Příběhy na vyprávění

Lovci kryptidů 2: 459 (1/5)

6. května 2018 v 11:05 | HAAS
Přináším první část 11. kapitoly 2. série Lovců kryptidů. Je to kapitola již předposlední, a válka mezi několika skupinami lidí s kryptidy na pozadí se žene k vrcholu. Všechno to začalo v podvodní základně Deylina Nieta v jezeře Nikaragua. Nieto, který si vytváří armádu kryptidů a robotů, má s naším světem velice zákeřné plány. Byl to on, kdo prostřednictvím Amana a později i Clauda Ngoye nechal na Pierru Leroyovi vyzkoušet sérum agresivity, které mu pomohl vyvinout doktor Brickell. Nesmíme zapomenout na to, že Nieto má "syna", kovového robota Metallera, jehož tělo je tvořeno našim přátelům stále dosud neznámým kovem, který se nedá zničit. Zabiják kryptidů Gregory Martin již zemřel v Himálaji. Jeho muži, včetně Setha Hutchinsona a Alekseye Patersona, byli zatčeni. Pak je tu ale ještě Claude Ngoy, záhadný slizký humanoid, poslední přeživší své rasy inteligentních bytostí z gabonských pralesů. Sam Weber, vrah Pierrovy sestry Sabine a donedávna Ngoyův pomocník, byl Jackem zastřelen. Lovci kryptidů také zjistili, že slizké Ngoyovo tělo je možné zničit s pomocí plazmy, ohně... Po tom všem, od problémů s Pierrem přes výbuch základny až po její znovupostavení a rozšíření majetku Lovců kryptidů o vůz Cryptid Chaser a letoun Cryptid Swift však ještě stále není vyhráno. Má se odehrát něco, co uvrhne naši planetu v nebezpečí...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: 459, ČÁST PRVNÍ:
Nekonečné ticho narušily kroky. Sníh, držící se už několik měsíců, hlasitě křupal, když na něj dopadaly boty těžkého muže, z jehož obličeje byly vidět jen oči. Div ho v nich vším mrazem neštípalo. Blížil se ke svému obydlí, malé dřevěné chaloupce na okraji ruské vesničky daleko na Sibiři. Před domkem ho očekávala jeho osmiletá dcerka. S radostným výkřikem "Tati!" se k němu rozběhla a objala ho. Pak se začala podivovat, proč přichází domů s prázdnýma rukama. "Žádné ryby. V řece už pod ledem nic nežije," řekl jí upřímně. "Pamatuješ, jak jsi mi vyprávěl o konci světa, když jsem byla malá?" zeptala se ho trochu smutně dcera. "Nemusíš se tím trápit. Nikdo neví, kdy přijde," odpověděl otec. "A co když přijde teď? Vždyť už jsme nic nejedli několik dnů..." odpověděla dcera a opět svého tatínka objala. Pak ho od sebe náhle rychle odtrhla. "Tati, podívej!" řekla nahlas a ukázala na oblohu. Muž se prudce otočil a spatřil svítící objekt rychle padající k zemi. Tiše dopadl kdesi v dáli, na nekonečné sněhové planiny. "To byla padající hvězda?" zeptala se dcera. Otec se roztřásl. "Ne, to je konec světa..." odpověděl s hrůzou... V astronomické laboratoři uprostřed Londýna očekávali významného hosta. Když se otevřely dveře výtahu, a do laboratoře vešel vedoucí výzkumu Clark Johnson spolu se slavným Lovcem kryptidů Jackem Owenem, všichni začali jásat. Jack se bohužel musel každému podepsat do notýsku nebo na stylovou pohlednici s fotografií všech členů týmu. Johnson odvedl Jacka do temné místnosti vybavené desítkami počítačů. Zde se Jack setkal s americkou agentkou Barbarou Kentovou. Stiskla mu ruku tak pevně, že se mu skoro zastavil dech. Pak si konečně sedli k jednomu počítači. "Pane Owene, začnu takhle. Váš tým je jedním z nejlepších, pokud jde o pátrání. Po čemkoliv. Ať už jsou to kryptidi nebo slizcí humanoidi... Lovci kryptidů vždycky uspěli. Máte můj obdiv," rozmluvil se Johnson. S agentkou tato slova rozhodně nehnula. Ani nic nedodala. "Podívejte se," pokračoval Johnson a ukázal na několik snímků na obrazovce, "toto jsou satelitní snímky pořízené družicí 460, která krouží kolem severní polokoule. Zaznamenala konec životnosti satelitu číslo 459. Nejedná se o běžné družice. Předtím, než nad nimi po čtrnácti letech ztratíme kontrolu, začnou se šílenou rychlostí pohybovat okolo celé planety. Vypouštějí pak boxy s nasbíranými informacemi." "Satelit číslo 459 tedy končí svou službu. Kam ty boxy dopadly?" zeptal se Jack. "Jeden box byl již vypuštěn. Další tři budou shozeny během příštích dvou dnů. Ten první box dopadl do Jakutské oblasti na Sibiři," odpověděl Johnson. "Chcete po Lovcích kryptidů, aby ty boxy posbírali?" optal se Jack. "Pokud byste souhlasil, bylo by to úplně nejlepší," usmál se Johnson. "Lovci kryptidů jsou tu ale především od toho, aby se zabývali věcmi spojenými s kryptidy," namítl Jack. "A tohle s kryptidy spojené je, pane Owene," řekla trochu arogantně agentka Kentová. "Jsou tam informace o emzácích? O tom pochybuji," řekl jí s upřímností v očích Jack. "Ne. O kryptidech. Astronomická laboratoř získávala po léta satelitní snímky všech různých míst na severní polokouli. Družice 459 zaznamenala víc než dost případů přítomnosti kryptidů v různých částech světa. Od Ruska přes Británii po Kanadu a USA. Začala jsem se tím zabývat před deseti lety. CIA to tajila, než se objevili Lovci kryptidů. Jednoduše jsme dostávali kopie pořízených snímků a identifikovali různá zvířata... Některá z nich možná znáte..." rozpovídala se agentka. "Cože? Před deseti lety? Takže Lovci kryptidů vlastně za poslední dva roky nic nového nezjistili?" vydal ze sebe překvapeným hlasem Jack. "Ne. Vy jste jenom všechno odhalili," odpověděla agentka. "Ne všechno, agentko," vložil se do toho Johnson. "Počkat, jsem tady v přítomnosti lidí, kteří vědí o kryptidech víc než já?" položil jim Jack poslední otázku, na kterou však ani Johnson, ani Kentová neodpověděli... Před budovou astronomického centra se Kentová ještě naposledy zastavila před Jackem. "Věřím, že Lovci kryptidů to zvládnou," řekla mu vyzývavě. Pak mu do rukou vložila pár fotografií. "Máte omezený čas," dodala a odkráčela k autu. Jack se podíval na fotky pořízené jakutskými vesničany. Nacházeli se na nich roboti X-77 letící kamsi do dáli. Nieto už po boxu pátrá... Na poradě v základně se Lovci kryptidů dohodli, že se na tři boxy rozdělí. Na Sibiř budou vysláni Roger a Pauline. Jack se rozhodl zatím zůstat v Londýně a čekat na "druhou zásilku". Podle propočtů totiž měla dopadnout v arktické Kanadě. Šance, že by využil pomoci svého kamaráda Mikea, studující pižmoně*, byla vysoká... Cryptid Swift vysadil Pauline a Rogera uprostřed zasněžené sibiřské tundry. K vesnici a k místu, kde box spadl, zbývalo pár kilometrů chůze. Akihiko, který letoun řídil, se se svými kolegy trochu nerudně rozloučil, a pak už tu zůstali sami. Neváhali, a pustili se do hledání boxu. Užívajíce detektory kovu i termovizi, procházeli celým okolím, až se dostali k vesnici, kde se museli doptat na tajemný objekt, neboť ho stále nenašli. Možnost, že ho dříve našli Nietovi roboti, se zdála býti dosti pravděpodobnou...


Nejvíce o jakémsi tajemném, svítivém objektu, který spadl z nebe, věděli mrzutý Kaskil a jeho malá dcerka Tuskulaana. Otec, starající se sám o svou dceru po nedávné smrti matky ve sněhové závěji, nejprve nechtěl Pauline a Rogerovi umožnit vstup do domu. Po nějakém tom přesvědčování se konečně odhodlal je pustit dovnitř. Divil se, po čem to pátrají, a proč neznají zcela přesné souřadnice místa dopadu. "Všechno, co jsme viděli, bylo znamení, že brzy přijde konec světa," řekl jim tajemně. "Byl to zázrak. A takové přicházejí jen před koncem světa," vyprávěl vzrušeně. Pak řekl, kam asi ten předmět dopadl. "Blázen," usmál se Roger, "až bude konec světa, tak mi naroste třetí noha. A navíc začnu lítat a mrkat ušima. A dýchat očima," vymýšlel si Roger. Pauline mu nevěnovala velkou pozornost. Brzy došli tam, kam měl box dopadnout. Množství stop ve sněhu neznamenalo nic dobrého. Byly to ploché stopy. Byly tu stroje. Ale zdá se, že truhlu s pokladem nenašli... Podle detektoru kovu se box nacházel hluboko pod sněhem. Od doby, kdy dopadl, totiž pořádně nasněžilo. "Nietovi roboti asi nemají lopaty," zasmál se Roger. Vytáhl z batohu rýč s teleskopickou rukojetí, kterou natáhl do délky, a začal kopat. Pauline mezitím zaujal odlesk něčeho za zasněženým kopcem. "Rogere, pokračuj. Já se na něco podívám," řekla dost rozhodně Pauline, vytasila svou laserovou pistoli a přiblížila se ke kopci. To zalesknutí! To přece Lovci kryptidů znají... Když se někde leskne kov, blíží se problémy... Pauline měla na jazyku výkřik, když uviděla, kdo je sleduje. Skoro se s tím špiónem srazila. Byla to malá Tuskulaana. Docela vyděšeně hleděla na hlaveň laserové pistole, kterou jí Pauline mířila do obličeje. Pauline samozřejmě zbraň o vteřinu později schovala. "Co tady děláš?" zeptala se jí starostlivě. "Chtěla jsem vědět, co to vlastně hledáte. Nechci, aby byl konec světa. Nevěřím, že je to nějaký zázrak," řekla Tuskulaana. "Běž domů. A ne, není to zázrak. Je to jenom... Skříňka," odpověděla jí Pauline. "Ale zázraky se dít budou," ozval se mechanický hlas. Pauline dostala těžký zásah rudým laserem. Tuskulaana začala řvát. Pauline zvedla hlavu ze země a spatřila to, čeho se prve tak obávala. Za malou zasněženou skalkou stál Metaller, jenž se tu dosud skrýval. A byl vylepšený; laserové pušky přece minule neměl! Jeho zlověstný smích doplněný skřípáním kovu Pauline skoro paralyzoval. Když se z druhé Metallerovy ruky vysunulo dlouhé ostří, a inteligentní robot kráčel k vyděšené dvojici, přála si Pauline, aby měla na dosah alespoň svou laserovou pistoli. Jenže ta jí při pádu vypadla z pouzdra. S hrůzou viděla, jak Metaller pistoli rozšlápl. Už se blížil. Blížila se smrt...

* - kapitola Hledání medvědí nestvůry, 1. série Lovců kryptidů

Paulininou jedinou nadějí je Roger... Zachrání ji? A kdo vyhraje boj o první skříňku s informacemi ze satelitu číslo 459? Co bude s ostatními dvěma skříňkami? A proč po nich Nieto jde? Nejde tu jen o kryptidy, jde tu o něco mnohem víc... Pokračování příště...

Lovci kryptidů 2: Pauline a sněžný muž (5/5)

30. dubna 2018 v 10:37 | HAAS
Yetti odnesl Pauline do jeskyně obývané dalšími třemi zástupci svého druhu. Vypadalo to, že se s nimi dohadoval, zda si ji může nechat. Pauline využila situace a dala se na útěk, načež ji zachránili její kolegové, kteří se zrovna do akce vložili se svým letounem Cryptid Swift. Jakmile byli všichni na palubě, dostal letoun pořádnou ránu z nějaké zbraně. Tým Gregoryho Martina se rozhodl Lovce kryptidů zabít. Ale s pomocí nejmodernější technologie bylo poškození včas opraveno, a Cryptid Swift je schopen Lovce kryptidů donést na místo, kde Martin hodlá ulovit svého sněžného muže... Musí si pospíšit!

LOVCI KRYPTIDŮ 2: PAULINE A SNĚŽNÝ MUŽ, ČÁST PÁTÁ:
Po mostu, stojícím na vysokých pilířích v nádherné krajině polozasněženého Himálaje, přejel velkou rychlostí moderní vlak. Sněžný muž, rozesmutnělý ztrátou svého nálezu, totiž Pauline, beze strachu sledoval, jak dopravní prostředek mizí v dáli. Chodil sem často. V úzké říčce totiž sbíral malé korýše, které požíral. Po běhu, který pro něj nakonec neměl výsledku, měl velký hlad. Vstoupil do říčky, ponořil ruku do vody a obratně vytáhl malého ráčka. Rozlouskl ho svými mohutnými zuby a spolkl. Pak vytáhl z vody dalšího, a tak se to opakovalo asi hodinu. Za tu dobu ušel jen pár metrů. Nejlépe se mu malí korýši chytali pod mostem. Z nějakého záhadného důvodu se totiž zdržovali především u samotných pilířů, na které voda zezadu narážela. Náhle Yetti nastražil své slechy. Mírně pootočil hlavu za zdrojem zvuku, který jej zneklidnil. Lidé! Udělal skok právě včas. Voda se zvířila. Na hladinu říčky dopadly desítky kulek. Střelba ze samopalu dvounohého chlupáče tak vyděsila, že utíkal jako zběsilý, jako smyslů zbavený. Vyběhl z říčky a utíkal se schovat za nevysoký kopec. "Sakra! Minul jsem ho!" ozvalo se z opačného svahu. Gregory Martin držel v ruce malý samopal a zrovna doplňoval zásobník. "Říkal jsem vám, ať to přenecháte mě," ušklíbl se svalnatý Paterson, jediný muž v týmu, který neměl na hlavě čepici, a odhaloval tak svou pleš pokrytou jizvami. "Ty seš mě dobrej," řekl mu Martin, když konečně narval zásobník do zbraně. "Sethe, obejděte s chlapa ten kopec. Musíte mi ho sem nalákat. Vezmi si druhý sapík," nařídil Martin svému komplicovi. Skupinka mužů seběhla ze svahu. Poté, co Lovci kryptidů zničili téměř všechny zbraně členů Martinova týmu, zbývaly zabijákům kryptidů už jen dva malé samopaly a velký skládací kulomet. Tím ostatně museli udělat díru do Cryptid Swiftu... Zabijáci zkušeně postupovali dolů ze svahu, plížili se podél břehu říčky, až dosáhli kopce, za kterým se musel schovávat k smrti vyděšený Yetti. Seth gestem ukázal svým kolegům, ať zůstávají na místě. Měli v rukou jen kameny, jinak byli bezbranní. Seth, vybavený malým samopalem, se odvážil stopnout si a dojít až k okraji malé skalky, sedící pevně v písku kousek od kopečku. Jak příšerně se vylekal, když spatřil rozzuřenou tvář Yettiho. Dvounožec k němu totiž rychle přiběhl, chytil ho za ruku a mocně trhl. Seth bolestí vykřikl. Všichni ostatní muži se dali do pohybu. Přiběhli k sněžnému muži a házeli na něj kameny. Seth nedokázal ze samopalu vystřelit, přestože jej stále držel v ruce. Tu měl však zase ve své ruce Yetti, a tiskl. "Dostatečné rozptýlení. Výborně, Sethe," řekl si pro sebe Martin, stále stojící na svahu, gestem naznačil svým mužům, ať jej následují, a už sbíhal dolů, připraven zasadit tomu zvířeti, na které z dálky ještě pořádně neviděl, neboť bylo také schováno za onou skalkou, smrtelnou ránu. Nepochyboval o svých kvalitách střelce. Věděl, že stačí jediná kulka do hlavy, a Yetti se stane jeho trofejí. Ani v nejmenším o tom nepochyboval, ale pochyby se přece jen objevily - když Cryptid Swift prosvištěl nad jeho hlavou. A z něj bez padáků vyskočili Roger, Fahad a Akihiko, dopadli z výšky sotva tří metrů takřka bezbolestně nohama na zem, a začali svými pěstmi, laserovými pistolemi a v případě Akihika kovovou tyčí kosit všechny nepřátele. Cryptid Swift v rychlosti přistál na malé plošince. Jack, Pauline a Pierre vyběhli ven. "Konečně si zase můžu zastřílet z laserovky," usmíval se nadšeně Pierre, "tak, pánové, kdo bude první?" Jakmile dostal ránu hozeným kamenem do ramena, ujistil se, kdo bude první. Pauline s Jackem utíkali ke kopci. Stačilo pár laserových střel, a všichni ti dotěrní házeči kamenů byli dočasně odrovnáni. Yetti stále držel Setha, ale pustil, když uviděl Pauline. Pomalu k ní kráčel, jako by znovuobjevil něco cenného. V tu chvíli se Seth těžce zvedl ze země a dotkl se prstem spouště samopalu. Ovšem Jack Owen byl rychlejší. Laserový paprsek narazil do samopalu a obrátil ho směrem k Sethově obličeji. Následovala rána pažbou a Seth upadl do mdlob. Yetti se ani neotočil. Všechnu svou pozornost věnoval tomu překrásnému tvorovi, na kterého se díval. Pauline mu gestem naznačila, aby se zastavil. Tentokrát Yetti překvapivě poslechl. Trochu rozhořčeně obrátil svůj zrak na Jacka. Jako by pochopil, že Pauline už jednoho přítele má. "Groteskní," řekl Jack, "ale víš, co mě na něm fascinuje? Jak je chytrý. Že má city. A že to vůbec není nějaký předobraz pravěkého člověka, který hrozně nahlas řve, na rozdíl od některých z nás, a mlátí všechno kolem sebe. Je to taková citlivá, velká gorila..." "Právě proto se bude vycpaná hezky vyjímat v mé ložnici," ozvalo se zezadu. Jack se prudce otočil a zasáhl laserem Gregoryho Martina, jenž na Yettiho mířil svým samopalem. Martin dopadl na zem, ale samopal nepustil, a začal na zvíře pálit. Yetti se dal na úprk. Skočil do říčky, proběhl jí, chytil se jednoho z pilířů, a začal šplhat na most. Ještě jedna rána laserem, a Martinův samopal se rozletěl na tisíce kousíčků. Yetti byl v relativním bezpečí tam nahoře, na mostě. Ale další nebezpečí se rychle blížilo... Nemohl odtamtud seskočit! A z dálky houkal další vlak!


Jack a Pauline zároveň vytáhli z opasků pistole s karabinou. Vytáhli se na most. Yetti stál bezradně na trati. V dálce už blikalo světlo vlaku. Obrovského monstra prohánějícího se Himálajem. Monstra mnohem děsivějšího, než je samotný sněžný muž. "Musíme se dostat k tomu tunelu na druhé straně!" zavelel Jack. Pauline se jemně dotkla Yettiho ruky. A pak začala utíkat. Jack též. Yetti se hnal za nimi. Ne jako pronásledovatel, ale jako někdo, kdo jim důvěřoval, že ho z téhle šlamastyky dostanou. Pod mostem nebyl klid. Ke Gregorymu zrovna přiběhl Pierre. "Půjdete se mnou, pane," usmál se na něj a chystal se Martinovi vylíčit moment jejich prvního setkání v prosinci. "To sotva," odpověděl Martin a kopl Pierre do zápěstí. Z opasku mu vytáhl pistoli s karabinou a vyhoupl se nahoru na most. V druhé ruce držel Pierrovu laserovou pistoli. A vystřelil. Jenže nezasáhl Yettiho, ani Pauline, ani Jacka. Zasáhl sněžný svah, a to ještě laserem nejvyššího stupně. Spustila se další lavina. Yetti konečně dosáhl svahu a vyběhl po něm nahoru. Lavině se vyhnul a zmizel někde v dáli, v bezpečí... Jack a Pauline včas sjeli dolů z mostu, opět s použitím svých pistolí s háky. Martin se zděsil. Zezadu se proti němu blížil vlak, zepředu lavina. Vlak mocně brzdil. Když Martin uviděl, jak zastavuje, dal se na jedinou možnou únikovou cestu. Směrem k vlaku. Jenže lavina jej dohonila... Uběhl jeden den. Pierre a Fahad seděli na pohovce v hlavní místnosti základny Lovců kryptidů na jihu Londýna. Sledovali televizi. "Kolegové zesnulého zabijáka kryptidů Gregoryho Martina, zejména muži Seth Hutchinson a Aleksey Paterson, byli zatčeni nepálskou policií. V Británii budou odsouzeni za výtržnosti v zahraničí, o případu Alekseye Patersona rozhodne norský soud," říkala moderátorka na jednom nejmenovaném, ale proslulém a velmi kvalitním zpravodajském televizním kanálu. "Je po Martinovi," řekl Jack, který právě vešel do pokoje ve své modré košili, "máme o jednoho nepřítele méně." "A zachránili jsme před ním Yettiho," ozval se Akihiko, který právě vešel do pokoje. "No, tys to nebyl, kdo ho zachránil," rýpl si do něj Roger. "Ne, byla to vlastně Pauline, kdo mu tak trochu zachránila život. Oplatilas mu to," usmál se Jack na svou přítelkyni. "Ale co s ním teď bude? Co když po něm lidé znovu půjdou?" zeptala se Pauline. "Když to zkusí, ochráníme ho. Ochráníme všechny kryptidy, a nakonec i celou tuto planetu," řekl na to Jack. "Na to se napijeme. Koupil jsem dobré burgundské," vyhrkl Pierre, prudce vstal z pohovky a už běžel k ledničce... Na zasněženém svahu uprostřed Himálajského pohoří stál smutně Yetti a hleděl do dálky. Kdo ví, co se odehrávalo v jeho hlavě. Ale rozhodně to nebylo nic zlého. Snad vzpomínání otupilo na chvíli jeho mysl. Příšerně se vylekal, když kousek od něj dopadlo do sněhu něco velkého. Většího, než byl on. A pak, nalevo od něj, dopadl další velký předmět. Před ním i za ním stáli už velcí, dvounozí plecháči. Roboti X-77, vyslaní Deylinem Nietem, bizarním mužem z podvodní budovy v Nikaragui, si přišli pro trofej, kterou Gregory Martin už nikdy nezíská. Yetti, chycený do sítě, a uspaný několika šipkami, vystřelenými z hlavní na rukou velkých strojů, v hrůze řval, a jediné, co si přál, bylo, aby jej znovu zachránili. Ti, kteří ho zachránili včera. Ale tentokrát se věci měly odehrát úplně jinak...

Co hodlá Nieto udělat s Yettim? Setkají se ještě Lovci kryptidů se sněžným mužem? A jak bude vypadat budoucnost naší planety? Válka pokračuje...

Lovci kryptidů 2: Pauline a sněžný muž (4/5)

28. dubna 2018 v 10:58 | HAAS
V minulé části svedli Lovci kryptidů bitvu s týmem Gregoryho Martina. Dozvěděli se, kam Yetti odnesl Pauline. Té se již téměř podařilo opustit ledovou jeskyni, jakési Yettiho doupě. V poslední chvíli se však Yetti vrátil, vzal Pauline do jedné ze svých mohutných rukou a začal ji odnášet kamsi do neznáma. Pauline už jen z dálky viděla Cryptid Swift, ze kterého vystoupila pětice jejích kolegů... Co bude dál?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: PAULINE A SNĚŽNÝ MUŽ, ČÁST ČTVRTÁ:
Na svou velikost Yetti utíkal překvapivě rychle. Malé sněžné plató přeběhl v podstatě během několika desítek vteřin. Pak se zase začal škrábat na kamenitý svah. Netrvalo ani minutu, a obrovská sněžná opice byla na vrcholku. Všude tu bylo naprosté ticho. Pauline se cítila trochu zoufale, jelikož ji sněžný muž zbavil její jediné záchrany. "Pusť mě!" řekla mu. Doufala totiž, že sněžný muž bude reagovat na její hlas. Dosud v jeho přítomnosti nevydala ani hlásku, ale teď, když naň konečně promluvila, otočila se až komicky Yettiho hlava na krátkém krku. Vykulily se mu oči. Skoro jako by si pomyslel: "Ten tvor mluví!" Vydal ze sebe krátký, dunivý zvuk, mírně podobný šimpanzímu houkání. Když přitom na Pauline zadýchal, měla pocit, že omdlí. Pauline se mu snažila posunky naznačit, aby ji pustil, aby ji nechal jít. Ale Yetti zřejmě nerozumněl. I když si uvědomoval, že s ním ta mladá žena chce komunikovat, nedokázal pochopit, co přesně se mu snaží říci. Své sevření tedy neuvolnil a po chvíli, kdy si asi řekl, že snažit se jí porozumět nemá cenu, ji zase odnášel pryč. Skočil ze svahu, sjel po sněhu, a utíkal dál. Pauline si přála, aby to všechno konečně skončilo. Nejen, že ji Yetti držel až příliš pevně, byla jí také zima. Za chvíli si ale uvědomila, že to byla ta lepší část. Na vrcholku sněhem zasypaného svahu se objevilo několik postav. Tým Gregoryho Martina se vrátil do akce. I když bylo už z dálky poznat, že nejsou vybaveni puškami, nebyli tak úplně bezbranní. Pohled na sněžného muže nesoucí jejich předchozí zajatkyni je navíc dosti rozdivočel. Na Patersonův povel seběhli ze svahu. Paterson po Yettim vystřelil z uspávací pistole. Téměř jej trefil, ale mohutný lidoop včas uskočil, a tak se šipka rozbila o kus skály vystupující ze sněhu. Sněžný muž se svým nákladem upaloval, co mohl. Byl to tak zvláštní pohled; král Himálaje se svou obětí utíká před takřka neozbrojenými muži většinou britského původu. Vyhnul se ještě několika střelám, a pak se jim ztratil. Spolu s Pauline zmizel ve sněhové bouři. V nevlídném počasí Pauline vyčerpáním usnula. Když se probudila, byla stále v rukou mohutného lidoopa. Zrovna vkročil do další jeskyně. Pauline na něj opět promluvila, ale sněžný muž tentokrát nereagoval. Jeskyně to byla prostorná, a nebyli tu sami. Pauline byla velmi nemile překvapena, když spatřila tři další Yetti, jak k nim přicházejí. Sněžný muž postavil Pauline na nohy. Sotva se na nich držela. Trojice bestií ji nepříjemně očichávala. Vydávali ze svých hrdel velice podivné zvuky. O něčem se spolu dohadovali. Být v kruhu čtyř dvoumetrových lidoopů se tedy Pauline rozhodně nelíbilo. Když ten, který ji přinesl, smutně poodešel, snad proto, že mu jeho rodina nedovolila si podivného zlatovlasého tvora nechat, využila Pauline příležitosti a dala se na útěk. Vyběhla z jeskyně. Ke všemu překvapení se do jejího pronásledování dala všechna čtyři zvířata. Rozesmutnělý sněžný muž běžel těsně za ní a chňapal po ní rukama. Natahoval ruce, už se jí skoro dotýkal prsty, Pauline zrychlila, což ve sněhu nebylo zrovna nejjednodušší, ale Yetti zrychlil též, a už ji skoro měl, když tu náhle proletěl nad nimi Cryptid Swift a všechny ty sněžné muže pořádně vyděsil, a donutil je, aby se stáli zpátky do jeskyně, zatímco Pauline, zcela vyčerpaná, zůstala stát jako solný sloup a jen pozorovala, jak Cryptid Swift krouží po obloze, a jakmile piloti nalezli bezpečné místo k přistání, rozběhla se proti stroji, z něhož pak vystoupili Jack s Pierrem. Po nějakých těch slzách z opětovného shledání seděla Pauline zpátky v Cryptid Swiftu a vyprávěla svým druhům příběh, kterému nedokázali uvěřit...


Z okýnka Cryptid Swiftu pak měli možnost sledovat obrovského Yettiho, jak stojí na malé zasněžené plošince a nahlas řve. "Myslím, že se do mě zamiloval," řekla Pauline, "a křičí teď na Cryptid Swift, abyste mě mu vrátili." "Jen neboj, to se nestane," řekl jí na to Jack. "Lidi," vložil se do rozhovoru nejistým hlasem Fahad, "na termovizi je docela dost lidí. Tým Gregoryho Martina. A obávám se... Sakra, něco teplého letí směrem k nám!" Ozvala se pekelná rána. Cryptid Swift se začal točit ve vzduchu. "Dostali jsme to! Něčím nás trefili!!!" řval Fahad. "Rychle pryč!!!" vykřikl Pierre, popadl padák, obrátil se na Akihika a vykřikl: "Banzai!!!" Vyskočil. Ve vzduchu se marně snažil rozevřít padák. Nešlo to. Když už začal hystericky křičet, zatímco se prudce blížil k ostrému hornatému vrcholku, konečně se padák otevřel, a Pierre nakonec v pořádku přistál. Chytal se za čelo, když zpozoroval, že ho nikdo nenásledoval. Cryptid Swift byl odsouzen ke zkáze. Alespoň podle něj. K zemi střemhlav letící letoun se totiž "zastavil ve vzduchu". Z jeho zadní části se vysunuly mechanické ruce, které začaly opravovat obrovskou díru, kterou do letounu udělala nějaká zbraň. Pak Cryptid Swift zamířil prudce k zemi, ale kryt vrcholky hor poklidně přistál. "To, co jsi udělal, nebylo nutné, Pierre. Ale byl to ukázkový příklad toho, co má Lovec kryptidů udělat v situaci, kdy mu jde o život. To jo," řekl mu Jack. "Ehm... Díky, kámo," pousmál se Pierre. "Myslím, že Gregory Martin si teď myslí, že nás odrovnal. Že Cryptid Swift spadl a my jsme mrtví. Půjde po Yettim, které se tak hezky vystavil na tom plató. Musíme to zvíře zachránit, jasné? Protože zachránilo život Pauline; bez něj by zůstala zajatkyní těch darebáků!" zavelel Jack...

Podaří se Lovcům kryptidů zabránit Gregorymu Martinovi v tom, aby Yettiho zabil nebo odchytil? Pokračování v poslední části dílu Pauline a sněžný muž...

Lovci kryptidů 2: Pauline a sněžný muž (3/5)

21. dubna 2018 v 9:42 | HAAS
V minulé části tohoto dílu přežili Lovci kryptidů bitku s Yettim, sněžným mužem. Sice je to stálo drobná zranění, ale konečně se pak vydali hledat Pauline, kterou odvedl tým Gregoryho Martina. Zatímco však Lovci kryptidů prolétají nad Himálajemi ve snaze zachytit tepelný obraz lidí, kteří drží Jackovu přítelkyni, dochází v Martinově táboře k dramatu. Pauline utíká, a poté, co dostává ránu do hlavy po pádu ze zasněženého srázu, ji unáší sněžný muž. Probouzí se uprostřed ledové jeskyně v jakémsi podzemním bludišti... Co bude dál?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: PAULINE A SNĚŽNÝ MUŽ, ČÁST TŘETÍ:
Pauline se neodvažovala ani pohnout. Cítila, že krev jí už z čela neteče. Když trochu pohnula obličejovými svaly, ucítila, že má na čele velký strup. Alespoň jí nehrozilo, že vykrvácí. Teprve, když se čela jemně dotkla, ucítila, že má na něm položen jakýsi lístek. Opatrně ho chytila a zmáčkla ho v dlani. V tu chvíli k ní Yetti rychlým krokem přistoupil a nemotorně ji chytil za ruku. Položil jí dlaň zpátky na čelo, a teprve když lístek pustila, pustil i její ruku. Pauline toto chování zprvu trochu vystrašilo, ovšem brzy si uvědomila, že Yetti jí nehodlá ublížit. Bylo to tak zvláštní. Tak podivné, chlupaté, dvoumetrové zvíře, jež je vlastně lidoopem, jí, jak se zdá, zachránilo život. Ačkoliv k pocitu bezpečí měla Pauline daleko, uklidnilo jí, že ji tato nestvůra odnesla z bitevního pole; vždyť poté, co se po pádu tak poranila, ji mohl Paterson nebo kdokoliv jiný prostě odstřelit. Pauline si sedla na plochém balvanu, na který ji před několika hodinami Yetti položil. Teprve teď ucítila, jak moc je jí zima. Prostředí ledové jeskyně tomu jistě také nahrávalo. Yetti si jí stále tak podivně prohlížel; chvílemi si říkala, že se do ní snad zamiloval, jindy měla pocit, že se na ní dívá jako na budoucí večeři. V jeskyni byli jen sami dva, Yetti zde neměl prakticky nic, nebyly tu žádné zbraně, žádné nástroje... I když se snažila pomýšlet jen a jen na útěk, zvědavě si jeskyni prohlížela a snažila se přijít na to, proč se Yetti vydal zrovna sem. Je to snad jeho doupě? A jak vlastně v těchto horách přežívá? A kde jsou ostatní zástupci jeho druhu? Zvláště ta poslední myšlenka Pauline trochu děsila. Pokud má věřit alespoň jednomu zvířeti, jehož zajatcem se chtě nechtě stala, jak se k ní budou chovat ostatní? Když se postavila, sněžný muž k ní opět přistoupil. Gestem mu naznačila, že ten lístek, který jí položil na čelo, nechce. Zahodila ho. Yetti ho zvedl ze země. Bylo překvapivé, jak svými tlustými prsty lístek jemně držel. Prohlížel si ho a pak ho také zahodil. Zdálo se, že by s ním Pauline mohla komunikovat. V tuto chvíli ji už definitivně opustil pocit strachu... Venku nastalo ráno. V táboře Gregoryho Martina to vřelo přípravami. Stany byly strženy, pušky byly navlečeny na ramena, uši byly připraveny poslouchat rozkazy. "Tak fajn," řekl Gregory Martin, který se zdál být po ránu vrásčitější než včera večer, "jestli jste ze svahu vážně viděli velkého chlupáče, jak Jetkinsovou odnáší do nějaké jeskyně, kam ostatně mířily i jeho stopy, musíme ho najít!" Všichni lovci zakřičeli na souhlas. Mnozí přitom zdvihali své pušky. "Lovce kryptidů, pokud tedy ještě žijí, a pokud nás najdou, vyřídíme později. A kdybychom náhodou Jetkinsovou našli, jako že by ještě nebyla mrtvá, tak jí odstřelím - já sám, jasné?!" pokračoval Martin. Více křiku a více pušek zvednutých nad hlavou znamenalo jasný souhlas. Výprava se dala do pochodu. A pak náhle cosi nad jejich hlavami prosvištělo. Cryptid Swift! Lovci kryptidů našli Martinovu expedici. Z letounu spadla malá kulička. Dopadla mezi překvapené mužstvo. Hned po dopadu se z ní vysunuly jakési čtyři ručičiky, které se ještě poté mechanicky rozevřely. Neozvala se jediná hláska. Kulička vybuchla! Martin se o chvíli později zvedal ze země s popálenou bundou. Sníh, který mu napadal za krk, ho nepříjemně studil. Na malé plošině kousek odsud právě přistával Cryptid Swift. Lovci kryptidů, kteří vyběhli ven ve svých speciálních zimních bundách, působili na Martina děsivým dojmem. Popadl svou pušku, třebaže byla její hlaveň zčernalá nenadálým malým výbuchem, a zamířil na Jacka Owena, utíkajícího v popředí týmu. Jenže Jack vytasil svou laserovou pistoli, vystřelil, a hlaveň pušky se rozletěla na tisíce kousíčků. To kopnutí, které pak Martin schytal do hlavy, bylo pořádně bolestivé. Přetočil se na záda, hned poté jej však Jack prudce zvedl ze země, a zatímco jej držel pod krkem, ptal se ho na Pauline. Martin odpovídal, že neví, kde je. Jack s ním flákl o zem. Ostatní muži Gregoryho Martina byli na mušce Fahada, Pierra a Rogera. Akihiko přistoupil k Martinovi a přiložil mu ke krku šuriken. "Pamatuješ na tohle? Mrzí mě, že tě nedávno v Basingstoke netrefil," zašeptal mu Akihiko do ucha. "Martine," řekl přísně Jack a přistoupil k němu, "kde je Pauline? Přežiješ to, jestli nám řekneš, co jste s ní udělali!" "Utekla," odpověděl pravdivě Gregory, "spadla ze svahu a potom jí odnesl Yetti. Nebyl jsem u toho, ale tvrdí to mí chlapi." Jack gestem naznačil Akihikovi, aby šuriken odložil. "Kam ji odnesl?" zeptal se Martina. "Tam, kde ho zastřelíme," odpověděl drze lovec, a kopl Jacka mezi nohy. Jenže to nebylo dobré kopnutí. Jack totiž včas zachytil jeho nohu. Stačil mu jediný pohyb, a Martin ležel tak o dva metry dál a pomalu sjížděl po mokrém sněhu z příkrého svahu. Jack k němu opět přiběhl, chytil ho za kapuci bundy a postavil na nohy. "Kde je to místo? Vybal to, dělej!!!" zařval na něj. "Malá jeskyně támhle... Prý tam spolu odešli randit..." odpověděl spěšně Martin. Jack ho ještě jednou položil k zemi mocnou ranou pěstí a pak nakázal svým kolegům, aby lasery rozstříleli všechny pušky lovců. Proběhlo to tak rychle, že nikdo nestačil vystřelit kulku. Pak však náhle Seth vyhodil z kapsy také jakousi malou hračičku, jakýsi čip, který se přilepil na Fahadovu bundu. Fahad bundu hbitě sundal a odhodil. Explodovala ve vzduchu. Roger chytil Setha za krk a položil ho na zem. "Zase bys rád, aby něco explodovalo? Něco ti řeknu, naše základna, kterou jsi odpálil, je už v pohodě... Štve tě to?" zeptal se ho Roger. Hned nato dostal bolestivou ránu do hlavy malým žezlem. Postavil se mu totiž Paterson. "Ne že bych tě rád zachraňoval," řekl Sethovi, "ale přece jen máme společné nepřátele." "Jsem rád, že nás vidíš jako své nepřátele," sdělil mu Akihiko, jakmile jej chytil zezadu za ruce a provekl jimi svou kovovou tyč. Dostal sice kopanec do holeně, ale nijak mu to nevadilo. Natlačil Patersona na kus skály vyčnívající ze sněhu. Paterson včas natáhl nohy a od skály se odrazil. Přitiskl zády Akihika k zemi. Akihiko zvedl ruce, a tedy i svou kovovou tyč, a držel Patersona nad sebou. Ten pustil žezlo, které dopadlo na Akihikovo břicho. Japonský hrdina začal kašlat. Odhodil Patersona i se svou železnou tyčí na stranu. "Chceš bojovat, šikmooký?" usmál se ďábelsky Paterson. "Rasisto," odpověděl Akihiko, když ve skoku Patersona kopl od obličeje. Paterson zvedl ze sněhu žezlo a chystal se ho vyhodit na Akihika, zrovna zvedajícího ze země svou tyč. Dostal však pořádnou ránu laserem a omdlel. Akihiko se nechápavě podíval na Jacka. "Na tohle nemáme čas, kámo! Letíme zachránit Pauline!!!" zvolal na svého přítele. Akihiko výjimečně souhlasil...


Pauline nevěděla, jak dlouho jen tak postávala v ledové jeskyni. Sněžný muž chodil sem a tam, ale pořád se na ní díval. Možná měla na chvíli pocit, že je tu v relativním bezpečí, ovšem teď jí připadalo, že se Yetti chová jako vězeňský hlídač. Teprve po nějaké době se prostě sebral a z jeskyně odešel. Zmizel v úzkém tunelu, jenž do ní vedl. Pauline zde osaměla. Až teď si uvědomila, jak strašně to zvíře zapáchá. Když totiž odešlo, zdál se jí tu vzduch mnohem čistší... Okamžitě začala vymýšlet způsob, jak odsud zmizet. Bohužel do jeskyně nevedla jiná cesta, než ta, kterou právě Yetti odešel. Nebyla vybavena žádnou zbraní, a žádný z těch kamenů na zemi nebyl vhodný k použití v obraně. Pauline se tedy jen tak, na vlastní pěst a beze zbraní, vydala do tunelu. Byla zde tma. Ledové krystaly sice část tunelu osvětlovaly, ale jeho druhá polovina už byla jen černočerná. Zdálo se, že v něm nic není. Když Pauline narazila na stěnu tunelu, skoro se vylekala. O to více ji překvapilo, co na té stěně bylo. Po hmatu poznala, že bylo do stěny něco vyryto... Že by do ní něco vyryl Yetti? Anebo nějaká jeho předchozí oběť z řad lidí? To ji vyděsilo. Držela se stěny, která se tak podivně zatáčela... A pokračovala dál... Tunel se zdál být nekonečným. A pak, když konečně uviděla denní světlo kdesi v dálce, čekal ji další šok. Spatřila totiž, že k ní sněžný muž opět přichází. Vypadal tak ustaraně. Rychle ji zvedl a vyběhl s ní ven z jeskyně. Pauline, která se nejprve bála, že jí hodlá ublížit jako uprchlému trestanci, náhle spatřila, proč je tak zděšený. Někam si ji odnášel, nechtěl ji ztratit. Na plató zrovna přistával Cryptid Swift. Yetti šplhal po ostrých skalních výstupcích, pokrytých klouzavým sněhem, zatímco jednou rukou mocně držel Pauline. Ta volala na Jacka a Pierra, kteří zrovna vystoupili z letounu. Ale byli daleko, tak hrozně daleko... Nešlo ji slyšet... Nikdo nic neviděl... Až potom, v poslední chvíli, viděla Pauline, jak někdo z těch chlápků, nejpravděpodobněji šedovlasý Roger, zvedá dalekohled a hledí na ně. Pak začal plácat Jacka po ramenou a předával mu dalekohled. V tu chvíli udělal Yetti skok a sletěl ze druhé strany srázu. Jeho mohutné nohy sloužily jako lyže; pár desítek metrů takhle ujel po sněhu, než se dal do šíleně rychlého běhu. Pauline nevěděla, kam jí unáší, ale přála si, aby ji Lovci kryptidů konečně našli...

Jaké záměry má s Pauline podivně se chovající Yetti? A co hodlají udělat Gregory Martin a jeho muži? Bylo by bláhové myslet si, že malou bitkou a zničením jejich pušek tento konflikt končí... Oni se ještě vrátí, a vrátí se brzy! Pokračování příště...

Lovci kryptidů 2: Pauline a sněžný muž (2/5)

15. dubna 2018 v 11:04 | HAAS
Z minulé části víte, že se Lovci kryptidů vypravili do Himálaje, kde Gregory Martin a jeho střelecký tým pátrají po Yettim. Jsou mu na stopě, a jsou blízko... Lovci kryptidů přiletěli na střechu světa ve svém novém letounu Cryptid Swift, ale hned museli čelit nebezpečí ze strany sněhové bouře a laviny, která se strhla poté, co to Jack laserem příliš napálil do sněhem pokrytého svahu. Podařilo mu vyprostit se ze sněhu, stejně jako Pierrovi, Rogerovi, Akihikovi a Fahadovi. Pauline však byla odvedena Martinovým týmem... Na cestě zpět k Cryptid Swiftu čeká naše přátele překvapení. Někdo si ho prohlíží. A ten někdo je samotný sněžný muž...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: PAULINE A SNĚŽNÝ MUŽ, ČÁST DRUHÁ:
Velká dvounohá bestie ze sebe vydala hrozný skřek. Její teplý dech se rozplynul v záři světlic. Nemotorným, ale rychlým krokem se sněžný muž rozpohyboval proti pětici Lovců kryptidů. Jack popadl laserovou pistoli a střelil do sněhu přímo před ním. Sníh vyletěl do vzduchu a běžícího lidoopa, měřícího přibližně dva metry na výšku, zasáhl do obličeje. V šoku se zvíře zastavilo, zařvalo a otřepalo se. "Hlavně nestřílejte na něj! Nesmíme mu ublížit!" zvolal na ostatní Jack. Vystrašený Yetti zvedl ze sněhu kámen a hodil ho přímo na Jacka. Ten nestačil ani zareagovat, ve tmě navíc kámen takřka neviděl. Dostal ránu do hlavy. Obličejem spadl do sněhu. Pierre zopakoval Jackův pokus, jak Yettiho odrazit. Napálil to do sněhu přímo před lidoopem, takže sněhová sprška znovu pokropila jeho obličej. Házeje rukama ze strany na stranu, běžel teď nestvůrný huňáč proti němu. Pierre se otočil a dal se na útěk. Klopýtl. Spadl na zem a ucítil, jak ho huňatá dlaň drží za hlavu a tiskne. Překvapením vykřikl. Nemusel však volat o pomoc. Roger vystřelil po zvířeti ze síťové pistole. Síť se omotala Yettimu kolem nohou. Také upadl. Přitom pustil Pierra, který se vyděšeně běžel schovat za záda svých kolegů. Ve vteřině pak Yetti síť přetrhl mohutnýma rukama, naposledy, skoro až hystericky zařval, a překvapivou rychlostí seběhl ze svahu, a zmizel kdesi v té tiché temnotě Himálaje... Když se Jack probudil, ležel s obvázanou hlavou na lůžku v Cryptid Swiftu. Akihiko byl u kniplu. Pierre seděl vedle Jacka. "Ten obvaz jsem ti dal já," pochlubil se Pierre. Jack se jen usmál. Byl tak rád, že je Pierre zase v pořádku po tom všem, co se stalo. Po všech těch nepříjemnostech se sérem agresivity... Akihiko zrovna leštil svou železnou tyč, zatímco po očku pozoroval monitor s tepelným obrazem okolí a čas od času pomáhal automatickému pilotovi řídit. "Ten Yetti... Byl docela zuřivý, nemyslíš? Dokonce víc než ty," rýpl si do něj Fahad. Akihiko nepohnul jediným svalem v obličeji. "Kdysi žil v Tokiu chlápek, který si říkal Yetti. Byla to dost divná přezdívka. Oblékal se za bílou gorilu a o půlnoci lezl do příbytků lidí, kteří si znepřátelili některé chlapy z podsvětí," rozpovídal se jen tak. "A pak odletěl do Himálaje, že? A začal tady žít a děsit lidi..." zasmál se Roger. "Ne," otočil se na něj Akihiko, "zabil jsem ho." "Je někdo, koho jsi nezabil?" zazíval Fahad. "To je dost tupá otázka, ne?" odpověděl otázkou Akihiko a znovu si hleděl leštění tyče. "Víš, co mě zajímá, kámo? Proč jsi v poslední době takový... Drsný... Ne že bys nikdy nebyl, ale..." "To je moje věc. Nech mě jednat tak, jak mi říká srdce." Konečně za nimi přišel Jack. "Objevili jste už tábor Gregoryho Martina?" zeptal se. "Zatím ne. Ale počítám, že do rána ho najdem," odpověděl Akihiko... Zatímco Cryptid Swift prolétal nad horami, seděli kolem ohně v malém táboře, složeném z teplých stanů, zabijáci kryptidů. Pušky měli u sebe pro případ, že by se zde objevilo něco, co by se dalo zastřelit. Muž, který seděl nejblíže ohni, a i přes tu hroznou zimu byl pouze v tílku, byl Paterson. Kousek od něj seděl Seth. Dva poskoci Gregoryho Martina, kteří si jen málokdy měli co říct. Nepřátelství mezi nimi žhnulo i když byli na stejné straně. Martin zde nebyl. Právě totiž vcházel do stanu, u kterého seděla hlídka. "Jste v pořádku, slečno Jetkinsová?" zeptal se Pauline, která byla jejich zajatcem. "Ne, to teda nejsem. Nebaví mě to tu," odpověděla mu. "Tak to je mi líto," řekl v rychlosti Martin a otočil se, "ale musíte tu zůstat. Víte, co se stane. Dokud budete tady, budou vás vaši hledat. A až vás najdou, uděláme s nimi krátký proces." Pak odešel ze stanu. Pauline chtěla něco popadnout a hodit to na něj, jenže ve stanu nic nebylo. Navíc jí byla zima. Měla na sobě pouze černou uniformu Lovců kryptidů, nikoliv bundu se speciálním zabudovaným zařízením na ohřívání. Tu jí totiž Martin vzal. Pauline si matně vzpomínala na to, jak ji Martinovi lidé vytáhli z laviny. Nejdříve jim byla vděčná za záchranu života, protože měla pocit, že se ze sněhu nikdy nedostane. Vzpomínala, jak se snažila sníh nad sebou prosekat rukojetí laserové pistole. Z nějakého důvodu totiž zbraň přestala střílet. Jediná laserová střela ji mohla osvobodit, a ona ji přesto nemohla použít... Pak ji odvedli sem. Nikdo jí nic neřekl. Prostě ji zavřeli do stanu, Martin jí slíbil, že se jí nic nestane, ale že na ni chce "nalákat" ostatní Lovce kryptidů, své nepřátele, a to bylo vše. Přemýšlela, jak odsud utéct. Že venku planul oheň, to poznala. Stín jediné hlídky viděla na stěně stanu. Neměla u sebe nic. Žádnou zbraň. Ale utéct ze stanu přece není tak těžké, ne? Stačí odepnout zip. Dlouho jí netrvalo, než se k tomu odhodlala. Vypálila ven ze stanu jako střela, kopnutím omráčila hlídku a vzala do ruky pušku. První vstal od ohně Paterson. Zamířil na Pauline pistolí a zmáčkl kohoutek. Pálil neskutečně zběsile. Puška vyletěla Pauline z ruky. Střely probily stan skrz na skrz. Paterson, Seth a ostatní se dali do běhu. Pauline zmizela v temnotě, ale slyšela, že za ní běží spousta ozbrojenců...


Proklínala se za to, že pustila tu pušku. Hlaveň byla sice prostřílena, ale pořád měla k dispozici pažbu, kterou by mohla nějakému tomu darebákovi spravit výraz v obličeji. Orientovat se tu ve tmě nebylo složité. Všude byl sníh, všechny svahy byly vidět... Pauline na jeden vyběhla. Sníh létal do vzduchu kolem ní, to jak do něj létala jedna kulka za druhou. Pauline překonala svah a sjela z něj po druhé straně. Přitom se však její noha zachytila o nějaký skalní výstupek, trčící ze sněhu. Ve vzduchu se dvakrát přetočila a pak těžce padla do sněhu na malém plató. Když se zvedla, uviděla na sněhu krev. Cítila, jak jí krev srčí z čela. Dopadla na malý kamenný hrot. Šíleně ji zabolela hlava. Přiložila si rukavici na čelo a snažila se zastavit krvácení. Hned nato se snažila doplazit se k malé skalní puklině. Byla tak blízko, a Pauline, vyčerpaná útěkem i krvácením, se k ní přesto nemohla dostat. A pak se náhle velice vylekala. Uslyšela, jak sníh za ní rychle křupe. Něco se blížilo. Ten dech, byl takový zvláštní, jako dech velké, utíkající opice. Chtěla vykřiknout, když jí v rychlosti něco zvedlo za nohy a v běhu táhlo hlavou dolů. Jenže na výkřik už neměla dost síly. Za chvíli byla všude tma. Ten tvor ji odnesl do malé jeskyňky, kde se chtěla před Martinovými ozbrojenci schovat. Docela prudce dopadla na zem. Huňáč s ní rozhodně nezacházel nijak pěkně. Třásla se zimou i strachem a nevěděla, kde teď je. Nepochybovala o tom, že ji zachránil a zároveň unesl Yetti. Chvíli naslouchala okolí. Zdálo se jí, že tu není. Neslyšela jeho dech. Neslyšela jeho kroky. Pokusila se zvednout. A pak zase dopadla na zem. Prudce totiž narazila na strop jeskyně. Byl velmi nízký. Pauline upadla do bezvědomí. Teprve teď se vrátil sněžný muž. Ve tmě asi dobře viděl. Zvedl Pauline a odnášel ji hluboko do spletitého bludiště chodeb. Kdo ví, z jakého důvodu tak učinil. Položil ji na plochý kámen v poněkud prostornější komoře. Pauline nevěděla, jak dlouho byla v bezvědomí. Ale když se probudila, úlekem div nedostala infarkt. Ležela v ledové jeskyni plné zářivých rampouchů, a ta strašná tvář sněžného muže na ni hleděla a prohlížela si ji. Bylo to velice děsivé...

Podaří se zachránit Pauline ze zajetí Yettiho? Jak dopadne boj mezi Lovci kryptidů a Gregorym Martinem? Pokračování příště...

Lovci kryptidů 2: Pauline a sněžný muž (1/5)

14. dubna 2018 v 9:54 | HAAS
Po celém světě žijí tajemná zvířata nazývaná kryptidi. Ještě donedávna byli lidstvu prakticky neznámí, a existovalo jen málo lidí, včetně Lovců kryptidů, kteří se jimi zabývali. Nyní jsou kryptidi na pozadí války mezi několika skupinami lidí, z nichž každá má s nimi vlastní záměr. Lovci kryptidů stojí před obtížným úkolem zachránit naši planetu před těmi, kdo chtějí kryptidy využít jako biologické zbraně. Takovými osobami jsou Deylin Nieto a Claude Ngoy, z nichž každý už má svou vlastní armádu kryptidů i zásobu všemožných technologických vymožeností. V neposlední řadě je tu Gregory Martin, zabiják kryptidů, jenž nevidí tato zvířata jako nic jiného než vycpané trofeje... Z minulé části víte, že Martinova základna v Basingstoke byla vyklizena poté, co Jack mluvil s Haroldem Maysonem a přesvědčil ho, že odlov kryptidů v Británii není dobrý nápad. Jenže Gregory se nehodlá vzdát... Další místo, kde se s ním Lovci kryptidů utkají, bude dosti vzdálené. A mrazivé...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: PAULINE A SNĚŽNÝ MUŽ, ČÁST PRVNÍ:
Nastal příjemný, teplý, dubnový večer. Setmělo se. Dveře nově vystavěné základny Lovců kryptidů se zavřely. Šestice odvážlivců, které pro jejich neuvěřitelné činy oslavuje celý svět, se procházela po chodbě v přízemí budovy. "Ta nová základna vypadá ještě líp než ta, která vybuchla," poznamenal Pierre. "Také si myslím," pokýval hlavou Jack, "navíc je technologicky mnohem vyspělejší. Nelíbilo se vám tahat za kliku, když jste chtěli vejít do pokoje? Naši technici našli řešení." Jack jednoduše stiskl tlačítko vedle dveří, které se samy otevřely. Doslova se rozdělily na dvě poloviny, a každá byla mechanicky vtažena do prostoru ve zdi. Lovci kryptidů si sedli kolem stolu ve své nové společné pracovně. "Tady se budeme radit o tom, jak zastavit Nieta a tak dále?" zeptal se Fahad a jako vždy si hned natáhl nohy na stůl. "Mnohem víc, než to," usmál se Jack. Stiskl cuplík, který se nacházel na stole, přímo před ním, a uprostřed stolu se odsunul malý kryt. Pod ním se nacházel promítač. Okamžitě začal promítat velký obraz všech novinek ohledně pozorování kryptidů a dalších podivných událostí. "Tohle byl Akihikův nápad. Díky, kámo," řekl ještě Jack. Pak vzal do ruky ovladač a s jeho pomocí projížděl nejrůznější zprávy. "Člověku jde z toho hlava kolem... Dvounozí ještěři v Arizoně... Nové pozorování Burronjora v Austrálii... Údajné spatření mláděte Lochneské příšery... Nepotvrzeno... Velká ploutev vyčnívající z arktického oceánu... Hm, to bude asi nějaká velryba... Co tu ještě máme... Pozorování sněžného muže v Himálaji. Včera..." komentoval vše Jack, zatímco zkoumal zprávy. "Expedice mířící do Nepálu s cílem najít sněžného muže," řekl Jack, když si přečetl více, "to je zvláštní. Vidíte tu fotku?" Akihiko přišel k Jackovi a mocně mu vytrhl ovladač z ruky. Jack se na něj trochu nechápavě podíval. "Hele, pane zuřivče, nemohl byste se naučit trochu chovat?" vyjel na něj Pierre. "To je v pohodě, Pierre. Nech ho. Akihiko je lepší pozorovatel než my všichni dohromady." Akihiko přiblížil obličej muže stojícího v popředí celé výpravy. Všichni vydechli s nepříjemným pocitem. "Mrzí mě, že jsem ho tehdy nezabil. Že se mi to nepovedlo..." zaskřípal zuby Akihiko. V místnosti zavládlo ticho... Druhého dne ráno stanuli všichni Lovci kryptidů ve velké přistavené místnosti, připomínající garáž. Obdivovali poslední a tolik důležitý doplněk výbavy Lovců kryptidů. Obrovský, moderní letoun pojmenovaný Cryptid Swift se zde nádherně vyjímal. Stačilo zmáčknout další tlačítko na dalším ovladači, a střecha garáže se odsunula. "Vítejte na palubě, dámo a pánové," usmál se Jack, "tenhle letoun navrhl jeden můj přítel z Irska. Možná se budete divit, jak rychle poletíme." "Kam se Nieto hrabe s tou svou létající kostkou..." poznamenal Pierre, zatímco žvýkal žvýkačku. Letoun vyletěl vertikálně do vzduchu a pak se prudce rozletěl. "Takže letíme do Himálaje, jo? Na střechu světa?" zeptal se Pierre a dal si další žvýkačku. "Přesně tak. Nepochybuji o tom, že Yetti nebo-li sněžný muž skutečně existuje. A když je mu na stopě nejlepší zabiják kryptidů na světě, tedy Gregory Martin, nevěstí to nic dobrého," odpověděl Jack, zatímco seděl u kniplu, kterým však nemusel pohybovat, neboť letoun byl řízen automaticky. Kolik hodin uběhlo, než Cryptid Swift přistál na malé kamenité ploše poblíž jakési vysokohorské nepálské vesničky, to je vcelku jedno. Místní se velice podivovali, když uviděli šest suverénně si vykračujících lidí různých národností v černých spandexových oblecích a s laserovými pistolemi připnutými na pásku, v případě Akihika s doplňkem vysunovací kovové tyče, jak se pohybují směrem k nim. Vyptávali se na Gregoryho Martina, který zde měl se svými muži být před několika dny. Brzy se dozvěděli, o čem vlastně nepálské noviny, jejichž digitální verzi s textem přeloženým do angličtiny, si Jack včera večer prohlížel, psaly. A byli nasměrováni tam, kam se Martin vydal. Přímo do hor. Na otázky, zda Yetti v této oblasti žije, odpovídali všichni jen, že ano. Někteří s hrůzou vydechovali: "Migö..." a nechtěli o něm mluvit... Jak lehké teď bylo v takové nehostinné oblasti cestovat s pomocí Cryptid Swift. Letoun se proháněl syrovým horským vzduchem. Pierre jásal, když spatřil z dálky Mount Everest, a aby to oslavil, dal si dnes už třetí žvýkačku. Na monitoru se Jackovi a Pauline, stále sedícím u řízení letounu, objevoval tepelný obraz okolí. V horách bylo více živočichů, než by člověk tušil. Zvláště jeřábi prolétající nad vysokým horstvem byli zajímaví k pozorování. Pak konečně objevili Lovci kryptidů Gregoryho Martina. Skupina červených teček pohybující se po jinak fialovém prostředí (na termovizi) doslova bila do očí. Cryptid Swift přistál asi tak dva kilometry od místa, kudy se Martin a jeho expedice pohybovali. "Varování," ozval se mechanický hlas zabudovaný v letounu, "počasí se venku zhoršilo o 52%." Jack vystoupil ven. Hned však zase vběhl dovnitř. Byl pokryt sněhem. "No, takhle to asi nepůjde. Naštěstí máme další super vybavení..." usmál se. Do deseti minut už sněhovou bouří kráčela šestice Lovců kryptidů oblečených v tlustých černých bundách. Hůlky zabodávali do sněhu, aby se v něm udrželi. Hrozilo, že by je silný vítr strhl. Byl to náročný pochod. Ovšem Jack byl přesvědčen, že překvapit Martina ze zálohy bude úplně nejlepší, než se na něj snést z letounu. V tom strašném mrazu se před nimi cosi mihlo. Jakýsi stín se vynořil z nepřeberného množství sněhových vloček, se kterými si vichr pohrával jako s útržky papíru, a pak zase zmizel. Dunivý, ale vichrem zkreslený řev prostupoval do morků kostí. "To je náš Yetti!" informoval ostatní Jack. Po pár stovkách metrů chůze bouře ustala. V čerstvé sněhové pokrývce byly otisknuty stopy mohutného lidoopa. Jack si nasadil brýle s termovizí. "Dolů!!!" zařval.


Nezbývalo, než ho poslechnout. Z horského svahu se začala ozývat střelba. Za vysokými kamenitými výstupky stáli zabijáci kryptidů a pálili po Jackově týmu ve snaze všechny rychle postřílet. Ale nemohli se trefit, ne na takovou dálku. Jakmile střelba ustala, skupina střelců začala sbíhat ze svahu. Jack vytasil laserovou pistoli a poslal jim pořádnou ránu. Tak silnou, že se strhla lavina... Na chvíli nastalo příšerné ticho. Lavina smetla vše. I Lovci kryptidů byli pod ní pohřbeni. Když se Jack vyprostil ze sněhu, byla už všude tma. Byl skoro promrzlý na kost. Nevěděl, jak dlouho byl pod sněhem. Jen se třepal. "Sakra! Měl jsem jim říct, že si v bundě můžou zapnout automatické ohřívání... A sám jsem na to taky zapomněl..." zašeptal si pro sebe nesrozumitelně. Zmáčknutím tlačítka na hrudi si zapnul jakési "topení v bundě". Lehl si na sníh a nahlas vydechoval. "Hej!" ozvalo se z hlubiny pod ním velmi tlumeně. Za chvíli Jack vytáhl Pierra. "Kámo, cos to proved..." zasmál se Pierre. "Stiskni tlačítko na hrudi. Ohřeješ se. Co se stalo, stalo se, s tím už nic neuděláme. Hlavně, když najdeme ostatní. Pod sněhem lze slyšet všechno, co se děje na povrchu. Zkusíme tu dělat hluk, možná pak uslyšíme ostatní," řekl Jack. Netrvalo dlouho, a vytáhli Rogera, Fahada a nakonec i Akihika, kterému se však pod sněhem noha zaklesla mezi dvěma velkými balvany. Nohu měl lehce pohmožděnou, jinak byl však v pořádku. Po Pauline bohužel ani stopa... Nejprve byl Jack velmi optimistický. Ale když se po několika hodinách hledání začínalo zdát, že Pauline pád laviny nepřežila, začalo to s ním jaksi házet. Ve strachu o svou přítelkyni začal na ostatní křičet, aby hledali dál, rozkazoval jim všechno možné, pak plány zase měnil... A nic... A muži Gregory Martina, ti také zmizeli... Teprve v pozdních nočních hodinách zjistila zbývající pětka Lovců kryptidů, že valná většina těch chlápků je naživu. Někdo je vyhrabal ze sněhu. Svítili baterkami na stopy. Jack, kterému už mrzly slzy na tvářích, se náhle prudce zastavil. Posvítil velmi silnou světlicí na řadu stop, které se nacházely vedle velkých mužských otisků. "Tohle je Paulinina velikost... Uf..." oddechl si. Pierre ho na uklidnění poplácal po rameni. "Takže Pauline žije. Je s nima. Někam ji odvedli," dodal Jack. "Chlapi, vrátíme se do Cryptid Swift a najdeme je. Nevěřím tomu, že by Martin chtěl Pauline ublížit, ani ti jeho střelci nejsou žádná nebezpečná sebranka, která by jí něco udělala. Ale přesto si musíme pospíšit..." zavelel Jack. Pochod k letounu byl pomalý. Už žádná sněžná bouře, jen všude ta tma a ticho velehor... I když tam, u letounu, čekalo tým překvapení. Nějaký muž stál u Cryptid Swiftu a prohlížel si ho. Jack na něj zavolal. Muž se prudce otočil. Pierre a Fahad zvedli světlice a posvítili mu do obličeje... Ta bílá srst... Ty zelené oči... A jaká v nich byla hrůza... Strnulý sněžný muž pohlížel na pět chlápků a zatínal pěsti. Měl strach, ale i tak to vypadalo, že s nimi hodlá bojovat...

Zabije Gregory Martin Yettiho? Hrozí Pauline nějaké nebezpečí nebo ne? Uvidíte, v co se toto dobrodružství v Himálaji rozvine... Pokračování příště, s velkou pravděpodobností zítra...

Lovci kryptidů 2: Trofeje (4/4)

7. dubna 2018 v 10:19 | HAAS
V Británii to začíná vřít. Snad proto, aby se nemluvilo o jeho zkušenostech s drogami, zařídil nově zvolený premiér Harold Mayson legální lov kryptidů. Gregory Martin a jeho muži už dostali Black Shucka a Nessie, a oba je zabili. Ale Akihiko a Fahad hodlají proti Martinovi i nadále bojovat. Jack Owen se už vrátil z Gabonu a hodlá se setkat s premiérem a prodiskutovat s ním jeho kontroverzní kroky. Pierre a Kate našli místo, kde hodlá Nietův spolupracovník, doktor Brickell, získat krev Buckshawské příšery. Pierre bohužel dostal ránu uspávací šipkou. Je to poprvé, co má Brickell možnost prostudovat člověka, na kterém bylo vyzkoušeno velice nebezpečné sérum agresivity... Jak to celé dopadne?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: TROFEJE, ČÁST ČTVRTÁ:
V 10 Downing Street to vřelo. Všichni fotografovali britského premiéra Maysona, přicházejícího k mikrofonu. Něco oznámil. Pak se odmlčel, otočil se a odešel do vnitřku budovy. Byl následován několika muži, včetně Jacka. O chvíli později spolu konečně mluvili. Rozhovor běžel živě na BBC News. "Poslyšte, tohle nebyl dobrý nápad. Mí Lovci kryptidů už měli možnost vidět, jaké strašné věci váš nový zákon napáchal. Zmasakrovaná lochnesská příšera, ilegálně vytažená z jezera Loch Ness a přemístěná do Basingstoke. Zastřelený Black Shuck. Další z nás je na stopě mužům, kteří pasou po Buckshawské příšeře. Takhle to začíná. A víte, jak to skončí? Vystřílí se všichni kryptidi v Británii," řekl Jack. Mayson jen pokyvoval hlavou, pak něco řekl, ale nemělo to velký význam. Jackovi bylo jasné, že ho čeká dlouhé odpoledne. A stejně tak Rogerovi a Pauline, kteří rozhovor sledovali, obklopeni televizním štábem... "Kam ho odnášíte? Pierre!!!" křičela Kate. Pierre se náhle probral. "Sakra, dejte mu další dávku sedativ! Rychle! Ten chlap je jako časovaná bomba!!!" zařval Brickell. Pierre sebou trhl. Byl připoután k jakési kovové desce. Zakřičel a přetrhl provazy, které ho k ní vázaly. Seskočil z desky, jež se nacházela na malém pojízdném stolku. Kopl do hlavy prvního ozbrojence, kterého viděl. Okamžitě si všiml, že všichni ti chlápci se zbraněmi byli oblečeni úplně stejně, jako Nietovi střelci z podvodní budovy v Nikaragui. Když se otočil, uviděl velkou "kostku", ze které však vybíhala velká křídla. Nepochybně šlo o ten dopravní prostředek Nietova týmu, ve kterém Akihiko, Fahad a Roger ve Spojených arabských emirátech zabili Buckshawskou příšeru. Pierre měl zřejmě být přenesen dovnitř. Ale nepodařilo se. První chlap, který na něj zamířil pistolí, dostal ránu jako od mistra karate. Pierre se sám divil, jakou má sílu. Kosil jednoho za druhým. Když spatřil, že Brickell drží Kate za ruku a přikládá jí pistoli k hlavě, skoro až nadlidsky vyskočil, chytil Brickella za krk a oba tak povalil na zem. Brickell pustil ruku Kate. Ta se hned postavila. Jedna rána do hlavy, a Brickell byl v bezvědomí. Hned nato skočil Pierrovi na záda Black Spier. Zabodl mu do zad injekční stříkačku se sedativy. Kate zvedla ze země Brickellovu pistoli a trefila Black Spiera. Maskovaný mladík upadl na zem a chytil se za zraněné rameno. Pierre poklekl. Bylo mu špatně. "Nedali do mě další dávku, že ne?!" vydechoval skoro až hystericky. "Ne, neboj. Musíme odsud zmizet, Pierre. Rychle!" řekla mu Kate. Pierre se těžce postavil. "Krucinál," ozval se Brickell, "ty seš teda zvíře. Co jsme to z tebe udělali?" Hrozivě se usmíval. Z rozhovoru je vyrušilo zařvání. "Ovšem tohle je zvíře daleko nebezpečnější," pousmál se Brickell. Z lesa právě vyjelo auto, které za sebou táhlo síť. V ní byla Buckshawská příšera. Pierre chytil Brickella za krk a mocně ho přitiskl k zemi. "Co s ní uděláte?!" zařval mu do obličeje. Brickell neodpovídal. Pierre mu dal ránu pěstí, až úplně zkřivil jeho brýle. Rozběhl se proti síti. Někdo na něj zamířil puškou. V tu chvíli byl však odpálen laserem. Všichni ozbrojenci pohlédli na ten super bourák, který právě přijel. Byl to Cryptid Chaser. Z auta vyskočili Akihiko a Fahad. Začala krátká bitka. Jeden dostal ránu do obličeje kovovou tyčí, dalšímu po laserové ráně shořely vlasy. Jiný se válel po zemi a držel se za čelo, dalšímu někdo nakopl hýždě. Akihiko pak přiběhl k síti s Buckshawskou příšerou. Přetrhl jí pomocí diamantového nože. Mohutný vepřo-beran se pořádně naštval. "Ještě jedna maličkost," řekl Akihiko. Vytáhl z kapsy ovladač a zapnul kameru, která se nacházela na střeše Cryptid Chaseru... "Pane premiére, myslím, že je na čase ukázat vám všechno v praxi. Takováto je realita," řekl Jack. Na plac vstoupila Pauline a donesla mu tablet. Jack ukázal živý záznam premiérovi, a pak ho nařídil do kamery. "Takhle to vypadá, když jdou lidi po kryptidech. Napáchá se dost škody," pokračoval Jack... Nedaleko Manchesteru létal jeden ozbrojenec za druhým do vzduchu. Buckshawská příšera s nimi dělala krátký proces. Pak odběhla do lesa. "Konec dobrý, všechno dobré," řekl Fahad. "Hele," řekl ještě, "to je ten stroj, ve kterém jsme byli. Neměli bychom ho vyhodit do vzduchu?" "Klidně," zasupěl Akihiko. Jenže kostka už vzlétala. Dveře se zavíraly. "Leroyi," zvolal Brickell, ve kterého stál Black Spier s obvazem na rameni, "nezapomeň na to! Je z tebe bestie!" Kate přistoupila k Pierrovi a chytla ho za ruku. "Už je to v pohodě," uklidňovala ho. "Ne, není. Něco mi provedli. A já ani nevím, co."


Premiér vyšel ven. V 10 Downing Street to opět ožilo. "Měl jsem možnost sledovat, co se stane, když lidé zaútočí na kryptida. Jak nebezpečný ten kryptid je. Nyní jsem mluvil s velitelem Lovců kryptidů a bývalým předním zoologem Jackem Owenem. Přesvědčil mě, že když kryptidy necháme na pokoji, nehrozí nám od nich žádné nebezpečí. Zákon o lovu kryptidů tedy hodlám zrušit," řekl v krátkém projevu. Pak zmizel ze scény. Večer se Lovci kryptidů sešli na okraji Londýna, nedaleko stále opravované základny. Kate tu byla také. "Když si to shrneme, podařilo se nám zjistit, kde sídlí Gregory Martin a proč nechal odpálit naši základnu. Víme, co hrozného s kryptidy provádí... Ale co ta Buckshawská příšera?" mluvil Jack. "Myslím, že jí odebrali krev. I když jsme ji vysvobodili, naklonují ji," odpověděl Fahad. Do toho se vložil Roger: "Už víme, co Nieto provádí. A popravdě, asi všichni taky víme, co chystá." "Ale proč tohle provedli mě? Proč mám takovou velkou sílu? A proč když se rozzuřím, tak... Chápete, ne?" řekl Pierre. "Všechno zjistíme, Pierre. Ale to, že jsi se dostal na místo činu, za to ti děkujeme," odpověděl mu Jack. Další den ráno se Cryptid Chaser opět vydal do Basingstoke. Tentokrát z něj vystoupila kompletní šestka Lovců kryptidů; Jack, Pauline, Roger, Akihiko, Fahad a Pierre. Ke svému zklamání zjistili, že Martinova základna byla vyklizena. Nezbylo tu skoro nic. "Sakra!" řeklo jich několik najednou. Vyšli tedy ze starého skladiště. Mířili zpět k autu. "Kolik tu tedy máme darebů? Nieto, Ngoy, Martin... Jinak na Maysona bych čas od času taky pomýšlel jako na potenciálně nebezpečného politika... Co Sam Weber? Aj, promiň Pierre," mluvil Fahad. "Weber nežije," otočil se Jack k Pierrovi. Ten jako by ožil. "Pomstil... Jsem Sabine... I to, co provedli tobě. Rozstřílel jsem ho..." "Víš, co by řekla Sabine?" položil mu Pierre otázku a ukápla mu slza. "Tohles měl udělat. Dokážu si představit, jak by škemral o život, a ona by ho ještě kopla do hlavy." Oba se usmáli... Daleko, daleko odsud, procházela horským průsmykem expedice. Prudký vítr a sníh je bily do obličejů. Dunivé volání ozývalo se z hor jako skřek nějakých pohádkových příšer. "Jsme tady, Sethe," řekl muž, pochodující jako předek celé výpravy. Byl to Gregory Martin. Seth mu podal pušku. "Tak co, chlapi? Jste připraveni získat pro nás další trofej?" zasmál se. "Jasně!!!" ozvalo se z řad výpravy. "Tak si jdeme zastřílet..."

Na co se Gregory Martin chystá? Co provede Nieto? Bude Pierre v pořádku, nebo se mu opět přihodí něco zlého? Válka s kryptidy v pozadí ještě rozhodně neskončila... To nejhorší totiž teprve přijde... Pokračování příště...

Lovci kryptidů 2: Trofeje (3/4)

29. března 2018 v 10:08 | HAAS
Nově zvolený britský premiér Harold Mayson schválil lov kryptidů ve Spojeném království. Stovky lovců se už vydávají na hon za svými trofejemi, jak už Pierre a Kate viděli v East Anglia, kde jim Gregory Martin zastřelil ďábelského psa Black Shucka přímo před obličeji. Pierre se dozvěděl o tom, že doktor Brickell, který pracuje pro Deylina Nieta, potřebuje další zásobu krve Buckshawské příšery, zřejmě k jejímu klonování... Akihiko a Fahad se neustále pohybují v okolí Basingstoke ve svém autě Cryptid Chaser. Přitom odposlouchávají dění v základně Gregoryho Martina. Není pochyb o tom, že se čiperný stařík, jenž je zabijákem kryptidů, vrátil...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: TROFEJE, ČÁST TŘETÍ:
Ještě za denního světla zastavil Cryptid Chaser asi tak dvacet metrů od bloku, ve kterém se nacházela základna Gregoryho Martina. Akihiko a Fahad se suverénně objevili na scéně. Pomalu a jistě, prohýbajíce se trochu v bocích a hledíce upřímně do oken budovy, se přibližovali k tomuto na první pohled poničenému skladu, který, jak už věděli, uvnitř skrýval velká překvapení. Přicházeli k domu, jako by jim vůbec nevadilo, že je třeba někdo sleduje. Akihiko při chůzi vysunul svou teleskopickou kovovou tyč a sáhl do speciální kapsy ve spandexovém obleku, aby vytáhl další šuriken. Fahad vytáhl svou laserovou pistoli. Odpálil hlavní dveře. V předsíni nikdo nebyl. "Zvláštní... Někdo nás asi čeká v jiné místnosti... Pojď," řekl Akihiko. Znovu vstoupili do haly plné zbraní. Teprve zde byli skutečně šokováni. Nikde nikdo, jen mrtvola. Čerstvá krev ještě tekla po podlaze. To, co zde leželo, byla zmasakrovaná Lochneská příšera. Ta stejná Nessie, kterou ještě při své poslední návštěvě viděli v tom nelidsky malém akváriu. Hlava byla odkrojena od krku. Ploutve chyběly. Všechny čtyři. "Sviňáci," poznamenal Fahad. Akihiko zavřel oči a vycenil zuby, zatímco u mrtvoly klečel. "Dávej pozor, brácho," řekl, "a připrav se." Vyhodil šuriken. Ozval se hrozný, vřískavý výkřik. Muž, který stál za rohem a sledoval je, dostal zásah do čela. Šuriken mu zřejmě probodl mozek. Hned nato se objevily desítky ozbrojených mužů, dosud se skrývajících za dřevěnými bednami. "Má smysl s nima bojovat?" optal se Fahad. "Ne, kámo," odpověděl sebejistě Akihiko, "uděláme to jinak." Vteřinu na to ho k zemi přitiskly mohutné, svalnaté ruce Patersona. "Věděl jsem, že když odsud odejdete po svých, zase se vrátíte. Ale nevěděl jsem, že to bude tak brzy..." zašeptal Akihikovi do ucha, zatímco klečel na jeho zádech. Akihikovi tekly z úst sliny, jak se pokoušel Patersona setřást, ale neměl na to sílu. Fahad sice zamířil Patersonovi na hlavu svou laserovou pistolí, ale věděl, že když zmáčkne spoušť, našijí to do něj ze svých pušek a samopalů všichni ti další ozbrojenci. Konečně davem prošel Gregory Martin a ocitl se u těch dvou. Poručil Patersonovi, aby Akihika nechal být. Fahad mu musel pomoci na nohy. Akihiko vrhl na dosud mlčícího Gregoryho Martina zlý pohled. Ve chvíli vyletěl z jeho ruky další šuriken. Jak přesně jen mířil na krk Gregoryho Martina. Jak se tak hvězdice točila ve vzduchu, nebylo pochyb, že zasáhne svůj cíl. A pak, skoro jako kdyby to byl filmový záběr, který někdo zpomalil... V té rychlosti někdo šuriken sestřelil. Gregory Martin se zasmál. "Sethe, zachránils mi život," řekl docela upřímně a otočil se na svého komplice. "Dostanu vyšší mzdu?" "Ještě to spolu probereme." Martin přistoupil k Akihikovi s Fahadem. "Já vím, že jste tu byli. Prostě jste se museli vrátit, abychom se setkali, co?" pousmál se. "Jste vrah. A taky pěkný čuně," řekl mu Akihiko. "Hm, něco vám řeknu. Přestaňte se plést do věcí, do kterých vám nic není," odpověděl Martin. "Ale nám do nich něco je, jestli to tak můžu říct," vložil se do toho Fahad, "vy tady totiž zabíjíte kryptidy. Black Shucka jste už dostal, teď jste zabil tohohle plesiosaura. A my jsme Lovci kryptidů. Nás to zajímá." "Co má vůbec znamenat tenhle masakr?" zasyčel Akihiko a ukázal na mrtvolu Nessie. "No, řekněme, že jsem neměl čas na to, abych si zajel do Skotska a čekal u jezera Loch Ness s nataženým prutem na ryby, až se chytí nějaká lochneska," řekl na to Martin a všichni jeho ozbrojenci se začali smát. Když utichli, pokračoval: "Tak jsem si jí nechal přivést. Slibuju vám, že mi jí nedoručil Amazon. To by asi měli problémy." Zase smích. "Hlavně kvůli tomu, že by je Lovci kryptidů dali k soudu." Martin ukázal na čerstvé ploutve Lochnesky, jak se podle něj "krásně" vyjímají na stěnách hlavní haly. "Na každé stěně jedna ploutev. Proč je mají čtyři? No proto, aby si s nimi Gregory Martin hezky vyzdobil svůj apartmán," pokračoval ten darebák. "Znáte se s Maysonem?" zeptal se Akihiko. "Ne, nikdy jsme se nepotkali." "Vážně?" "Vážně. Jestli si myslíte, že jsme na středí hráli házenou, tak si uvědomte, že já jsem tak o třicet let starší než on." "Fakt? Nevypadáte na to." "Já vím. Žádný alkohol, žádné drogy..." "Žádné vrásky." "Přesně tak. Lov uklidňuje." "Znáte ještě něco, co uklidňuje?" "Ani ne." "Já jo. Tohle." Akihiko shodil na zem plynový granát, který okamžitě vybuchl. A z toho oblaku, v jehož středu už všichni jen kašlali, vyběhl spolu s Fahadem téměř rychlostí blesku. Proběhli ulicí a vraceli se k autu. "Pěkný pokec. Co jsme vlastně zjistili?" ptal se při běhu Fahad svého japonského přítele. "Dost věcí. Především jak se tam to zvíře ocitlo, a že se Martin nezná s prime ministrem," zazněla odpověď. Nasedli do auta. Akihiko nastartoval motor. "Co když lhal?" zeptal se Fahad. "Tak mu příště rozštípnu lebku samurajským mečem." Fahad pokrčil obočí. "Myslím to vážně," řekl Akihiko. Fahad se na něj stále díval. "Co je, kámo?!" vykřikl Akihiko. "Proč nejedeš?" zeptal se celkem klidně Fahad. Cryptid Chaser se rozjel šílenou rychlostí. Fahad se ještě nepřipoutal. Měl teď tedy malé problémy. Za autem se už hnaly tři motorky. Všichni tři jezdci stříleli z pistolí. Ale skla Cryptid Chaseru ne a ne prostřelit. "Nemám náladu na to s nima šaškovat," zasupěl Akihiko, zmáčkl nějaké tlačítko a z malých zařízení na zadní straně vozu byly rázem vystřeleny tři sítě. Obalily motorkáře a rychle je připoutaly k zemi. Cryptid Chaser zmizel... Asi o hodinu později všichni muži Gregoryho Martina čekali před svou základnou. Jejich vedoucí stál kousek od nich a kouřil doutník. Přistoupil k němu Seth. "Už je to lepší?" optal se. Martin hodil doutník na zem a vydechl: "Nejradši bych ty chlapy postřílel." "Kromě kašle nám nic nezpůsobili." "Tohle je jenom začátek, Sethe. Myslel jsem, že je oslabíme, když zničíme jejich základnu. Jenže oni ji už opravují. A jdou nám po krku. Nevím, jestli to byl nejlepší nápad." "Nemusíme se jich bát," řekl mu Seth, "zákon na lov kryptidů byl uveden v platnost. Když proti nám budou bojovat až příliš, začnou mít problémy s úřady. Nemusíme je zabít, abychom se jich zbavili." "Máš pravdu. Navíc nehodlám plýtvat patrony," rozchechtal se Gregory Martin, "tak, teď mi ukažte tu mou trofej z východu Anglie. Chci, abyste mi toho čokla vycpali a vystavili v mý ložnici!"


"Incoming call from Jack Owen," objevilo se na Pierrově mobilu. Zrovna seděl v autě spolu s Kate. Mířil do Manchestru. Byli na cestě už několik hodin a byli z toho docela unavení. Venku pořádně pršelo, na benzínkách byly jako naschvál celé řady aut... "Ahoj kamaráde," řekl Pierre Jackovi. Vlastně ani nevěděl, co víc mi byl říct. "Jak to vypadá, Pierre? Dostal jsem tvou zprávu. Nejdřív se mi nechtělo věřit, že by se Brickell mohl ocitnout v Británii, ale... U Nieta je možné všechno," řekl Jack, momentálně stojící spolu s Pauline a Rogerem před rekonstruovanou základnou Lovců kryptidů na jihu Londýna. "Brzy tam budeme. O všem tě budu informovat," odpověděl Pierre. "Poslyš Pierre," řekl ještě Jack, "rád bych si promluvil s Haroldem Maysonem. Asi to udělám. Hodně brzy." "Kolik ran pěstí mu dáš?" "Jsem rád, že vtipkuješ. Starý dobrý Pierre," zasmál se Jack, "ale tohle bude vážná debata. Ten lov kryptidů se musí překazit. Je na čase, abych vytáhl své lejstro z univerzity a popovídal si s ním jako vystudovaný zoolog. Takže spandex asi na chvíli odložím. Doufám, že budeme v televizi." O několik desítek minut později zastavilo auto poblíž rozlehlého lesa. Přesně toto bylo místo, kde byla Buckshawská příšera zahlédnuta naposledy. Souřadnice byly správné. A Pierre a Kate nebyli jediní, kdo se sem dostali. U několika vozů, které byly obklopeny lovci s puškami a vším možným, stál doktor Brickell. "Je to on," zašeptal Pierre a ukázal na něj. Kate jen pokývala hlavou. Oba vystoupili z auta. Nevěděli, že je někdo sleduje. Na větvi stromu seděl jakýsi muž v černém. Pierre a Kate se pomalu plížili k vozům, u kterých stál Brickell. Když byli ve vzdálenosti asi padesát metrů, kryti vysokou trávou, vyrušil je náhle hlas. "Co to tady máme? Tahle zvířata jsem ještě neviděl," ozvalo se zezadu. Pierre a Kate se prudce otočili. Stál za nimi ten maskovaný chlápek v černém. Black Spier, Nietův špión, se kterým se Akihiko, Fahad a Roger poprvé setkali na pobřeží Spojených arabských emirátů. Pierre se instinktivně zvedl a zkusil ho kopnout do břicha. Ale Black Spier chytil jeho nohu a překvapivě rychle jej zase povalil na zem. Pak přiběhl ke Kate, chytil ji za krku a stoupl si za ní. "Pusť jí," zasupěl Pierre. V tu chvíli se Black Spierovi pod maskou musely pořádně otevřít oči. Okamžitě Kate pustil. "Jen se uklidni," vykřikl. Kate okamžitě přiběhla k Pierrovi a stoupla si vedle něj. Pierre vydechoval, aniž by tušil, co to má znamenat. "Black Spier zmáčkl malé tlačítko na svém obleku. Pierre a Kate to neviděli, ale Brickellovi okamžitě přišla zpráva na malé vysílací zařízení podobající se mobilnímu telefonu. "Ty musíš být Pierre Leroy," řekl Black Spier a teenagerovsky pokýval hlavou. "To jsem. Nevím, kdo jste vy, ale rád bych věděl, o co se tu chystáte," odpověděl Pierre. "No, to teď není nutný řešit. Protože ty jsi Pierre Leroy. Subjekt Nietova malého testu..." zasmál se Black Spier. Pierre dostal ránu uspávací šipkou do hrudi. Kate začala křičet. Připadala si náhle tak bezbranná. Z houštiny vyšel doktor Brickell s uspávací pistolí v ruce. "Dobrá rána, strejdo," rozchechtal se Black Spier. "Neříkej mi strejdo," řekl docela vážně Brickell. "Tak tohle je dobré. Konečně vidím Pierra Leroye, muže, který byl zajisté něčím obdařen. Jen nevím, zda by byl nadšen, kdyby to věděl..." pokračoval.

Co teď Brickell a Black Spier provedou s Pierrem a Kate? Jak bude dál probíhat boj proti Gregorymu Martinovi? Setká se Jack Owen s Haroldem Maysonem, a pokud ano, jak se dohodnou na řešení problémů s kryptidy? Stanou se všichni britští kryptidi jen vycpanými trofejemi, nebo se je podaří zachránit? Boj pokračuje... Další část Lovců kryptidů příští týden.

Lovci kryptidů 2: Trofeje (2/4)

24. března 2018 v 10:25 | HAAS
Stanou se všichni britští kryptidi v brzké době pouze trofejemi zdobícími sbírky vášnivých lovců? Britský premiér Harold Mayson právě umožnil legální lov kryptidů, zvířat, která už nejsou tak tajemná, jaká bývala. Velmi vzácní a mnohdy nebezpeční tvorové nyní mohou být zabíjeni ve velkém. Lovcům kryptidů se to rozhodně nelíbí. Akihiko a Fahad pronikli do základny Gregoryho Martina ve městě Basingstoke. Byli šokováni, když zjistili, že ve velké hale, plné zbraní, se nachází akvárium s Lochnesskou příšerou. Setkali se také se Sethem, mužem, který nechal odpálit základnu Lovců kryptidů... Ten však nejeví známky nepřátelství...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: TROFEJE, ČÁST DRUHÁ:
"Je libo malý přesvědčovací prostředek?" zeptal se Fahada jeden z vojáků. Přiložil mu samopal na záda. "Nedělej to, Kene," poručil mu Seth, "vyprovodíme pány jak nejslušněji to jen jde." "Základnu jste odpálili proto, že jste nás chtěli oslabit, co?" zeptal se Akihiko. "Hm, zabijete mě, pane Yukimuro, když řeknu, že ano?" "Jednou bych vám mohl rozpárat šurikenem břicho." "Tak na ten den si počkám," usmál se Seth. Nevypadal však naštvaně nebo výsměšně. Akihiko s Fahadem se obrátili. Ozbrojenci je vedli pryč z místnosti. Přitom si nikdo nevšiml, že Fahad nenápadně rozevřel dlaň, a z té vypadl maličký mikrofon. Měl sotva centimetr v průměru. Lepkavou podložkou přilnul k podlaze. Konečně ozbrojenci odvedli oba Lovce kryptidů ven. Přistoupil k nim ten násilník v tílku, Paterson. "Seth je moc hodnej," zašeptal Akihikovi do ucha, "kdyby to bylo na mě, odkrádloval bych vás." "Já bych ti nejradši usek hlavu, baka" odpověděl Akihiko. "Ten lov kryptidů začne. A začne brzo," řekl Seth. "Myslím, že se ještě potkáme," řekl na to Fahad. "O tom nepochybuji. Teď běžte. A nezapomeňte, nikdy jste tu nebyli." Když se pak Cryptid Chaser hnal obrovskou rychlostí po silnici, zapínal Fahad speciální přístroj, jenž jim měl zprostředkovat odposlouchávání. "Vsadím se, že vědí, že jsme tam něco nechali. Třeba nějaký mikrofon," sdělil svému příteli. "Doufal jsem, že to uděláš," usmál se Akihiko, "tak o čem kecají?" Fahad zmáčkl tlačítko na ovladači, nasadil si sluchátka a zaposlouchal se do rozhovorů mezi lidmi v hale. Zvuk byl tak kvalitní, že slyšel každé slovo. Stejně tak musel naslouchat žalostnému volání trápené Lochnesské příšery, uvězněné v tak malé nádrži. "Zajímalo by mě, proč tam vlastně tu Nessie mají. Zatím o tom neřekli ani slovo," poznamenal po pár minutách Fahad. "Jinak mluví o tom, že je Gregory Martin mimo Basingstoke. Ale zatím nikdo nikomu neřekl, kde konkrétně je," pokračoval. "Tak poslouchej dál," rozkázal Akihiko, "protože my to prostě musíme vědět. Ten chlap rozkázal, aby Seth odpálil naši základnu. Takže mu dlužíme pár pěkných ran." Od tajného obchodu s Lochnesskou příšerou na skotském pobřeží už uběhlo sedmnáct hodin. Pierre Leroy, nedávno propuštěný z nemocnice, a přesvědčený o tom, že sérum agresivity bylo jeho z těla natrvalo odstraněno, se procházel kolem nově stavěné základny Lovců kryptidů na jihu Londýna. Bylo mu skvěle. Počasí bylo nádherné, svítilo slunce, až ho pálilo v obličeji, vzájemným vulgárním nadávkám londýnských dělníků nerozuměl ani slovo, a přes všechen ten prach, táhnoucí se přes celou ulici, zhluboka dýchal ranní vzduch a říkal si, jak skvělé je být zase zdravý. Nemohlo to být ani lepší; útlá postava, rychle k němu běžící, kterou zezadu osvětlovalo slunce, byla Kate. Pierre byl hrozně rád za to, že jí vidí. Vlastně to bylo vzájemné. Kate se nejprve moc omlouvala, že se Pierrovi zmínila o něčem, co ho tak hrozně naštvalo. Ale Pierrovi to nevadilo. Řekl jí, že by se hrozně opil i tak. Říkal to s humorem; konečně to byl zase ten starý dobrý Pierre Leroy, vtipkující o čemkoliv. "Než tě úplně propustili z nemocnice, dal mi Akihiko Yukimura vysílačku a nějaký přístroj na stopování kryptidů. Pro tebe," řekla mu Kate a položila mu oba předměty do ruky. "Ach jo, tak zase do práce," zasmál se Pierre. Zapnul přístroj. "No páni," řekla Kate, "tady máš všechny zprávy o pozorování kryptidů... Na celém světě?" "Jo. Hele, v Mexiku zase spatřili nějakého pterodaktyla. Ale bylo to docela daleko od Yuliríii. Hm, nějaký dvounohý tvor v Montaně, to by mohl být jeden z těch raptorů, po kterých pásli Jack a ostatní před pár měsíci. Pár dnů staré pozorování slizkého netvora v Gabonu, no, tak to je ten Claude Ngoy, kterého tam před pár dny odjeli pozlobit Jack, Pauline a Roger. A koukni, ve východní Anglii byl zpozorován kryptid. To je něco!" mluvil dlouze Pierre. "Nemyslíš, že je teď v nebezpečí?" zeptala se trochu úzkostlivě Kate. "Proč by měl?" "Víš o tom, co udělal premiér?" "Ehm... Ne?" "Odstřel kryptidů je legální. Myslím, že ještě dodali, že každé vědecky nepopsané zvíře ve Spojeném království může být zabito. Mezi lovci to vyvolalo pravé pozdvižení. Všichni z toho šílí. Budou se na ně vrhat." "Tak to abych se do východní Anglie vydal, ne? Když už jsem na nohou..." Pierre kontaktoval Akihika s Fahadem. Cryptid Chaser se bohužel nacházel daleko odsud. Stále se pohyboval v okolí Basingstoke. Oba tvrďáci chtěli mít jistotu, že se brzy z Martinovy základny něco dozví, a pak budou moci znovu zasáhnout. Kate tedy nabídla Pierrovi, že ho na východ Anglie, do East Anglia, vezme svým autem. Jen pár hodin na to se Pierre a Kate ocitli na místě, kde byl jakýsi kryptid údajně zpozorován. Byl tu chaos... Parkoviště bylo obsazeno tolika vozy. Po obloze kroužilo několik vrtulníků. "No, dobrý, že ještě nemám spandex. Jinak by si mě každý všiml," zasmál se Pierre. Spolu s Kate se vyptával lidí, co se vlastně děje. Ano, kryptid tu byl, a možná stále je. Les, ve kterém byl spatřen, byl všemožnými střelci dokonale obklíčen. Pierre, nevybavený žádnou zbraní, vběhl do lesa. Kate ho následovala. "Tak fajn, je na čase udělat si malou zoologicko-stopařskou exkurzi. Tyhle stopy... Míří támhle," komentoval všechno Pierre. Zatímco lovci všeho druhu si lámali hlavu s tím, kam se zvíře, jež pronásledovali, vytratilo, dýchali mu už Pierre a Kate doslova na záda. Z houštiny přímo před Pierrem totiž vyskočil jakýsi ďábelský tvor. Kate se příšerně polekala, div neomdlela. Pierre v rychlosti popadl tlustý klacek a byl připraven se tomu netvorovi bránit. Pohlížel na něj jakýsi černý pes. Byl velký asi jako vlk, měl zlé, rudé, žhnoucí oči a nahlas vrčel. Ten zvuk procházel Pierrovi až do morku kostí. "A sakra... Black Shuck," řekl Pierre.


"Hodný pejsek," řekl třesoucím se hlasem a hloupým tónem Pierre. Sáhl do kapsy pro svůj mobilní telefon a pořídil fotografii. Překvapivě nebyla tak roztřesená, jen ty rudé oči byly jaksi rozmazané. Pierre si všiml, jak blesk, kterým Black Shucka osvítil, zvíře pořádně naštval. Pes se přikrčil, a chystal se k útoku. V tu chvíli se ozvala střelba. Zvíře padlo na bok. Od srdce mu stříkala sprška krve. Pierre se dost vyděšeně otočil. Muž, kterého spatřil, byl ten samý stařík, se kterým se před pár měsíci setkal na prosincovém trhu na jihu Londýna. Gregory Martin, zabiják kryptidů. Jen se na Pierra a Kate díval přivřenýma očima a pokyvoval hlavou. "Odneste ho," přikázal svým dvěma spolustřelcům, "jo, a ještě řekněte těm miliónům dalších lovců, že jsem ho dostal. Black Shuck je v mý sbírce." Pak Martin přikročil k mladému Francouzovi. "Tentokrát jsem vyhrál já," usmál se. Pierre ho chytil za ruku. Úplně vykulil oči, když pocítil, jakou silou Martina chytil. Hned zase pustil. "Sakra, ty máš páru. Kdo by to do tebe řek, Lovče kryptidů..." rozchechtal se Martin. Bylo ale vidět, že takové sevření tedy od Pierra nečekal. Pak odešel. Pierre a Kate na místě Black Shuckovy smrti osaměli. "Je všechno v pořádku?" optala se Kate svého přítele. "Ne, není. Zaprvé zabili kryptida. Už to začíná. Zadruhé, mám větší sílu, než jsem kdy měl. To je dost divný," odpověděl Pierre, aniž by na ní pohlédl. Díval se na svou pěst a zatínal prsty. Pak se on a Kate vrátili na parkoviště. Když nasedali do auta, zaslechl Pierre rozhovor dvou mužů. "Hele, tenhle chlap," řekl jeden tomu druhému a ukázal mu čísi fotku na mobilu, "prý dá docela balík za to, když zastřelíš Buckshawskou příšeru. Všechno, co chce, jsou jen vzorky krve. Je to nějaký Američan a prý dělá výzkum. Zajímavý, že? Že bychom si zajeli do Manchesteru, kámo?" Ten druhý okamžitě souhlasil. Ten obličej, který Pierre spatřil na fotografii, mu byl povědomý. Zavřel dveře auta. Kate nastartovala motor. Konečně odjížděli z místa tragédie. "Ten chlápek na té fotce... Už jsem ho někde viděl. A jo, Jack mě o něm vyprávěl... To je ten chlápek z technické univerzity z Heleně, v Montaně. Brickell. Dělá pro Nieta. Pracoval na séru agresivity," rozpomínal se Pierre. "Myslím, že Británie je momentálně v hysterii z kryptidů. Jako pěknou trofej nebo za pěkný prachy teď už kryptida odstřelí každý. Ale co s tím?" pokračoval Pierre... O pár hodin později vjel Cryptid Chaser s Akihikem a Fahadem opět do Basingstoke. Odposlouchávacím zařízením zaduněl známý hlas. Gregory Martin se vrátil domů, a s trofejí. Bylo na čase se s ním znovu shledat...

Jaká čeká britské kryptidy budoucnost? Stanou se všichni trofejemi ve sbírkách lovců? Nebo je Lovci kryptidů, kteří bojují za jejich ochranu, nějak zachrání? Ale nejde zde jen o střílení... Doktor Brickell má, zdá se, jisté úmysly s Buckshawskou příšerou. Jak už víme, Buckshawskou příšeru se Nietovu týmu podařilo naklonovat, ale Fahad, Akihiko a Roger ji ve Spojených arabských emirátech zabili. Otázkou je, kdy bude Nieto tuto živoucí zbraň znovu vlastnit... Pokračování příště...

Lovci kryptidů 2: Trofeje (1/4)

17. března 2018 v 10:16 | HAAS
V minulé části Lovců kryptidů se Jack, Pauline a Roger vypravili do Gabonu v západní Africe, tam, kde byl naposledy zpozorován Claude Ngoy. Ukázalo se, že tento slizký, humanoidní netvor, vlastnící základnu uprostřed mlžné bažiny, má velmi zákeřné plány s lidstvem, které vyhubilo jeho druh, kdysi zřejmě žijící v hloubi západoafrických pralesů. Jeho spolupracovník, Sam Weber, vrah Pierrovy sestry Sabine, byl nakonec Jackem zastřelen. Také se ukázalo, že Clauda Ngoye lze porazit s pomocí ohně. Když jeho tělo zažehne, začne se roztékat. Ngoy sice unikl, ale Lovci kryptidů získali cenné zkušenosti. Pierre, na kterém Ngoy otestoval sérum agresivity, jež před několika měsíci použil v Japonsku Akihikův dávný nepřítel Amano, byl po sérii tragických událostí konečně propuštěn z nemocnice... Ale zatímco se Jack, Pauline a Roger vracejí do Anglie, Akihiko a Fahad pátrají po Gregorym Martinovi, muži, který si dal v prosinci za cíl zastřelit Buckshawskou příšeru. A byl to také on, se svým komplicem Sethem, kdo nechal odpálit základnu Lovců kryptidů, kvůli čemuž naše hrdiny dočasně oslabil... Gregory Martin může být ze všech nepřátel Lovců kryptidů ten nejméně nebezpečný. Je to "jen" lovec. Ale pro kryptidy je smrtelně nebezpečný...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: TROFEJE, ČÁST PRVNÍ:
Malý přístav na skotském pobřeží. Všude černočerná tma. Za vichru, který neustále měnil směr, a byl doprovázen silným lijákem, se všechny lampy, zavěšené na zrezivělých háčcích, bláznivě houpaly. Několik pracovníků přístavu přicházelo na molo. Z té strašidelné temnoty za přístavem, tam, kam by nikdo v tuto dobu nechtěl, tedy na rozbouřené moře, se blížila velká nákladní loď. Chvíli trvalo, než posádka vyložila náklad. Všechno probíhalo mlčky. Pak konečně přišel ke kapitánovi lodi, muži s ostrými rysy, malýma očima a nehezkým zjizveným čelem, jakýsi malý chlapík s knírem. Čepice, chránící jeho hlavu před nárazy velkých dešťových kapek, mu skoro zakrývala oči. "Je v té bedně?" zeptal se. "Ano," odpověděl chraptivým hlasem kapitán a zvedl obočí. "Má se tam jako v bavlnce," zasmál se zlověstně. Malý chlapík se obrátil na docela vysokého muže s hustými černými vousy a kloboukem na hlavě. Byl to Seth. Podal muži s knírkem blok. "Napište na to Nessiteras rhombopteryx," rozkázal mu. Přišel ke kapitánovi, podal mu ruku, silně ji zmáčkl, a když odešel, držel kapitán v dlani tučný balík možná několika tisíců liber. Z bedny, která byla směrem k nákladnímu automobilu přemisťována přístavním jeřábem, se ozývaly kvílivé zvuky... Uběhlo jedenáct hodin patnáct minut od tajného obchodu ve skotském přístavu. Britský premiér Harold Mayson právě vystupoval na tiskové konferenci v Londýně. Jeho napnutý obličej, svědčící o jakési upjatosti a zarputilosti, byl v posledních několika týdnech ozdobou mnoha bulvárních plátků. Mayson byl už jako kandidát na post premiéra velmi kontroverzní osobou. Dosud se nevyjasnilo, jak to bylo s jeho vztahem k drogám v době, kdy před několika lety vstoupil do politiky. Hodně se o tom mluvilo. Snad proto přišel s něčím, co by jeho problémy odsunulo do pozadí, a začalo se mluvit o něčem novém. "Kryptidi existují," řekl po několika minutách nudného projevu, "dostal jsem informace od mnoha lidí, kteří se s nimi setkali. Nejsou to jen kryptidi žijící v dalekých částech světa, jako pterodaktylové v Yuliríi v Mexiku. Žijí i zde, ve Spojeném království. Nedávný případ Buckshawské příšery jen dosvědčuje, že tato zvířata se i zde dostávají do kontaktu s člověkem. Přicházejí do naší civilizace. Máme zde několik společností, které se výzkumu kryptidů věnují. Kdybych nezmínil proslulé Lovce kryptidů, asi byste mne odsuzovali, že nežiji v realitě. Ale skutečný lov kryptidů může zabránit velkým problémům mezi těmito tajemnými zvířaty a námi! Když jsem byl malý, běžně se u nás na venkově lovily lišky. Proč bychom tedy nemohli lovit i jiná zvířata, alespoň v malém množství? A proč ne kryptidy, kteří jsou nebezpeční? Podívejte se na to, co provedli v jiných částech světa. Kolik lidí zabili. Neptejme, co jsou zač a proč žijí na naší planetě, a u nás ve Spojeném království, ptejme se, jak se s nimi vypořádat! Děkuji." Tento projev doslova otřásl řadami ochránců přírody. "Pane premiére, jakou vidíte souvilost mezi hubením kryptidů a vyhynutím všech velkých britských predátorů, medvědů, rysů a vlků?" ozývalo se z davu. "Kdo bude mít z lovu kryptidů zisk?" křičel jiný novinář. Za chvíli se už otázkám nedalo rozumět. Mayson odpověděl na tři poměrně loajální otázky a poté odešel... Dvacet tři hodin a dvanáct minut po tajném obchodu na skotském pobřeží se dva muži v černých spandexových oblecích dívali na záznam z tiskové konference na svých tabletech. Oba nevěřícně kroutili hlavou. Položili tablety na sedadla v autě, kterým nebyl žádný jiný vůz, než Cryptid Chaser, a začali se blížit k vysoké, betonové budově uprostřed ne zrovna nejkrásnější části města Basingstoke. Stmívalo se. Perfektní doba na to, aby nepozorovaně vnikli dovnitř. "Podle policie tedy Gregory Martin sídlí tady... A jeho lovci také... Tak proč je tam takové ticho?" zeptal se Fahad svého drsného japonského přítele. "Možná už je někdo našel před námi," odpověděl Akihiko. "To bych byl rád," pousmál se Fahad. Akihikův šuriken se zasekl do zdi těsně vedle okna v nejvyšším patře budovy. Po velmi silném provazu, který byl protažen středem šurikenu, vylezli oba muži velmi tiše až nahoru. Akihiko použil jakousi žiletku k tomu, aby vyřezal do skla kolečko. Velmi neslyšně jej vyjmul, protáhl oknem ruku, zatáhl za kliku, a otevřel okno. Neslyšně vstoupili do temné místnosti. Oba si nasadili brýle s termovizí. Akihiko velmi pomalu otevřel dveře a vstoupil do chodby. Nikdo zde nebyl. Byla tu tma. Budova měla tvar kvádru, chodby byly v podstatě obdélníkovité. Byly to konstrukce kovových síťovaných desek, táhnoucí se podél zdí s dveřmi. Uprostřed už nebylo nic, jen výhled dolů, do přízemí. A tam také nic nebylo. "Je to nudný," poznamenal Fahad. Akihiko nemluvil. Gestem naznačil Fahadovi, aby ho následoval. Seběhli ze schodů. Fahad si nemohl odpustit další poznámku: "Řeknu ti, je to jenom starý sklad. Totálně bez ničeho." Teprve v přízemí se pootevíraly všechny dveře. Vystoupili z nich ozbrojení muži v přilbách. Akihiko a Fahad sejmuli své termovize. "Ti vetřelci jsou Lovci kryptidů. Akihiko Yukimura a Fahad Ghazalli. Zastřelte je!" zavelel střelec, jenž se od ostatních odlišoval tím, že neměl uniformu, ale stál zde pouze v tílku, avšak s kuklou na hlavě. "Teď to roztočíme," zašeptal Fahad Akihikovi. Několik ozbrojenců si ani nevšimlo rychle vyhozených šurikenů, které zasáhly jejich krky. Akihikova kovová tyč kosila jednoho za druhým. V tom zmatku střelci ani nevěděli, kam střílí. Lasery z Fahadovy pistole pálily jednu uniformu za druhou, a popálení střelci raději utíkali ven z budovy, než aby dále čelili těmto dvěma velmi zkušeným bojovníkům. Až děsivé, kostmi otřásající hrobové ticho, zavládlo už za dvě minuty. Barely, ze kterých vytékal benzín, byly zcela prostříleny. Akihiko asi schytal ránu pažbou samopalu, protože si mnul rameno. Ale jinak byli oba v pořádku.


Velké kovové dveře nahlas zaskřípaly, když Akihiko a Fahad vstoupili do osvětlené, modré místnosti, vyplněné bednami. Většinou o ně byly opřeny lovecké pušky. Akihiko přilepil na stěnu malé zařízení, které mělo začít pípat, prošel-li by někdo kolem něj. "Ta modrá barva... To je osvětlená voda. Ozařuje celou místnost... Támhle za rohem musí být nějaký bazén nebo co..." řekl Fahad. Jakmile zahnuli za roh a ocitli se v mnohem větší hale, div jim nevypadly oči z důlků. Ve velkém akváriu - neměli ani ponětí, jak ho sem někdo dokázal nastěhovat - byl skoro zaklínován prehistoricky vypadající tvor. Na akváriu byl nalepen papír s nápisem Nessiteras rhombopteryx. "Lochneská příšera?" zeptal se tiše Fahad. Akihiko stále neodpovídal. Ubohé zvíře, jež se tisklo k vnitřním stěnám akvária, protože nádrž ani nebyla dostatečně velká, i v tomto drsném, zuřivém bojovníkovi probouzelo pocit lítosti. "Jak ji sem dostali? To je Martinova práce..." pokračoval Fahad. "Určitě je. O tom není pochyb," řekl Akihiko. Náhle se ozval varovný signál. Do místnosti někdo vstoupil. Zařízení nahlas pípalo. Akihiko s Fahadem se okamžitě skryli za dřevěnými bednami. Konečně přiběhl do haly další ozbrojenec. Fahadův laser ho bezpečně odpálil. Ovšem další ozbrojenci už přibíhali zezadu. Vnikli do haly druhým vchodem. Akihiko sevřel v ruce svůj poslední šuriken a zasáhl muže, mířícího samopalem na Fahadovu hlavu, přímo do srdce. "Nech toho, Akihiko!" ozvalo se. "Zatím nestřílejte!" rozkázal ten stejný člověk. "My už jsme se přece setkali... Není to tak dávno, co jsme vás poslali do vězení po té honičce v Londýně, co?" zasyčel jako had Akihiko. "Ano, přesně tak," přitakal vousáč v klobouku. Byl to Seth. "Líbí se vám naše kolekce? Nebo spíše... Kolekce našeho bose, Gregoryho Martina?" optal se posměšně. "Ještě jsme si jí nestačili prohlédnout. Nedali jste nám dost času," odpověděl Fahad. "Víte, nechceme vás odstřelit. Ten chlap v tílku, Paterson," usmál se Seth a mávl rukou, "zabil by každýho. Ale velím tady já. Nechceme, aby Lovci kryptidů poumírali. To teda ne." "Proto jste asi Jacka a Pauline odlákal od základny, že? Aby se nepopálili explodovanou bombičkou..." poznamenal Fahad. "Jistě," zatvářil se docela vážně Seth. Pokračoval: "Vím, že si říkáte Lovci kryptidů, ale pravý lov kryptidů teprve nastane. Teď bych vám doporučil tuto budovu opustit. A zapomenout, že jste sem kdy vstoupili."

Jaká budoucnost čeká britské kryptidy? Začne tým Gregoryho Martina tato tajemná zvířata, která se však přece jen dají vystopovat, střílet ve velkém? Pokračování příště...
 
 

Reklama
Reklama