Příběhy na vyprávění

Život v suché oblasti-část 8.

3. února 2010 v 12:24 | HAAS
Obsah minulé části:
Gorgonopsid, vydávaje se podle stop, nakonec našel stádo Pareiasaurů, dva Moschopse, a dospělé Dicynodony na jedné menší pláni. Pokusil se zaútočit na jednoho mladšího Pareiasaura, ale neúspěšně. Tento boj ještě posílil jeden Pareiasaurus, a Gorgonopsid by byl málem přemožen. Poté ale zkusil zaútočit na samici Moschopse, a útok se vydařil. Gorgonopsid se nasytil čerstvým masem, a vrátil se ke smečce...

ŽIVOT V SUCHÉ OBLASTI-ČÁST OSMÁ-MLÁĎATA DICYNODONŮ

Samec se vracel ke smečce. Při poklusu neviděl, kam se žene, ale podle stop poznal, že smečka je už blízko. Nakonec dorazil. Lehl si do prostřed smečky, a čekal, co bude. Nic se nedělo. I když si ho ostatní všimly. Je to tím, že Gorgonopsidi málokdy loví pospolu ve smečce. Proto nikomu nevadilo, co se stalo. S Gorgonopsidem to dobře dopadlo, ale náš příběh ještě nekončí. Z dírky v zemi vylezl malinký Dicynodon. Bylo to ještě mládě, a přiblížilo se se k hustě porostlému keři. Zalezlo do něho, a začalo žrát listy. Hned za ním
se do jiných keřů vrhali ostatní. O dvě hodiny později se znovu vraceli do děr, plně nasyceni. Jeden malý sameček zalezl do díry, a schoval se do podestýlky, na které v jiných chvílích spal. Lehl si, a hned za ním jeho další bratr. Z jámy se ozýval pískot, a to nedalo jedné samici Gorgonopsida, a přiblížila se k Dicynodoním obydlím. Začala čichat, co se děje v jámě, a cítilaa, že se zde pohybuje nějaká malá smečkaa Dicynodonů. Protože její hlad byl neukojitelný, začala hrabat v zemi, aby z děr Dicynodony dostala. Jenomže Dicynodonem uhrabané, sluncem zpálené, z kamenu vykopané díry ne a ne zmizet. Mláďata však ucítila nebezpečí, a tak rychle začala přelézat do nových dírek. Podařilo se jim utéct z děr, ale jak tohle viděla samice Gorgonopsida, rychle za nimi vyrazila. Chytila jednoho, hodila ho na zem, a hned zakousla i druhého. Jak tohle uviděl i vůdce smečky, začal zabíjet další mláďata nebohých Dicynodonů...
Tohle byl jejich konec. Ale za skalami se začali ozývaat opravdu bolestné zvuky...

Popisek k obrázku:Protože hlad samice byl neukojitelný, začala hrabat v zemi, aby z děr Dicynodony dostala.
Příště už předposlední část našehi Permského příběhu!!!

Život v suché oblasti-část 7.

1. února 2010 v 11:41 | HAAS
Obsah minulé části:
Malí dravci se pokusili zabít Gorgonopsida, ale ten se naštěstí včas probudil díky blesku, který zrovna uhodil do lesíka. Další blesky zapálily vše, co se dalo. Gorgonopsidovi se podařilo utéct. Z povzdálí potom sledoval hořící oázu...
Měl stále veliký hlad, ale podařilo se mu zaregistrovat stopy nějakých malých i velkých živočichů. Vydal se podle nich, jak to ale dopadlo???

ŽIVOT V SUCHÉ OBLASTI-ČÁST SEDMÁ-VELIKÝ LOV:
Začalo svítat a konečně se více rozjasnilo. Náš samec, vydávaje se podle stop za kořistí, brzy ucítil jarní vánek. Stopy viděl stále lépe, písek byl ještě mokrý, ale po malých dravcích, jako by se zem slehla. Není divu, že už nestačili v noci utéct. Gorgonopsid šel stále podle stop, avšak netrvalo dlouho a ucítil pach pouštních zvířat. Mezi jeho nohami se jako blesk mihlo mládě Dicynodona. Dravec ho však nestačil ulovit. Za chvíli však došel na malou pláň a co viděl??? Přímo před jeho očima se pásli Pareiasauři na chutných keřích, opodál stáli dva Moschopsové, a za Pareiasaury se schovávali dospělí, velicí, Dicynodoni. Na výběr tu toho bylo opravdu hodně. Ale dravcův hlad převládal a tak si samec vybral jednoho slabšího Pareiasaura. Rozběhl se proti němu, začal řvát a během několika sekund už mu drápal drápy předních končetin do zad. Pareiasaurus se však nenechal... Udělal rychlý pohyb tělem, takže Gorgonopsid sletěl na zem. K Pareiasauru přibyl ještě jeho starší druh. Oba se přihnali k dravci, a chystali se ho zabít. Náš samec se naštěstí zvedl v pravý čas a rychle utekl. Jeho zrak se ale ještě upínal na jednoho Moschopse. Byla to mladá samice, která si nevšímala mnoho věcí, co se kolem děly. Gorgonopsid se rychle rozběhl, a za chvíli skočil samici Moschopse na záda. Ta se rychle otřásala, s úmyslem, že dravec díky tomu spadne. Ale marně. Dravec ji v zápětí kousl do krku, a překousl jí krční tepnu. Samice spadla a Gorgonopsid se do ní zakousl. Z jejího břicha vytáhl veliký kus masa, a rychle ho pozřel. Jeho hlad byl ukojen. Po půl hodinovém hodování odběhl za skálu a vracel se zpět ke smečce...

Popisek k obrázku: Gorgonopsid šel stále podle stop, avšak netrvalo dlouho a ucítil pach pouštních zvířat... Gorgonopsidův lov nakonec skončil dobře. Příště však pokračuje příběh, ale v podzemí...

Život v suché oblasti-část 6.

31. ledna 2010 v 10:44 | HAAS
Obsah minulé části:
Gorgonopsid se zvedl a podíval se do křoví. Odstoupil, a uviděl zde Lycaenopsy. Malí dravci se ho lekli, a tak vylezli na strom, kde zároveň samec uviděl mrtvého Dicynodona, kterého celý den lovil. Pokusil se ho dostat zpět, ale neúspěšně. Gorgonopsid to nakonec vzal. Až se setmělo, usnul. Z nebe spadl déšť, a stále hladoví dravci začali zkoumat Gorgonopsida. Ten se ani nehnul...

Co se s ním však stalo?

ŽIVOT V SUCHÉ OBLASTI-ČÁST ŠESTÁ-NOČNÍ BOUŘE:
Lycaenopsové se rozhodli pro to, že by se samec Gorgonopsida, který se ani nehnul, měl zavřené oči, mohl stát jejich kořistí. Obstoupili napolo ztuhlého Gorgonopse, ale v tu chvíli uhodil do lesa blesk. Tak to zahřmělo, že se ztuhlý Gorgonopsid probudil!!! Lycaenopsové se strašlivě lekli. Oko tvora se otevřelo, jako oko zabijáka. Malí dravci se ihned rozeběhli. Jak ale uhodil blesk po druhé, jeden strom začal hořet. Oheň se stále pohyboval z místa na místo, a zapaloval stromy a houštiny. A uhodil další blesk. Strom spadl, a zavalil jednoho Lycaenopse. Náš samec rychle uháněl z místa, co nejrychleji mohl, ale po vyčerpávajícím dni, kdy stále běhal za Dicynodonem, byl pomalejší. Jeden strom spadl zrovna za jeho tělo. Náš samec jen tak tak stačil uskočit. Trvalo ještě asi pět minut, než našel pravou cestu z oázy. Nepřestával utíkat. Když se konečně zastavil na kopci, uviděl, co se z oázy za těch deset minut stalo. Lycaenopsové nebyli na dohled, je dost pravděpodobné, že uhořeli. Náš samec se stále hladový vydal zpět. Po cestě v noci, se mu však podařilo najít stopy nějakých zvířat. Byli menší, ale i větší, takže co by to mohlo být? Nasytí se náš samec? To zjistíte asi až zítra (pokud to půjde)...

Popisek k obrázku: Když samec konečně zastavil na kopci, uviděl, co se z oázy za těch deset minut stalo. Pokračování až příště-----.

Život v suché oblasti-část 5.

30. ledna 2010 v 12:53 | HAAS
Obsah minulého dílu:
Gorgonopsid, který se hnal ještě po stopách Dicynodona se na chvíli ztratil. Zanedlouho se však dostal k nějakému malému jezírku, kde svoji uprchlou kořist našel ještě živou. Měl ale žízeň, a tak odlákal mladšího Gorgonopsida. Skrz vodu se na něho podíval Labyryntodon. Samec Gorgonopse se potom vydal za Dicynodonem, který mu nešťastnou náhodou pláchnul. Samec se dostal do pralesa, kde usnul, ale uslyšel podivné šustění v křoví...

ŽIVOT V SUCHÉ OBLASTI-ČÁST PÁTÁ-MALÁ OÁZA:
Gorgonopsid se probral ze spánku, a vykročil směrem ke křoví. Něco podivného se tam hýbalo. Samec dostal strach, a odkročil... Z křoví vyběhl malý, ale rychlý živočich. Samec se za ním rychle rozběhl. Malé zvíře se zastavilo, a začalo pískat. K tomu přiběhli ještě dva malí živočichové. Byli to Lycaenopsové, malý Gorgonopsidní zabijáci. Když však viděli takového obra, podobného jim, hbitě vylezli na strom. Když se tam Gorgonopsid podíval, tak uviděl, že ulovit Dicynodona už nebude muset. Malí dravci ho měli přímo na větvi, a okusovali z něho kousky červeného masa. Hladový samec Gorgonopsida to už dále nevydržel, jeho hlad sílil a sílil. Přiběhl ke stromu, stoupl si na dvě zadní, a předními končetinami se pokoušel kořist ze stromu setřást. Bylo to však na nic. Lycaenopsové pískali, jako kdyby se našemu samci smáli. Náš Gorgonopsid se na ně ušklíbl, a znovu si lehl do porostu. Spal asi dvě hodiny, až se setmělo. Na nebi uhodil hrom. A začalo pršet. Mokrý samec se však neprobouzel. Jenomže, co když se mu něco stane. Malí dravci byli stále hladoví, když tu najednou se stalo to že...

Popisek k obrázku:Gorgonopsid se probral ze spánku, a vykročil směrem ke křoví...
Pokračování našeho příběhu zítra!!!!

Život v suché oblasti-část 4.

26. ledna 2010 v 15:07 | HAAS
Obsah minulé části:
Gorgonopsid, který mířil za skálu, se dostal až ke smečce svých druhů. Jeho oběť mu však nečekaně upláchla přímo před očima!!! Mladý Gorgonopsid pak ale sledoval zpovzdálí boj dvou samců o vůdcovství smečky. Boj trval nějakou chvíli a zvítězil starší samec. Ten si prošel smečku, když tu zjistil, že jeden člen zmizel... A my si můžeme být jisti, že to byl ten, který unesl Dicynodona.

ŽIVOT V SUCHÉ OBLASTI-ČÁST ČTVRTÁ-JEZÍRKO A POTOK:
Gorgonopsid se mezitím hnal ještě po stopách Dicynodona, neboť mu něco říkalo, že je ještě šance ho ulovit. Jediné, co však samec viděl, byly malé stopy, a pomalu je zasypával bělounký písek. Za chvíli všechny stopy zmizely, a Gorgonopsid byl dočista ztracen. Instinkt mu však napověděl a Gorgonops se hnal dál, přesto, že žádné stopy neviděl. Za chvilku doběhl k nějakému jezírku, můžeme říci nádrži. Byl tam jeden mladý Gorgonopsid, který popíjel doušky vody. A jinak náš samec viděl také Dicynodona!!!
Po cestě měl však žízeň, a tak se chtěl napít, ale mladý samec odporoval. Náš samec skočil rychle do vody a pocákal mladšího, který se dal raději na útěk... Z nádrže najednou vykoukl obojživeník. Náš samec se trochu polekal, ale za chvilku viděl, že je to známý Labyryntodon. I když to byla jen hlava, poznal ho velmi důkladně. Ale jeho zrak se více upínal na Dicynodona. Bleskurychle oběhl jezírko, a když to Dicynodon viděl, dal se rychle na útěk. Byl však příliš rychlý, ale samec Gorgonopsida neztrácel stopu, a utíkal podél malého potůčku. Jak si tak nevšímal všeho kolem, zjistil, že už není však v poušti, ale v nějaké oáze. Neviděl ani neslyšel Dicynodona, a tak si lehl na zemi, a usnul. Když tu v zápětí uslyšel v křoví nějaký zvuk, a ucítil, že je tady několik nepřátel...

Jak to dopadne z naším samcem? Kdo se schovává za keři?
Tak to se dozvíte v sobotu nebo v neděli!

Život v suché oblasti-část 3.

23. ledna 2010 v 9:49 | HAAS
Obsah minulé části:
Stádo Scutosaurů, které se usadilo na malé pláni, ve dne i v noci mělo postavené u stáda své hlídky. Pak se ale v noci objevili Dicynodonti a začali běhat do keřů, kde se nasytili. Když ovšem začalo svítat, jeden Dicynodon nezalezl do díry a uviděl ho Gorgonopsid.
Poškrabal ho na boku, ale nezabil. Kam ale mířil???

ŽIVOT V SUCHÉ OBLASTI-ČÁST TŘETÍ-
UVNITŘ SMEČKY GORGONOPSIDŮ
Lovec s Dicynodonem v tlamě zaběhl za nějaký kopec.
Ozývaly se tam nejrůznější zvuky a řev. Gorgonopsid zaběhl za jeden menší kopeček, kde žila smečka Gorgonopsidů. Byla to ta stejná, co napadla naše stádo Scutosaurů (viz.část první). Lovec opatrně položil zraněného Dicynodona na zem, aby ho zakousl, ale kořist rychle vstala a utíkala kamsi daleko. Gorgonopsid se hnal za ním, ale za chvíli bylo zřejmé, že dohnat tak rychlého tvora není jen tak lehké. Lovec se vrátil zpět do skupiny a co najednou slyší? Dva samci Gorgonopsidů začínají bojovat o vedení celé smečky. První samec je o rok starší než druhý útočník. Mladší samec vzápětí sekl drápy staršího nad oko. Ten se ale jen tak nevzdává...
Odrazil se a skočil přímo na svého soka. Ten se povalil na zem, ale hned se zase zvedl a položil tlapy na sokův krk. Starší samec se ale po mladším ohnal tlapou a dostal se tak ze spárů svého nepřítele. Mladší samec se chystal k dalšímu útoku, když tu najednou na něho starší skočil a prudce položil své přední končetiny na nepřítelův krk. Zařval tak, že se až podíval do slunce a zakousl svého mladšího nepřítele do krku. Pod poraženým se objevila trochu krve. Vítěz si prošel smečku, když náhle vidí, že jeden samec chybí. Ano, jde o toho, který unesl Dicynodona...

Co se stane s uprchlým Gorgonopsidem? TO BE CONTINUED... Toho se dočkáte až v úterý.

Život v suché oblasti-část 2.

20. ledna 2010 v 14:59 | HAAS
Obsah minulé části:
Na subkontinentu Pangea, na jedné menší pláni se usadilo stádo Scutosaurů, kteří se přesouvali za potravou... Hlídky však brzy ucítily první lovce, Gorgonopsidy. Jeden samec ze smečky lovců šel po jednom mláděti, které ale nakonec zachránil starší Scutosaurus. Boj nakonec dopadl dobře... V noci vzdali Scutosauři starému samci veliké díky...

ŽIVOT V SUCHÉ OBLASTI-ČÁST DRUHÁ-
DICYNODON
I v noci procházely podél stáda nějaké hlídky.
Dvě nalevo, jedna napravo, dvě blíže k nám, a další jeden samec vzadu. Jak tak procházely na písku, a jak vál stále mírný větřík, nejen hlídající, ale i spící členové stáda měli nozdry plné prachu nebo zrnek písku.
Hlídka napravo najednou zavětřila známý pach. Pach vycházel z nějaké malé dírky v zemi. Scutosaurus přišel k díře. Teď je od ní asi tak metr. A ve vteřině z dírky vykoukla malá hlava. Scutosaurus zatřásl svojí hlavou, to jak se lekl. Ale za chvilku zjistil, že je to mládě Dicynodona, malého savcovitého plaza, který žije i v děrách. Mládě nebylo jediné, z děr se najdenou valily spousty malých Dicynodontů. Každý zalezl do menšího keře. Scutosauři hlídali velmi dlouho, až najednou začalo pomalu svítat. Bylo to tak kolem pěti hodin ráno. Hlídky se vystřídaly. A z keřů začali vycházet malí Dicynodonti, plní až k prasknutí. Teď budou spát v děrách v podzemí, a čekat na další tmu, kdy vyrazí tam, kde se nají. Najednou někteří Scutosauři uslyšeli řvaní. Ano, bylo to zívání Gorgonopsida. Jedno Dicynodoní mládě však vycházelo z keře ještě teď, a šlo pomalu, nevšímaje si zvuku. Najednou se na kopci ukázal Gorgonopsid. Zařval, a prošel se poblíž pláně. A co náhle vidí??? Mládě Dicynodona, pomalu jdoucí po pláňce. Ihned vyběhl z myšlenkou, že má kořist u sebe. Vztekle skočil na Dicynodona a dvěma drápy mu poškrábal levý bok na těle. Chytl ho do tlamy, ale ještě nezakousl...

Co naplat, mohu Vám jen říci, že pokračování se dočkáte v pátek nebo v sobotu, ale ještě tento týden!!! Takže příště:ŽIVOT V SUCHÉ OBLASTI-část třetí!

Život v suché oblasti-část 1.

19. ledna 2010 v 16:28 | HAAS
Otevírám novou rubriku, v které budou příběhy na pokračování, a vy si představujete vlastní fantazií tyto příběhy ve své mysli. K příběhům nechybí ani obrázky.
Nikdy bych však tuto rubriku nevymyslel, nebýt blogu www.davna-historie.blog.cz .

ŽIVOT V SUCHÉ OBLASTI-ČÁST PRVNÍ-PRVNÍ ÚTOK LOVCŮ

Nacházíme se na subkontinentu Pangea, před přibližně 270 miliony lety. Poušť je vyprahlá, jemný písek zasypává poslední stopy zvířat, a je slyšet pouze vítr. Sílí a sílí, a zase povoluje, a stává se z něj vánek. A tak to jde neustále dokola. Klid neruší nic, až jednoho dne se ozývají z dálky celkem hlučné zvuky. Ano, přicházejí sem, zrovna na tuto rovinatou pláni, obyvatelé Pangei. Na kopci se náhle objevili tři statní samci suchozemských plazů, příbuzných želvám. Jmenují se Scutosauři, a jsou to silní tvorové. Během léta se přesouvají za potravou, a konečně dorazily tam, kde roste alespoň více keřů. Ani ne za půl hodiny se zastavují na rovince, a vedoucí samec přichází k velikému keři. Ukousne kus, zabručí, a tím pádem se i ostatní hledají každý svůj keř.

Kolem stáda pochoduje několik Scutosaurů jako stráž. Náhle se jeden hlídající zastavil, a začal větřit nějaký pach cizího zvířete. Zvedl hlavu, až viděl na oslňující slunce, a začal silně řvát. Celé stádo se postavilo do střehu. Ano, Scutosaurus zavětřil Gorgonopsidy. A ne jednoho, ale dokonce celou tlupu. Na kopci se něco hnulo. Scutosauři začali být ještě nervóznější. Vůdci stáda se až klepala kolena. Scutosauří mysl to nevydržela. Najednou, ze zadu, se na jednoho slabého a mladého samce vrhl obrovitý Gorgonops, a chystal se oběť zakousnout. Scutosaurus už neměl šanci. V zápětí se ale na dravce vrhl starší a hodně zkušený Scutosaurus, a praštil ho lebkou do těla. Gorgonopsid upadl, a mladší Scutosaurus odběhl za obranu. Gorgonopsid se najdenou překvapivě zdvihl, otevřel svoji tlamu z vysokými špičáky, a žačal strašlivě řvát. "VRRRR, VRRR!" ozývalo se krajem. Ale Scutosaurus se stále nebál. Když ale Gorgonopsid zahlédl, že jeho druhové prchají, otočil se, a běžel za nimi. Pohltil ho veliký strach. A když nastala noc, možná, že Scutosauři projevily opravdovou hrdost za staršího samce.

Příště:Pokračování tohoto příběhu!!! Bude to Život v suché oblasti-část 2.!!!
 
 

Reklama