Příběhy na vyprávění

Lovci kryptidů: Černá stopa (4/6)

27. dubna 2017 v 10:53 | HAAS
V minulé části jste se dozvěděli, že Pierre s Jackem zamířili do Šanghaje, aby našli zločince Zhou Lena. Tajemný taxikář se je na něčí příkaz pokusil unést, ale Jackova pohotovost je zachránila. Zhou Lenovo sídlo našli v lese. Dostali se do něj a Zhou Lena zmlátili, ale překvapivě zjistili, že vlastní malého, masožravého dinosaura. Jak se tato záhada vyřeší?

LOVCI KRYPTIDŮ: ČERNÁ STOPA, ČÁST ČTVRTÁ:
Jack vytáhl mobilní telefon a zadal číslo čínské policie. V té chvíli mezi oba dva spadl plynový granát. "Pierre, uteč! Okamžitě!!!" řval dusící se Jack. Pierre byl však malátný a padl na zem, div si hlavu nerozbil. Z houštin vyběhli dva muži a oba odvlekli. Za oknem velké vily stál Zhou Len a sledoval jejich práci. Cenil zuby, oči měl přivřené a kapesníkem si utíral krev, mohutnými proudy tekoucí z jeho rozbitého nosu. Na svého sluhu něco zavolal čínsky a pak řekl: "Xiu!" To byl název malého masožravce, kterého používal k odstranění svých nepřátel. "Co... se... děje? Kde to... jsem?" ptal se Jack, když se probral. Ležel na lůžku v šedé místnosti. Oči ho pálily kvůli osvětlení na stropě. V místnosti nic kromě lůžka a jeho samotného nebylo. Jediným dalším předmětem snad byla pouta, kterými byl Jack k lůžku připoután. Rukama ani nohama nemohl hýbat. Palcem levé ruky se dotkl kapsy na kalhotách a tak zjsitil, že je odzbrojen, neboť v kapse nebyla jeho pistole. Velmi ho bolela hlava a vracely se mu záchvaty kašle. Volal o pomoc, ovšem nikde nikdo. Až po půl hodině, kdy si Jack řekl, že zde snad zahyne, přišel do místnosti ten sluha. Na vodítku vedl dravého dinosaura. "Líbí se Vám dinosaurus? Náš šéf říká, že toto malý Mapusaurus. On z Argentiny. My ho tam chytit před měsíci," usmíval se zlověstně ten darebák. "Nech toho řečnictví, pitomče, a pusť ho," řekl Zhou Len, náhle přicházející za sluhou. Sluha tedy odepnul malému Mapusaurovi vodítko. "Ne! To nemůžete udělat!" zařval Jack. "To teda můžeme udělat. Vlastně musíme, protože byste o všem informoval policii, světový tisk... A my bychom měli problémy," řekl arogantně Zhou Len a ani se při tom na Jacka nepodíval. Dinosaurus byl do místnosti vypuštěn a Jack mu byl ponechán na milost a nemilost. Nehýbal se. Překvapilo ho, že Mapusaurus nereagoval. Potom sklopil prsty levé ruky až k poutům a začal se pout mírně dotýkat. Trhanými pohyby prstů se snažil napodobit nějakého červa. Mapusaurus k poutům přiběhl a mohutně se Jackovi do ruky zakousl. Jack vykřikl. Křičel však spíše překvapením, než bolestí. Mapusaurus překousl pouta. Podivně se však na Jacka díval. V jeho očích bylo vidět, že má hlad. Jack velmi pomalu s pomocí osvobozené levé ruky odepnul pouta u pravé ruky a pak na nohou. Postavil se a přišel ke dveřím. Mapusaurus stál na jednom místě a očima ho pozoroval. Jack se přesvědčil, že dveře jsou zamčené. Začal tedy řvát: "Áu! Moje ruka! Dones mi mou ruku! Ty podlý dinosaure! Nééé! Umírám!!!" Pak si šel lehnout na lůžko. Po pětiminutém čekání přišel do místnosti sluha. Byla to reakce na Jackův řev, myslel si, že Jack je již mrtev. Nejprve ho překvapilo, že v místnosti není žádná krev. Mapusaurus u Jacka stál a zíral na sluhu. "Trhej, Xiu!" vykřikl Jack. Mapusaurus se na sluhu rozehnal. Za chvíli bylo slyšet strašného křiku v chodbě. Jack vyletěl z místnosti a spatřil sluhu zavírajícího se ve výtahu. Jen těsně unikl kousnutí od Mapusaura. "Dobrý," pomyslel si Jack, "to zvíře má mou důvěru. Nejspíše bylo vycvičeno tak, aby poslouchalo spíše autoritativní osoby. To mohl být Zhou Len, teď to jsem já, ale sluha autoritativní není a tak je kořistí." Jack vkročil do další místnosti. Překvapilo ho, kolik zbraní se zde nacházelo. Napadlo jej, že Zhou Len pravděpodobně nelegálně pašuje zbraně. Na malé poličce našel svou starou pistoli. Zasunul ji do kapsy a z místnosti odešel. Prošel chodbou a dorazil k dalším dveřím. "Jste zbabělec! Hnusný zbabělec! Jednou vás někdo dostane!" křičel někdo. "Buďte zticha. Brzo bude po Vás. Pokud vím, můj sluha právě došel pro Mapusaura Xiua, a ten Vás brzy sežere zaživa. Stejně jako jednoho čmuchala z Anglie," mluvil k němu Zhou Len. Osoba, která byla spoutána, mluvila s kanadským přízvukem. Jack nemeškal. Vtrhl do místnosti. "Tady je ten čmuchal z Anglie, Zhou Lene," řekl. Zhou Len přivřel oči s nápadnou zlostí. "Xiu, trhej!" křikl Jack na Mapusaura, stojícího vedle něho...


"Proboha, ne!" křičel Zhou Len. Mapusaurus se mu zakousl do nohy. Zhou Len zvíře odkopl, ale tím ho jen naštval. Xiu se do nohy znovu zakousl a sevřel stejně pevně jako dospělý aligátor. Zhou Len šíleně vyváděl, co jiného mu zbývalo. Jack osvobodil toho muže. Byl to jakýsi šedivý pán s plnovousem, oblečený pouze v bílém tričku a modrých kraťasech. "Děkuju Vám," řekl ten muž, "pracuji na průzkumu Zhou Lenova byznysu. Je to darebák, chtěl mne mučit, stejně jako Vás, jistě." "Ano, ale právě se potýká s jistými problémy," odpověděl Jack. Zhou Len však brzy zchladl. "Nech toho, Xiu!" křičel. Mapusaurus kousání nechal. Zhou Len měl sice poraněnou nohu, ale zase se zlověstně zasmál: "To se ještě uvidí, kdo se tu bude potýkat s problémy." Zmáčkl červené tlačítko na stěně. Do deseti vteřin stáli za Kanaďaněm a Jackem dva ozbrojenci. Do obličeje, krytého kuklou a červenými brýlemi, jim nebylo vidět. Měly samopaly a na oba muže mířili. "Xiu, trhej!" zařval teď Jack. A Mapusaurus poslechl. Jeden z mužů na dinosaura vystřelil, přičemž Zhou Len řval: "Ne! Můj miláček ne!" Muž včas netrefil. Mapusaurus ho však zakousl přímo do krku. Druhý muž začal ječet. Samopal mu spadl na zem a utíkal k výtahu, kterým odsud předtím unikl sluha. Mapusaurus ho však také zabil. "Postarejte se o něj," řekl Jack Kanaďanovi, podal mu svou pistoli a ukázal její hlavní na Zhou Lena, "musím zachránti svého francouzského kamaráda." Proběhl další, úzkou chodbou. Vtrhl do nějaké místnosti. K lůžku tam ležel připoután nějaký Japonec. Krátce Jackovi vysvětlil, proč je zde vězněn-ze stejného důvodu jako oni a jako Kanaďan. Poděkoval Jackovi za osvobození. V další místnosti nalezli oba muži nějakého agenta ze Spojených arabských emirátů. Též jej osvobodili, také to byl jistý bojovník, jenž se snažil Zhou Lena zneškodnit. V další místnosti našli Pierra. Bohužel nebyl při vědomí...

Jak toto napínavé dobrodružství se sklepích Zhou Lenovi vily dopadne? Podaří se našim přátelům, k nimž se nyní přidali jistý Japonec, Arab a Kanaďan, porazit Zhou Lena? A jak se tomuto muži Mapusaurus Xiu dostal do rukou? Naši přátelé netuší, že se dostávají do prostoru biologických zbraní!

Lovci kryptidů: Černá stopa (3/6)

23. dubna 2017 v 10:30 | HAAS
Z minulé části víte, že se naši přátelé dostali do velkého nebezpečí, když poblíž Tatzelwurmova doupěte vybuchla bomba. Lovec, který měl na zvíře zálusk, zemřel. Jackovi bylo jasné, že výprava do Rakouska končí... Po rozhovoru s Číňanem se naši přátelé vyrazí do Číny...

LOVCI KRYPTIDŮ: ČERNÁ STOPA, ČÁST TŘETÍ:
"A jsme v Šanghaji," řekl Pierre, "nádherné město. Ehm! Ehm!" a rozkašlal se. "Zdá se, že je tu nějaký hustý vzduch," řekl na to Jack a též se rozkašlal. Teprve vycházeli z letadla a šli po schodech, ale oba už kašlali jako diví. Když se trochu uklidnili a vydýchali v budově letiště, vydali se do města. Netušili, že je jim někdo v patách. "Zjistil jsem, kde sídlí Zhou Len," řekl konečně Jack, "navštívíme ho." "Nebojíš se?" řekl Pierre. "Myslím, že by se měl bát spíše Zhou Len," řekl na to Jack a oba se mocně rozesmáli. Taxikář, který se na ně díval, vypadal trochu zmateně. "Vezměte nás k Zhou Lenovi, pane," řekl Jack. Oba si nasedli do auta. Muž zavřel dveře a náhle mu někdo zavolal na mobil. Začal telefonní hovor, který trval tři minuty. Během této doby Jack a Pierre zvažovali, zda z auta nevystoupit, jelikož čekání bylo zdlouhavé. Nakonec se pán obrátil a usmál se na ně: "Já vezmu Vás k Zhou Lenovi. To ta budova ve městě. Veliká, že? Jo, já Vás vzít. Jo, vzít já Vás. Jo, já udělat to." Pak se začal chechtat. Stiskl nějaké tlačítko a okna byla náhle překryta černými skly. Jack s Pierrem s hrůzou zjistili, že pásy, kterými se připoutali, nelze rozepnout. Auto jelo kamsi do neznáma. "Vysvětlete mi, o co tady jde," mluvil klidně Jack. Řidič neodpovídal. Jack vytáhl z kapsy pistoli a prostřelil přední sklo. Číňan byl vyděšen. Auto zastavil a utekl. Jack musel poutací pásy přestřílet, aby se z nich oba dostali. Oba pak unikli otevřenými dveřmi. "No, myslím, že jsme někde hluboko v lese," řekl Pierre, jako by odpovídal na Jackův předchozí dotaz směřovaný k řidiči. "Půjdeme dál pěšky," řekl na to Jack. Pierre se chytl za hlavu. Připadalo mu to šílené. Tak šli dál lesem. Bylo léto, listy na stromech byly zelené, korunami stromů prosvítalo sluneční světlo... Po dvaceti minutách chůze uviděli poblíž silnice velký dům. Zaklepali na dveře. Otevřel jim nějaký čínský sluha. "Jsem Váš americký sponzor. Pusťte mne, a to hned!!!" zařval Jack, napodobuje americký přízvuk. "Hele, takhle už nemluv," zašeptal Pierre, když je sluha vedl do druhého patra domu. "Zní to zvláštně," dodal. Sluha je uvedl do místnosti, na jejíž dveřích bylo čínskými znaky něco napsáno-pak tam bylo latinkou uvedeno Mr. Zhou Len. Jack v duchu zajásal. Pierrovi se rozklepala kolena. Sluha je v místnosti zavřel. "Dobrý den, pane Len. Přinesl jsem Vám pěkný balíček," řekl Jack a dále napodobal americký přízvuk. "Čekal jsem Vás," usmál se zlomyslně ten podivný muž. V jeho očích byla vidět zlost. "Posaďte se, pane Američan," řekl, a poslední dvě slova schválně zdůraznil. "Není třeba si na nic hrát," řekl Jack, pohotově vyskočil a ve vteřině Zhou Lena držel pod krkem, "je po všem! Dostali jsme Vás, vy sprostý vrahu! Budete sedět, i kdybyste nechtěl! Klidně Vás do Evropy dotáhneme třeba v kufru!" "Che che!" zasmál se Zhou Len. V očích toho muže bylo vidět, jak se nebojí a jak zuří. Pierre k němu přišel a vrazil mu do obličeje několik ran pěstí. Zhou Len omdlel. "Co teď? Musíme se z tohoto domu dostat a nějak upozornit tisk a policii, že Zhou Len je zločincem," vyhrkl Pierre.


"Není třeba," řekl někdo. Ve dveřích stál ten čínský sluha a držel cosi na vodítku. "Pozor, pustí na nás psy! Zastřel toho chlapa, rychle!" řval Pierre. Jack vytáhl pistoli a vystřelil, ale muž uhnul a zavřel dveře. Pak je krátce otevřel a pustil do místnosti podivuhodného tvora, kterému předtím odejmul vodítko. Byl to dinosaurus!!! Byl asi metr vysoký a asi jeden a půl metru dlouhý, podivně krákal a v jeho očích byla vidět zlost. "Malý Xiu se dlouho nenajíst. Teď vy jeho potrava!" vykřikl sluha. Pak náhle začal čínsky klít. Uvědomil si, že v místnosti leží omráčený Zhou Len. Nyní je kvůli sluhovi v nebezpečí! Jack a Pierre stáli v rohu a malý dinosaurus, masožravec, se k nim přibližoval. Čenichal, a všiml si Zhou Lena, jen tak ležícího. "Podívej, teď ho sežere! Ještě že tak..." řekl Pierre. Dinosaurus ale muže olízl a ten se probral. "Trhej, Xiu!" křičel Zhou Len. Dinosaurus se rozehnal po dvou Evropanech. Oba jen taktak uskočili. Stáli teď na stole. Zhou Len byl vedle nich. Stáhl Jacka dolů za nohu. Jack mu dal několik silných ran pěstí, až se na zemi válely Zhou Lenovy zuby. Pierre vzal do ruky židli a hodil ji po dinosaurovi. To ale neměl dělat. Zvíře jenom rozzuřil. Skočilo za ním na stůl. Pierre ho zkusil zkopnout dolů, ale nešlo to. Dinosaurus se mu zakousl do nohavice. Jack dal Zhou Lenovi tolik ran do obličeje, že tento darebák mohl být rád, že vůbec přežil. Pak vytáhl revolver a vystřelil po dinosaurovi. Tentokrát už zvíře uteklo. Přímo prorazilo dveře. "Cesta je volná!" křikl Pierre. Oba utíkali ven z domu. Zhou Lena tam museli nechat. Rozhodli se však, že upozorní policii na celou záležitost. Bohužel, něco jim v tom zabránilo...

Pokračování příště! Dozvíte se, jak Zhou Len přišel k malému dravému dinosaurovi a proč jde po našich dvou přátelích!

Lovci kryptidů: Černá stopa (2/6)

16. dubna 2017 v 11:22 | HAAS
V minulé části jste se dozvěděli, že Pierre s Jackem zamířili do rakouských Alp. Doufají, že naleznou podivného živočicha, který se vzhledem podobá něčemu mezi kočkou a červem. Zdá se však, že ještě důležitější součástí expedice bude najít tajemného Zhou Lena a jeho bandu...

LOVCI KRYPTIDŮ: ČERNÁ STOPA, ČÁST DRUHÁ:
Oba se vydali po proudu řeky. Žádné další stopy tu nebyly. Ta jediná, černá stopa, otisknutá v prachu, byla už několik set metrů za nimi. Když tu náhle Pierre spatřil nějakého muže v klobouku vojenských barev, jak si to pochoduje po cestě kousek od nich, proti říčnímu proudu. Na rameni měl pušku a pískal si. Pierre upozornil Jacka. Přišli ke zvláštnímu muži. "Pane, zabloudili jsme a hledáme cestu do blízké vesnice. Mohl byste nám prosím pomoci?" zeptal se Jack. "Ale jistě," řekl muž svou neobratnou angličtinou, "vy běžte prostě po proudu dál a najednou sebe ve vesnici najdete." "Máme mít strach z divé zvěře? Potuluje se tu? Proto máte tu pušku?" začal se Jack konečně, proti jakémukoliv podezření, ptát toho muže. "Ale ne. Jenom tady na něco číhám," odpověděl ten muž. Vypadal přátelsky. Jack v něm ale viděl zločince. "To je vzrušující!" podivil se s hereckou brilancí Jack. "Číháte na medvěda?" zahrál podivení Pierre. "Ale ne," odpověděl už trošku nervózně ten muž, "na... Tomu neuvěříte!" Rozesmál se. "Na kryptida. Víte co to je? Ne? Divné zvíře! Cha cha!" smál se teď. "Tak my Vás necháme číhat na toho Vašeho piplita," řekl Pierre a zamrkal na Jacka. "Děkujeme za radu. Do vesnice snad dojdeme!" řekl ještě Jack, když byli na odchodu. "To ho nenapadlo, že jsme v té vesnici ubytovaní? Že jsme zabloudili... Pche... Hlupák jeden. Pitomec!" smál se Pierre na celé kolo. "Přesně ten typ člověka, ze kterého všechno dostaneš. Zhou Len si asi nevybírá ty nejlepší v branži. Řek bych, že je to nějaký městský chlap, co chce zkusit štěstí a pořádně si vydělat," řekl mu se smíchem Jack. "Možná tak na výprask. Jestli toho Tatzelwurma střelí, tak mu po zadku šlehnu zapálenou pochodní. Vlastně ne. Rovnou ho necháme zavřít, a bude," zvážněl trochu Pierre. Za kopcem se otočili a šli zpět po stejné cestě. Důležité teď bylo podezřelého muže sledovat. Brzy ho uviděli za řekou a skočili mezi křoviny. Jack si vzal do ruky dalekohled a sledoval jej. "Má stopu, očividně," zašeptal. "Podívej, kam pádí?" zeptal se Pierre. Lovec náhle utíkal do lesa. "Za ním!" křikl Jack a už se oba hnali jako blesky. Řeku přeskočili bezpečně jako klokani a hnali se dál lesem. "Definitivně je na stopě. Vždyť se na tohle podívej. V mokré lesní půdě je hezky vidět Tatzelwurmova stopa," řekl pak ještě Jack. Dál už jen mlčeli a běželi po stejné stopě. Za šest minutek dorazili k malé jeskyni. Byla to taková prohlubeň ve skále vystupující z úpatí srázu, vysokého tak pět metrů. Stopa tu končila. Tatzelwurm musel být uvnitř. Pierre vytáhl baterku a už chtěl jeskyni prozkoumat, když tu mu Jack položil ruku na rameno. Pierre se zvedl. "Co tady děláte? Neměli jste jít do vesnice? Zase jste zabloudili?" říkal muž, stojící opodál. "Ne, vy jeden idiote. Vy sám jste zabloudil!" vyhrkl Jack a dal mu ránu pěstí do obličeje. Muž vystřelil z pušky, ale ta mu hned spadla. Pierre po ní skočil a těsně před pádem na zem ji zachytil. Pažbou praštil darebáka po hlavě. Najednou mezi ně spadl malý kovový předmět. "Bože, to je výbušnina! Pryč!!!" zařval Jack, chytil Pierra za paži a rychle s ním utíkal pryč. Za méně než čtyři sekundy se uskutečnil výbuch. Byl nesmírně silný, tak silný, že ze srázu začaly padat velké kameny. Chudák Tatzelwurm byl vypuzen ze své jeskyňky. Pierre s Jackem v tom prachu uviděli jen malé černé tělíčko, obratně táhnoucí ocas za sebou, a přední nožičky kmitající tak rychle, že to vypadalo jako by je ani neměl. Zvířátko uteklo jedna dvě. "A co ten chudák lovec?" zeptal se teď Pierre. "Je po něm. Zbavili se ho. Jak jsem říkal, přesně ten typ, co všechno vyzvoní. Propána, támhle, Pierre, tam někdo je!" řekl Jack. Kdosi se ztratil v lesní vegetaci. Jack za ním utíkal seč mohl, ale síly mu ubývaly, a tak neznámý pláchl. "Co teď budeme dělat?" optal se Pierre, když se už vraceli zpět do vesnice po cestě. Jack mu vysvětlil, že asi nic. Podle něj byl les plný kamer, zřejmě nahrávajících i lidské hlasy. Kdyby cokoliv řekl, byli by v nebezpečí. Před hotelem, kde bydleli, se oba zhrozili, když spatřili kameru upnutou na stromě, na náměstí, nasměrovanou do jejich okna. Jack ji rozkopal na cucky, až se místní podivovali, co to ten Angličan dělá...


V recepci na ně čekal nějaký Číňan. Recepční jim sdělila, že s nimi chce mluvit. Jack i Pierre zaťali pěsti. "Good mérnonk, pánolé," řekl Číňan a oběma srdečně podal ruku. "Já rád že já tydím ty a ty," řekl dále. Pierre se mohl potrhat smíchy, ale zadržoval ho. Nakonec odešel. "Uechecheche! Cheche! Che!" bylo slyšet z haly. Jack to nechápal. Jak může být někdo tak nezdvořilý? "Omluvte mého přítele. Je to Francouz, víte," vysvětlil vše Jack. "Já tít Vás varovat před muž kterého název jest Zhou Len. On podlý-zlý-darebný. On tě a toho sledovat. Já vědět protože já genta Číny." "Á, chápu, jste čínský agent," usmál se Jack. "Ona, ona. Promiň ty. Já mít... Teda tít. Ne. Ano. To já tít. Říct. Chápat?" "Ano, chápu, chtěl jste říct 'ano'", řekl dále Jack. "Já teď odjet a ony možná tebe a toho dál sledovat. Vy odletět do Anglie nebo Francie. Radši," řekl ještě ten muž. Jack o tom přemýšlel. Pak vše řekl Pierrovi, který již čekal v pokoji. "Víš co, Pierre?" řekl Jack. "Poletíme domů? No, já nevím. Ani jsme Tatzelwurma nevyfotili!" řekl na to trošku kysele Pierre. "O Tatzelwurma teď nejde. Hlavně, že je v pořádku. Do jeskyňky se vrátí. Teď jde ale o nás a naše životy. Musíme do Číny!" řekl na všechno Jack. "Do Číny? Z Rakouska?" tázal se Pierre a vyvalil oči. "Říkal jsem Ti, že do Rakouska jsme jeli jen na začátek výpravy. Zbytek expedice bude někde jinde. Pamatuješ? Řek jsem Ti to. Tak to bude v Číně. To jsi mohl odhadnout, ne?" usmál se Jack. O pár dní tedy stanuli v Šanghaji...

Kdo byl zač ten čínský agent? Co naši přátelé zjistí v Číně? Přežijí? A vrátí se ještě k pátrání po Tatzelwurmovi? Pokračování se dočkáte již velmi brzy!

Lovci kryptidů: Černá stopa (1/6)

12. dubna 2017 v 10:53 | HAAS
Lovci kryptidů Pierre a Jack se vrátili z Chile, z úspěšné, avšak velice nebezpečné výpravy za monstrem z Aricy. Výprava je téměř stála život-byli obklíčeni tajemnými dinosaury i napadeni skupinou ozbrojenců, které do Chile vyslal Zhou Len. To je první velké vodítko, které naši přátelé mají. Nyní snad budou moci zjistit, kdo se jim snaží zkřížit cestu, kdo skutečně stál za vraždou Sabine Leroyové a kdo se chystá zabít i je...

LOVCI KRYPTIDŮ: ČERNÁ STOPA, ČÁST PRVNÍ:
"Mám to chápat tak, že jsme sem nepřijeli jen za kryptidy?" optal se Pierre, oděný v teplém kabátu a s kloboukem na hlavě, pohlížeje na svého přítele, oblečeného pouze v modrém tričku s krátkým rukávem, dole zasunutým pod džíny a s černými brýlemi na očích. "Minule to taky bylo tak. Čekal jsem, že po nás nějací nepřátelé půjdou, jen mne tehdy nenapadlo, že by Tě unesli," odpověděl Jack, "Zhou Len moc dobře ví, že jsme uspěli a monstrum z Aricy našli. Vždyť při rozhovoru pro noviny skoro brečel, že všichni jeho muži zemřeli. Aniž by řekl, proč je tam skutečně poslal-ne proto, aby monstrum našel, ale aby nás zneškodnil." Pak vytáhl z tašky noviny. "Tohle," ukázal na titulek na přední stránce New York Times, "si přečtou lidi po celém světě, ne jen v New Yorku. A vsadím se, že ten, koho to zajímá nejvíc, je právě onen tajemný Číňan Zhou Len. Pamatuješ přece, že Sam Weber, Estonec, měl nějakého bose v Číně? Tak to je on. Někdo, kdo Webera najal na vraždu tvé sestry a kdo se za každou cenu pokusí nás dostat." Titulek na novinách přímo bil do očí: "Lovci kryptidů na cestě do rakouských Alp. Cíl: Černá příšera." Rakouské Alpy si pro další expedici vybral Pierre. Od dětství ho zajímal tajemný netvor, žijící vysoko v Alpách. Místní mu říkají Tatzelwurm. Prý je to šelma, podobná kočce, jen s předními končetinami. Zbytek těla je hadovitý. Pierre byl přesvědčen, že Tatzelwurma najdou, když už tolikrát na svých výpravách uspěli. Jackovi však nešlo o úspěch při této expedici. Věděl moc dobře, proč ohlásil světovému tisku místo konání další výpravy. Protože se zde dlouho nezdrží... Jack měl neuvěřitelný smysl pro odhadnutí situace. Věděl, že tu na ně bude číhat další nebezpečí... Tentokrát obeznámil se vším i Pierra. Ten nemohl věřit vlastním uším, ovšem chápal, že Jackův plán, jak se všemu nebezpečnému vyhnout, je geniální... Nyní se nacházeli v malé vesničce nedaleko jednoho ze známých rakouských lyžařských center. Po obědě v malé, ale drahé restauraci, se prošli po asi dvě stě metrů široké travnaté plošině. Vesnička byla o tři sta metrů níže, stoupali tedy do hor. "Slyšel jsem, že Tatzelwurm způsobil smrt jednoho sedláka. Napadl mu prase a ten muž zahynul, tak moc se Tatzelwurma lekl," navázal po chvíli ticha konverzaci Pierre. Jacka to vytrhlo z přemýšlení. "Ano, je to tak," odvětil prostě. "Najdeme ho?" usmál se Pierre. "Mě teď, kamaráde, zajímá spíš, jak najít ty darebáky," řekl trochu vážně, až podrážděně Jack. "Tady v Rakousku? Ale prosímtě. Plán máš skvělý, ale taky bychom si měli užít výpravy, ne?" usmál se opět Pierre. Jack na to neodpověděl. Nechtěl svého přítele strašit. Po chvíli ale znovu procitl ze svých myšlenek a navrhl, že by mohli hledat stopy místní zvěře. Pierre radostí takřka vyskočil, konečně zase viděl svého kamaráda usměvavého, a ne tak zadumaného. Našli několik stop místních ovcí. "Támhle je jehličnaté údolí, možná bychom tam měli sestoupit a podívat se, zda nalezneme stopy Tatzelwurma," řekl po chvíli Jack. Sestup do lesa byl obtížný, Pierre nakonec spadl a natloukl si koleno, ale jinak se obešel bez zranění. Malým lesíkem protékal potůček. "Ideální místo pro Tatzelwurma," pomyslel si Pierre. Z potůčku se napil: byla to nádhera, voda byla tak čistá a sladká! Jack v těch chvílích pohlížel do malé skalní soutěsky. Něco se tam lesklo...


K předmětu se přibližoval se značnou opatrností. Neblížil se k němu přímo zepředu, spíše se snažil obejít jeho zorné pole. Pak na předmět zaútočil rukou, strčil ji do štěrbiny a vytáhl ho! Naštěstí ji vytáhl tak šikovně, že natáčela pouze oblohu. Ano, byla to malá kamera. Jack vytáhl kapesní nůž a přetrhal všechny drátky v kameře. Pak také rozkopl objektiv. Teď byla zničena, o což mu šlo. "Hele, co to máš? Snad to není tvoje kamera? Takhle ničit svoje věci!" vyhrkl Pierre. "Nevtipkuj. Přesně tohle jsem čekal. Jsou na nás připraveni. Vědí, kam jsme zajeli hledat Tatzelwurma. Zajímá mě, proč po nás jdou a zda s těmi zvířaty nemají nějaké úmysly. Třeba nás chtějí využít k tomu, že ta zvířata najdeme a oni je pak dostanou. Vzpomínáš přece na medvěda krátkočelého v Severozápadních teritoriích!" zamyslel se opět Jack. "Tohle není bezpečné místo," řekl po chvilce Pierre, "raději pojďme." "Dobrý nápad, kámo!" Jack po cestě do vesničky stále zkoumal kameru. Po úzké, kamenité cestě projel nějaký cyklista. Pierre včas nezareagoval a uhnul jen taktak. Cyklista německy nadával, ale Pierre mezi tím šťouchl do Jacka a tomu kamera spadla do řeky. "Hlupáku!" naštval se Jack. Utíkal z kopce k řece. "Zatím náš jediný důkaz... Je fuč!" zařval Jack a chytl se za hlavu. Normálně byl v klidu, ale toto jej naštvalo. Za minutku se ale uklidnil. Na břehu řeky se nacházela spousta mělkých stop. Vypadalo jako stopy kočičí, ale mezi nimi byla jakási tlustá čára. Nějaký živočich pochodoval pouze po předních a táhl za sebou tlustý ocas. "Máme Tatzelwurma..." zaradoval se Pierre. V černém prachu, kousek odsud, pak našli také lidskou šlápotu. "Řekl bych, že se za Tatzelwurmem někdo plížil. Musíme zjistit, kdo to byl!" zvážněl Jack...

Najdou Tatzelwurma? Podaří se jim nalézt tajemného muže, který zvíře sledoval? A jaký vlastně je Jackův plán, jak obelstít tajemné nepřátele Lovců kryptidů? Pokračování příště!

Lovci kryptidů: V pasti (5/5)

1. dubna 2017 v 10:48 | HAAS
Pierre a Jack unikli z nepřátelského tábora, zachráněni lidožravou nestvůrou, monstrem z Aricy. Proč však toto zvíře zaútočilo na lidi? Prahne snad po lidské krvi? Dříve, než naši přátelé budou moci učinit jakékoliv závěry, musí se dostat z auta obléhaného těmito netvory... To se ale zdá být nemožné!

LOVCI KRYPTIDŮ: V PASTI, ČÁST PÁTÁ:
"Nechte ho, vy pyromani!!!" řval Pierre a ze zadních sedadel vystrčil ruku dopředu, a skleněnou láhev prudkou ranou rozbil o hlavu monstra, které právě drželo Jackův rukáv. "Díky brácho," zasýpal k smrti vystrašený Jack. Okamžitě nastartoval motor auta. To se okamžitě rozjelo. Téměř narazilo do jednoho z raptorů. Obratný opeřenec jen o setinu vteřiny dříve uskočil. Jeep konečně ujížděl z místa, které mohlo být Pierrovi a Jackovi osudným. Pierre teď po svém hrdinském činnu oddechoval, rozvalen na zadních sedadlech, sypaje z ruky střepy skleněné láhve. Jack se už vzpamatoval z nenadálého útoku a zvyšoval rychlost. Moc dobře v zrcátku po své levici viděl, jak se za autem celá smečka monster z Aricy žene naprosto neuvěřitelnou, gepardí rychlostí. "Propána, Jacku, oni jsou za náma!" vykřikl Pierre po dvou minutách, kdy se konečně ráčil ohlédnout zpět. "To vím už přinejmenším sto dvacet sekund! Mají hroznou výdrž! Co budeme dělat?!" zařval na to Jack. "Nevím!" zařval Pierre. "Přestaň řvát!" vyhrkl Jack. "Ty taky!" odpověděl Pierre. Jack se chytl za čelo a začal klít. Přitom se jeho loket dotkl troubení na volantu. Náhlý zvuk je oba příšerně vyděsil, až zároveň poskočili na sedladlech. Jack se podíval do zrcátka. Monstra z Aricy stála jako solné sloupy, jako by je někdo přibyl k zemi. Nepochybně je zvuk troubení vystrašil. Do Atacamy zavítalo tak málo lidí, a ještě méně z nich tato monstra z Aricy viděla. Sotva kdy zahlédla auto. Jak pak měla reagovat na tak silný, do uší bijící zvuk? "Unikli jsme..." oddychl si Pierre. "Hele, něco Ti řeknu," začal o chvíli později, "když jsi byl pryč, nainstaloval jsem na zadní část džípu kameru. Máme teď skvělé záběry monster z Aricy, teda jak nás ti zlověstní tentononc pronásledovali." Jack se na něj usmál, ovšem více teď přemýšlel o tom, jak se z Atacamy dostat. Po poledni se zastavili ve stínu vysokých, zářivě bílých skal. Pomalu jim docházely zásoby vody. Navíc nevěděli, kde přesně se nacházejí. Do chvíle, kdy Pierra zajali nepřátelé, věděli oba přesně, kudy jedou. Vždy se dívali na mapu a na GPS. Ovšem nyní GPS nefungovala a Pierre ani Jack si nebyli jisti, kam ukázat prstem na mapu. Po asi hodině pečlivého prostudování mapy nalezli cestu, kterou se původně dali. Vyrazili hned. Nemělo cenu se zdržovat. Toto je nebezpečné místo. Poušť, kde ročně padne méně srážek, než kdekoliv jinde na světě. Domov otřesných zabijáků z minulosti. "Myslím, že jsme si sáhli na dno. Tohle byla naše poslední hranice," pověděl Pierre svému příteli. Jack náhle zabrzdil a zašeptal: "A já zase myslím, že jsme nebyli jediní. Koukni." Vystoupili z auta a uviděli ohlodané mrtvoly všech, kteří byli tehdy monstrem z Aricy usmrceni v táboře. "Ti, kteří uprchli a pak na nás znovu zaútočili, už asi také na živu nebudou," řekl dále. "Proč si to myslíš? Vždyť jeden ujel autem!" odporoval Pierre. Jack ukázal na auto zaparkované kousek od zdemolovaného tábora. "Vrátil se?" napadlo Pierra. Z auta, jehož dveře byly po obou stranách vpředu otevřené, vykukovala zakrvácená hlava. Poslední z nepřátel Lovců kryptidů také padl za oběť monstrům z Aricy. "Tuším, že na něj zaútočili dříve, než na nás. Proto pak věděli, jak nás z auta dostat. Kdybys mi nezachránil život tou skleněnou láhví, asi bych už byl nebožtík. A ty taky," konstatoval Jack... Teď už nebyl čas na povídání. Jeep se znovu rozjel. Velkou rychlostí putoval zpět k nejbližší civilizaci... Jelo se i přes noc... Ráno kolem deváté měli Jack i Pierre pocit, že je smečka nelítostných zabijáků znovu pronásleduje. Utíkali za autem tak rychle! Doháněli ho! Dýchali na zadní sklo!


Jack vykřikl hrůzou a posadil se. Do malé místnosti pronikalo světlo několika zlatými paprsky. Svítilo na obličej Pierrovi, který před ním neustále mával, jako by se snažil odehnat nepříjemný hmyz. Jack se nejprve zasmál, když svého přítele uviděl. Pierre se konečně také probudil. Konečně se otevřely dřevěné dveře. Stáli v nich dva pánové, jistě z Chile. "Už jste se probrali. To je dobře. Neseme Vám čaj. Nebojte, je vychlazený," pověděl jim s úsměvem jeden z nich. "Co to má znamenat? Co zde děláme? Neměli jsme být v poušti? V Atacamě?" zeptal se Jack. "Dojeli jste do Mina Aguas Blancas. Dnes ráno zde Váš džíp zastavil. Prudce narazil do oblého balvanu. Místní, včetně nás dvou, utíkali k autu. Našli jsme Vás živé, ale v bezvědomí. Byli jste oba hrozně zpocení a špinaví. Určitě jste jeli autem moc dlouho a pak jste už nevnímali, kam jedete," vyprávěl jim vše ten muž. "Ach tak. Proto ten hrozný sen o monstrech z Aricy, která se znovu dala do pronásledování našich dvou maličkostí," zamyslel se Jack. Pierre jen pokýval hlavou. Jak záhy zjistili, s džípem to nebylo tak zlé. A především záběry ve všech kamerách byly neporušeny. Jacka jen napadlo, jak celá tato výprava vlastně dopadla. Doufal, že konečně stane tváří v tvář svým nepřátelům. Všichni ale byli pobiti hrozivým kryptidem... Od konce expedice už uplynuly čtyři dny. Jack s Pierrem seděli každý na svém lehátku na jedné kamenité pláži při pobřeží Chile. Oba měli nasazeny černé brýle a hleděli do dálek. Čas od času se nad mořskou vodou mihl obrys nějakého ptáka, což celému odpočinku dodávalo na zajímavosti. "Seňor. Toto Vás zajímat," řekl mužík, který vlastnil hotel, v němž oba právě přečkávali a relaxovali po těžkém dobrodružství. Jack popadl do rukou noviny a gestem Pierrovi naznačil, ať se přijde podívat. Titulek uváděl: "Zhou Len: naši pracovníci jsou nezvěstní. Pátrali v Chile po tajích přírody. Nikdo nepřežil." Oba se na sebe podívali. "Zhou Len? Tak přece už budeme na stopě," usmál se Jack...

Pokračování Lovců kryptidů zase příště!

Lovci kryptidů: V pasti (4/5)

26. března 2017 v 10:41 | HAAS
Velké dobrodružství Pierra a Jacka v Chile pokračuje! Jackovi se sice podařilo osvobodit Pierra, který byl ještě před chvílí zajatcem tajemných nepřátel Lovců kryptidů, stále však oběma hrozí velké nebezpečí... Monstrum z Aricy si zde také zahraje...

LOVCI KRYPTIDŮ: V PASTI, ČÁST ČTVRTÁ:
Konečně uviděli svůj džíp s prostřeleným sklem. Rychle k němu doběhli, Jack byl u něj první a otevřel dveře od auta, do kterého vlezl unavený Pierre. V těchto chvílích oba slyšeli, jak se z tábora jejich nepřátel ozývá řev vystrašených lidí mísící se s neobyčejně silným syčením a kvíkáním monstra z Aricy. "Měli jsme namále!" vyhrkl Pierre. "Musíme rychle odsud!" řekl mu Jack a nastartoval motor auta. Džíp se rychle rozjel, ale přes všechen hluk motoru byly stále slyšet střely z brokovnice. Nepřátelé se monstru z Aricy bránili. Jack i Pierre doufali, že ho nezastřelí. Ujížděli tmavou pouští dál a dál. Viděli jen písek, na který svítila přední světla. Všude kolem vládla noc. "Jacku, nevíš jak se to zvíře dozvědělo o jejich táboře?" zeptal se už trochu zklidněný Pierre. "To fakt nevím, kámo," odpověděl Jack, "snad mě následovalo. Asi se vydalo za mým džípem. Monstrum z Aricy je schopno uhánět neuvěřitelnou rychlostí, to mi teda věř. Ještě jsem Ti nepověděl o mé včerejší konfrontaci s tímto netvorem. Odehnal jsem ho, ale potom za mnou asi běželo, následovalo mé auto a nakonec dorazilo do tábora, kam jsem měl namířeno." Po několika hodinách džíp zastavil. Jack musel doplnit benzín. Pierre mezitím spal na sedadle. Jack byl trochu nervózní. Po doplnění benzínu se zastavil napravo od auta a začal do nosu vtahovat vzduch. Cítil něco otřesného. Byl to zvláštní puch, podobající se pižmu savce. Byl tak silný, že za chvíli vzbudil i Pierra. "Fuj, co to má znamenat?" zeptal se Jacka. "Vůbec nevím. Vlastně mě napadá, že... Počkej!" řekl Jack a aniž by svou domněnku vypověděl, utíkal dál od auta. Pomalu už svítalo, ale Jack se přesto brzy ztratil Pierrovi z očí ve tmě. Pierre samotný byl moc slabý na to, aby jej následoval. Jack uběhl jen několik desítek metrů. Najednou se stal svědkem neuvěřitelné podívané. Smečka monster z Aricy táhla krajinou! Pochodovali suchým pískem padesát metrů od Jacka. Muselo jich být devět dospělých a jedno mládě! Jack stál jako solný sloup. Nechtěl se pohnout, aby si ho smečka dravých zvířat nevšimla. Jen pomalounku couval. Pak si konečně vzpomněl, že má v kapse svůj mobilní telefon. Vytáhl jej z kapsy a spustil natáčení. Záznam nebyl kvalitní, ale přesto na něm šlo rozpoznat siluety dvounohých, opeřených velikánů. Zvlášť jeden z nich velikostně dominoval. Byl vyšší než všichni ostatní, převyšoval je alespoň o dvacet centimetrů, takže měřil tak dva metry na výšku. S vycházejícím sluncem si Jack povšiml, že oba jeho výrazné, srpovité drápy jsou zbarveny krví. Také na jeho zubech se leskla červená tekutina. "Tohle musí být monstrum, které pozabíjelo některé z našich nepřátel," zašeptal si pro sebe Jack. Natáčel smečku pomalu jdoucích zvířat už dvacet minut. Na další záznam neměl v mobilním telefonu už žádné místo. Rozhodl se tedy, že se vrátí k džípu, popadne kameru a vrátí se sem. Na půli cesty náhle uslyšet výstřely. "To na mne z támhletoho kopce někdo střílí!" vykřikl pro sebe. Hned skočil za nejbližší dunu. Sjel dolů a zasypal ho písek. Urputně se snažil vyprostit se z něj. Po deseti vteřinách uslyšel hlasy. "Nevím, kde je! Ještě před chvílí byl tady na duně! Prozkoumáme to tu!" říkal někdo. Pod pískem dobře slyšel, stejně jako člověk dobře slyší pod sněhem, když jej zavalila lavina. Zaslechl každé slovo těch mužů a odhadl, v jaké vzdálenosti od něj se nacházejí. Byli dva, to už poznal. Nejen podle hlasů, ale i podle toho, kolik nohou odlišným stylem chůze vířilo písek. Jeden z mužů se brzy přiblížil k úpatí duny, kde byl Jack, zasypaný pískem. Druhý muž šel opodál, směrem od Jacka. Teď nebo nikdy! Jack vyskočil z mohutné hory písku a svému pronásledovateli vlepil do obličeje ránu pěstí tak silnou, že se muž okamžitě svalil k zemi a plival krev. Jack nemeškal a vzal do ruky jeho pušku. Pažbou mu do temena zasadil strašnou ránu. Druhý muž po něm hned začal střílet. Jack skočil za hromadu písku, která ho před chvílí kryla. Odtamtud na muže jednou vystřelil, ovšem nezasáhl jej. Nepřítel se dal na rychlý ústup a brzy zmizel v poušti. Zvuk auta prozrazoval, že ujel.


Jack neměl čas na to, aby křísil zraněného darebáka. Utíkal zpět k autu. Pierre se ho zděšeně ptal, co se stalo. "Myslím, že bychom odsud měli co nejrychleji zmizet!" informoval ho Jack a krátce mu vše vysvětlil. Pierre však navrhl, že by se měli postarat o zraněného. Tak tedy v rychlosti doběhli zpět k duně. Muž zde již neležel. Alespoň ne celý. "To ne!!!" vykřikli oba zároveň. V písku se nacházela utržená noha. Kolem ní se rozprostírala spousta krve. "Smečka monster z Aricy, rychle tam!" navrhl Jack. Za chvíli už spatřili skupinu strašných dromaeosauridů. Všech devět jedinců i s malým mládětem hltalo maso i krev zabitého. "Tohle je hrozné místo! Lidští darebáci a zvířecí predátoři, predátoři z dob dinosaurů..." zašeptal Pierre. "Myslím, že bude lepší, když Atacamu opustíme," řekl mu Jack. Rychlým sprintem se vraceli k džípu. Nasedli do něj, ale dříve, než Jack stačil nahodit motor, začaly se okolo auta opakovat skřeky. Byla tu další smečka monster z Aricy. Tentokrát to bylo pět jedinců. "Teda, kámo, nevím, kolik z našich nepřátel ještě žije. Pokud tady má tolik netvorů chuť na lidské maso, pak jsou naši nepřátelé nejspíše odrovnáni," řekl Jack. "A my můžem být taky!" vykřikl Pierre. Zrovna v tu chvíli totiž jeden z raptorů kopl do okna a prorazil ho svým srpovitým drápem. Pierre se uchýlil doprostřed zadního sedadla. Netvoři na auto stále doráželi. Jack si už přichystal pistoli a po jednom z nich vystřelil. To ale vůbec neměl dělat. Zvíře nebylo zasaženo, místo toho bylo zničeno jen další okno a raptorova hlava jím teď mohla dokonale projít. Jedna z příšer začala Jacka tahat za rukáv košile. "Ne! Ne! Ne!!!" křičel Jack.

Vrátí se naši přátelé z této expedice živí? Přemohli už své nepřátele, nebo je finální souboj teprve čeká? Přečkají útok monster z Aricy, nebo Jack podlehne ostrým zubům nebezpečných zabijáků? A proč se ukazuje, že monstra z Aricy loví lidi? To vše v poslední části!!!

Lovci kryptidů: V pasti (3/5)

21. března 2017 v 16:11 | HAAS
Po několikadenní pauze od Lovců kryptidů je na čase pokračovat v příběhu! Minulá část tohoto dílu skončila dramaticky. Pierre byl unesen darebáky, jejichž zásahem se potvrdily Jackovy domněnky. On sám ale stanul před hrozným masožravcem...

LOVCI KRYPTIDŮ: V PASTI, ČÁST TŘETÍ:
Ten velký pták se na Jacka díval z výšky šesti stop, sto osmdesáti centimetrů. Vypadal výhružně, agresivně a podrážděně. Rudé oči žhnuly jako uhlíky. Natáčel hlavu a přitom Jacka nespouštěl z očí. Pomalu otevíral tlamu, z níž vystupovaly krátké, avšak již na pohled jako břitvy ostré zuby. Jacka napadlo, že se musí postavit. Hned tak učinil a stanul hrozivému predátorovi tváří v tvář. Nyní se na sebe oba dívali ze vzdálenosti pouhých dvou metrů. Oči měli v naprosto stejné úrovni. Děsivý živočich už nevypadal tak sebejistě. Jack byl jako kobra, která vztyčí třetinu svého těla nad zem a podívá se svému útočníkovi do očí. Jack se odhodlal k ráznému kroku. Prudce napřáhl ruku dopředu, což netvora vyděsilo. Pernatá chocholka na hlavě, tvořená peřím s černým základem a bílou špičkou, zachřestila. To bylo další varování pro Jacka. Ten však zároveň poznal, že netvor začal mít strach. Teď nebo nikdy, řekl si. Vystřelil do vzduchu svou pistolí a dřív, než se strašná rána rozezněla krajem naplno, přízrak vzal nohy na ramena. Utíkal pouští jako o závod rychlostí olympijského běžce. Byl ladný jako gepard a jeho skokům by se nikdo nevyrovnal. Vířil se za ním písek a tak monstrum po chvíli zmizelo z dohledu. Jack si sedl. Nahlas oddechoval a setřel si krev ze zraněného lýtka. Určitě to bylo monstrum z Aricy, pomyslel si. Zřejmě si obcházelo teritorium a narazilo na Jacka. Muselo to být zrovna v tuto chvíli? Za pár desítek vteřin už Jack dýchal zcela klidně. Postavil se, krev z lýtka, která mu potřísnila dlaně, zcela otřel do písku a celou velkou skálu obešel. Bylo mu jasné, že zlotřilci i s uneseným Pierrem už musí být daleko. Trochu frustrován, došel do tábora. Jeho bystrému, vnímavému zraku neunikla jedna skutečnost. Nalevo od plápolajícího táboráku ležely černé brýle. Při útěku je jeden ze dvou nepřátel ztratil. Jack byl připraven na cokoliv. Také proto s sebou vezl pinzetu a sáčky na uskladnění malých předmětů. Aniž by se brýlí dotkl, přemístil s pomocí pinzety černé brýle do samouzavíratelného sáčku a pečlivě ukryl pod sedadlem v autě. Je třeba mít důkazy, i s otisky prstů. Dále uhasil táborák, už jej nepotřeboval. Ke všemu štěstí zjistil, že zásoby vody jsou v pořádku. Pak strhl oba stany, sbalil je, nacpal do kufru auta a vydal se na cestu. To vše proběhlo celkem pomalu, ovšem Jack byl po celé akci tak vyčerpán, že to pro něj i tak byl takřka nadlidský výkon. Do auta si vzal petláhev, nastartoval auto a dal se po stopách nepřátelského jeepu. K místu, kde ještě před chvílí to auto stálo, dojel za chvíli. Dát se po stopách byla maličkost. I když se za hodinu setmělo, stále na ně viděl. Stopy od velkých pneumatik byly září předních světel Jackova vozu skvěle ozářeny. Zastavil asi po dvou hodinách cesty. S každou chvílí se jeho napětí stupňovalo. Zpomaloval, aby náhodou nevtrhl do tmou noci krytého tábora zločinců. Pak vyšel z auta a zapnul svítilnu. Nikde nic. Dobré zprávy. Vyšplhal na menší skalku, asi tak sedm metrů vysokou. Tam vytáhl z rukávu další trik. Byla to termovize, se kterou začal prohlížet okolí. Pierre ji zabalil do kufru, aby s její pomocí mohli hledat záhadné monstrum z Aricy, nyní již Jackem nalezené. Teď se termovize hodila i k něčemu jinému. Zářivě červený bod uviděl na termovizi už po několika sekundách. Nepřátelé si samozřejmě nerozdělali oheň, ale někde se v poušti utábořili. Jack přemýšlel, co podnikne. S tímto nepočítal, ale přece tam Pierra nemůže nechat celou noc. Bylo třeba jednat hned, nebo by Pierre mohl přijít o život...


Nešel k autu, neměl v plánu k táboru dojet. To by opravdu nebylo chytré. Místo toho se zapnutou termovizí pomalu přicházel k táboru. Byla to dlouhá štreka, musel přece jen ujít asi kilometr a půl, možná i více, sám to nevěděl. Stále mu probíhala hlavou jedna myšlenka: proč zatím nereagovali na hluk jeho jeepu. Sice jej kousek odsud zastavil, ale museli přeci něco slyšet. Když dorazil k táboru a uviděl jen maličké světýlko u zeleného stanu, obklopeného několika dalšími, téměř se ztrácejícími v temnotě, pochopil. V táboře byl velký hluk. "Tak budeš už mluvit, pitomče jeden?!" řval někdo. Určitě křičí na Pierra, pomyslel si Jack, ještě aby ho tak mučili. Proplížil se až ke stanům. Spatřil sedm mužů stát kolem Pierra, stále svázaného, volajícího o pomoc. Hrozně mu nadávali a ptali se ho na Jacka a na plány Lovců kryptidů. Když Pierre vykřikl Jackovo jméno při volání o pomoc, jeden z těch darebů ho ale hned kopnul do zad. Jack se pořádně naštval. Vypozoroval, že u velkého auta, do něhož se těchto sedm lidí v pořádku dokázalo natěsnat, nikdo nestojí. Vlétl do něj a nastartoval motor. Pak vjel přímo do středu tábora. Muži se rozprchli a nechali Pierra jen tak ležet. Jack při jízdě rozbil loktem okýnko a střílel z něho pistolí. Někdo příšerně zařval, asi to dostal. Jack z auta vyskočil a utíkal k Pierrovi. Z kapsy vysunul nůž a začal přeřezávat lana. Někdo mu ale při té příležitosti dal pěstí do hlavy. Zločinci se vrátili. Jeden z nich měl u sebe těžký kus dřeva a chystal se Jacka ještě jednou uhodit. Ovšem Jack hbitě vyskočil, svému prvnímu přemožiteli dal pět ran pěstí do břicha, až se s řevem skácel k zemi. Nepřítele s kyjem odrovnal kopnutím přímo do obličeje. Po dalších střílel z pistole. Jeden z nich doběhl ke stanu a vytáhl brokovnici. V té chvíli Jack přeřezal Pierrovi poslední lano. Pierre se dal na okamžitý útěk. A rovněž tak Jack, ještě předtím ale dvakrát vystřelil a zbořil tak poslední ze stojících stanů. Teď se ale darebové hnali za nimi. "Kam mám běžet?!" ptal se při útěku Pierre. "Neptej se a prostě utíkej, utíkej, kámo!" odpověděl jednoduše zadýchaný Jack. Ve tmě nebylo nic vidět, zapnul proto baterku. Otočil se a uviděl nepřítele s brokovnicí. "Jsou za náma!" vykřikl. Podivný vousáč se už chystal vystřelit, když tu náhle světlo jeho baterky zmizelo. Ozval se lidský vřískot, dvojice rychlých, ale nepřesných ran z brokovnice a pak otřesný sykot. Nebylo pochyb. Monstrum z Aricy Jackovi a Pierrovi zachránilo život...

Velký útěk ale ještě nekončí. Jack i Pierre jsou ve vážném nebezpečí. Monstrum z Aricy se také nachází ve větším nebezpečenství, než se může zdát. A to vše hluboko v Atacamské poušti, kde se jiná pomoc nenajde... Jak celé dobrodružství dopadne? Pokračování příště!

Lovci kryptidů: V pasti (2/5)

18. března 2017 v 9:38 | HAAS
Jak již víte, Pierre a Jack se vypravili do slavné pouště Atacama v Chile. Pátrají po záhadném ptačím či dinosauřím zabijákovi, který je svým vzhledem přirovnáván k bratrancům veleslavného Velociraptora. Avšak Jack ví, že na této misi bude moci odhalit ještě další tajemství: kdo po nich po celé ty měsíce jde. Je přesvědčen, že zločinci se nachází blízko...

LOVCI KRYPTIDŮ: V PASTI, ČÁST DRUHÁ:
"Jacku, vylez!" volal Pierre na svého kamaráda před stanem. Jack z něj vykoukl s velkou svítilnou. "Něco tu bylo. Jenže nevím co..." šeptal Pierre. Jack se postavil a mlčky došel k autu. "Dvouprsté stopy," řekl, když se v písku, ozářeném svítilnou, vyrýsovaly takřka nepatrné stopy. Ten tvor, který tu byl na průzkumu, musel našlapovat neuvěřitelně tiše. Dva prsty se země sotva dotýkaly, z podlouhlých drápů zbyly jen úzké prohlubně v písku, zakončené ostrou špičkou. Po třetím prstu nebylo ani památky. Podle Jacka byl tento živočich dvounohý a při chůzi skutečně používal jen dva drápy. Třetí dráp, ten srpovitě zahnutý a tolik typický pro dromaeosauridní dinosaury jako byl Velociraptor, musel být při chůzi zdvižen. Jistě proto, aby se jeho ostrá špička, sloužící k proniknutí do masa oběti, neotupila. "To je všechno co máme. Všechny důkazy existence monstra z Aricy, tedy zatím," pověděl Jack svému vystrašeného příteli. "Zítra budeme pokračovat v cestě. Stopovat ho teď v noci nebudem," sdělil mu ještě a pak šel spát. I Pierre se zabalil do svého teplého spacího pytle, pod hlavu si dal polštář a snažil se usnout. Trvalo mu však ještě dvě hodiny, než zamhouřil oka. Stále myslel na monstrum z Aricy. Jak blízko muselo být? Možná, že kdyby ho nevyděsil, byl by schopen jej vyfotografovat. Mise by pak byla splněna. Byl tak blízko u cíle a minul ho... Zakončit cestu po Chile tak brzy by ale někomu nesedělo. A tím někým byl Jack. Místo přemýšlení o monstru z Aricy, kterému se při snídani o šesté ráno usilovně věnoval Pierre, vypočítával si Jack, kdy a kde se podle něj objeví zločinná banda. Asi o hodinu později začal s výšlapem na velkou, perleťově zbarvenou skálu. Měl u sebe jen dalekohled, to aby se porozhlédnul po krajině a spatřil zeměpisné body tolik důležité pro jejich expedici, a pistoli. Výprava do Chile začala před pár dny. Nepřátelé musí být na místě. Jack odhadoval, že do Atacamy zamířili o pár dnů dříve. Dle jeho úsudku by na ně měli spíše narazit. Stejně tak počítal s možností, že se je rivalové budou snažit vystopovat. V každém případě věděl, že je třeba mít oči na stopkách. Zamýšlel se nad tím při pohledu na suchou, jednotvárnou krajinu. Rozhodl se, že při každé zastávce, jež budou muset učinit s večerem, vystoupá na skálu a ověří si, zda se jeho domněnky naplnily... V osm hodin oba dobrodruzi nasedli do landroveru a vydali se směr sever. Přímo do středu Atacamské pouště. Ročně zde padne méně srážek, než kdekoliv na světě. Mnozí zoologové nikdy nevěřili na existenci šest stop vysokého ptáka, který by zde prospíval. Ovšem už nyní Jack a Pierre věděli, že čemusi na stopě jsou... Cestování jeepem nebylo nikterak napínavé. Jen ve tři hodiny odpoledne se auto náhle zastavilo. Motor fungoval, hlučel, kola se pohybovala, ale jeep přesto stál na místě. Úplně jako by ke kufru jeepu bylo nataženo lano s hákem, pečlivě zaseknuto, a nějaký velký tyrák se pak auto snažil k sobě přitáhnout. Pierre, který zrovna řídil, se snažil co nejrychleji ujet. Auto sebou cloumalo ze strany na stranu, až po chvíli Jack klidně řekl: "Vypni motor. Musíme ho odtamtud dostat." "Co?!" zeptal se nechápavě Pierre. "Přece kolo z písku. Uvízli jsme."


Nastal další večer. Jeep, jehož kolo se nakonec povedlo vytáhnout ze sevření písku, stál zaparkovaný hned vedle dvojice stanů. "Celé dopoledne jsme následovali stopy," řekl Jack, "po poledni už byly zaváty pískem. Přesto myslím, že jsme ve středu jeho teritoria." "Jo, ve středu toho nejsuššího teritoria, jaké může zvíře mít. Cheche, nikde ani trocha vody. Řeknu Ti, kámo, kdyby nám někdo probodal petláhve, asi tady umřeme," zasmál se Pierre. "No právě. To je jedna z věcí, se kterou počítám," pomyslel si Jack, ale tato slova nevyslovil, jen své myšlenky zamaskoval úsměvem. Začalo se smrákat. Jack si vyhlédl hezkou skálu asi padesát metrů od tábořiště. Vyšplhal nahoru a pozoroval okolí. Tento muž měl zrak jako málokdo. Přivřenýma očima jezdil po krajině a v šeru hledal sebemenší náznak čehokoliv, co sem od přírody nepatří. Také, že našel. Černý jeep asi dvě stě metrů odsud. Seběhl ze skály s obratností pumy a prudkým sprintem utíkal do tábora. Sem tam takřka klopýtnul o vytouplou skalku, avšak situaci pokaždé zachránil vysokým i dalekým výskokem. Už z dálky poznal, že v táboře něco nehraje. V době, kdy lezl na skálu, byl zřejmě přepaden. Pierre zde nebyl. Namísto toho kdosi zpoza jejich landroveru střílel. Písek kolem Jacka několikrát vyletěl na úroveň jeho hlavy. Jack s ještěrčí hbitostí zabočil k asi dva metry vysoké a zhruba čtyři metry široké hornině. Skočil za ní v poslední chvíli. Jen dva centimetry od jeho paty zasáhla kulka písek. Jack vytáhl svou pistoli a když střelba na chvíli ustala, vynořila se z úkrytu jeho ruka a prostřelila sklo landroveru. Hned nato uslyšel: "Chlapi, na ústup!" Využil situace a utíkal na skálu, z níž před chvílí vyhlížel. Při rychlém výstupu po něm stříleli jako diví, ale z takové dálky ho nezasáhli. Jack vyskočil na vrchol skály a na úzké plošince se položil k zemi. Pistolí vytřelil po dvojici mužů, kteří za sebou táhli jednoho spoutaného. Chudák Pierre, dostali ho. Teď už nemělo cenu střílet, ani on z takové dálky nemohl zasáhnout cíl. Riziko trefit místo toho Pierra za to nestálo. Jack sjel ze skály na opačné straně. Zavadil o ostrý výstupek a rozedřel si lýtko. Na zem dopadl těžce. "Zatracená práce, do Prčic!" zařval. Dále už nenadával. Přerušilo ho syčení. Stále ležel na zemi, na břiše, zvedl hlavu, a spatřil netvora s hbitýma nohama a obrovskými drápy, štíhlým tělem pokrytým chmýřím a hlavou s pernatou chocholkou, kterou však více než to zdobily dvě pekelně červené oči. Jack byl v pasti...

Pokračování příště! Pokud se Vám tato část líbila, dejte mi vědět...

Lovci kryptidů: V pasti (1/5)

11. března 2017 v 10:25 | HAAS
V minulém dílu se počet hlavních postav zúžil smrtí Sabine Leroyové, která byla v kanadském Yellowknife zastřelena podlým Samem Weberem. Samotný Weber je ale jen kolečkem ve stroji, složeném z darebáků, kteří by si s tajemnými zvířaty, kryptidy, nejraději dělali, co chtějí. Jack Owen a Pierre Leroy již vědí, že si na ně někde počíhají. Otázkou je, zda to nebude na další expedici...

LOVCI KRYPTIDŮ: V PASTI, ČÁST PRVNÍ:
"Skoro jako bych se ocitl na nejkrásnějším místě na světě..." řekl Pierre a obdivně pozoroval vše kolem sebe. "Také že to je to nejkrásnější místo na světě," pokýval hlavou Jack, "všechny ty aurakárie, tvořící husté lesy, zčernalá půda, nádherné hory v pozadí, velké, modré nebe..." "A všechny ty pabuky... Vsadil bych se, že támhle za tou říčkou roste Fuscuspora alessandri. Musí mít tak třicet metrů, ne-li víc!" usmíval se Pierre. "Řekl bych, že i pětatřicet. Je to ohrožený druh. Vyskytuje se jen tady. Jen tady, v národních parcích středního Chile." Nacházeli se v podhůří And. Prehistorická krajina, působící jako živý výjev z geologické periody Křídové, je naprosto okouzlila. "Člověk by si pomyslel, že se vrátil tak o pětašedesát milionů let zpátky v čase... Tady se čas zastavil, doslova. Chybí tu jen dinosauři," řekl Jack svému příteli, stále si prohlížejícímu obrovský pabuk, dobře viditelný i z místa, kde stáli, a jež bylo od něj vzdáleno nějakých padesát metrů. Pierre se usadil na prašném kopečku, na němž dosud stáli a prohlíželi si odsud krajinu. "Možná, že tu nějací dinosauři jsou... Che che, třeba monstrum z Aricy," zasmál se teď Pierre. "To ale musíme do Atacamy, nejsušší pouště světa..." usmál se na něj Jack. Poté se zvedli a pomalu odcházeli do kempu... Předtím, než opustili Evropu, ohlásil Jack místo a čas konání nové expedice, jejímž cílem má být nalézt tajemného dvounožce ze silně aridních oblastí Chile, světovému tisku. Sledoval tím záměr. Má-li někdo zájem nalézt tohoto kryptida, toto monstrum z Aricy, bude následovat Jacka a Pierra, osvědčené hledače kryptidů, jež mnohokrát uspěli. A ten někdo nemůže být nikdo jiný, než osoba, případně osoby, jež stojí za Weberem a jeho odporným zločinem, k němuž došlo v Severozápadních teritoriích v Kanadě. Od minulé výpravy uběhly tři měsíce. Za tuto dobu se mohli nepřátelé lovců kryptidů dokonale připravit. Stejně tak plánoval Jack. Do Chile odletěl s přesvědčením, že konečně bude vykonána spravedlnost. Domníval se, že právě zde budou zločinci zadrženi. Bude tak odhaleno více o smrti členky týmu, o ukradených záběrech Lochneské příšery, o nichž zatčený Weber odmítal cokoliv říci... Pierrovi se ale tato cesta zdála být zcela poklidnou a nijak se nevymykající z linie těch předchozích. Chyběla mu zde jen jeho sestra, nad jejíž smrtí stále smutnil. Pro něj byl však hlavní cíl cesty daný: monstrum z Aricy. Musí ho přece najít. Jack se při jakékoliv akci ohlížel kolem sebe, pátral po Pierrovi nesrozumitelných záležitostech... Cestovat z podhůří And do Atacamy vůbec není snadné. Po opuštění kempu na hranici národního parku si Pierre a Jack vypůjčili jeep a vydali se na cestu s minimem zásob. Mnozí jim říkali, že je to šílené, že nemohou v Atacamě nic najít. Že zprávy o monstru z Aricy jsou jen povídačky...


Utábořili se poblíž malého městečka Mina Aguas Blancas, daleko od samého středu extrémní pouště. Už se setmělo, jen na horizontu se láskyplně mačkaly červánky, které každou minutu tmavá obloha tlačila dál a dál, že mizely. Pierre v té tmě svítil baterkou na různé obrázky, které si sem přivezl. Nejvíce ho zajímaly rekonstrukce Dakotaraptora, obrovského opeřeného dinosaura, příbuzného Velociraptorovi, který žil v Dakotě, v Severní Americe na konci dinosauří éry. Jack si nebyl jistý, zda monstrum z Aricy může vypadat zrovna tak. Tentokrát nepochyboval o tom, že tajemné zvíře mohou nalézt. Stále však myslel na darebáky, kteří jim už jistě musí být v patách. Mezi dvěma stany, vzdálenými od sebe tak deset metrů, rozdělal oheň a začal vařit polévku. Mlčky ji oba snědli. Až po večeři chtěl Pierre něco říci, ale vzdálené houkání jej vyrušilo. Ve chvíli zapomněl na to, co chtěl Jackovi sdělit. Za deset vteřin se volání zopakovalo. Bylo to snad ptačí houkání. Ale zde? Nějací ptáci zde přece žijí, ovšem tento zvuk byl čímsi zvláštní. Jack vytáhl magnetofon a zkusil jej nahrát. Zdroj zvuku byl však nesmírně daleko. Na magnetofonu byl sotva zachycen. Navíc nahrávání bránilo bzučení hmyzu. Pierre a Jack se krátce poté odebrali do svých stanů. Pierre si ještě stále prohlížel obrázky, na nichž se nacházeli srpodrápí dinosauři. "Monstrum z Aricy má prý také srpovité drápy na zadních končetinách. Musíme být na stopě nějakému superdravci," pomyslel si. Pak zhasnul lampičku, kterou si ve stanu svítil, a usnul. V noci slyšel nějaké kroky. Něco opatrně, hbitě našlapovalo po písečné půdě. Za chvíli rozeznal ťukavý zvuk. Něco se snad jemně, lehounce dotýká okna v autě? Pomalu vylezl ze stanu s připravenou baterkou a fotoaparátem. Zapnul svítilnu a něco sebou trhlo. Prudce se postavil, aniž by však zpozoroval další pohyb. Věděl jen to, že něco před ním neskutečně rychle uteklo do temnoty noci...

Pokračování Pierrova a Jackova dobrodružství v Chile zase příště! Doufám, že se Vám první část nového dílu líbila...

Lovci kryptidů: Hledání medvědí nestvůry (4/4)

25. února 2017 v 10:53 | HAAS
Poslední část dílu Hledání medvědí nestvůry je zde! Jak víte, naši přátelé vážili dlouhou cestu z Banks Island do Yellowknife... Ale co bude dál?

LOVCI KRYPTIDŮ: HLEDÁNÍ MEDVĚDÍ NESTVŮRY, ČÁST ČTVRTÁ:
Nad Yellowknife vyšlo únorové slunce a celé město ozářilo. Sabine ležela ve svém apartmánu a z hlubokého spánku po mnoha útrapách ji vzbudil sluneční svit, něžně se opírající do její tváře. Pomalu se posadila. Nedokázala si představit, co jí v brzké době čeká. Chvíli jen tak seděla a vzpomínala na vše, co se na misi v Kanadě přihodilo. Zanedlouho uslyšela dva hlasy. Jistě to byli Pierre a Jack. Otevřela dveře a spatřila je, jak se spolu o něčem baví. Jack si Sabine okamžitě všiml a vysvětlil jí to, co právě sdělil Pierrovi: "Letoun, který zamířil na jih od Banks Island, se na ostrov zase vrátil. Je to neuvěřitelné, ale tuto cestu jsme sem vážili zbytečně. Zdá se, že to byla past. Okamžitě vyrážím za Mikem zpět do Sachs Harbour. Vy zůstanete tady v Yellowknife a budete dávat pozor na Webera!" zavelel a předal Sabine pásku s nahrávkou, kterou v noci pořídila policie. Weber se potuloval kolem jednoho obchodu, díky čemuž byla jeho přítomnost ve městě zaznamenána noční kamerou. Jack dál nemeškal a okamžitě se vydal zpátky na sever. Ještě toho odpoledne stanul v Inuviku, kde si domluvil večerní let s jedním soukromým pilotem. Pierre a Sabine byli celí otrávení. Reptali, že jsou na lovu kryptidů, zvláště pak pátrají po velkém medvědu krátkočelém. Místo toho teď vězí v Yellowknife a mají sledovat člověka, který se poděl neznámo kam. Byli však poměrně překvapeni, když ho potkali na náměstí. Weberův pohled se nejprve střetnul s očima Sabine. Bylo v něm cosi zlého. Sabine poplácala Pierra po zádech a rychle na Webera ukázala. Ten začal hbitě utíkat. Pierre se hnal za ním, Sabine trochu zaostávala. Zakopla o kachličku a v momentu ležela na zemi. Weber a Pierre se jí ztratili z očí. Pierre se za proradným darebákem hnal několik minut, až ho nahnal do úzké uličky. Weber byl u vysoké zdi a nemohl uniknout. Přese všechno úsilí si až doteď Pierre nebyl jistý ohledně toho, co má s Weberem dále dělat. Blížil se k němu a chystal se omráčit ho ránou pěstí, ale namísto toho on sám schytal několik pořádných ran a zůstal ležet na zemi. Darebák unikl. Než se Pierre vzpamatoval, uběhly desítky minut. Bloudil pak po městě a hledal Sabine. Brzy nastal večer a tak usoudil, že se vrátila do hotelu. Ani tam však nebyla... Mezitím Jack dorazil do Sachs Harbour. Mike vskutku nebyl překvapen, když jej spatřil. Ukázal na jediné další letadlo momentálně se nacházející poblíž osady. Bylo to letadlo těch darebáků. "Mysleli si, že zde budou zabíjet další medvědy a posílat je do své výzkumny. Proto nejprve přeletěli do Inuviku a pak se vrátili, aby Vás zmátli. Jakmile se ale ocitli zpět na Banks Island, dostali jsme je," oznámil vše Mike. Jack pak uviděl pětici mužů s pouty na rukou. Všichni byli zavřeni do malého domku. Následujícího dne měli být přemístěni do vnitrozemí. Mike potom Jackovi ukázal zvíře, jež zastřelili. "Propána!" vykřikl Jack. Byl to medvěd krátkočelý. Nešlo o dospělce, spíše to byl mladý dorost. Nebyl o nic větší, než mladý lední medvěd. "Ta barva, ta srst... Nepodobá se žádnému z žijících medvědů!" říkal Jack a údivem i překvapením se držel za pusu. "Určitě je jich na Banks Island více. Zítra najdeme jeho rodinu. Už víme, kde tohoto medvěda zastřelili. Je to v jednom průsmyku nedaleko odsud. Jen málo lidí tam kdy stanulo, proto tihle medvědi přežívají," řekl Mike.


Ráno tedy konečně došlo k expedici, na kterou naši přátelé čekali. Jack a Mike se vydali do průsmyku, chráněni dvěma ozbrojenými muži. V okolí průsmyku se nacházela spousta stop. Chodilo sem jen málo lidí. Děsivé bouře, každou chvíli ovládající krajinu, neumožňovali mnoha lidem, aby stanuli na tomto místě. V průsmyku zahlédli Jack s Mikem obrovského medvěda. Byl takřka černý, ale na onom krátkém čele měl bílý proužek. Jack vše nadšeně natáčel. Netušil, že v Yellowknife se mezitím stalo něco příšerného... Pierre ještě večer upozornil místní policii, že Sabine je nezvěstná. Ráno jej probudil telefonní hovor. "Vaše sestra byla včera odpoledne zastřelena na okraji města. Dvě těžké olověné rány přímo do srdce ji okamžitě zabily. Upřímnou soustrást, pane Leroyi," ohlásil mu policista přímo ve francouzském jazyce. Pierre tomu nedokázal uvěřit. To přece nemůže být pravda! Sabine nemohla zemřít! Na policejní stanici se o této hrozné skutečnosti bohužel přesvědčil. "A vrah?" optal se jich zkroušený Pierre. "Pojďte s námi," řekli mu policisté. V cele seděl Sam Weber. "Chytili jsme ho včera večer, když se opět potuloval městem. Hledal Vás," řekli mu. Weber se na Pierra nenávistně díval. Pierre dále vysvětlil, že se za Weberem včera hnal. "Když Vás omráčil, utekl na okraj města, kde jej hledala Vaše sestra. Tam teprve popadl pistoli, kterou předtím mohl klidně zranit Vás samotného, a zastřelil ji. Je to tak, pane Webere?" řekl policista. "Nezbývá mi, než souhlasit. Chtěla mi dát přes nos, ale já ji dal dřív do srdce," usmál se zlověstně Sam. Za vraždu bude tvrdě odsouzen. Pierre tomu však stále nedokázal uvěřit. Dalšího dne se z Banks Island vrátil Jack se spoustou materiálu, ale nadšen nebyl. O smrti Sabine se také dozvěděl. Bylo mu to moc líto, teď už lovci kryptidů nebudou, jakými bývali. Z dvoučlenného klanu Leroyových zbyl již jen jeden... Jackovi nedával spát motiv vraha Sabine i medvěda krátkočelého. Věděl však, že z Webera všechny informace brzy dostane. Pak konečně bude moci stanout tváří v tvář smrtelně nebezpečným nepřátelům lovců kryptidů!

Čekali jste smrt Sabine? Členka týmu byla bohužel při svém hrdinském činu zastřelena... Jack a Pierre se ale jen tak nevzdají! Čeká je další dobrodružství!!!
 
 

Reklama