Příběhy na vyprávění

Raptoří útes-část 5.

21. března 2010 v 11:32 | HAAS
V minulém díle:
Smečka se dostala až ke kaňonu, kde by měl zemřít Tarbosaurus. Avšak, Bílé Pírko do kaňonu nevstoupil, byl zaujmut bojem Oviraptora s Protoceratopsem... Protoceratopsí samice chgránila svojí snůžku, a také se jí to podařilo. Bílé Pírko potom zavolal ostatní členy, a také se do syta najedli. Ale vytlačeni z teritoria musí putovat dál... Co na ně chystá následující hodina?

RAPTOŘÍ ÚTES-ČÁST PÁTÁ-NOVÉ TERITORIUM

Smečka dorazila až k lesíku... Toto místo bylo poměrně dál od kaňonu, a tak se vydali na průzkum... Zlomený Dráp rozdělil smečku na dvě skupinky takto: Zlomený Dráp a Vylomený Zub půjdou středem lesa, zatímco Bílé Pírko, Mrzout a Fialová Noha půjdou po pravé straně... Skupinka Bílého Pírka šla lesem již chvíly, když to najednou uslyšeli podivný zvuk! Zněl, jakokdyby někdo volal o pomoc... Mrzout by se rád podíval, ale Bílé Pírko ho pobídl, aby šel za nimi. Totéž slyšel i Zlomený Dráp a Vylomený Zub. Vylomený Zub stála kousek od rokle, z které se volání ozývalo, a tak se podíval. A co vidí?! V rokli stál jeden starý samec Saurolopha, který se údajně asi ztratil s pouště. Tito hadrosauridní dinosauři většinou putují pouští, ale toto je jedna z výjimek. Vylomený Zub by ráda zaútočila na slabého hadrosaurida, ale Zlomená Dráp ji povolal zpět. Kdyby ovšem před dvěmi hodinami neměli mrtvého Oviraptora, určitě by jí lov nechtěl kazit. Skupinka Bílého Pírka postupovala o něco pomaleji. Mrzout konečně zahlédl jezírko. Při prvním pokusu o napití mu však Bílé Pírko vysvětlil, jakou cenu může mít nové teritorium. Náhle všichni tři uslyšeli volání Velociraptora. Byl to Zlomený Dráp! Bílé Pírko se se svou skupinkou rozběhl za skřekem... Zlomená Dráp s Vylomeným Zubem našli toto teritorium-útes, který tu zbyl po dávném moři. Ale když se usídlili, z pouště se ozval skřek dalších Velociraptorů! Co když je to také jedna ze silnějších smeček než je ta naše?!

Popisek k obrázku:V rokli stál jeden starý samec Saurolopha, který se údajně ztaratil s pouště...
Pokračování příště!!!

Pravěká zoo-vznik portálu

16. března 2010 v 14:54 | HAAS
Jak jsem slíbil, začíná nový seriál, úplně odlišný od prehistorických příběhů z mé edice Pradávný svět. Tento seriál má stálý název a nebudu ho měnit... Snad si to užijete...
Námět k tomuto seriálu jsem získal díky webu: www.pravekysvet.blog.cz !
Jmenuji se Jack Sectict, a povím Vám, jak to všechno začalo:
Jednoho deštivého dne jsem konečně dorazil domů z výpravy do Austrálie, kde jsem našel téměř celou fosilii jedné Laellynosaury... "Ať už jsem doma!" říkal jsem si sám pro sebe... Kvůli silniční zácpě jsem dojel domů o tři čtvrtě hodiny později. Jak mile jsem však otevřel dveře od domu, byl tu dopis, který mi sem dveřmi hodil můj nejlepší přítel a zároveň věděc John Guar... Prý něco objevil! Navlékl jsem si pláštěnku, a dojel autem až k němu domů. Vešli jsme do laboratoře... Stál tu jeden velmi podivný vynález... John měl v ruce nějakou tyčku, a když jí postavil na zem, a roztočil, objevil se před námi velmi podivný, zelenomodrý, portál... Najednou se v něm ale objevily nějaké hlavy, nejdřív jakokdyby hlava Raptora, ale měnila se velmi rychle v jiné druhy, a dokonce potom i v lidské hlavy, třeba ve hlavu Rudolfa II. a dále... "Mám nápad!" zvolal jsem. "Zadej místo, a čas, a tím pádem se možná dostaneme zpět do minulosti... Přístroj se jmenoval Teleportační portál...
Druhý den jsme se začali připravovat na výpravu do pravěku... Už odpradávna je mým oblíbeným dinosaurem Huayangasaurus z Číny, a tak jsme plánovali návrat v čase do této doby... Tedy: Do svrchní Jury, aby jsme odchytli tohoto dinosaura... Ale nejdříve jsme museli postavit park... Nakoupily jsme vše potřebné, a umístili park na jednom ostrůvku v Anglii. "V zadu je pohoří, a tady moře..." řekl mi John, a proto jsme vybrali právě toto místo... Dělníci začali s výstavbou první klece, a to pro Huayangasaura... "Udělejte to dost pevné, nebo nám Hayangasaurus uteče!" zavaroval naposledy John... Potom nastala ta velká chvíle: Má noha vstoupila do portálu... Ucítil jsem lehkou hlínu, ale neváhal jsem, a vešel do portálu, a za mnou i John... Viděli jsme tu nádhernou krajinu...
Příště: V Číně ve svrchní Juře!

Raptoří útes-část 4.

9. března 2010 v 16:16 | HAAS
Obsah minulého dílu:
Smečka vyrazila ze svého teritoria, a dostala se až ke špinavé tůňce, kde z lesa vyšli Therizinosauři... Ti se začali pást na keřích, a vše by bylo v klidu, kdyby se neobjevil Tarbosaurus... Chtěl zabít samici Therizinosaura, ale samec ji zuřivě bránil. Nakonec roztrhal Tarbosaurovi čelisti svými dlouhými drápy! Pro smečku byla šance najít si novou potravu, ale Tarbosaurus zmizel. Možná šel však do kaňonu...

RAPTOŘÍ ÚTES-ČÁST ČTVRTÁ-BOJ DVOU MENŠÍCH DINOSAURŮ:
Smečka se už dostala na samý kraj kaňonu, a opravdu byla překvapena z velikých stop... Samozřejmě, že patřily jejich vyhlédnutému Tarbosaurovi. Vydali se po nich do kaňonu, ale Bílé Pírko zpozorněl na boj dvou menších dinosaurů. U hnízda vajec stála samice Protoceratopse, a chránila vejce před jedním Oviraptorem. Ten ale stále nepolovoval... Útočil velmi rychle, a tak samice Protoceratopse neměla nejmenší šanci uchránit snůžku. Bílé Pírko už nedbal na to, kde je jeho smečka, byl zaujmut bojem dvou menších dinosaurů, který z nich se asi stane kořistí smečky. Oviraptor zapískal... Samice se v tu ránu lekla, a Oviraptor přiběhl k hnízdišti. Protoceratops se rozběhl, aby protivníka zastrašil! Ale Oviraptor jen vstal, a utekl o kousek dál. Když se on také tak silně rozběhl, Protceratops se vylekal, takže na vejce sedl Oviraptor. Oviraptoři však nejsou zloději vajec-tenhle byl tak hladoví, že musel zvolit tuto možnost. Ale samice to zkusila ještě naposledy, a jak se tak Oviraptor hleděl vajec, jak je sežere, spadl na zem kvůli silné ráně lebkou Protoceratopse... Zraněný, vyčerpaný, Oviraptor se ještě zvedl a odkulhal. Bílé Pírko rychle začal řvát, aby ho smečka slyšela. Naštěstí nikdo nebyl moc daleko, a tak se přece jenom kořist vyplatila... Ale na naší smečku čeká ještě jedno nebezpěčí, než se povídka stane pravdou...

Popisek k obrázku:Samice Protoceratopse odběhla, a v tu ránu na snůžku sedl Oviraptor...

Ještě jedna věc:Omlouvám se, jestli jsem nadával Mojeznamkymu, ale vím, že nejsem sprostý, a že asi ne. Přestlo chci aby Mojeznamky přijmul mou omluvu, i když jsem mu třeba nic neudělal...

Pokračování příště----.

Raptoří útes-část 3.

6. března 2010 v 10:56 | HAAS
Obsah minulého dílu:
Velociraptorům se podařilo ulovit jednu starou samici Protoceratopse, ale sotva když měli tak jedno sousto v žaludku, objevila se smečka, silnější o čtyři členy. Při tom tři z naší smečky prohrály boj. Zbytek smečky musel opustit své teritorium... Ale život v nehostinných podmínkách nebude jen tak lehký...

RAPTOŘÍ ÚTES-ČÁST TŘETÍ-OBŘI S DRÁPY

Pět posledních členů smečky se usadilo alespoň na chvíly pod jehličnany poblíž špinavé říčky... Všichni měli ještě hlad. Bílé Pírko uviděl jednu malopu ještěrku, a tak jí lapl. Nějak mu to ale nepřilepšilo. Nikde nic... Z lesa se ale náhle ozval zvuk. Velociraptoři tyto zvířata znají... Z lesíka vyšel obří dinosaurus, podíval se na oblohu, a zařval znovu. Byl to Therizinosaurus, a za ním vyšla samice. Oba se začli pomalu pást na listech z keřů, a naší smečky si ani nevšímali. Zlomený Dráp by to už nevydržel, a zaútočil by, kdyby se nepodíval na sedmdesáti pěti centimetrové drápy, kterými Therizinosauři trhali listí ze stromů a keřů. Zlomený Dráp alespoň přistoupil k malé špinavé studánce, ponořil do ní čelisti, a napil se hnědé vody. Zapískal. Měl hlad. Záviděl Bílému Pírku, že aspoň ten ulovil malou ještěrku, kterou jen trošku ukojil hlad. Ale z lesa se najednou ozvalo další volání. U stromů se objevil desetimetrový Tarbosaurus, a chystal se vykročit na samici Therizinosaura. Samec ji zuřivě bránil, volal, a pokoušel se o údery. Když se Tarbosaurus přiblížil takto blízko, samec Therizinosaura ho silně bouchl přední končetinou do čelistí... Dravec odešel z lesíka, a krvácel. Smečka měla úmysl tokový, že by mohli Tarbosaura zpořádat k jídlu, až by padl, ale ten úplně zmizel z lesa i z pouště. Mířil si to ale ke kaňonu... Co se tam přihodilo? A co se ještě stane?

Popisek k obrázku:Oba Therizinosauři se začli pomalu pást na listech z keřů, a naší smečky si ani nevšímali...
Pokračování by mělo vyjít někdy příští týden!

Raptoří útes-část 2.

3. března 2010 v 16:30 | HAAS
Obsah minulého dílu:
Tam, kde se spojují dvě pouště-Nemect a Gobi-je větší les a jezero. Přišlo sem stádo Saurolophů popíjet a pást se... Z lesa ale uslyšeli pískot. Byla to jedna osmičlenná smečka Velociraptorů. Samice odvedly mláďata do křoví, ale smečka nebyla nebezpečná. Hladověla... Jeden člen, jménem Bílé Pírko, však ucítil Protoceratopsy... Smečka vyběhla na lov........

RAPTOŘÍ ÚTES-ČÁST DRUHÁ-VYTLAČENI Z TERITORIA:
Zlomený Dráp společně s Bílím Pírkem utíkali zadem od stáda Protoceratopsů... Ostatní členové běželi z boku. Najednou ale jedna Protoceratopsí samice ucítila pach dravců, a začala výt na poplach. Samci Protoceratopsů se připravili k velkému boji. Všech pět členů smečky teď s Protoceratopsi bojovali pískotem. Ale Zlomený Dráp a Bílé Pírko utíkali za samicemi, které by jim možná i utekly... Zlomený Dráp na jednu rychle skočil! Drápy na zadních končetinách se přichytl na její kůži, a zaryl zuby do jejího hrdla... Na to přiběhl Bílé Pírko, a zakousl se do jedné ze zadních končetin Protoceratopse... Ze samice vytekla krev!!! Jakmile samci uviděli, co se stalo, utekli... A zbytek smečky Velociraptorů se vydal požírat Protoceratopse!!! Všichni už měli v žaludku alespoň jedno sousto, když tu najednou se v dálce obejvila jiná, větší, smečka Velociraptorů!!! Byla dvanáctičlenná, tedy o čtyři Velociraptory více, něž v naší smečce. Vůdčí samec nepřátelské smečky vyběhl, a za ním i členové této skupiny... Rychle popadl kus masa. Na odpor se mu však dal Zlomený Dráp, a všelijak se s ním o kus masa tahal. Ale najednou přišel další člen nepřátelské smečky, a ten pomohl svému vůdci. Tohle se naší smečce nelíbilo!!! Ale když celá druhá smečka začala řvát a pískat, naši Velociraptoři raději ustoupili. Nejen to, ale dokonce kvůli cizí smečce ztratili teritorium... Je čas najít si nový domov. Ale při boji se dokonce i bojovalo kousáním a drápáním, a z osmi členů zbylo už jen pět... Jak tohle naše smečka přežije???

Popisek k obrázku:Na odpor cizího samce se však dal Zlomený Dráp, a všelijak se s ním o kus masa tahal...

Co se staně se smečkou? To až příště...

Raptoří útes-část 1.

2. března 2010 v 16:08 | HAAS
Začíná už třetí příběh na mém blogu!!! Tentokrát se bude jmenovat "Raptoří útes", snad si ho užijete! A teď se už pusťte do čtení! Snad Vás tento příběh zabaví!!!

RAPTOŘÍ ÚTES-ČÁST PRVNÍ-KOŘIST V DOHLEDU:
Nacházíme se na území dnešního Mongolska, před 75 miliony lety... Poušť Gobi je spojená s pouští Nemect... Díky lehkému vánku se písek pozvolna přemisťuje z místa na místo... Těžko zde najdete lesy a jezera, ale na hranicích Gobi s Nemect je jeden větší lesík, a u něho je jezero plné vody. Většinou sem přicházejí zvířata s těchto krajů... U jezera právě popíjí vodu skupinka Saurolophů, kachnozobých dinosaurů, dlouhých až 10 metrů. Samozřejmě, nikdy zde není velké bezpečí. Vůdčí samec, stojící u jezera, si stále dává veliký pozor na to, aby zde nikde nebyli nějací dravci... Najednou se ale z lesa ozval křik. Saurolophové se začali rohlížet. Samice zavedly mláďata do keřů, a za kameny, kde nebyli vůbec nebo nejméně vidět. Tento křik už Saurolophové znali. Zvířata, která jej vydávala, byli dravci, ne moc nebezpeční pro Saurolophy dospělé, ale spíše pro malá a nezkušená mláďata...


Z lesíka najednou vyběhla smečka Velociraptorů, dromeosauridních dinosaurů z ostrým, zahnutým drápem. Saurolophí samci se jim ihned postavili, ale když uviděli, že Velociraptoři nejsou teď na lov připraveni, hned se zase stáhli k jezeru. Smečku zatím vede samec, který se jmenuje Zlomený Dráp. A proč? Všechny drápy na zadních končetinách má v pořádku, ale na levé přední končetině má jeden zlomený drápek. Zlomený Dráp se svou smečkou zamířil pod stromy, kde je stín. Už několik dnů se smečka toulala po poušti Gobi, a konečně našli vodu a stín. Ale jedno je trápí... Hlad!!! Druhý samec, jménem Bílé Pírko náhle ucítil pach nějakých býložravců. Byli to plazi, kterým vědci dali jméno Protoceratopsi. Směčka pomalinku vstala, a podívala se po krajině. Skutečně zde migrovalo jedno stádo... Je čas ukojit hlad! Jenomže:podaří se to vůbec???


Druhý díl osmidílného seriálu možná vyjde zítra (nevím to přesně, právě jsem totiž nemocný)...

Pláň života i smrti-část 8.

27. února 2010 v 8:54 | HAAS
Minulá část:
Mládě se páslo v kapradinách, když tu najednou uvidělo smečku Célofizisů, jak loví ryby. Do řek připluli Rutiodoni. Célofizisové objevily mládě, a tak se vydali na rychlí lov... Mládě jen tak tak přežilo, protože vůdčí samici zabil jeden Rutiodon... Mládě přežilo spoustu let samotářsky, ale něco ještě čeká...

PLÁŇ ŽIVOTA I SMRTI-ČÁST OSMÁ-SOPKA VYBUCHUJE

Mládě přežlo spustu let samotářsky... Nemělo to sice lehké, ale stal se z něho veliký Lystrosaurus-už nebyl mládě... Bylo to pro něj však těžšké... Nastalo období dešťů, které ale někdy nepřinášejí dobré věci... U řeky se v dešti objevil Postosuchus... Bylo cítit, jako kdyby byl nervózní. A taky že ano. Náhle zvedl hlavu, a rozběhl se až ke skalám. Náš Lystrosaurus jeho chování nechápal... Druhý den přestalo pršet. Ale ve vzduchu stále něco bylo. Mládě ucítilo sopečnatý prach. Podívalo se na sopku. Tento pach už trval snad týden. Zvířata umírala, rostliny usychali, v potoce už nebyli žádné ryby, a mládě, schované za vyschlím stromem hladovělo. Najednou ustalo... Ze sopky se pomalinku začal valit dým, který zahaloval celou oblohu. A náhle bylo nějhůř. Ze sopky se vyhnala chrlící láva. Desmatosuchové, kteří se zde pásly na posledních kořenech, vše zpozorovali jako první. Začali utíkat!!! Náš Lystrosaurus je viděl, a rychle dělal to co oni. Fytosauři rychle odpuli pryč z řeky. Láva byla hodně rychlá. Náš Lystrosaurus ucítil zvláštní pach. Pach, který už mnohokrát cítil... Byl to pach ošklivé smrti v plamenech lávy. Utíkal z celých sil, ale v této chvíly, jako kdyby mu nohy neběželi!!! Už šel pomalu... Smrt už pro něj nastala! Ale náhle náš Lystrosaurus uviděl, že je uprostřed řeky, a že ve vodě se láva mění v kámen!!! Pomalu odešlo z vody. Láva dokončila svojí práci za necelých 12 hodin. Ale mládě leželo u řeky už celé dva dny. A je dost jisté, co se přihodilo. Mládě zemřelo vysílením, když utíkalo před lávou... Do jezera připlaval poslední Fytosaurus, který se zakousl do jeho mrtvého těla. A proto Pláň života dostala své pravé jméno-Pláň života i smrti. A to proto, že zde zemřel statečný Lystrosaurus...

Popisek k obrázku:Do jezera připlaval poslední Fytosaurus, který se zakousl do mrtvého těla Lystrosaura...
Dotazník o příběhu:
Místo odehrání:Dnešní Arizona,
Hlavní hrdina:Mládě Lystrosaura,
Překlad jméne do Angličtiny:Plain life of death,
Příběh se odehrál před 215 miliony lety...
Nový příběh pod jménem "Raptoří útes" čekejte začátkem příštího týdne...

Pláň života i smrti-část 7.

22. února 2010 v 14:17 | HAAS
Minulá část:
Náhle se něco hnulo v křoví, a byl to Ornithosuchus... Vyrazil po mláděti, které se před ním schovávalo v křoví, a málem mládě zabil, kdyby se nevylekal Peteinosaurus. Jeho švih ocasem mládě málem omráčil, kdyby se neobjevil Fytosaurus, a nezaútočil by na Ornithosucha. Rvačka skončila vítězně pro Fytosaura. Ale mládě se bude muset mít na pozoru, protože se všude objevují dravci, a ono je ztracené...

PLÁŇ ŽIVOTA I SMRTI-ČÁST SEDMÁ-SMEČKA CÉLOFIZISŮ:
Mládě vyšlo z křoví, a začlo se pást na malých kapradinách... Vše bylo zase jako dříve. Neznámé skřehotání neznámých zvířat, které ještě nikdy nevidělo, a známí skřek menších predátorů. Před mládětem se z čista jasna objevila na malém kopečku u vody skupinka Célofizisů, kteří tady lovily ryby. Naštěstí nikdo naše mládě Lystrosaura nezpozoroval, proto se mohlo pást na houštinách dále. Sucho sílilo... Některá zvířata se stále více ochlazovala ve vodě, a dokonce sem k řece připluli i Rutiodoni, krokodýlové z dlouhými čelistmi. Zdíleli teď řeku společně z Fytosaury, kterým se Rutiodoní chování příliš nalíbilo. Célofizisí smečka neopustila místo už dva dny, zřejmě k dostatku ryb v řece... Najednou však jeden hladoví samec zpozoroval naše mládě... Náhlí pískot naznačil, že kořist se chystá k útěku... Smečka vyrazila!!! Takové přesile přece mládě nemůže uprchnout! Rchle se schovalo v kapradí, a utíkalo pomalinku, co nejvíc tiše... Vůdčí samice najednou ucítila pach Lystrosaura! Hnala se do křoví! Mládě ji uvidělo, a rychle utíkalo. Najednou však samici zdržel jeden Rutiodon. Ošklivě ji škrábl do nohy, z které se začal valit slabý proud krve. Mládě uniklo nebezpečí... Ale to bude ještě hrozit. Naštěstí přežije následující léta, sice samotářsky, ale dobře. Ale nedej, co se s ním stane! Přežije?!

Popisek k obrázku:Na malém kopečku se objevila skupinka Célofizisů, která šla lovit ryby...
Poslední část:Premiéra v sobotu 27.února!!!

Pláň života i smrti-část 6.

17. února 2010 v 15:10 | HAAS
Minulá část:
Desmatosuchové naštěstí mládě Lystrosaura neuviděli, a když započla noc, mládě se bálo zvířete pohybujícího se na stromě. Ráno se však ukázalo, že šlo o Peteinosaura, malého Pterosaura, který lovil u řeky vážky. Mládě pozorovalo jeho úspěchy. Najednou se však něco hnulo v křoví, a z čista jasna to byl...

PLÁŇ ŽIVOTA I SMRTI-ČÁST ŠESTÁ-RYCHLÍ DRAVEC Z KAPRADIN

Najednou se něco hnulo v křoví, a z čista jasna to byl větší dravec, žijící ve vzdejších křovinách. Jeho jméno zní Ornithosuchus, a ten hladověl už takřka tři dny. Vyrazil po mláděti, nedbaje na vše kolem... Mládě rychle zaběhlo do křoví, a rychle se přikrčilo, aby bylo co nejméně vidět. Ornithosuchus ho chvíly hledal, ale když zavál vítr od mláděte k němu, zavětřil, a rozběhl se mezi keře a kapradí!!! Mládě se pokusilo o rychlí útěk, ale Ornithosuchus rychle přeskočil jeden z keřů, a málem by už mládě zabil, nebýt šramotu na stromě. Dravec se ohlédl, a co vidí? Byl to jen vyrušený Peteinosaurus! Tak kvůli tomuhle on stratil kořist, kterou honil?! Ano! Mládě rychle odběhlo do vzdejšího kapradí, navazujícího na toto. Ale rychlí Ornithosuchus mrštně vyběhl, a uviděl mládě! Švihl ocasem, a mládě letělo k silným kořenům keřů. Chystal se k poslední ráně, a to ráně čelistmi. Najednou ho však lapl za ončetinu mohutný tvor, a ten tvor byl Fytosaurus! Táhl Ornithosucha z levou zadní končetinu, div že se už nezlomila. Ornithosuchus rychle otevřel tlamu, a kousal Fytosaura silně do zad. Krokodýlovitý Fytosaurus však rychle švihl z Ornithosuchem do vody... Oba se kousali, a voda se malinko mísila z krví, která vytékala z krků i z končetin obou soků. Ornithosuchus to ale rázem nevydržel, a silný švih na břeh mu zlomil žebra. Byl úplně zakrvavený, a Fytosaurus se z chutí pustil do jeho masa. Naše Lystrosauří mládě však nečekalo jednu ránu, a to, že dravcům musí čelit pořád, když je ztracené!!!

Popisek k obrázku:Ornithosuchus mrštně vyběhl, a uviděl mládě...
Obrázek je z www.mojeznamky.blog.cz .

Předposlední část čekejte začátkem příštího týdne!!!

Pláň života i smrti-část 5.

15. února 2010 v 15:01 | HAAS
Minulá část:
Mládě se vrátilo na pláň živé a zdravé, za stopami Postosucha. Ten šel pít vodu, ale za skálou se objevil druhý dravec, a to stejného druhu... Oba bojovali o mršinu Lystrosaura, což byla jedna ze samic ze stáda mláděte. Postosuchus, který pil vodu, nakonec vyhrál, ale rychle odběhl, jelikož se na pláň dostala skupina Desmatosuchů...

PLÁŇ ŽIVOTA I SMRTI-ČÁST PÁTÁ-PETEINOSAURUS:
Mládě Lystrosaura se přikrčilo do křoví... Desmatosuchové šli naštěstí jen oklikou kolem vody, takže mládě nespatřily. Mládě rychle vylezlo, a podívalo se do dálky. Neuvidělo nic zvláštního, a tak se konečně vrátilo do křoví. Započla noc... Mládě, schované v křoví, se náhle vzbudilo... Na stromě uslyšelo a uvidělo podivný šust. Nemohlo však rozluštit, co to je. Muselo počkat na ráno... To nezačalo nějak pěkně. Ze stromu, v listí, se ozval skřehotavý zvuk. Najednou odtamtud něco vyletělo. Mládě se probudilo, a se zájmem sledovalo... Byl to Peteinosaurus, malinký Pterosaur, lovící vážky u řek. Našeho malého Lystrosaura ani nenapadlo, že za chvíly tu bude období sucha. Voda v řece se totiž už stále snižovala, a Fytosauři, kteří zde žili ještě nedávno, pomalu putovali pryč. Mládě sledovalo, jak Peteinosaurus loví vážky. Vyletěl ze stromu, a honil jednu vážku tak, že ta usedla znavením na větev stromu, a malý dravec ji v klidu pozřel. Křídla z vážky odhodil na zem... Najednou se však v křoví něco hnulo.
Co bude z mládětem až ve středu!

Popisek k obrázku:Peteinosaurus vyletěl ze stromu...
Zítra se dočkáte komiksu se jménem Kapitán Johnson!
 
 

Reklama