Příběhy na vyprávění

Lovci kryptidů 2: Tatakai (3/5)

14. října 2017 v 10:32 | HAAS
Pierre Leroy, trpící depresemi ze ztráty své sestry, byl nalákán do Tokia bandou zločinců, která s ním a s Lovci kryptidů má nekalé úmysly. Ale zatímco je Pierre v bezvědomí poté, co do jeho krku bylo vstříknuto jakési sérum, prohledává Akihiko Yukimura ulice japonského hlavního města ve snaze vypátrat zmizelého člena týmu. Už zjistil, že se v temných ulicích Tokia skrývají podivní čtyřnozí, dlouhokrcí draci s neuvěřitelně dlouhými zuby. Donutil jednoho ničemu, aby mu řekl něco o Amanovi, muži, kterého Akihiko zřejmě zná. Ale o co zde jde, to Lovci kryptidů zatím nezjistili...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: TATAKAI, ČÁST TŘETÍ:
Bylo bezvětří. Na okraji Tokia bylo ticho. Tma stále zakrývala vysoké domy, jejichž obyvatelé se už uložili ke spánku. A pak náhle jako výbuch bomby vycákla z kaluže voda, když do ní vkročil muž celý oděný v černém. Utíkal k domu, ve kterém se před několika hodinami Pierre setkal s ramenatým Japoncem, a z něhož později utekl, ale byl znovu chycen. Neskutečně agresivně prokopl Akihiko dveře a skočil do tmavé chodby. Vytáhl svou složenou tyč, zmáčkl červené tlačítko, tyč se v rychlosti prodloužila, a maskovaný Akihiko ji nastavil před sebe. Očekával totiž útok, a byl připraven postavit se nepříteli. Z tmavého zákoutí chodby jako blesk vylétl kulatý předmět. Velkou rychlostí letěl proti Akihikovi. Byl to nějaký dron. Kolečko v jeho přední části náhle zrudlo. Vyšla z něj laserová střela. Akihiko uskočil, odrazil se od zdi a skočil těsně za dron, který ho minul. Svou železnou tyčí ho srazil k zemi. Rudé světlo pohaslo, dron byl odrovnán. Ale pohled zpět Akihika ujistil, že ještě není po všem. Když se ve tmě rozsvítilo dalších deset takových světel, věděl, že nemá šanci. Rychle z budovy vyběhl. Malé kulaté drony se hnaly přímo za ním. Letěly neuvěřitelnou rychlostí, ale rovněž tak Akihiko utíkal takřka bleskurychle. Jedinou rukou se chytil drátu visícího ze střechy nízké budovy a jako atlet na ni vyskočil. Pak železnou tyčí srazil dva drony. Uskočil laseru, který vyšel z toho třetího, vytasil svůj samurajský meč a rozsekl ho. Další dron takřka narazil do Akihikovy hlavy, avšak černý ninja mu včas zasadil ránu tyčí, která jej skrz na skrz prorazila. Stále tu však bylo dalších šest dronů. Akihiko si ovšem rozhodně nezoufal. Byl mužem beze strachu. Nebyl to Lovec kryptidů, teď to byl muž, kterého se v Tokiu bojí každý gangster, neskutečně zuřivý bojovník, který útočí i na stín! Rychlým pohybem jediné ruky roztočil svou železnou tyč a dvěma dronům zasadil rány, která by člověku nejspíše nadvakrát zlomila páteř. Pak seskočil ze stříšky. Udělal to v pravou chvíli, jelikož stříška se vznítila poté, co ji další dron zasáhl svým laserem. Akihiko se obrátil k budově, do které prve vkročil. Rozběhl se ještě rychleji než předtím. Zbylé drony ho následovaly. Hnal se přímo proti zdi. A pak v poslední chvíli nadskočil. Drony se rozmlátily o zeď. Teď ho konečně nesledovalo. Asi tak deset vteřin nahlas oddechoval, pak konečně znovu vkročil do domu a dal se v něm po schodech do prvního patra. Všude bylo zhasnuto. Prokopl dveře, ve kterých se předtím nacházel Pierre. "Á, zdá se, že v místnosti pro hosty někdo byl," řekl si Akihiko. Baterkou svítil na netknutou sklenici limonády, která stála na stole. "Starý dobrý trik Amana," pomyslel si Akihiko, "ještě stále podává limonádu. Jako by na ni někdo z jeho 'hostů' měl někdy vůbec chuť..." Akihiko měl s Amanem jisté zkušenosti. Teď se však zdálo, že pátrat do Pierrovi ve zcela opuštěné budově nemá smysl... Svítalo. Lovci kryptidů se sešli před hotelem. Fahad byl celý rozespalý, Roger neustále zíval, a Jack také celkem rozmrzelý. Celou noc totiž myslel na svého kamaráda Pierra a bál se o jeho život. Z hotelu konečně vyšla Pauline, která se předtím ještě na chvíli zdržela v koupelně. "Všechno bude v pořádku, Jacku. Pierre se najde," řekla mu, když uviděla jeho starostlivý obličej a objala ho. "To doufám," řekl rozhodně Akihiko. Vycházel z parku, oblečený do svého civilního oděvu. Všichni na něj upnuli své zraky. "Špatné zprávy, kámo?" zeptal se ho Jack a přišel k němu. "Docela," zamračil se Akihiko, "vypátral jsem doupě muže, který Pierra unesl. Znám ho. Mám s ním... Krvavé zkušenosti..." "O té své minulosti bys nám mohl někdy povědět, Akihiko," řekl trochu nejistě Fahad. "A co je s tím mužem, jehož doupě jsi našel?" zeptal se nedočkavě Jack. "Je opuštěný," zamračil se ještě výrazněji Akihiko. Avšak než stačil Jack něco říci, Akihiko ho předběhl svými slovy: "Znám jednoho skvělého muže, který nám pomůže. Před pár hodinami jsem mu volal. Je to člověk, který mě toho v životě mnoho naučil, a díky němuž bojuji proti těm, kteří mne v minulosti chtěli zničit. Hotel, ve kterém se dnes ráno ubytoval, se nachází kousek odsud. Pojďme." Prošli jen několik ulic a ocitli se před tím hotelem. Před ním už stál starý, plešatý Japonec s šedivými vousy. Byl útlý, ale ruce měl svalnaté, a byl oblečen ve fialovém kimonu. "Tak tohle není naše teritorium," usmál se na Jacka Roger, a ten přikývnul. Jen pohled na samurajský meč značil, že muž ve fialovém je čímsi pozoruhodným. "Rád Vás vidím, pane Makoto," usmál se Akihiko. "Habu," řekl rozvážně a vesele pan Makoto, "jsem rád, že jsi zpět." "Chytil jste ranní let?" optal se ho jeho žák. "Ano. Přiletěl jsem asi před dvěma hodinami a našel si tento luxusní hotel. Avšak náš domov na ostrově Sado je mnohem krásnější... S čím potřebuješ pomoci?" Akihiko mu vše vysvětlil v japonštině, takže ostatní Lovci kryptidů ničemu nerozumněli. Mohli se jen dohadovat, o čemž tam ti dva mluví. Po dvacetiminutovém rozhovoru, během něhož si oba sedli do trávy v parku, posadili se vedle sebe a hovořili spolu se zavřenýma očima, Akihiko vstal, potřásl Makotovou rukou a poděkoval mu. "Nezapomeň, kým jsi," loučil se s ním pan Makoto. "Počkej, to on přiletěl z ostrova Sado do Tokia jen proto, aby s tebou dvacet minut mluvil?" zeptal se s úsměvem na tváři Fahad. "Vím, kde najít Pierra," prohodil Akihiko. "Jak to ten muž ví?" optal se ho Jack. "My víme všechno," řekl na to Akihiko. Sáhnul do kapsy a vytáhl svou teleskopickou tyč, opět zmáčkl červené tlačítko a tyč se prodloužila. "Je čas na zúčtování," zasupěl.


Setmělo se. Lovci kryptidů vyrazili do ulic Tokia, oblečeni ve svých spandexových oděvech. Jen Akihiko byl oblečen po svém, tak, jak ho místní darebáci znají. Akihiko sdělil svým přátelům jméno ulice. "Dobře. Já a Pauline tam poběžíme severním směrem. Fahad a Roger se tam dají od východu, takže tam přiběhnete o pár minut později než my. A ty...?" řekl Jack. "Já zaútočím na stín. Jinými slovy, budu tam dřív než vy. Běžte!" odpověděl Akihiko. Jinou ulicí se dal prudkým během tam, kam měli všichni namířeno, avšak on běžel rychleji, byl hbitější, přeskakoval různé překážky... Konečně vkročil do další temné uličky. Zastavil ho však strašný skřek. "Očekával jsem tě," zasmál se někdo. Na zídce stál mohutný Japonec. "O co tady jde, Amano?" zařval Akihiko. "Věř mi, bude lepší, když se to nikdy nedozvíš..." supěl Amano. Znovu se ozval ten skřek, a z temnoty se vynořil onen dvoumetrový, zubatý drak. Hnal se proti Akihikovi. Ten vytasil svůj meč a jedinou ranou mu přetnul všechny zuby v horní čelisti. Zvíře sebou zmítalo, a ocasem Akihika praštilo. Meč zacinkal, byl teď daleko od svého majitele. Ale Akihiko se přece nevzdá! Svou tyč narval hladovému drakovi do tlamy a trhl s ní. Šokované zvíře na chvíli ustoupilo. Akihiko vyskočil na zídku. Kopl Amana do břicha, ale tomu to zdá se nevadilo. Akihiko opět zasupěl, Amana přeskočil a zezadu ho kopl do hýždě. Také bezvýsledně. Amano konečně vytáhl ruku z kapsy. Měl na ní kovovou rukavici. Pod oblečením měl jistě jakési tenké, avšak velmi silné brnění. Bez jediného slova dal Akihikovi ránu do hlavy. "Na tuhle chvíli jsem dlouho čekal," smál se Amano, a pohlížel na paralyzovaného Akihika, ležícího na zádech tak o dva a půl metru níž, pod zídkou... Při běhu ulicí zahlédla Pauline, jak se za rohem jednoho domu vynořil malý, ale též rychle utíkající muž. Vystřelil po Jackovi. Ten byl rázem v síti, která se kolem něj obalila. Pauline se otočila. Vytáhla diamantový nůž, ale Jack na ni jen volal: "Utíkej! Musíš za Pierrem! K tomu domu! Já se z toho dostanu!" Pauline by byla Jacka nejraději osvobodila, ovšem podle ní měl on vždy pravdu, a tak ho poslechla. Utíkala dál. Jack laserovou pistolí síť prostřílel, ovšem jen co se postavil, doběhl k němu ten malý mužík. Takový kopanec do hrudi tedy Jack nečekal. Laserová pistole sice znovu vystřelila, ale byl to laser nejnižšího stupně, a mužíka jen povalil na záda. Oba protivníci se proti sobě postavili, ale mužík byl rychlejší a Jack schytal pár ran pěstí do obličeje. Pozbyl vědomí. Fahada s Rogerem při běhu zastavil zelený drak, který se náhle ocitl v ulici. A za ním byli další. Chlápci po něm stříleli z laserových pistolí, ale jaksi ho nedokázali zastavit. Drak jako by se laserů nebál, jako by ho střely vůbec nebolely. Rogerovi a Fahadovi nezbylo, než se dát na útěk. Pochopitelně však doufali, že do určené ulice se dřív či později dostanou, jen co setřesou ty netvory... Jedinou osobou, která se na místo určení dostavila, byla Pauline. Ani chvíli neváhala. Věděla, jaký byl Akihikův plán, Jack jí ho také vysvětlil, a tak se blížila k domu, v němž se měl údajně nacházet Pierre. Byla to budova odlišná od té, do které předtím vstoupil Akihiko. Šlo o jakýsi zdemolovaný dům, popsaný japonskými nápisy. Pauline od něj byla už jen na pár kroků. Nevěděla, jaké nebezpečí ji čeká uvnitř...

Kdo je Amano? Proč nalákal do Tokia Pierra a chce zničit Lovce kryptidů, a proč tak toužil dát Akihikovi nakládačku? Co jsou zač draci, kteří se zprvu báli Akihika, a teď je nezastaví ani lasery? A co se stalo s Pierrem, který se zde setkal se starým nepřítelem Lovců kryptidů, Samem Weberem? Pokračování příště.

Lovci kryptidů 2: Tatakai (2/5)

7. října 2017 v 10:48 | HAAS
V minulé části se Lovci kryptidů ocitli v japonském hlavním městě, Tokiu. Sem byl totiž někým neznámým nalákán Pierre Leroy, trpící výčitkami z toho, že nedokázal zabránit smrti své sestry. Ti neznámí mu chtějí předat důležité informace o celé tragédii, která se kdysi stala v Kanadě. Pierre, který kvůli své neobezřetelnosti začíná být problémem pro Lovce kryptidů, byl jistě nalákán do pasti. Jack už byl napaden japonským mladíkem, který od nich požaduje, aby opustili Tokio a nepátrali po svém příteli. Avšak Lovci kryptidů mají v záloze plán: jmenuje se Akihiko, a není to jen bojovník s železnou tyčí, kterého jsme znali...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: TATAKAI, ČÁST DRUHÁ:
Jack se vrátil do restaurace. "Napadl mě," řekl a ostatní se na něj s hrůzou podívali, ačkoliv viděli, že je v pořádku. "Věděl, že jsem to bude nějakej pes," zasupěl Roger. "Jenže pak utekl. Zachránil mě Akihiko. Jestli je někdo, kdo se vyzná v místních darebácích, pak je to on. Necháme ho, ať sám Pierra vypátrá," odpověděl Jack. Nato si šli všichni lehnout do svých pokojů v hotelu... V temné uličce, kterou neosvětlovaly pouliční lampy, se krčil jakýsi muž. Psal na papír japonsky nějaký vzkaz. Sotva na papír viděl, namáhal si oči. Když uslyšel zvuk dopadu nohou na zeď, za kterou seděl, vykřikl strachem. Postavil se a uviděl černou, maskovanou postavu. Po levém boku měl muž samurajský meč, po druhém byla na opasku přichycena teleskopická tyč. Muž ji z opasku vytáhl, stiskl červené tlačítko a tyč se prodloužila. Po jediném saltu stál vedle křičícího Japonce a železnou tyčí ho ke zdi přitiskl. Japonci vypadl z ruky vzkaz. "Nechte mě být... Nechte mě být... Zaplatili mi za to... Nechtě mě být!" třásl se ve strachu o život mladíkův hlas. "Za co? Za co ti zaplatili?!" zeptal se maskovaný ninja. "Za práci přece," odpověděl někdo jiný. Do uličky vešel Japonec v lesklé kožené bundě. "Zase slídíš, hade?" zeptal se Akihika. Ten pustil svého zajatce, který utekl. Akihiko zvedl papír se vzkazem a vložil ho do kapsy v kalhotách. "Habu je had," řekl, "had, který útočí i na stín." "Hadů je potřeba se zbavit," usmál se Japonec, svlékl si koženou bundu a ukázal tak své kimono. Z opasku vytáhl meč, vykřikl "Tatakai!" a hnal se proti Akihikovi, hrdinovi v Japonsku známému jako Habu. Ten také vytáhl svůj samurajský meč, a tak se ostří ve vteřině střetla. Zdálo se, že japonský bojovník v kimonu je silnější, mečem začal tlačit na ten Akihikův a tomu nezbývalo, než ustupovat. Když už ho skoro natlačil ke zdi, vyskočil Akihiko, udělal salto a ocitl se za mužovými zády. Kopl ho do nich tak silně, že nepřítel nahlas zakuckal. Špička meče se dotkla temena jeho hlavy, zatímco ležel na zemi. "Viděl jsi tady Francouze?" zeptal se Akihiko. "Ano. Ale tobě do toho nic není!" zařval bojovník v kimonu. "Vypátrám ho. A vypátrám i ty, kteří ho sem nalákali," zasupěl Akihiko. "To si klidně zkus, chlapče," usmál se bojovník. Z kapsy vytáhl malou kuličku, zmáčkl tlačítko a hodil ji na Akihika. Avšak Akihiko vyskočil na zídku a pak ještě jednou uskočil. Nebylo pochyb, že to byla bomba. Exploze byla malá, zněla jako hrom za bouřky, ale když se Akihiko do uličky vrátil, spatřil nehybné tělo svého nepřítele. Raději se zabil, než aby neústupnému nindžovi prozradil více než to, co již řekl... Pierre seděl v malé místnosti, jejíž stěny byly ozdobeny různými japonskými obrazy. Očima je obdivoval, ale třásla se mu kolena. Každou chvíli k němu měl přijít muž, jenž ho sem pozval. Konečně se otevřely dveře. Do místnosti vstoupil statný, ramenatý Japonec. Pierre samou nedočkavostí vstal. "Víme, jak to bylo se smrtí Vaší sestry," řekl přísně Japonec. "Tak jak to tedy je? Proč jsem sem přiletěl? Kdy se dozvím pravdu?" ptal se ho Pierre a přitom se mu klepaly zuby. Pohled na statného muže ho znervózňoval. A silák neřekl ani slovo. Pak se konečně zlověstně usmál... Akihiko stál na střeše vysokého domu ve středu Tokia. Rozhlížel se po osvětleném nočním městě, jako by to byla ta nejpřesnější mapa na světě. Rychle otáčel svou hlavu a tak získával obrázek o tom, kde se nachází, a kam se musí vydat. Nejspíše něco tušil. Snad věděl, kdo mohl Pierra nalákat do této pasti. Tokio nebylo pro Akihika skvělým městem plným vymožeností. Pro něj se jedná o enigmatický, nebezpečný svět, jehož podsvětí se tomu západnímu vůbec nevyrovná. Za nělolik minut se už zase hnal mlčenlivými ulicemi. Náhle se prudce zastavil. Uslyšel ženský křik. Jako by to byl povel k útoku, vysunul svou tyč a proskočil dveřmi malého domku. Stála tam paní, před níž se nacházel chlapík s pistolí a držel v ruce peníze. Ani se nevzpamatoval z Akihikova výpadu, a už ležel na zemi. Z nosu mu tekla krev. Akihiko podal peníze dámě, která byla jeho činem šokována stejně jako zloduch, chytil mohutného muže pod krkem a odnesl ho ven. "Ty... Ty... Seš zpátky?" vydechoval krvácející zloduch. "Já se vracím pořád," řekl Akihiko. Po další ráně pěstí zůstal zločinec ležet na ulici. Ve světle pouličních lamp vytáhl Akihiko z kapsy útržek papíru. Byly to vlastně souřadnice. Pod maskou se usmál. Neuběhla ani hodina, a stál před slušně vypadajícím domkem. Vyskočil na jeho střechu a plížil se po ní. Skřípavé zvuky z místností pod ním ho zneklidňovaly. Prokopl dřevěnou střechu a skočil do tmavé místnosti. Rozsvítil baterku. Uskočil, když světlo ozářilo hrozivé zuby. Byl zde jakýsi netvor, sotva dva metry dlouhý, s dlouhým krkem a neuvěřitelně velkými zuby pokrytými slinami. Vypadal jako drak. Akihiko se otočil a uviděl druhého, a pak třetího. Místnost jich byla plná. Akihiko vytáhl svůj meč a prvnímu "drakovi" přesekl zuby, jež se k němu enormní rychlostí blížily. Druhému nadskočil a mečem mu probodl břicho. Další zvířata to vyděsilo, a tak se začala tisknout ke stěně místnosti. Pak se její dveře otevřely a po Akihikovi někdo vystřelil. Kulka se odrazila od železné tyče, kterou Akihiko ránu vykryl. Železná tyč pak letěla přímo do střelcova obličeje. Za strašného řevu spadl na zem a hystericky se chytil za bradu. Akihiko se přesvědčil, že podivní "draci", ať už byli čímkoliv, ať už je zde kdokoliv držel pro cokoliv, zůstávali u zdi. Také si všiml, že střelec byl jediným člověkem, kterého zde potkal. Po pár vteřinách k němu přiběhl. Meč namířil na jeho oko, zatímco druhou rukou ho škrtil. "Kde je ten Francouz? Pierre Leroy?" zeptal se střelce, jenž byl přitloustlým Japoncem. "To nevím..." šeptal ve strachu muž. "Brzy bude po tobě, pokud mi to neřekneš..." zasupěl Akihiko. Nebylo divu, proč se ho místní zločinci tak bojí. Jaká to byla změna. Tohle nebyl ten Akihiko, kterého Lovci kryptidů znali. Byl to někdo víc. "Amano. Amano to ví," šeptal muž. Akihiko ho pustil a utíkal zpět do místnosti s tajemnými čtyřnohými, dvoumetrovými draky. Stále se ho báli. Proskočil dírou ve střeše a zase zmizel.


"Proboha, ne! Ne!!!" řval Pierre. Dva muži ho tiskli k pohovce, zatímco ten statný chlapík se usmíval a držel v ruce injekční stříkačku. "Ne!!!" zařval znovu Pierre, uvědomuje si, že byl oklamán. Ale proč ho sem nalákali, to stále nevěděl. "Jen to trochu zabolí," usmál se Japonec. Pierre se vytrhl ze sevření obou mužů a tomu mohutnému dal ránu pěstí, kterou toho ale moc nevyřešil, protože přece jen nebyl tím nejzkušenějším bojovníkem. Zabouchl za sebou dveře a běžel tmavou chodbou. Když uviděl dveře, narazil do nich. Doslova vypadl ven z budovy. Postavil se a utíkal dál. Hrozně se polekal, když všude okolo něj se do země zaryly ozubené disky. Ohlédl se a uviděl několik chlapíků, jak je hází z otevřených oken budovy. Také ze dveří už někdo vybíhal. Pierre zamířil do úzké tmavé uličky. Zakopl o popelnici, hned se ale postavil. Zdálo se mu, že ve světle lamp na chvíli zahlédl nějaké zelené šupiny. Také otřesný skřek, lidskou hlavou doslova procházející, mu způsoboval husí kůži. "Pierre, do čeho ses to dal... Co teď? Co mám teď dělat?" ptal se sám sebe. Nebyl to chytrý tah. Mluvit si sám pro sebe, když ho pronásledují, to Pierre neměl dělat. Jakýsi dobře slyšící chlapík s kulatými brýlemi na očích okamžitě vtrhl do uličky. Pierre u sebe neměl žádnou zbraň, proti dýce, kterou po něm muž vytáhl, se nemohl bránit. Přesto však zvedl ze země kámen a hodil po něm. Nepřítel dostal přímý zásah do obličeje. Pak se opět ozval skřek. Pierre se znovu otočil. Uviděl, že do uličky vbíhá něco dlouhého, čtyřnohého, s dlouhým krkem a žlutýma, svítivýma očima. Nějaká příšera, nějaký drak či co? Utíkal dál. Ulička byla dlouhá, sotva před sebe viděl, ale zdálo se mu, že hlasitý dech netvora se úplně ztratil. Prostě se vypařil. Hlasitě oddechoval před zdí popsanou vulgárními japonskými výrazy. Jakmile uslyšel lidský hlas, šíleně se vyděsil. "Čas na injekci," řekl někdo polohlasitě. Pierrovi se sevřelo hrdlo. A pak si náhle ve vteřině uvědomil, že ten hlas zná. Vždyť tohle je hlas, který na celém světě nenávidí ze všeho nejvíc! Je to hlas toho, kterého toužil zabít pro to, co udělal jeho sestře. "Sam Weber!" řekl se zatnutými zuby Pierre. Trestanec, se kterým se naposledy setkal při Zhou Lenově pokusu o ovládnutí New Yorku, byl zpět. Baterkou si svítil na obličej, držel v ruce injekční stříkačku a blížil se k Pierrovi. Tomu samou nervozitou ruply nervy, přiběhl k Weberovi, zařval mu do obličeje, jak moc ho nenávidí, a pak dostal zezadu pořádnou ránu do hlavy. Chytil se za hlavu, a cítil, jak mu se mu injekční stříkačka zabodává do krku. Pak pozbyl vědomí...

Proč je Sam Weber, bývalý spolupracovník zesnulého darebáka Zhou Lena, na svobodě? Do jakého nebezpečí možná Pierre přivedl ostatní Lovce kryptidů? Najde ho Akihiko, nebo selže? Pokračování příště.

Lovci kryptidů 2: Tatakai (1/5)

28. září 2017 v 12:11 | HAAS
V minulém díle, nazvaném "Ozubený teror", vyrazili Lovci kryptidů do Montany, aby odhalili tajemství raptorů, kteří děsí obyvatele města Miles City. Nakonec však museli bojovat s vlastním nepřítelem, obrovitým, inteligentním a železným robotem Metallerem, kterého za nimi vyslal Deylin Nieto ze základny na dně jezera Nikaragua ve Střední Americe. Pierre se k Lovcům kryptidů nepřidal, smutnil totiž po své sestře Sabine. Jakmile se Jack a ostatní vrátili na základnu v Londýně, zjistili, že Pierre odletěl do Japonska. Někdo ho tam nalákal na "zprávy týkající se smrti jeho sestry". Co to má znamenat? Problémy přicházejí...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: TATAKAI, ČÁST PRVNÍ:
Pierre seděl v kanceláři japonského seržanta. Několikrát se ho zeptal, jak se japonská policie dostala k informacím, jež se mají týkat smrti jeho sestry, která přece byla zabita v kanadském Yellowknife. Seržant mu na to několikrát odpověděl, ale Pierre se v té smršti faktů nedokázal vyznat. Už teď se mu točila hlava. Zuby se mu zlostí zatnuly, když seržant vyslovil další větu: "Vaši sestru nezabil Sam Weber. Pouze se městem pohyboval, ale to neznamená, že to byl on, kdo ji zavraždil. Skutečným vrahem Vaší sestry je tento muž." Policista vyňal z tlusté knihy fotografii. "Jack Owen," řekl Japonec. Pierre vykřikl. Trhl sebou a rukou zasáhl stařenku, která seděla vedle něj - v letadle. K Pierrovi okamžitě přispěchala letuška. "Stalo se Vám něco, pane?" ptala se ho starostlivě. Pierre nahlas vydechoval. "Ne, ne... V pořádku... Jenom... Jenom se mi zdál hrozný sen... Promiňte," říkal a držel se za čelo. Otočil se ke staré paní. "Promiňte, nechtěl jsem Vás vylekat," řekl jí, ale stařenka se jen usmála a řekla mu, že je to v naprostém pořádku, a že byl měl více cvičit, aby byly jeho pohyby koordinovanější. Letuška odešla, zvědaví pasažéři si zase začali hledět svých věcí a Pierre se díval ven z okna. Pozoroval hustá bílá mračna. Zatímco letuška oznamovala, že letadlo za půl hodiny přistane v Tokiu, přemýšlel Pierre o tom, co se mu zdálo. Byl vystrašen. V poslední době se mu o smrti Sabine a událostech s tím spojenými zdálo neustále. Vzpomněl si, jak ho před nedávnem ostatní Lovci kryptidů přišli navštívit do jeho pokoje, když křičel ze spaní. Vzpomněl si také, jak se ho dotklo, když se jeho přítel Jack jen zmínil o Sabine. Teď míří do Tokia, aby zjistil o její smrti více. Nepřemýšlel však o tom, proč mu zpráva přišla. Pierra se čím dál víc zmocňovala touha po pomstě a po odhalení pravdy o smrti Sabine. Když se mu zdál sen, v němž seržant obvinil vedoucího týmu, dokázal tomu Pierre uvěřit. Jeho mozek je nyní to, co dokáže Lovce kryptidů učinit slabými... Nastával večer, když Pierre vystoupil z letadla a ocitl se na letišti v Tokiu. Město bylo již osvětleno všemi barvami, slunce zapadalo, obloha byla pokryta červánky. Pierre přišel do hlavní haly budovy. Brzy spatřil Japonce, který k němu přicházel a vítal ho. Pierre se trochu zděsil. Muž byl však velmi přátelský. "Mí kolegové Vám napsali dopis, že ano?" řekl a usmál se na Pierra. "Jak jste mě poznal?" zeptal se nejistě Pierre. "Známe Vás, a víme, co Vás trápí," řekl Japonec. Pierrovi se skoro zatočila hlava. Do hlavy se mu promítla chvíle, kdy mu oznámili smrt Sabine. "Co o tom víte?" zeptal se muže a přidržel se ho, protože měl pocit, že upadne. "Všechno, pane. Brzy se dozvíte pravdu," řekl mu Japonec a jemně ho za ruku chytil, aby mu ukázal, že se mu dá důvěřovat. Pierre opustil Velkou Británii jen pár hodin předtím, než se dalším spojem do Tokia vydali ostatní Lovci kryptidů. Jack se snažil Pierra kontaktovat, ale ten si zřejmě vypnul svůj mobil. Let byl dlouhý. Když se Lovci kryptidů ocitli na stejném letišti, jako několik hodin před nimi Pierre, bylo Tokio zahaleno rouškou temnoty. Město však svítilo, odevšad se ozývaly zvuky, svítily zde japonské nápisy. Jack, Paline, Fahad, Roger a Akihiko procházeli ulicemi. "Najdeme si hotel? Nebo budeme v noci pátrat po Pierrovi? Nebo zjistíme kde se ubytoval?" navrhoval Fahad. "To ještě nevím," řekl Jack, a všechny to překvapilo, jelikož Jack byl tím, kdo měl vždy v rukávu náhradní plán. "Akihiko, tohle je tvoje země," obrátil se Fahad na svého japonského přítele. "Nikdy jsi nám neřekl, jak jsi tady žil předtím, než ses k nám přidal..." pokračoval. Akihiko jen pokýval hlavou. "Je to trochu jiný příběh, než bys čekal," řekl tajemně. Znělo to stejně tajemně, jako zvuky ozývající se z temných uliček Tokia. Všechna ta auta projíždějící ulicemi jako by byla náhle tím jediným, co dávalo této skupince lidí jistotu, že se zde neztratí. "Tokio není takové, jaké si myslíte, že je," řekl Akihiko, "ať už sem Pierra nalákal kdokoliv, existují tady lidé, kteří se ho dokáží zbavit dříve, než vůbec zjistíme, kde se nachází." "Jak to myslíš?" obrátil se k němu Jack. Akihiko se schválně obrátil k jedné tmavé uličce. Polorozpadlé domky zde byly popsány japonskými znaky. Vítr si hrál s listy, které dopadaly do špinavých kaluží vody. Jack pochopil, co tím chce Akihiko naznačit. "Jacku, víš, kdo jsem. Nech mě se po Pierrovi podívat v tomto enigmatickém světě," řekl Akihiko.


V místnosti hotelu stál Jack spolu s Akihikem a sledovali noční Tokio. "Běž, kámo. Hodně štěstí," řekl Jack. Akihiko vyšel z hotelu. Připnul si na černý oblek, tentokrát nevybavený nápisem "The Cryptid Hunters" svůj opasek se zbraněmi. Nasadil si masku černou jako noc, do které se ponořil. Akihiko se proměnil ve své druhé já. V muže, kterého Lovci kryptidů sotva znali. Ale muže, který není jen bojovníkem s železnou tyčí. Jack, Pauline, Fahad a Roger si o půlnoci zašli do čajovny v přízemí hotelu. Popíjeli čaj a mluvili spolu o Pierrových problémech. "Nechci nic říkat, Jacku," zadíval se na něj trochu temně Roger, "ale mám takový pocit, že nás Pierre zavede do problémů." Do místnosti vtrhl jakýsi drsný japonský mladík. Přišel k číšníkovi a na něco se ho japonsky zeptal. Ten mu jen něco odpověděl a pak pokračoval v leštění sklenic. Mladík prohlížel hosty v místnosti. Pak přišel k Jackovi. "Pojďte se mnou. Ven," řekl rychle anglicky. "Promiňte? Vy mne znáte?" optal se ho Jack. Mladík gestem rychle ukázal, aby ho Jack následoval. Jack posunkem naznačil Rogerovi, aby zde s ostatními zůstal, ale zároveň byl připraven do akce. Jack vyšel s mladíkem ven na ulici. Byl překvapen rychlostí, s jakou ho mladík chytil za ruku, zkroutil mu ji a přitiskl ho ke zdi. "Jestli budete křičet, tak Vás zabiju," zašeptal mladík. "Hele, kámo, právě si sáhl na nesprávnýho," usmál se Jack a druhou rukou sáhl po laserové pistoli. Ale mladík mu ji vykopl z ruky. Druhou rukou chytil Jacka pod krkem a stiskl. "Kdo jste?" zeptal se Jack. "Nikdo, s kým byste si chtěli zahrávat. Opusťte Tokio. Hned," odpověděl Japonec. "A když ne?" usmál se bolestivě Jack. "Tak tohle," řekl mladík a ještě více stiskl Jackovo hrdlo. Zničehonic však dostal kopanec do hlavy a od Jacka doslova odletěl. Černá postava udělala ve vzduchu dvě salta a pak svýma rukama sama tiskla mladíkovo hrdlo. Když se železná tyč dotkla jeho krku, došlo Jackovi, kdo ho zachránil. Ten maskovaný muž byl Akihiko. Japonec cosi křičel, do ulice vběhli jeho komplicové, ale hned zase utekli. Jediné, co Jack rozuměl ze slov vyděšeného Japonce, bylo "habu". Pak ho maskovaný Akihiko pustil a mladík zmizel v temnotě ulice. "V pátrání hodlám pokračovat. Habu má stopu," řekl Akihiko. Pak ve tmě zmizel stejně rychle, jako se v ní objevil.

Pokračování příště!

Lovci kryptidů 2: Ozubený teror (6/6)

23. září 2017 v 10:34 | HAAS
Poslední část druhého dílu Lovců kryptidů 2, s názvem Ozubený teror, je tu... Jack byl sledován Metallerem až do údolíčka, v němž žijí a hnízdí raptoři. Jack se zřejmě domníval, že Metallera odrazí s pomocí velké výbušné pušky, s jejíž pomocí v centru údolíčka vyhloubil kráter poté, co Metallera zasáhl. Kovový muž, Nietův vyslanec, ho však stále pronásleduje. Nakonec se na scéně objevili Roger, Akihiko, Fahad a Pauline. Jak však bitka s Metallerem dopadne? Dozví se Lovci kryptidů, co je železňák zač?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: OZUBENÝ TEROR, ČÁST ŠESTÁ:
Jack se obrátil a usmál se, když spatřil, že se zde konečně objevili jeho kolegové. "Neboj, Jacku, a drž se zpátky! Dostaneme ho!" vykřikl Fahad. On a Pauline po Metallerovi vystřelili z dlouhých žlutých pušek. Ozvalo se stejné zadunění jako předtím, když svou pušku použil Jack. Mlžný opar, smíšený s prachem, padlým listím lesní hrabanky a padající mokrou hlínou, po chvilce mírně ustoupil a odhalil další velký kráter, vyhloubený v údolíčku. Metaller ležel v jeho středu. Těžce se zvedal, ale byl stále živý. "Dejte mu další rány! Zdá se, že když dostane několik zásahů, odrovná ho to!" zavelel Jack. Roger a Akihiko seskočili z motorky a utíkali ke kráteru. Fahad a Pauline je následovali. Chtěli ho Metallerovi vystřelit všichni společně. Pak by mohl přinejmenším omdlít, a to potřebovali. Jenže když ke kráteru přiběhli, Metaller byl už na nohou, z jedné ruky se mu vysunula pětihlavňová puška, ze druhé neprorazitelný štít, kterým si teď kryl trup a tělo, a rychle se k nim hnal. Roger okamžitě vystřelil. Explozivní střela se střetla se štítem a mírně Metallera odrazila. Stále však stál, nebyl ani povalen. Z jeho pušky začal sršet déšť kulek. Akihiko chytil za ruce Pauline a Fahada a okamžitě s nimi utíkal dál od kráteru. Roger se skryl za tlustým kmenem stromu. Mezitím už na scénu dobíhal Jack. Všiml si, že na Rogerově motorce byla upevněna ještě jedna žlutá puška. Jistě byla pro něho, někoho z týmu totiž napadlo, že Jack při souboji s Metallerem mohl o svou zbraň přijít. Jack si ji bez váhání přivlastnil a hnal se k ostatním. Na kraji údolíčka se setkal s Akihikem, Fahadem a Pauline. "Roger tam zůstal! Je v nebezpečí! Jestli ho ten ničema zastřelí..." vydechoval Fahad. "Musíme zpátky, Jacku!" vykřikla Pauline. "Nemyslím na nic jiného! Běžíme!" řekl spěšně Jack, gestem svým přátelům ukázal, ať ho následují, a ještě jim sdělil, ať své pušky znovu nabijí. "Našijeme to do něj všichni společně!" zařval, když už měl Rogera na dohled. Metaller se blížil ke stromu, za kterým se Roger stále schovával. Bylo to neuvěřitelné, že ještě nedostal ránu kulkou. "Hej, dutohlave! Máme pro tebe dárek!!!" zařval na Metallera Jack a zamával na něj. Metaller se takřka instinktivně otočil proti Jackovi, jenž měl být jeho obětí číslo jedna. V tu chvíli Roger vyskočil zpoza stromu. Pětice Lovců kryptidů ve stejnou chvíli vypálila ze svých žlutých pušek po Metallerovi. Rána to byla tak silná, že si v příštím okamžiku museli zacpat uši. Exploze byla jen směsí žluté a červené barvy. Raptoři, hnízdící jen kousek odsud, šíleli. Jack dokonce uviděl jednoho, jak v tlamě odnáší pryč své vejce. Následoval ho druhý, který měl v tlamě Jackovy speciální brýle. "Škoda, že jsem jim je nechal... No, co se dá dělat," řekl si pro sebe Jack. Konečně všichni přišli ke kráteru. Metaller ale nebyl na kusy. Byl celistvý, a vypadal, jako by měl jen potřebu si zdřímnout. Jack k němu opatrně přikráčel. Položil ruku na jeho studené, kovové čelo. "Je mimo. Na chvíli jsme ho dostali!" řekl ostatním. Ačkoliv obrovská exploze Metallera nezničila, alespoň při ní ztratil vědomí. To bylo vše, co Lovci kryptidů potřebovali. "Co se týká těch raptorů... Máš nějaký závěr?" zeptal se Roger svého přítele. "Ano, jsou celkem neškodní, pokud je tedy nenaštvete, o čemž jsme se všichni přesvědčili. Každopádně zde hnízdí, a myslím, že bude dobře, když to tak zůstane. Trochu jsme teď jejich hnízdiště narušili..." odpověděl Jack. Ještě chvíli stáli v kráteru a dívali se na nehybné tělo dvoumetrového kovového muže... Metaller byl převezen do Heleny, hlavního města Montany. Zde, v Technologickém institutu, navštívil Jack profesora techniky, doktora Larryho Brickella. Byl to starší plešatý muž s bílými vlasy rostoucími pouze po stranách jeho hlavy, s brýlemi a vystouplou bradou. Podle Jacka odpovídal jakési typické představě vědce. Vkročili do velké místnosti, která spíše než strojírnu připomínala lékařskou ordinaci. "Pacient" ležel připoután na lůžku a byl stále v bezvědomí. "Přišli jste na to, co je zač?" zeptal se Jack doktora Brickella. "Ano, jedná se o robota. Ovšem," zdůraznil doktor Brickell, "s velmi vyspělým ovládáním. Ovládá se v podstatě sám, má svůj vlastní, řekl bych, 'mozek'. Jedná tedy jako inteligentní člověk. Ať už ho naprogramoval kdokoliv, musel to být génius." "Deylin Nieto a génius? No, není to poprvé, co si spojuji toto jméno s tímto slovem," řekl mu Jack. "Jeho tělo je vyrobeno z kovu, který je prakticky nezničitelný. Nevíme ještě, v jaké teplotě se roztaví, ale předpokládáme, že musí být hodně vysoká," pokračoval doktor Brickell. "Nemůžeme se v Montaně více zdržet," řekl Jack po chvíli, "budu tedy velmi rád, když mi výsledky zkoumání tohoto 'lidského robota' pošlete do Londýna." "Samosebou. Jsem rád, že mohu pro tak věhlasný tým, jakým Lovci kryptidů jsou, udělat takovou maličkost," pokýval hlavou doktor Brickell a přátelsky se na Jacka usmál. Ten pak místnost opustil. Neviděl tedy, co se stalo ve chvíli, kdy v ní doktor Brickell a Metaller osaměli. Metallerovy rudé oči se rozsvítily. Doktor Brickell chtěl vykřiknout, avšak Metaller jediným trhnutím svých kovových svalů přetnul pouta a svými mohutnými prsty popadl Brickella za hrdlo. Ten strachem úpěl. "Máte dobré kontakty, doktore," zasyčel Metaller, "co takhle toho využít?"


Lovci kryptidů se po několika dnech vrátili do Londýna. Všichni byli unavení, a tak jen vstoupili do své základny na předměstí hlavního města Velké Británie, a všichni se šli posadit do hlavní místnosti na pohodlné gauče. "Uf, to teda bylo," stěžoval si Fahad. "Můžu říct, že za těch pár dnů to bylo víc adrenalinu, než jsem chtěla," řekla Pauline. Tak si ještě spolu s Rogerem a Akihikem povídali. Jack však s nimi neseděl. Měl starost o svého kamaráda, který s nimi tentokrát poprvé na expedici nejel. "Pierre!" volal na něj. "Jsme zpátky!" zvolal o chvíli později, nedostala se mu však žádná odpověď. Přišel do kuchyně, Pierre se tam však nenacházel. "Měl jsem mu zavolat," řekl si vyčítavě Jack, "pořád ho trápí, že jsem se zmínil o smrti Sabine." Jack se začínal obávat, že se Pierre v základně nenachází. Pauline uslyšela Jackovo volání a tak za ním přišla. "Taky mi přijde divné, že neodpovídá. Třeba je zavřený ve svém pokoji," řekla mu. Společně se tedy dali po schodech do druhého patra budovy. "Je mi líto, že Pierre má tolik problémů kvůli tomu, že nedokázal zabránit smrti své sestry. Pořád si to vyčítá. Všechny ty noční můry, ze kterých se probouzí jen řevem... Hrozně rád bych mu pomohl, ale nevím jak!" řekl jí Jack. Došli ke dveřím Pierrova pokoje. Jack zaklepal a Pierra oslovil, odpověď se však neozvala. Jack tedy otevřel dveře, zamčené rozhodně nebyly. Všechno zde bylo na svém místě. Avšak Jackovo bystré oko si ve chvíli všimlo lístečku, který byl položený na komodě. Nahlas přečetl, co na něm bylo Pierrovým písmem napsáno. "Odjel jsem na několik dnů. Brzy se vrátím, přátelé. Dám vám včas vědět." "Odjel, a my ani nevíme, kam," řekla Pauline. Jackovi to nedalo a přišel k notebooku, který měl na displayi spořič obrazovky. Notebook nebyl spojen s elektřinou, to znamená, že ho Pierre zapnul před nedávnem, jinak by už baterie došla. Stiskl mezerník na klávesnici a uviděl to, co si Pierre přečetl těsně předtím, než základnu Lovců kryptidů opustil. Jack pročetl text, který někdo neznámý Pierrovi poslal. "Pane Leroyi, máme informace týkající se smrti Vaší sestry, Sabine Leroyové. Jedná se o přísně tajné informace, musíte však vědět, o co kráčí. Přileťte do tří dnů do Tokia." "Tak tohle je problém," řekl Jack. "Myslíš, že ho jako... Někdo nalákal... Někam...?" ptala se ho Pauline. "Musíme do Japonska. Hned," řekl Jack... Mezitím se v podvodní budově v hlubinách jezera Nikaragua setkal Metaller se svým "otcem" Deylinem Nietem. Vkročil do místnosti, ve které kdysi Jackovi hrozilo nebezpečí od malých vodních dráčků. "Vedu spojence, otče," řekl Metaller. "Jacka Owena ani ostatní Lovce kryptidů jsem zatím nezničil, ale ten den brzy nastane," pokračoval. "Výborně," usmál se zlověstně bizarně vyhlížející Nieto, "a vy, doktore Brickelle, vítejte v týmu."

Pokračování příště!

Lovci kryptidů 2: Ozubený teror (5/6)

21. září 2017 v 15:15 | HAAS
Boj s raptory v Miles City, stejně jako boj s hrubým kovovým zabijákem Metallerem, zatím Lovci kryptidů zvládli. Stále to však není konec jejich mise v americké Montaně. Je třeba zjistit, proč se raptoři v noci pohybují městem, odkud pocházejí a co jsou vlastně zač. Nepřátelství s Metallerem také rozhodně není u konce. Naopak, tímto to teprve začalo!

LOVCI KRYPTIDŮ 2: OZUBENÝ TEROR, ČÁST PÁTÁ:
Lovci kryptidů celý den odpočívali. Po velké noční akci toho měli až dost. Se západem slunce to začalo jako číhání na prapodivná a možná nebezpečná zvířata. Nakonec se to změnilo v setkání s krutými ozubenými zabijáky, a s tajemný Metallerem. Zatímco všichni odpočívali v městském hotelu, seděl Jack u okna a sledoval městské ulice. Nepozoroval však lidi po nich kráčející. Přemýšlel o tom, co je Metaller zač. Věděl už, že je nezničitelný. Také mu došlo, že Metaller musí mít mnoho společného s Deylinem Nietem. Bizarně vyhlížející muž ze základny na dně jezera Nikaragua sem tento kovový přízrak vyslal, aby zničil Lovce kryptidů. Jack pochopitelně dobře věděl, že Metaller šel především po něm. To značí, že má Deylin Nieto z Jacka strach, proto se ho chtěl s pomocí Metallera zbavit o něco dříve, než se chtěl zbavit ostatních Lovců kryptidů. S Metallerovým útěkem ze scény se však jakákoliv naděje na vysvětlení, kdo vlastně ten Metaller je, vypařila. Jack však stále myslel na to, že skutečným důvodem, proč je zde, jsou raptoři. Svolal do svého pokoje ostatní členy týmu. "Fahade, obleč si spandex," řekl, když uviděl Fahada oblečeného pouze v tílku a trenýrkách. "Rogere, vezmi si svou laserovou pistoli. Jak je možné, že ji nemáš?" otravoval teď trochu svého kanadského přítele. Pak se obrátil na Akihika. "Hele, kámo," řekl Akihiko ještě dřív, než stačil Jack otevřít ústa, "koupím si novou železnou tyč, slibuju." Jack pokýval hlavou. "Pauline, v pohodě, dobré..." řekl Jack, načež se ostatní trošku zasmáli. "Hned jsem si vzpomněl na Pierra, jak Vás v Londýně otravoval. A je pravda, že...?" řekl Fahad. "Na to teď není čas," usmál se Jack, "chci Vám říct, že si vypůjčím motorku a vydám se na takovou objížďku města. Snad se dostanu až na jeho okraj. Nachází se tam les, rád bych se tam poohlédl po raptorech. Vy zůstaňte tady v hotelu." "A co Metaller? Věděl moc dobře, kde jsi. Co když tě najde? Nebo tě bude sledovat?" namítl Roger. V jeho obličeji bylo vidět, že se o svého přítele, jenž mu kdysi v Zhou Lenových sklepech zachránil život, bojí. "Právě proto potřebuji, abyste byli tady, a nikam nechodili. Vysílačky noste s sebou," řekl na to s naprostou jistotou Jack. "Mám to chápat tak, že budeš pátrat po raptorech a doslova i doufat, že tě Mettaler najde, že?" řekla Pauline. "Přesně tak. Bude lepší riskovat jen můj život při setkání s ním než životy nás všech. Tedy pokud by mě dostal. Myslím, že vím, jak sám odrazit," odpověděl Jack. O dvacet minut později projížděl na motorce městem. Čas od času zahlédl nějakého holuba, rozhodně však ne raptora. Život v ulicích Miles City šel tak, jako v každém jiném městě na americkém západě. Kolem poledne se Jack dostal do kolony, pak využil chvíle, kdy policisté popíjeli pivo, aby přejel do vedlejšího pruhu a přesto nezměnil směr, což se nelíbilo troubícím řidičům. Zanedlouho se ocitl na kraji města. Na oči si nasadil černé brýle. Nebyly to ale jen obyčejné sluneční brýle chránící jeho oči před škodlivým UV zářením. Ve skutečnosti to byla další výsada superhrdinského týmu. Zařízení v brýlích bylo přizpůsobeno k registraci jakéhokoliv pohybu. Jediným cuplíkem na obroučkách mohl Jack přepnout obraz na termovizi. Procházel se smíšeným lesem. Malé domky se zahrádkami plnými kamenů, suti a s prádlem, které drzý vítr čas od času i s kolíčky odtrhl od šňůry, se nacházely za ním. Jack jakožto výborný stopař brzy nalezl takřka nerozpoznatelnou tříprstou stopu v bahně mezi listy. Pokračoval v chůzi. Náhle se zarazil. Nacházel se v malém údolíčku, a na jednom ze svahů se něco pohnulo. Zmizelo to za padlým kmenem stromu, na svahu nešikovně položeném. Jack přepnul brýle na termovizi. Zpozoroval špičku ocasu. "Páni, to zvíře je docela dost dobře maskované. Bez termovize bych jeho ocas neviděl," pomyslel si. O vteřinu později uslyšel šelest. Otočil hlavu a uviděl dva raptory, stojící tak sedm metrů za ním. Mírně pootočil hlavu, a hned uviděl toho, po kterém prve pátral. Teď tu byli tři raptoři, stáli kolem Jacka a syčeli na něj. Vypadalo to, jako by se přitom usmívali. "Měl jsem to tu sice pro Metallera, ale i na vás se to bude hodit, dámy a pánové!" zasmál se Jack a z kapsy ve spandexovém oděvu vytáhl složenou žlutou pistoli. Stiskl jediné tlačítko, z pistole se mechanickou proměnou stala puška, a vystřelila doslova explozivní ránu. Vystrašení raptoři se hnali pryč. Jack počkal, až zcela zmizí z jeho dohledu. Zvířata se v rychlosti škrábala nahoru po strmých svazích údolíčka, všechna tři ale v jednu chvíli uklouzla a tak svůj pokus opakovala. Jack je mezitím natáčel. Pořídil brilantní záznam. Jakmile raptoři zmizeli, utíkal dál. Našel tu hnízdo. Dokonce se v něm nacházelo vejce. Jackův úsudek byl tedy správný. Raptoři žijí zde, v lese. Do měst chodí pouze v noci, aby tahali hnijící maso z popelnic. Možná ho sem nosí svým mláďátům. Nedaleko hnízda byly poházeny kosti různých ptáků. Jack se tak zabral do své přírodovědecké práce, že skoro zapomněl být opatrný. Speciální černé brýle byly položeny těsně vedle raptořího vejce. Ale i kdyby je měl a díval by se skrze termovizi, možná by neviděl tepelný obraz toho, kdo se k němu blížil. Teprve zařinčení kovu upozornilo Jacka na to, že pár metrů za ním někdo stojí.


Jack hbitě sáhl po vysílačce a zmáčkl tlačítko, které mělo ostatním Lovcům kryptidů, užívajících si volno v hotelu, přehrát již předem nahrané volání o pomoc. Jack se prudce otočil a vypálil z pušky. Metaller tak rychlou reakci nečekal a byl odpálen asi o dvacet metrů dál. Ozvala se příšerná rána, hrozivé zadunění, potom řev vystrašených raptorů, hnízdících v této oblasti, a nakonec Jackovy rychlé kroky. Musel se přesvědčit, co se s Metallerem stalo. Uprostřed údolí se teď nacházel velký kráter. Kousky mokré hlíny stále padaly z velké výšky na zem. V mlžném oparu poletovaly lístky. A z něj náhle vyletěla Metallerova ruka a chytila Jackovu pušku. Jediním zmáčknutím prstů, potažených neznámým kovem, snad silnějším, než jaký věda zná, byla puška rozmáčknuta. "Do háje!" zařval Jack. Pustil pušku a obíhal kráter, který s její pomocí před chvílí vytvořil. Metaller vyskočil z mlhy a dopadl na nohy přímo před Jackem. Ten vytáhl svou laserovou pistoli. Dal Metallerovi ránu, jenže tomu se v poslední chvíli z ruky vysunul veliký štít, který paprsek odrazil, a ten to našil přímo do Jacka, který teď dopadl do kráteru. Metaller se zlověstně smál, a jak pohyboval svými rty, kov skřípal. "Nejsem úplně bezbranný, ňoumo!" vykřikl Jack, a než se Metaller nadál, už ho viděl, jak šplhá do koruny stromu po laně, které předtím vystřelil z další pistole, kterou u sebe měl. Metaller vyskočil překvapivě vysoko, ale Jack už byl mimo dosah. To ale pro železňáka nebyl důvod k obavám. Z obou jeho rukou se vysunuly pětihlavňové pušky a začaly střílet. Jack vystřelil další lano, chytil se ho, přehoupl se na strom na druhé straně údolí, ale kulka náhle lano přetnula. Jack se řítil dolů. Dopadl do jezírka v údolí. Metaller se opět chechtal. Přispěchal k jezírku, aby s naštváním zjistil, že Jack se v něm nenachází. "Tak teleportace, jo?" zaskřípal svými ústy. "Žádná teleportace," pomyslel si Jack. Vynořil se z jezírka na druhé straně údolíčka. Obě jezírka byla spojena podzemním tunelem. Nejspíše kvůli čištění vody, neboť si sem lidé chodívali zaplavat, aniž by věděli, že raptoří hnízda mají doslova na dosah ruky. Jack takřka neslyšně vylezl z vody a bavil se tím, jak nemotorně Metaller obchází první jezírko, sahá do vody a snaží se v něm Jacka nahmatat. Netrvalo však dlouho a Metallerovi došlo, že Jack unikl. Spatřil ho ve chvíli, kdy se Jack pokoušel vytratit se z údolí. Utíkal za ním. V okamžiku však ze svahu sjela motorka a prudkým nárazem Metallera povalila na záda. Seděli na ní Roger a Akihiko, a Pauline s Fahadem, konečně oblečeném ve spandexu, už stáli na druhém svahu. A všichni u sebe měli žluté, výbušné pušky!

Je tajemství raptorů odhaleno? Jak dopadne souboj s Metallerem, který se dosud ukázal být nezničitelným? Dozví se Lovci kryptidů, co je zač, zda jde o člověka, či o robota? A jaká budoucnost čeká svět? Pokračování příště!

Lovci kryptidů 2: Ozubený teror (4/6)

16. září 2017 v 9:58 | HAAS
V minulé části Jack a Pauline jen těsně unikli nebezpečnému kovovému muži, který je pronásledoval na silnici vedoucí z ranče do Miles City. Tam mezitím Roger, Akihiko a Fahad bojovali s celou smečkou raptorů, oněch ozubených dvounohých zabijáků, kteří straší místní obyvatele. Ve chvíli, kdy už Jack a Pauline vjeli do města s cílem najít své přátele, objevil se kovový muž znovu a zaútočil na Akihika...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: OZUBENÝ TEROR, ČÁST ČTVRTÁ:
Jeep zastavil v ulici, ve které bojovná trojka původně číhala na raptory. Jack i Pauline hbitě vystoupili z auta a utíkali k popelnicím. Mnohé byly převrácené, odpadky z nich byly vytahané, a rozházenost věcí všech typů zde jasně odkazovala na souboj. "To je znepokojující," řekl Jack. "Myslíš, že je raptoři napadli? Že opravdu řádí v tomto městě?" zeptala se ho Pauline. "Teď už bych se tady nedivil ničemu. V tomhle městě je možný všechno," odpověděl Jack. Gestem naznačil Pauline, aby ho následovala k autu. "Vzhledem k tomu, že se na zemi neleskla krev, předpokládám, že Akihiko, Roger a Fahad utekli," sdělil jí. Nastartoval motor a projel ulicí. Jakmile zpozorovali, že auto bojovné trojky zmizelo též, oddechli si. Trojice bojovníků zjevně včas unikla. Otázkou teď bylo, kde je najít. Blížily se ranní hodiny, a přestože byla ještě tma, po silnicích vedoucích městem už proudilo mnoho vozů. Jack a Pauline jen doufali, že se jim jejich přátelé brzy ozvou. Poklidně jeli dál... V tu chvíli Akihiko zařval bolestí. Mocné prsty mohutného železňáka tiskly jeho krk, zatímco temeno jeho hlavy rozbíjelo přední sklo auta. Roger vystřelil po kovovém muži z laserové pistole. Rána zasáhla svůj cíl. Nepřítel padl na zem, Akihiko též. Avšak železňák se okamžitě postavil. Do cesty mu vběhl Fahad, také vyzbrojen laserovou pistolí. Dříve, než však stačil vystřelit, byla hlaveň jeho zbraň utnuta ostřím, které se vysunulo z ruky železňáka. Hned nato se z jeho druhé ruky vysunula pětihlavňová puška a začala střílet po Rogerovi, který mezitím Akihika odvlekl za auto. Fahad neváhal a vrhl se na železňáka holýma rukama. Schytal velmi bolestivou ránu železnou rukou do hlavy. V mdlobách jeho tělo prásklo o silnici. Roger po železňákovi znovu vystřelil, jenže laser nezasáhl svůj cíl, neboť mu kovový muž uskočil. Místo toho laser vznítil garáž jednoho domu. Výbuch gigantických rozměrů vzbudil všechny obyvatele nejen této, ale i všech blízkých ulic. Železňák to šil do auta, jež hned nato také vybuchlo. Roger však Akihika včas odvlekl, takže v centru výbuchu nebyli. Hned poté k němu však železňák přiběhl a obdobně, jako předtím Akihika, ho chytil pod krkem a natlačil ke zdi domu. Jeho obyvatelé, oblečeni v pyžamu a nočních košilích, celý výjev s hrůzou sledovali z otevřeného okna. "S kým mám tu čest?" zachroptěl Roger. "Říkají mi Metaller," zasyčel dvoumetrový železňák a mocně stiskl své prsty. Roger se pokoušel nadechnout, zkoušel dosáhnout na svou laserovou pistoli, která ležela na zemi, ale nedokázal to. Náhle však Metaller uvolnil své sevření. Do jeho železného krku se zakousla tlama plná ostrých zubů. Řev plný bolesti prokázal, že si zvíře vylomilo zuby, když se do svého cíle zahryzlo. Byl to raptor. Železňák Rogera odhodil o dva metry dál, přímo do zahrady před domem, a vysunul své ostří. Sekl po raptorovi, ale jeho reakce byla velmi rychlá, a tak ostří těsně minulo špičku raptorova ocasu. Kryptid zahoukal a dvě vteřiny nato se na Metallera sápali tři další raptoři. Nezničitelný Metaller tím však znepokojen nebyl. Žádné zvíře na světě nedokáže svými zuby či drápy prorazit jeho železnou kůži. Zatímco raptoři trhali spandexový oděv, který kryl jeho tělo jakožto vesta a kalhoty, otáčel se Metaller k Akihikovi, jenž zvedal ze země Rogerovu laserovou pistoli. Jediným prudkým trhnutím ze sebe Metaller setřásl trojici raptorů, odkopl toho čtvrtého, jenž se na něj chystal skočit, z ruky se mu vysunula puška a z té vzešlo několik kulek. Přestože byl malátný a znavený, udělal Akihiko několik salt a jen díky tomu se vyhnul sprše kulek. Nyní přišlo hrozivé překvapení. V pistoli už nebyl dostatek laserových nábojů. Vyšlehl z ní pouze paprsek nejnižšího stupně, který sotva popálil Metallerův spandex, a možná z něho odřízl centimetrový čtvereček. Plnou rychlostí se Metaller hnal proti Akihikovi. Tak jako předtím, i nyní ho chytil pod krkem a opět mocně sevřel. Akihiko se nehodlal vzdát. Z kapsy ve svém spandexu vytáhl svou proslulou železnou tyč. Stiskl rudé tlačítko, a teleskopická tyč se plně prodloužila. Byl mistrem bojového umění, jediným pohybem učinil přímý a potenciálně bolestivý zásah do Metallerovy ruky. Ale železo se střetlo s kovem neznámého typu. Tyč se roztříštila. Akihiko ji v rukou přetočil a koncem, který byl stále neporušený, bodl Metallera do svítícího oka. Neprorazil ho. Bylo kryto kovem.


Metaller vysunul ze své pravé ruky ostří a chystal se Akihikovi probodnout břicho. Už na něj zamířil. Teprve teď dostal další ránu laserem a prorazil dřevěný plot, za kterým ležel pomalu se probírající Roger. Tělo Metallera dopadlo do trávy těsně vedle Rogera, který leknutím vyskočil. Akihiko, opět zcela vysílený, pohlédl na své zachránce. Konečně tu byli Jack a Pauline! Opustili auto, Pauline běžela k Fahadovi, jenž stále ležel v mdlobách, Jack běžel na pomoc Akihikovi a Rogerovi. Svou pistoli znovu nabil, a jakmile se železňákova hlava opět objevila za plotem, neboť se z rány probral rychle, znovu po něm vystřelil. Byl to laser nejvyššího stupně. Metaller zmizel. Roger též přiběhl k Akihikovi. Postavili ho na nohy. Akihiko se hned otočil a vykřikl: "Pozor, vrací se! Ten laser ho nezničil!" Bohužel to byla pravda. Žádný laserový paprsek, ani rána ze speciální pušky, zatím nedokázaly Metallera zničit. Proběhl plotem, jako by to nebyla žádná bariéra, mocnýma rukama odhodil Akihika a Rogera a vrhl se na svůj původní cíl: Jacka. "Věděl jsem, že se tu objevíš, když zaútočím na tvé přátele, spratku!" zařval Metaller. "Dobrý úsudek, kámo. Kde jsme to skončili?" řekl Jack. Dal Metallerovi další ránu z laseru. Teď se k němu z dálky přidala i Pauline a tak Metaller dostal dvojitý zásah. Jack byl náhle strhnut k zemi. "Do háje, raptoři!" zařval. Dvojice velmi agresivních kryptidů se začala přetahovat o jeho spandexový oděv. Akihiko jednoho z nich svou poničenou železnou tyčí praštil po hlavě. Kryptid se pouze naštval a na Akihika skočil. Ještě že Pauline z dálky raptora odstřelila laserem. S tím dalším raptorem už si poradil Roger. Skočil na něj, přitiskl ho k zemi, a Jack dal pak kryptidovi také ránu. Nic se mu nestalo, byla to rána nízkého stupně, laser zvíře ani neporanil, ale rozhodně zastrašil. O vteřinu později Metaller držel Jacka pevně za rameno a zvedal ho nad zem. Místní obyvatelé však od začátku celou bitku sledovali, vždyť diváků neměla málo. Konečně přijížděla policie. Metaller švihl s Jackem o zeď, odrazil Akihika, který se mu za to postavil skoro jako pravý japonský samuraj, a zmizel v překvapující temnotě odcházející tmy. Zatímco se na obzoru objevovalo slunce a pomalu osvětlovalo noční zkázu, vysvětloval Jack, opět plný sil, policii, co se zde přihodilo. Metaller i raptoři utekli. Policie se zprvu zdráhala Lovcům kryptidů věřit, ale když je o existenci jakéhosi železňáka přesvědčili i místní, a jeden jedenáctiletý hoch dokonce ukázal dost dobrý záznam, který na svůj tablet pořídil z okna svého pokoje, byla věc jasná. Otázkou je, kde se Metaller objeví příště.

Dobrodružství v Montaně rozhodně není u konce! Známe již přezdívku nebo snad i jméno železného muže. Víme, že jej za Lovci kryptidů poslal Deylin Nieto, kterého Metaller zachránil před smrtí v jezeře Nikaragua. Víme, že Dieto mu říká "synu", a že po něm požaduje zničení Lovců kryptidů, předně Jacka Owena. Ale co raptoři? A kde se železňák objeví příště? Podaří se ho zastavit? A co je ta osoba vůbec zač? Muž potažený kovem, nebo nějaký robot? Pokračování příště!

Lovci kryptidů 2: Ozubený teror (3/6)

14. září 2017 v 15:34 | HAAS
Kovový muž, se kterým jsme se seznámili v hlubinách jezera Nikaragua jakožto se zachráncem a "synem" zločince Deylina Nieta, se nyní neočekávaně objevil v Montaně, kde Lovci kryptidů, momentálně nedoprovázení Pierrem, pátrají po existenci tajuplného dvounohého zabijáka. Už se ukázalo, že jde o nějakého dravého dinosaura, ale pro Jacka a Pauline, kteří byli poctěni tímto zjištěním, se brzy nato stal mnohem důležitější útěk před kovovým vrahounem. Akihiko, Fahad a Roger byli v Miles City napadeni celou smečkou dravých dinosaurů, a kdo ví, co se ještě přihodí...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: OZUBENÝ TEROR, ČÁST TŘETÍ:
"Tak jo, chlapi, vytáhněte laserový pistole!" vykřikl Roger. Akihiko a Fahad tak po něm učinili. Pětice hladových dravců se dala do běhu proti mužům. Jeden šílenou rychlostí vyskočil po Fahadovi a povalil ho na zem. Fahad ale včas zmáčkl spoušť své pistole, a laser odhodil zvíře o sedm metrů dál. Bolestně přitom zavylo, ale to už se na Fahada vrhali další dva. Jednoho z nich pomocí laserové pistole odrovnal Akihiko, ten druhý se však pevně zahryzl do Fahadovy kožené bundy. Roger byl zaměstnán dalším dravcem, který ho přitlačil ke zdi. Pistole vypadla Rogerovi z ruky, nehodlal se však vzdát. Chytil zvířeti krk a trhanými pohyby plnými síly odtahoval jeho hlavu s otevřenou tlamou plnou dozadu zahnutých zubů od té své. Dinosaurus produkoval otřesný, nervy drásající zvuk, zatímco se pařáty předních končetin držel Rogerových ramen. Akihiko konečně laserem odstřelil Fahadova protivníka, a oba se dali do pohybu, aby pomohli Rogerovi. Ten z plných sil vytrvale držel malého, avšak mocného dvounohého predátora za hlavou, pomalu mu však docházely síly... V těch chvílích svištěl po silnici vedoucí od ranče k Miles City jeep. Jack, který ho řídil, nastavil rychlost na plné pecky. Pauline, sedící vpředu vedle něj, se marně snažila kontaktovat bojovnou trojku, tedy Fahada, Rogera a Akihika. Neměli tušení o tom, že jejich přátelé se teď potýkají s velkými problémy. Domnívali se však, že odpovědi se jim přes vysílačku nedostalo právě proto, že se bojovná trojka dostala do potíží. Nemohli vědět, že kontaktovat ji bylo nemožné jen proto, že si Fahad pouštěl do sluchátek línou hudbu a na vysílačku zapomněl. Nyní to pochopitelně bylo jinak, bojovná trojka vedla bitvu s dravými dinosaury. A Jack s Pauline se o těchto kryptidech při jízdě bavili. "Co myslíš, že jsou ti tvorové zač?" zeptala se ho Pauline, když se světla Miles City objevila na horizontu. "Určitě jsou to dinosauři, o tom není pochyb," řekl Jack, stále pozorující cestu ve tmě ozářenou světly auta, "a nebál bych se říkat jim 'raptoři'. Vážně vypadají jako nějací Dromaeosauři, nebo ta monstra z Aricy, se kterými jsme měli já a Pierre tu čest v jejich přirozeném prostředí v Chile a později my všichni v New Yorku. Ale tohle je jiný druh, dost možná i jiný rod. Nějaký relikt inteligentních srpodrápých dinosaurů, i když podotýkám, že jsem si nevšiml, zda mají srpovitý dráp na zadních končetinách... Tolik můžu říct, Pauline." Vlastně to i docela stačilo. Auto se při jízdě mocně otřáslo a Pauline s Jackem okamžitě přestali myslet na raptory. Po straně auta se objevila motorka. Jela stejně rychle jako jeep. Jack, sedící po levé straně jako řidič, měl tu čest pohlédnout do tváře motorkáře, který právě nadzvedl černý plastový kryt obličeje. Byl to opět ten "železňák". Jack k velkému znepokojení Pauline stáhl okno. Kovový muž se k němu naklonil. "Zařádíme si, kámo?" zeptal se Jack "železňáka". "Klidně to třeba roztočíme, kámo," odpověděl dvoumetrový statný železňák, a poslední slovo posměšně zdůraznil jako reakci na Jackovu otázku. Jack stiskl tlačítko, okýnko se zatáhlo, v té chvíli železňák opět stáhl dolů kryt obličeje na helmě, a jeep a motorka se rozjely ještě rychleji. Jack udělal smyk, což motorkáře zmátlo, a skoro do auta narazil. Avšak v poslední chvíli s motorkou vyskočil do vzduchu. Auto se mezitím dvakrát přetočilo na místě a pak zase jelo dál. Těsně před něj však vletěla motorka, jejíž kola se právě dotkla země. Železňák se při jízdě otočil a odhodil svou helmu. Prorazila čelní sklo auta. Za Paulinina vřískání se přední sklo rozletělo na malé kousíčky. Jack neřekl ani slovo. Pouze pokrčil obočí a zrychlil. Motorkář sjel z hlavní cesty a zmizel ve tmě, v polích. Ale ne na dlouho. Po pouhých sto padesáti metrech zběsilé jízdy, během které Pauline přesvědčovala Jacka, ať zpomalí, že prý její špatně, se motorka opět objevila. Jack pohlédl do zpětného zrcátka vystupujícího ze dveří auta. Ve vteřině bylo přeseknuto ostřím, které se vysunulo z rukou kovového muže. Hned nato ostří projelo oknem. Jack zatočil volantem a auto se od motorky trochu odvrátilo. Kdyby to neudělal, ostří by zcela projelo sklem a nakonec i Jackovou hlavou. "Tak fajn, teď jsem se naštval," zařval Jack. Vytáhl z kapsy laserovou pistoli a na motorku, opět jedoucí souběžně s autem, vystřelil. Ale kovový muž laseru nadskočil. Jakmile se ozvala ohlušující rána pečícího se asfaltu, dopadla prudce se točící kola motorky opět na cestu. Železňák se k autu opět přiblížil. Jack schválně zrychlil. Pauline to už nemohla vydržet a skoro omdlévala, rychlá jízda jí vůbec nedělala dobře. Věděla však, že právě teď omdlít nesmí. Pokud se Jackovi, který řídí i střílí, něco stane, bude se muset řízení ujmout ona. Auto se dostalo do smyku. Při něm narazilo do motorky, která sletěla z cesty. Jack zabrzdil. Jeep se zastavil. Bez váhání vyskočil z auta a třikrát to našil do motorky, ležící na zemi. Uvědomoval si však, že kovový muž na ní nesedí. Vždyť ho na ní také neviděl. Opět zmizel někde ve tmě v polích lemujících silnici. Neřekl ani slovo, usedl za volant, omluvil se Pauline za tak rychlou jízdu, a jako by se jinak nic nestalo, pokračoval v jízdě. Za chvíli už měli možnost přečíst si ceduli "Welcome to Miles City", osvětlenou pouličními lampami.


"Víš, kde se Akihiko, Fahad a Roger nacházejí?" optal se Jack Pauline poté, co v porovnání s předchozími kousky vjeli docela dost pomalu do města. "Mám tu přesnou adresu ulice, kde se rozhodli číhat na raptory," řekla Pauline a ukázala Jackovi mapu Miles City s adresou napsanou propiskou hned vedle nákresu... Posledního raptora se Roger v poslední chvíli snažil odkopnout. Docházely mu síly, zadní končetina raptora začala drásat Rogerovi kalhoty i kůži na jeho stehně. Tlama plná zubů, ten strašný ozubený teror, se přibližovala. Ale Fahad a Akihiko zároveň vypálili dvě laserové rány středního stupně. Rána zvířeti neublížila, nevznítila ho tak, jako Jackova rána nejvyššího stupně zapálila motorku. Raptor však s bolestným řevem plným překvapení dopadl na zem. Roger nahlas vydechl, padl na kolena a chytil se za čelo. Fahad s Akihikem k němu přiběhli a pomohli mu na nohy. "Nevidím žádné další," řekl konečně Akihiko, "těch pět byla asi jediná smečka. Aspoň teda neslyším skřeky žádných dalších kryptidů tohohle dinosauřího typu." Roger se po chvíli z nelítostného boje vzpamatoval, a trojice opustila temnou uličku, kde byla jedna popelnice nacpána vedle druhé. Sem raptoři chodili požírat vyhozené zbytky jídla. "Z těch ran se dostanou, pokud jste teda všichni zvolili střední náboj. Víte co myslím?" řekl Roger. "Jasně," pokýval hlavou Fahad. "Poslyšte, co Jack a Pauline? Neměli bychom jim zavolat? Vysílačku jsme tam nechali, nevracel bych se tam, beztak je levná... Haha! Jenom vtipkuju. Dojdeme si pro ni, až ta zvířata uličku opustí," řekl Roger. Náhle však všichni tři strnuli. Uslyšeli opět ty skřeky. "Vracejí se!" vykřikl Fahad. Celou ulicí už probíhalo jedenáct dalších raptorů, vynořujících se odkudsi z osvětlené části města. Člověk by ani nevěřil tomu, že se mohli vzít někde tam. Bojová trojka spustila palbu. Tři raptoři byli hned odrovnáni. Ten zbytek se však velmi rychle přibližoval! Roger, Fahad a Akihiko se dali na zběsilý úprk. "Musíme k autu, na druhé straně ulice, rychle!" řval Roger. Nebylo problém se k němu dostat a nastartovat motor. Jeden raptor skočil na střechu auta, ale to se hned nato prudce rozjelo, on neudržel rovnováhu a spadl na svého kamaráda, který se právě chystal k podobnému výskoku. Chvíli jeli autem klidně a mluvili spolu o nebezpečích, která snad mohla potkat Pauline a Jacka. Neměli ani potuchy o tom, že ti před chvílí bojovali s hrozivým kovovým mužem. Ale než by jim o tom Jack a Pauline řekli, sami zjistili, že raptoři nejsou jediným nebezpečím, kterému zde musí čelit. Do cesty za tmy vběhl jakýsi muž. "Do háje! Přejeli jsme nějakého opilce!" zařval Akihiko. Všichni tři opustili interiér auta. Mísil se v nich pocit zloby i hrůzy, když zjistili, že auto nesrazilo žádného vrávorajícího opilce, ale do auta vrazil dvoumetrový kovový muž. Vstal a jeho svítivě rudé oči zableskly. Hned potom jeho mohutná kovová ruka sevřela Akihikovo hrdlo a natlačila zápolícího muže na kapotu auta...

Jak akce v Montaně dopadne? Přežijí všichni z Lovců kryptidů, kteří se dali na tuto misi? Zjistí, co je zač kovový muž a proč je pronásleduje? A odhalí tajemství raptorů žijících v Miles City? Pokračování příště!

Lovci kryptidů 2: Ozubený teror (2/6)

10. září 2017 v 11:14 | HAAS
Po nebezpečném dobrodružství v hlubinách jezera Nikaragua, které jsou základnou tajemného muže jménem Deylin Nieto a jeho dráčků a robotů, se Lovci kryptidů vydali do Montany, aby odhalili tajemství nebezpečného dvounohého kryptida, jenž se potuluje v okolí Miles City. Netuší však, že nebezpečný predátor není jedinou hrozbou, která je zde potká...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: OZUBENÝ TEROR, ČÁST DRUHÁ:
Pauline prorazila houštinu a zapnula baterku. Ve světle se odrážely lesklé šupiny tvora, který před ní a před Jackem tak rychle utíkal. Jack okamžitě vytáhl fotoaparát a pořídil první snímek, bohužel byl však rozmazaný. "Co kdybychom ho zkusili obklíčit?" zeptala se ho Pauline. "Když před námi utíká, má asi strach," dodala. "Dobře, nadběhni mu," řekl Jack. Pauline oběhla několik keřů, až se ocitla mezi vysokými jehličnany. Šustot houští prozrazoval, že se jimi pronásledovaný živočich pomalu sunul vpřed. Zřejmě neměl ani ponětí o tom, že mu do cesty zcela nepozorovaně vnikla Pauline. Připravila si svůj fotoaparát a doufala, že až se zvíře z křoví vynoří, pořídí hezký záběr. Jack chvíli zůstal na místě. Čekal, až na něho Pauline zepředu zavolá. Byl od ní teď nějakých patnáct metrů. Připravil si svou laserovou pistoli pro případ, že by byl kryptid agresivní. Houštiny se opět rozpohybovaly. Pauline, která před nimi číhala zcela po tmě, se trochu polekala. Rozhodně však nevykřikla, čekala totiž na příhodnou chvíli, kdy by mohla zvíře vyfotografovat. Jack se rozhodl postupovat vpřed. Náhle se však otočil. Uslyšel totiž dunivý zvuk. Znělo to, jako by něco těžkého dopadlo na zem. Snad to byl pořádný kus železa, který spadl ze střechy ranče? Ne, tohle znělo tak podezřele, skoro jako seskok lidské postavy z velké výšky, doprovázený řinčením kovu. Jack neměl moc času o tom všem přemýšlet. Světlo před ním se rozsvítilo. Uslyšel, jak Pauline vykřikla. Skočil mezi křoviska a utíkal k ní. Za několik vteřin spatřil Pauline stojící u stromu, fotografující zvíře, které se k ní blíží. Na Jacka nevidělo, plně se soustředilo na ni. Byl to nepochybně dravý dinosaurus, ve světle baterky se po celém jeho těle rýsovaly černé skvrny na bílé kůži. Byl vysoký jen asi jeden a půl metru, zato jeho skřek byl neobyčejně hlasitý. Těžko říci, proč se předtím Jacka a Pauline tak obával. Nyní se asi cítil být v úzkých, proto už na Pauline zaútočil. Jack neváhal a vystřelil po něm z laserové pistole. Minul, protože reakce zvířete byly neuvěřitelně rychlé, a tak dinosaurus vyskočil a paprsku se vyhnul. Otočil se na Jacka, Pauline zvíře i s Jackem v záběru znovu vyfotila, Jack se opět chystal vystřelit, ale dravý dinosaurus strnul hrůzou. Vydal ze sebe uši rvoucí, poděšený skřek a pádil pryč takovou rychlostí, že se za ním stoupal oblak prachu. Jack se podíval na Pauline a chtěl se jí zeptat, zda je v pořádku, ale místo toho byl zděšen jejím strnulým výrazem plným strachu. Dívala se na něco neznámého, něco nebezpečného za Jackem. Ten se otočil, a posvítil na obrovského muže s kamenným výrazem v tváři. Byl dva metry vysoký, celý z kovu a oblečený ve spandexu, a jeho rudé oči žhnuly jako uhlíky. "Co má tohle znamenat?" položil mu Jack otázku, aniž by čekal jakoukoliv odpověď. Překvapilo ho, jak se kovový muž pousmál, naklonil se nad Jacka a řekl: "Jedinou věc, Jacku Owene. Pomstu!" Jeho kovová pěst vyletěla přímo proti Jackovu obličeji. Jack včas uskočil, ale zároveň tvrdě dopadl na zem. Okamžitě vstal, ale to už na něj kovový muž běžel a svým mohutným tělem do něj narazil. Jack dopadl vedle Pauline. Ta se okamžitě sklonila a vzala jeho laserovou pistoli. Zamířila na kovové monstrum, jenže to jí v poslední chvíli svou mohutnou rukou odhodilo snad o pět metrů dál. Jack vstal. Z rukou kovového muže vyjela dvě ostří připomínající mačety. V rychlosti se přibližovaly k Jackově hlavě. Ale Jack znovu uskočil. Jakmile se jeho nohy dotkly země, ostří prosvištěla nad jeho hlavou. "Tak jo, kámo!" vykřikl Jack. "Co seš zač? Nějaká pitomá plechovka nebo nájemný vrah?!" řval a bylo poznat, že se právě dost naštval. "Ani jedno, burane," zařval kovový muž a sekl jednou ze svých mačet po Jackovi. Jack naštěstí uhnul, ale ostří protrhlo jeho spandexový oblek na hrudi. Ke všemu štěstí se však nedotklo kůže ani masa, takže zatím nevytekla žádná krev. Pauline se v tu chvíli už vzpamatovala z nečekaného útoku a stiskla spoušť Jackovy laserové pistole. Velmi silný laserový paprsek narazil do těla kovového muže a povalil ho na zem. Jack přiběhl k Pauline, chytil jí za ruku a utíkal s ní k ranči. Kovový muž se v tom momentu zvedal ze země jako by vážil tolik, co pírko. Na svou velikost a sílu byl neobyčejně hbitý a rychlý. Rozběhl se takovou rychlostí, že kovový dusot jeho nohou Jack a Pauline brzy nato uslyšeli těsně za sebou. Stačila však salva z laserové pistole a kovový muž byl opět na chvíli povalen. Když byla budova na dohled, Pauline zrychlila. "Hned zavolám chlapům v Miles City a informuju je o tom, co se tu s námi děje!" řekla Jackovi. Už se v rychlosti ani nestačila ohlédnout, když obrovitá kovová pěst Jacka zezadu srazila k zemi. Teprve teď si Jack uvědomil, že udělal chybu, když Pauline neřekl, aby mu vrátila jeho pistoli. Byl totiž bezbranný, tedy zdánlivě. Jakmile se z rukou monstrózního zabijáka s rudýma očima opět vysunuly dlouhé, ploché a ostré nože, vzal do ruky velký klacek a nastavil ho před ně. Nepřekvapilo ho, že byl klacek přetnut vejpůl. Alespoň mu to ale dalo šanci postavit se na nohy. "Směšná zbraň... Stejně směšná jako ty. Myslím, že už to nemusím protahovat. Rovnou tě sprovodím ze světa," řekl kovový muž, pomalu se k Jackovi přibližující. "Moc bych se nedivil, kdybyste byl výtvorem Deylina Nieta. Není to tak?" řekl nebojácně Jack. "Jsem jeho syn," řekl dotčeně kovový muž. "On ještě žije?" provokoval ho Jack. Mezitím se jeho oči začaly upínat na nízkou větev jehličnanu, nacházející se ve vzdálenosti jediného skoku. "Můj otec přežije vše. Ale ty ne!!!" zařval kovový muž. Z jeho rukou se vysunula tříhlavňová zbraň a začal z ní sršet déšť kulek. Ovšem Jack těsně předtím vyskočil, zachytil se větve a už hbitě jako opice šplhal výš. Kovový muž zatáhl hlaveň do útrob svého těla a prudce do stromu narazil. Náraz to byl tak silný, že se Jack skoro pustil kmene jehličnanu.


V následující chvíli ale kovový muž s řevem odletěl o patnáct metrů dál. Pauline se totiž vrátila, vybavena obrovskou puškou. Silová střela kovového muže doslova ochromila. Zřejmě padl do bezvědomí. Jack sešplhal ze stromu, řekl "Díky!" a přiběhl ke spícímu zabijákovi. Dotkl se rukou jeho kovově studené hlavy. "Je celý z kovu... Co je tohle zač?" zašeptal pro sebe. Otočil se k Pauline. "Chlapi to neberou," řekla trochu starostlivě, "zkoušela jsem se jim dovolat, ale vysílačka má asi poruchu. Nebo mají trable. V každém případě jsem ráda, že jsem se včas vrátila s touhle věcičkou, abych ti zachránila život." Jack jen pokýval hlavou. "Ať je tenhle přízrak čímkoliv, patří tomu zločinci Nietovi. Já věděl, že zničení ponorky přežil... Nicméně tohle jen dokazuje, že ten chlap má v rukávu víc, než jsme si mysleli. Dráčci, roboti, zbraně... Syn," řekl jí Jack. "Jedeme do Miles City, okamžitě!" zavelel pak. Pauline ho následovala k jeepu. Netušili, že zdánlivě zneškodněný kovový muž, Nietův "syn", se mezitím probral z krátkého spánku. Do vysílačky zabudované ve své pravé ruce jen něco zamumlal, dostal od někoho rozkaz, a rozběhl se směrem k ranči... Roger, Akihiko a Fahad v tu dobu poklidně seděli v temných městských ulicích. Roger pozoroval okolí a leštil svou laserovou pistoli. Akihiko seděl na zemi, nohy měl opeřené o poražené popelnice. A Fahad, sedící opodál, poslouchal línou hudbu. "Fahade, vidíš něco?" zašeptal Akihiko. Fahad neodpovídal. Zasněně hleděl na otřískanou zeď a hudbu si ve sluchátkách zesiloval. Akihiko byl příliš unavený, aby k němu přišel a sluchátka mu z uší strhl. "Jak se asi daří Jackovi a Pauline?" zeptal se Roger. "To nevím, vysílačku má Fahad. Ehm!" řekl Akihiko a okamžitě si něco uvědomil. Konečně vstal a přišel k Fahadovi. Ten si konečně udělal přestávku v poslouchání hudby. "Nevolali ti náhodou? Třeba potřebovali pomoc," řekl mu Akihiko. "O ničem nevím, kámo," pokýval líně hlavou Fahad. "Je tady, chlapi! Je tady!" zvolal vzrušeně Roger. Oba k němu pomalu a tiše přišli. Roger ukazoval na cosi, co se zrovna míhalo ulicí. Byl to ten tajemný dvounožec, ten, se kterým se už Jack a Pauline setkali u ranče, aniž o tom bojovná trojka Lovců kryptidů věděla. Roger okamžitě pořídil fotografii. Hned nato se ale z druhé strany ulice začal ozývat hrozný řev. Tři muži se otočili a spatřili hned pět takových dinosaurů, jak si to k nim kráčí. Syčeli, otevírali tlamy plné zubů a z jejich očí se dalo poznat, že myslí na lov...

Kdo je kovový muž? Proč ho Deylin Nieto poslal za Lovci kryptidů? Jsou dvounozí dravci nebezpečnější, než se zdá? A jaká čeká náš svět budoucnost, když je plný kryptidů a nebezpečných darebáků? Příběh Lovců kryptidů rozhodně nekončí!

Lovci kryptidů 2: Ozubený teror (1/6)

2. září 2017 v 9:13 | HAAS
Minulý díl druhé série Lovců kryptidů se jmenoval "Záhada v jezeře Nikaragua". Jack, Pierre, Pauline, Akihiko, Fahad a Roger se vydali na další obvyklou expedici za kryptidy, tentokrát však vyzbrojeni laserovými pistolemi a ve spandexových oděvech. Doufali, že naleznou tajemného dráčka, který údajně vylézá z jezera Nikaragua ve Střední Americe a napadá rybáře. Nakonec pronikli do podvodní budovy, odhalili zde nebezpečí, které světu hrozí ze strany dráčků, kteří byli uměle vytvořeni člověkem, a velkých robotů. Deylin Nieto, muž, který za tím stojí, má zřejmě jistý plán... A to všechno byl teprve začátek!!!

LOVCI KRYPTIDŮ 2: OZUBENÝ TEROR, ČÁST PRVNÍ:
Nastalo další obvyklé ráno v základně Lovců kryptidů na kraji Londýna. Všichni si sedli kolem obdélníkovitého stolu a hleděli si svého, přičemž čas od času někdo s někým promluvil. Jack popíjel čaj a četl si magazín, Pauline seděla vedle něho a celá rozespalá pomalu pila kávu, Akihiko zase leštil ostré dráty, které měly být umístěny do vrhače, jenž by je vystřelil po jakémkoliv vetřelci v základně. Fahad mu to rozmlouval, že prý na to bude mít celý den. Roger hleděl z okna a jejich rozhovoru se smál a občas k němu něco řekl, a Pierre zíval na celé kolo. "Zakryj si pusu," rozchechtal se Fahad, když ho uviděl. "To nemám zapotřebí," zazubil se Pierre, "aspoň Vám všem ukazuju, jaká nuda tu je. Měli bychom se do něčeho pustit." "Nestačil Ti výlet do Nikaragui před pár dny?" řekl mu Jack, vytržený ze čtení. "No jo, ale to nic moc nebylo. Myslel jsem, že v té podvodní budově budou nějací mimozemšťani... A on tam byl chlápek s roboty," protahoval líně Pierre. "Chtěl bys snad, aby tam byli Ultroni?" zeptal se ho Jack. "Jo! To bych chtěl!!!" vykřikl Pierre. "To máš z těch Avengerů," řekl Akihiko. "Jo, to jo, kámo. Bylo by super podniknout něco jako oni," pokýval hlavou Pierre. "Pierre, my jsme Lovci kryptidů, nechápeš to? V jednom týmu už jsi!" zasmál se Jack. "Hm, ale stejně by to byl dobrý nápad. Já jsem třeba Hulk!" řekl Pierre. "Nenech mě omezit se jen na Avengers," řekl zamyšleně Jack, "co třeba jiné postavy z jiných týmů? Já jsem Wolverine!" "Cože? Ty seš takovej drsňák?! To tak!!!" chechtal se Pierre. "Divil by ses, kámo," řekl Jack, a Pierre raději přestal. "A co Pauline? Kdo je ona? Třeba Wonder Woman?" smál se Pierre. "Počkej, to už sem bereš i DCho," namítl Fahad. "Ne, ona je vlastně blondýna, tak co třeba... Co třeba Černá kočka?" navrhl Pierre. Pauline se smála. "Moc se tady nevytahuj," řekl mu Jack trochu dotčeně. "Proč Ti to vadí? Počkat, nechceš mi snad říct, že máš strach, abych já... Vy spolu chodíte?!" rozchechtal se Pierre. "Co je Ti do toho?" řekl Jack. "Jasně, já to věděl. Znáte se z univerzity, ty se pak poblíž New Yorku vydáš Pauline na vlastní pěst zachránit... Hahaha! Odhalil jsem Vás!" řehtal se Pierre. "Uklidni se," řekla mu přátelsky Pauline. Pierre však nepřestával a žvástal. "Pierre, měl bys raději jít do práce. Běž vyplnit pár formulářů. Co by tomu řekla tvoje sestra?" řekl Jack. Po poslední větě se však trochu zastyděl. Pierre totiž zmlkl. Zlověstně se na Jacka podíval, prudce vstal a vydechl. "Jo, máš pravdu. Moje sestra..." řekl zcela jiným tónem a odešel do své pracovny. "Nechtěl jsem se ho dotknout," řekl Jack, "vím, jak mu na Sabine záleželo a jak si vyčítá, že jí nemohl zachránit před smrtí." "Nic se neděje, kámo," poplácal ho po rameni Roger, "Pierre bude v pořádku." "To doufám. Ty noční můry, co se mu vracejí... Je to můj přítel a já bych mu rád pomohl. Ale nevím jak. Každopádně tím, že jsem se o jeho sestře jen tak náhodou zmínil, mu moc nepomůžu..." řekl trochu smutně Jack. Byla to pravda. Ale co konkrétně se s Pierrem děje, to nikdo netušil... "V Montaně se prý vyskytuje jakési tajemné monstrum, které v noci děsí lidi. Údajně je to dvounohý tvor s dlouhým ocasem a protáhlou hlavou plnou zubů. Domnívám se, že jde o kryptida," začal polední poradu Jack. Pierre zde nebyl. Zavřel se ve své pracovně a od rána z ní nevyšel. "Kdy odlétáme, Jacku?" optala se ho Pauline. "Hned zítra," zněla rychlá odpověď.


Ačkoliv všichni Pierra přemlouvali, aby s nimi jel, on jen tvrdil, že v základně zůstane a bude ji hlídat. Jack se mu sice omlouval za to, že se ho dotkl, ale Pierre pořád jen opakoval: "To nevadí, to nevadí." Bylo to až zvláštní. Lovci kryptidů se tedy neobvykle v pětici vydali do amerického státu Montana. Krátké léto zde končilo a brzy mělo přijít nepříznivé počasí. Mise tedy musela proběhnout rychle. Nedaleko Miles City se nacházel starý ranč, a jeho vlastník Bobby Smith sdělil Lovcům kryptidů, že dvounohé zvíře se často pohybuje právě kolem něj. Jack a Pauline tedy nastražili okolo ranče fotopasti. Další zprávy o děsivém netvorovi pocházely ze samotného Miles City. Zatímco tedy Jack a Pauline zůstali na ranči, Roger, Akihiko a Fahad se drželi ve městě. Očekávali, že v noci uvidí v městských ulicích jakéhosi neurčitého tvora s velkou chutí k jídlu. Zdržovali se hlavně v blízkosti popelnic, kam by mohly tajemného netvora přivábit rozkládající se zbytky vyhozeného jídla. Všichni byli vybaveni termovizemi. Mohli tedy pozorovat své okolí v naprosté tmě. Jejich černé spandexové kostýmy se ztrácely ve tmě, a tak nikdo z nich nebyl vidět. Po setmění spolu Jack a Pauline seděli v okně starého ranče a dívali se na hvězdnou oblohu. Náhle však uslyšeli šramot. Jack pomohl Pauline seskočit z okna a za chvíli už oba utíkali ke křovinám, z nichž se ozýval. Zahlédli tam cosi podlouhlého, snad to byl šupinatý ocas. Jack rozsvítil baterku, ale úkaz zmizel. Stále se však pohybovaly vzdálenější křoviny, takže se Jack a Pauline rozhodli utíkající zvíře následovat. Nevěděli, že je v tu chvíli někdo sleduje. Ležel na střeše ranče a své rudé oči zaměřoval na oběť, které se podle svého úsudku musel zbavit ze všeho nejdříve-Jacka Owena...

Co je zač dvounohý netvor z Montany? Čemu jsou vlastně Jack a Pauline na stopě? Je to on, nebo ne? A kdo je to vlastně sleduje? Pokračování příště!

Lovci kryptidů 2: Záhada v jezeře Nikaragua (5/5)

29. srpna 2017 v 11:54 | HAAS
Při hledání důkazů existence malých, zato však agresivních vodních dráčků se Lovci kryptidů vydali do hlubin jezera Nikaragua ve Střední Americe. Vzápětí se stali vězni podvodní budovy, kterou se rozhodli prozkoumat. Narazili zde na muže ozbrojené speciálními puškami vrhajícími smrtící paprsky, dvoumetrové roboty i samotné dráčky, ale stále nezjistili, proč se tato budova v jezeře nachází, ani proč je domovem těchto dráčků. Než na to však přijdou, musí uniknout. A to asi nebude zrovna jednoduché!

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ZÁHADA V JEZEŘE NIKARAGUA, ČÁST PÁTÁ:
Ostrý hrot harpuny byl zaměřen na Jackovo srdce. Ostrá, moderně tvarovaná zbraň pronikala vodou jako torpédo. Takřka v poslední chvíli, kdy ji Jackovy bleskurychlé reakce zaregistrovaly, vystřelil muž ze své laserové pistole. Laser harpunu odrazil, takže se v rychlosti zarazila na dně jezera. Pierre a Roger pálili z laserových pistolí po jednom ze sloupů s nebezpečnými hlavněmi, Akihiko a Pauline po druhém. Na rozdíl od předchozího boje s těmito automatickými zbraněmi však nyní lasery nestačily. Sloupy i hlavně byly pokryty jakousi látkou, která lasery doslova pohlcovala. Zvláštní, jak rychle byly zbraně přizpůsobeny k odolání laserů. Jacka okamžitě napadlo, že tato podvodní budova musí být velmi výkonnou a velmi specializovanou základnou, do které jistě proudí spousta peněz. Mezitím Akihiko připlaval k jednomu ze sloupů, jehož hlavně se zaměřovaly na neustále se pohybujícího Akihika a Pauline, a do jedné z hlavní zarazil svou železnou tyč. Zbraň zkratovala. "Jacku, udělej to samé! Popadni tu harpunu, kterou jsi odstřelil, a zachraň tak Pierra s Rogerem!" vykřikl Akihiko ve své potápěčské masce. Jack na nic nečekal a udělal to, co Akihiko. Smrtící paprsky se už tedy vodou nemíhaly. Avšak malá ponorka se jí stále pohybovala. Nejprve narazila do Akihika, kterému to ale příliš neublížilo. Pak se přiblížila k Jackovi a nabrala ho na přední sklo. Jack se naštval. Uviděl, kdo ponorku řídí. Byl to opět ten bizarní muž s vousy rostoucími pouze nad koutky rtů. "Už jsem Vám řekl sbohem, Jacku Owene. Ale klidně Vám ho řeknu ještě jednou," řekl, zatímco se usmíval. Jeho hlas se ve vodě rozlehl díky mikrofonu, který se nacházel nad předním sklem malé ponorky. "Nemám zájem," řekl Jack, vytáhl laserovou pistoli a chystal se přední sklo prostřelit. Zásoba laserů však došla. Ostatní Lovci kryptidů po ponorce pálili, ale lasery se vždy odrazily. Ponorka rychle táhna Jacka pryč, a on jako by byl na přední sklo přilepen. To kvůli rychlosti, kterou se ponorka pohybovala. Jack měl však v rukávu ještě jednu zbraň. Když uviděl, že se z obou boků ponorky vynořují mechanické ruce a blíží se k jeho hlavě, vytáhl z neoprénu diamantový nůž, přesně takový, jako měl u sebe Fahad, a s řevem prorazil přední sklo. Výraz muže, který ponorku řídil, se náhle změnil. Jeho obličej byl náhle poznamenán zděšením. Do ponorky pronikala voda. Jack konečně odplaval, zatímco se stroj doslova rozkládal na dně jezera. Teď už Lovcům kryptidů nebránilo nic v tom, aby doplavali ke břehu. Za několik desítek minut se ocitli tam, kde před několika hodinami jejich potápění začalo. Bylo na čase, pomalu už jim docházel kyslík. Od té doby, kdy z podvodní základny unikli, neviděli jediného dráčka. Vydali se do hotelu a zavřeli se do svých pokojů. Až druhého dne se setkali, aniž by o celé akci s někým jiným hovořili. Sešli se v Jackově pokoji. Šest lidí oblečených v černých spandexových oděvech sedělo na pohovce a židlích kolem kulatého dřevěného stolku uprostřed luxusního apartmánu. "Tajemství jezera Nikaragua je částečně odhaleno," začal Jack, "na dně jezera se nachází podvodní budova, kterou vystavěla nějaká velmi technicky vyspělá společnost. Muž s neobvyklým knírem ji vede. Dal jsem si tu práci a během včerejšího večera jsem si ho vyhledal v téhle šikovné databázi." Ukázal malou krabičku s displayem, na němž se ukázal darebův obličej. "Jmenuje se Deylin Nieto. Je to miliardář," řekl. "Počkej, nemají v té databázi chybu? Zemřel před deseti lety!" řekl Pierre, jakmile uviděl datum narození a "datum úmrtí". "Abych řekl pravdu," zazněl opět Jackův hlas, "moc mě to nepřekvapuje. Deylin Nieto oficiálně zahynul, ačkoliv žije a chystá něco nebezpečného... Proto ta budova. Je to podvodní základna, plná robotů a dráčků. Ti dráčci jsou zřejmě naprogramováni k tomu, aby útočili na lidi. Nevím, co jsou ta zvířata zač, zda jsou to kryptidi či člověkem uměle vytvoření živočichové. Jisté ale je, že mají jít po lidech. Proto na ně útočí, proto útočili i na nás. Roboti zřejmě neslouží jen k ochraně té podvodní základny. Mají to být stroje, které budou ničit... Odhalili jsme tedy tajemství jakéhosi smrtícího projektu." "Počkej, tím chceš říct, že ti dráčci mají být něco jako Zhou Lenovi kryptidi. Jako ti, co se vydali do New Yorku?" pousmál se Pierre. "Tak nějak," pokýval hlavou Jack. "Jacku, ty si myslíš, že takoví dráčci jsou pro svět nebezpeční? Že s nimi další šílenec zkusí uskutečnit své zlověstné plány?" zeptala se ho Pauline, když se Jack díval ven z okna na hladinu jezera. "Ti dráčci jsou teprve začátek," odpověděl Jack, "a roboti a všechna ta technologie je další krok. To, co nepozorovaně vzniká na dně tohoto jezera, je tikající bomba." "Tak proč to nenahlásíme?" zeptal se ho Pierre. "Copak máme čekat, až bomba vybuchne?" pokračoval. "Kdybychom to teď nahlásili, spousta lidí by to odnesla životem, a my bychom možná byli mezi nimi. Budeme raději pokračovat v boji proti tomu zločinci. Snad se brzy dozvíme víc," uzavřel celou debatu Jack.


Lovci kryptidů se chystali na odjezd. Rozhodli se, že o tajemných dráčcích zatím nebudou veřejnost nijak informovat. To koneckonců bylo jejich novým pravidlem. Pokud bude nějaký kryptid či jiný tajemný tvor nalezen, bude lepší, když se o tom lidé nedozvědí dříve, než to bude bezpečné. V tomto případě to však bezpečné nebylo... Avšak ještě večer toho dne, kdy měli opustit Granadu, zavolal si Lovce kryptidů na břeh jezera jeden rybář. Jack ochotně přistoupil k jeho loďce, neboť mu rybář svou špatnou angličtinou vysvětlil, že zabil "nějakou příšeru". Jack se jen zamračil, když ve člunu uviděl mrtvého dráčka. "Je Váš," řekl rybář, "a vy zaplatíte." Cena nebyla vysoká. O několik dní později tedy v základně Lovců kryptidů v Londýně proběhla pitva nehybného těla podivuhodného živočicha. "Výsledky jsou jasné," řekla pak Pauline Jackovi, který zrovna popíjel ranní kávu, "to zvíře je umělý lidský výtvor. Základy jeho DNA pocházejí z nějakých ještěrů, nicméně jeho geny byly modifikovány tak, aby vytvořily 'dráčka'." "Je mi tedy jasné, že se ten bizarní Deylin Nieto snaží o něco vážně nebezpečného. Vím, že se s tím opakuju, ale nedochází Vám to?" řekl Jack. Ostatní Lovci kryptidů, unavení po brzkém vstávání, jen pokývali hlavou. Daleko odsud, na dně jezera Nikaragua, se zrovna v lůžku probudil jeden muž. "Otče, jste v pořádku? Věděl jsem, že se z toho dostanete!" vykřikl jakýsi muž, vycházející z temnoty. Deylin Nieto se posadil. "Vše je v pořádku, synu. Co se mi stalo? Co se stalo s Lovci kryptidů?" optal se vysoké postavy stojící napravo od lůžka, umístěného v prostorné kovové místnosti v podvodní budově. "Unikli, otče," řekl skřípavým hlasem, "a vy jste se takřka utopil v rozpadající se ponorce. Opustil jsem základnu a plaval za Vámi. Ty vrtule, kterými jsou mé nohy opatřeny, mi daly rychlost. Topil jste se, omdléval jste, když jsem Vás zachránil." "Synu, ty nemáš jen vrtule," zasmál se zlověstně Dieto, "máš také ostré čepele. Proč jsem ti je vyrobil, když jsem tě navrhnul?" "Abych Vás zbavil Vašich nepřátel, otče," řekla vysoká osoba. Vynořila se z temnoty místnosti. Byl to robustní muž, celý z kovu. "Teď máš příležitost, synu," usmál se ďábelsky Dieto.

První část druhé série Lovců kryptidů je u konce. Je to však teprve začátek série událostí, které šestici hrdinných výzkumníků postihnou...
 
 

Reklama