skála nedaleko vesničky Yuliría v mexickém státě Veracruz je obsypána ptakoještěry. Poprvé v lidské historii se obrovské množství kryptidů samo ukázalo světu, když na skále hnízdí a vyvádí mláďata. Lovci kryptidů se přijeli na tento zázrak podívat, aby zjistili více. Přidali se k Alejandru Reyesovi, vědci, jenž tento úkaz už několik dnů sleduje. Pierre a Pauline byli vysláni, aby prozkoumali tělo muže, jehož smrt je přičítána ptakoještěrům, Reyes nicméně zjistil, že byl ve skutečnosti čímsi spálen. Po pronásledování ptakoještěry se Akihiko, Roger a Fahad utkali s létajícím robotem, jehož střele jen taktak unikli. Jacka napadl starý nepřítel, kovový muž Metaller. Co to všechno má znamenat na jednom místě?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: V HNÍZDĚ OKŘÍDLENÝCH NETVORŮ, ČÁST TŘETÍ:
Jack pohotově vytasil svou laserovou pistoli. Věděl, že mu to ale nebude nic platné. Paprsek zasáhl tělo Metallera a odrazil se od něj. Díky tomu se však mezi oběma zvířil písek. Přesně toho dokázal Jack využít. Skočil zpátky do jezera. Následovala ho salva z Metallerovy automatické pušky, která byla vysunuta z jeho pravé ruky. Střílel do vody jako šílený. Když se už několik sekund na hladině vody neobjevila krev, horlivě přiběhl až k okraji břehu, z levé ruky vysunul další pušku a střílel teď oběma zároveň, kam ho jen napadlo. Jack se naštěstí ponořil dostatečně hluboko, aby ho žádná ze střel nezasáhla, a rychle plaval kupředu. Plánoval vynořit se na protějším břehu. Po chvíli plavání se však musel vrátit na hladinu, aby se nadechl. Bystré oko inteligentního robota si okamžitě povšimlo Jackovy hlavy čnící nad vodou v překvapivé vzdálenosti. Kdyby se Jack včas neponořil, pokropily by jeho hlavu ostré broky. Za několik desítek vteřin se opět vynořil. Rychlým kraulem plaval na druhý břeh, a jakmile byl u něj, vyskočil z vody a běžel do lesa. "Sakra!" zaklel Metaller. Jeho tělesné složení mu neumožňovalo plavat, proto musel jezero oběhnout. Než se včas přiblížil k místu Jackova slavného útěku, přijal vzkaz od svého pána. Něco mu bylo nařízeno. Mírně se tedy otočil a utíkal poněkud odlišným směrem. Směrem k ptakoještěří skále... Bojovná trojka svištěla vzduchem s obrovským létajícím robotem v zádech. "Zkusíme ho setřást! Ať už je tahle plechová zrůda cokoliv, nemůže se zaměřit na tři jinudy letící body!" řval při letu Roger. Akihiko zmáčkl tlačítko na ovladači jetpacku a vyletěl kolmo vzhůru. Pak se ve vzduchu prudce otočil a vracel se k jeskyni. Fahad prolétl pod robotem. Přitom do něj střílel z laserové pistole. Bez výsledku. Robot se plně soustředil na Rogera. Neustále za ním letěl. Roger ve vzduchu kličkoval, prudce klesal, šílenou rychlostí stoupal, udělal dvě kolečka kolem robota, vyhýbal se jeho střelám, které pod ním zapalovaly stromy, pálil to do jeho hlavy z laserové pistole, kdy jen mohl, prováděl všelijaké šílené kousky, ale robota ne a ne setřást! Pak rychlostí ještě prudší narazila do hlavy robota železná tyč. Akihiko se vrátil! Jetpack syčel, Akihiko ho nastavil na neuvěřitelnou rychlost. S bersekerovskou zuřivostí mlátil tyčí do hlavy mechanického nepřítele. Když v silném kovu utvořil jamku, vstřelil do ní Fahad laser. Robot explodoval. Akihiko s Fahadem byli tlakovou vlnou odesláni k zemi. Naštěstí měli dost sil na to, aby jetpacky znovu ovládli a těsně před dopadem na zem stabilizovali svou polohu. Jen se nad zemí vznášeli a utírali si pot z obličejů. Za minutku se k nim přidal i Roger. "Tohle bylo fakt těsný, chlapi," řekl. "Co byl ten robot zač?" zeptal se Fahad. "Něco od Nieta. Určitě," odpověděl Roger. "Teď není čas na rozhovor!" naštval se Akihiko. "Koukejte, kolik jich sem letí, aby nás po vzoru svého předchůdce přivítali!" dodal. Z oblohy se takových robotů sneslo deset. Na tři muže bojovné trojky dopadla elektrizující síť. Zatímco pod jejím vlivem křičeli šokem, přitahoval si je jeden z robotů za tenké vlákno k sobě... Alejandro Reyes netrpělivě překračoval. "Něco se muselo stát... Něco se jim muselo stát..." mumlal si pro sebe španělsky. Nervózně si utíral pot z čela, pohlížel na hnízdiště ptakoještěrů, pak se zase ohlížel sem a tam, jelikož očekával návrat Jacka, Rogera, Akihika a Fahada. Najednou se ozvalo řinčení kovu. Reyes skoro vyskočil překvapením. Otočil se, ale místo zvolání: "Tady jste, moji milí hoši!", které se chystal vyslovit, zůstal zmrazen strachem. Z houští vystupoval dvoumetrový robot, a pomalým, sebejistým krokem, s příšerným, až lidsky drzým úšklebkem na tváři, též lidské, jen pokryté lesklým kovem, přistupoval k němu. "Co... Co jsi... Co jsi zač?" koktal Reyes a při jediném kroku vzad takřka upadl. Metaller k němu přišel ještě blíž, naklonil se k němu a podíval se mu do očí. "Vrátí se sem Jack Owen, že ano?" řekl. "To... To... Já... Nevím... Vy... Vy jste člověk nebo...?" koktal Reyes. "To ty nepotřebuješ vědět!" zařval mu do obličeje Metaller. Chytil Reyese za rameno. Stiskl. Reyes zaskučel. "Jestli je naživu, vrátí se sem... Čekám tu na něj..." pípal Reyes. "Tak to já si na něj počkám taky, kámo," usmál se drze Metaller. Z jeho ruky se vysunulo ostří. Probodlo Reyese skrz na skrz a vyjelo ještě dobrých dvacet centimetrů z jeho zad. Reyes v šoku a bolesti kašlal krev. Ostří zajelo zpátky do Metallerovy ruky a zkrvavený vědec padl do písku. Metaller do něj ještě kopnul, aby se ujistil, že je mrtvý. Pak se obrátil k lesu...


Pierre a Pauline vstupovali do nemocnice. Starší lékařka se svou mladou asistentkou je vedly k mrazícím boxům. Mezitím si spolu povídaly španělsky. Pierre ani Pauline nerozumněli ani slovo. "Hele, Pauline," řekl trochu stydlivě Pierre, a jen letmo se na ní podíval, "v tom Japonsku... Já... Nechtěl jsem..." "Já vím, Pierre, nic se nestalo." "Myslel jsem hlavně to, jak jsem Ti řek, že tě miluju... Prostě... Nevím proč... Chápeš? To asi to blbý sérum." Pauline se jen usmála. "Fakt, nechtěl jsem tě urazit, ani Jacka, vlastně nikoho," mluvil dál starostlivě Pierre. Při examinaci těla zemřelého muže se Pierrovi dělalo špatně. "Zemřel spálením," sdělila jim lékařka. "Medicínu jsem nestudovala, ale soudě podle spálené hlavy se mu asi vypařil mozek, ne?" zeptala se Pauline. "Přesně tak. Zasáhl ho obrovský žár. Nikdo to však neviděl. Lidé jeho mrtvolu spatřili až tehdy, když ji ohlodávali ti... kryptoidi... nebo jak se jim říká," dodala asistentka. "Kryptidi. Já jsem jejich lovcem!" řekl Pierre. Bylo to poprvé po událostech v Tokiu, kdy zase zněl trochu vychloubačně, možná až vtipně, zkrátka jako Pierre Leroy. Pauline se tomu musela smát. O chvíli později si spolu sedli v kavárně před nemocnicí. "Jaký to je, chodit s Jackem?" zeptal se Pierre jen tak, a hned nato by se za tuto otázku nejraději zabil. Pauline bylo vážně do smíchu, ale ovládla to. "Nějaké teorie o smrti toho pána?" optala se raději Pierra. "Jo, to jo, jo!" chytil se toho Pierre. "Ehm... Spálení." "To už víme, Pierre." "Hm... Tak... Úpal to asi nebyl... Hm... Co třeba... Nějaký paprsek? Ne ze slunce, ale..." zamýšlel se Pierre. "To je ono," napadlo Pauline. "Hele, tohle Jack taky dělá! Vždycky ho něco napadne a pak mlčí!" zasmál se trapně Pierre. "Právě mě něco napadlo... Asi bychom se měli vrátit k té pterosauří skále," přerušila ho Pauline... Tam se po dlouhé štrece lesem vracel zmočený a zpocený Jack. Vršek spandexového oděvu si svlékl, kráčel pouze v tílku. Pot se řinul po jeho bicepsech. Nevnímal krákání ptakoještěrů, kteří křižovali oblohu. Viděl jen zmasakrovaného Reyese. Napjal sluch, uslyšel, jak si kovový zloduch kousek odsud protahuje své prsty. "Teď jsem v pasti..." pomyslel si Jack.

Ptakoještěři, létající roboti a Metaller... A možná, že to pořád není dost... Ale o co tady jde, to se zatím Lovci kryptidů nedozvěděli. Avšak chvíle odhalení není daleko... Otázkou je, kolik minut budou naši přátelé žít poté, co se dozví pravdu!

Lovci kryptidů 2: V hnízdě okřídlených netvorů (2/5)

11. listopadu 2017 v 11:41 | HAAS
Lovci kryptidů jsou v mexickém státě Veracruz, kam byli nasměrováni Alejandrem Reyesem, vědcem, který studuje kolonii hnízdících ptakoještěrů, kteří doslova obsypali jednu skálu. Nikdo neví, kde se tato tajemná zvířata vzala, ale nyní je vesnička Yuliría velkou atrakcí. Jezdí sem televizní štáby z celého světa, aby natočili toto mimořádné odhalení kryptidů, kteří se zničehonic ukázali světu. Ale místní obyvatelé už moc nadšeni nejsou. Za vrahy jednoho starého muže považují právě tyto pterodaktyly. Reyes mrtvolu zkoumal, a zjistil, že byla něčím spálena, tudíž ptakoještěři by neměli být obviněni. Avšak co znamená jejich útok na Pierra?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: V HNÍZDĚ OKŘÍDLENÝCH NETVORŮ, ČÁST DRUHÁ:
Po malém a lehce děsivém setkání s dvěma agresivními pterodaktyly se Pierre brzy uklidnil. "Vidíš, ani nepotřebuješ instrukce, jak ten jetpack ovládat," usmál se Jack a poplácal ho po rameni. Skupinka se od útesu trochu vzdálila. Pohlíželi na něj z větší dálky. "Nedokážu uvěřit tomu, že na Pierra zaútočili," řekl starostlivě Reyes, "myslel jsem si totiž, že tihle pterodaktylové jsou zcela neškodní. Proč by útočili na lidi? Že by snad toho muže skutečně zabili?" Jack náhle vztáhl ruku a na něco ukázal. Nad útesem proletěl nějaký malý pták, a tři pterodaktylové po něm okamžitě vyletěli. Pták ve vzduchu raději zrychlil, a když se od skály bezpečně vzdálil, vrátili se okřídlení netvoři do svých hnízd. "Tak takhle to je," zamyslel se Reyes. "Myslím, že prostě brání tu skálu. Patří jim všem, a cokoliv, co se k ní přiblíží, vybídne několik z nich k obraně tohoto masivního hnízdiště," řekl Jack. "No, pořád je to jen teorie," zkroutil pusu Fahad. "Chceš to snad otestovat?" usmál se Jack. "Podle mě to není špatný nápad," vložil se do rozhovoru Roger, "aspoň vyzkoušíme své jetpacky v akci. A taky zjistíme něco víc o těch zvířatech." "Takže teď nechcete zjistit, co se opravdu přihodilo tomu staršímu pánovi?" optala se jich Pauline. "Hm," pokýval hlavou Jack, "asi by bylo dobré se tomu taky věnovat, a to co nejdřív. Pauline, zajeď spolu s Pierrem do nemocnice v Yuliríi. Pane Reyesi, zůstanete s námi nebo je doprovodíte?" Reyes se na Jacka trochu nejistě podíval. "Asi by bylo lepší zůstat s Vámi. Přece jenom ta zvířata už trochu znám. Tady... Máte moje zápisy o smrti toho muže, slečno Jetkinsová. Ukažte to v nemocnici, na tomhle papíře je můj podpis, a věřte mi, že Vás k jeho tělu pustí. Je zmražené, tudíž je stále v dobrém stavu," řekl Reyes. Tým se tedy rozdělil. Pauline s Pierrem nasedli do Reyesova auta a odjeli zpět do vesnice. Ostatním členům týmu tu nechali veškeré vybavení, včetně technicky vyspělých jetpacků. "Škoda, že si teď Pierre ještě nezalítá," vtipkoval Roger. "Hele, jeho kalhoty bys radši nechtěl vidět po tom, co by ho zase nějakej pterodaktyl klovnul do ucha!" chechtal se Fahad. "Vzpomínám si na chvíle, kdy byl Pierre taky samý vtip," řekl trochu nostalgicky Jack a ostatní radši ztichli, poněvadž dělat si z Pierra nadále legraci nebylo vhodné. "Vyletíme támhle na ten výstupek. Hnízdí tam málo pterodaktylů," navrhl Akihiko. Jack, Roger, Fahad a Akihiko si tedy vzali své jetpacky a vzlétli. Reyes je zezdola kontroloval a zároveň dával pozor na ptakoještěry. Každou chvíli měl zakřičet, přihodilo-li by se něco, o čem by Lovci kryptidů měli vědět. Chlapi pojali výlet na skálu jako závod. První byl na místě Akihiko. Hned za ním následoval Roger, poté Fahad, Jack byl překvapivě poslední. On však příliš nezávodil. Už pohlížel na pterodaktyly. Jeden z nich si všimnul vetřelců, kteří se blížili k jejich hnízdům. "Pozor, jeden na Vás útočí!" zařval zezdola Reyes. Jack udělal ve vzduchu smyčku, což pterodaktyla zmátlo. Zaskřekal, otočil se a vracel se ke svému hnízdu. Jack byl však šokován, když krátce na to přišly posily. Informoval ten pterodaktylus své spoluhnízdiče o vetřelcích? Teď jich na Jacka a ostatní Lovce kryptidů letělo minimálně dvacet. "Svatá krávo! Tohle je teda fakt něco!!!" vyhrkl Fahad a začal to celé natáčet. "Chlapi, radši vzlétněte. Sedět na tomhle skalním výstupku asi nebyl dobrý nápad," řekl Akihiko. Tři muži s jetpacky rázem vzlétli. Hned nato se kolem nich uzavřel kruh složený z masy malých ptakoještěrů asi tak s metrovým rozpětím křídel. Jack v kruhu nebyl, ale to jen proto, že se včas vzdálil. Teď letěl zpět, vytahuje svou laserovou pistoli, a jedno ze zvířat zasáhl laserem nejnižšího stupně, aby mu neublížil. Pterodaktyla to pořádně vyděsilo, chvíli ztratil kontrolu nad letem a padal k zemi, což si Jack okamžitě vyčítal, avšak těsně před dopadem jen zamával křídly a zase se honosně nesl nahoru. Celá skupinka agresivních ptakoještěrů byla opět vystrašena a nechala Lovce kryptidů na pokoji. Vrátili se do svých hnízd. Čtyřka chlápků přistála na jiné, blízké skále. "Fuj, to bylo těsný... Úplně jsem viděl, jak jeden chňapnul čelistma před mým ksichtem," ulevil si Roger a setřel si pot z čela. "Je všechno v pořádku?!" volal ze země Reyes. "Ano, nikomu se nic nestalo!" odpověděl mu voláním Jack. "Tak dávejte bacha!" zakřičel Reyes, ale nebylo ho moc slyšet. "Co?! Co jste říkal?!" zvolal Jack a gestem naznačil, že Reyese neslyšel. "Dávejte bacha!!!" zařval hlasitěji Reyes. "Jo, nebojte!" mávl rukou Jack. "Dávejte bacha, protože se jich k Vám blíží minimálně sto!!!" zařval Reyes.


"K čertu s tímhle aero-výletem. Vzlet, chlapi, vzlet!!!" poručil Jack. Čtveřice Lovců kryptidů, nyní také vzdušných akrobatů, opět vzlétla. Pokud skupina dvaceti pterodaktylů předtím představovala pouze ochránce hnízd, tak tato stovka byla agresivními, útočnými a pomstychtivými jezdci. "Že by je snad ta dvacítka informovala o své porážce a tihle se rozhodli se pomstít?" zamyslel se Jack. Nebyl však čas na úvahy. Chlapi teď letěli velkou rychlostí. Vzdalovali se od skal, i od Reyese. A sto pterodaktylů plachtilo za nimi jako jeden velký oblak plný zubů. "Zapojte maximální rychlost!" zařval Jack, a ostatní ho poslechli. Ale pterosaury měli stále za zády, a to doslova. Jeden zamával křídly, přiblížil se zezadu k Fahadovi a v letu dosedl na jeho jetpack. Začal do něj klovat. "Jedeš, potvoro!" křičel Fahad a zezadu plácl pterodaktyla přes obličej. Malý netvor se ale nehodlal jen tak lehce vzdát. Kousl Fahada do ruky. Hned nato ho však odstřelil laser z Jackovy pistole. "Střílejte po nich, prostě po nich střílejte!" velel Jack. Ale těch pár laserů nedokázalo stovku naštvaných ptakoještěrů zastavit. Hnali se za muži s jetpacky, jako by už měli dost jejich přítomnosti v kraji, který si zvolili k hnízdění. "Zkusíme se rozdělit, třeba je zmateme!" navrhl pak Jack. Odchýlil se z dráhy, neletěl přímo na západ, ale rovnou na jihovýchod. Asi tak čtyřicet pterodaktylů se otočilo stejným směrem a pronásledovali ho. Zbytek se hnal za Fahadem, Akihikem a Rogerem. Ti si brzy povšimli další skály. Tentokrát v ní byly hluboké jámy... Jeskyně! Snad by stačilo ukrýt se tam! Rychlostí blesku dosedli všichni muži na výstupek před jeskyní a vběhli do ní. Ptakoještěři zpomalili. Pár jich na výstupek také usedlo. Do jeskyně se však obávali vletět. Snad se báli, že by si poškodili svá křídla? Jeden do ní nemotorně vešel, opíraje se o svá křídla. Roger vystřelil laserový paprsek, který těsně před pterodaktylovou skloněnou hlavou zvířil prach. Ptakoještěr se lekl a s ostatními se dal na ústup. Po chvíli bojovná trojka vyšla ven z jeskyně. "Měli bychom se vrátit k Reyesovi, a to urychleně," navrhl Roger. "Dobrý nápad, kámo," kývl na to Akihiko, "jenže já vidím něco, co nám v tom asi zabrání." "Už zase nějací pterodaktylové?!" rozčilil se Roger. "Ne. Je to nějaká plechovka. Nebo chcete-li, robot. Támhle letí," zděsil se Fahad. Opravdu. Vzduchem si to svištěl velký robot, za jehož nohama se přehříval vzduch. Letěl k jeskyni takovou rychlostí! Akihiko, Roger a Fahad s pomocí jetpacků vzlétli. Laser, který vyrazil z ruky toho robota, byl neuvěřitelně silný. Stěna skály po střele vybuchla, a chlapi z bojovné trojky mohli být rádi, že je nezranily šíleně rychle letící balvany. "Co je tohle zač?!" zasupěl Roger... Jack byl stále pronásledován pterodaktyly. Opět se stočil, a mířil ke skále, kde okřídlení netvoři hnízdili. Doufal, že se vrátí k Reyesovi. Pomalu klesal, až se ocitl nad jezerem. Cítil, jak prolétá masami komárů, zrovna kladoucích na hladině jezera vajíčka. A pak se ozvala salva. Střelba ze samopalu protrhala jeho jetpack skrz na skrz. Měl štěstí, že z pouhého jednoho a půl metru výšky spadl do vody. Zvuk a střelba pterodaktyly zahnaly. Jack se vynořil, avšak hned po nadechnutí byl zase nucen se potopit. Jinak by ho zasáhly další kulky. Plaval pod vodou, co mu síly stačily, aniž by chápal, co se vlastně děje. Konečně se vynořil na břehu jezera. Rychle se rozhlížel, roztřepala se mu ruka. Z rukávu spandexového obleku vytekla sprška vody, když popadal rukojeť laserové pistole. Namířil ji před sebe. Horší pocit teď mít nemohl. "Metaller..." zašeptal si pro sebe. Jen ve vzdálenosti třiceti metrů od něj stál ten kovový muž, kterému už tolikrát unikl při výpravě do Montany. Nechápal, co tady dělá. Jen si vzpomněl na to, že ho doktor Brickell měl informovat o možném zničení kovu, který tvoří Metallerovo tělo. Avšak ten obrovský, inteligentní robot, vybavený zbraněmi všeho druhu, byl teď tady, v Mexiku. Nebylo pochyb, že má spadeno na Jacka. Strašidelně se usmál, až kov zaskřípal. Pak se z jeho rukou vysunuly pušky...

Opravdu mohou ptakoještěři za smrt starého muže? Co je zač ten létající robot, se kterým mají Roger, Akihiko a Fahad tu čest? Jak dopadne Jackovo setkání s Metallerem, nezničitelným kovovým mužem? A jak se tu vůbec objevil? Pokračování příště!
 
 

Reklama