Správce dinosauřího parku

Správce dinosauřího parku - Podmořský vulkán se zlobí

31. srpna 2018 v 14:56 | HAAS
Máme tu pátek jednatřicátého srpna... Z mého pohledu letní pohodička. Z pohledu Dana Jamesona, který je správcem Dinosauřího parku na Tedově ostrově uprostřed Pacifiku, opak. Mám takový dojem, že se za poslední týden přihodilo něco dost neobvyklého...

Podmořský vulkán se zlobí

Nasupený vulkán. Tak bych nazval to, co v pondělí v osm hodin ráno vybuchlo. Zrovna, když jsem celý rozmrzelý vstal z postele, jako naschvál se mi pokazil budík (vlastním přičiněním, když jsem po něm šmátl rukou, shodil jsem ho na zem) a ještě jsem uklouzl při vstupu do koupelny. Sypal jsem Leptoceratopsovi Dinovi do misky krmení, které tak miluje. A pak náhle byl spuštěn alarm. Vyběhl jsem ven, oblečený jen v pyžamu, ostatně stejně jako většina mých kolegů právě se chystajících na denní směnu. Opustili jsme své malé domečky se zelenými zahrádkami a shromáždili se na prašné cestě mezi nimi. Pak se ozval Charlesův hluboký hlas. Znělo to trochu jako místní rozhlas na nějaké vesnici ve střední Evropě... Tak nám bylo oznámeno, že právě vybuchl ten podmořský vulkán. Ten, jehož chvění a rostoucí zloba po celé tohle léto způsobovalo únik jedovatého plynu a pukání půdy v některých částech našeho ostrova. Chlapi kolem mě začali panikařit. Co mi jen dalo času je uklidnit... Dvacet minut na to jsem stál v hlavní budově a krátce mluvil s Charlesem. Jen mi řekl, že jako ředitel parku je zodpovědný za naše bezpečí a že pokud dojde k ohrožení našeho zdraví, bude nás muset evakuovat. Plány na evakuaci parku se začaly stávat realitou. Kdybyste jen viděli, kolik ošetřovatelů si naráz připravilo uspávací pušky a stálo u výběhů, připravených dát zvířatům dávku a pak je dostat ven z výběhů. Ale k tomu naštěstí nedošlo. Vulkán soptil pod hladinou moře. V deset dopoledne jsem stál na severním pobřeží a sledoval z dálky tu hrůzu. Na hladině oceánu to na ploše srovnatelné s fotbalovým hřištěm nahlas bublalo. Byl to tak bizarní pohled! Člověka nepřekvapí ani tak podivný dinosaurus, jako úkaz z jeho vlastního světa. Nebylo to poprvé v životě, co jsem si připadal zranitelný. Ale měl jsem strach. Pod naším ostrovem se přece nachází jakási spící sopka. Tahle ji asi probudila. Proto ten jedovatý plyn. Takže... Mohlo by se něco stát? Kvůli erupci k nám v pondělí večer přiletělo pár odborníků ze států. Celý park byl až do půlnoci na nohou. Výsledky prokázaly, že parku nehrozí bezprostřední nebezpečí. K další malé erupci podmořské sopky pak došlo ve středu. Docela se zvedaly vlny, ve čtvrtek ráno to na pláži vypadalo vážně děsně. Všude mrtvoly plesiosaurů, ichtyosaurů, velkých i malých belemnitů a amonitů, sem tam nějaký ten eurypterid, dokonce i žraloci, žraloci bílí a Squalicoraxové - to byl tedy pohled. Mezi nedávno vyplavenými zvířátky jsme našli živého Tusoteuthise. Je to ještě mláďátko. Včas jsme jej přemístili do akvária. Je to jeden z nejnovějších přírůstků v parku. Oliver nás však varoval, že až vyroste, bude z něj 6 až 11 metrů dlouhý zabiják! Tusoteuthis totiž v pozdně křídových mořích a oceánech zabíjel mořské plazy!

Nehledě na to, co se přihodilo v pondělí a ve středu, vydali se Oliver a Tim na další expedici na Isle of Die. Včera nám přivezli zcela nejnovější přírůstek do parku, a to sice mladého pravěkého aligátora Deinosucha... Není to trochu moc? Tenhle třímetrový macek prý jednou bude měřit čtyřnásobek, co teď, tak vážně nevím, jestli už se Oliver nezbláznil. Prý ho našli na břehu řeky, mezi rákosy, uvíznutého v rybářské síti. Ano, v rybářské síti. V okolí Isle of Die dlouho žádní lidi nebyli, aspoň co víme. Jenže tohle rybářské náčiní, stejně jako kusy plastu, putují celým oceánem, až dosáhnou Isle of Die a začnou negativně ovlivňovat život i tam, v tom pravěkém ráji. Deinosuchus si jistě záchranu zasloužil a momentálně se rochňá v bahně na břehu naší říčky, nedaleko Masiakasaurova nového výběhu... Houby, jež napadly několik želv Testudo atlas, a jež jsme předchozích pár týdnů hubili, jsou zřejmě nadobro pryč. Hurá! A sláva, yes! Promiňte mi tu trapnůstku... Poté, co byl náš reptile house dokonale vydezinfikován, byli jeho původní obyvatelé vráceni zpět do svého domova. Želvy Testudo atlas už se zase procházejí ve své, řekněme, ohrádce. Ardeosauři zase šplhají po skle jako jejich současní příbuzní z řad gekonů. Pravěký had Pachyrhachis se opět koupe ve svém rybníčku, a jeho o moc větší příbuzný Gigantophis polyká celá prasata... Ujal jsem se našich dvou jeskynních lvíčat. Dost se jim daří. Rychle rostou. Nevěřili byste, jaké pokroky za ty nádherné dva týdny, co jsem s nimi strávil, učinili. Tak jednou bude z našeho Dinosauřího parku pravý kočičí park. Jen zmíním, že Barbourofelis je v naprostém pořádku a Smilodon, přestože občas trochu vzteklý a vrčící na ošetřovatele, také... Žádné problémy s náladovými Deinotheriem, Siamotyrannem a Giganotosaurem. Daří se nám, jedovatý plyn už neuniká, tedy zatím... Podmořská sopka se snad již uklidnila. A park je zajištěn, dobře financován a funguje jako rezervace a útulek zároveň. Žádné plány na znovuotevření, alespoň tak to Charles říká. V posledních pár dnech přijely na ostrov jeho děti, docela dost vyrostly od doby, co tu byly naposled. Rozhodně už naše zvířata netrápí. Mám takový pocit, že tu jednoho dne, možná brzy, začnou také pracovat... Dinosauřímu parku se prostě nebývale daří, víc než kdy předtím, a je to vidět!



Danova pošta: Tohle je tak krásné léto!!! Chci moc poděkovat těm, kteří v předchozích devíti týdnech četli můj comeback na tento blog. Někteří z Vás napsali moc milé komentáře, jež mne téměř dohnaly k slzám, ale obvykle jsem neměl čas na to, abych je vypustil. Přece jen se toho v našem parku děje tolik! Víte, Dinosauřímu parku se daří. Opravdu. Jak jsem napsal v závěru této části, daří se nám víc než kdy předtím. Přes všechny ty problémy s houbovým onemocněním, jež zabilo a nakazilo pár z našich velkých želv a ohrozilo život několika lidí... Přes problémy s probouzejícím se vulkánem... Dinosauří park je na svém vrcholu. Anebo možná ne, třeba přijde čas ještě lepší! Pevně v to doufám. Já mám místo zajištěné, a budu se dál snažit udělat maximum pro pohodlí našich pravěkých svěřenců. Dinosauří park zažil všechno možné. Začal jako malý projekt s omezeným rozpočtem. Rozrostl se v park, do kterého proudily tisíce návštěvníků. Pak se zase "zmenšil", stal se tím, čím byl kdysi a čím je teď. Jakýmsi pravěkým rájem... K napsání této části muselo dojít. Je 31. srpna... Musím se s Vámi rozloučit. Ano, mohl bych Vás informovat o dalších novinkách z Dinosauřího parku, ale uznejte, stálo by to úplně za to? Slíbím Vám ale, že se vrátím. Ano, vrátím se, a na krátko Vám zase popíši některé z našich starostí a problémů, a jak jsme je řešíme... Dinosauří park funguje jako dobře namazaný stroj, a můj týdeník se vrátí za několik měsíců. Do té doby zdar!

To je konec letního Správce dinosauřího parku v tomto roce. Opravdu jsem si užil psaní všech částí, trochu více se vžil do Dana, omezil nepodstatné vtipkování a přišel s příběhovou linií o probouzejícím se vulkánu a houbovém onemocnění... Ta takřka půlroční pauza Správci dinosauřího parku podle mne velmi prospěla, a poslední dva měsíce jsem si Správce opravdu moc užíval... Není to konec. Správce se musí vrátit, vím, že mě bude bavit jej psát zase v budoucnu, ale bude to chtít pauzu. Slibuji, že na konci roku, v době Vánoc a Nového roku, se Správce dinosauřího parku možná na dva týdny zase vrátí! A pak se možná vrátí příští léto...

Správce dinosauřího parku - Estesia kontra Titanomyrma

24. srpna 2018 v 9:51 | HAAS
Další pátek znamená další Správce dinosauřího parku! Tak se pusťte do čtení, ať víte, co se Danu Jamesonovi zase přihodilo!

Estesia kontra Titanomyrma

V Dinosauřím parku se občas stávají věci, které by se v prehistorickém či současném světě nikdy nestaly. Tak třeba včera nastal malý incident u Tsintaosauří ohrady. Jedna nová krmička dinosaurů byla totiž unesena majestátem našich dvou Tsintaosaurů a rozhodla se jednoho z těch nezbedných bráchů nakrmit z ruky. Bohužel jeho kachní zobák při krmení sevřel její ukazováček a ona skončila na ambulanci. Může být ráda, že o svůj prst nepřišla. Tsintaosauři mají vážně silné čelisti! Ale to není vše. Stal se takový malý incident, za který může jedno nové nemehlo, nováček jménem Cathal. Ale nepředbíhejme. Jak víte, plazi z domu s terárii byli přestěhováni do několika dalších budov, neboť je terárium momentálně zbavováno nebezpečných hub, způsobujících záněty plic. No, a Estesia, náš pravěký korovec, který je vybaven jedovatými žlázami a zuby, byla přestěhována do Cathalova domu. Nebylo prostě, kam ji dát. Cathal se před pár týdny, když jsme jej přijali, prokázal jako dobrý pečovatel o plazy. Jenže nějak nechal terárium otevřené a jedovatý ještěr se dostal ven. Stalo se tak ve středu tohoto týdne. Zatímco Cathal seděl u oběda a vyprávěl nám své úžasné zážitky z Toronta, jako že ho třeba jednou přejel taxík a jindy zase cyklista, Estesia pomalu kráčela ven z jeho domu. Vlezla do nějaké trubky v jeho domě a pak zase vylezla kdesi mezi houštinami, nejspíš ve středu ostrova, nedaleko lesa, který zde necháme růst. Hledala patrně něco k snědku... V insektáriu mezitím Oliverův kamarád Tim pozoroval Arthropleuru a dělal si různé poznámky o jejím životě. Byl tím tak zaujat, že tiskl svůj obličej na sklo. Ani si nevšiml, že Estesia leze za ním. Opět pronikla do nějaké trubky, a než by se kdokoliv nadál, byla už v teráriu pravěkých mravenců rodu Titanomyrma. To byl samozřejmě největší mravenec, který kdy žil. Velká královna s křídly měla na délku až 13 centimetrů. Estesia se zakousla do jednoho vojáka. Jeho mohutná kusadla projely jejím krkem. V tuto chvíli uslyšel Tim, že se něco v teráriu za ním překulilo. Obrátil se a spatřil ten obdivuhodný souboj. Bylo to děsné. Několik vojáků Titanomyrmy už zatínalo svá kusadla do těla Estesie, které se však podařilo tomu prvnímu doslova ukousnout hlavu od těla. Pomalu, po vzoru dnešních korovců, natáhla krk k dalšímu a překousla jej vejpůl. Vojákovo kusadlo však zůstalo viset mezi jejími zuby. To muselo být dosti nepříjemné. Tim na pár vteřin nevěděl, co má dělat, ale pak vtrhl do terária a popadl Estesii za hlavou, tak aby jej nehryzla. Musel ji vytáhnout i s obřími mravenci, uchycenými na jejich těle. Jeho vstup do terária mravence probudil. Spustil řetězovou reakci. Z hnízda se začala vinout celá armáda mravenců...

Tim musel být rychlý. Okamžitě za sebou zavřel vchod do terária. Jeden z mravenců pustil Titanomyrmu a zakousl se do jeho ruky. Tim sebou prý celý cukl, tak bolestivé kousnutí to bylo. Někde poblíž sehnal krabičku, do které doslova nacpal všechny ty vojáky. Krvácející Estesii pak okamžitě přivezl na veterinární kliniku. Tam jsem byl zrovna já a povídal si s doktory a sestřičkami. Řešili jsme různé věci, tedy... Skoro, protože měli moc práce a nevěnovali mi velkou pozornost. Jedna sestra mi řekla, že jsem vychloubačný magor a poslala mě pryč. To jsem se tedy fakt urazil!!! Asi nebudu uvádět, že jsem jí dnes ráno dal výpověď. Jé, už jsem to uvedl. Nejde to smazat!!! Každopádně Tim jim přivezl zraněnou Estesii a oni se pustili do záchrany jejího života. Bylo mi moc líto toho nádherného plaza, který se takhle dostal do potíží... Cathalovi jsem musel vynadat za to, že o svého svěřence příliš nedbal. Dnes už je Estesia v pořádku, z těch kousanců plných kyseliny mravenčí se už dostává. Plazi se obecně dostanou ze zranění, která by zabila nás, savce... Masiakasaurus byl včera večer konečně vypuštěn do svého nového výběhu. Experti, se kterými jsem mluvil jen o pár minut později, potvrdili, že záhadné houbové onemocnění pochází z Isle of Die. Je možné, že se sem spory hub přenesly jen větrem. I přesto zavedeme opatření; Oliver a jeho tým budou muset po každé výpravě na Isle of Die do karantény. Možná to zní divně, zvlášť když jsme na nedalekém pacifickém ostrově, ale přece jen musíme mít jistotu. Kdo ví, jestli sem Oliver něco nepřenesl například na svém oblečení... Pokud jde o jedovatý plyn unikající do nějakých výběhů, daří se nám ho zadržovat. Něco to ale znamená. Myslím ten únik plynu. A teď se ukazuje, co. Podmořská sopka nacházející se jen pár kilometrů od pobřeží Tedova ostrova brzy vybuchne! Celý svět si myslel, že je desítky tisíc let nečinná. A teď, když se nám v parku tak daří, si chce náhle vybuchnout! Co se asi stane?

Danova pošta: Myslíte, že to náš pak přečká? Začínám se vážně bát!
Já už jen uvedu, že další část Správce tu bude zase příští pátek!

Správce dinosauřího parku - Zlobivá lvíčata, hubení hub a děsopták na útěku

17. srpna 2018 v 10:07 | HAAS
Další krásný letní pátek začíná. Zatímco my máme prázdniny, Dan jistě běhá od jednoho výběhu ke druhému ve snaze zajistit všem obyvatelům parku pohodlí... Tak tedy zpět na Tedův ostrov!

Zlobivá lvíčata, hubení hub a děsopták na útěku

Počasí během tohoto týdne nebylo jiné než proměnlivé. O víkendu nás zasáhla pěkná bouře, která narušila výstavbu nového výběhu pro Masiakasaura. Řeka se rozvodnila více, než kdy předtím. Proud vody strhl polovinu celé ohrady. V pondělí a úterý, kdy bylo počasí slunečné, pak chlapi na stavbě výběhu znovu pracovali, přičemž jeden z nich dostal úžeh a na dalšího spadla těžká kláda a skončil se zlomenou rukou v nemocnici. Uf, komplikuje se nám to... Dvě lvíčata, náležící k druhu lva jeskynního z doby ledové, nám dávají pořádně zabrat. Všichni pracovníci parku mají tolik práce, že se o ně prakticky neustále musím starat já. Mám tisíce zkušeností se staráním se o dinosaury, zvláště o Leptoceratopse Dina, ale tihle mají savci, přestože jsou tak strašně podobní našim současným lvům, jsou pro mě prostě moc. V pondělí mě jeden podrápal. Jeho sourozenec mě pak v úterý podrápal dvakrát. Ve středu jsem dostal drápanec na čelo. A včera, ve čtvrtek, mě jeden kousl do nohy. Neměl jsem botu. To tedy bolelo! Měl jsem sto chutí se urazit a nechat ty dva rascaly, ať se o sebe postarají sami. Ale nejde to. Problém je ten, že již žerou maso, jinak řečeno mají k tomu chrup, jinak řečeno, mají zuby dost ostré na to, aby člověku ublížili. Jsou to takoví malí zabijáci sami o sobě. Pojmenoval jsem je Leo a Teo. Charakterově jsou od sebe skoro nerozeznatelní, ale Teo má na boku malou jizvu pod světlou srstí, jež ji pokrývá. Kdo ví, co mu jizvu způsobilo, Oliver si myslí, že nějaký predátor, který ho jako malé mládě našel a podrápal ho nebo jej mírně pokousal. Teo byl však i se svým sourozencem zachráněn svou matkou... Kromě toho, že se musím starat o dvě nezbedná lvíčata, mám ještě na starosti hubení hub, ano, přesně tak. Ne tak ledajakých hub, ale těch zabijáckých hub, jež stály život starou samici Colossochelyse a nakazily další dva jedince. V posledních pár týdnech máme s těmito houbami, jež se usídlili v budově s terárii, velké problémy. Snad jsou to jejich spory, co přenáší to nebezpečné, smrtelné plicní onemocnění... První lidská oběť, tedy téměř. V úterý v nemocnici na západním pobřeží ostrova stanul jeden z "čističů", který vdechl spory houby, zatímco hlavou omylem práskl o trám (stejně mu nevěřím, že to neudělal jen tak ze srandy, he, he) a spadla mu plynová maska. Nakazil se. Momentálně je v kritickém stavu, ovšem ještě nezemřel. Je však na dýchacích přístrojích. Dnes odpoledne proběhne operace. Doufám, že ji přežije.

Dnes jsem vstával v sedm a strávil jsem dobré dvě hodiny ničením těch otřesných hub. Kromě budovy s terárii se nikde na ostrově nevyskytují. Je záhadou, jak se sem dostaly... Každopádně používáme prostředky dostatečné k tomu, aby s těmito houbovitými dareby zatočily... Mého kamaráda Grega kousl gekon Ardeosaurus. Greg ho držel v dlani, gekon náhle vyskočil na jeho obličej a zakousl se do jeho rtu. Velice nepříjemné, to jitě ano... Greg nechtěl, abych o tom někam psal, ale... Já si nemůžu pomoci... Nejhorší incident týdne - útěk děsoptáka Mesembriornise. Nějak podhrabal plot, jako už několikrát v minulosti. Potom utíkal do přístavu, zatímco ho rangeři pronásledovali, a v poslední chvíli přeběhl zvedající se můstek na argentinský parník, který se právě chystal vyplout z ostrova (ti chlápci nám sem dovezli zásoby dřeva). Na palubě nastal hrozný chaos. Dokonce se tam i střílelo. Seděl jsem u stolu ve svém skromném příbytku, u nohou mi ležel Leptoceratops Dino, a já pojídal ředkvičky, hodně hořké ředkvičky... A pak náhle zazvonil telefon. A já ho vzal. A ranger, který se mnou mluvil, řekl... Už si nevzpomínám, co řekl, ale prostě mi oznámil, co se děje. Za chvíli jsem byl na pobřeží. Rangerské čluny připlouvaly k parníku. Za pár minut byl Mesembriornis, zcela nezraněn, avšak uspán, odnášen v síti na jeden z nich. Na loď ho možná přilákala vůně v kajutách zrovna podávaného oběda... Každopádně se chlapi na lodi vzájemně postříleli, takže vlastnictví lodi připadlo nám. Ne, dělám si legraci, nikdo nebyl zraněn... Mesembriornis byl převezen do provizorní ohrady. Celá tahle bláznivost se stala včera odpoledne...

Snad se Vám tato část líbila... Další přibyde za týden.

Správce dinosauřího parku - Lví doupě

10. srpna 2018 v 11:52 | HAAS
Protože je dnes Světový den lvů (World Lion Day), rozhodl jsem, že tato část Správce dinosauřího parku bude obsahovat jakýsi "lví element". Snad se Vám bude líbit...

Lví doupě

Věci se lepší. Za poslední týden žádná vulkanická činnost. Žádný unikající jedovatý plyn. V rekordně krátkém čase byla postavena nová dřevěná ohrada pro pravěké pštrosy Palaeotisy, kteří před pár týdny přišli o domov právě kvůli jedovatému plynu unikajícímu z pukliny v zemi. Masiakasaurus Zuboun je sice ještě stále v pozorovací, provizorní ohradě, ale jeho nový výběh už se také staví. Problém je, že Masiakasaurus má jakožto obyvatel břehů řek velice specifické požadavky na stanoviště a proto stavíme výběh při malé řece tekoucí do moře ze středu ostrova. Ve středu nás zasáhl liják, který řeku pořádně rozvodnil a ta pak strhla část plotu. Ohrada se musí táhnout i přes řeku, a přestože plot samotný stál na tvrdém kamenném základu, dokázal ho proud vody strhnout. Počítám, že Masiakasauří ohradu dostavíme na začátku příštího týdne... Bohužel máme problémy s obřími želvami Colossochelysy. Stará samice již zemřela na záhadné houbové onemocnění plic. V úterý několik z našich lidí spolu s předními kanadskými vědci začalo studovat tyto houby, dostávající se do dýchací soustavy zřejmě velmi jednoduše; houba se usadí ve vlhkém prostředí, vypustí výtrusy, které oběť vdechne, a z jemných výtrusů, jež se navzdory kašlání usadí v plicích, se pak vyvine houba samotná. Nakazily se i další želvy. Včera jsem byl na veterině plazů. Sledoval jsem dva chudáky mladé samce, které tam přivezli. Rentgen prokázal, že jejich plíce jsou mírně porostlé touto houbou. Obě zvířata jsou teď na dýchacích přístrojích! Šílené. Terárium bylo zavřeno. Musíme v něm vytvořit jakési mikroklima a v něm záhadnou houbu zničit. Před pár dny jsme našli její neparazitickou generaci v otvoru pod sklem od terária želv. Začali jsme ji hubit. Muži, co tak činí, samozřejmě nosí plynové masky. Nechceme, aby se někdo z nás nakazil...

Oliver se konečně vrátil z dlouhé výpravy na Isle of Die a přivezl nám dárek - dvě osiřelá mláďata jeskynního lva! To je tedy něco, další kočkovité šelmy v parku! Jako by nám Smilodon a Barbourofelis už tak nezpůsobovali dost problémů (druhý jmenovaný napadl na konci června jednoho ošetřovatele a svými drápy mu pořádně poškrábal záda, měli byste to vidět, převrátil by se Vám z těch jizev žaludek!). Včera po obědě mi Oliver povyprávěl celý příběh o tom, jak malá lvíčata našel. Daleko od východního pobřeží Isle of Die, kdesi ve vnitrozemí ostrova, dorazil po dnech strávených putováním pralesem do savanového habitatu. Plnilo se to tam hadrosaury, Macraucheniemi, Edaphosaury, nějakými neidentifikovatelnými pareiasauridy (Oliver je viděl hodně z dálky, tak si není jistý, jaký to byl druh) a všelijakými dalšími býložravci. Pásli se na čerstvé, ovšem rychlé schnoucí trávě. Býložravci měli bonanzu, masožravci měli bonanzu. Po pár hodinách strávených v savaně zpozoroval Oliver jeskynního lva Panthera leo spelaeus. Neuvěřitelné, i oni žijí na Isle of Die. Nebylo pochyb, že to byla lvice na číhané. Přiblížila se k mláděti pravěkého nosorožce Teleocerase (v parku mimochodem už čtyři roky dva chováme) a zaútočila. Výpad byl rychlý a účinný. Jakmile mláděti přetrhla krční tepnu svými ostrými špičáky, odehnal ji vůdce stádečka nosorožců, doprovázený matkou mláděte. Lvice utekla. Oliver se rozhodl ji sledovat. Po několika desítkách minut jej dovedla do jeskynního systému, kam se původně zdráhal vkročit. Nakonec se však, přestože byl zcela sám, rozhodl podstoupit riziko a vstoupit do lvího doupěte. Nalezl spoustu kostí všemožných zvířat, především býložravých savců, i když ho zaujalo, že v jeskyni leželo pár lebek pravěkých jeskynních hyen. Všechny měly na sobě stopy od lvích zubů. Náhle se zvenčí ozval řev. Oliver se skryl v malé skulině. Lvice prošla kolem něj. Byla odhodlaná bojovat se zvířetem, které nalezlo doupě a chtělo se do něj dostat. Nebyl to ale jen tak ledajaký soupeř. Když se Oliver rozhodl skulinu opustit, bylo již po boji. Před jeskyní ležela ta lvice a její vyzyvatel, původce prvního zařvání, zabořoval své dýkovité zuby do jejího břicha. Byl to mladý Allosaurus. Oliver se dal na cestu hlouběji do jeskynního systému. Tam nalezl dvě lvíčata, nacpaná masem Teleocerase. Bohužel už přišla o matku. Oliver se kolem jeskyní pohyboval ještě pár dnů, přičemž se neobjevila jediná známka toho, že by mláďata s matkou patřila k nějaké smečce. Už žádní další lvi v okolí. Oliver je nakonec uspal a odvedl do tábora, kde se už několik dnů strachovali, co s ním bylo. Když zjistil, že vysílačku ztratil v bažině a ani nepomyslel na její užití, natožpak hledání, Oliver se huronsky smál. Ostatní však o něj měli strach... Každopádně, teď tu máme dvě lvíčata, jeskynní lvíčata! A já vážně nevím, co provedou...

Užijte si lví den, najděte si něco o těchto majestátních zvířatech, jejich vývoji a jejich životě, a také o tom, jak jim vy můžete pomoci! Mějte na vědomí, že současných lvů (Panthera leo) bylo ve 40. letech minulého století v divočině Afriky a Asie 450 000. Dnes je jich méně než 20 000, jsou zranitelným druhem (podle IUCN) a stále jsou loveni, neboť si je lidé znepřátelují...
Další část Správce zase za týden.

Správce dinosauřího parku - Jedovatý plyn, rozzuřené Gomphotherium a nemocná želva

3. srpna 2018 v 12:54 | HAAS
Další Správce je tu! Nemá cenu to zdržovat, odjíždíme na Tedův ostrov!

Jedovatý plyn, rozzuřené Gomphotherium a nemocná želva

Za poslední týden se toho událo tolik. Mladému Gallimimovi jsme museli pomáhat s léčbou jakési dinosauří obdoby škrkavek. Je na lécích a zdá se být v pořádku, ale dnes odpoledne ho sám budu muset dostat do náklaďáku a převézt na veterinární stanici, kde ho, chudáka uspaného, zase prohlédnou. Dalším problémem, který máme, je stavba ohrady Palaeotisů. Jak jsem psal minulý týden, uvnitř jejich výběhu doslova pukla země a začal z ní odcházet jedovatý plyn. Pravěcí pštrosi Palaeotisové jsou teď ubytovaní v pozorovací ohradě, dočasně. Jenže stavba nového výběhu se prodlužuje. Navíc musíme kontrolovat, zda na místě také není plyn. A zjišťovat, co se vlastně nachází metry pod zemí na našem ostrově zabírá těm chlápkům, co sem přijeli z Kanady a z Austrálie, velké množství času. Navíc se musí zkontrolovat, zda plyn nezačne unikat i někde jinde na ostrově. Prozatím to vypadá, že pod naším ostrovem se cosi probouzí... Něco, co by nás mohlo ohrozit jako nic jiného předtím... Že je Tedův ostrov sopečného původu, to je jasné všem od začátku. Vždyť i Isle of Die je sopečného původu. Die je koneckonců název jedné sopky na tom ostrově, i když jsem v jednom ze svých prvních zápisů z roku 2013 uváděl, že znamená "ostrov smrti" (asi nějaký špatný anglický překlad či co)... Ve čtvrtek začal plyn unikat ze škvíry, jež protrhla zeminu našeho Masiakasaura, pojmenovaného Zuboun (i když všichni kromě mě mu říkají Rex). Ošetřovatel, který se na něj přišel podívat, jej shledal, jak podhrabává dřevěnou ohradu. Popadl pušku a zvíře uspal. Jakmile vnikl do výběhu, začal se dusit. No, a pak museli za plot pánové s plynovými maskami a vším možným vybavením. Zasunuli do škvíry trubku a s pomocí nějaké hadice začali plyn odvádět pryč. A tak Masiakasaurus také skončil v pozorovací ohradě a čeká na výstavbu nové ohrady. Na tu ale ještě nemáme materiál, ten bude přivezen lodí z Chile až zítra ráno. Další problém - loď se možná bude muset vrátit kvůli špatnému počasí. Hlásí totiž pořádnou melu nedaleko našich ostrovů. Bude tu pěkně mokro a větrno. Už se těším, až zase budu pobíhat po parku a kontrolovat všechna zvířata, zatímco na mě bude lít jako z konve a má pláštěnka bude k ničemu.

Olivera asi špatné počasí netrápí. Od pondělka je na Isle of Die a hledá další zajímavá zvířata, která by mohl přivést do našeho parku. Jeden vychloubačný Španěl, kterého jsme nedávno zaměstnali a který se mimochodem považuje za velkého Oliverova obdivovatele, u oběda vypráví o tom, jak s Oliverem mluví přes vysílačku každý den v osm večer a jak mu Oliver sděluje své zážitky. Obvykle o jeho povídání nemám zájem, rychle sním oběd, prodiskutuji pracovní záležitosti se svými kolegy a pak vezmu pár z nich, aby mi pomohli s mou prací. Každopádně včerejší příběh, který Španěl vyprávěl, mne zaujal. Oliver prý narazil na hromadu trusu, jenž velmi výrazně připomínal trus sloní. Po stopách zanechaných velkýma sloupovitýma nohama šel až do lesa. Tam narazil na rodinku Gomphotherií. Tito velcí mastodonti však nebyli zrovna rádi, že jim překazil poklidnou snídani. Samec Gomphotheria ho začal hnát směrem k řece, jež lesem protékala. Oliver nemohl jinak než do vody skočit a plavat pryč, jenže chobotnatec jej stále následoval. V řece nastal neuvěřitelný chaos. Oliverova noha se chytila mezi kameny a kládami pod hladinou a chudák dobrodruh ji nemohl vytáhnout. Chobotnatec se blížil. Pak konečně přiběhl Tim a vystřelil z raketové pistole. Gomphotherium se strašlivě polekalo a uteklo. Oliver však nebyl rád. Strašit původní obyvatele Isle of Die je opravdu příšernost. A tenhle Španěl ten příběh vyprávěl jen tak... Dnes ráno jsem měl starosti s jednou z Testudo atlas nebo též Colossochelysů. Velká samice této obří praželvy, největší, jaké kdy žila, chřadne. Je nemocná. Nevíme, jak je stará, ale je to jeden z nejstarších exemplářů, které tu máme. Můžou jí být stovky let. Nechceme ji ztratit, i když máme v našich teráriích skutečně velkou chovnou populaci. Strávil jsem s touhle nemocnou želvou skoro celé dopoledne. Vyšetřovali jsme jí. Zdá se, že její plíce postihlo nějaké houbové onemocnění neznámého typu. Opět něco, co sem přiletělo z Isle of Die! A jestli je to nakažlivé a neubližuje to jen plazům, ale i savcům, pak máme o jeden problém víc.

Danova pošta: Vážení, ve své první zprávě z parku jsem napsal, že Isle of Die je také někdy Ostrov smrti. Ano, je to tak, ale chci jen upozornit, že v doslovném překladu by to mělo opravdu být Ostrov sopky Die. Die se však vyslovuje tak, jak byste toto slovo normálně anglicky vyslovili.
Má pošta: Před pěti lety malá chybka, kdybych s tímto příběhem začínal dnes, zcela jistě by se ostrov jmenoval Isle of Death... Ale nevadí... Snad se Vám tato část líbila.

Správce dinosauřího parku - Neklidní Palaeotisové a zlobivý Microraptor

27. července 2018 v 16:19 | HAAS
Je na čase vrátit se na Tedův ostrov za Danem Jamesonem, správcem Dinosauřího parku... Nebudu to nijak prodlužovat...

Neklidní Palaeotisové a zlobivý Microraptor

To byl tedy týden! Měl jsem spoustu práce s krmením neposedných Dsungaripterů, Gallimima a Siamotyranna, stejně jako Erythrosucha Erica a Abrictosaura, s odklízením Othnieliích bobků a čištěním insektária, ve kterém žijí Mesothele (Megarachne) a Arthropleura... Pjů, už si ani nepamatuji, co všechno jsem dělal v pondělí, jen vím, že mě něco zasypalo... A moc to nevonělo. Jakkoliv poníženě se cítím při rozepisování o těchto věcech, musím je zde uvést. Pokud Vás Dinosauří park přijme, nevydejte se sami bez dozoru na obhlídku výběhu naší Macrauchenie. Bolestivě kopat není jediná věc, co umí... Největší problém mi ve středu odpoledne způsobili Palaeotisové, naši pravěcí pštrosi. Původně jsme měli skupinku třech, ovšem ta se za léta pořádně rozrostla. Teď je jich už dvanáct a zvláště ti mladí jedinci jsou k lidem nepříjemní. Jsou to takoví ptačí egoisté, kteří se na člověka dívají zhora a nezdráhají se mu uklovnout ušní lalůček. Jeden krmič, David Roger, jak si říkal, to už zažil... Palaeotisové ve středu odpoledne podhrabali plot a celá skupinka utekla. Ale nebylo to proto, že by si chtěli po parku jen tak zaběhat. Byli nějak nervózní, neklidní, a proto utekli z výběhu. A právě díky jejich útěku jsme přišli na pořádnou nepříjemnost... Ještě jsem se o tom nezmínil, ale náš ostrov je vulkanického původu. Právě začalo to nejhorší, co se nám tu dosud mohlo přihodit. Ve středu Palaeotisího výběhu doslova pukla zem a začal z ní unikat jedovatý plyn... Situaci jsme nakonec vyřešili tak, že jsme do pukliny vsunuli trubku a začali plyn odvádět pryč do speciální komory, kde byl nějak zneškodněn - nejsem na tyto věci odborník, proto se o nich nemohu rozepisovat... Palaeotisové jsou doteď v pozorovací, provizorní ohradě. Hned v úterý příští týden jim hodlám postavit novou ohradu.

Největší potíže mi však dnes po obědě způsobil Microraptor, kterého Oliver přivezl před více než půl rokem. Tento malý rošťák totiž nějak unikl ze své ptačí voliéry. Sedl si na parapet okna v mé ložnici. Vytáhl jsem ze skříně síťovou pistoli a šel po něm. Jakmile mě s ní Microraptor uviděl, odplachtil do vedlejší zahrady. Myslel jsem si, že ho sítí zasáhnu, tak jsem vystřelil! Bohužel pevně obalila hlavu mého kolegy, který zrovna sekal trávník. Trapnou půlhodinu jsem mu pak pomáhal síť, jejíž háčky ke všemu neštěstí vnikly do jeho obličeje, rozstříhat. Nebylo to pěkné... Microraptora nakonec odchytil můj zlobivý kolega Oliver, který si ho všiml na trávníku před svým domkem. Microraptor se tam objevil a pátral tam po potravě, zatímco Oliver seděl u okna a četl si o uměle vyvolaných genetických změnách u zvířat... Ironické, že ji taky chytil do sítě, jen do nějaké lepší, a ironické, že byl rychlejší, než já... Ale nebudu se tu rozčilovat kvůli tomu, že mne předčil. Spíše mě naštvalo, že mi asi před hodinou přinesl nějaký balíček s dárkem. V tom balíčku byla jeho fotografie. Byl na ní on a cenil na ní hezky své zuby. To jsem tedy fakt urazil, takový egoistický dárek jsem ještě nedostal...

Další Správce dinosauřího parku zase za týden...

Správce dinosauřího parku - Saniwa útočí

20. července 2018 v 11:24 | HAAS
Pátek znamená na mém blogu další část Správce dinosauřího parku... Tak neváhejte a přečtěte si, o čem nás Dan tentokrát informuje!

Saniwa útočí

Ve středu jsem měl jeden nepříliš příjemný zážitek s pravěkým varanem Saniwou, kterého Oliver nedávno přivezl z Isle of Die. Tento "čtyřoký varan" byl ubytován v domě s terárii, kam denně chodím krmit želvy Testudo atlas (Colossochelys), pravěké "gekony" Ardeosaury nebo našeho chameleona druhu Anqingosaurus brevicephalus. Saniwa se v sousedství těchto a mnoha dalších zajímavých praplazů docela dobře zabydlela. Výzkum ukázal, že jde o samičku. Chvíli se dokonce někteří z našich lidí domnívali, že bude klást vejce, ale nakonec se ukázalo, že to byla mýlka. Nicméně přišel jsem za ní ve středu odpoledne. Důvod, proč jsem tak učinil, však byl poněkud nahodilý. Zrovna jsem si užíval odpoledního klidu, seděl jsem u stolu ve své ložničce a Leptoceratops Dino zrovna chroupal tvrdý ořech svým mohutným zobanem. Nohy, jako vždy důkladně umyté a naparfémované (předtím jsem totiž doslova chodil bos ve výběhu našich Teleocerasu, tedy tam, kde se nachází jejich restroom), jsem měl nataženy až k němu. On měl ocas natažený, jako by si ho neustále protahoval. A k tomu jsem popíjel vychlazenou citronovou limonádu. Bylo to tak skvělé... Když tu náhle zazvonil telefon. Zvedl jsem ho. Dozvěděl jsem se od spěšně mluvícího chlapíka, že jeden krmič byl právě napaden Gigantophisem. Kruci, to tady celá léta nebylo! Druhý největší had v historii naší planety, a žil mimochodem v Eocénu v Egyptě, napadl člověka v teráriu! Když jsem do budovy s terárii přijel, bylo už skoro po všem. Krmič stále držel mohutného hada za hlavou oba svýma rukama, zatímco patnáct dalších chlapů od něj odtahovalo to gigantické, šupinaté tělo neuvěřitelné délky. Vždyť tenhle had má skoro deset metrů! Pokud sedmimetrová krajta je schopna pozřít člověka, o čemž jsme se bohužel v letech 2017 a 2018 přesvědčili v tisku, pak takový desetimetrový Gigantophis by s naším krmičem neměl vůbec žádné problémy. Promiň, Gregu, ale slupnul by Tě jako malinu... Na každý metr délky hada potřebujete dvě ruce, abyste dokázali kontrolovat jeho tělo. To je obecné pravidlo. Takže patnáct chlapů si s tím desetimetrovým gigantem dobře poradilo. Krmič Greg byl okamžitě poslán do naší malé ostrovní nemocnice. Jako každý škrtič Gigantophis nejprve zatnul zuby do jeho masa a teprve potom se začal kolem jeho těla obtáčet, čemuž naštěstí chlapi zabránili. Kousnutí to ale bylo pořádné. Dnes ráno mi Greg ukazoval jizvy na paži. Páni, i kousnutí malého T-Rexe by bylo lepší.

Po celém incidentu s Gigantophisem a poté, co se had uklidnil a místo Grega mu bylo předhozeno prase, jež s lačností spolkl v celku během sedmi minut, jsem se tedy zašel podívat na Saniwu. Vstoupil jsem do výběhu našeho nováčka. Saniwa zpozornila. Terárium má dosti prostorné. Chvíli na mě pohlížela a pak nedůvěřivě a rychle odběhla za suchý kmen stromu, umístěný ve středu terária. Přední končetiny položila na jeho ztvrdlou, suchou kůru, jako by se chystala vylézt nahoru. Zadní končetiny byly stále umístěny v suchém listí na zemi. Chtěl jsem si ji prohlédnout. Přišel jsem trochu blíž. Saniwa udělala dva rychlé kroky a už byla na stromě. Drápy byly zaseknuty hluboko do kůry, nemusela se bát, že spadne. Pak zasyčela. To už mě odradilo chodit blíž. A pak udělala něco, co jsem nečekal. Přímo z té pozice na kmenu, na němž byla takřka vertikálně "rozložena", švihla svým dlouhým ocasem, tvořícím polovinu délky jejího těla, a zasáhla můj obličej! Hystericky jsem zařval a upadl na zem. Oběma dlaněmi jsem pokryl svůj obličej. Křičel jsem tak dvacet třicet vteřin, schoulen do klubíčka. Pak jsem si uvědomil, že nehrozí žádné nebezpečí. Uslyšel jsem nějaký smích. To mě tedy fakt urazilo! Na čele jsem sice měl červenou šmouhu, ale nevadilo mi to. Pár krmičů na mě zpoza skla koukalo. Smáli se mi. Abych jim dokázal, že se Saniwy nebojím, opět jsem se přiblížil. Ale varan udělal něco, co jsem vážně nečekal. Seskočil ze stromu a začal mě jako varan komodský hnát ke dveřím od terária. Popadl přitom moji botu a škubl. Naštěstí jsem instinktivně vyskočil a ze sevření se včas dostal. Pak jsem už jen zmizel z terária, přičemž jsem dveře dobře uzavřel... S těmi dvěma krmiči jsem si to ještě vyřídil. Na včerejší i dnešní odpoledne jsem jim dal úkol: uklízet Teleocerasí trus. Alespoň to nebudu muset dělat já a mé nohy, ponožky i boty zůstanou čisté!

Danova pošta: Milí čtenáři, doufám, že Vás neurazilo, že tady uvádím detaily ze svého života, jako například že si sundávám boty, když uklízím zvířecí hnůj, ale víte, takhle to prostě chodí, alespoň tedy v Dinosauřím parku, tak se přizpůsobte!!! Prosím... Děkuji.
Já Danovi děkuji za příspěvek a už se těším na další část Správce dinosauřího parku, kterou mi jistě pošle k vydání nejpozději během příštího pátku!

Správce dinosauřího parku - Procházka pralesem

13. července 2018 v 11:33 | HAAS
Správce dinosauřího parku pokračuje... O čem nás asi Dan Jameson informuje nyní? Doufám, že si další část užijete...

Procházka pralesem

Zvířatům se v Dinosauřím parku daří. V úterý jsem se svými přáteli, včetně Olivera, převezl poslední malé stádečko Othnielií zpátky na Isle of Die. Každé jaro se u nás v parku vylíhnou desítky těchto dvounohých býložravých ještěrů a je třeba je vracet zpět do jejich přirozeného prostředí. Jinak by nám park pořádně zaneřádily... Během posledních měsíců jsme najali padesát nových pracovníků, z nichž polovina se každý den potýká s úklidem dinosauřího hnoje. Na přání některých jsme zvýšili plat. Není to příjemná práce, ale já to chápu. A když jsme teď dostatečně financováni, můžeme si prostě dovolit zvyšovat platy... Jedna z Othnielií, kterou jsme vypustili, je matkou dvou mláďat, která se drží blízko ní. Je záhadou, proč se ostatní čtyři vajíčka, jež nakladla do miskovitého hnízda ještě v ohradě v parku, nevylíhla. Teď už každopádně pobíhá po Isle of Die. Na krk této samičky byl umístěn satelit, který Oliverovi umožňuje sledovat její pohyb. Chce se jednoduše dozvědět více o životě Othnielií. Dovolil jsem si vzít pár dnů volna a strávit s Oliverem, Timem a jejich týmem jeden den na ostrově... Ve středu ráno jsme se probudili do nádherného švitoření prehistorických ptáků, od Archaeopteryxe až po třetihorní křikavé pěvce. Tráva byla pokryta rosou. Svítilo slunce, ale ještě nepálilo. Tábor jsme si vybudovali uprostřed lesa. Na východ od tábora se prales jako by otevíral. To proto, že se za keři nacházelo jezero. V tom pochopitelně nerostly žádné stromy. A tak bylo vidět nádhernou modrou oblohu pokrytou drobnými bílými mráčky. V dálce se tyčil tropickou vegetací porostlý kopec. Byla to krása. Pak jsme se vydali pátrat po vypuštěné Othnielii.

Za jediný večer urazila značnou vzdálenost. Podařilo se jí i s mláďaty ujít půldruhého kilometru. To je celkem slušný výkon, jak to řekl Oliver. Šli jsme čtyři; já, Oliver, Tim a ještě jeden voják, Aaron. Při takové malé procházce pralesem jsme viděli všechna možná zvířata. Nejprve nás zaujal pár Archaeopteryxů. Viděli jsme, k čemu sloužilo prvotní peří, k předvádění se. Pak jsme našli mršinu blíže neidentifikovatelného býložravého savce. Kolem ní se kupili Compsognathové, z povzdálí už přibíhaly i pravěké lišky, o něco menší než ty dnešní a temně černě zbarvené. Oliver se nemohl nabažit jejich fotografování. Tim využil situace a vyšplhal do koruny deset metrů vysokého stromu. Našel tam hnízdo pravěkého dravce. Než se mohl nadát, majitel hnízda se přiblížil na dosah ruky. Ale nebylo to šťastné shledání. Šlo o orla Haastova, největšího orla všech dob. Ten gigant natáhl pařáty na Timovy ruce. Kdyby po něm Tim včas nehodil větev, čímž ho dočasně vyděsil, asi by to pořádně schytal. Po tomto nemilém zážitku, ze kterého se však Tim nebývale radoval (nikdy jsem nedokázal pochopit toto podivné nadšení z nebezpečných situací, Olivere a Time), jsme konečně nalezli naši samici Othnielie. Tedy spíše... Ehm... Obojek, který si ta chytrá potvůrka nějak svlékla z krku. Zůstal zavěšený na nízké větvi s otrým koncem. Podle Olivera se asi škrábala na krku a obojek se na větvi zachytil, anebo to zkrátka udělala záměrně... Kdo ví... Každopádně Oliver má po výzkumu. Já se pak vrátil do parku, kde mě ještě čekalo krmení Erythrosucha Erica a vyplňování formulářů a vše jiné...

Danova pošta: Promiňte, že jsem Vás nestihl pozdravit minulý týden, ale měl jsem nabitý program. To víte, práce v Dinosauřím parku není zrovna lehká... Doufám, že jste rádi, že se na blogu mého známého opět objevuje můj velice soukromý týdeník. Prosím, nešiřte ho nikde! Jestli Oliver zjistí, že do něj píši různé poznámky ohledně jeho osoby (to ale není zrovna příklad této části), zabije mě. Tak, že uskuteční další ze svých žertíků... Děkuji...
Další část zase za týden!

Správce dinosauřího parku - Letní klid

6. července 2018 v 9:58 | HAAS
Správce dinosauřího parku je zpět! Po několikaměsíční přestávce se vracíme na Tedův ostrov za Danem Jamesonem, který má tu nejlepší, ale také nejbláznivější práci na světě. Spravuje totiž Dinosauří park Charlese Teda, kam jeho přítel Oliver Marsh vozí prehistorická zvířata z Isle of Die, jediného místa, které ještě v jednadvacátém století obývají pravěké druhy zvířat... Slíbil jsem, že tyto části, zřejmě úplně poslední, a jež budou vycházet v červenci a srpnu opět každý pátek, budou dost podobné těm původním z podzimu 2013, kdy celá sága začala... Doufám, že si návrat Správce dinosauřího parku užijete!

Letní klid

Začalo léto. V Dinosauřím parku se neustále pracuje. Spousta hladových dinosauřích krků se musí každý den nasytit, a tak je krásný vzduch našeho tichomořského ostrova občas prosycen i nepříjemným zápachem porcovaného masa. Den co den procházím parkem a kontroluji výběhy a jejich zvířecí obyvatele. Musím se přesvědčit, zda jsou zcela v pořádku... Od psaní svého týdeníku jsem si dal přestávku několika měsíců. Za tu dobu se situace parku velmi změnila. Už zase jsme dobře financovanou přírodní rezervací. Oliver přivezl z Isle of Die několik zajímavých zvířat. Během jara na náš seznam pravěkých živočichů přibyl žralok Hybodus. Byl umístěn do akvária, kam je mu každý den vhazován dostatek ryb, takže netrpí hlady. Dalším novým přírůstkem je velice zajímavý pravěký varan. Jmenuje se Saniwa ensidens. Oliver nám Saniwu přivezl jen pár dnů poté, co byla paleontology v dubnu tohoto roku oficiálně popsána. Je to nejkurióznější obratlovec ze všech. Někteří plazi mají tzv. "třetí oko", například novozélandské hatérie. Ale tento pravěký varan, který se proháněl po Wyomingu před 49 miliony let, měl rovnou i "čtvrté oko", takže měl v podstatě dva páry očí. Dvěma viděl svět kolem sebe jako každý jiný varan a dvěma dalšími na vrcholku hlavy vnímal světlo. Dinosauří park se může pyšnit zatím jen jednou Saniwou. Na Isle of Die jsou velice vzácné. Na svých expedicích už bohužel Oliver na žádnou další nenarazil. Saniwu jsme umístili do domu s terárii, hned vedle gigantických želv Testudo atlas (Colossochelys). Ty mimochodem během jara nakladly další dvě snůšky vajec. Ozvali se nám někteří soukromí chovatelé ze Spojených států, Kanady i Austrálie, že prý by měli o želvičky zájem. Ale ony nejsou na prodej. Raději je odchováme v parku, a pokud jich bude moc, vypustíme je do divočiny Isle of Die.

Dalším živočichem, kterého Oliver přivezl, je pravěký děsopták Andalgalornis. Vůbec mi jeho přítomnost v parku nevadí. Máme už sice Mesembriornise, ovšem rozšířit si sbírku děsoptáků nebyl špatný nápad. Když ho přivezli, byl celý vystrašený. Uspali ho sice předtím, než byl naložen do převozní krabice, nesené vrtulníkem, ale on se probral přímo nad oceánem. Nějakou dobu trvalo, než se na našem ostrově zcela usadil. Teď je však už po více než měsíc spokojený. Je to samec. Oliver přemýšlel o tom, že by mu přivezl i družku, ale při poslední expedici na Isle of Die před dvěma týdny si nepříjemně poranil koleno, když spadl z vysokého srázu. Zrovna pozoroval Compsognathy... Parafrázoval pak trochu větu Dietera Starka z druhého Jurského parku: "To se nedělá, šmírovat kompíky." Novým přírůstkem v parku, který mi opravdu dělá radost, je pozemní lenochod Nothrotherium, kterému říkáme Martha. Je to ten nejklidnější obyvatel parku, jaký zde kdy byl... Mému Leptoceratopsovi Dinovi se daří velmi dobře. Právě pobíhá po mé zahradě. Myslím, že si s ním půjdu hrát...

Další část zase za týden... Snad Vás návrat Správce dinosauřího parku potěšil...

Správce dinosauřího parku - Seznam všech zvířat k 7. 2. 2018

7. února 2018 v 17:59 | HAAS
Správce dinosauřího parku skončil v poslední lednový pátek (ačkoliv se v létě ještě na dva měsíce vrátí), a tak je každý pátek opět vydáván Obrázek týdne. Ještě předtím, než však Dinosauří park v myšlenkách opustíme úplně, rozhodl jsem se vydat další seznam všech zvířat, o která se správce Dan Jameson a jeho kolegové musí v parku starat. Když Správce dinosauřího parku začal, měli v něm jen čtyři prehistorické svěřence: Leptoceratopse Dina, Rhamphorhyncha, dva nezbedné Tsintaosaury a malé stádečko Othnielií. Počet zvířat v parku se od té doby pořádně rozrostl. Park byl na jednu dobu dokonce otevřen veřejnosti, pak ale opět získal status rezervace a útulku pro zvířata, přivážená především z Isle of Die Oliverem Marshem... Zde je tedy úplný seznam všech zvířecích obyvatel parku.

Leptoceratops,
Tsintaosaurus,
Othnielia,
Rhamphorhynchus,
Cryptoclidus,
Erythrosuchus,
Archaeopteryx,
Lagosuchus,
Siamotyrannus,
Dsungaripterus,
Adelobasileus,
Testudo atlas (Colossochelys),
Wuerhosaurus,
Ardeosaurus,
Teleoceras,
Palaeotis,
Pachyrhachis,
Gallimimus,
Gigantophis,
Anqingosaurus brevicephalus,
Cryptolacerta,
Cobelodus,
Mesembriornis,
Ammonites,
Plesiosaurus,
Deinotherium,
Belemnit,
Abrictosaurus,
Giganotosaurus,
Pulmonoscorpius,
Troodon,
Mesothele,
Arthropleura,
Pterygotus,
Coelophysis,
Masiakasaurus,
Protoceratops,
Brachylophus,
Estesia,
Pteranodon,
Megalancosaurus,
Purgatorius,
Stethacanthus,
Smilodon,
Titanomyrma,
Compsognathus,
Macrauchenia,
Cronopio,
Pterodactylus,
Barbourofelis,
Quetzalcoatlus,
Deinonychus,
Microraptor.

V létě se dozvíme, zda od té doby, kdy jsme Správce dinosauřího parku opustili, přibyla v parku i jiná zvířata!
 
 

Reklama
Reklama