Slavní paleontologové

Joseph Tyrrell

Včera v 19:12 | HAAS

Joseph Burr Tyrrell (1. listopadu 1858 až 26. srpna 1957) byl kanadský geolog, kartograf a důlní konzultant. Narodil se ve Westonu v kanadském Ontariu. Jako malý byl dosti nemocný a jeho lékař mu doporučil pobyt venku, čehož se Tyrrell i mnohem později neustále držel. Od roku 1880 byl členem Geological Survey of Canada, kde působil jako geolog a zeměměřič. Vyrážel na různé výpravy do terénu; v letech 1893 a 1894 vedl expedice do Northern Barren Lands u řeky Dubawnt v Nunavutu. Byla to první výprava do této oblasti po nějakých 120 letech; jedinými dalšími průzkumníky, kteří se předtím do oblasti vydali, byli Evropané v čele se Samuelem Hearnem v 70. letech 18. století. Na expedici se k Josephu Tyrrellovi přidal jeho bratr, James Williams Tyrrell. Společně s dalšími členy týmu se pak setkali s Ihalmiuty, nyní již takřka vymřelou skupinou Inuitů... Mimoto byl nejvýznamnějším Tyrrellovým počinem objev Albertosaura; v roce 1884 v kanadské Albertě našel pozůstatky tyrannosaurida, jenž byl pak Henrym Farfieldem Osbornem pojmenovám Albertosaurus sarcophagus... Podle Josepha Tyrrella bylo pojmenováno několik významných institucí, kupříkladu významné dinosauří muzeum Royal Tyrrell Museum, jež se nachází v Drumhelleru v Albertě. Pravěký Hudsonův záliv se zase nazývá Tyrrellovo moře. Východní část nunavutského jezera Yathkyed se nazývá Tyrrell Arm. A konečně, Královská kanadská společnost (Royal Society of Canada) předává odborníkům za význačnou práci týkající se historie Kanady ocenění J. B. Tyrrell Historical Medal. Sám Tyrrell za svůj život i post-mortem získal řadu ocenění... Zemřel v Torontu ve věku 98 let dne 26. srpna 1957.

Björn Kurtén

10. září 2018 v 18:00 | HAAS

Björn Olof Lennartson Kurtén (19. listopadu 1924 až 28. prosince 1988) byl finský paleontolog, patřící do tamní švédsky mluvící menšiny. Narodil se ve městě Vaasa na západním pobřeží Finska, v němž 24,8 % lidí mluví švédsky, tedy více než ve většině ostatních finských měst této oblasti. Od roku 1972 byl Kurtén profesorem paleontologie na Univerzitě v Helsinki, kde působil až do svého úmrtí roku 1988. V roce 1971 také strávil jeden rok v USA, konkrétně na Harvardově univerzitě, kde po většinu té doby přednášel. V 80. letech minulého století také provázel dokumentárním seriálem o době ledové a jejích zvířecích obyvatelích. Tento seriál koprodukovalo několik skandinávských televizních kanálů, a celkem bylo natočeno šest dílů. Napsal několik paleofikcí, nejznámější je kniha Dance of the Tiger (v originále Den Svarta Tigern), která pojednává o interakci neandrtálců a kromaňonců ve Skandinávii před 35 000 lety. Není to příběh úplně podobný Štorchovým Lovcům mamutů; zvláště proto, že k takové interakci mezi neandrtálci a kromaňonci ani možná nedošlo, tedy alespoň v oblasti, ve které se příběh odehrává. Kurtén pak napsal pokračování, nazvané Singletusk. Za své knihy získal řadu ocenění, mimo jiné i cenu Kalinga, kterou mu udělilo UNESCO. Kurtén měl poměrně kontroverzní názor ohledně evoluce člověka; zabýval se hypotézou, jež tvrdí, že vývoj člověka započal už v Miocénu. Samozřejmě tehdy nešlo o lidi ani australopitéky, ale podle Kurténa se zkrátka vývojová linie, která směřovala k člověku a v naší podobě se samozřejmě neustále vyvíjí (neboť evoluce nikdy nekončí), započala už v miocénním období. O tom pojednávala jeho kniha Not from the Apes z roku 1971. Kromě několika knih napsal Kurtén také padesát vědeckých prací, na některých z nich pak spolupracoval se španělským paleontologem Miquelem Crusafontem i Pairó.

Walter A. Bell

18. dubna 2018 v 18:38 | HAAS

Walter Andrew Bell (4. ledna 1889 až 1969) byl kanadský geolog a paleontolog. Vyhotovil více než 70 publikací, vydaných Geological Survey of Canada, společností, kterou byl po 40 let zaměstnán. Zabýval se především karbonskou stratigrafií a paleontologií Atlantické Kanady. Kromě toho se též zabýval druhohorními, třetihorními a čtvrtohorními rostlinami Kanady. Shromáždil řadu důkazů, které prokázaly, že Wegenerova teorie kontinentálního driftu je správná... Bell se narodil skotským rodičům v St. Thomas v Ontariu. Studoval geologické inženýrství na Queen's University v Kingstonu, Ontariu. Titul Master of science pak získal na proslulé Yale University v americkém Connecticutu. Stalo s tak roku 1911. Mezi lety 1916 až 1919 byl v Evropě; značnou část této doby strávil na kontinentu v kanadském dělostřelectvu. Bojoval například u Yperu. Po skončení války se ještě rozhodl v Evropě zůstat, a vydal se do Velké Británie, kde strávil několik měsíců studiem britských fosilií. O rok později, roku 1920, již získal titul PhD... Bell jinak strávil většinu života v Kanadě. V roce 1965 dokonce dostal Loganovu medaili, kterou uděluje Kanadská geologická společnost. Zemřel v roce 1969, byl pohřben v Almě v Novém Skotsku. Roku 1995 se v Halifaxu konalo sympozium na jeho počest...

Hugh Falconer

5. dubna 2018 v 18:06 | HAAS

Hugh Falconer (29. února 1808 až 31. ledna 1865) byl skotský geolog, paleontolog, paleoantropolog a botanik. Proslavil se zejména svými závěry o teorii přerušovaných rovnováh, podle které druh po většinu času zůstává stabilní, ale mění se v krátkých časových, tzv. speciačních obdobích. Rodák z městečka Forres, nacházejícího se 12 kilometrů od Elginu, strávil část svého života v indickém Assámu, kde se věnoval studiu současných rostlin i zvířat, stejně jako studiu fosilií prehistorických savců. Právě tyto fosilní nálezy mu umožnily učinit závěry o jejich vývoji. V kopcích Siwalik objevil ve 30. letech 19. století vůbec první fosilii vyhynulé opice. Nalezl a popsal také několik zvířat, jež se pyšní dnes již proslulými jmény; tak například pravěkou žirafu Sivatherium, kterou popsal v roce 1836 spolu s P. T. Cautleyem, a která po své pět milionů let trvající existenci vyhynula teprve před 8000 lety (avšak ne v Assámu, nýbrž na Sahaře). Nesmí být zapomenuta ani obrovitá želva Megalochelys (dřívější názvy Colossochelys nebo Testudo atlas), jež žila v Miocénu, Pliocénu a Pleistocénu a měřila až 2,7 metru na délku. Hugh Falconer dále našel spoustu zbytků mastodontů, zvláště tedy rodu Mastodon. Spolu s P. T. Cautleyem získal za svou práci na popisech pravěkých zvířat v roce 1837 Wollastonovu medaili. Ne každý to ví, ale byl to právě Falconer, díky komu začlo v Indii docházet ke kultivaci chinovníku jako léku na malárii. Falconer byl totiž vášnivým botanikem, a znal toho spoustu o chinovnících nebo třeba tekách. Předtím, než se stal známým vědcem, studoval na Univerzitě v Edinburghu, kde horlivě navštěvoval hodiny profesora R. Grahama i Roberta Jamesona, proslulého skotského mineráloga, který učil i Charlese Darwina... Dnes se ve Forres nachází Falconerovo muzeum, které se z velké části věnuje právě osobě tohoto velkého skotského vědce.

Louis Dollo

30. ledna 2018 v 17:09 | HAAS

Louis Antoine Marie Joseph Dollo (7. prosince 1857 až 19. dubna 1931) byl belgický paleontolog francouzského původu, který se proslavil především zavedením Dollova pravidla, jednoho z principů evoluční biologie a paleobiologie. Narodil se do rodiny Bretonců v Lille na severu Francie, kde také vystudoval školu École centrale de Lille. Velmi významně jej ovlivnili francouzský geolog Jules Gosselet, který před svým působením v Lille učil chemii a fyziku v Bordeaux, a zoolog Alfred Mathie Giard, jenž byl zase ovlivněn Ernstem Haeckelem, německým obráncem a zastáncem Charlese Darwina... Proslulé Dollovo pravidlo bylo zformulováno okolo roku 1890. Dollo vyslovil, že když během evoluce vyvíjející se organismus přijde o nějaký orgán či jakoukoliv část těla, během vývoje už pak tento orgán či tělesná část u daného živočicha nikdy znovu nevznikne. Tato hypotéza byla velmi dlouho akceptována, a v podstatě se dá říct, že většina dnes žijících organismů ji dokazuje. Hadům se nevyvíjí končetiny, které v druhohorách zratili, a stejně tak dnešní ptáci nejsou vybaveni zuby, přestože jejich předchůdce, Archaeopteryx, jimi byl vybaven, ale poté zkrátka vymizely. Ovšem v roce 2003 Michael F. Whiting zjistil, že některé druhy hmyzu, jejíchž předchůdci během vývoje přišli o křídla, si je zase vyvinuli. Vyhynulá žába Gastrotheca guentheri byla ozubena, přestože žáby během evoluce ztratily zuby. Čas od času tedy během vývoje může dojít k odchylce, a tato hypotéza už byla překonána jinými. Dollův zákon (či zákon iverzibility) byl však velkým milníkem evoluční biologie. Přestože víme, že není zcela platný, zasadil se o naše porozumění procesu evoluce... Předtím, než Louis Dollo tuto hypotézu vyslovil, dohlížel do roku 1878 na vykopávky dinosaurů v belgickém Bernissartu. Jednalos se ve velkém množství především o Iguanodonty. Roku 1882 se stal asistentem Královského belgického institutu přírodních věd, a do roku 1885 vedl vedl paleontologické sbírky. Roku 1912 získal Murchinsonovu medaili. Většinu svého života strávil v Belgii, kde také ve věku 73 let zesnul...

Arthur Smith Woodward

18. ledna 2018 v 14:54 | HAAS

Sir Arthur Smith Woodward (23. května 1864 až 2. září 1944) byl anglický paleontolog působící v Londýnském přírodopisném muzeu. Ve své době patřil mezi největší světové experty na vyhynulé druhy ryb, k jeho nejznámějším pracím patří Catalogue of the Fossil Fishes in the British Museum. Na tomto velice rozsáhlém katalogu fosilních ryb, jejichž vlastnictvím se v té době Přírodopisné muzeum v Londýně mohlo chlubit, pracoval v letech 1889 až 1901. Mimo Velkou Británii pracoval na svém výzkumu pravěkých ryb v Řecku a také v Jižní Americe. Jedním z nejznámějších rodů, jež popsal, je Mawsonia, velká pravěká latimérie dorůstající délky několika metrů, jež žila v období Křídy, před zhruba 100 miliony let, jak v Jižní Americe, tak v Africe. Woodward ji popsal v roce 1907. Jiným živočichem, kterého popsal mnohem dříve, roku 1889, byla ryba ještě větší. Šlo vlastně o největší rybu, která kdy existovala. Woodward pojmenoval jurského rybího giganta, dorůstajícího délky asi 16 metrů (i když podle některých zdrojů až 27 metrů), Leedsichthys. Woodward dále popsal podivnou křídovou rybku Pharmacichthys či vyhynulou paprskoploutvou rybu Pholidophoroides. Byl velkým zastáncem hypotézy ortogeneze a proslavil se svou spekulací, že během vývoje života na Zemi mohl existovat jakýsi směr, jehož produktem je v současné době lidský mozek. V době, kdy působil, bylo již odhalováno něco o původu člověka. Woodwardově reputaci bohužel uškodilo, že mu amatérský archeolog a geolog Charles Dawson ukázal lebku "hominida", kterého sám "našel" v Sussexu a pojmenoval "Eoanthropus dawsoni". Mělo jít o pozůstatky prehistorického člověka. Tento hoax byl odhalen až roku 1953 a "fosílie" proslula jako tzv. Piltdownský člověk. To, co vypadalo jako lebka hominida, byla ve skutečnosti lebka středověkého člověka, jež byla spojena s orangutaní kostí a šimpanzím zubem. Viník nikdy nebyl odhalen. Woodward, stejně jako všichni jeho kolegové, byli přesvědčeni, že jde o skutečnou lebku hominida. Woodward proto napsal knihu The Earliest Englishman. Bohužel dnes víme, že Woodwardova práce na popisu Piltdownského člověka byla zbytečná. Přesto se však tento význačný paleontolog zasloužil o mnohé, zvláště pak v oboru paleoichtyologie, a získal za svou práci řadu ocenění. K nejvýznamnějším jistě patří Lyellova medaile nebo Zlatá medaile Linného společnosti, ocenění však bylo dohromady šest, a získal je během svého života. Byl také členem Královské společnosti. Rodák z Cheshire na severozápadě Anglie zesnul ve věku 80 let na jihu, v Sussexu. Dne 21. května 2014, na 150. výročí narození Sira Woodwarda, se v Přírodopisném muzeu v Londýně konalo denní sympozium. Jeho tehdejší výzkum pravěkých ryb významně ovlivnil i ten dnešní...

Berhane Asfaw

17. října 2017 v 18:01 | HAAS

Berhane Asfaw (v amharštině በርሃነ አስፋው, narozen 22. srpna 1954 v Gondaru) je etiopský paleontolog, který se výrazně zasadil o rozšíření našich poznatků o prehistorii Velké příkopové propadliny na východě Afriky. Jako vědec působí už od roku 1981 (své studium ukončil na Univerzitě v Addis Abbeba roku 1980), posledních pětadvacet let pak pracoval jako soukromý výzkumník a člen Etipského ministerstva kultury, centru pro výzkum a zachování kulturního dědictví. Vytvořil první výzkumnou laboratoř v Národním muzeu Etiopie. Z hlediska paleontologie je Berhane Asfaw významný především tím, že vedl expedice do Afaru, části Etiopie, v níž byly objeveny pozůstatky našich dávných předků. Jeho dosud nejvýznamnějším paleontologickým a zároveň paleoantropologickým objevem je nález pravěkého člověka Homo sapiens idatu, který žil na území Etiopie před 160 000 lety. Rozdíly mezi Homo sapiens idatu a Homo sapiens sapiens nejsou tak velké, dalo by se říci, že idatu byl naším blízkým příbuzným, možná i předchůdcem. Nález fosilních kostí včetně lebky dobře ukazuje, jak se moderní člověk proměnil, a jak vlastně proběhl vývoj našeho druhu, jenž podobně jako lidský rod vznikl na africkém kontinentu. Idatu byl pak popsán Whitem roku 2003. Mezi další Asfawovy objevy se řadí nejstarší dosud nalezený Acheuléen, čímž se v roce 1992 zabýval proslulý časopis Nature. Dalšími objevy, které nesmíme opomenout zmínit, jsou Australopithecus garh a Australopithecus anamensis. Asfaw to však se svou prací neměl vždy jednoduché. Během Dergu (období etiopské historie mezi lety 1974 a 1987) bylo mnoho jeho vědeckých kolegů zatčeno a zabito. Prozatímní vojenská správa socialistické Etiopie pak byla mnohými pohrdána, a Berhane patřil mezi tyto osobnosti.

G. V. R. Prasad

9. října 2017 v 16:59 | HAAS

Guntupalli Veera Raghavendra Prasad (narozen 22. listopadu 1958) je indický paleontolog, známý především pro svůj výzkum druhohorních obratlovců Indie. Narodil se v distriktu Guntur v indickém státě Andhra Pradesh, své vysokoškolské studium dokončil roku 1979 na Vikramské univerzitě v Ujjanu, ve státě Madhya Pradesh. Svůj doktorský titul pak získal na Panjabské univerzitě v Chandigarhu. Jeho doktorská teze se týkala fosilií mikroobratlovců nalezených ve vulkanických sedimentech Dekánské plošiny. V současnosti se však zabývá především Křídovými obratlovci, ať už těmi z Dekánské plošiny, tak z jiných částí Indie. Věnuje se také paleobiogeografii nalezených vyhynulých druhů. Proslavil se například svou prací s historicky prvním fosilním nálezem Křídového savce v Indii, jiným velmi cenným nálezem zase přiblížil, kde a kdy v druhohorách pravděpodobně vznikli druhohorní savci. Dlouho působil i ve Wadia Institute of Himalayan Geology (geologie), stejně jako v Birbal Sahni Institute of Paleobotany (paleobotanie), a pracoval také na Indickém geologickém žurnálu. Získal řadu ocenění, v roce 2006 například od Society of Vertebrate Paleontology...

Sankar Chatterjee

21. června 2017 v 15:03 | HAAS

Sankar Chatterjee (narozen 28. května 1943) je americký paleontolog indického původu. Narodil se ve městě Kalkata, v Západním Bengálsku v Indii, ale již mnoho let působí mimo svou rodnou zemi. Studoval na Univerzitě v Kalkatě a mezi lety 1968 až 1975 pak působil jako člen Indického statistického insitutu (Indian Statistical Insitute) jako geolog. Už v 70. letech začal působit ve Smithsonově institutu v USA a na začátku 90. let minulého století pak působil na Univerzitě v Tübingen v Německu. V současnosti pracuje v Texas Tech University jako profesor geologických věd a kurátor paleontologie v Muzeu Texas Tech University. Za svůj život se věnoval několika tématům, avšak většinou se dotýkaly druhohorního světa. Doktor Chatterjee je totiž zaměřen především na vznik, evoluci, anatomii a systematiku druhohorních obratlovců, archosaury počínaje, ptakoještěry konče. Byl to on, kdo popsal a pojmenoval později proslulého Postosucha v roce 1985. Nalezené kosti popsal jako zcela nový rod rausuchiana a pojmenoval je podle texaského městečka Post, byly totiž nalezeny v jeho blízkosti. Věnoval se však také indickým druhohorním plazům, především pak těm žijícím v období pozdního Triasu, tedy fytosaurům či rhynchosaurům, nebo též skupině zahrnující velmi pozoruhodného plaza zvaného Prolacerta (pozor, nemá mnoho společného s rodem Lacerta, což je rod dnešních evropských ještěrek). Avšak jeho zřejmě nejpozoruhodnějším projektem byl výtvor bezpilotního letounu o délce 76,2 centimetru s kormidlem tvarovaným podle hřebene na hlavě ptakoještěra Tupandactyla. Prokázalo se tak, že hřeben měl velký význam při kormidlování ve vzduchu. Tento výzkum, vedeným doktorem Chatterjeem a též Rickem Lindem, byl pojmenován Pterodrone; to je tedy název onoho letounu... Pojmenoval celou řadu dalších tvorů, jejichž popisům se věnoval, za zmínku stojí například problematický Protoavis, který mohl připomínat Microraptora, ale podle některých vědců je to jen nomen dubium, tedy jakýsi pochybný rod; proslulý Technosaurus, nesoucí jméno právě podle Tech University, kde Chatterjee působí; massospondylidní prosauropod Pradhania, býložravec chodící jak po dvou, tak po čtyřech, z období Jury; nebo indický Barapasaurus, sauropod s dlouhým krkem, z něhož bylo nalezeno asi 300 kostí, a jehož Chatterjee se svými kolegy popsal roku 1975. Nesmíme samozřejmě zapomenout ani na Shuvosaura, dinosaura z období Triasu, který se nápadně podobal ornithomimidům z Křídy, ale nebyl s nimi blízce příbuzný (jde o příklad konvergentního vývoje, kdy se nepříliš příbuzné skupiny vyvíjí podobně v závislosti na životě v podobném či stejném typu prostředí)...

Florentino Ameghino

31. května 2017 v 16:08 | HAAS

Florentino Ameghino (18. září 1854 - 6. srpna 1911) byl slavný argentinský přírodovědec, paleontolog, zoolog a antropolog, aktivní především od roku 1887 ve výzkumu pravěkých savců Patagonie. Ameghino se narodil v Lujánu, městě vzdáleném osmašedesát kilometrů od Buenos Aires, a jeho rodiče pocházeli z Itálie. Od mala se Florentino Ameghino učil o přírodě především sám. Byl ovlivněn Charlesem Darwinem, Lamarckem i Charlesem Lyellem a ve své době byl jedním z mála argentinských přírodovědců, kteří se zabývali stejnými záležitostmi, jako on. V Argentině však příliš známý nebyl, naopak ve světě, to už byl odlišný příběh... Byly to ovšem objevy, jež učinil doma, v Argentině, jež pak i jeho zemi proslavily. Mezi lety 1887 až 1902 se vydal na 14 cest do odlehlých oblastí argentinské Patagonie za hledáním fosílií dávných savců. Jedním z nejpozoruhodnějších prasavců, které popsal, bylo Pyrotherium, argentinsko-bolívijský savec, připomínající tvarem těla hrocha, na hlavě měl však chobot a velmi výrazné kly a spodní zuby vycházely z čelistí. V dnešním světě už nemají žádné potomky; Pyrotheria patřila do vlastní savčí skupiny, která vymizela v Oligocénu, a právě tehdy Pyrotherium žilo. Ameghino zhotovil jeho popisek roku 1888. Pojmenoval ho Pyrotherium romeroi podle kapitána Antonia Romera, který mu fosilní pozůstatky poslal. Mezi nimi byl i jeden z klů zvířete. Jedním z nejvýznamnějších Ameghinových děl byla Paleontologia argentina, které vydal roku 1904. Ačkoliv sestávala pouze ze 79 stran, alespoň tak to tvrdí různé zdroje, byla to jedna z prvních ucelených publikací o paleontologii v zemi, jež je dnes doslova rájem paleontologů-a místem, kde jsou nalézáni největší dinosauři, kteří kdy žili... Ke sklonku života se Ameghino vrátil zpět ke svému původnímu zájmu, opustil studium pravěkých savců a navrátil se ke studiu pozůstatků původních argentinských obyvatel, kultury a průmyslu. Zjevně velmi ovlivnil Juana Bautistu Ambrosettiho, který se později aktivně věnoval antropologii v Argentině. Důležité je však též to, že Florentino Ameghino byl jednou z klíčových postav vývoje fylogeneze a zasloužil se o další porozumění evoluční teorii. Od roku 1957 se v Argentině vydává paleontologický žurnál nazvaný Ameghiana, byl tedy pojmenován po něm, a právě v něm byly představeny objevy pozdějších obrů jako byl Argentinosaurus. A konečně, kráter Ameghino na Měsíci byl pojmenován po tomto slavném vědci. Snad by mělo být na závěr uvedeno, že Florentino Ameghino vyslovil teorii vzniku člověka v Jižní Americe, která však byla vyvrácena a jak dnes, po objevech australopitéků i jejich předchůdců dobře víme, lidský rod se vyvinul v Africe. Výzkumy a popisy 9000 pravěkých zvířat, z nichž mnohá nalezl on, však tento malý omyl jistě překrývají. Florentino Ameghino zesnul v roce 1911 na následky cukrovky.
 
 

Reklama
Reklama