Příběhy na vyprávění

Pravěká zoo-Před výbuchem Toby-1.

19. června 2010 v 13:47 | HAAS
Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete ji zde:Příběhy na vyprávění . Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-PŘED VÝBUCHEM TOBY-část 1/5:
Můj sen o vytvoření zoo plné pravěkých druhů zvířat se stal skutečností. V té době už Huayangosauří samice nakladla vejce do hnízda, ale snášet nepřestávala... Dva malý Daspletosauříci na tom už také byli o mnoho lépe než z doby svrchní Křídy. Ale já jsem se rozhodl vypravit se do doby pravěkých savců. "Podívej se, Johne. Jedním z nejznámějších pravěkých zvířat jsou mamuti." řekl jsem. "Ano, ale ti vymřeli před 10 tisíci lety." odpověděl mi John. "To nevadí, já chci do dob výbuchu supervulkánu zvaného Toba a zachránit zvířata před vyhynutím z té doby, některé druhy potom žily i dál!" řekl jsem, John kývl a začali jsme se chystat na cestu. Toba vybuchla před pětasedmdesáti tisíci lety, tedy v době ledové. Nasedli jsme na skútr, a vyrazili do portálu. Ocitli jsme se v době před 75 tisíci lety mezi jehličnatými stromy a ve sněhu. "Toba nemůže vybuchnout za pozdější dobu než pět dní, takže sebou musíme hodit." řekl jsem. "Co kdybychom se rozdělili?" řekl John. "Skvělý nápad, jakmile najdeme každý nějaké pravěké zvíře, zavoláme druhému." řekl jsem. John zakýval hlavou a šli jsme teď každý sám. Přede mnou stála zšedlá jeskyně. Vkročil jsem do ní, ale zvuk mně vyrušil a já vyběhl.

Svalil jsem se k zemi a čekal. Přímo vedle mně proběhl jeskynní lev, pravěká šelma, která se lvu ani moc nepodobala. Chtěl jsem zavolat Johnovi ale lev se po mně ohnal a vyběhl na mně. Stačil jsem jen tak tak utíkat, protože byl rychlý. Odběhl jsem až ke kopečkům. Tam jsem skočil asi  30 centimetrů nad zemí. Lev se zastavil, a číhal v trávě. Já jsem postavil rychle portál. Kdyby totiž jeskynní lev proběhl portálem, nemusel by zemřít výbuchem supervulkánu. Začal jsem na jeskynního lva mávat a on zase vyběhl. Už byl tak tak u portálu, když se na mně rozehnal srstnatý nosorožec a málem mně převálcoval-kdybych neuhnul o čtyři centimetry. Lev se odrazil od kamene a skočil do portálu. Charles byl v zoo velmi překvapený. "Dělejte chlapi, zavřete ho do klece!" volal. Já jsem následoval nosorožce, a zjistil, o jaký jde druh. Bylo to Elasmotherium, s rohem vysokým jako jsem byl já. Zavolal jsem Johnovi, abych mu řekl o svém překvapivém nálezu ale ten na mně ihned ve vysílačce vyhrkl: "Přijď ke mně ke skalám. Mám tu pro tebe překvapení." . Řekl jsem mu, že hned přijdu, ale netušil jsem, co tam může žít...

Obrázek lva se sobem je ze stránky: www.annapichnerova.blog.cz .
Co se stane? Co to vlastně u skal našel John? A kdy vybouchne Toba, prehistorický supervulkán? Příští část Vám to napoví...

Pravěká zoo-Do Severní Ameriky svrchní Křídy!5.

12. června 2010 v 12:39 | HAAS
Jestli Vám nějak unikla minulá část tohoto mého seriálu, můžete jej najít v rubrice Příběhy na vyprávění . Dnes uveřejňuji další část...

PRAVĚKÁ ZOO-DO SEVERNÍ AMERIKY SVRCHNÍ KŘÍDY!-část 5/5:
To stmívání však nebylo obyčejné... V tu chvíly mělo svítit a hřát slunce. S Johnem jsme si uvědomily, že tu bude výbuch... "Už jsem to několikrát viděl na současných sopkách ale tady nám jde o život!" řekl jsem. "Zacpi si uši, Jacku!" křikl na mně ještě John. Oba jsme si zakryli uši, ale přesto jsme toho až dost slyšeli. "Musíme zachránit Daspletosaury, jinak je to na nic!" řekl jsem hned po výbuchu. Erupce se blížila a my jsme neměli šanci. Rozhodli jsme se ale riziko podstoupit. "Pojď tady s kopce, Johne, tam k tomu stádu Parasaurolophů." řekl jsem. Kachnozobý dinosauři už také utíkali. A my jsme běželi přímo proti nim. Kdyby se kachnozobý hadrosaurové neotočili na východ, udupali by nás. Kus za nimi utíkal Troodon a dva Daspletossauři-s nimi i jejich dvě mláďata. "Vrať se na kopec, Johne, a nachystej mi tam portál!" řekl jsem Johnovi. John rychle přikývl, a já jsem se k Daspletosurům přiblížil. Najednou sopka začala házet ohnivé koule a po nich začínala v rychlosti vylézat černá vlna prachu a popela. Dospělý Daspletosaurové si mně ani nevšimli, ale mé mávání na mláďata se vydařilo. Zaujalo je to, a běželi přímo na mně. Doběhl jsem jen tak tak na kopec... 

Doběhl jsem na kopec a řekl Johnovi: "Zajeď už s Jeepem do zoo, já nalákám naše poslední přírůstky!". John zajel rychle do připraveného časového portálu a já uviděl Daspletosaury. Jen pár kilometrů za nimi se hnala popelová vlna. Ještě jsem na ně zamával a oni za mnou vběhli do jednadvacátého století. Tam jsem portál zavřel. "Juchů!" zvolal jsem. Charles rychle poručil: "Zavřít bránu, máme tu rychlá mláďata!". Uběhl od toho den. Chtěl jsem vyřešit dvě věci. "Ano, Orodromeové jsou v nejlepším pořádku." informoval mně Charley. Jenom tam zajdu pro vodu do konve na sad, tak rychle odběhnou a schovají se za keř. Jakmile odejdu jsou v klidu." řekl Charles. "Toto plaché chování u nich v pravěku bylo časté," řekl jsem "lovili je tam totiž například Troodoni a tak se tito menší býložravci báli". Potom jsem zašel za veterinářkou Ann. Ta řekla, že samice Huayangosaura již nakladla tři vejce. Zaradoval jsem se, když jsem viděl vajíčka tohoto dinosaura. Ale ne, že by ta výprava byla poslední. Nechám teď dinosaury dinosaury a přepravím se také do doby pravěkých savců... Ale to až v další epizodě...

Příště: Před výbuchem Toby .

Rodina na útěku-část 6.

7. června 2010 v 16:57 | HAAS
Minulá část:
Rodina se vydala do skal, kde ji napadli Alvarezsauři. Naštěstí se brzy objevili suchozemští krokodýli, a ti svedli boj s Alvarezsaury. Jeden Alvarezsaurus však skočil na Pátrala. Malinký Aucasaurus měl však štěstí-ptákům podobné Unenlangie začali na Alvarezsaura útočit a opakovaně ho napadali. Rodinka však našla jezero, viděla ho ze skály. Všichni se k němu rozeběhli. Jezero však bylo hodně daleko...

RODINA NA ÚTĚKU-ČÁST ŠESTÁ-U JEZÍRKA:
Cesta k jezeru z výšek přidala rodince ještě hodiny, bohužel kvůli opakovanému napadání Alvarezsaurů přišli k jezeru až v půl šesté večer. Terence se radostně přišel k jezeru napít. Nad ním proletěla vážka-Terence jí chytl a spolkl. Kolem byli jehličnany, nad rodinou kroužili pterosauři. Konkrétně šlo o druhy Pterodaustro, to mělo veliké zuby, Nyctossaurus, ten měl podivný útvar na hlavě, a Cearadactylus, který zde vyhlížel ze vzduchu ryby. Jeden mladý Cearadactylus se rozletěl přímo mezi stromy a zkusil na Terence útočit. Jeho matka Jennifer však Cearadactyla chytila a rozpárala mu křídlo. Rodina Aucasaurů ho ještě šla dorazit, v tom však za Terencem ve vodě šplouchlo. Za ním byly bublinky... Terence insinktivně začal utíkat-jen pár centimetrů ho minul gigantický krokodýl Sarcosuchus, který se do jezera zřejmě dostal až z východu Afriky. Měl tu však náhradu. Jennifer se rychle rozběhla pro polomrtvého Cearadactyla, Sarcosuchus též. Sarcosuchus rychle chytil mrtvolu, rozpáral jí a hodil metr za sebe, tedy až k břehům vody. Mláďata si zavřela oči, protože nemohla vidět srážku čelistí Sarcosucha a Aucasaura. Sarchosuchus však Jenniferiny čelisti brzy pustil, popadl mrtého ptakoještěra a skočil do vody. Tam ho sežral... Ode všeho uběhla půl hodina. Aucasauři si lehli na zem, ale najednou je zvuky jdoucí kus od jehličnanů vyrušily. Přišli sem Patagosauři-Jurští Argentinští saropodi, v obdobý Křídy by na tom místě neměli co dělat. Nebyli to ale osmnáctimetrový Patagosauři z Jury, šlo o malou formu Patagosaurů, kteří se dostali na to místo jen čirou náhodou a přežili až do obdobý Křídy. Byla to ale jen malá skupinka a rozměry jednoho dospělce dosahovali maximálně jen devět mětrů. Přišli se k jezeru napít... Jennifer už ale zaujali zvuky jdoucí ze skal od zhora. Vstala a šla na to místo, mláďata samozřejmě běžela s ní. Co jsou to za zvuky? Poslední část Vám to prozradí... 

Popisek k obrázku:K jezeru přišla malá skupinka Patagosaurů ale rozměry jednoho jedince v této době byli maximálně jen devět metrů...

Tak se těšte na příští část! Bude to poslední z tohoto příběhu a potom bude následovat doslov!

Pravěká zoo-Do Severní Ameriky svrchní Křídy!4.

3. června 2010 v 14:47 | HAAS
Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete ji v rubrice Příběhy na vyprávění . Dnes Vám přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-DOSEVERNÍ AMERIKY SVRCHNÍ KŘÍDY-část 4/5:
Jakmile jsme se dosmáli, tak jsme se vydali dál... Můj poslední pokus o odchyt Daspletosaura skončil neúspěšně, řekl jsem si tedy, že bych ho mohl vypátrat a zkusit vlákat do portálu. Prošli jsme žloutou loukou a zkusili najít místo, které yb bylo ideální k tomu, aby tam Daspletosauři přežívali. Mezitím v Pravěké Zoo hlavní veterinářka Ann pozorovala, co je se samicí Huayangosaura. Březí samice si totiž posledních 12 hodin hrabala hnízdo, kam by bezpečně nakladla svá vejce... Přesto, že Daspletosaurus byl dlouhý 9 nebo 10 metrů a vážil 4 tuny a nedal by se přehlédnout, nemohli jsme ho najít. "Podívej, támhle je nějaký lesík. Je plný jehličnanů a smečky Daspletossaurů žili často v lesích a ne na otevřené krajině." řekl jsem Johnovi. "Takže se vypravíme do toho lesa, Jacku?" optal se John. "Jistě, že ano!" . Avšak, jakmile jsme do lesa vstoupili, uslyšeli jsme skřeky a vřesky, které by nás táhli pryč. John si raději přichystal uspávací pistoly. Za námi se něco šustlo. Podíval jsem se za nás, a uviděl jsem, že se na nás žene stádo Orodroemů. "Pryč, Johne! Musíme utéct!" zavaroval jsem. Jen tak tak jsme se dali na útěk. Orodroemové před něčím utíkali. Jen co jsme jim uhnuli, ze zadu na jednoho skočil Troodon a hned na další dva další Troodoni. My jsme však utíkali dál, protože jsme slyšeli, že se za lesem něco děje...  

Jakmile jsme vyběhli z lesa jsme uviděli nějaké velké ceratopsidní dinosaury. "Páni!"zvolali jsme naráz. "To jsou Einosaurové!" řekl k tomu John. A opravdu. Byli to 3 tunový Einosauři. "Něco se tu dělo, ale to, co teď vidíme, je jen poklůidná pastva." řekl jsem, ale náhle jsem uslyšel něco jiného. Podívali jsme se, a přímo před námi stáli dva samci druhu Einosaurus. Bojovali zřejmě o samice, které stály kus od nich. "Einosauři by nám do Praavěké zoo přinesli jen problémy, necháme je tedy jít." řekl jsem Johnovi. Ve žluté pasece se vyhřívaalo stádo ohromných Parasaurolophů. Avšak, z lesa vyšel řev. Přímo před našima očima, jen několik desítek metrů stál Daspletosaurus, a běžel přímo na nedospělého samce Parasaurolopha. Parasaurolophus zaujal bojový postoj, ale dravec ho oklamal fintou ze zadu. Kousek ho oběhl a zaakousl se mu do hřbetu. Za chvíly už jen požíral maso. Ale samozřejmě, že se kořist nevzdala bez boje... Připlazil jsem se pro veliký čerstvý zub Daspletosaura. Začalo se znovu stmívat...

Jak dlouho je ještě do výbuchu Elghornského pohoří?
Najdou Jack a John Daspletosaura a přivedou ho do jednadvacátého století? Nebo je výbuch Elghornského pohoří pohřbí? Nesežerou je predátoři? Těšte se na příští část!

Pravěká zoo-Do Severní Ameriky svrchní Křídy!3.

30. května 2010 v 11:31 | HAAS
Jestli Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete ji v rubrice Příběhy na vyprávění . Dnes přináším další část, doufám že se pobavíte...

PRAVĚKÁ ZOO-DO SEVERNÍ AMERIKY SVRCHNÍ KŘÍDY!-část 3/5:
Z křoví vyběhl Orodroemus. Měl veliký škrábanec na stehně levé zadní končetiny. Za chvíly, asi za 2 minuty skolaboval. "Podívej, chudák." řekl jsem Johnovi. "No jo... Vypadá to, že ještě ani dospělý nebyl." dodal k tomu John. Najednou jsme ale uslyšeli skřek. Z houští vyskočil jakýsi predátor. "Pozor, Jacku!" zavaroval mně John. "Troodon!" vykřikl jsem. Dravec skočil na mrtvolu Orodroema, byla to asi jeho kořist, přidržel si drápem ze zadních končetin stehno, a silou těla trhl. Najednou měl v tlamě kus masa velikosti lidské dlaně. Schovali jsme se za uschlé kapradiny. Sotva Troodon skousl první sousto, doběhl k němu další Troodon, žřejmě samička. Vypadalo to na sourozence. Mezitím, v Pravěké zoo ubytovával hlavní veterinář Charles stádo Orodroemů do ohrady pod sadem. Podle něho by tam mohli Orodroemové doplňovat tekutiny, a navíc polykat šťavnaté listy ze zelených keřů. Uběhla hodina. Začalo se stvmívat. "Johne, prohlédl jsem to tady, a je tu nejvíc sucho. Jinde je moc vlhko." informoval jsem Johna. "Chceš tu postavit tábor?" zeptal se mně John. "Ano, musíme." řekl jsem. "Kéž to bude klidná noc.".

Když jsme se druhý den probudili, byla to krásná scenerie. Mezi usychajícími stromy a nažloutlými keři to bylo nádherné. Zatímco John ještě dospával v 8 hodin ráno, já jsem se rozhodl jít na obhlídku. Po mrtvole Orodroema na místě zbylo jen pár hnijících kusů, pokryto to bylo vše stovkami much. Za nedlouho se však Troodoni vrátili, pro změnu to byla ale jen mladá samice. Odehnala mouchy a utrhla nahnědlý kus masa z mrtvoly. Sledoval jsem ji schován za kapradím. Za malou chvilku sem však přišel řev. Z lesa z východní světové strany vyběhli tři Daspletosauři. "To je má šance získat Troodona, a možná i Daspletosaura!" pomyslel jsem si. Vytáhl jsem rybu z batohu, a lákal na ni samici Troodona. Ta se na ní touživě dívala. Vyběhla přímo an mně, já hodil rybu do časového portálu a ona přímo za ní. Daspletosauři to ale vzdali, můj nápad je také nahnat do 21.století nevyšel. John se probudil a přišel za mnou na pláň. "Charles bude aspoň překvapený s Troodona." řekl John a oba jsme se silně rozchechtali.

Pokračování příště...

Rodina na útěku-část 5.

27. května 2010 v 17:43 | HAAS
Minulá část:
Rodinu ráno vzbudil náhlý hlukot... Byli to opět Mapusauři, v té chvíly se však snažili chytit veveřičky na stromech. Avšak, jakmile uviděli Aucasauří rodinku, zaútočili. Ale náhle se vše změnilo, když na oba Mapusaury zaútočil Giganotosaurus. Podařilo se mu skolit a zahnat Mapusaury, ale Aucassauři nezůstali neprozrazeni. Teď jim šlo o život. Rodinka uprchla v poslední chvíly. Čekají je ale skály, a v těch  žijí další predátoři, ti, co se živý právě Aucasauřími mláďaty...

RODINA NA ÚTĚKU-ČÁST PÁTÁ-SKALAMI DO NOVÝCH ÚDOLÍ:
Bylo dvanáct hodin ráno, slunce už dosti svítilo, a rodina byla přímo ve skalách. Jestli-že by Jennifer dovedla ráda svá mláďátka do bezpečí, musí zamířit přes skály, za kterými se ukrývalo jezero. U něho bylo už často dosti kořisti. Jenomže Jennifer si včas neuvědomila, že ve skalách žijí predátoři, kteří rádi pojídají mláďata lovců i býložravých dinosaurů. Za kamenem byl slyšet skřek. Malý Terence se otočil, a uzřel, že těch zvuků je více... Ze skal začali skákat z nevelkých výšek Alvarezsauři, malý, ptákům podobní, lovci. Obvykle se živili mláďaty a vejci jiných dinosaurů. Jennifer rychle nastavila nohy, aby pod ní její mláďata vlezla. Alvarezsaury potom chytala, a lámala jim páteře. Ale tito nebyli jediní... Alvarezsaurů tu bylo už mnoho, a když se zdálo, že nehrozí nějaké nebezpečí, stáhl jednoho z nich na písek suchozemský krokodýl s názvem Nothosuchus. Jakmile malý Alvarezsaurové bojovali z více a více suchozemskými Nothosuchy, rodina utíkala dál. Po čtvrt hodině útěku byla Jennifer, Terence, Gorgo, Pátral i jejich sestřičky přesvědčeni, že našli úkryt. Ale ne na dlouho. Po Pátralovi najednou vyskočil Alvarezsaurus. Schodil ho na zem, a čelistmi se ho chystal zranit. Ale síly malého Aucasaura jsou proti Alvarezsaurovým vyrovnány. Pátral zasadil menší úder a Alvarezsaur spadl na písek. Ale nemínil se vzdát. I tentokrát tu však bylo štěstí... Nějací malý dinosauři začali skákat na Alvarezsaura a škrábat ho či kousat. Byly to Unenlangie. Za chvíly zabili malého lovce. Rodinka už byla v bezpečí... Gorgo radostně zakvíkal, když na délku uviděl jezírko a plno stromků kolem něho. Rodina bylaa zpokojená. Kolem půl jedné se vraceli do bezpečí. Ale stále tu není tak klidno. Snad rodina přežije jeden malý chaos-migraci Sauropodů...


Popisek k obrázku:Ze skal začaali skákat Alvarezsauři, ptákům, podobní lovci...

Těšte se na příště! Ještě bych Vás chtěl upozornit, že brzy otevřu seriál s názvem "Evolution of Earth"!

Pravěká zoo-Do Severní Ameriky svrchní Křídy! 2

23. května 2010 v 13:18 | HAAS
Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete ji v rubrice Příběhy na vyprávění .
Dnes přináším další část!

PRAVĚKÁ ZOO-DO SEVERNÍ AMERIKY SVRRCHNÍ KŘÍDY!-část 2/5:
Mezi Parasaurolophy se začali pohybovat nějací malý býložravci. "Johne, pojď se na ně podívat!" řekl jsem Johnovi. Vypadali, jako nějací hypsilofodonti. "Jsem si v celku jistý, o jaký druh jde. Orodroemus!" řekl jsem Johnovi. "Máš pravdu!" odpověděl mi John. Jak jsem je tak viděl, zalíbili se mi, jak byli malý, a já se rozhodl je přihnat do Pravěké zoo. "Johne, podrž mi prosím toto." dal jsem Johnovi plachtu. Jen jsem si nasadil mykynu, a pak jsem se odhodlal chytit je. Připravily jsme společně časový portál. Rozběhl jsem se přímo proti Orodroemům. Ti vyběhli ze stáda Parasaurolophů, a utíkali přímo mezi uschlé stromky a keře. V náhlém zmatku jsem si uvědomil, že jsem portál umístil dozadu, a ne až za uschlé strniště. Najednou ale přede mnou a Orodroemy něco zařvalo. Orodroemové se vydali po správném směru, a vběhli do portálu. Já jsem ho zavřel, ale přímo za mnou se ozval další řev. Jen několik metrů ode mně stáli dva Daspletosauři. Začali řvát tak strašlivě, že se i kachnozobý Parasaurolophové začali stahovat. Avšak, tito dravci šli po mně. "Johne, nastartuj jeep!" zakřičel jsem. Nevěděl jsem, zda-li je to správné rozhodnutí, jelikož Daspletosauři byli velmi rychlí. Rozhodl jsem se riziko podstoupit.

Naštěstí, když Dasspletosaurus spadne, nezvedne se už. Rozběhl jsem se přímo k velikým kořenům stromů, které vyčnívali ze země. Daspletosauři mně nicméně pronásledovali dál-uhýbali kořenům. "Jacku! Tady! Skoč do jeepu!" zakřičel na mně John. Uskočil jsem jen tak tak hlaadovým tlamám Daspletosaurů a skočit do jeepu ze vzdálenosti 3 metry zdaleka také nebylo lehké. "Díky bohu, že jsme se zachránily." řekl jsem ještě. Mezitím v Pravěké zoo hlavní veterinářka Ann studovala chování Huayangosauří samice, jak už jsme zjistily, těhotné. Ann usoudila, že je plná vajec. Možná, že proto se chladila v jezeru, když jsme ji kdysi chytali. Nu, pokud by nakladla vejce, možná by jsme měli hordu nových přírůstků... Když utíkáte před Daspletosaury, a uniknete, tak samozřejmě není bezpečí všude. "Už zase!" zavaroval jsem Johna. Už asi pět minut šustilo všude v křoví kolem nás-nebyli jsme si jisti, co to může být. "V Severní Americe žili i menší predátoři-co když je to třeba Dromaeosaurus?" řekl jsem. "Každopádně, musíme si dát pozor. Ať je to cokoliv." odpověděl mi John. Pak však z křoví vyběhl jeden Orodroemus, a...



Co se stane s Johnem a Jackem? Co to bylo v křoví? Byl to jen Orodroemus, nebo i někdo jiný? Jak dlouho je ještě do výbuchu Elghornského pohoří? Těšte se každopádně na příští část!

Pravěká zoo-Do Severní Ameriky svrchní Křídy!1

17. května 2010 v 14:00 | HAAS
Pokud Vám nějak unikla minulá část mého dlouhého seriálu, můžete ji najít v rubrice Příběhy na vyprávění . Zde přináším další část!

PRAVĚKÁ ZOO-DO SEVERNÍ AMERIKY SVRCHNÍ KŘÍDY-část 1/5:
Můj sen o splnění zoo plné pravěkých zvířat se stal skutečností... Koncem června roku 2007 jsme měli už dva členy. Mladý samec Yangchuanosaura by pořád jen žral všechno maso, je velmi hladový. Samice Huayangosaura se ukázala být dokonce těhotná. Měla v sobě několik vajíček. Asi čtyři dny jsme chystali s Johnem další výpravu. "Minule to byla Jura, a co takhle dát Křídu?" "Dobrý nápad" odpověděl mi John. Nachystali jsme jeep a vyrazily jsme přímo do portálu. "Mějte se, a ať se Vám daří!" uslyšeli jsme Charlesův pozdrav. Zamával jsem, a už jsme byli pryč. Tehdejší doby ale nebyli lehké. Hned jak jsme přijeli do nějakého strniště, bylo tu moc suchých klád a stromů, uviděli jsme nějaká zvířata kolem pochodující. "Podívej, Jacku!" zavolal na mně John. "Nádhera! Hned jak jsme na začátku naší výpravy, vidíem tu naše první Křídové dinosaury! Parasaurolophové!" řekl jsem mu. Takže jsme byli tam, kde jsem doufal. V období svrchní Křídy před 75 miliony let. Zanedlouho se tu prožene velká smršť. "Už tady z mýtiny je vidět Elghornské pohoří. Činá sopka pro nás může být zkázou. Johne, nasedni do jeepu, musíme vyjet!". Asi za půl hodiny jsme uviděli stádo Parasaurolophů u jezera. Jeden mladý samec se šel k jezeru napít, ale v tom vyrazil jakýsi predátor. Parasaurolophus byl snesen pod hlubiny jezera...


"Je to támhle! Deinosuchové!" řekl mi John. Obrovití krokodýlové začali žrát ubohého dinosaura. Voda byla z poloviny plná krve. Chtěl jsem takovéto krokodýli chovat v parku, spousty jezer by tam pro ně byli skvělým územým. "Vymyslíme strategii, Johne." řekl jsem... Asi za dvě hodiny, ve čtyři hodiny odpoledne, jsme ten plán chtěli uskutečnit. "Tady máš maso, Jacku!" hodil mi John maso. Uvázal jsem jej na dlouhý provaz, a zahákl na něho. Nohou jsem začal dělat velké vibrace. "Budou určitě kousek odtud." řekl jsem, a uklidňoval. Kousek od toho místa jsem uviděl hlavu. Byl to jeden Deinosuchus-tentokrát by se mohlo všechno povést na první pokus. V náhlém zmatku vyběhl z vody, a běžel přímo k masu. Chvíly jsem utíkal až k portálu, a tam jsem také maaso hodil. Deinosuchus, nedbaje na mně, soustředící se jen na kus masa, proběhl portálem během 30ti sekund. Rychle jsme teleprtační časový portál vypnuli. Kus od toho místa se začalo pást stádo Parasaurolophů na stromech. Mezi nimi zaačli pobíhat nějací malý býložravci...


Co se stalo dál? O tom Vám napíši příště...

Rodina na útěku-část 4.

10. května 2010 v 14:20 | HAAS
Co se dělo v minulé části:
Tři Mapusauři útočili na naši rodinu Aucasaurů. Dva samci utíkali za rodinkou, samice je obešla vedlejším lesíkem... Rodina dorazila až do území, kde nebyla žádná zvěř. Včetně tedy pterosaurů Pterodauster. Kapradinová údolí však nebylo dlouho v klidu. Aucasauři se utábořili na noc na jedné mýtině v jeskyni. Troubení však označovalo příchod něčeho velkého, a Mapusauři to budou z těží...

RODINA NA ÚTĚKU-ČÁST ČTVRTÁ-BOJ GIGANTICKÝCH PATAGONSKÝCH MASOŽRAVCŮ:
Začalo svítat. Jennifer se probudila, a stejně to udělala se svými mláďaty... Troubení zde ale neminulo. Jak už rodina věděla, Mapusauři mají jiný zvuk při řvaní, takže staří nepřátelé ze včerejška budou rodinu z těží pronásledovat. Ale překvapení neminulo. Pár Mapusaurů, samec a samice, patrně ti stejní, jako včera, se snažili ulovit malou myšku, která lezla po stromě. Když však uviděli rodinu Aucasaurů, přesměrovali cíl útoků na Jennifer. Její mláďata, Terence, Gorgo, Pátral a dvě samičky by se lehce stali potravou. Ale najednou se stalo nemožné... Z lesa se vyřítil obrovitý predátor, a srazil samce Mapusaura na zem. Byl gigantických rozměrů, čtrnáct metrů dlouhý. Byl To Giganotosaurus, největší suchozemský predátor své doby. Mapusaurus se ale ihned zase postavil. Rodina to sledovala z povzdálí. Oba Mapusauři začali příšerně řvát, že by člověk uhluchnul. Jejich obrana však netrvala dlouho, Giganotosaurus se rozběhl opět proti samci Mapusaura a řízl ho zubem do pravého boku... Narážka na to stejné místo hlavou udělala silný pád jednoho masožravce. Opět se však postavil. Samice Mapusaura řvala také, ale marně. Giganotosaurus jí chytl její přední pravou končetinu a prudce trhl. Končetina byla zlomená. Jak na to všechno samice nedbala, následoval další velký úder, a to zuby do stehna. Giganotosaurus to zopakoval ještě několikrát, a samice spadla. Její bratr to však nechtěl dovolit, a tak dal Giganotosaurovi silnou rádnu svým dlouhým ocasem do hlavy. Giganotosaurus však udělal krok, a šíleně kousl samce Mapusaura. Kousl ho do krku, do nohy i do boků, a masožravec vykrvácel. Potom se Giganotosaurus ohlédl na rodinu Aucasaurů. Rozběhl se. Rodina začala pelášit, ale pozdě. Jennifer byla poslední, a Giganotosaurus ji řízl zubem do ocasu, naštěstí... Rodina seběhla z kopce. Bylo to tedy pěkné ráno. Naštěstí Giganotosaurus odešel. Co když si ale plánuje další útoky? Co když rodina nepřežije? Tady tedy začíná opravdoví napínák...

Popisek k obrázku:Giganotosaurus kousl Mapusaura do krku, do nohy i do boků, a masožravec vykrvácel...

Takže příští část v co nejbližší době!!!

Pravěká zoo-V Číně ve svrchní Juře 4

8. května 2010 v 9:07 | HAAS
Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete ji v rubrice Příběhy na vyprávění !
Dnes je tu další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-V ČÍNĚ VE SVRCHNÍ JUŘE-část 4/4:
Nastavil jsem portál, aby mohl Huayangosaurus vejít do portálu. Ten ale pořád stál ve vodě a bučel. Nevěděl jsem, co teď bude... "Johne, rychle, sbal věci! Jestli se to podaří..." řekl jsem. "Dobře!" odpověděl John. Vzal jsem kus kapradiny, aby jsem měl toho obřího stegosaurida na co nalákat. "No tak! Pojď!". Ale Huayangosaurus na mně jen podivně zíral. Ze zaadního lesíka v tu ránu najednou vyběhli čtyři Gasosauři, Tetanury, které nás honily den před tímto. "Jsme v nebezpečí! Jestli že přeběhnou řeku, a zabijí tohoto obra! Nechci to vidět!" řekl jsem. "Musíme ho zachránit!" vyhrkl John. Gasosauři se začali rozbíhat. Huayangasaura to povzbudilo, aby utekl. Jediné, co poutalo jeho pozornost, byl zelenomodrý portál, stojící přímo před ním. Huayangosaurus bez návnady vběhl do vnitř. Hned za ním i my. "Hurá!" zakřičeli jsme u portálu v zoo. "Tak, máte ho?" optal se Charles, hlavní veterinář naší zoo. "Ano, máme!" řekl jsem v radostném smíchu. "Máme tu jen jeden problém. Dneska ráno se tu objevil obrovský ještěr!" zavaroval Charles. "To byl náš Yangchuanosaurus!" řekl jsem mu. "Bude sem také patřit!"

O dva týdny později jsem se přišel podívat na našeho Huayangosaura. Byl nádherný. "Charlesi, díky za ten krásný dřevěný plot!" poděkoval jsem Charleymu, protože ve výběhu se mohl stegosaur dokonce cítit jako doma. Trochu chladný vítr, teplo, spousta listí k okusování. "A co náš Yangchuanosaurus?" zeptal jsem se ještě Charlese. "Výběh je kousek odtud, pojď!" řekl mi. Za chvíly jsme došli i k výběhu našeho prvního dravce. "Už jsme určili pohlaví! Je to samec." řekl mi Charley. "Je dost nervózní. Je ještě mladý." řekl jsem Charleymu. "Tak, a teď se o ně budeme starat." řekl Charles. "Ale neboj, nebudou jediní." řekl jsme. "Jak to myslíš? To z Johnem Guarem pojedete na další výpravu?" optal se Charles. "Samozřejmě! Jdu to naplánovat!" řekl jsem. Příští výprava bude za nedlouho. A já Vám potom povím, jak to vlastně bylo...

Příště: Do Severní Ameriky svrchní Křídy!
 
 

Reklama