Příběhy na vyprávění

Lovci kryptidů 2: Krev v džungli (4/5)

27. ledna 2018 v 10:09 | HAAS
V konžské džungli něco nehraje... Vojáci, kteří z neznámého důvodu odchytávají kryptidy, a před nimiž Lovci kryptidů zachránili mladé Mokele Mbembe, jsou vedeni čímsi nadmíru podivným... Po přestřelce ve vojenském táboře chytil Jack důstojníka Claude Ngoye za ruku. Je slizská, prodlužuje se, není lidská... Proč se na papírech, které si Jack odnesl z tábora, objevuje jméno starého, již zesnulého nepřítele Lovců kryptidů, Zhou Lena? Najde Fahad s pomocí pilota Eweta základnu, na kterou mělo být Mokele Mbembe původně přeneseno? A co znamená přítomnost vraha Pierrovy sestry, Sama Webera, v blízkosti Ngoyeho tábora? A jak se Kate vypořádá s muži Gregoryho Martina, kteří mají spadeno na základnu Lovců kryptidů na jihu Londýna?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: KREV V DŽUNGLI, ČÁST ČTVRTÁ:
"Tak se znovu setkáváme," usmál se Sam Weber na Pierra, stále ještě ležícího na zemi. Ten nedokázal ovládnout svůj vztek. Vstal, ale z levé i pravé strany přistoupili k Pierrovi dva vojáci a mocně mu sevřeli ruce. "Vím, že jsi hodně plakal, když sestřička zemřela," provokoval ho Sam Weber, nyní oblečený v důstojnickém obleku. "Ty svině!!!" zařval Pierre, jediným pohybem se vytrhl ze sevření obou statných vojáků a vytasil laserovou pistoli. Sam Weber mu dal včas ránu pěstí do obličeje. Pierre spadl na zem. "Dlouho jsem tě hledal," řekl Sam Weber, "a když jsme se konečně setkali v Tokiu, neměl jsem čas ti to říct. Scházels mi. Už dávno jsem tě chtěl zabít, tak jako tvou sestru. Jsem rád, že teď konečně splním svůj úkol." "Jaký úkol?!" zeptal se Pierre. Jeho oči spočinuly na laserové pistoli, která ležela blízko Weberových nohou. "Řekněme, že jsem měl zbavit života i tebe. Olověná kulka ti měla prorvat srdíčko stejně jako tvé sestřičce..." usmíval se ďábelsky Weber. Pierre zpozoroval, že k němu rychlým krokem přicházejí vojáci, které před chvílí setřásl. Pohotově hodil po Weberovi kámen a zasáhl ho do hlavy. Vystartoval, a zvedl ze země laserovou pistoli. Nastavil laser na maximum a odpálil Webera ke skalnatému výstupku, vycházejícímu z vysušené, hnědé půdy. Paprsek úplně spálil Weberův oblek. Oblečený už jen v kalhotách a cárech rukávů se držel za hruď a nedokázal ovládnout skučení z bolesti. "Ten svůj úkol si můžeš strčit..." začal Pierre, ale hned dostal zezadu ránu pažbou do hlavy. Objevily se mu mžitky před očima. Přesto když uviděl, jak k němu Weber opět běží, stiskl spoušť, a když laserový paprsek přišel do styku s Weberovou odhalenou hrudí, zařval nepřítel tak, jako by byl vržen do ohně. Stejnou ránu laserem dostal o vteřinu později ten první voják. Odletěl asi o pět metrů dál a držel se za spálený obličej. Podobně ublížit tomu dalšímu už nebyl problém. Pierre se zvedl a utíkal směrem k vojenskému táboru. Slyšel, že odtamtud vychází křik, jenž nasvědčoval, že tam zavládl chaos... Jack hleděl na Claude Ngoye, kterému se lidská pleť úplně proměnila v nazelenalý sliz, který se neustále pohyboval. Obličej se mu rozšířil, oči mu lezly z důlků. "Co seš zač?" zeptal se ho, potlačuje v sobě strach. "Divil by ses, lidský netvore," řekl Ngoy a přiblížil svůj odporný obličej k tomu Jackovu. Jack nemeškal a kopl ho mezi nohy. Ngoy zaklonil hlavu na nelidsky dlouhém krku, a pak ji zase namířil na Jacka. Měl odporný zlý úsměv, zvětšovaly se i zuby v jeho ústech, mnohé z nich byly zašpičatělé a připomínaly malé dýky. Další rána mezi nohy, tentokrát vojákovi, který držel Jacka za ruku, pak rána pěstí do obličeje toho druhého, a Jack byl volný. Laserovou pistolí trefil Claude Ngoye do těla, ale tomu to příliš nevadilo. Důstojnická uniforma byla sice zčásti spálena, ale malá prohlubeň, která se objevila v Ngoyově těle, se hned zacelovala. Jack popadl všechny ty papíry, jež předtím upustil, a opustil křoviny. Utíkal podél levé hranice tábora. Když ho z malého kopce spatřili Akihiko, Roger a Pauline, začali pálit z laserovek po všech těch vojácích, kteří už na Jacka mířili puškami a samopaly. Byla to mela. Všude to vybuchovalo, ptáci odlétali v masách ze stromů. Situace se ale ještě zkomplikovala. Jakmile Jack dosáhl kopce, palba v táboře ustala. Všichni vojáci hleděli na prudce se ohýbající větve stromů. Nastal šílený zmatek, jakmile z lesa vyběhlo celé stádo Stegosaurům podobných kryptidů Mbielu-mbielu-mbielu, které potyčka v džungli zřejmě dost vyděsila, a hnalo se přímo do středu tábora. Bezpočet vojáků byl udupán. Hlavní stan byl zvířaty stržen. Stejně rychle, jako ta mohutná zvířata z hustého pralesa přišla, tak i zmizela. "Ta spoušť... Škoda, že tam zůstaly všechny ty materiály, které u sebe Claude Ngoy měl," řekl Jack. "Nebudete věřit tomu, co jsem viděl," pokračoval, "on totiž není... Ehm... Jak bych to měl říct... Prostě to není člověk." "A co to teda je?" zeptal se překvapeně Roger. "To fakt netuším. Ale je to pěkně odporný," odpověděl Jack. Konečně k táboru přiběhl Pierre a skoro se srazil se svými čtyřmi kolegy. Byl celý udýchaný. "Nejsi tady na čas," zasmál se Jack. Ale Pierre neměl náladu na vtipkování. "Sam Weber! Je tady!" vydechl těžce Pierre a ukázal směrem, kterým přiběhl. "Sakra," vykřikl Jack. Jen o pár vteřin později se totiž na lesní cestě objevil popálený a velice rozčilený Estonec se dvěma Ngoyovými vojáky. Všichni tři drželi v rukou samopaly. Ale laserové pistole byly mnohem rychlejší. Vojáci byli opět odpáleni jako první. Weber, který se vyhýbal ranám, zamířil na Pierra. Ovšem ten vypálil z pistole laser, jenž samopal proměnil ve škvarky. Jediná rána Akihikovou kovovou tyčí do zad, a Weber ležel zcela paralyzován, přidržován u země nohama zuřivého Japonce.


Lovci kryptidů si Webera odvedli kousek od zničeného vojenského tábora. "Vysvětli, co tady děláš!" řekl mu Jack a přitiskl ho k objemnému kmeni stromu. "A co chceš slyšet, Owene?" vydechl znaveně Weber. "Vybal, proč jsi zabil mou sestru! A proč jsi chtěl zabít mě!" vyhrkl na něj Pierre. "Tvou sestru? To už je přece minulostí, ne? Nevyrovnal ses s tím snad, ubohý osiřelý...?" Jack dal Weberovi takovou ránu do pusy, až z ní vypadly dva zuby. "Tohle je velká chyba, to, co děláš, Owene," zasyčel Weber. "Chci od tebe odpověď, a dostanu jí. Sám preferuješ násilí, ne? Tak já v ho v tomhle případě preferuji též," řekl mu Jack a kopl ho do břicha. Weber se svalil k zemi. "Je mi to líto, ale neumučíš mě," zachechtal se Weber. Lovci kryptidů se otočili. Stál za nimi Claude Ngoy se dvěma svými vojáky, zřejmě jedinými, kteří přežili nehodu v táboře. Weberovi společníci ale asi utekli, nebyli nikde poblíž. Ngoy vypadal hrozivě. Dvounohá, nazelenalá, humanoidní obluda s velkýma očima a důstojnickou čapkou na hlavě. Těžko by se dalo uvěřit tomu, že ještě před chvílí to byl prostý Konžan. "Jestli chceš něco vědět, tohle je teď můj šéf," zasmál se Weber. "A co Amano? Pro něj jsi taky dělal, zlotřilče!" zařval naň Akihiko. "Jo, občas měním zaměstnavatele... Zhou Len, Amano, Claude Ngoy..." usmíval se Weber. Ngoy popadl Jacka za krk a zmáčkl. Jeho dva vojáci byli okamžitě odstřeleni salvou laserů, ale Lovcům kryptidů se nedařilo prostřelit Ngoyovo tělo. Teprve když Akihiko zaryl svou tyč do jeho hlavy, pustil Ngoy svou oběť a s hrůzným řevem, při němž si tyč z hlavy vytrhl, padl na zem. Všichni hleděli na tu hrůzu. Jeho tělo se rozpustilo a kapénky slizu rychlostí několika metrů za vteřinu vtekly do puklin v zemi, pod keře, kamkoliv... Daleko odsud prolétalo nad skalami Ewetovo letadlo. "Nevím, kam ta helikoptéra zmizela," řekl Ewet Fahadovi. "Takhle bych tu mohl kroužit celý den, ovšem palivo brzy dojde... Asi to nemá cenu," pokračoval. "Počkej," řekl Fahad. Vytáhl z kapsy jakýsi detektor kovu. Položil jej na okýnko. Po chvíli zajásal. "V jedné z těch skal se nachází obrovská kovová budova," řekl. "Co?!" vyhrkl překvapením Ewet. "Vidím ji na displeji. Páni, to je technologie. A hele, když se podíváš před tu skálu... To vypadá jako heliport... Zasypaný nějakým umělým substrátem. Super maskování..." komentoval to vše Fahad. Vytáhl vysílačku a informoval o svém objevu ostatní Lovce kryptidů... Na jihu Londýna mezitím Kate hovořila s policisty. Zavolala je poté, co ji u základny napadl jeden z mužů Gregoryho Martina. Pochopitelně nevěděla nic o tom, ke komu patřil. Pouze popsala jeho vzhled. "Lovci kryptidů jsou naši přátelé," řekl mladý seržant, "vím, že tu mají taková zařízení, že se sem asi nikdo nedostane. Ale přesto je dobře, že jste nám zavolala. Víte, ten špion, kterého nedávno Lovci kryptidů odchytili poté, co si základnu fotografoval, totiž záhadně utekl z vězení. Policie vůbec neví jak. Prostě zmizel z cely, to je celé." Jakmile policie odjela, a Kate zavřela dveře základny, objevil se v okně asi tak padesát metrů vzdáleného domu stařík s dalekohledem. Gregory Martin... Důkladně si základnu prohlížel...

Jaké má Gregory Martin úmysly ze základnou Lovců kryptidů? Komu patří základna ve skalách uprostřed Konžského pralesa? Co je zač Claude Ngoy?! A co znamená fakt, že měl ve svém vlastnictví Zhou Lenovy dokumenty, a Zhou Lenova bývalého pobočníka Sama Webera? Když je teď v zajetí Lovců kryptidů, bude Weber konečně mluvit? Válka o kryptidy se rozvíjí... Nebude jednoduché ji bojovat...

Lovci kryptidů 2: Krev v džungli (3/5)

20. ledna 2018 v 10:42 | HAAS
Jack, Roger a Pauline zachránili mladé Mokele Mbembe, které odchytila skupina vojáků a chystala se jej s pomocí helikoptéry kamsi přenést. Vrtulník sice odletěl, ale Fahad a místní letec Ewet jej mají sledovat. Jack, jeho přítelkyně a jeho kanadský pomocník se však dostali do problému, neboť sami padli do spárů vojáků. Jeden z nich jim slíbil, že je přivedou do vojenského tábora a tam je zabijí... Otázkou je, kdo je vlastně ten důstojník Claude Ngoy, který, zdá se, za tímto "lovem kryptidů" v konžské džungli stojí... Základnu Lovců kryptidů v jižním Londýně mezitím hlídá Pierrova přítelkyně Kate. Jakýsi neznámý muž, který budovu navštívil, jí však hodlá ublížit...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: KREV V DŽUNGLI, ČÁST TŘETÍ:
Kate musela něco rychle udělat. Uviděla, jak se čepel nože zaleskla. Bleskově zavřela dveře zrovna ve chvíli, kdy k ní podivný návštěvník natahoval ruku. Zakřičel, když mu dveře ruku přiskříply. Nůž se zabodl do podlahy. Kate uhodila pěstí do červeného tlačítka asi tak metr od dveří vedle věšáku. Darebák, otevírající dveře a sahající po muži, náhle spatřil, jak se přímo před ním vysunula ze zdi laserová puška. Dala mu ránu a on se odkolébal před dveře. Kate zmáčkla další tlačítko na zdi, a dvě laserové pušky se vysunuly ze zdi, každá po jedné straně dveří. Teď dostal muž takovou ránu laserem do zad, že odletěl až na silnici. Měl štěstí, že po ní nejelo žádné auto, jinak by bylo po něm. Kate zmáčkla další cuplík, a dveře se zamknuly. Další stisknutí, a laserové pušky venku se už jen zaměřovaly na pomalu vstávajícího muže. Jakmile si všiml, že jej hlavně pušek automaticky sledují, dal se na bezhlavý útěk. Zastavil se až tak o padesát metrů dál, za rohem domu. "Je tam nějaká... Ehm... Mladá slečna," řekl tento až tyransky působící chlápek svému komplicovi. "Che, to tě takhle zřídila?" zachechtal se jeho kolega. V ulici se hned objevilo deset dalších chlápků a nahlas se smáli. Vyrušilo je zvonění telefonu. "Tak co, jak to jde?" ozval se z mobilu stařecký hlas. "Ne moc dobře. Do té základny se asi nedostaneme. Někdo ji hlídá. Ale i kdyby budova nebyla hlídána, mají tam pořádný arzenál," řekl ten zmožený zločinec. "No dobrá," ozvalo se z telefonu, "uvidíme, co se dá dělat, Deane. Navrhuju hodit jim tam třeba granát." Všichni ti darebové se zachechtali. Právě poslouchali svého šéfa, Gregory Martina... Jack šel mlčky noční džunglí. Samopal se neustále dotýkal jeho zad. Občas se otočil, aby zkontroloval, že je Pauline, jež byla stále v bezvědomí, a nesli ji dva vojáci, v pořádku. Roger se už probíral. Jack mu musel při pochodu všechno krátce vysvětlit. Rogera velmi popudilo, že u sebe neměl laserovou pistoli. Jak někdo z vojáků poznamenal, "tahle technologie by mohla být užita v jejich prospěch". Pomalu postupovali pralesem dál. Pochod se zdál být nekonečný. A pak náhle, zcela neočekávaně, ozvalo se z prapodivné blízkosti hlasité zahoukání. Jack zpozorněl, Roger také, a Pauline to probralo. Vojáci trochu znejistěli. "Tenhle zvuk jsem v lese ještě neslyšel," řekl jeden z nich. "Chytíme to?!" zeptal se druhý. Jiní sprostě nadávali. Chtěli už být v táboře a nezabývat se odchytem nějakého dalšího kryptida, zvláště poté, co se jim kvůli zásahu Lovců kryptidů nepodařilo chytit Mokele Mbembe. "Hele!" zvolal jeden voják a posvítil na cosi drsného, se zvláštními, rohovitými výrůstky. Vypadalo to jako stěna. Voják se toho letmo dotkl. Zvíře, ze kterého byl vidět jen bok, a hlava a ocas byly schovány mezi houštinami, se prudce pohnulo. Vojáci se začali řehtat. Zvíře vystrčilo z houštin hlavu. Vypadalo tak mírně, a tak polekaně. A přitom měřilo na výšku minimálně tři, možná čtyři metry. "To je Mbielu-mbielu-mbielu. Vypadá úplně jako Stegosaurus," zašeptal vzrušeně Jack. "Teď není čas na to, abychom ho chytili," řekl ten voják, který se ho prve dotkl, "ale vrátíme se pro něj." Byla to jeho poslední slova. Dva metr dlouhé bodce na ocasu Mbielu-mbielu-mbielu probodly jeho záda a břicho skrz na skrz. Zmasakrovaný voják dopadl po prudkém úderu a bodnutí asi o pět metrů dál. Vojákům se začaly klepat ruce. Jeden z nich vytáhl samopal. Střílel, co to šlo, ale kulky se od tvrdé kůže Mbielu jen odrážely. Řvoucí čtyřnohý netvor s trojúhelníkovitými pláty na zádech a mávajícím ocasem se hnal přímo proti němu. Zadupal ho jako mravence. Mezi vojáky nastal zmatek. Mbielu, přestože nevypadalo vůbec naštvaně, mávalo ocasem ze strany na strany, zasahovalo jednoho vojáka po druhém. Jack, Roger a trochu malátná Pauline se toho rozhodli využít a dali se na útěk. Bohužel je přitom následovali i čtyři ozbrojení vojáci. Nehodlali Lovce kryptidů ztratit. Z mely vyvázli ještě tři další vojáci. Dali se na útěk opačným směrem. Zcela udýchaní zakopávali o padlé kmeny stromu, malé větvičky je bičovaly do očí... A když si mysleli, že jsou z nejhoršího venku, uslyšel šelest. Jeden z nich vyděšeně cosi vyhrkl. Pak mu hrdlo stiskla ruka ve spandexové rukavici. "Kde jsou?" zasyčel útočník. Byl to Akihiko. Už hledal Jacka, Rogera a Pauline. Voják sice neodpověděl, protože omdlel, a další dva se dali do běhu, ale Akihikova kovová tyč je pár ranami povalila na zem. Nezbývalo jim, než zuřivému Japonci mnohé vysvětlit...


Svítalo. Nad konžským pralesem panoval celkem klid. Jen malé letadlo svištělo nad vší zelení jako o závod. Seděli v něm Ewet a Fahad. Helikoptéra, kterou "sledovali" pomocí radaru, přestože ji ještě nezahlédli, už někam přistávala. Brzy se měli dozvědět, kam hodlali vojáci přenést Mokele Mbembe vzdušnou cestou. To, co se před nimi objevilo, byla nádhera. Skály porostlé džunglí, ozářené ranním sluncem. Ewet zde již jednou byl. Tady přece Jack, Pierre a jeho dnes již zesnulá sestra Sabine nalezli jeskyni, jež byla domovem obávaného Kongamata, přežívajícího ptakoještěra. Tak sem mělo být Mokele Mbembe přeneseno? Ale proč? Fahad kontaktoval vysílačkou Pierra, jenž zůstal ve vesnici. "Co máš v plánu?" zeptal se ho. "Hm," zamyslel se nejistě Pierre, "asi počkám, až Akihiko zachrání Jacka a ostatní, a přivede je sem. I když mi říkal, že mi asi dá souřadnice vojenského tábora, a já tam zasáhnu ve chvíli, kdy Jacka, Rogera a Pauline budou chtít popravit. Prý mu to vyzvonili vojáci, které v noci v džungli vypátral a přepadl, a ranami holí do hlavy možná navždy uspal." Jack, Roger a Pauline byli čtyřmi vojáky, kteří je neztratili z dohledu, nakonec skutečně přivedeni do tábora. Přestoupili před důstojníka Claude Ngoye. Byl to sice Konžan, ale měl takové zlé rysy. Koutky jeho úst byly až tak zvláštně pozdviženy, jako by se neustále zle usmíval. Jack si pořádně prohlédl jeho oblek. "Vy jste konžská armáda?" zeptal se ho sebejistě. "Popravdě, hochu, ne," odpověděl Claude Ngoy, "odkud jsme ti může být jedno. Nebudeš to potřebovat vědět." "Chytáte kryptidy pro někoho? Nebo pro sebe?" zeptal se Jack. "Nebudu ti odpovídat," pousmál se Ngoy. Bylo na něm vidět, že ho tyto sebejisté otázky pořádně dopálily. "Zastřelit!" poručil. Kdyby věděl, že na tento povel dostane ránu laserem, asi by ta slova nevyslovil. Akihiko střílel z houštin po všech vojácích. Roger a Pauline utíkali k němu. Akihiko okamžitě pomocí vysílačky poručil Pierrovi, aby sem přiběhl. Jeho pomoc by se teď hodila. Jack se překvapivě nedal na útěk. Umínil si, že vtrhne do velitelského stanu a zjistí, co jsou tito vojáci zač. Neměl na to ale moc času. Do stanu hned vtrhl jakýsi svalouč bílé pleti. Jack mu dal kopanec do břicha, takže se nepřítel hned svalil. Jack popadl pár papírů ze stolu. Chytal se je odnést. Jenže na vteřinu se musel zastavit jako solný sloup. Oči se mu rozevřely. To, co viděl na jednom z papírů, byla mapa. Byly na ní vyznačeny jisté body. Místa, která kdysi s Pierrem a Sabine navštívil. A pak, vedle mapy, jméno Zhou Len... Tady něco nehrálo! Jack vyběhl ze stanu. Akihiko laserem odstřelil, vojáka, který se chystal po Jackovi vypálit z kulometu. Jackovi se v hlavě budoval obrázek toho, kde hledat původ této vojenské expedice. Zhou Len... Toho přece zabil v New Yorku... Ale jeho kolega je přece na svobodě, ne? Jack už byl z tábora skoro venku. Pak ho ale chytili dva vojáci za ramena a odvlekli do nedalekého křoví. Střelba samopaly donutila Akihika, Rogera a Pauline, aby se stáhli. Nehodlali se vzdát, ovšem místo, kde stáli, je činilo zranitelnými. Vojáci pevně drželi Jacka. Stoupl si před něj Claude Ngoy. "Co jste si to od nás vypůjčil?" zachechtal se. Vytrhl Jackovi papíry z ruky. Jack setřásl oba vojáky a dal jim pár ran pěstí. Pak chytil Ngoye za ruku. Papíry z ní vypadly. Jack se roztřásl. Ta ruka, kterou držel... To nebyla lidská ruka... Byl to nějaký polotekutý sliz, prsty se prodlužovaly, ruka se zvětšovala, a celá zezelenala... I obličej Claude Ngoye se stával zrůdnějším... Pierre utíkal směrem k vojenskému táboru. Při běhu dostal ránu klackem do hlavy. Spadl na obličej. Zvedl se, utřel si krev, která mu vytekla z nosu, a zlostí mu začaly drkotat zuby... Ten, kdo ho právě napadl, nebyl nikdo jiný, než Sam Weber...

Kdo nebo spíš co je zač Claude Ngoy? Co tady dělá Sam Weber, bývalý pomocník Zhou Lena a vrah Pierrovy sestry? Zjistí Fahad a Ewet, proč mělo být Mokele Mbembe přeneseno do skal? Nachází se tam nějaká základna či co? A proč se navíc muži Gregoryho Martina hodlají vtrhnout do základny Lovců kryptidů na předměstí Londýna? Pokračování příště!

Lovci kryptidů 2: Krev v džungli (2/5)

13. ledna 2018 v 9:39 | HAAS
Šestice Lovců kryptidů zamířila do Konga. Pro některé členy týmu je to starý rajón, pro jiné zase úplně nové prostředí. Cíl mise je však jasně daný: zjistit, proč se po džungli, která je, jak ve čtvrté kapitole první série tehdy ještě začínající Lovci kryptidů zjistili, plná tajuplných tvorů, potulují vojáci. Něco tady nesedí... Naši přátelé musí zjistit, co se děje!

LOVCI KRYPTIDŮ 2: KREV V DŽUNGLI, ČÁST DRUHÁ:
Houštiny se roztřásly. Prohnal se jimi hbitý muž malého vzrůstu. Jeho bosé nohy se zarývaly do měkké půdy. Běžel tak obratně, že se jeho chodidla vyhýbala všem ostrým kamenům a klackům. Vždy se mu podařilo uhnout i pod tou nejnižší větví, která by mu nemilosrdně vypíchla oko. Neměl u sebe nic. Přesto tak naléhavě kamsi pospíchal. Nevěděl, že ho přitom sledují oči jiného muže. Byl mu velmi podobný. Oba to byli místní obyvatelé. Ale každý z nich patřil k jiné straně. Chlapík, který běžce sledoval, utíkal potichu za ním. Jeho vypracované lýtkové svaly a bronzová kůže svítily, když se na pár setin vteřiny ocitly pod slunečním svitem, pronikajícím do pralesa skrze mezery mezi listy pralesních gigantů. První muž neměl o špehovi potuchy. Doběhl do vojenského tábora. Napřed se zdálo, že skoro vrazí do hlavního stanu na jeho okraji. Obratně se však zastavil a vyslovil jakési jméno: "Claude Ngoy". Ze stanu vyšel voják v důstojnickém obleku. Byl však značně zašpiněný. Rysy jeho obličeje a barva pleti prozrazovaly, že je to též Konžan. Prazvláštně se usmál. Chyběly mu dva přední řezáky: jeden vpravo nahoře a druhý vlevo dole. "Říkejte mi důstojníku Ngoy. Nesluší se, abyste mi říkal vlastním jménem," řekl podrážděně, což se po jeho úsměvu nedalo očekávat. Špion, skrytý za keřem jen pár metrů od nich, vyzvěděl všechno, co si pověděli. Chystal se z tábora odejít, ale plán mu překazila skupina vojáků, jež se vydala na pochod z tábora kamsi do džungle. Špeh, skrývající se před vojáky, kráčejícími okolo křoviska, přemýšlel, zda má sledovat je, nebo se vrátit domů. Nakonec zvolil druhou možnost... Už se stmívalo. Velké rovníkové slunce před pár minutami zašlo. Muž bronzové pleti zabušil na dveře chatky. Ani nemusel čekat, a už je otevřela Pauline. "Stalo se něco?" zeptala se. "Musím mluvit s panem Owenem, rychle!" řekl nedočkavě ten konžský chlapík. Pauline jej k němu dovedla. Jack si zrovna četl knížku v posteli a chystal se ke spánku. Byl trochu překvapen, když byl zastižen Konžanem, jak je rozvalený na lůžku v županu. "Pane Owene, sledoval jsem toho muže z naší vesnice. Někteří z nás se obávali, že má s vojáky něco společného, a bohužel je to pravda. Setkal se tam s důstojníkem, jehož jméno je Claude Ngoy. Pověděl mu, že v roklině kousek odsud nalezl mladé Mokele Mbembe. Skupina vojáků se tam pak vydala, aby zvíře chytila!" Jack vyskočil z postele. Rychle se převlékl do spandexu, Pauline udělala to samé. Jack okamžitě podal zprávu ostatním Lovcům kryptidů. Pauline trochu zarazilo, že jí Jack řekl, aby šla s ním, a že si vezmou jen jednoho dalšího Lovce kryptidů. Jack byl pro Rogera. "Nevíme, co chtějí s tím zvířetem udělat, zatím nevíme nic. To je každopádně typické pro začátek každé mise," řekl jí spěšně Jack, když se ve dveřích objevil Roger, "vojáci jsou v přesile. Nevíme, čeho je ten Ngoy schopný, ani co chce s Mokele Mbembe udělat. Každopádně to musíme zjistit, a potřebujeme někoho, aby nám kryl záda. Akihiko a Fahad zůstanou ve vesnici. Jestli se s námi něco stane, Akihiko nás vypátrá. A Pierra bych tam radši nebral." Špeh z vesnice jim jen sdělil, kam vojáci šli. Jack mu jen řekl, že to místo moc dobře zná. Pochopitelně, vždyť šlo o to údolí, kde kdysi s Pierrem a Sabine Leroyovými objevili samici Mokele Mbembe s mládětem. Mladé zvíře, po kterém vojáci pasou, je zřejmě jen odrostlý jedinec, jehož kdysi studovali... Pochod džunglí po setmění byl náročný. S každým šelestem zhasínali Jack, Pauline a Roger svítilny. Když je však rozsvítili, viděli zase na všechno. Tiskli v rukou své laserové pistole. Asi po dvou hodinách se jim podařilo dosáhnout údolí. Čekalo je tu nepříjemné překvapení. "Kruci," řekl Roger, když, jak poznamenal, něco vyšlápl. Ale nebylo to přesně to, co si myslel. "Je to tekutý," poznamenal, "ale fuj! Je to krev!" Šlápl do louže krve. A nacházely se tu další. "Lidská?" zeptala se Pauline. "Nejspíš," odpověděl Jack. "Tahle nepatří plazu," dodal. "Takže se tu něco stalo," doplnil Roger. "Už to tak vypadá," pokýval hlavou Jack a posvítil si na okolí. Náhle se ozvalo zvolání. Trojka Lovců kryptidů se rozběhla tím směrem, odkud vycházelo. Skryli se mezi keři na svahu. Tam dole se nacházelo mladé Mokele Mbembe, ovázané řetězi připevněnými do země kovovými kolíky. "Co to sakra dělaj?" zeptal se Roger. "Loví kryptidy. Ale pořád nevíme proč," řekl Jack. Vojáci tam dole na sebe hulákali. Po chvíli se nad džunglí ozval zvuk helikoptéry. Větvemi stromů se dolů prodral spuštěný řetěz. Vojáci ho připoutali k řetězům na zádech houkajícího zvířete. Chtěli ho vytáhnout nahoru a někam odnést. "Tak dost, teď by mu vážně ublížili!" řekl Jack. Vytáhl laserovou pistoli a odpálil dva vojáky zaráz. Zařvali bolestí i šokem a dopadli nějakých deset metrů dál, a omdleli. Ostatní se hrozně vyděsili, vytasili zbraně, ale dostávali jednu ránu za druhou. Pauline během střelby zavolala Akihikovi, aby se ve vesnici kdyžtak připravili. Jediná rána laserem přeťala mohutný řetěz čnící z oblohy. "Ať Ewet ve vesnici vezme své letadlo a letí za tou helikoptérou! Ať si s sebou vezme třeba Fahada!" řekl Jack a Pauline to okamžitě sdělila Akihikovi přes speciální komunikační zařízení Lovců kryptidů. Roger a Jack sjeli ze svahu, stříleli do vojáků lasery a hnali se k vyděšenému zvířeti...


Všichni vojáci byli na čas odrovnaní. Helikoptéra odlétala. To ale nebyl konec problémů. Jack moc dobře věděl, že pilot teď volá na svou základnu, ať už byla kdekoliv, a informuje své komplice o tom, že se právě v džungli přihodilo něco zvláštního, něco "laserového". Pár laserových střel přeťalo všechny řetězy, kterým bylo chudák mladé Mokele Mbembe svázáno. Postavilo se. Naštěstí nebylo zraněno. Žádná krev. Zdvihlo krk, který se tyčil asi metr nad Jackovou hlavou, a odkráčelo pryč. Jack a Roger si prohlíželi ležící vojáky. Mnozí z nich se už zvedali. Jack přitiskl jednoho k zemi. "Co jste zač? Co tady děláte?! Mluv, sakra!" řekl mu a zamířil mu laserovkou na čelo. "Lovíme kryptidy, ne?" řekl voják. Jacka zezadu další voják kopl do zad. Roger ho odstřelil svou laserovkou, ovšem další voják zase samopalem rozstřelil jeho pistoli a dal mu pažbou ránu do hlavy. Pauline to sledovala ze svahu. Když viděla, co se děje s jejím kolegou a s jejím přítelem, pokusila se je zachránit. Začala střílet jeden laser za druhým. Pár vojáků odrovnala, pak ji však zezadu chytila neznámá ruka a praštila jí do hlavy. Při přestřelce totiž někteří vojáci zavolali svým komplicům. Ti jim sem přišli pomoci. Vypadali zuřivě. Sešli ze svahu, držíce Pauline za ruce tak silně, že je jí div nezlomili. Jack, který byl jediný při vědomí, byl držen třemi vojáky kolem ramen a krku. "Proč jste to zvíře zachránili?!" řval na něj jeden voják. "Proč jste ho vy chtěli někam přenést?!" zařval na něj Jack, pak mu však jeden voják stiskl hrdlo. "Tohle je naše území. Co tu s těma zvířatama děláme, to je na nás," chopil se slova ten voják. "Myslím, že vás odvedeme do našeho tábora, kde s vámi důstojník udělá krátký proces. Nevím, kdo jste..." "To byste se divil, kdybyste to věděl. Stačí si přečíst nápis na mém obleku..." "... ale nebude škoda, když se oficiálně ztratíte v pralese a zemřete tu." Tisíce kilometrů od dějiště tohoto zápasu si Kate prohlížela fotky Lovců kryptidů v jejich základně, kterou hlídala. Čím víc jich viděla, tím méně měla pocit, že se jí Pierre jen tak vychloubá. Všechno to, co jí o sobě pověděl, byla pravda. Všechny ty fotky s kryptidy to dokazovaly... Zazvonil zvonek. Kate šla otevřít. Muž, který se před ní objevil, vypadal šokovaně. Očividně jej překvapilo, že v budově někdo je. Chvíli ze sebe nemohl vymáčknout slovo. Vypadal dost nejistě. A pak si Kate všimla, že zajel rukou do kapsy. Nenápadně začal vytahovat rukojeť nože... Kate začalo bít srdce jako o závod...

Kdo je ten Claude Ngoy? Proč jeho vojáci loví kryptidy? Přežijí Jack, Pauline a Roger setkání s takovým darebákem, nebo je Akihiko včas zachrání? Zjistí Fahad, kam míří helikoptéra, jež měla přenést odchycené Mokele Mbembe neznámo kam? Co čeká v konžské džungli Pierra? A konečně, co má znamenat ta podivná návštěva na jihu Londýna? Jakému nebezpečí bude muset Kate čelit? Čtěte další část, a něco z toho se dozvíte...

Lovci kryptidů 2: Krev v džungli (1/5)

6. ledna 2018 v 10:25 | HAAS
Poté, co Lovci kryptidů oslavili Vánoce, čeká je další vlna dobrodružství. Zprvu přírodovědecký tým pátrající po kryptidech se stal týmem bojovníků za bezpečí pro tato podivná, tajemná zvířata. Teď jsou to superhrdinové, bez nichž je náš svět uvrhnut ve velké nebezpečí. Jak se nedávno dozvěděli, Deylin Nieto a jeho inteligentní robot Metaller nejsou jejich jedinými nepřáteli, kteří mají s naší planetou jisté úmysly, a využívají k dosažení svých cílů kryptidy. Objevil se stařík Gregory Martin, schopný zastřelit jakéhokoliv kryptida. A zlý Sam Weber, vrah Pierrovy sestry, je už nějakou dobu na svobodě... Do toho všeho nyní přichází zpráva od jejich přítele, který je informuje o dění v jednom vzdáleném koutu světa, který už navštívili...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: KREV V DŽUNGLI, ČÁST PRVNÍ:
Kolem poněkud obyčejně vypadajícího patrového domu na jihu Londýna proběhl muž s tajemným výrazem ve vystrašeném obličeji. Rychle si nasadil přilbu, nasedl na svou červenou motorku a rozjel se tím směrem, odkud přijel. Mířil přímo do středu Londýna, doufaje, že unikne těm, kteří jej právě spatřili dělat před budovou něco, co se jim vůbec nelíbilo. Z garáže základny Lovců kryptidů vyjel rychle jako šílenec na motorce Roger Neill, a dal se do pronásledování toho muže. Vzápětí za ním vyrazil z garáže Cryptid Chaser, moderní, rychlé a autopilotem ovládané auto. Jakmile se dostal na hlavní vozovku, začal neznámý na motorce kličkovat. Přejížděl z jednoho pruhu do druhého, všude se ozývalo houkání vyděšených řidičů, jež si užívali poklidnou ranní cestu do práce. Roger se svou motorkou přeskakoval jedno auto po druhém, občas zakličkoval, a po chvíli se už dostal přímo za motorku vetřelce. Střelil do jeho zad laserový paprsek nejnižšího stupně. Muž spadl na okraji silnice. Kryt obličeje se při takovém pádu div nerozmlátil. Roger seskočil z motorky a přiběhl k němu, držíce laserovou pistoli u jeho krku. Z krásného černého vozu, jenž byl zaparkován opodál, vyběhli Akihiko s Fahadem. Jakmile je neznámý uviděl, sundal si svou přilbu a prudce ji hodil Rogerovi do obličeje. Roger vypálil paprsek, ale netrefil se. Neznámý vytáhl pistoli a začal střílet po Akihikovi. Avšak reakce zuřivého Japonce naprosto předčily jeho očekávání. Jedna rána proslulou kovou tyčí, a pistole ležela na zemi. Pak dostal muž kopanec do břicha od Fahada. Padl na zem. Akihiko vytáhl z jeho kapsy fotoaparát. "Co to sakra děláte?!" zařval muž. "Vymazal jsem ty fotky," odpověděl klidně Akihiko, "člověk musí být opatrný." K muži přišel Roger, chytil ho za paži a s násilím jej postavil na nohy. "Proč jste si fotil základnu Lovců kryptidů? Tak proč?!" ptal se ho. Muž neodpovídal. "Pobíhal jste kolem naší základny a fotil si každý detail. Nemyslete si, že jsme vás neviděli. Začala nám pracovní doba a všichni jsme už byli vzhůru," řekl mu Fahad. "Neřeknu Vám nic," řekl ten chlápek. Roger se na něj pořádně podíval. Náhle pohnul obočím, něco si totiž uvědomil. "No jistě! Vy jste byl nedávno ve Wolverhamptonu! Ten vousáč, který tam byl s Gregorym Martinem! Nechal jste se oholit?" vyhrkl a při posledních slovech se zasmál. "Pokud nebudete mluvit," řekl Akihiko a po očku se podíval na všechny ty lidi kolem, kteří sledovali tři muže v černém spandexu, jak obklíčili a mluvili s jakýmsi obyčejným chlapíkem, "budeme vás muset odvést na policii. Věřte mi, jsou to naši kámoši, ti z vás už všechny informace dostanou." "Tak ať," usmál se drze chlápek... V městském parku spolu na lavičce seděli Pierre a Kate, a Pierre se hrozně chlubil tím, co zrovna nedávno prožil ve Wolverhamptonu. Teprve, když mu to začalo být trapné, změnil téma, ale protože nevěděl, o čem má mluvit, a podotkl, že "jeho angličtina je přece jen limitovaná", mluvil už jen o počasí, o tom, jak by si přál, aby nasněžilo, aby byla trochu zima. "Jaké je to být Lovcem kryptidů?" zeptala se pak Kate, čímž byl Pierre velmi překvapen. Znovu se chystal rozpovídat se o své práci. "Nemohla bych vám třeba s něčím pomoct? Dost by mě to zajímalo," řekla Kate ještě předtím, než stačil Pierre něco říct. "Ehm, no... Nebylo by špatný, kdybys nám občas pomohla nebo... He, třeba se stala i členkou týmu... Jo, to jo... Řeknu to Jacku Owenovi, tomu drsnýmu hezounovi, co nás vede. Osobně se s ním znám už spoustu let, ale občas je taky trochu mimo..." "Taky?" "Nesměj se mi. Říkal jsem, že moje angličtina je trochu limitovaná." Pierrovi zazvonil telefon. Právě mu volal Jack. Na Pierrovy otázky však nebyl čas. Jack ho informoval o tom, že by se měl co nejdříve připravit na další nečekanou akci.


Pierre se dostavil do základny. Zastihl Rogera, Fahada a Akihika, jak Jackovi sdělují, že muže, který si fotografoval jejich základnu, zrovna předali policii. Pauline měla plné ruce práce s balením svého kufru. "Doporučuju vám vzít si několik spandexových obleků. V naší příští destinaci je pořádně horko. Jak už víme," řekl Jack a s poslední větou položil ruku na Pierrovo rameno. "Kam se jede, šéfe?" zeptal se neklidně Pierre. "Volal mi Ewet*, náš starý známý z Konga," řekl Jack. "Propána, já mu zapomněl poslat Vánoční přání," zasmál se Pierre, "to se asi hodně zlobil, co?" Podíval se na ostatní. "Je to můj starý spolužák, je z Konga, ale vyrůstal ve Francii," dodal. "Konžským pralesem se potuluje přinejmenším jedna, ale možná i dvě skupiny vojáků. Ewet řekl, že chytají kryptidy. Protože se ví, kde se nachází doupě Mokele Mbembe, je podle Eweta dost pravděpodobné, že tam vtrhnou a ta zvířata odchytnou. Nevíme proč. Nikdo o tom neví. Vojáci se prý usídlili na malé vykácené ploše nedaleko Ewetovy vesnice. Troufám si říct, že o téhle tajné vojenské akci ví jen pár desítek lidí na téhle planetě," řekl Jack. "Jacku," řekl ještě Pierre, "vadilo by Ti, kdyby občas základnu obhlídla ta má přítelkyně? Když se tady potuloval nějaký bastard..." Jack souhlasil. Pak vyrazili do Konga. Let z Londýna do New Yorku byl kvůli odletu speciálního letadla, pouze pro Lovce kryptidů, zpožděn o hodinu. Lidé nadávali. Kdyby tak věděli, že jejich let byl zpožděn kvůli tak důležitým věcem... Druhý den ráno přiletěl tým na malé konžské letiště. Šlo o to samé konžské letiště, na němž Jack, Pierre a jeho zesnulá sestra už kdysi stáli, když sem přijeli "jen tak" pátrat po místních kryptidech. V době, kdy většina vědců, včetně samotného Jacka, existenci většiny kryptidů zavrhovala. To bylo dávno předtím, než se vynořili darebáci jako Zhou Len nebo Deylin Nieto, kteří s nimi měli, a v případě Nieta mají, své úmysly. Pozdravili se s Ewetem, který, jak Jack řekl, vůbec nezestárl. Ba naopak, zdálo se, že je ještě mladší. Ewet se smál a říkal, že to dělá to africké slunce. "Pierre, kamaráde," řekl Ewet, "Váš tým se pořádně rozrostl. Už jsem o něm mnohé slyšel. Ale kde máš Sabine?" Teprve teď si Pierre uvědomil, že svého dávného spolužáka neinformoval o smrti své sestry. Pierre se otočil a odešel. Nechtěl, aby ostatní viděli, že mu začaly téct slzy. "Sabine byla zastřelena. Je to už nějaký rok a půl, snad víc," řekl Jack tiše Ewetovi. Ewet trochu poděšeně pokýval hlavou. "Pierre, dám vám čaj," řekl. Ale Pierre jen mávl rukou a odešel do domku, v němž měli po zbytek dne zůstat. Zavřel se tam ve svém pokoji a po zbytek dne už ho nikdo neviděl. Jackovi se živě vybavily scény z Tokia. Kdyby teď Pierre kvůli tomu, že mu chybí sestra, udělal nějakou chybu, všichni by za to zaplatili. "Kryptidů tu žije spousta," řekl u čaje Ewet, "četli jste ten nedávný rozhovor s Adalbertem Thompsonem?** Sice do Konga nezavítal už řádku let, ale nedávno s ním v Telegraphu mluvili o jeho zážitcích z pralesa. Zažil toho mnohem víc, než my. Ale nikdy na to nezapomenu. Ten náš výlet a ty jeskyně a tak..." "Ano, Adalberta znám," pokýval hlavou Jack. "Každopádně co se tady děje?" zeptal se. "Nevím přesně," odpověděl Ewet, "ale mám pocit, že má někdo spadeno na místní kryptidy. Džunglí se potulují chlapi v maskáčích. Jeden chlápek z vesnice mi říkal, že dokonce poblíž jejich tábora, kam se ze zvědavosti vplížil, našel bednu, a v ní cosi pípajícího. Mám obavu z toho, že to bylo mládě Mokele Mbembe." "Ale proč?!" zděsil se Jack.

* - Ewet vystupoval ve čtvrté kapitole první série Lovců kryptidů, s názvem Obr z pralesa
** - Adalbert Thompson, hlavní postava mého příběhu Thompson kontra KryptoAfrika ze září 2011.

Přijel si někdo odchytit pár kryptidů? Nebo je pozabíjet? Ke komu vojáci patří? A proč si ten vousáč, nyní již bez vousů, fotografoval základnu Lovců kryptidů? Zvládne ji Kate pohlídat? Pokračování příště...

Lovci kryptidů 2: Řev, sníh a dárky (6/6)

28. prosince 2017 v 11:17 | HAAS
Buckshawská příšera se poprvé ukázala v denním světle. Velký vepřo-beran, tajuplný kryptid původně obývající okolí Manchesteru, nyní řádí ve Wolverhamptonu, a na pláni poblíž města se s ním utkali jak Jack, Pierre a Roger z Lovců kryptidů, tak střelci Gregoryho Martina, muže, který je odhodlán zvíře zabít. Lovci kryptidů doufají, že Buckshawskou příšeru zachrání. Už tak je ale zvláštní, že kulky zvířeti neublížily. Teď se nicméně zdá, že naši přátelé budou muset čelit velkému nebezpečí...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ŘEV, SNÍH A DÁRKY, ČÁST ŠESTÁ:
"Stůjte!!!" zařval strašným hlasem Gregory Martin, namířil svou pušku na utíkající trojici a zmáčkl spoušť. Kulka trefila kaluž bahna, do které o vteřinu předtím pronikla Pierrova bota a zčeřila ji. Také několik dalších lovců bylo v módu střílet po Lovcích kryptidů, ale několik z nich je přece jen včas přesvědčilo, že to není dobrý nápad. Začínalo znovu sněžit, teplota se konečně zase blížila nule. Jack, Pierre a Roger se zastavili u domů na pokraji předměstí Wolverhamptonu. Dívali se na střelce, které od nich dělila široká travnatá pláň, nyní znovu zasypávaná sněhem, a oddechovali. Než stačil kdokoliv z nich cokoliv říci, přišlo k nim pár místních a vyptávali se, proč se z planiny ozýval takový hluk. "Probíhal tam menší hon na zvěř," zasmál se Jack. Řekl to takovým tónem, jako by se nic nestalo. Gregory Martin a jeho muži ještě chvíli pátrali po Buckshawské příšeře na okraji lesa. V lese, kde sněhu mocně přibývalo s každou minutou, však nebylo jednoduché najít stopy. Vzdali to ve chvíli, kdy se trojice Lovců kryptidů rozhodla vrátit se k lesu a zjistit, zda Buckshawské příšeře znovu nehrozí nebezpečí. Když se oba týmy setkaly, zvedl Gregory Martin svou pušku a opět namířil na Pierra. "Nemysli si, že na tebe zapomenu. A na vás taky," řekl a hlavní ukázal na Jacka s Rogerem. "Ztratili jsme to zvíře jenom kvůli nám. Svátky se blíží, všichni chceme být na Vánoce doma, a jenom kvůli vám budu muset tisku uvést, že jsme o to zvíře přišli. Ještě se setkáme, blbečkové," zasupěl tento nepříjemný stařík a bezohledně narazil do Pierrovy ruky loktem, když kolem něj prošel. "Už se nemůžu dočkat," řekl Jack, otáčeje se k zádům střelců, když byli v dostatečné vzdálenosti, aby jej nemohli slyšet. "A co Buckshawská příšera? Vypátráme jí?" zeptal se Roger. "Není čas. Vánoce se blíží. Myslím, že nastala ta pravá doba vrátit se do Londýna. Sami jste viděli, že jediná kulka toho kryptida nezranila. Domnívám se, že má možná silnou tukovou vrstvu. Anebo je v tom něco jinýho... Každopádně věřím tomu, že vyvázla ve zdraví. Částečně i díky nám," zněla Jackova odpověď. Místní noviny okamžitě otiskly poněkud zvláštní, zároveň však šokující zprávu. Jack popadl noviny na nádraží Wolverhampton Station a přečetl si článek na titulní straně. Zdobila ji krásná fotografie Buckshawské příšery. "Zatraceně, někdo z těch chlapů ji vyblejsknul," řekl mrzutě. Pod fotografií stálo: "'Buckshawská příšera nám o chlup unikla. Slibuji, že žádný další kryptid se už z mého dostřelu nedostane,' říká Gregory Martin". Když nastupovali do vlaku, zeptal se Roger svého přítele: "Myslíš, že se Gregory Martin vrátí? Že se s ním ještě setkáme? Představuje pro nás ten dědek konkurenci?" "Zdaleka ne takovou jako Nieto, nebo jakou představoval Zhou Len," odpověděl Jack, "ale přesto mám pocit, že máme nového nepřítele." Roger jen zkroutil pusu. Příjezd do Londýna byl magický. Všude svítila Vánoční světýlka, všude byly ozdoby... Na nádraží hrála nahlas Vánoční hudba. A sněhu jen přibývalo...


O několik dnů později zavládla v základně Lovců kryptidů pravá Vánoční atmosféra. Nádherně nazdobený Vánoční stromek, velký krocan na stole, Fahadova Vánoční čepice i červenobílá lízátka... Pod stromkem se nacházelo několik dárků, které si Lovci kryptidů vzájemně dali. Jack dostal nový mikroskop, z něhož byl opravdu nadšen. Pauline našla pod stomečkem nějaké to oblečení, které si vybrala, když s Jackem chodili po obchodech. Pierre dostal figurku Iron Mana s třesoucí se hlavou. Velmi se z toho radoval. "Tohle je dobrej dárek," usmál se Akihiko, když z papírové roury, předtím obalené zářivým zlatým papírem, vytáhl zcela novou teleskopickou tyč. "Je sice o deset cenťáků kratší než ta, co používáš, ale kdo ví... Třeba zase budeš muset bránit Trafalgar Square před nějakými příšerkami, jako nedávno," poznamenal Fahad. Sám dostal k Vánocům novou raketovou pistoli. Roger dostal dárek snad nejmenší, pro něj však velmi cenný: poukaz na účast v závodě motocyklů. Jak sám řekl, jako chlápek, který půlku života žije na motorce si nemohl přát víc. Po vzájemném předání dárků ještě Akihiko seznámil zbytek týmu s ovládáním jejich nového super-auta. "Navrhuju pojmenovat ho The Cryprid Chaser, nebo něco takovýho..." napadlo Fahada. "Ať už mu dáme jakýkoliv jméno, je naše. A další vybavení přiletí po Vánocích," řekl Akihiko. Pierre, který si četl zprávy na mobilním telefonu, náhle zvolal: "Heleďte, lidi! Na internetu píšou, že Buckshawská příšera byla spatřena 23. prosince v jedenáct večer na pokraji Walsallu. To je nedaleko Wolverhamptonu. Takže žije! A je v pohodě!" Všichni za to byli rádi. Vrátili se pak do hlavní místnosti, pustili si Vánoční koledy a navzájem si popřáli: "Šťastné a veselé Vánoce, Lovci kryptidů!"

Poté, co oslaví Vánoce, budou mít Lovci kryptidů opět plné ruce práce. Stále ještě nevědí, jaký měl Nieto záměr s vypuštěním dráčků v centru Londýna. Proč došlo k souboji mezi Metallerem a Buckshawskou příšerou? A co si to vlastně Metaller po souboji odnesl v ruce? Kdy a kde se vrátí Gregory Martin? Možná příliš mnoho otázek, avšak Lovci kryptidů si je budou muset zodpovědět. A neznají-li odpovědi, budou je muset najít...

Lovci kryptidů 2: Řev, sníh a dárky (5/6)

25. prosince 2017 v 11:24 | HAAS
Začíná se ukazovat, že Deylin Nieto má se svými dráčky z jezera Nikaragua jisté plány. Kdo ví, co se o nich ještě zjistí poté, co je po útoku v centru Londýna předal britské policii Akihiko. Pierre teď musí za každou cenu najít Jacka s Rogerem, kteří pátrají po Buckshawské příšeře poblíž Wolverhamptonu. Hrozí jí totiž nebezpečí ze strany Gregoryho Martina, nepříjemného staříka a střelce, se kterým se už Pierre setkal na Vánočních trzích v jižním Londýně...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ŘEV, SNÍH A DÁRKY, ČÁST PÁTÁ:
Pierre na chvíli zastavil. Byl celý zadýchaný, boty i kalhoty měl od bláta. Zpoza šedých mraků vyšlo slunce a rozjasnilo celou pláň. Tající sníh a bahno se teď leskly všude. Pierre se rozhlédl, a okamžitě si všiml Rogera. Nacházel se až na druhé straně planiny. Po Jackovi ani stopa. Pierre se zase prudce rozběhl. "Rogere! Hej, Rogere! Otoč se! Nevidíš mě snad?!" křičel při zběsilém běhu. Roger mu zamával. "Hej, jak se máte? Jak se vám tu daří? Co Vánoce? Těšíš se na Vánoce? Už budou, že?" oddechoval Pierre. "Ehm, neměl bys tolik křičet. Pokud se ten kryptid bojí hlasitých zvuků..." řekl Roger, ale větu nedopověděl. Ozvala se totiž střelba. "Ksakru," zaklel Pierre. "Po Buckshawský příšeře jde skupinka střelců... Vede je takový mládenec, kterého jsem potkal v Londýně před pár dny," vydechl Pierre. "Mládenec?" podivil se Roger. "Ale ne, je to starouš!" řekl Pierre. Začínalo mu lézt na nervy, že se Roger tváří tak jistě, jako by se nic nedělo. A navíc ho znervózňovalo, že na blízku není Jack. "Jack?" odpověděl na jeho otázku Roger. "Ten stopuje Buckshawskou příšeru u lesa." Pierre se tedy rozběhl přímo směrem k lesu. Roger jej následoval, došlo mu totiž, že zde jde o něco vážného. Na Jacka narazili přímo na kraji lesa, sám vylezl zpoza ještě zčásti zasněženého keře. "Jacku, jdou po..." chtěl říci Pierre. "Já vím. Právě jsem jí viděl. Našli ji a zahnali ji až sem. Naštěstí jim utekla," přerušil jej Jack. Dále už jen Jack dodal, že to nestihl natočit na kameru. Náhle se kolem trojice Lovců kryptidů objevila skupina mužů Gregoryho Martina. Pušky byly namířeny na ně. "Už zase ten holobrádek! A ani ne po dvaceti minutách, co mi kop do pušky!" rozzuřil se Gregory Martin, přišel k Pierrovi a dal mu facku. Staříkův krk však zezadu mocně sevřela Jackova ruka. Gregory Martin zapískal bolestí. "Pusťte ho!" zvolal ten vousáč, který prve Pierra zdravil. "Teprve až sklopíte ty dunící hole," řekl sebejistě Jack. "Heh, nemáte šanci. Kdybychom chtěli, rozstřílíme vás na kusy," zazněl posměšný hlas dalšího střelce, mladíka východoasijského původu. "Za to byste si ale hezky odseděli," odpověděl mu Jack a vytáhl z pouzdra ve svém spandexu laserovou pistoli, "kdežto na mě za střelbu nepovolají ani policistu." Hlouček lovců se zasmál. "Přestaňte tady drmolit nesmysly a pusťte mě, vy jeden imbecile," zařval Gregory Martin. "Sám jste imbecil." Gregory Martin dostal kopanec do zadku a spadl na zem. Ozvalo se nabíjení pušek. "Kruci, Jacku, tohle přece není možný. Uklidněte se, lidi!" zvolal Pierre. Ale bylo to marné. Gregory Martin vytrhl vousáči pušku z ruky a se vší zuřivostí se chystal vystřelit do kteréhokoliv z přítomných Lovců kryptidů, nejpravděpodobněji však do Jacka či Pierra. Ale Jack byl rychlejší! Laserový paprsek nejnižšího stupně vyžahl z jeho pistole. Gregory Martin byl povalen na zem. Dalšími laserovými paprsky pokropili Jack a Roger pušky svých oponentů. Skoro naráz popadaly na zem. "Necháte to zvíře na pokoji, je vám to jasné?" řekl Jack a zastrčil pistoli zpět do pouzdra. "Copak ti to nedochází, hrdino? Já jsem slíbil, že ji zastřelím. Slíbil jsem to tisku. A sakra, taky to udělám!" zvýšil hlas Gregory Martin, postavil se, a pažbou dal Jackovi ránu do ramene. Jack se okamžitě svalil. Z lesa se ozval chrochtavý zvuk. "To je vona. Na ní chlapi, a střílet!" zavelel Gregory Martin a jeho muži jej následovali. Hon na Buckshawskou příšeru pokračoval. "Poběžím za nima. Snad si nemysleli, že nás jen tak setřesou," navrhl Roger. Jack jen pokýval hlavou na znamení souhlasu. Sám se také zvedl, ještě dříve, než mu Pierre stačil pomoci. "Ten dědek je ještě horší, než jsem si myslel. Nechal by nás zlikvidovat," naštval se Pierre. "To si nemyslím," odpověděl Jack a dal se do běhu s Pierrem za zády, "spíše nás chtěl postrašit. Ovšem nepovedlo se." Vzduchem se opět neslo chrochtání. V lese zavládl chaos. Náhle z něj vyběhl Roger. "Utíkejte vodsud, dělejte, chlapi!" řval na Jack s Pierrem. Pak z lesa vyběhli i lovci, a za nimi samotná Buckshawská příšera. Obrovský vepřo-beran nabral na rohy nejpomalejšího člena lovecké skupiny, Gregoryho Martina...


Při pádu si ale moc neublížil, i když náraz do zad jej určitě velmi zabolel. Buckshawská příšera se poprvé ukázala v denním světle. "Našli jsme ji," usmál se Jack, ale Pierrovi při pohledu na toho netvora, jehož na rozdíl od Jacka s Rogerem spatřil vůbec poprvé, moc do smíchu nebylo. Vousáč se na ně otočil. "Dělejte něco! Pomozte nám, běží proti nám!" řval. "Jistě, hned něco uděláme," zvolal na něj Jack a dal mu takovou ránu z laserové pistole, že vousáč poodletěl o pět metrů dál. Pierre vytáhl svou laserovku, Roger udělal totéž, a za chvíli leželi všichni střelci na zemi. Zatímco se těžce zvedali po střelách, které pálily i přes zimní oděvy, dávala se Buckshawská příšera na útěk. Její kopyta zaduněla kolem hlavy Gregoryho Martina. Ten ale jen popadl pušku a pokropil olověnými kulkami její záda. Zdálo se však, že to nemělo žádný výsledek. Gregory Martin příšeru střelil už lese, proto se pak proti lovcům rozehnala. Nicméně žádná ze střel ji snad nedokázala ohrozit. Jacka to zaujalo. Bez jediného bolestného kviku zmizel tajuplný, ale často zuřivý kryptid v lese. "Co víc by se mohlo Metallerovi a Nietovi líbit, než něco, co se dá sotva zastavit normálními střelami..." řekl si pro sebe Jack. Pierre se na něj nechápavě podíval. "Koukněte na tu spoušť," řekl Roger a ukázal na všechny ty chlápky na zemi. Mnozí z nich už zvedali pušky. "Běžíme odsud, rychle!" zavelel Jack. Tentokrát se totiž zdálo, že střelci Gregoryho Martina své zbraně hodlají použít proti nim...

Přežila Buckshawská příšera střelbu z pušek? Opravdu je tak silná, a takřka nezranitelná? A jak se Jack, Roger a Pierre vypořádají se skupinou střelců, kteří teď půjdou vysloveně po nich? Pokračování příště...

Lovci kryptidů 2: Řev, sníh a dárky (4/6)

23. prosince 2017 v 10:02 | HAAS
Vánoce se rychle blíží, ale zdá se, že v centru Londýna protentokrát tolik poklidné být nemusí. Pokud tedy Akihiko nezastaví skupinu oranžových dráčků, s nimiž se už Lovci kryptidů setkali v jezeře Nikaragua, a kteří se záhadně objevili ve středu britské metropole. Jack a Roger se stále ženou za tajemstvím zuřivé Buckshawské příšery, s níž měli tu čest se potkat v zasněženém Wolverhamptonu...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ŘEV, SNÍH A DÁRKY, ČÁST ČTVRTÁ:
Akihiko bolestí zakřičel. Těžce dopadl na zem a pustil přitom svou železnou tyč, která zacinkala o asfalt. Neobyčejně velký dráček s fialovým hřebínkem na hlavě pootevřel tlamu, z níž se vyrýsovaly dozadu zahnuté, dýkovité zuby, a vydal z hrdla pronikavý řev. Lidé, kteří stáli při okraji Trafalgar Square, hystericky řvali. Akihiko se na dráčka, jenž k němu pomalu kráčel, zle podíval. Bleskově popadl svou tyč, vykřikl něco japonsky a přetáhl hybrida tyčí přes hlavu. Netvor se sklonil a padl na břicho. K odchytu ostatních, malých dráčků použil Akihiko svou síťovou pistoli. Jakmile sítí obalil posledního, který se pokusil o odpor, klekl si a opřel svou tyč o zem. Omylem přitom stiskl červené tlačítko ve středu tyče, a ona se zasunula. Akihiko spadl na obličej. Působilo to komicky, ale nikdo se nesmál. Akihiko se nehýbal. Pomalu k němu přišlo několik lidí a jemně mu pomohlo na nohy. "Jste v pořádku?" zeptala se ho jedna starší paní. "Jo, je mi fajn," řekl Akihiko, jako by se nic nestalo. Vymanil se z rukou přihlížejících a vzal do ruky síť s prvním dráčkem. "To by mě vážně zajímalo, co teď s nima budem dělat," uchechtl se nervózně Akihiko. "To už nechte na nás," ozval se dunivý hlas londýnského policisty. Akihiko se na něj nedůvěřivě podíval. "Odvedl jste parádní práci. Teď je čas na policii, aby tento případ vyšetřila." "Vy jste ho nechali jet samotnýho?!" ozývalo se v hlavní místnosti základny Lovců kryptidů. Pauline byla poněkud zděšena tím, že se do boje proti Nietovým dráčkům dal pouze Akihiko. "Hele, nic nám neřekl," bránil se Fahad. "Jo, řek jen: 'V Londýně jsou nějaký zrůdy. Beru si auto a jedu pryč.' Nebo tak nějak..." řekl jí Pierre. "A navíc," dodal, "Akihiko se o sebe umí postarat sám, ne?" "Přesně tak," řekl zuřivý Japonec a vkročil do místnosti. "Vidíš, jak dobře vypadá?" zasmál se Pierre, a Fahad do něj strčil loktem, aby přestal. "V pohodě?" zeptala se Akihika Pauline a ukázala na šrám, který se táhl po jeho čele. "Upad jsem na chodníku. Trapný," řekl Akihiko, aniž by se na Pauline podíval a sedl si na gauč. "Sledovali jsme zprávy. Vysílali tam i pár záběrů tebe při boji s dráčky," řekl Fahad svému příteli. "Řeknu vám, bez toho novýho auta bych se tam nikdy nedostal tak rychle," usmál se konečně Akihiko, "a pak by nebyl nikdo, kdo by ta monstra zastavil." "Tak nám řekni, jak se tam dráčci objevili. Podle toho, co jsme viděli v bedně, byli na chlup stejní jako ti z Nikaragui," vložil se do rozhovoru Pierre. "Mluvil jsem s poldama, a... Nad Londýnem prý přeletěl nějaký letoun. Dost zvláštní je, že letěl tak rychle, že ho radary sotva zaznamenaly," řekl poněkud tajemně Akihiko. "Nieto?" zeptala se Pauline. "Nejspíš to byl jeho letoun," přitakal Akihiko. "Každopádně letěl do Londýna směrem od Wolverhamptonu, a letoun byl magneticky velmi aktivní, když to řeknu jednoduše. To znamená, že v něm bylo něco, co je celé z kovu. Nebo někdo," pokračoval Akihiko. "Metaller! Nietův kovový posluhovač..." uhodl Pierre. "Jenže teď je letoun i s Metallerem mimo Velkou Británii, ne? Tak proč tu nechali ty dráčky? Vyhodili je z letadla s padáky nebo co?" řekl Fahad. "Zdá se, že jo. Asi chtěli otestovat, jak dráčci útočí na lidi. Chápete, že jsme jediní, kdo o Nietovi a jeho plánech vědí? Jack to chce tajit, a má pro to dobrý důvod. Když Nieta odhalíme, pomstí se. Jenže on sám je tikající bomba. A vidíte, co dělá. Nemáme moc času..." odpověděl Akihiko. "Víte co, lidi? Zajedu do Wolverhamptonu. Co když mají Jack a Roger nějaké trable? Četl jsem v novinách o tom, že se včera v noci ve městě něco přihodilo. Nějaká dopravní nehoda. To přece nebude jen tak," navrhl Pierre.


Jackovi přišla Pierrova zpráva. "Jsem docela rád, že se k nám Pierre přidá," řekl Jack Rogerovi, "konečně je zase v pohodě. Vidíš, co dělá čas. Jako by se ty hrůzy v Tokiu nikdy nestaly." Seděl s Rogerem v malé kavárně naproti policejní stanici. Ian Crowley jim ohlásil, že už s nimi dál spolupracovat nebude. Dostali nicméně licenci pokračovat v pátrání po Buckshawské příšeře. Podle Crowleyho se vydala na východ města, snad až na předměstí. Po malé Vánoční kávičce tedy Jack a Roger nasedli do auta, které si vypůjčili, a odjeli na okraj Wolverhamptonu. "Vánoce jsou tu," řekl Roger, když se jeho noha zabořila do bláta. Sníh totiž tál. Před nimi se nacházela velká, zelenobílá pláň, pokrytá trávou i sněhem. Malé anglické domky postávaly v řadě za nimi. "Nedaleko odsud je farma, kde ta chovatelka ovcí pořídila video Buckshawské příšery, jež nám potom poslala," konstatoval Jack. Na Rogerovu otázku, zda si myslí, že se kryptid stále zdržuje v této oblasti, odpověděl Jack, že ano. S opatrností tedy začali procházet pláň, pátrajíce po stopách kopyt toho roztodivného netvora. Kolem třetí hodiny odpoledne dorazil Pierre do Wolverhamptonu. Také pro něj přijel policista, Crowleyho kolega, a na jeho přání jej odvezl na východní okraj města. Jakmile zde Pierra, jistého, že se brzy shledá se svými přáteli, zanechal, přišlo nepříjemné překvapení. Na pláni se náhle objevila skupina mužů s puškami. Pierre strnul. Ale jen na chvíli, neboť pohledy přátelských Angličanů pro něj zřejmě neznamenaly žádné nebezpečí. "Hello, jste na lovu zvěře?" zeptal se Pierre. "Jasný. Vánoce se musej oslavit, ne?" zasmál se jeden vousáč s čepicí, která mu skoro kryla oči. Náhle však Pierra někdo popadl zezadu za ruku. "Říkal jsem, že si tě zapamatuju," bylo mu řečeno do očí. Za ruku ho držel ten nepříjemný stařík, se kterým se už Pierre setkal na Vánočních trzích na jihu Londýna před několika dny. Ten stařík, který pro noviny uvedl, že Buckshawskou příšeru zastřelí stůj co stůj. "Přijel jsi nám překazit hon?" zeptal se ho Gregory Martin. Pierre byl trochu v šoku a neodpovídal. "Ehm, ne," odpověděl a trapně se usmál, "procházím se tady, víte." "Procházíš se tam, kde žije ten tvůj kryptid, co, Lovče kryptidů?!" zakřičel Gregory Martin. Pierre se podíval na loveckou pušku, kterou přitom stařík namířil na jeho hruď. "Musím letět," pokýval prudce hlavou Pierre, kopl do pušky, která pak Gregory Martinovi vypadla z ruky, a dal se na útěk. Bylo to možná zbytečné, neozývala se žádná střelba. Proč by do něj také několik dychtivých lovců střílelo? Ale Pierre dobře věděl, že běh a rychlost se teď budou hodit. Musí okamžitě vyhledat Jacka s Rogerem. Buckshawské příšeře, zvířeti byť nebezpečnému, ovšem také vzácnému, nyní hrozí velké nebezpečí...

Podaří se Jackovi, Rogerovi a Pierrovi zachránit Buckshawskou příšeru před odhodlaným střelcem Gregory Martinem? Dozví se Lovci kryptidů, proč Buckshawská příšera vyšla ze souboje s Metallerem v ulicích Wolverhamptonu živá, a proč vlastně Metalller do Velké Británie přiletěl? Byla nepříjemnost s dráčky na zasněženém Trafalgar Square testem Nietových plazích hybridů? Pokračování příště...

Lovci kryptidů 2: Řev, sníh a dárky (3/6)

17. prosince 2017 v 10:25 | HAAS
V zasněženém prosincovém Wolverhamptonu pátrají Jack, Roger a policista Ian Crowley po tajemné Buckshawské příšeře, která se do města stáhla ze své původní domoviny v okolí Manchesteru. Pro dva zkušené členy Lovců kryptidů nebyla přítomnost Metallera v temné ulici, v níž zřejmě došlo k souboji kovového giganta s Buckshawskou příšerou, nijak šokující. Zato Ian byl zjevem mechanického zabijáka přímo zděšen. Na jedné z kamerových pastí se pak objevil jakýsi rypák a beraní rohy... Zdá se, že Buckshawská příšera se ukázala...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ŘEV, SNÍH A DÁRKY, ČÁST TŘETÍ:
Policejní auto zaparkovalo před krásným domem ozdobeným věnci, řetězy a spoustou Vánočních světýlek. Ian nejistě vykročil z pootevřených dveří auta. Zaostřoval do tmy a pak rychle pohlížel na svůj tablet. Zvíře stále očichávalo kamerovou past. Dokonce už do kamery několikrát strčilo. "Můžu rozsvítit baterku?" zeptal se Ian, jako by jej už strach z Metallera zcela přešel. "Ještě chvíli počkejte," řekl Jack a nasadil si brýle. "Proč nosíte černé brýle ve tmě? Jste snad světloplachý?" zeptal se s podivem Ian. "Nejsou to černé brýle, i když tak vypadají. Je to termovize," odpověděl s klidem Jack. Roger udělal to samé. "Vidím ho. Je u toho stožáru tam, v neosvětlené části ulice. Propána, to je teda kus!" řekl Roger. Jack z auta okamžitě vytáhl termokameru a začal natáčet. "Kruci, jsme moc daleko. Zkusím se k němu trochu přiblížit. Rogere, vytáhni laserovku a kryj mi záda," navrhl Jack. "Laserovku? Ehm..." vtrhl do jejich rozhovoru Ian, ale už se neodvážil říci více. Jen zkrátka poznal, že výstroj obyčejného anglického policisty se výstroji Lovců kryptidů, světem opěvovaného týmu, nemůže rovnat. Jack pomalu kráčel ulicí k tomu velkému teplému bodu, který ve svých termobrýlích pozoroval. Ian zase pohlížel na rypák zvířete, neustále očichávající kamerovou past, snad ho nějak zaujala. Pak se však Buckshawská příšera náhle otočila. Pohlédla přímo na Jacka. Ten byl už v dostatečné vzdálenosti, aby mohl začít natáčet. Výdech, který ze sebe kryptid vydal, přípomínal zvuky pekla. Zněl, jako by zasyčela pára v hrnci, z něhož vychází kýmsi vydávaný hlas. Přesně to si Jack pomyslel. V tom překvapení to možná bylo přirovnání příliš přehnané, zvuk však Jacka donutil, aby zůstal stát jako solný sloup. Ovládal v sobě strach. Pohlédl na svou ruku a spatřil, jak se mu třese. Na Buckshawskou příšeru stále neviděl, stále nebyla ozářena pouličním osvětlením. Jen tvar jejího těla mu přes termovizi prozrazoval, že to musí být něco neobyčejného, velkého, a podle zvuků i zuřivého. Pomalu začal ustupovat. Křupnutí sněhu. Teplá skvrna se rozehnala proti němu. Jack se otočil a utíkal zpátky k autu. Protože se příšera otočila před kamerovou pastí, spatřil Ian na tabletu naprosto jasně její rohy. "Je to beran nebo co?" zeptal se Rogera. "Střílej, Rogere, střílej!!!" vykřikl Jack. Čtyřnohá těžká váha mu byla v patách. Roger neváhal a po velké černé mase srsti, která se právě vynořila ze tmy rovnou za Jackem, vypálil laser nejnižšího stupně. Zvíře tím trochu odrazil a vyděsil. Ozval se uši rvoucí, zlý skřek. Jack, Roger i Ian nasedli do auta. Ian nastartoval motor, když tu náhle se auto skoro překulilo na bok. A pak následovala další rána, ještě silnější. Obrovský, zakulacený roh, vypadající skutečně jako beraní, prorazil sklo levého předního okýnka. Ian konečně auto otočil. Po další ohromné ráně zezadu odlétlo zadní světlo. Policejní vůz se konečně pořádně rozjel, pronásledován tím bezhlavě útočícím netvorem. "Vidíte na něj? Je to vepřoberan. Doslova!" vyhrkl Jack. Hned nato se auto dostalo do smyku. "Ksakru už, náledí!" zařval Ian a otočil volantem, avšak v rozrušení příliš pozdě. Auto se přetočilo a příšera, přinejmenším šest stop vysoká a útočící jako zuřící býk, narazila hlavou přímo do předního skla. Ian si strhl pás a vylétl dveřmi právě včas. Tlusté rohy se zaryly do sedadla v místě, kde měl předtím hlavu. Monstrum opět zařvalo. Vteřinu nato dostalo do hlavy ránu laserem středního stupně. Na zledovatělém asfaltu jeho ostrá kopyta vydrásala několik rýh, když ho laser odrazil. Tato lekce asi Buckshawské příšeře stačila. Nemotorně se otočila a utíkala pryč od těch lidí, jež střílejí rudé paprsky z pistolí. "Mý auto... Mý služební auto..." drmolil Ian a chytal se za hlavu. "Myslím, že tohle se dalo čekat. Policie Vám dá nové," řekl mu celkem v klidu Jack. Obyvatelé bloku pochopitelně zavolali policii, neboť je vzbudil hluk souboje. Policistů, kteří přijeli, ani toho, který zde byl se dvěma muži podezřele známých tváří, se však už nedoptali, co se té noci vlastně stalo...


V základně Lovců kryptidů zrovna hrála Vánoční hudba. Všemožné anglické i americké Vánoční písničky navozovaly v budově magickou atmosféru. Pierre a Fahad spolu pracovali na stavbě Vánoční stromku. Náhle přiběhl do místnosti Akihiko. "Vypadáš aktivovaně," řekl mu Fahad a zasmál se. "Beru si náš nový vůz," řekl chladně Akihiko. "V pohodě, vždyť ho taky ty jediný umíš zatím řídit," usmál se lišácky Pierre a omylem upustil baňku na svou bosou nohu (v místnosti bylo dost teplo) a vykřikl. "No právě. V centru Londýna se objevily nějaký... Nějaký zrůdy..." vysvětlil vše spěšně Akihiko a v rychlosti za sebou zabouchl dveře. Z garáže tedy vyjel ten brilantní, moderní, tmavý stroj. Nádherné vozidlo, jehož vzhled by se dal jen těžko popsat. Připomínalo něco mezi drahou Porsche a pravým Batmobilem. Dodavatel? Přísně tajný. Akihiko jel jako šílenec. Předjížděl jedno auto za druhým, střídal pruhy, div nezpůsobil dopravní nehodu. Prudce zabrzdil na parkovišti kousek od Trafalgar Square. Kolem něho utíkala spousta lidí. Jakmile uviděl Akihika v černém spandexu s nápisem "The Cryptid Hunters", přiběhl k němu jeden mladík. "Támhle! Támhle jsou! Hledáte je, že?!" zeptal se zuřivě vypadajícího Japonce. "Ano, chlapče," odpověděl Akihiko. Vysunul svou teleskopickou tyč a vběhl na náměstí. Panoval zde chaos. Utíkali po něm malí, oranžoví dráčci. Ti stejní dráčci, které Lovci kryptidů viděli v jezeře Nikaragua, a z jejichž spárů v Nietově podvodní budově unikli! "Šťastný a veselý, hoši," řekl Akihiko, když k němu jeden z těch agresivních, sotva metr vysokých hybridů přiběhl a zuby, připomínajícími malé dýky, se ho chystal kousnout do nohy. Akihiko ho odrazil tyčí a vrhl se proti dalším dvěma. Jedinou ranou je oba skolil. Přihlížející byli ohromeni. Nedaleko velké sochy Otce Vánoc, za poklidného chumelení, spolu zuřivě bojovaly vše ohrožující příšery, které se v centru Londýna záhadně objevily, a snad ještě zuřivější chlapík. Jakmile skolil pátého dráčka, vytáhl z kapsy své uniformy pistoli. Postupně střelami obalil dráčky sítěmi. Další síť vystřelil po příšerce, která se zrovna sápala na jedenáctiletého chlapce, který se jí snažil ubránit taškou plnou Vánočních dárků. Hned Akihikovi poděkoval za záchranu svého života. Poté se dal na bezhlavý útěk. Za Akihikem se totiž objevilo dalších deset dráčků. Jeden z nich byl ale větší, než ostatní. Byl tak jeden a půl metru vysoký a měl fialový hřebínek na čenichu. Vypadal skutečně jako nějaký relikt ze světa prehistorie. Akihiko mu nastavil svou železnou tyč, ale řvoucí netvor ji odhodil jediným pohybem svých předních končetin a narazil zavřenou tlamou prudce do Akihikova břicha...

Dozvíme se, proč Metaller bojoval ve Wolverhamptonu s Buckshawskou příšerou? Proč byla Buckshawská příšera v pořádku, jen trochu víc rozzuřená? A když je ve Wolverhamptonu Metaller, co znamená přítomnost Nietových dráčků v centru Londýna? Přežije Akihiko nerovný souboj s megadráčkem? Vánoční čas se blíží, a s ním i další část!

Lovci kryptidů 2: Řev, sníh a dárky (2/6)

9. prosince 2017 v 10:32 | HAAS
V předvánočním čase se v Anglii šíří zpráva o možné existenci Buckshawské příšery, která se údajně z okolí Manchesteru přesouvá do Wolverhamptonu. Roger už zařídil, aby místní policie nastražila v městských ulicích fotopasti. Brzy se k nim má přidat Jack, jenž by rád Buckshawskou příšeru podrobil výzkumu. Rozhodně však nejsou jedinými, kdo má na zvíře spadeno. Pierre měl na Vánočním trhu nedaleko základny Lovců kryptidů v jižním Londýně poněkud zajímavé setkání s nepříjemným staříkem, který v novinách slíbil, že Buckshawskou příšeru zabije. Roger zase ve Wolverhamptonu spatřil důvěrně známý kovový odlesk...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ŘEV, SNÍH A DÁRKY, ČÁST DRUHÁ:
Do Wolverhampton Station dorazil odpolední vlak z Londýna. Mezi mnoha cestujícími byl i Jack. Na hlavě měl klobouk, na očích černé brýle, oblečen byl v tlustém kabátu. Byl by nerad, kdyby ho tu někdo poznal. Před nádražím stálo policejní auto. U něj stál Roger a starší, bělovlasý policista. Jack zamířil rovnou k nim. Přitom však jeho ucho postřehlo zajímavý rozhovor nějakých dvou teenagerů. "Viděl jsi už tu kovovou sochu na kraji města? Je docela srandovní..." řekl jeden z nich. "Jo, a oblékli ji do červeného spandexu. Vánoce jak vyšitý." Jack předstíral, že je neslyšel, a pokračoval k cestě k autu. Policista se mu představil jako Ian Crowley. Společně nasedli do auta a odjeli. "Stmívá se. Vydáme se tedy na naší objížďku městem. Předpokládám, že až se na vozovce provoz uklidní, objeví se to neznámé stvoření," konstatoval Ian. "Budeme si muset dávat pozor. Na stanici si spolu dva lidé povídali o nebezpečí, které nám hrozí," řekl Jack a pak se otočil na Rogera, který vzadu v autě seděl vedle něj, "považují ho za sochu. Asi se někde vystavil, aby působil 'nenápadně'." Roger se zasmál. Pak ale svůj výraz zvážnil. "Také jsem ho viděl. Docela blízko budovy policie," mínil. Policista dělal, že si jejich rozhovoru nevšímá a soustředí se na řízení. Avšak těžko by ve svém obličeji, viditelném ve zpětném zrcátku, zakrýval, že ho velmi zajímá, o čem se to vlastně baví. Wolverhampton zasypával sníh. Všude svítila Vánoční světýlka, děti v teplých čepicích a bundách utíkali po ulicích, některé z nich vyplazovaly jazyk a zkoušely sníh ochutnat, a to i k velké nevoli jejich rodičů, s nimiž byli na večerní procházce. Auto zastavilo v tmavé uličce. Zdejší domky byly trochu ošuntělé, a nebyly tolik zdobeny. Ian vytáhl tablet. Spolu s Rogerem a Jackem pak pozoroval, zda už kamerové pasti něco zachytily. Bylo to nudné čekání. Podle jejich předpokladů by se Buckshawská příšera měla objevit někde na okraji města. V tuto dobu už řídce obydlenými bloky nikdo neprocházel, takže před kamerou se během několika hodin neobjevila ani jedna lidská postava. Sněhu venku jen přibývalo a v autě začínala být docela zima. "Tohle bude trvat věčnost," řekl trochu hořce Roger a zkroutil pusu... "Sleigh bells ring, are you listenin'? In the lane snow is glistenin'. A beautiful sight, we're happy tonight, walkin' in a winter wonderland..." ozývalo se z poradní místnosti, v základně Lovců kryptidů. "Tak se mi zdá, že Británii zasáhla sněhová vánice," řekl Fahad a vyklonil se z otevřeného okna v patře budovy. "Zavři to, nebo tady umrznu," řekl mrzutě Pierre. "Mrznou spíš Roger s Jackem. Ve Wolverhamptonu. Pořád si říkám, že se k nim měl přidat ještě někdo z nás," pokýval zamyšleně hlavou Fahad. "Chlapi, nechcete už změnit tu Vánoční písničku? Hraje tady už nejmíň hodinu," navrhla Pauline, která vešla do pokoje se složkou formulářů, jež právě vyplnila. "Ne," řekl drze Pierre. "Hodinu poslouchám ta samá slova ve vedlejší místnosti. Hraje vám to tu moc nahlas," stěžovala si Pauline. "Tak si zvykej," zasmál se trapně Pierre. Fahad přišel k rádiu a hudbu ztlumil. "Co děláš, člověče? Je to super písnička," bránil se Pierre. "Hele, radši postavme Vánoční stromek," navrhl Fahad. "Hele, hele, to je dost dobrej nápad," usmál se Pierre a prudce vyskočil z gauče. Před základnou zatroubilo auto. Fahad opět vyhlédl ven z otevřeného okna. "Fuj, to je zima! Musíš vždycky otevírat okno?!" napomenul Pierre Fahada. "Přijela za tebou ta slečna, kterou jsi potkal na Vánočním trhu," usmál se Fahad na Pierra dost přesvědčivě. Do Pierra jako by udeřil blesk. Seběhl schody a vyrazil ven. Obličej, který před sebou spatřil, byl však spíše drsný než přátelský. A vůbec nepatřil té slečně, Kate. "Jsi hodný, žes mi otevřel," řekl Akihiko a poplácal Pierra po rameni. Vstoupil dovnitř a zkontroloval bezpečnostní systém. Po schodech sestoupil Fahad. "Dělal sis ze mně srandu!" zvolal naštvaným hlasem Pierre. Ale Fahad nevěnoval Pierrovi pozornost, ačkoliv ještě před chvílí musel zadržovat smích. "Je to pěkný model. Není to teda Batmobil, ale Lovci kryptidů mají konečně hezkou káru," řekl Akihiko Fahadovi. "Hned nechám otevřít garáž," informoval ho Fahad. "To udělej. Já se volantu ani netknu. Nastavil jsem řízení auta tak, aby automaticky do otevřené garáže vjelo. Ten stroj je chytrej." "Skvělý dárek pro Lovce kryptidů k Vánocům..."


Ve Wolverhamptonu už bylo na chodnících přinejmenším deset centimetrů sněhu. Odbila desátá večer. Policejní auto pomalu projíždělo ulicemi. Náhle Ian zastavil. Pořádně se podíval na přímý přenos v tabletu. "Pánové, teď se před tou kamerou něco mihlo. Je to v ulici tak pět minut jízdy odsud!" řekl vzrušeným hlasem. Jack nařídil, aby se tam okamžitě vydali. Zastavili ve vedlejší ulici a pak pokračovali pěšky. "Vsadím se, že to byla Buckshawská příšera," řekl Roger a Jack zakýval hlavou. Opatrně vkročili do zasněžené ulice. Nic zde nebylo. Ian přišel ke kamerové pasti, uchycené na stožáru. "Hm. Divný," zamumlal. "Nezdálo se Vám něco?" zeptal se ho trochu podrážděně Roger. "Ne," odpověděl místo Iana Jack, "koukněte se na tohle." Přímo před ním se nacházela spousta odházeného sněhu. "Tady došlo k souboji. Škoda, že to nebylo přímo před kamerou," dodal. Všichni tři si dokázali představit, co se teď v ulici muselo odehrát. Jack zapnul svítilnu, která celou ulici mocně osvítila. Vrhl světlo na střechy domů, jako by měl nějaké tušení. Na střeše vysoké vily se světlo odrazilo od sebejistě stojící, dvoumetrové postavy. Z temnoty se vyrýsovaly masivní svaly potažené kovem. "Nasedněte do auta," poručil Jack. Kovový muž, inteligentní robot, Metaller, vysunul z ruky svou pětihlavňovou "pušku". Auto se rychle rozjelo. Sníh za ním létal do výšky minimálně tří metrů. Metaller vybil svůj zásobník, ale auto bylo rychlejší, než jeho muška. Sám pro sebe se usmál a s čímsi malým, co držel v ruce, tak křehkým, že to jemně přidržoval pouze dvěma prsty, zmizel v temnotě. Nejspíš seskočil ze střechy vily a ztratil se v chumelení. "Co tady dělal?" zeptal se Roger Jacka a hned navrhl, že to podle něj "měli do Metallera našít z laserových pistolí". "Sám moc dobře víš, že by ho to nezastavilo," oddechl Jack, "a co tady dělal? Měl asi spadeno na toho samého kryptida, jako my. Musel s ním bojovat ve sněhu, ale co s ním udělal, to těžko soudit." "Tak dost, pánové," dostal se konečně ke slovu Ian. "Chci od Vás vědět, co se tady děje. Nejdřív mluvíte o nějakém možném nebezpečí, pak o jakési soše... To myslíte tohle? Co to bylo? Proč se to tak lesklo? Proč to chodilo po dvou? Proč tomu vylezla puška z nitra ruky?" ptal se Ian a s každou otázkou se mu víc stahovalo hrdlo. "Je mi líto, pane Crowley, ale... My zatím nemůžeme nic říct," odpověděl hbitě Jack. Ian se možná, s pocitem bezbranného muže zákona, chystal protestovat, avšak jeho oko hned zaujal další pohyb v záznamu na tabletu. Tentokrát se před kamerou objevil rypákovitý čenich, jenž kameru očichával. Pak se z tmy vynořila půlka hlavy, s prasečíma očkama a beraními rohy. "Kde se to odehrává?!" vykřikl Jack. "V ulici kousek odsud. Počkejte, hned tam zajedeme!" zněla Ianova odpověď.

Co udělal Metaller s tím záhadným tvorem? Je to, co mají Roger, Jack a Ian Crowley možnost pozorovat na tabletu, skutečná Buckshawská příšera? A jak bude toto dobrodružsví v zasněžené, prosincové Anglii pokračovat? Pokračování příště...

Lovci kryptidů 2: Řev, sníh a dárky (1/6)

3. prosince 2017 v 10:59 | HAAS
Je čas na pátý díl druhé série Lovců kryptidů... Vánoce se kvapem blíží, a Lovci kryptidů se jich už nemohou dočkat. To však neznamená, že by se nemohlo přihodit něco, co poklidné čekání na Vánoce možná trochu změní...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ŘEV, SNÍH A DÁRKY, ČÁST PRVNÍ:
Bylo poklidné prosincové ráno. Na předměstí jižního Londýna se rozkládaly velké Vánoční trhy. Mnoho místních obyvatel se těšilo krásné Vánoční atmosféře. Chodili od jednoho stánku ke druhému, popíjeli teplé nápoje a obdivovali velký Vánoční strom, vysoký smrk, ozdobený zářivými řetězy a třpytivými baňkami. Sníh ještě nenapadl, ale byl už mráz, tráva vedle chodníků byla pokryta bílou jinovatkou, která zazářila pokaždé, co zpoza světle šedých mraků vyhlédlo slunce. Každou chvíli někdo řekl svému příbuznému: "Podívej, támhle jsou nápoje, kup mi jeden", a hned poté u jiného stánku tajně kupoval nějaký ten dárek. Mezi stánky se procházel Pierre. Měl na sobě slušivý zimní kabát, ruce měl v kapsách, a prohlížel si všechny ty drobnosti, přemýšleje o tom, zda by nějakou z nich nekoupil nějakému svému kolegovi z Lovců kryptidů. Zamýšlel se zvláště nad tím, jaký dárek koupit Jackovi. Zatímco tak bloudil po trhu, začal se trochu klepat zimou. A proto jakmile uviděl stánek s horkými nápoji, přišel k němu. Otočila se na něj mladá slečna. Pierre na vteřinu zapomněl, co vlastně chtěl, ale velmi brzy se vzpamatoval a poprosil ji o jeden z nápojů. K tomuto stánku na okraji trhu mnoho lidí nechodilo, takže spolu na chvíli osaměli. Slečna na něj působila velmi přátelsky, takže si začali povídat. Jmenovala se Kate, a vůbec neměla potuchy o tom, že Pierre Leroy patří ke slavným Lovcům kryptidů. Pierre tak alespoň usuzoval podle toho, že se o nich ještě nezmínila. Spousta lidí z jižního Londýna jinak vědělo, kdo Pierre Leroy je. Zatímco spolu mluvili, za což byl Pierre rád, protože si se svými kolegy příliš nepovídal, prolétly trhem ztracené noviny. Nikdo si jich nevšímal. Prudký, mrazivý vítr, si s tím salátem pohrával jako s hadrovou panenkou. Co chvíli noviny zašustily o zem, někdo se u nich zastavil a přečetl si hlavní titulek. Nikoho nijak nevzrušoval. Pierre se chystal rozloučit se s Kate, když tu náhle do něj narazil jakýsi stařík. Byl malé postavy, s hrbem na zádech, vystouplou bradou, pokrytou ostrými, stříbrnými vousy. Zpod bavlněné čepice vylézaly nepříjemné, zlé oči. "Nemůžete dávat pozor, vy jedno nemehlo?!" vykřikl stařík, který vinu srážky svedl na Pierra. "Promiňte, pane. Ale to vy jste do mne narazil," řekl mu Pierre a poodešel. Ale stařík ho pevně chytil za ruku. "Počkej, tebe si zapamatuju. Ty jsi jeden z těch Lovců kryptidů, že?" prohlásil drsně starý muž. Kate se na Pierra podívala s překvapením v očích. "To má něco znamenat?" zeptal se celkem upřímně Pierre. "Ty ještě uvidíš..." varoval ho starý muž a na svůj věk překvapivě rychlou chůzí opustil tržiště. Pierre se tím nenechal vytočit. Byl v klidu. Pak ale zavál vítr a do Pierrova obličeje narazily ty noviny, které nikoho nezajímaly. Teď se Pierre trochu naštval, a kdyby tu nebyla Kate, možná by i naštváním vykřikl. Hodlal noviny zahodit, ale titulek ho doslova šokoval. "Únik Buckshawské příšery. Z okolí Manchesteru se údajně přesouvá na jih." Pierre vykulil oči a prohlédl si rozmazanou fotografii pod titulkem. Ještě více ho však zaujal titulek dalšího článku na stejné straně. "'Slibuji, že to zvíře odstřelím,' říká lovec Gregory Martin." Vedle něj se nacházela fotka starého muže. Byl to ten stejný, nepříjemný muž, se kterým se Pierre právě setkal...


Pierre vtrhl do Jackovy kanceláře v základně Lovců kryptidů se zdánlivým přesvědčením, že noviny, které drží v ruce, budou pro Jacka perfektním Vánočním dárkem, jenž mu však předá už teď. "Pierre, stalo se něco?" zeptal se Jack, zdvihaje hlavu od počítače. "Přečti si tohle!" vydechl Pierre a položil mu noviny na klávesnici. "Buckshawská příšera. Už jsem o tom četl. Něco nového?" reagoval pohotově Jack. "Ehm... Myslel jsem, že o tom ještě nevíš," zbrzdil Pierre. "Včera večer nám jedna paní, chovatelka ovcí, poslala video. Přehraji Ti ho. Dnes ráno tam odjel Roger. Brzy se k němu přidám," konstatoval Jack. "Kam odjel?" "Do Wolverhamptonu." Roger zrovna minul Vánoční strom na Wolverhamptonském náměstí a vkročil do šedé, mrazivé uličky. Šel celkem poklidně, maje teplou zimní bundu na svém spandexovém obleku. Netušil, že ze střechy vysokého domu jej sledují oči dychtící po jeho smrti. Přestal foukat vítr a v ulici zavládl klid. Náhle však začal padat sníh. Roger se otočil, aby spatřil první sněhové vločky letošní zimy. Přitom ho zaujal pohyb na střeše budovy. Mihlo se tam něco lesklého. Během chvilenky se to ztratilo z jeho dohledu. Rogerova pohodlná nálada se však rázem změnila. Sáhl si na opasek, a pak na laserovou pistoli v pouzdře. Jen se přesvědčil, že je dostatečně nabitá. Pak konečně vkročil do hlavního sídla Wolverhamptonské městské policie. Seržant mu řekl, že kamerové pasti v městských ulicích byly na přání Lovců kryptidů umístěny. Roger mu poděkoval za informaci. "Večer společně objedeme několik ulic v centru města. Vzhledem ke všem informacím se ta neznámá příšera přemístila z nedaleké farmy až do centra města. Jen nevíme, kde se skrývá," pokračoval seržant a nabídl Rogerovi horký čaj. Ten nabídku přijal. "Hlavní je, seržante," řekl Roger a upil si čaje, "aby se veřejnost nedozvěděla o tom, že ve Wolverhamptonu řádí nějaký kryptid. A co víc, nejde tu jen o kryptidy. Viděl jsem tu cosi, co může být ještě nebezpečnější a nevypočitatelnější. Ale zatím nebudu specifikovat." "V pořádku," usmál se seržant. "Kdy že přijede Váš kolega, případně kolegové z Londýna?" "Pokud vím, alespoň jeden z nich v tuto chvíli opouští Londýn. Asi tak za dvě a půl hodiny dojede vlakem do Wolverhamptonu," zněla Rogerova odpověď.


Jak bude toto dobrodružství v Anglii během prosince pokračovat?
 
 

Reklama