Příběhy na vyprávění

Rodina na útěku-část 5.

27. května 2010 v 17:43 | HAAS
Minulá část:
Rodinu ráno vzbudil náhlý hlukot... Byli to opět Mapusauři, v té chvíly se však snažili chytit veveřičky na stromech. Avšak, jakmile uviděli Aucasauří rodinku, zaútočili. Ale náhle se vše změnilo, když na oba Mapusaury zaútočil Giganotosaurus. Podařilo se mu skolit a zahnat Mapusaury, ale Aucassauři nezůstali neprozrazeni. Teď jim šlo o život. Rodinka uprchla v poslední chvíly. Čekají je ale skály, a v těch  žijí další predátoři, ti, co se živý právě Aucasauřími mláďaty...

RODINA NA ÚTĚKU-ČÁST PÁTÁ-SKALAMI DO NOVÝCH ÚDOLÍ:
Bylo dvanáct hodin ráno, slunce už dosti svítilo, a rodina byla přímo ve skalách. Jestli-že by Jennifer dovedla ráda svá mláďátka do bezpečí, musí zamířit přes skály, za kterými se ukrývalo jezero. U něho bylo už často dosti kořisti. Jenomže Jennifer si včas neuvědomila, že ve skalách žijí predátoři, kteří rádi pojídají mláďata lovců i býložravých dinosaurů. Za kamenem byl slyšet skřek. Malý Terence se otočil, a uzřel, že těch zvuků je více... Ze skal začali skákat z nevelkých výšek Alvarezsauři, malý, ptákům podobní, lovci. Obvykle se živili mláďaty a vejci jiných dinosaurů. Jennifer rychle nastavila nohy, aby pod ní její mláďata vlezla. Alvarezsaury potom chytala, a lámala jim páteře. Ale tito nebyli jediní... Alvarezsaurů tu bylo už mnoho, a když se zdálo, že nehrozí nějaké nebezpečí, stáhl jednoho z nich na písek suchozemský krokodýl s názvem Nothosuchus. Jakmile malý Alvarezsaurové bojovali z více a více suchozemskými Nothosuchy, rodina utíkala dál. Po čtvrt hodině útěku byla Jennifer, Terence, Gorgo, Pátral i jejich sestřičky přesvědčeni, že našli úkryt. Ale ne na dlouho. Po Pátralovi najednou vyskočil Alvarezsaurus. Schodil ho na zem, a čelistmi se ho chystal zranit. Ale síly malého Aucasaura jsou proti Alvarezsaurovým vyrovnány. Pátral zasadil menší úder a Alvarezsaur spadl na písek. Ale nemínil se vzdát. I tentokrát tu však bylo štěstí... Nějací malý dinosauři začali skákat na Alvarezsaura a škrábat ho či kousat. Byly to Unenlangie. Za chvíly zabili malého lovce. Rodinka už byla v bezpečí... Gorgo radostně zakvíkal, když na délku uviděl jezírko a plno stromků kolem něho. Rodina bylaa zpokojená. Kolem půl jedné se vraceli do bezpečí. Ale stále tu není tak klidno. Snad rodina přežije jeden malý chaos-migraci Sauropodů...


Popisek k obrázku:Ze skal začaali skákat Alvarezsauři, ptákům, podobní lovci...

Těšte se na příště! Ještě bych Vás chtěl upozornit, že brzy otevřu seriál s názvem "Evolution of Earth"!

Pravěká zoo-Do Severní Ameriky svrchní Křídy! 2

23. května 2010 v 13:18 | HAAS
Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete ji v rubrice Příběhy na vyprávění .
Dnes přináším další část!

PRAVĚKÁ ZOO-DO SEVERNÍ AMERIKY SVRRCHNÍ KŘÍDY!-část 2/5:
Mezi Parasaurolophy se začali pohybovat nějací malý býložravci. "Johne, pojď se na ně podívat!" řekl jsem Johnovi. Vypadali, jako nějací hypsilofodonti. "Jsem si v celku jistý, o jaký druh jde. Orodroemus!" řekl jsem Johnovi. "Máš pravdu!" odpověděl mi John. Jak jsem je tak viděl, zalíbili se mi, jak byli malý, a já se rozhodl je přihnat do Pravěké zoo. "Johne, podrž mi prosím toto." dal jsem Johnovi plachtu. Jen jsem si nasadil mykynu, a pak jsem se odhodlal chytit je. Připravily jsme společně časový portál. Rozběhl jsem se přímo proti Orodroemům. Ti vyběhli ze stáda Parasaurolophů, a utíkali přímo mezi uschlé stromky a keře. V náhlém zmatku jsem si uvědomil, že jsem portál umístil dozadu, a ne až za uschlé strniště. Najednou ale přede mnou a Orodroemy něco zařvalo. Orodroemové se vydali po správném směru, a vběhli do portálu. Já jsem ho zavřel, ale přímo za mnou se ozval další řev. Jen několik metrů ode mně stáli dva Daspletosauři. Začali řvát tak strašlivě, že se i kachnozobý Parasaurolophové začali stahovat. Avšak, tito dravci šli po mně. "Johne, nastartuj jeep!" zakřičel jsem. Nevěděl jsem, zda-li je to správné rozhodnutí, jelikož Daspletosauři byli velmi rychlí. Rozhodl jsem se riziko podstoupit.

Naštěstí, když Dasspletosaurus spadne, nezvedne se už. Rozběhl jsem se přímo k velikým kořenům stromů, které vyčnívali ze země. Daspletosauři mně nicméně pronásledovali dál-uhýbali kořenům. "Jacku! Tady! Skoč do jeepu!" zakřičel na mně John. Uskočil jsem jen tak tak hlaadovým tlamám Daspletosaurů a skočit do jeepu ze vzdálenosti 3 metry zdaleka také nebylo lehké. "Díky bohu, že jsme se zachránily." řekl jsem ještě. Mezitím v Pravěké zoo hlavní veterinářka Ann studovala chování Huayangosauří samice, jak už jsme zjistily, těhotné. Ann usoudila, že je plná vajec. Možná, že proto se chladila v jezeru, když jsme ji kdysi chytali. Nu, pokud by nakladla vejce, možná by jsme měli hordu nových přírůstků... Když utíkáte před Daspletosaury, a uniknete, tak samozřejmě není bezpečí všude. "Už zase!" zavaroval jsem Johna. Už asi pět minut šustilo všude v křoví kolem nás-nebyli jsme si jisti, co to může být. "V Severní Americe žili i menší predátoři-co když je to třeba Dromaeosaurus?" řekl jsem. "Každopádně, musíme si dát pozor. Ať je to cokoliv." odpověděl mi John. Pak však z křoví vyběhl jeden Orodroemus, a...



Co se stane s Johnem a Jackem? Co to bylo v křoví? Byl to jen Orodroemus, nebo i někdo jiný? Jak dlouho je ještě do výbuchu Elghornského pohoří? Těšte se každopádně na příští část!

Pravěká zoo-Do Severní Ameriky svrchní Křídy!1

17. května 2010 v 14:00 | HAAS
Pokud Vám nějak unikla minulá část mého dlouhého seriálu, můžete ji najít v rubrice Příběhy na vyprávění . Zde přináším další část!

PRAVĚKÁ ZOO-DO SEVERNÍ AMERIKY SVRCHNÍ KŘÍDY-část 1/5:
Můj sen o splnění zoo plné pravěkých zvířat se stal skutečností... Koncem června roku 2007 jsme měli už dva členy. Mladý samec Yangchuanosaura by pořád jen žral všechno maso, je velmi hladový. Samice Huayangosaura se ukázala být dokonce těhotná. Měla v sobě několik vajíček. Asi čtyři dny jsme chystali s Johnem další výpravu. "Minule to byla Jura, a co takhle dát Křídu?" "Dobrý nápad" odpověděl mi John. Nachystali jsme jeep a vyrazily jsme přímo do portálu. "Mějte se, a ať se Vám daří!" uslyšeli jsme Charlesův pozdrav. Zamával jsem, a už jsme byli pryč. Tehdejší doby ale nebyli lehké. Hned jak jsme přijeli do nějakého strniště, bylo tu moc suchých klád a stromů, uviděli jsme nějaká zvířata kolem pochodující. "Podívej, Jacku!" zavolal na mně John. "Nádhera! Hned jak jsme na začátku naší výpravy, vidíem tu naše první Křídové dinosaury! Parasaurolophové!" řekl jsem mu. Takže jsme byli tam, kde jsem doufal. V období svrchní Křídy před 75 miliony let. Zanedlouho se tu prožene velká smršť. "Už tady z mýtiny je vidět Elghornské pohoří. Činá sopka pro nás může být zkázou. Johne, nasedni do jeepu, musíme vyjet!". Asi za půl hodiny jsme uviděli stádo Parasaurolophů u jezera. Jeden mladý samec se šel k jezeru napít, ale v tom vyrazil jakýsi predátor. Parasaurolophus byl snesen pod hlubiny jezera...


"Je to támhle! Deinosuchové!" řekl mi John. Obrovití krokodýlové začali žrát ubohého dinosaura. Voda byla z poloviny plná krve. Chtěl jsem takovéto krokodýli chovat v parku, spousty jezer by tam pro ně byli skvělým územým. "Vymyslíme strategii, Johne." řekl jsem... Asi za dvě hodiny, ve čtyři hodiny odpoledne, jsme ten plán chtěli uskutečnit. "Tady máš maso, Jacku!" hodil mi John maso. Uvázal jsem jej na dlouhý provaz, a zahákl na něho. Nohou jsem začal dělat velké vibrace. "Budou určitě kousek odtud." řekl jsem, a uklidňoval. Kousek od toho místa jsem uviděl hlavu. Byl to jeden Deinosuchus-tentokrát by se mohlo všechno povést na první pokus. V náhlém zmatku vyběhl z vody, a běžel přímo k masu. Chvíly jsem utíkal až k portálu, a tam jsem také maaso hodil. Deinosuchus, nedbaje na mně, soustředící se jen na kus masa, proběhl portálem během 30ti sekund. Rychle jsme teleprtační časový portál vypnuli. Kus od toho místa se začalo pást stádo Parasaurolophů na stromech. Mezi nimi zaačli pobíhat nějací malý býložravci...


Co se stalo dál? O tom Vám napíši příště...

Rodina na útěku-část 4.

10. května 2010 v 14:20 | HAAS
Co se dělo v minulé části:
Tři Mapusauři útočili na naši rodinu Aucasaurů. Dva samci utíkali za rodinkou, samice je obešla vedlejším lesíkem... Rodina dorazila až do území, kde nebyla žádná zvěř. Včetně tedy pterosaurů Pterodauster. Kapradinová údolí však nebylo dlouho v klidu. Aucasauři se utábořili na noc na jedné mýtině v jeskyni. Troubení však označovalo příchod něčeho velkého, a Mapusauři to budou z těží...

RODINA NA ÚTĚKU-ČÁST ČTVRTÁ-BOJ GIGANTICKÝCH PATAGONSKÝCH MASOŽRAVCŮ:
Začalo svítat. Jennifer se probudila, a stejně to udělala se svými mláďaty... Troubení zde ale neminulo. Jak už rodina věděla, Mapusauři mají jiný zvuk při řvaní, takže staří nepřátelé ze včerejška budou rodinu z těží pronásledovat. Ale překvapení neminulo. Pár Mapusaurů, samec a samice, patrně ti stejní, jako včera, se snažili ulovit malou myšku, která lezla po stromě. Když však uviděli rodinu Aucasaurů, přesměrovali cíl útoků na Jennifer. Její mláďata, Terence, Gorgo, Pátral a dvě samičky by se lehce stali potravou. Ale najednou se stalo nemožné... Z lesa se vyřítil obrovitý predátor, a srazil samce Mapusaura na zem. Byl gigantických rozměrů, čtrnáct metrů dlouhý. Byl To Giganotosaurus, největší suchozemský predátor své doby. Mapusaurus se ale ihned zase postavil. Rodina to sledovala z povzdálí. Oba Mapusauři začali příšerně řvát, že by člověk uhluchnul. Jejich obrana však netrvala dlouho, Giganotosaurus se rozběhl opět proti samci Mapusaura a řízl ho zubem do pravého boku... Narážka na to stejné místo hlavou udělala silný pád jednoho masožravce. Opět se však postavil. Samice Mapusaura řvala také, ale marně. Giganotosaurus jí chytl její přední pravou končetinu a prudce trhl. Končetina byla zlomená. Jak na to všechno samice nedbala, následoval další velký úder, a to zuby do stehna. Giganotosaurus to zopakoval ještě několikrát, a samice spadla. Její bratr to však nechtěl dovolit, a tak dal Giganotosaurovi silnou rádnu svým dlouhým ocasem do hlavy. Giganotosaurus však udělal krok, a šíleně kousl samce Mapusaura. Kousl ho do krku, do nohy i do boků, a masožravec vykrvácel. Potom se Giganotosaurus ohlédl na rodinu Aucasaurů. Rozběhl se. Rodina začala pelášit, ale pozdě. Jennifer byla poslední, a Giganotosaurus ji řízl zubem do ocasu, naštěstí... Rodina seběhla z kopce. Bylo to tedy pěkné ráno. Naštěstí Giganotosaurus odešel. Co když si ale plánuje další útoky? Co když rodina nepřežije? Tady tedy začíná opravdoví napínák...

Popisek k obrázku:Giganotosaurus kousl Mapusaura do krku, do nohy i do boků, a masožravec vykrvácel...

Takže příští část v co nejbližší době!!!

Pravěká zoo-V Číně ve svrchní Juře 4

8. května 2010 v 9:07 | HAAS
Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete ji v rubrice Příběhy na vyprávění !
Dnes je tu další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-V ČÍNĚ VE SVRCHNÍ JUŘE-část 4/4:
Nastavil jsem portál, aby mohl Huayangosaurus vejít do portálu. Ten ale pořád stál ve vodě a bučel. Nevěděl jsem, co teď bude... "Johne, rychle, sbal věci! Jestli se to podaří..." řekl jsem. "Dobře!" odpověděl John. Vzal jsem kus kapradiny, aby jsem měl toho obřího stegosaurida na co nalákat. "No tak! Pojď!". Ale Huayangosaurus na mně jen podivně zíral. Ze zaadního lesíka v tu ránu najednou vyběhli čtyři Gasosauři, Tetanury, které nás honily den před tímto. "Jsme v nebezpečí! Jestli že přeběhnou řeku, a zabijí tohoto obra! Nechci to vidět!" řekl jsem. "Musíme ho zachránit!" vyhrkl John. Gasosauři se začali rozbíhat. Huayangasaura to povzbudilo, aby utekl. Jediné, co poutalo jeho pozornost, byl zelenomodrý portál, stojící přímo před ním. Huayangosaurus bez návnady vběhl do vnitř. Hned za ním i my. "Hurá!" zakřičeli jsme u portálu v zoo. "Tak, máte ho?" optal se Charles, hlavní veterinář naší zoo. "Ano, máme!" řekl jsem v radostném smíchu. "Máme tu jen jeden problém. Dneska ráno se tu objevil obrovský ještěr!" zavaroval Charles. "To byl náš Yangchuanosaurus!" řekl jsem mu. "Bude sem také patřit!"

O dva týdny později jsem se přišel podívat na našeho Huayangosaura. Byl nádherný. "Charlesi, díky za ten krásný dřevěný plot!" poděkoval jsem Charleymu, protože ve výběhu se mohl stegosaur dokonce cítit jako doma. Trochu chladný vítr, teplo, spousta listí k okusování. "A co náš Yangchuanosaurus?" zeptal jsem se ještě Charlese. "Výběh je kousek odtud, pojď!" řekl mi. Za chvíly jsme došli i k výběhu našeho prvního dravce. "Už jsme určili pohlaví! Je to samec." řekl mi Charley. "Je dost nervózní. Je ještě mladý." řekl jsem Charleymu. "Tak, a teď se o ně budeme starat." řekl Charles. "Ale neboj, nebudou jediní." řekl jsme. "Jak to myslíš? To z Johnem Guarem pojedete na další výpravu?" optal se Charles. "Samozřejmě! Jdu to naplánovat!" řekl jsem. Příští výprava bude za nedlouho. A já Vám potom povím, jak to vlastně bylo...

Příště: Do Severní Ameriky svrchní Křídy!

Pravěká zoo-V Číně ve svrchní Juře 3

4. května 2010 v 14:21 | HAAS
Pokud Vám nějak unikla minulá část tohoto seriálu, můžete ji najít v rubrice Příběhy na vyprávění . Dnes je zde další část...

PRAVĚKÁ ZOO-V ČÍNĚ VE SVRCHNÍ JUŘE-část 3/4:
Začal jsem Yangchuanosaura lákat do časového portálu. Zdálo se, že oba dravci mají zájem běžet do portálu, ale náhle se po mně rozběhl jen jeden. Druhý měl mnohem větší zájem o Euhelopse... Stačil jsem jen tak tak utíkat, protože Yangchuanosaurus byl opravdu nějak rychlí. Stačil jsem jen tak tak doběhnout k portálu. Mladý jedinec, se už netsačil zastavit, a vpádil přímo do teleportačního portálu. S Johnem jsme ho tam rychle uzavřeli. Dokázali jsme si představit, jaké to už vypadá, když se zvířata dostanou do naší zoo. "Já bych neotálel, a hledal Huayangasaura." řekl mi John. "Pojďme!" zavelil jsem... Asi za půl hodiny jsme se dostali na mýtinu. Zbyli tu jen zbytky stromů, příčinek byl jasný. "Támhle je stádo Euhelopsů!" řekl John. Měl pravdu a dobrý zrak. Mysleli jsme, že nás již dravci také nechají, a budou mít zájem o Euhelopse. Ale mé přání se nevyplnilo. Z lesa se vyhnali další Yangchuanosauři, tentokrát byli tři. Rozběhli se přímo na nás. "Nikdy neviděli něco takového, jako jsme my, budou mít tedy zájem nás ochutnat!" zvolal jsem na Johna. "Jacku, utíkej, dělej, makej!" pobízel mně ještě John. "Jestli to nestačíme do kopce, je s námi ámen!" dořekl...

Naštěstí se stalo něco pro naše dobro. Hned jak John dořekl svojí větu, dostali jsme se pod nohy 17 metrových Euhelopsů. "Ti býložravci nám zachránily život!" řekl jsem. Yangchuanosaury to samozřejmě zdrželo, a protože bylo stádo o asi 25 kusech, Yangchuanosauři museli čekat. Hned, jak jsme dorazily na kopec, sjeli jsme dolů. Byla tu pěkná trasa vytyčená stopy dinosaurů. Postavily jsme se, oprášili se, a viděli, kam jsme se to teď dostali. Bylo tu celkem teplo, kolem nás byli blahočety, pod náma suchá hlína, a vířil se tu prach. Sem tam místo hlíny byl kopeček písku... Uslyšeli jsme řev. Ozýval se znedaleka, ale přesto jsme neurčili, kdo to jen je. "Pojďme." zavelil jsem. Před námi byla dlouhá řeka. Z ní se ten řev ozýval! Byl to jeden Huayangosaurus! Samice! Ihned jsem nastavil portál... Co se stalo? Dostali jsme Huayangosaura konečně? Poslední část příběhu "V Číně ve svrchní Juře" Vám to napoví...

Takže asi tak příští týden nebo ještě tento se dozvíte, co bylo dál!!!

Rodina na útěku-část 3.

30. dubna 2010 v 10:13 | HAAS
Minulá část:
Naše rodinka Aucasaurů se vydala na pláň na lov Saltasaurů. Jennifer upoutala pozornost, a její mláďata se nakrmila maličkými Saltasauříky. Poté všichni utěkli, ale stalo se nečekané. Na potravním žebříčku není Aucasaurus největší. Je nahrazován masožravci, o metry delší, a v tomtom případě, když už jsme u toho, vyšli z křoví tři statní Mapusauři, dva samci a jedna samice-všechno to byli sourozenci... Co se teď stane naší smečce?

RODINA NA ÚTĚKU-ČÁST TŘETÍ-ÚTĚK V KAPRADINÁCH:
Mapusauři se vyřítily na naší rodinku, a začali po Aucasauřích mláďatech chňapat. Jennifer neměla na vybranou, rychle se zvedla, a odváděla během mláďata pryč. Mapusauři se vydali samozřejmě za ní... Oba samci běželi za tím, co viděli. Rodina zamířila v rychlosti do křoví, samci Mapusaurů taktéž. Aucasauři však mají jednu výhodu-jsou menší, a tím také rychlejší. Mapusauři jsou dlouzí asi deset metrů. Tomuto by se doslova dalo říci: Honička masožravců. Tentokrát však šlo o život. Jennifer se lekla, když však uviděla, že Mapusauři jsou jen dva. Byl to skvělý nápad, jak napálit rodinu, protože samice nepřítele uháněla vedlejším lesíkem. Díky skvělému čichu se dostávala do blízkosti našich hrdinů. Náhle však udělal Terence náležitý krok doleva. Rodina se vydala za ním, i když byl pouze dvacet centimetrů vysoký. Kousek odtud začaly kapradiny vyrůstat do výšek několika metrů, a vzápětí Mapusauři ztratili Aucasaury z očí. Ale jen na chvíly!!! Tady to ještě rodina neznala. Všude samé ticho, žádná zvěř. Kromě Pterodauster, které neustále kroužily po obloze. Jennifer se zklidnila... Ale klid tu nebyl na dlouho. Náhlé zatroubení naznačovalo příchod něčeho velikého. Všichni Mapusauři už byli opět spolu. Tito živočichové ale řvou jinak, to, co troubilo, musel být větší. Nějaký přerostlý Mapusaurus, nebo co? Jennifer dovedla rodinku až na mýtinu, a začalo se stmívat... Kus odtud byla jeskyně, a rodina se v ní usadila na noc. Ale příští den naznačí obrovitou hrůzu, něco, co ještě žádné mládě nezažilo...

Popisek k obrázku:Díky skvělému čichu se dostávala samice Mapusaura do blízkosti našich hrdinů...

Nezapomeňte se přečíst příští část!!!

Rodina na útěku-část 2.

28. dubna 2010 v 14:01 | HAAS
Minulá část:
Na solné pláni se usadilo stádo Argentinosaurů. Toto stádo putovalo za zelenou potravou, kterou mají tito přenádhrení tvorové nejraději... Z úkrytu je zpozorovala smečka Aucasaurů, a to samice Jennifer, samečci Pátral, Gorgo na Terence a jejich dvě sestřičky. Argentinosauři by byli moc těšcí na úlovek-bylo jich tu aaž překvapivě moc. Ale každý večer se na kapradinových pláních, kus od místa s Argentinosaury, prohání a pase velké stádo titanosaurů druhu Saltasaurus. Je čas se najíst...

RODINA NA ÚTĚKU-ČÁST DRUHÁ-HON NA SALTASAURY:
Na obloze se objevily červánky. Rodina odcházelaa s pláně na stádo Saltasaurů. Stačilo se jen ukrýt. I když mláďata jsou teprve jen pár týdnů stará, už místo malých rybek, obojživelníků, pavoukovců nebo hmyzu loví mláďata býložravých dinosaurů-v tomto případě Saltasaurů... Samice navrhla jednoduchou strategii. Ona sama upoutá pozornost starších, a její mláďata se vyženou na potomky těch obrů. Jen z lesa všli tři Saltasauří samice, Jennifer začala řvát. Protože Saltasauři mají mozek o velikosti banánu, nevěděli, co se chystá. Pod vedením Terence všechna mláďata uháněla přímo za ním. Terence se zakousl do prvního malého samečka Saltasaura, a Gorgo, Pártal i dvě další samičky za chvíly opět samostatně lovily. Stále ale ještě někteří Saltasauři byli v lese, a Jennifer tím měla udělat těžká krok: poutéct na konec pláně. To také udělala. Stádo herbivorů se hnalo rychlím krokem za ním, i když dvanácti metrová těla byla pomalá ještě více než slon. Náhle se však stalo to, co nemělo. zbylích deset mláďata Saltasaurů vběhlo pod nohy svých rodičů, a naše mláďata přímo za nimi. Pokud by však jeden dospělec šlápl na Gorga nebo ostatní, byl by lovu konec. Samičky s Pátralem se pokusily o poslední velký krok. Každé mládě chňaplo malého Saltasauříka, a uhánělo za matkou... Jakmile mláďata vyběhla zpod obrovských Saltasaurů, Jennifer je ihned vyzvala k příchodu za ní. Terence držel mládě, které posloužilo Jennifer jako potravu alespoň trošku. Velký čtvrthodinový hon skončil plnými břichy. Saltasauři měli už jen tři mladé... To není pro budoucnost stáda moc dobré, ale bohužel: bez násilí to někdy nejde. Každý potřebuje potravu-někdo je býložravec, jiný zase masožravec, ale všechno jsou to živočichové... Když tu se z kapradí objevily tři statní Mapusauři, jedna samice, a dva její bratři. Mapusaurus je větší než Aucasaurus, a loví Aucasauří mláďata. Co se stane s Jennifer a její rodinou??? To naznačí pokračování: útěk v kapradinách...

Popisek k obrázku:Jen z lesa vyšli tři Saltasauří samice, Jennifer začala řvát...

Těšte se na pokračování!

Rodina na útěku-část 1.

27. dubna 2010 v 15:00 | HAAS
Zde je nový příběh, a to o 7 částích. Bude to zatím nejkratší příběh série "Pradávný svět". Nezapomeňte, že po tomto příběhu následuje první doslov!

RODINA NA ÚTĚKU-ČÁST PRVNÍ-RODINA AUCASAURŮ:
Východ Patagonie před 81,4 miliony let... Za hustě porostlými pláněmi se nacházejí krásné lesy, za nimi šedé skály, a nakonec, na přesném východu Patagonie leží obrovská solná pláň. Vznikla odplavením moře, ale krusta, která zde pořád leží, je domovem obrů. A když už jsme u toho, Patagonie je přece zemí obrů. Tady náš příběh začíná... Na solné pláni putují každým rokem obrovská stáda býložravců. V tomto přípaadě jde o Argentinosaury. Všichni tito obři putují za jedním cílem: najít zelenou potravu. Stádo se po půl hodině cesty zastavilo, a vůdčí samec se porozhlédl. Cítil nebezpečí. Že by je někdo sledoval??? Argentinosauři se připravily...

Z houští u solné pláně vyběhla skupinka, nebo spíše rodina Aucasaurů. Tito dvounozí masožravci jsou některými postrachy Patagonie, ale před nimi stojí ještě větší dravci: Mapusaurus a Giganotosaurus. Samice, která vyběhla, se jmenoval Jeniffer. Pod ní stáli její synkové: tři malí samečci, jmény:Terence, Gorgo a Pátral. Dále tu byli ještě dvě sestry malých samečků. Rodina byla již hodně vyhladovělá-byl čas na oběd. Argentinosauři se však obrátily k útoku, a bránily se silným řvem... Možná by bylo lepší počkat do večera. Jeniffer se svojí rodinkou udělala krok do kapradí, a mláďata se cpala za ní. Již kus od toho místa byla veliká pláň plná zeleně, kde si každý večer dopřávali trochu klidu menší titanosauři-Saltasaurové...

V co nejbližší době přidám další část, ale upozorňuji, že jsem teď nemocný.

Raptoří útes-část 8.

19. dubna 2010 v 15:35 | HAAS
V minulé části jste se dozvěděli:
Naše smečka se ráno probudila, a zaslechla podivné zvuky. Cizí smečka už takto brzy ráno lovila Protoceratopse, kteří tudy putovali. Naši Velociraptoři se přišli na lov cizí smečky podívat. Nepřítelé lovily oparvdu dobře a strategicky přemýšleli. Lov se nepřátelům zdařil. Měli štěstí... Ale bude mít štěstí vůbec ta naše smečka?

RAPTOŘÍ ÚTES-ČÁST OSMÁ-SMÍR:
Cizí smečka dožrala maso, a vydala se do lesa. Naši Velociraptoři rychle utíkali až k útesu. Mrzout se schoval v křoví, aby pozoroval, jakým směrem nepřátelé utíkají. Zlomený Dráp a Bílé Pírko zatím utíkali varovat samice. Běželi tak rychle, že prach pod nima byl stále hustější a hustější, až nebylo skoro vidět do cesty. Listy, jak oba běželi, padali. Co když je to poslední chvíle na záchranu??? Mrzout mezitím spozoroval, kudy nepřátelská smečka běží. Pomalu se plížil za ní. V těchto chvílích už Bílé Pírko se Zlomeným Drápem byli již u útesu... Všichni čtyři se schovali za kameny, a už se jen připravovali, komu na záda skočí nepřátelský Velociraptor. Jižně od útesu to zapískalo. Bílí Zub se podívala, co se děje. Stáli tam čtyři Velociraptoři z cizí smečky. Naše smečka v zápětí vyběhla. Ale nepřátelé zřejmě namejí v úmyslu bojovat. V tom ze zadu na jednoho z nepřátel skočil Mrzout, a byl připraven zarýt své ostré zoubky do krku soka. Ten ho ale rychle schodil. Mrzout se v zápětí zvedl, a utíkal k naší smečce. Vypadalo to, jako kdyby vůdce té druhé smečky nabízel smečce Zlomeného Drápa smír, a ne boj. Každopádně, Zlomený Dráp to vše rychle přijmul. V té druhé smečce bylo devět Velociraptorů, a v té naší jen pět. Dohromady je to čtrnáct členů. To je úžasně silná smečka. Teď všichni budou žít již šťastně, a beze strachu. Tedy, než přijde krátká smrt, a to písečná duna, která čeká na rozhraní poušti Nemect a Gobi. Ale to už není náš příběh... 

Popisek k obrázku:Teď všichni budou žít na Raptořím útesu, a to beze strachu...

Dotazník o příběhu:
Místo odehrání:Setkávání poště Gobi s pouští Nemect (Mongolsko),
Hlavní hrdinové:Smečka Velociraptorů,
Překlad jména do Angličtiny:Raptor cliff,
Příběh se odehrál před 75 miliony let...
Příběh "Rodina na útěku" by měl vzniknout příští týden...
 
 

Reklama