Slavní paleontologové

Louis Dollo

30. ledna 2018 v 17:09 | HAAS

Louis Antoine Marie Joseph Dollo (7. prosince 1857 až 19. dubna 1931) byl belgický paleontolog francouzského původu, který se proslavil především zavedením Dollova pravidla, jednoho z principů evoluční biologie a paleobiologie. Narodil se do rodiny Bretonců v Lille na severu Francie, kde také vystudoval školu École centrale de Lille. Velmi významně jej ovlivnili francouzský geolog Jules Gosselet, který před svým působením v Lille učil chemii a fyziku v Bordeaux, a zoolog Alfred Mathie Giard, jenž byl zase ovlivněn Ernstem Haeckelem, německým obráncem a zastáncem Charlese Darwina... Proslulé Dollovo pravidlo bylo zformulováno okolo roku 1890. Dollo vyslovil, že když během evoluce vyvíjející se organismus přijde o nějaký orgán či jakoukoliv část těla, během vývoje už pak tento orgán či tělesná část u daného živočicha nikdy znovu nevznikne. Tato hypotéza byla velmi dlouho akceptována, a v podstatě se dá říct, že většina dnes žijících organismů ji dokazuje. Hadům se nevyvíjí končetiny, které v druhohorách zratili, a stejně tak dnešní ptáci nejsou vybaveni zuby, přestože jejich předchůdce, Archaeopteryx, jimi byl vybaven, ale poté zkrátka vymizely. Ovšem v roce 2003 Michael F. Whiting zjistil, že některé druhy hmyzu, jejíchž předchůdci během vývoje přišli o křídla, si je zase vyvinuli. Vyhynulá žába Gastrotheca guentheri byla ozubena, přestože žáby během evoluce ztratily zuby. Čas od času tedy během vývoje může dojít k odchylce, a tato hypotéza už byla překonána jinými. Dollův zákon (či zákon iverzibility) byl však velkým milníkem evoluční biologie. Přestože víme, že není zcela platný, zasadil se o naše porozumění procesu evoluce... Předtím, než Louis Dollo tuto hypotézu vyslovil, dohlížel do roku 1878 na vykopávky dinosaurů v belgickém Bernissartu. Jednalos se ve velkém množství především o Iguanodonty. Roku 1882 se stal asistentem Královského belgického institutu přírodních věd, a do roku 1885 vedl vedl paleontologické sbírky. Roku 1912 získal Murchinsonovu medaili. Většinu svého života strávil v Belgii, kde také ve věku 73 let zesnul...

Arthur Smith Woodward

18. ledna 2018 v 14:54 | HAAS

Sir Arthur Smith Woodward (23. května 1864 až 2. září 1944) byl anglický paleontolog působící v Londýnském přírodopisném muzeu. Ve své době patřil mezi největší světové experty na vyhynulé druhy ryb, k jeho nejznámějším pracím patří Catalogue of the Fossil Fishes in the British Museum. Na tomto velice rozsáhlém katalogu fosilních ryb, jejichž vlastnictvím se v té době Přírodopisné muzeum v Londýně mohlo chlubit, pracoval v letech 1889 až 1901. Mimo Velkou Británii pracoval na svém výzkumu pravěkých ryb v Řecku a také v Jižní Americe. Jedním z nejznámějších rodů, jež popsal, je Mawsonia, velká pravěká latimérie dorůstající délky několika metrů, jež žila v období Křídy, před zhruba 100 miliony let, jak v Jižní Americe, tak v Africe. Woodward ji popsal v roce 1907. Jiným živočichem, kterého popsal mnohem dříve, roku 1889, byla ryba ještě větší. Šlo vlastně o největší rybu, která kdy existovala. Woodward pojmenoval jurského rybího giganta, dorůstajícího délky asi 16 metrů (i když podle některých zdrojů až 27 metrů), Leedsichthys. Woodward dále popsal podivnou křídovou rybku Pharmacichthys či vyhynulou paprskoploutvou rybu Pholidophoroides. Byl velkým zastáncem hypotézy ortogeneze a proslavil se svou spekulací, že během vývoje života na Zemi mohl existovat jakýsi směr, jehož produktem je v současné době lidský mozek. V době, kdy působil, bylo již odhalováno něco o původu člověka. Woodwardově reputaci bohužel uškodilo, že mu amatérský archeolog a geolog Charles Dawson ukázal lebku "hominida", kterého sám "našel" v Sussexu a pojmenoval "Eoanthropus dawsoni". Mělo jít o pozůstatky prehistorického člověka. Tento hoax byl odhalen až roku 1953 a "fosílie" proslula jako tzv. Piltdownský člověk. To, co vypadalo jako lebka hominida, byla ve skutečnosti lebka středověkého člověka, jež byla spojena s orangutaní kostí a šimpanzím zubem. Viník nikdy nebyl odhalen. Woodward, stejně jako všichni jeho kolegové, byli přesvědčeni, že jde o skutečnou lebku hominida. Woodward proto napsal knihu The Earliest Englishman. Bohužel dnes víme, že Woodwardova práce na popisu Piltdownského člověka byla zbytečná. Přesto se však tento význačný paleontolog zasloužil o mnohé, zvláště pak v oboru paleoichtyologie, a získal za svou práci řadu ocenění. K nejvýznamnějším jistě patří Lyellova medaile nebo Zlatá medaile Linného společnosti, ocenění však bylo dohromady šest, a získal je během svého života. Byl také členem Královské společnosti. Rodák z Cheshire na severozápadě Anglie zesnul ve věku 80 let na jihu, v Sussexu. Dne 21. května 2014, na 150. výročí narození Sira Woodwarda, se v Přírodopisném muzeu v Londýně konalo denní sympozium. Jeho tehdejší výzkum pravěkých ryb významně ovlivnil i ten dnešní...

Berhane Asfaw

17. října 2017 v 18:01 | HAAS

Berhane Asfaw (v amharštině በርሃነ አስፋው, narozen 22. srpna 1954 v Gondaru) je etiopský paleontolog, který se výrazně zasadil o rozšíření našich poznatků o prehistorii Velké příkopové propadliny na východě Afriky. Jako vědec působí už od roku 1981 (své studium ukončil na Univerzitě v Addis Abbeba roku 1980), posledních pětadvacet let pak pracoval jako soukromý výzkumník a člen Etipského ministerstva kultury, centru pro výzkum a zachování kulturního dědictví. Vytvořil první výzkumnou laboratoř v Národním muzeu Etiopie. Z hlediska paleontologie je Berhane Asfaw významný především tím, že vedl expedice do Afaru, části Etiopie, v níž byly objeveny pozůstatky našich dávných předků. Jeho dosud nejvýznamnějším paleontologickým a zároveň paleoantropologickým objevem je nález pravěkého člověka Homo sapiens idatu, který žil na území Etiopie před 160 000 lety. Rozdíly mezi Homo sapiens idatu a Homo sapiens sapiens nejsou tak velké, dalo by se říci, že idatu byl naším blízkým příbuzným, možná i předchůdcem. Nález fosilních kostí včetně lebky dobře ukazuje, jak se moderní člověk proměnil, a jak vlastně proběhl vývoj našeho druhu, jenž podobně jako lidský rod vznikl na africkém kontinentu. Idatu byl pak popsán Whitem roku 2003. Mezi další Asfawovy objevy se řadí nejstarší dosud nalezený Acheuléen, čímž se v roce 1992 zabýval proslulý časopis Nature. Dalšími objevy, které nesmíme opomenout zmínit, jsou Australopithecus garh a Australopithecus anamensis. Asfaw to však se svou prací neměl vždy jednoduché. Během Dergu (období etiopské historie mezi lety 1974 a 1987) bylo mnoho jeho vědeckých kolegů zatčeno a zabito. Prozatímní vojenská správa socialistické Etiopie pak byla mnohými pohrdána, a Berhane patřil mezi tyto osobnosti.

G. V. R. Prasad

9. října 2017 v 16:59 | HAAS

Guntupalli Veera Raghavendra Prasad (narozen 22. listopadu 1958) je indický paleontolog, známý především pro svůj výzkum druhohorních obratlovců Indie. Narodil se v distriktu Guntur v indickém státě Andhra Pradesh, své vysokoškolské studium dokončil roku 1979 na Vikramské univerzitě v Ujjanu, ve státě Madhya Pradesh. Svůj doktorský titul pak získal na Panjabské univerzitě v Chandigarhu. Jeho doktorská teze se týkala fosilií mikroobratlovců nalezených ve vulkanických sedimentech Dekánské plošiny. V současnosti se však zabývá především Křídovými obratlovci, ať už těmi z Dekánské plošiny, tak z jiných částí Indie. Věnuje se také paleobiogeografii nalezených vyhynulých druhů. Proslavil se například svou prací s historicky prvním fosilním nálezem Křídového savce v Indii, jiným velmi cenným nálezem zase přiblížil, kde a kdy v druhohorách pravděpodobně vznikli druhohorní savci. Dlouho působil i ve Wadia Institute of Himalayan Geology (geologie), stejně jako v Birbal Sahni Institute of Paleobotany (paleobotanie), a pracoval také na Indickém geologickém žurnálu. Získal řadu ocenění, v roce 2006 například od Society of Vertebrate Paleontology...

Sankar Chatterjee

21. června 2017 v 15:03 | HAAS

Sankar Chatterjee (narozen 28. května 1943) je americký paleontolog indického původu. Narodil se ve městě Kalkata, v Západním Bengálsku v Indii, ale již mnoho let působí mimo svou rodnou zemi. Studoval na Univerzitě v Kalkatě a mezi lety 1968 až 1975 pak působil jako člen Indického statistického insitutu (Indian Statistical Insitute) jako geolog. Už v 70. letech začal působit ve Smithsonově institutu v USA a na začátku 90. let minulého století pak působil na Univerzitě v Tübingen v Německu. V současnosti pracuje v Texas Tech University jako profesor geologických věd a kurátor paleontologie v Muzeu Texas Tech University. Za svůj život se věnoval několika tématům, avšak většinou se dotýkaly druhohorního světa. Doktor Chatterjee je totiž zaměřen především na vznik, evoluci, anatomii a systematiku druhohorních obratlovců, archosaury počínaje, ptakoještěry konče. Byl to on, kdo popsal a pojmenoval později proslulého Postosucha v roce 1985. Nalezené kosti popsal jako zcela nový rod rausuchiana a pojmenoval je podle texaského městečka Post, byly totiž nalezeny v jeho blízkosti. Věnoval se však také indickým druhohorním plazům, především pak těm žijícím v období pozdního Triasu, tedy fytosaurům či rhynchosaurům, nebo též skupině zahrnující velmi pozoruhodného plaza zvaného Prolacerta (pozor, nemá mnoho společného s rodem Lacerta, což je rod dnešních evropských ještěrek). Avšak jeho zřejmě nejpozoruhodnějším projektem byl výtvor bezpilotního letounu o délce 76,2 centimetru s kormidlem tvarovaným podle hřebene na hlavě ptakoještěra Tupandactyla. Prokázalo se tak, že hřeben měl velký význam při kormidlování ve vzduchu. Tento výzkum, vedeným doktorem Chatterjeem a též Rickem Lindem, byl pojmenován Pterodrone; to je tedy název onoho letounu... Pojmenoval celou řadu dalších tvorů, jejichž popisům se věnoval, za zmínku stojí například problematický Protoavis, který mohl připomínat Microraptora, ale podle některých vědců je to jen nomen dubium, tedy jakýsi pochybný rod; proslulý Technosaurus, nesoucí jméno právě podle Tech University, kde Chatterjee působí; massospondylidní prosauropod Pradhania, býložravec chodící jak po dvou, tak po čtyřech, z období Jury; nebo indický Barapasaurus, sauropod s dlouhým krkem, z něhož bylo nalezeno asi 300 kostí, a jehož Chatterjee se svými kolegy popsal roku 1975. Nesmíme samozřejmě zapomenout ani na Shuvosaura, dinosaura z období Triasu, který se nápadně podobal ornithomimidům z Křídy, ale nebyl s nimi blízce příbuzný (jde o příklad konvergentního vývoje, kdy se nepříliš příbuzné skupiny vyvíjí podobně v závislosti na životě v podobném či stejném typu prostředí)...

Florentino Ameghino

31. května 2017 v 16:08 | HAAS

Florentino Ameghino (18. září 1854 - 6. srpna 1911) byl slavný argentinský přírodovědec, paleontolog, zoolog a antropolog, aktivní především od roku 1887 ve výzkumu pravěkých savců Patagonie. Ameghino se narodil v Lujánu, městě vzdáleném osmašedesát kilometrů od Buenos Aires, a jeho rodiče pocházeli z Itálie. Od mala se Florentino Ameghino učil o přírodě především sám. Byl ovlivněn Charlesem Darwinem, Lamarckem i Charlesem Lyellem a ve své době byl jedním z mála argentinských přírodovědců, kteří se zabývali stejnými záležitostmi, jako on. V Argentině však příliš známý nebyl, naopak ve světě, to už byl odlišný příběh... Byly to ovšem objevy, jež učinil doma, v Argentině, jež pak i jeho zemi proslavily. Mezi lety 1887 až 1902 se vydal na 14 cest do odlehlých oblastí argentinské Patagonie za hledáním fosílií dávných savců. Jedním z nejpozoruhodnějších prasavců, které popsal, bylo Pyrotherium, argentinsko-bolívijský savec, připomínající tvarem těla hrocha, na hlavě měl však chobot a velmi výrazné kly a spodní zuby vycházely z čelistí. V dnešním světě už nemají žádné potomky; Pyrotheria patřila do vlastní savčí skupiny, která vymizela v Oligocénu, a právě tehdy Pyrotherium žilo. Ameghino zhotovil jeho popisek roku 1888. Pojmenoval ho Pyrotherium romeroi podle kapitána Antonia Romera, který mu fosilní pozůstatky poslal. Mezi nimi byl i jeden z klů zvířete. Jedním z nejvýznamnějších Ameghinových děl byla Paleontologia argentina, které vydal roku 1904. Ačkoliv sestávala pouze ze 79 stran, alespoň tak to tvrdí různé zdroje, byla to jedna z prvních ucelených publikací o paleontologii v zemi, jež je dnes doslova rájem paleontologů-a místem, kde jsou nalézáni největší dinosauři, kteří kdy žili... Ke sklonku života se Ameghino vrátil zpět ke svému původnímu zájmu, opustil studium pravěkých savců a navrátil se ke studiu pozůstatků původních argentinských obyvatel, kultury a průmyslu. Zjevně velmi ovlivnil Juana Bautistu Ambrosettiho, který se později aktivně věnoval antropologii v Argentině. Důležité je však též to, že Florentino Ameghino byl jednou z klíčových postav vývoje fylogeneze a zasloužil se o další porozumění evoluční teorii. Od roku 1957 se v Argentině vydává paleontologický žurnál nazvaný Ameghiana, byl tedy pojmenován po něm, a právě v něm byly představeny objevy pozdějších obrů jako byl Argentinosaurus. A konečně, kráter Ameghino na Měsíci byl pojmenován po tomto slavném vědci. Snad by mělo být na závěr uvedeno, že Florentino Ameghino vyslovil teorii vzniku člověka v Jižní Americe, která však byla vyvrácena a jak dnes, po objevech australopitéků i jejich předchůdců dobře víme, lidský rod se vyvinul v Africe. Výzkumy a popisy 9000 pravěkých zvířat, z nichž mnohá nalezl on, však tento malý omyl jistě překrývají. Florentino Ameghino zesnul v roce 1911 na následky cukrovky.

Charles R. Marshall

17. května 2017 v 15:21 | HAAS

Charles Richard Marshall je australský paleontolog původem z Canberry. Působí však ve Spojených státech amerických na půdě Muzea paleontologie Kalifornské univerzity v Berkeley, a to od roku 2010. Marshall získal titul bakaláře z matematiky, zoologie a paleontologie na Australské národní univerzitě v roce 1984, ovšem i v tomto případě dostál významnějšího postavení až v USA, na Chicagské univerzitě, kde zpracoval a obhájil svůj doktorát. Od té doby působí v Americe. Část svého života strávil ve Smitshonově ústavu a také na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Zpočátku se věnoval především výzkumu stratigrafie, přičemž spolupracoval se slavným paleontologem Peterem Wardem na výzkumu Křídových a Paleogénních měkkýšů, především z doby před 65 miliony let, kdy se událo páté velké vymírání v historii Země. Spolu s Wardem pak zjistil, že za vyhynutím mohla částečně stát i mořská regrese. Později se také věnoval fosilním primátům nebo paleobotanice, zejména pak prehistorickým druhům orchijí. Popsal velmi zajímavý rod orchije zvaný Meliorchis, který žil v období Miocénním, před 15 miliony let. Marshall uskutečnil popis díky perfektně zachovanému vzorku, jenž se uchoval v jantaru-exemplář byl nalezen na Dominice v Karibiku... Kromě toho se Charles věnoval výzkumu významných přechodů života v historii naší planety. Nejdůležitějším bodem je v tomto ohledu jeho výzkum živočichů kambrických moří a celková Kambrická exploze, která proběhla v období před zhruba 530 až 500 milióny let. Od roku 2009 je kritickým editorem časopisu Science...

Jack Sepkoski

25. dubna 2017 v 15:51 | HAAS

Jack Sepkoski (26. července 1948 až 1. května 1999) byl slavný americký paleontolog, který se zasloužil o vytvoření jedné pozoruhodné domněnky. Ale od začátku... Jack Sepkoski se narodil na Presque Isle v Maine. V roce 1970 získal bakalářský titul na Univerzitě v Notre Dame, v Indianě. Až o sedm let později získal právoplatný titul v geologických vědách. Stal se terénním paleontologem a geologem působícím především v oblasti Black Hills v Jižní Dakotě. V 70. letech zároveň učil na Univerzitě v Rochesteru, New Yorku. Roku 1978 se přidal k Univezitě v Chicagu, kde jako profesor začal působit od roku 1986. Práve zde vyslovil pozoruhodnou teorii významně se týkající života na naší planetě... Podle Sepkoskiho a jeho kolegy, D. M. Raupa, existuje periodicita vymírání druhů. Dle jejich závěrů se ve vesmíru nachází tajemná, zvláštní hvězda zvaná Nemesis, jež je ovšem velice smrtící. S touto teorií přišli v roce 1983. Sepkoski a jeho spolupracovníci tvrdili, že Nemesis obíhá kolem Slunce a jednou za 26 milionů let gravitačně způsobí to, že množství meteoritů začne směřovat k Zemi. Je jistá pravděpodobnost, že by mezi nimi mohl být jeden velký meteorit, který může narazit do Země. To by pak znamenalo, že každých šestadvacet milionů let může pohyb mimozemských těles, přímo tedy obrovské hvězdy ve vesmíru, způsobit vymírání na naší planetě. Už od začátku se však tato teorie setkávala s odpůrci. Luis Walter Alvarez, jenž se proslavil teorií o vymření dinosaurů kvůli srážce Země s planetkou, což jak dnes víme, skutečně proběhlo, vypočítal, že hvězda Nemesis by musela být hnědým či červeným trpaslíkem (podivnými suhvězdnými objekty) vyskytujícím se ve vzdálenosti 1,5 až 3 světelné roky od Slunce. A to je dosud prakticky nemožné, jelikož taková hvězda nebyla objevena a kdo ví, zda ještě bude (jen pro informaci, Proxima Centauri se nachází 4,22 světelného roku od Slunce-je to naše nejbližší hvězda)... Jack Sepkoski se proslavil také tím, že vypracoval seznam různorodosti mořských živočichů a rostlin, vyvíjejících se během Fanerozoika (takto je označováno období, které začalo před 540 miliony let a trvá dodnes, jde o dobu rozvinutého života). Především informoval o třech velkých evolučních faunách složených z mořských živočichů... V roce 1983 dostal Charles Schuchert Award od Paleontologické společnosti. Jedná se o cenu, která je udělována mladým, méně než 40tiletým paleontologům, s jejichž kariérou to vypadá slibně... Jack Sepkoski bohužel 1. května 1999 zemřel na problémy s hypertenzí, zvýšeným krevním tlakem...

Dong Zhiming

11. dubna 2017 v 17:13 | HAAS

Dong Zhiming, jinak také Tung Č'-ming (narozen v lednu 1937 v prefektuře Wej-chaj) je jeden z nejvýznamnějších čínských paleontologů. Občas bývá přezdíván velkým čínským dinosaurologem, protože se zasloužil o jeden velký krok v poznávání dinosaurů a dalších druhohorních zvířat na území třetí největší země naší planety. Dong Zhiming totiž ve druhé polovině 20. století založil první čínskou paleontologickou školu, a to spolu s několika svými kolegy z oboru. Do té doby v Číně paleontologická škola neexistovala... Dong Zhiming je již od roku 1962 zaměstnán v Institutu paleontologie obratlovců a paleoantropologie v čínském Pekingu. Institut studuje a zabývá se popisováním především Yixianských dinosaurů, tj. těch z geologické formace Yixian v provincii Liaoning, tolik proslavené objevy opeřených dinosaurů. Dong Zhiming již popsal a pojmenoval spoustu nových druhů dinosaurů. Mezi nejvýznačnější se řadí primitivní rohatý dinosaurus rodu Archaeoceratops, který žil před 125 miliony let. Podobal se Psittacosaurovi, ale byl jen jeden metr dlouhý a na rozdíl od Triceratopsů a dalších ze svých potomků, tento dinosaur chodil pouze po dvou, nikoliv po čtyřech. Samozřejmě nejznámější z Dong Zhimingových dinosaurů, Shunosaurus, kterého popsal roku 1983. Shunosaurus je snad jediným sauropodem, který měl na konci ocasu kyj podobně jako Ankylosauři. Tento desetimetrový sauropod žil v Číně v období Jury, před 170 až asi 160 milióny let. Dong Zhiming dále popsal Omeisaura, který byl ještě větší (i přes 20 metrů dlouhý!) a Datousaura (15 metrů). I tito dva byli dlouhokrkými sauropody Jurského období... Dong Zhiming také vedl vykopávky v Yunnanu, tedy na jihu Číny, kde odkrýval zkameněliny známých prosauropodů Lufengosaurů. Není divu, že v roce 2010 se setkal i s Nigelem Marvenem na Nigelových prvních dinosauřích vykopávkách vůbec (Nigel právě natáčel v Číně). Tento rok Dong Zhiming oslavil své 80. narozeniny a stále se těší velkému respektu ze strany dalších paleontologů...

Larry Martin

13. března 2017 v 16:51 | HAAS

Larry Martin (8. prosince 1943 až 9. března 2013) byl americký paleontolog z Univerzity v Kansasu, kde působil jako kurátor. Proslavil se mnoha objevy a detailně zkoumal například Caudipteryxe nebo Dakotaraptora, o němž se však veřejnost dozvěděla až dva roky po úmrtí Larryho Martina. Proslavil ho jeho názor, že ptáci a dinosauři vůbec nejsou příbuzní, tak to alespoň tvrdil. Dokonce kdysi řekl: "Ukažte mi jediný společný znak, který spojuje ptáky s dinosaury!" Dle jeho názoru se ptáci vyvinuli z jiné, možná původně evolučně ne tolik úspěšné skupiny živočichů. Vedl výzkum Longisquamy, milovníkům pravěku dobře známého plaza z Triasu, který zřejmě dokázal plachtit s pomocí zvláštních výrůstků na zádech, i když si tím mnozí paleontologové nejsou zrovna dvakrát jistí. Zrekonstruoval ji jako tvora s dvěma "křídly" ze zádových útvarů a s peřím na ocase. Podle Larryho Martina se ale ptáci vyvinuli spíše nezávisle na dinosaurech. Toto už můžeme vyvrátit, protože víme, že ptáci se z dinosaurů vyvinuli. Přes velké diskuze, které názor Larryho Martina vyvolal, to byl velmi příjemný a přátelský pán. Stal se známým také svým vystupováním v několika dokumentech o prehistorii. Byly jimi Jurský bojový klub (Jurassic Fight Club), Prehistoričtí lovci (Prehistoric Predators) či Čtyřkřídlý dinosaurus (NOVA: Four Winged Dinosaur). V posledním jmenovaném především mluvil o své teorii nepříbuznosti ptáků a dinosaurů, zatímco hlavní aktér pořadu, zabývající se Microraptorem, poukazoval na opak... Larry Martin bohužel zesnul 9. března 2013 v úctyhodném věku 69 let po dlouhém boji s rakovinou. Rozhodně se zasadil o zajímavé objevy a patří tak k proslulým paleontologům...
 
 

Reklama