Příběhy na vyprávění

Pravěká zoo-Za Patagonskými obry

15. srpna 2010 v 11:58 | HAAS
Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete ji v rubrice: Příběhy na vyprávění .
Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-ZA PATAGONBSKÝMI OBRY-část 1/7:
Můj sen o vytvoření zoo plné pravěkých zvířat se stal skutečností... Měli jsme již dva menší ale roztoucí Daspletosaury, obrovského krokodýla Deinosucha nebo také mamuta srstnatého a bylo toho ještě více. Právě, kdy měl tým odborníků menší problémy s krmením velkého Yangchuanosaura, já si naplánoval další výpravu. "Nedávno mi poslali tento odlitek zubů Argentinosaura, jihoamerického býložravce!" řekl jsem. "Moc rád bych se pro toto zvíře vypravil do času jeho vymizení!" dodal jsem k tomu. "Mám připravit jeep?" zeptal se John. "Jistě, vyrazíme hned." informoval jsem Johna. Argentinosauři vyhynuli před 79 miliony lety... Spousta druhů, které žili v Jižní Americe ještě před 80 miliony let už vyhynulo. Argentinosauři žili na odlehlých pláních pravěké Patagonie. Vjeli jsme do portálu a čekali jsme, co bude... Vyjeli jsme v nějakém velkém kaňonu, všude tu byl suchý oranžový písek a vířil se jak jsme jeli. "Tohleto není místo pro Argentinosaury... Není tu ani žádná vegetace..." řekl jsem. "Půjdeme dál pěšky?" optal se John. "Asi ano... Támhle je zase bahnité jezero. Jeep necháme tady a podíváme se dál." řekl jsem. Přešli jsme pěšky jezero a čekalo na nás překvapení. Před námi se na uslých jehlicích páslo stádo menších jihoamerických iguanodontů...

Šlo o menší, sedmimetrové iguanodonty. Byla to nádherná zvířata. Pozorovali jsme je s nohami ve špinavé vodě ale najednou se za mnou něco objevilo. "Ven z vody!" zařval jsem. Z jezera vykoukla obrovská hlava Sarcosucha, obrovského krokodýla. "Už máme v zoo Deinosucha, Sarcosuchus by neškodil naší sbírce prehistorických druhů!" řekl jsem. Připravil jsem portál a rozstvítil jsem ho. Vzal jsem malá klacík a hodil ho do tlamy Sarcosucha. Ten po mně zuřivě vyběhl. Tak tak jsem mu uhnul a jakmile špička ocasu byla z portálu pryč, zavřel jsem portál... "To bylo vážně něco! Ale měli bychom najít Argentinosaura, nemyslíš, Jacku?" zeptal se mně John. "Máš pravdu, tady začíná být rovina. Možná tu někde budou pláně!" řekl jsem Johnovi. Když v Pravěké Zoo ubytovali Sarcosucha, šel se podívat Charles na mláďata Daspletosaura. "Pamatuju si, jak jsme s Jackem nedávno projížděli výběhem a měli 3,5 metru. Nyní vyrostli o 2 metry." řekl si Charles a zapsal to do seznamu růstu dinosaurů. V té chvíli jsme my putovali po pravěké Patagonii. "tady je krásná rovinka, mohli by jsme tu přenocovat a druhý den půjdeme dál." navrhl jsem. Filmový štáb začal stavět tábor... Už jsme se těšili na pokračování naší mise druhý den...

Jaká byla jedna z úloh na vyhynutí Argentinosaura? Bylo to nepřetržitým lovem dravců? A co když v této době již Argentinosaurus vyhynul? Třeba se Jack spletl? Příště se to dozvíte!

Spinův poslední lov-část 4.

14. srpna 2010 v 15:53 | HAAS
V minulé části:
Spino šel lesní zkratkou ale nepočítal se smečkou Afrovenatorů. Kvůli nim byl kousnut do přední končetiny... Uviděl zde však i stádo Paralititanů a chtěl se prve zaměřit na mládě. Ale potom si vzpoměl na svůj hon. Carcharodontosaurus vešel do kaňonu ale Spino za ním vyběhl...

SPINŮV POSLEDNÍ LOV-ČÁST ČTVRTÁ-SOUBOJ NA ŽIVOT A NA SMRT:
Spino došel co nejrychleji po písku do kaňonu. Carcharodontosaurus již tušil, že jde o velikou past, ale jeho pozornost upoutala malá cestička nalevo ven z kaňonu. Ale Spino už mu nedovolil odejít. Carcharodontosaurus se pokusil vrátit a vyjít z kaňonu, ale Spino mu ihned zatarasil cestu ven. Jakmile však Carcharodontosaurus vystoupil na větší kámen, Spino po něm vyběhl a kousl ho do přední pravé končetiny. Carcharodontosaurus bolestně zařval a prudce narazil hlavou do Spinova boku a kousl ho do stehna levé zadní končetiny. Spino zařval pronikavým zvukem, který by člověkem úplně pronikal. Prve byl jeho řev chudý ale nyní řval tak, že Carcharodontosaurus se stáhl o dva metry dál. Spino toho ihned využil a kousl Carcharodontosaura dvakrát opakovaně do přední zraněné končetiny a potom ho dlouhou "krokodýlí" tlamou bouchl do nohy, kde byl Carcharodontosaurus zraněn. Měl za lubem ho kousnout do boku ale to udělal Carcharodontosaurus. Teď byl souboj vyrovnán. Po obou socích tekly proudy krve které zbarvovaly písek do ruda... Tu však Spino vyběhl a udeřil tlamou Carcharodontosaura do hlavy. Cudák dravec hlavou otřásl několikrát, přičemž ho Spino kousal do zraněné zadní končetiny. Carcharodontosaurus však náhle ustal, přerušil otřásání a kousl hrozivě Spinosaura Spina do krku. Asi dvakrát prudce trhl a Spino ulehl na břicho. Dravec se chystal odejít ale Spino ho dlouhým ocasem silně uděřil. Teď oba leželi na zemi hlavami proti sobě. Nešlo jim se zvednout s jejich váhou, ale Spino se najednou zvedl. Jeho pozornost upoutalo stádo Paralititanů na vršku kaňonu. V té chvíli však Carcharodontosaurus lebkou porazil Spina na zem. Spino naposledy vydechnul. Carcharodontosaurus prošel zkratkou kaňonu ale u konce padl na břicho, obrátil hlavu napravo a také vydechl naposledy... Dva nejmocnější dravci Afriky tak skončili v kaňonu jen tak ležet. Jejich nehybná těla po hodinách zakryl pomalu se nesoucí světlý písek a když už byl na tělech obrů, spadl kus kaňonu na mrtvá těla...

Popisek k obrázku: Jakmile však Carcharodontosaurus vystoupil na větší kámen, Spino po něm vyběhl a kousl ho do přední pravé končetiny...

Dotazník o příběhu:

Místo odehrání: Maroko, Afrika
hlavní hrdina: Spino (Spinosaurus aegypticus)
překlad jména do angličtiny: Spino´s last hunt
příběh se odehrál před 95 miliony lety...

V poslední době se hojně těšte na Pravěkou Zoo, později by měl začít další příběh: Obojí Smrt!

Spinův poslední lov-část 3.

2. srpna 2010 v 15:47 | HAAS
Obsah minulé části:
Vyhladovělý Spino přišel na planinu. Uviděl tam stádo Ouranosaurů. První, co si pomyslel, bylo ulovit mládě avšak na to začal útočit dravý Rugops. Ten však svůj lov skončil a Rugops si šel hledat raději mršinu. Spino našel zraněného Carcharodontosaura u řeky. Dravec se vydal rychle do pouště ale Spino zvolil zkratku. Teď by se  konečně mohl nasytit!

SPINŮV POSLEDNÍ LOV-ČÁST TŘETÍ-ZKRATKOU DO POUŠTĚ:
Spino se prodííral již čtvrt hodiny lesíkem. Ta cesta, po které šel, byla zkratka, která vedla do pouště. Tam se zraněný Carcharodontosaurus vydal. Spino náhle uslyšel šelest. Cosi se dělo v křoví. Ohlédl se dál do hlubin pralesa. Když šelest pominul, vydal se dál, tam na něho však čekala další možná kořist. Daleko od něho se lesem prodíralo stádo Paralititanů. Všechno to byly samice, které se svým půl ročním mládětem přišly do lesa naklást vejce. Ani dospělý Paralititan by nebyl těžkou kořistí, avšak ve Spinově hlavě se stále točily chvíle, kdy byl Carcharodontosaurus zraněn Aegyptosaurem v boji... Raději otočil hlavu pryč. Kolem něho se zase v křoví něco hýbalo... Když se Spino podíval, co to je a strčil hlavu do keřů, zvíře zmizelo. Spino šel dál a najednou na jeho přední levou končetinu vyskočil jakýsi dravec. Měl mohutnější přední drápy než zadní, a nebyl sám. Jakmile ho Spino obří "krokodýlí" tlamou shodil, objevila se celá smečka těchto devítimetrových predátorů. Byla to tříčlenná vyhladovělá smečka Afrovenatorů. V lese nemohli najít nic jiného než noční primáty nebo myšky. Na Spinosaura si však, přesto, že byli tři, troufnout nemohli... Spino na ně ještě několikrát zařval a predátoři opustili místo. Schovali se do keřů a čekali na nějaké menší býložravce. Spino se ke konci zkratky už prodíral mezi vysokými kapradinami, ale brzy jeho štěstí skončilo. Pravá zadní končetina se mu zasekla v malé dírce kterou lemovaly kořínky rostlin. Spino se pokusil ohnout, ale ke končetině si nedosáhl. Zkusil tedy svou tlapu vystrčit silou své končetiny. Měl štěstí, že se mu to podařilo. Konečně vyšel ven z lesa. Před Spinem se nyní prodírala ohromná poušť s kaňonem hned veprostřed. Ale najednou uviděl u kaňonu zraněného Carcharodontosaura. Zkratka nebyla zrovna lehká a on svoji příležitost promarnil. Přesto se vydal do kaňonu za dravcem. Jak to dopadne? Nasytí se Spino Carcharodontosauřím masem nebo skončí jeho život? Příště se to dozvíte! 

Popisek k obrázku: Před Spinem se nyní prodírala obrovská poušť s kaňonem hned veprostřed...

Poslední část epizody Spinův poslední lov bude co nejdříve to půjde!

Pravěká zoo-Před výbuchem Toby-5.

28. července 2010 v 12:37 | HAAS
Jestli-že Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, můžete ji najít v rubrice Příběhy na vyprávění .
Dnes přináším další část!

PRAVĚKÁ ZOO-PŘED VÝBUCHEM TOBY-část 5/5:
Mamuti se prodírali mezi jehličnany. Ucítil jsem podivný zápach... "Už i sem došel pach kouře! Výbuch není daleko!" řekl John. "Máš pravdu!" řekl jsem. Kolem nás najednou proběhl pravěký leopard. Před něčím utíkal. Najednou jsme uslyšeli z jihu dunivou ránu, že jsme si museli zacpat uši. "Toba vybuchla! Drž krok s mamuty, Johne, jdu se podívat!" řekl jsem. Utíkal jsem, jak nejrychleji jsem mohl. Z jezera se stal kráter a velcí jeleni zemřeli. "Můj bože, toto bude zuřivé!" pomyslel jsem si. "Valí se to k nám!" křičel jsem. "Nemáme jedinou šanci, musíme otevřít portál." řekl ještě trochu klidně John. Ze zad sundal černý batoh s dvěma tyčkami které postavil na zem a opatrně s nimi otočil. Kolem nás náhle proběhli lovci. I oni už utíkali. "Nemáme na vybranou, musíme se pro mamuta vrátit v jiném čase! Toto stádo zahyne a my budeme muset do jiného času!" řekl jsem. John už proběhl portálem a nedaleko za mnou se řítila gigantická vlna. Jednoho mamutaa po druhém to bralo ale najednou matriarcha stáda prošla portálem... Vběhl jsem za ní. "Jupí!!! Ono se to podařilo i tak! Ta mise vážně nebyla na nic!" jásal jsem a John se ke mně hned přidal. "To mně podrž, ten mamut je pěkně velký..." řekl Charles. "Jen se Ti to zdá, kámo, ve skutečnosti je mamut srstnatý velký jako dnešní slon indický." odpověděl jsem mu.

Asi po třech dnech jsem přijel z domova do parku autem a jel jsem se podívat na mláďata Daspletosaurů. Hned před výběhem jsem zastavil. "Svezeš mně po výběhu?" zeptal se Charles. "Proč ne? Nasedej!" řekl jsem mu. Ošetřovatelé nám otevřeli bránu. "Kdepak jsou?" ptal se Charles. "Podívej, támhle vybíhá sameček!" zvolal jsem. Hned za ním vyběhla i malá samice. "Můj bože, ti ale vyrostli! Už mají asi 3,5 metru na délku!" řekl jsem k tomu. Projížděli jsme ještě chvíli jejich zeleným výběhem. "Myslím si, že to bylo nádherné dobrodružství." řekl mi John na pozorovacím balkóně na úpatí kopce, kde jsem měl svou kancelář. "Máš pravdu." řekl jsem. "Nikdy jsem nevěděl, že zažiju dobrodružství v době ledové." Potom jsem se šel z veterinářkou Ann podívat na samici Huayangosaura. "Podívej, Jacku!" zvolala Ann. "Mládě! Už se vylíhlo první!" zaradoval jsem se. Potom jsem se prošel ještě kolem malého vodopádu, kde byl mamut a potom jsem odjel domů...

Příště: Za Patagonskými obry .

Pravěká zoo-Před výbuchem Toby-4.

22. července 2010 v 15:07 | HAAS
Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, můžete ji najít v rubrice Příběhy na vyprávění .
Dnes sem přináším další část...

PRAVĚKÁ ZOO-PŘED VÝBUCHEM TOBY-část 4/5:
Pravěcí leopardi na nás začali řvát a z jejich tlam tekli sliny. Najednou se však za námi ozval hluk. "Jacku, uhni! Jelen!" stačil mně včas zavarovat John. Mezi námi proběhl Megaloceros a jednoho leoparda nabral na parohy. Ten potom jen zakvíkal a z červeným břichem odešel. Druhý leopard se také raději vzdálil. Mamuti šli však v poklidu dál. Náhlé hlasy to však všechno zkazili. Nad srázem se znovu objevili neandrtálci. Na pružných kožešinových lanech měli připravené kameny, a kdyby někdo z nich sekl do kožešiny oštěpem, kameny by se rázem snesli jak na mamuty, tak i na nás... Mezitím v Zoo přijel hlavní ošetřovatel Charles do výběhu dvou malinkých Daspletosaurů. Projížděl mezi kapradinami autem, až je uviděl. Už nebyli nějací malí-měřili už 4 metry ve srovnání s dvěma metry, když jsem je přivezl. V těch chvílích v pravěké Evropě neandrtálci připravovali další past. Pomalu se začalo stmívat... My jsme však udělali jedno. "Johne, dej si pod obličej baterku. Vypadá to dost strašidelně a tito lidé to ještě nikdy neviíděli. Mohlo by je to zastrašit." řekl jsem. "Výborný nápad. Jeden neandrtálec přišel na kopec a hned nás uviděl. Jak se lekl, utíkali za ním i další. Protože se však již setmělo, museli jme zpět do parku. Zase bez úspěchu...

Hned ruhý den v Zoo jsem se šel z veterinářkou Ann a Charlesem podívat na lva. "Pořád je v té jeskyni." řekla Ann. "Už vím, oč se jedná." řekl jsem. "V jeho době byl všude chlad a on zřejmě v jeskyni přenocoval zimu. V jeskyni je trochu chladněji, takže se tam schovává. Charlesi, vymysli si něco na jeho schlazení. Určitě to dokážeš." řekl jsem ještě dále. "Ano, já vždycky něco vymyslím." řekl lichotně Charles. Hned po hodině jsme nachystali portál, a vydali se zpět do doby před 75 000 lety. Tentokrát už jsme chtěli mamuta přivést s určitostí. Ale před námi stáli Giganthopithekové. Zdálo se, že jim nejde moc dýchat. Bylo to jasné. "Výbuch není daleko. Támhleto jezero, kde jsou teď Megalocerové, za necelou hodinu vybuchne!" řekl jsem. Hned na to jsme se vydali zpět ke stádu mamutů. V lesíku ještě šlo dobře dýchat...

Vrátí se vůbec naši vědci z mamutem zpět do současnosti? Nebo se s ním nevrátí a budou pro něho muset znovu do jiné a horší či tragičtější doby? Ale, co když je Toba pohřbí? Poslední část by měla proběhnout během příštího týdne...

Spinův poslední lov-část 2.

20. července 2010 v 14:39 | HAAS
Minule jste se dozvěděli:
K jezeru, ve kterém lovili Suchomimové ryby, přišel osmnáctimetrový Spinosaurus Spino. Měl hlad, i když ulovil několik ryb ale potom se z pozadí lesa objevili Aegyptosauři. Jeden z nich se stal cílem útoků Carcharodontosaurů. Jeden mladý dravec však zaútočil poněkud neopatrně a proto to také odnesl. Spino šel za ním ale byl tak těžký, že zraněný Carcharodontosaurus měl náskok.

SPINŮV POSLEDNÍ LOV-ČÁST DRUHÁ-OURANOSAUŘÍ STÁDO:
Spino šel pomalu dál... Den se krásně rozednil a on se octl na nějaké pláni. Byla to písčina poisypaná kusy kapradin a nad tím vším krásně rostli do výšky několika metrů blahočety. Spino sešel ze svahu dolů a porozhlédl se. Carcharodontosaurus byl již zřejmě dál, ale mu se teď před očima objevila mnohem lepší a u něho oblíbenější kořist. Bylo to stádo Ouranosaurů. Na první pohled by se zdálo, že jsou blízcí příbuzní, ale Ouranosauři byli ve skutečnosti iguanodontidi. Spino se podíval na mládě, které stálo uprostřed stáda, ale nenapadlo ho, že tu není už prvním predátorem. Na stádo útočil dravý Rugops. Tento velký abelisaur byl příbuzný aukasaurům a vyhlédl si mládě. Ouranosauři si ale už Rugopse také všimli a běželi mláděti rychle na pomoc. Obklopili ho a Rugops si jich přestal všímat. Zaběhl kus od kapradin a sežral tam mršinu nějakého jiného malinkého Ouranosaura. Spino teď neměl výhodu... Rugops mu jeho kořist nechal dokonce ubránit. Spino se ještě porozhlédl, zda-li tu alespoň není nějaké jezírko s rybami. Jediné, co našel, byla vysychající říčka, asi jen deset centimetrů široká. V ní plaval dráp nějakého dinosaura, byl zřejmě zraněný. Spino se podíval kousek od sebe a takových sto metrů před ním stál zraněný samec Carcharodontosaura. Spino k němu opatrně šel ale jeho osmitunová váha ho prozradila... Carcharodontosaurus se dal nejrychlejším krokem na útěk. Spino věděl, kam pravděpodobně míří a proto zvolil nebezpečnou zkratku...

Popisek k obrázku:Spinovi se teď před očima objevila mnohem lepší a u něho oblíbenější kořist-Ouranosauři... Obrázek je z www.prehistory.blog.cz .

Těšte se na příští část! Možná, že zkratka bude pro našeho hrdinu vskutku nebezpečná!

Pravěká zoo-Před výbuchem Toby-3.

18. července 2010 v 13:36 | HAAS
Jestli-že jste nečetli minulou část mého seriálu, můžete ji najít v rubrice Příběhy na vyprávění .
Dnes sem přináším další část!

PRAVĚKÁ ZOO-PŘED VÝBUCHEM TOBY-část 3/5:
Jen asi 50 metrů před námi stáli neandrtálci. Byli to naši dávní předchůdci, ale také kanibalové. Jeden z tlupy si nás najednou všiml. "Rychle pryč!" zvolal jsem. Utíkali jsme po sněžné pláni až kamsi k lesíku, tam Elasmotheria už také nebyla. Tlupa lidí nás přestala honit a my jsme uslyšeli troubení. "Podívej se támhle dolů!" řekl mi John. "Nádhera!" řekl jsem. Pod skálou putovalo zase stádo mamutů. "Tam jsou taky jenom samé samice a maximálně mláďata samečci!" Myslím, že  je to to stádo, které jsme viděli nedávno." Mamutí stádo se procházelo po pláni a my ani nevěděli, že kus od nás číhá nebezpečí. V té chvíli v Pravěké Zoo veterinářka Ann sledovala jeskynního lva v jeho novém doupěti. "Co se děje?" zeptal se Ann Charles. "Nevylezl z té své jeskyňky už asi hodinu! Nevím, co to s ním je!" odpověděla mu Ann. Zatímco se oba dva v Zoo snažili přijít tomu na kloub, za nám i se už v době ledové ozýval křupot sněhu. "Schovej se, Jacku, něco sem jde." řekl mi tiše John a lehli jsme si do zamrzlého křoví. Před námi se najednou objevil veliký Giganthopithecus. "Tyto lidoopové, největší, jací kdy žili, jsou tu už na pokraji vyhynutí. Zkusil bych nějakého zachránit." řekl jsem. Připravil jsem portál. Začal jsem na Giganthopitheca házet klacíky ale ten si mně vůbec nevšímal. Zbíral nějaké jehlice ze stromů a potom se je snažil dokonce sníst. Samozřejmě, nemohli jsme zachránit každé zvíře na pokraji vyhynutí a proto jsem portál zavřel a šli jsme dál...

Jak jsme tak sešli z kopce začalo nám pořádně sněžit na ramena. Stádo mamutů se zastavilo a ve vychru chránilo nebohá mláďata. "Podívej, támhle to mládě slábne!" křikl jsem. Přiběhli jsme k osamocenému mláděti-pravděpodobně jeho matka zemřela a neměl se o něj kdo starat. Malý sameček už mrzl dost a já jsem chtěl připravit portál a zachránit ho. Šel jsem s Johnem pro batoh na kopec. "Rychle, Jacku, vezmi ho!" řekl mi John. Válnice ustala ale na stádo mamutů najednou vyběhli tři neandrtálci a začali mládě mamuta rýpat oštěpy do boků. Sameček hned zemřel. Dva neandrtálci ho potom odnášeli. "Takže to bylo na nic." řekl smutně John. Teď už jsme se stádem raději drželi krok. V té chvíli v Zoo připravoval ošetřovatel Charles sedmdesáti centimetrové kusy masa pro Yangchuanosaura. Potom mu je házel do výběhu prostřednictvím několika tzv.katapultů. My jsme však v pravěku měli skoro na mále. Jak jsme šli se stádem mamutů, proběhl mezi mnou a Johnem Megaloceros, obří jelen. Hned za ním se hnali dva pravěcí leopardi. Když ale uviděli nás, začali na nás řvát a my jsme měli namále.

Kdy exploduje Toba? Už domu není určitě daleko... Pokračování příště-.
Takže se těšte na příští část, bude již brzy, možná hned v úterý nebo ve středu ale navím to teď přesně!

Pravěká zoo-Před výbuchem Toby-2.

6. července 2010 v 10:38 | HAAS
Jestli-že Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete ji v rubrice Příběhy na vyprávění .
Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-PŘED VÝBUCHEM TOBY-část 2/5:
Přiběhl jsem na Johnem ke skalám. "Vylez sem, dělej, jsou nádherní!" volal na mně ze zhora John. "Už jsem tu!" řekl jsem, když jsem vylezl nahoru. "Páni!" vyhrkl jsem. Pod skálou putovalo stádo mamutů a já je chtěl přivést do Pravěké Zoo. Sestoupili jsme dolů tak, že jsme stáli pár desítek metrů od stáda. "Všechno jsou to samice." upozornil jsem Johna. Byl to tak nádherný pohled. Ale netrvalo to takto dlouho... Uslyšeli jsme zvláštní hluk. Bylo to jakésy bučení. Když jsem se ohlédl dozadu, uviděl jsem důvod! "Elasmotherium!" křikl John. "Zdrhej, Johne, zdrhejme!" zvolal jsem. Oba jsme sice utíkali nejrychleji, ale Elasmotherium bylo rychlejší než my. Mezitím v zoo vrchní ošetřovatel Charles přišel nakrmit prvního obyvatele zoo-byl to mladý samec Yangchuanosaura. Protože zjistil, že každý den mu bude muset dávat třikrát najíst velkých kusů masa, měl z toho Charles málem smrt. My ale v té chvíly v pravěku utíkali před rozrušeným srstnatým nosorožcem. "Pojď, tady se schovej za ty keře!" poradil jsem Johnovi. Elasmotherium nás již necítilo-jeho čich nyní zaznamonával travnatou zeleň. To byla má příležitost do zoo dostat Elasmotherium. "Jsou už na pokraji vyhynutí, ale kdybych jedno přivezl..." pomyslel jsem si. Postavili jsme portál. "Pojď za mnou, v zoo se Ti bude dařit!" říkal jsem, když jsem Elasmotherium lákal do jednadvacátého století.

Elasmotherium ale v klidu stálo a páslo se na trávě. Lákal jsem jej ještě chvíly, ale bylo to beznadějné. "Škoda, Elasmotherium by se nám do Pravěké Zoo skvěle hodilo." řekl jsem a šel jsem zavřít portál. "Pozor!" zavaroval mně John. "Táhle je další Elasmotherium! Je s mládětem!" oznámil mi John svůj objev. Začal jsem na samici Elasmotheria mávat a ona běžela do portálu za mnou. Vběhl jsem s Johnem do jednadvacátého století. Nosorožci za námi. "Skvěle, to je konec výpravy?" zeptal se Charles. "Jistě, že ne!" řekl jsem mu. "Zítra ráno se musíme do doby ledové vrátit, Toba vybuchne jist brzy!" dodal jsem ještě k tomu. Hned druhý den jsme se s Johnem oblékli do bund, dali si čepice a boty do sněhu a vyrazili jsme o 75 000 let zpátky, a tentokrát už na záchranu mamuta! Ocitli jsme se přímo na jedné velké pláni. Pásla se tu Elasmotheria, ale co bylo nejhorší? Uviděli jsme s Johnem jedny z našich pradávných předků!


Příští části se dočkáte příště! Ještě chci ale upozornit, že od soboty sem nebudu asi týden psát (obrázek týdne na příští týden bude představen).

Spinův poslední lov-část 1.

1. července 2010 v 12:32 | HAAS
Začínají prázdniny a společně s prvním červencem začíná i první část mého nového příběhu. Začíná dnes, a bude mít přesně čtyři části... Tak si to užijte...

SPINŮV POSLEDNÍ LOV-ČÁST PRVNÍ-JEZERO SE ZVÍŘATY:
Uběhly miliony let od dob, kdy v Africe ležely mohutné pouště s dunami, které snášely těla dinosaurů pod zem. Náš příběh se odehrál v době, kdy už zavládly na většině Afriky lesy a vrátil se na ten světadíl zase život. Pětadevadesát milionů let v čase-to bylaa vláda největších dravců... Jedno jezero, přímo u vodopádu v Maroku pokrývaly trsy kapradin. Náhle se ozval dupot. Za stromy vyšel z lesa mohutný predátor, největší, který kdy chodil po suché zemi. Byl to Spinosaurus a šel se k jezeru napít. Jakmile přišel k jezeru, začal nejen se naapájet ale také lovit ryby. Jmenoval se Spinosaurus Spino. Spino ulovil je málo ryb, a byl stále hladový. Nicméně, nebyl u jezera sám. Pod vodou plavali dva veleještěři jménem Suchomimus. Ti také lovili ryby. Spino se na ně díval chvíli jako na kořist, ale potom usoudil, že lov na ně by byl náročný a že by se rybožrouti nevzdali bez boje. Z lesa však vyšel podivný řev. Zněl jako nějaké troubení lesních tvorů a k tomu se Spino doslechl i kácení stromů. Věděl, co to znamenalo, když se ozývalo praskání dřeva... 


Spinosaurus Aegypticus
Skrčil se a uviděl před sebou stádo třinácti metrových sauropodomorfů-sauropodů jménem Aegyptosaurus. Stádo se však pohybovalo rychleji než jindy, to proto, že na něho útočil predátor. Z lesa se vyhnali čtyři Carcharodontosauři a začali na Aegyptosaury řvát a skákat na ně. Spino to s radostí pozoroval, protože mrtvý Aegyptosaurus... Určitě by Carcharodontosaury odehnal od mršiny. Avšak, Spino byl znepokojen. Carcharodontosaurů bylo více, než si představoval. Byla to celá osmičlená skupina a stále útočila na malý kus, který měl jen deset metrů. Sauropod se potom málem skácel, ale jeden Carcharodontosaurus na něěho chtěl skočit, a za to tvrdě zaplatil. Aegyptosaurus ho srazil hlavou na zem, a protože rána to byla veliká, Carcharodontosaurus už se nemohl přimět k lovu-kulhal na levou zadní končetinu. Spino v tom uviděl příležitost. Ale zraněný lovec také uzřel Spina a dal se nejrychlejším krokem pryč. Váha Spinosaura byla tak velká, že šel pomalu a Carcharodontosaurus měl náskok... Ale co když se Spinovi podařilo Carcharodontosaura zabít? To až příště!


Takže pokračování se dočkáte příště-.

Rodina na útěku-část 7.

26. června 2010 v 12:41 | HAAS
Minulá část:
Rodinka dorazila až k jezeru, kde je však uvítání moc netěšilo... Co do počtu, tak v jezeru žil i Sarcosuchus, gigantický krokodýl, který připlaval až z Afriky. Chtěl útočit na mláďata, ale nepodařilo se mu to. Později se k jezeru vydala malá skupinka Patagosaurů, dávných Jurských sauropodů, kteří zde byli však už jen v miniaturní velikosti-osm metrů. Ze zhora se však později začínali ozývat zvuky.

RODINA NA ÚTĚKU-ČÁST SEDMÁ-LOV NA SOLNÉ PLÁNI V NOCI:
Už se setmělo téměř úplně, když rodina vylezla na skálu. Byla tam další solná pláň, která, stejně jako ta předchozí, vznikla ústupem velkého moře a krystalická bílá krusta se objevila na povrchu země. Gorgo se najednou ohlédl a za ním i jeho matka Jennifer. Před nimi stála další možná kořist! Bylo to o trochu větší stádo Argentinosaurů než minule. Aucasauři tu ale už nebyli původními lovci. Toto teritorium totiž zabíralo většinu skal, úrodnou na růst jehličnanů a menších keřů, vhodných pro sauropody. Řev rodinu trochu vyděsil. Jedna smečka Carnotaurů, větších masožravců, kteří byli docela příbuzní s Jurksými Ceratosaury a Dilophosaury, už útočila přímo na mladého, jedenácti letého jedince. Mladý Argentinosaurus to tedy vážně neměl lehké. Carnotauři na ubohého veleještěra různě skákali a občas se někomu podařilo zasadit mu ránu zuby na záda nebo na bok. To už se ale i v zadu ozval řev. Velký samec Aucasaura našel rodinu. Přišel k mláďatům a začal slintat. Naštěstí šlo o jejich otce, který tu po celou dobu, kdy byli pryč, lovil ještěrky a mláďata sauropodů. Jeden Carnotaurus se proti samci rozběhl. Aucasaurus mu uhnul a začal ho prudce kousat do krku, takže Carnotaur za chvíli zmizel úplně. Ostatní nechali lovu a utíkali za ním, protože viděli, že tento Aucasaurus je nesmírně sliný. Zraněný Argentinosaurus už neměl šanci. Padl na zem, a rodina ho šla dorazit. A co se týkalo Giganotosaura, jak je později také honil, ten zemřel pádem ze skály. Rodina nyní hodovala na Argentinosauřím mase, a všichni byli rádi, jak se jim to vlastně povedlo...

Popisek k obrázku:Jedna smečka Carnotaurů, větších masožravců, kteří byli docela příbuzní s Jurskými Ceratosaury a Dilophosaury, už útočila na mladého, jedenácti letého jedince... Obrázek je z www.pravekysvet.blog.cz .

Dotazník o příběhu:

Místo odehrání: Patagonie (místo, zahrující Argentinu a kousek Chile)
hlavní hrdinové: rodinka Aucasaurů
překlad jména do Angličtiny: Family on the run
příběh se odehrál před 81,4 miliony lety...

Tento příběh šťastně skončil pro rodinku, ale já chystám i další příběhy. Také se ale dočkáte doslovu o čtyřech příbězích, které nyní proběhly. Příběh "Spinův poslední lov" očekávejte poi čtvrtku příštího týdne!
 
 

Reklama