Správce dinosauřího parku

Správce dinosauřího parku - Loučím se

26. ledna 2018 v 16:29 | HAAS
Začalo to 15. listopadu 2013 ve 14:24 a od té doby prakticky nepřetržitě patřily pátky Správci dinosauřího parku. Tehdy, před více než čtyřmi lety, se nám představil prostými slovy: "Dobrý den, jmenuji se Dan Jameson" v první části, která se jednoduše jmenovala "Jak to všechno začalo". Slíbil jsem, že poslední části Správce dinosauřího parku (avšak znovu podotýkám, že se s velkou pravděpodobností vrátí ještě asi na dva měsíce v létě tohoto roku) budou jako ty vůbec první. Rozsahově nikterak dlouhé zápisy z Danova života v parku... Nyní nastává čas na ten zcela poslední...

Loučím se

Dinosauří park jde skvěle dál... Náš kanadský sponzor nám už odeslal několik milionů dolarů, které potřebujeme ke koupi nových materiálů na ohrady. Přibývá totiž zvířat, která Oliver přiváží do Dinosauřího parku. Ve středu přijel ze své na dlouho poslední expedice, která ho zavedla na Isle of Die. Přivezl mládě Microraptora. Všichni jsme byli nadšeni. Pojmenovali jsme ho Mini, ale zatím nevíme, jestli je to sameček nebo samička. Oliver ho našel na východním pobřeží Isle of Die. Muselo to být mládě, které vypadlo z hnízda postaveného na stromě. Je obecným pravidlem, že když najdete ptáčátko, jež vypadlo z hnízdečka, nesmíte ho krmit, protože je pravděpodobné, že se o něj rodiče budou i nadále starat. Ale Oliver se rozhodl, že péče Dinosauřího parku přijde Mini více vhod. S peřím, které pokrývá jeho tělo, ještě Mini nedokáže létat. Asi ho umístíme do voliéry. Zatím si ale užívá malého plastového boxu v hlavní ordinaci veterinární stanice. Až trochu povyroste, bude odtamtud přemístěn. Vůbec se nebojí lidí. Včera večer jsem se na něj přišel podívat. Je velmi pěkný, a jistě bude na chov nenáročný. Oliver splnil svůj slib, přivezl něco, co nás nedostane do problémů. Teď už Oliverovi zbývá jediné: vydat se do čínské provincie Jün-nan a strávit celé týdny v tamních lesích při pátrání po varanech skvrnitých... Charles oslavuje narození čtyřech dalších savců rodu Adelobasileus. Klec v jeho zahradě je už domovem ne jedné, ale hned několika kolonií. Charles sám neví, kolik jedinců vlastně čítají, ale myslí si, že se čtyřmi novými přírůstky je jich už více než padesát. Také že se klícka pořádně rozrostla, jinak by tolik jedinců neudržela. A kolik toho ti Adelobasileové spořádají... Ale Charles se o ně stará dobře. I když je jakožto ředitel parku neustále zaneprázdněn vyplňováním papírů...

Celý týden byl takový poklidný... Vzpomínám na ty staré časy, kdy Dinosauří park začal. Pamatuji si, jak byl Dino malý a roztomilý, když jsem se s ním spřátelil. Nedokázal jsem si tehdy představit, že se z úplně obyčejného Leptoceratopsího škvrněte vyvine tvor tak inteligentní, že ho mohu přirovnat ke psu. Po více než čtyři roky skoro každý den spí vedle mé postele... A nevadí mu, že chrápu... Dlouho jsem neměl dost času na to pomyslet. Ale musím říct, že i když se ve společnosti Olivera, Charlese, Tima a ostatních cítím skvěle, mým největším kamarádem je tu Dino. Zná mě lépe než kdo jiný, a já znám zase jeho. Nejsme jako náhradní otec a syn, jsme prostě přátelé... Když jsem dnes ráno házel hlávky zelí samici Wuerhosaura Wuerho, vzpomněl jsem si na všechny ty chvíle s ní. Švihala po mně ocasem vyzbrojeným ostny. Ale to bylo kdysi. Už si na mě zvykla. Ovšem je pravda, že když jsem k ní přistoupil blíže, než se jí líbilo, výhružně na mě zabučela. S několika kolegy, s těmi, kteří tu tak jako já pracují od začátku, jsem o začátcích parku mluvil na dnešním obědě. A rozhodli jsme se, že poté, co dojíme, nepůjdeme pracovat. Dáme si oddech, a projdeme se po celém parku. Je období dešťů, ale ono pršet přestalo. Vysvitlo slunce, kaluže v bahnitých cestách se jiskřily, a my obdivovali jedno zvíře za druhým jako kdybychom tu byli úplně noví, a jako kdybychom byli malí kluci, kteří si splnili svůj sen cestovat zpět v čase a vidět všechny ty prehistorické příšery... Opravdu jsem si svůj sen splnil. Jsem Správce dinosauřího parku...

Loučíme se s Danem Jamesonem, Správcem dinosauřího parku... Jak už jsem uvedl, ne navěky, ale několik měsíců se o dění v parku zkrátka nebudeme dozvídat... Příští týden se po velice dlouhé době, delší, než bylo plánováno, vrátí Obrázky týdne... I když mě v poslední době tento týdeník psát nebavilo, musím říci, že poslední dvě části jsem si jako autor opravdu užil... Doufám, že vy také...

Správce dinosauřího parku - Takový normální pátek

19. ledna 2018 v 15:39 | HAAS
Máme tu na dlouhou dobu předposledního Správce dinosauřího parku. Jak jinak se s naším přítelem Danem Jamesonem rozloučit než pár docela jednoduchými částmi, které se snad budou více podobat těm původním z podzimu 2013... Dane, informuj nás o tom, co se v Dinosauřím parku přihodilo!

Takový normální pátek

Tak, a bouře jsou tu. Tuto zimu přišly deště mnohem později než obvykle. Počasí má několikatýdenní zpoždění. Oliver plánuje svou další výpravu na Isle of Die, nicméně v úterý dostal nabídku od jednoho svého přítele, ze které byl velice nadšen. Čínský přírodovědec Zhou Xing jej pozval na měsíční expedici do jihočínské provincie Jün-nan. Oliver se už nemůže dočkat, až se tam na začátku února vydá. Stráví několik týdnů v jihočínských lesích. Xingův tým se bude snažit mapovat výskyt varanů druhu Varanus salvator, kteří jsou největšími ještěry v Číně. Oliverova výprava na Isle of Die nicméně proběhne příští týden. Řekl mi, že neví, zda něco nového přiveze, ale pokud ano, rád by, aby se do parku dostal nějaký na chov nenáročný tvor. Náš Deinonychus nám bohužel dává pořádně zabrat. Včera jsme ho přemisťovali do většího výběhu. Museli jsme mu dát dvojitou dávku anestetik. Pořádně dováděl a přes klec, v níž byl přenášen, roztrhal mému kolegovi košili. Naštěstí nikoho nezranil, a teď se už prohání po svém výběhu. Zdá se, že po těch událostech na Havaji má tohle zvíře na lidi dost velký vztek... Dnešek je takový normální. Lepší už to snad být nemůže. Celý tento týden mi připomněl ty staré dobré časy, kdy náš park začínal. Tehdy v něm bylo jen pár zvířat, a jak se za ta léta rozrostl! Přesto jsem měl především dnes pocit, že byl čas na to, abych se na chvíli zastavil. Jen tak jsem si stoupl před výběh Erythrosucha Erica a dvacet minut na něj hleděl, jako by neexistovalo nic poutavějšího...

Úplně mě to dostalo. Vzpomněl jsem si na začátky parku, kdy jsem se já a mí kolegové museli starat jen o pár zvířat denně. Práce bylo taky dost, park nezaměstnával tolik lidí, když člověku někdo pomohl, byl za to rád, přestože to ten pomocník dělal třeba ve svém volném čase. Sledoval jsem Erica jak pobíhá po výběhu, hltá vodu z umělého jezírka... Pak si lehl do stínu a pět minut tam ležel. A obloha se zatáhla, a začalo pršet. Od rána už prší celý den. Vynesl jsem Rhamphorhynchovy vyvrhnuté zbytky potravy, vyklidil jsem výběh jedné skupinky Othnielií, a před obědem jsem obhlédl Archeopteryxe. Při obědě jsem si povídal s Oliverem o tom, co všechno chystá. A po obědě mi Charles sdělil, kdy začne náš kanadský přítel financovat park. Asi před půl hodinou, krátce po třetí, jsem se rozhodl pro další volnočasovou aktivitu. Začalo mi docházet, jak úžasné to vlastně v parku je. Opět jsem přestal myslet na všechnu tu práci, vzal si šnorchl a potápěčské brýle, a před zraky nikoho skočil do akvária plného belemnitů. Díval jsem se, jak plavou, jak se ve vodě vlní jejich plovací blanky... Tak si nakonec říkám, že to nebyl jen takový normální pátek... Ne ve srovnání s těmi předchozími. Mnohem víc mi připomněl, o čem Dinosauří park vlastně je...

Správce Dinosauřího parku končí tak, jak začal... Jako poklidná, krátka zpráva z Dinosauřího parku. Tak tedy bude vypadat i příští, na dlouho poslední část...

Správce dinosauřího parku - Akce na Havaji

12. ledna 2018 v 17:27 | HAAS
Správce dinosauřího parku se blíží ke konci... Ale předtím, než se s Danem na dlouhou dobu rozloučíme, musíme zjistit, co zamýšlejí jistí zločinci s raptory, které vypustili na Havaj...

Akce na Havaji

Když se Oliver vrátil po oslavě Vánoc do Dinosauřího parku, dozvěděl se závažnou zprávu. Ochránci pravěké zvěře mu na mobilní telefon potkali tento krátký vzkaz: "Odleť okamžitě na Kauai na Havaji. Vypátrali jsme je." Ani jsem se s Oliverem nepotkal, zase odletěl z ostrova, zamířil na Fidži a odtamtud až na Havaj. Byla to dlouhá cesta. Když v úterý dorazil na Kauai, setkal se na letišti s mužem, který mu zprávu poslal. Byl to Max Cash, velitel jednotky Ochránců pravěké zvěře, jež od Nového roku sledovala život raptorů, žijících v havajských lesích, ve spolupráci s místní policií i speciálními jednotkami FBI. Po nějakém čase tento podivný, smíšený tým zjistil, že raptory často navštěvují lidé s uspávacími puškami. Raptory jednoduše vypátrali, neboť malá zařízení zabudovaná v kůži na jejich krcích vysílala signál, jenž se dal jednoduše vystopovat. Ostatně, proto také Ochránci pravěké zvěře raptory bez problémů nacházeli. Ti darebáci byli zároveň tupí, neuvědomili si, že signál může zachytit prakticky kdokoliv. Zvířata uspávali, dávali jim injekce s nějakými látkami, a když se raptoři probudili, vždy měli velký hlad. Ochránci dokonce z houští pozorovali, jak jeden raptor párá muže, který ho před chvílí uspal. Byl to děsivý pohled: všude se ležely vnitřnosti, a raptor hltavě pil krev stříkající jako gejzír z mužova krku. Fuj... Nic pro mě... Když se k nim Oliver připojil, našli už doupě těch chlapíků. V odlehlé části lesa, nepřístupné běžným návštěvníkům, se nacházela malá budova. Malá tedy byla jen její část viditelná zvenku a nikterak přitažlivá. Zkrátka otrhaný domek. Avšak pod zemí, tam se nacházela hotová laboratoř. Za nějakých mně neznámých okolností se Oliver, Ochránci a všichni ti policisté dostali do této laboratoře, pozatýkali všechny pracovníky, včetně šéfa, jistého Freda Franklina, a odvezli odtamtud čtyři klece. V každé z nich se nacházel jeden Deinonychus. Nepochybně se jedná o zvířata z Isle of Die. Dodnes byli také pochytáni všichni Deinonychové divoce žijící v té oblasti. Jejich řádění je u konce...

Celkem sedm zvířat, z toho tři nalezená v laboratoři, byla vypuštěna na Isle of Die. Oliver to natáčel, a já se na to díval dnes po obědě. Ach, jak krásný to byl pohled. Divoká zvířata se vracela do divoké přírody... Jen kdyby se Oliverovi tolik netřásla ruka... Každopádně jsem rád, že se tohle vyřešilo. Vlastně se to vyřešilo rychleji, než jsem si myslel. Bál jsem se, že to bude zase pořádně komplikované. I když bych ani neměl tvrdit, že nám to nepřineslo něco... Řekněme, překvapivého. A to v negativním slova smyslu, tedy alespoň z mého pohledu. Čtvrtý Deinonychus z laboratoře byl totiž raněný. Ty zrůdy na něm zřejmě prováděli nějaké pokusy a nějakým nechutným způsobem (ani nechci vědět, jakým) mu naštípli ulnu. Zvířeti musela zlomenina způsobovat nesnesitelnou bolest. Naštěstí bylo zranění relativně čerstvé, a tak mohl být ošetřen. Jenže víte, co se děje s pravěkými zvířaty, o která se musí člověk postarat? Zůstávají u nás, v Dinosauřím parku! A mít tu agresivního Deinonycha, který dnes ráno stačil vyděsit naši krmičku tak, že poté, co jí poškrábal nezraněnou přední končetinu, omdlela (ale já ji zachránil, che!), to není zrovna to, po čem jsme toužili. Oliver je z jeho příjezdu nadšený, ale přiznal se mi k tomu, že by byl radši, kdyby byl Deinonychus vypuštěn na Isle of Die. Taky je možné, že k tomu dojde. On totiž Oliver není žádný blázen, a ví, že máme v parku práce už dost. Zvláště pak s Giganotosaurem, Siamotyrannem, Erythrosuchem Ericem, dokonce i našimi Lagosuchy, kteří se ve středu zase servali, ani nevíme, proč...

Ještě nás čekají dvě části Správce dinosauřího parku! Tak schválně, co se asi stane příště...

Čas Správce dinosauřího parku nadešel...

10. ledna 2018 v 15:36 | HAAS
Všechno někdy končí. Může to být překvapující, ale Správce dinosauřího parku není výjimkou. Od 15. listopadu 2013 jsem prakticky každý pátek psal tento týdeník, v němž postava, z jejíhož pohledu je vyprávěn, Dan Jameson, popisuje, co se za poslední týden přihodilo v Dinosauřím parku na Tedově ostrově v Tichém oceánu. Nápad to byl zprvu jednoduchý, nakonec byl rozveden mnohem dále, než jsem si představoval. Správce dinosauřího parku byl kontinuálně publikován mnohem déle než předchozí Obrázky týdne, případně Blog polárních medvědů, jež nahradil... Jak jste si však, milí čtenáři, zřejmě povšimli, zvláště v posledních měsících dorazil Správce dinosauřího parku tam, kam by se žádný příběh neměl dostat. Možná je to pohled pouze můj jakožto autora, ale dobré náměty a nápady pro příběh už byly vyčerpány. Důkazem toho byly Danovy "vtípky", jako že uzavřel s jiným zaměstnancem sázku, vyhrál ji, a proto se onen zaměstnanec vyválel v hnoji v náklaďáku. Jediný důvod, proč se taková scéna v příběhu objevila, byl ten, že jsem už nevěděl, co do Správce dinosauřího parku "nacpat". A tak se většina posledních částí Správce dinosauřího parku, přestože jsou rozsahem delší než ty z podzimu 2013, stala pro mě nezáživnou. Mnohé části jsem po sobě ani nečetl, jen jsem příběh publikoval dál s vědomím toho, že některé ze zápletek a scén se v příběhu pouze opakují, jiné pro něj vůbec nemají význam. Jednoho dne v říjnu jsem si jen tak řekl, díky brilantním slovům jednoho proslulého australského herce, kterému zase podobně poradila jiná hvězda s ukončením jeho dlouhodobé role, že Správce dinosauřího parku prostě ukončím. Nyní je na čase o tom informovat. Správce dinosauřího parku tedy skončí, a to už s koncem tohoto měsíce. Myslím, že zápletka s raptory na Havaji se do té doby vyřeší. Od února pak začnu konečně přidávat na blog Obrázky týdne, opět každý pátek. Budou to články o hodně kratší, ale já myslím, že mám velmi dobrý důvod, proč je sem vkládat a šetřit si čas na něco jiného... Rozlučte se tedy se Správcem dinosauřího parku! Pokud byste si chtěli příběh číst i nadále, můžete začít prvním z asi 223 článků v rubrice Správce dinosauřího parku. Z mého pohledu byly první části nejlepší... Avšak neznamená to definitivní konec tohoto týdeníku. Potřebuje oddech, není to však ukončení trvalé. Takřka s jistotou mohu tvrdit, že v létě 2018 se Správce dinosauřího parku vrátí. Těch několik měsíců oddechu mu prospěje, a na další zhruba dva měsíce se tak vynoří v novém, a bude čerstvý a zajímavější...

HAAS

Správce dinosauřího parku - Exploze v parku

5. ledna 2018 v 15:57 | HAAS
Pátý den roku 2018 je pátek, což skvěle sedí, a já přináším další část Správce dinosauřího parku... Jen doufám, že tento rok nezačal v parku nějak špatně!

Exploze v parku

V neděli jsme oslavili příchod Nového roku. Naši přátelé slavili doma, Oliver mi dokonce v jedenáct večer poslal fotku sebe a své matky, jak se zubí do kamery s legračními špičatými čepicemi a na místě očí mají nakrájenou mrkev. Musím přiznat, že jsem na tu fotku zíral do příchodu Nového roku, což naštěstí bylo jen hodinu, ale chechtal jsem se jako nikdy. Když začal Nový rok, byl všude hluk. Po celém světě bouchaly ohňostroje. Jen v Dinosauřím parku bylo úplné ticho. Ohňostroj by naše zvířata, z nichž mnohá se v tuto dobu již uložila k spánku, pořádně vyděsil. Jen když jsem přišel do svého skromného příbytku, zapálil jsem si prskavku, a protože byl v mé ložnici Dino a také už spal, užil jsem si pohled na ní v koupelně. Prskavka dohořela, já si šel lehnout a doufal, že rok 2018 bude pro Dinosauří park příhodný... Začátek roku byl trochu jiný, než jsem si představoval. I když vypadal první lednový den tak jako všechny ty předchozí, a mí čtyři kolegové byli u snídaně velmi příjemní, brzy přišly potíže. Říká se, že jak na Nový rok, tak po celý rok. Ne že bych byl pověrčivý, ale neustále jsem na tuto frázi, či jak to napsat, již se mi nedostává slov, myslel, když jsem lákal rozzuřeného Giganotosaura do středu výběhu na fláky masa. Giganotosaurus, který už za těch pár let pobytu v parku pořádně vyrostl, dostal šílenou zlost, a snažil se vybourat se ze své ohrady. Nejdřív jsme vtipkovali, že uslyšel z Isle of Die volání nějaké samice a hrozně se mu za ní chce, ovšem legrace přestala, když vylomil jeden trám v plotě. Pak už to bylo vážné. Ranger Jack ho chtěl trefit, avšak Giganotosaurus sebou v ohradě neustále mrskal. Proto jsem jej lákal do jejího středu na šťavnaté steaky. Po chvíli ho konečně zaujaly, byla jich však už pořádná hromada. Když ho Jack trefil uspávací šipkou, nastal teprve chaos. Sletěl jsem z konstrukce u ohrady, narazil totiž hlavou do plotu tak silně, až se konstrukce otřásla. Nevím, kolikametrový pád to vlastně byl, ale tropické křoví, přinejmenším dva metry vysoké, mě zachránilo. Pád, u kterého jsem příšerně řval a kryl si oči, abych nic neviděl, byl vlastně celkem měkký. Všichni se mi smáli, a já sám sobě taky. To je už ale odlišný příběh... V úterý přiletěl na ostrov Charles spolu s jedenácti zaměstnanci. Hned se nám pracovalo líp. Ve středu pak přiletěla další kupa, hned dvacet zaměstnanců, z toho dva noví. Potom přišly potíže...

Včera, tedy ve čtvrtek, začala všechna zvířata hrůzou řvát. Příšerně je vyděsilo něco, co dokáže každé zvíře vyděsit stejně jako ohňostroj. V tomto případě to však téměř ohrozilo životy mých kolegů. Před hlavní budovou explodovala po domácku vyrobená bomba. Tři kolemjdoucí, kteří šli zrovna na oběd, zranilo pár střepin, ale zranění nebyla horší, než krvácející rameno. Nebyla to nikterak velká exploze, spíše prostě vybuchl malý zelený objekt naplněný kdo ví čím. Hluk to však způsobilo hrozný... Hned jsme s Charlesem začali vyšetřovat, jak se tam ta věc objevila a proč způsobila to, co způsobila. A pak přišla další rána. Ve tři hodiny odpoledne vybuchla ještě větší bomba na východním pobřeží ostrova. Z písečné duny na pláži jen sjel písek, asi to byla testovací exploze či co, neumím si to vysvětlit. A ten hluk! Vyšetřování však bylo krátké. Ten, kdo explozi způsobil, byl ještě pořád na místě. Skryl se sice mezi křovinami, avšak mé bystré oči jej zahlédly, když se dával na útěk, zatímco si myslel, že si hloupě z blízkosti dvou centimetrů prohlížím písečná zrníčka (hledal jsem střepiny atd., ale ne že bych nedával pozor!). Spolu se dvěma přáteli jsme ho dostali k zemi a odvedli do hlavní budovy. Protože byl agresivní, mířil mu ranger Jack neustále na záda puškou. Odmítal s námi mluvit. Byl to nový zaměstnanec, Jackson Peters, Kanaďan. Nakonec řekl, kdo mu za tohle zaplatil a proč do parku přijel. Jakýsi chlápek z Havaje ho prý podplatil, aby se pokusil odpálit hlavní budovu v parku. Proč, to Peters neví, nebo to zatajuje. Každopádně naši přátelé od armády mají dobré vodítko. Vyzvonil totiž jméno toho chlapa. Je z Havaje, jak už jsem napsal, a navíc na Havaj někdo vypustil pár raptorů z Isle of Die, a k té organizaci patřili i ozbrojenci, kteří na stejném ostrově napadli Olivera a jeho mužstvo... To jsem zvědav, co se o nich dozvíme!

Sám jsem zvědav, o čem nás Dan informuje příště. Snad na ty padouchy z Havaje naši přátelé z Dinosauřího parku vyzrají!

Správce dinosauřího parku - Překvapení na konci roku

29. prosince 2017 v 11:26 | HAAS
Dan Jameson se opět hlásí z Tedova ostrova, na kterém se nachází ten nejúžasnější park na světě... Dinosauří park... Jak proběhly Vánoce, a co se stalo ke konci roku?

Překvapení na konci roku

Štědrý den byl skvělá. Jack, Vladimir, Roger, Kelly a má maličkost se přátelsky sešli v největším sále hlavní budovy, abychom si spolu v neděli večer dali večeři a předali si pár dárků. Tekly mi slzy, když si Jack, zastánce západu, a Vladimir, zastánce východu, podali ruce a omluvili se navzájem za tu nedávnou bitku, které jsem se také zúčastnil. Měl jsem na jazyku: "Stejně jsme prozápadní.", ale neudělal jsem to. Možná je to škoda, ale nebudu přece jako ten výchoďák, který se tolik chlubí opakem! Na Štědrý večer jsem ulehl do své postele s nadšením z toho, že ten kanadský miliardář, Robert Stump, možná bude financovat náš park. Bude pro nás snazší zde fungovat... V pondělí mi přišla zpráva od Charlese. Byl zcela nadšen z toho, že jsem ho o této novince informoval na Štědrý večer (samozřejmě bereme v potaz jistý časový posun, Charles je momentálně tisíce mil odsud). Prý jásal, a jásala i jeho rodina. Ovšem také Adelobasileové jásali. To proto, že Charles odjel, a na jeho zahradě udělali pěkný binec. Utekli z ohrádky, ve které je Charles drží, a začali okusovat krásné a vzácné květy, jež v jeho zahradě rostou, dostaly se i do jeho domku, zaneřádily koberce, a hádejte, kdo to pak musel všechno sbírat, umírat, odchytávat po jedincích Adelobasileje a dávat si pozor, aby mu svými ostrými zoubky ti malí darebové po každé neprokousli prst... Samozřejmě, že jsem to byl já. Celé pondělní odpoledne jsem strávil jejich odchytem. Sekretářka Kelly v těchto dnech dostávala další zprávy od Stumpa, který horečně sliboval, kolik milionů nám dá, a že prý je to dar, a že prý nám bude dávat dary každé dva měsíce, a že ty dary budou velké, neboť si myslí, že Dinosauří park má jako útulek pro pravěká zvířata a výzkumná rezervace, nyní už nějakou dobu opět nepřístupná turistům, velký smysl. Souhlasím s sním, zdá se, že je to moudrý muž. Pak ale přišlo jiné překvapení. Na jedné nejmenované internetové síti jsem našel video, na kterém vyplázl na kameru jazyk, když byl natáčen při nějaké gala večeři. Jiné video jej odhalilo jako alkoholika, který se vymotal z večeře s vysoce postaveným kanadským politikem. Máme to tedy pěkného patrona. Ale jak by řekl Charles, pořád lepší než nic, zvláště když jde o financování Dinosauřího parku.

Nejvíce jsem byl ovšem překvapen dnes ráno, a to hned dvakrát. Zaprvé z aviaria unikl Rhamphorhynchus. Posadil se na Vánoční řetěz na hlavní budově. Řetěz mi skoro spadl na hlavu, včas jsem uskočil, a pak uviděl Rhamphorhyncha, jak divoce kejhá a odlétá neznámo kam. Vydal jsem ze sebe obdivuhodný řev. Byl takový zvláštní. Na chvíli jsem se sebe ptal, jestli nejsem nachlazený. Pak jsem přemýšlel, zda ho přirovnat ke zvukům goril, a pak jsem došel k závěru, že mi připomínal pískání orla. Měl jsem sto chutí to zopakovat, abych ten řev probral do hloubky, ale náhle mi hlavou proskočil jasný fakt: Rhamphorhynchus uniká. Zapomněl jsem na blbosti a utíkal na rangerskou stanici. Ranger Jack nasedl do jeepu. Začal pátrat po Rhamphorhynchovi, který, jak jsem doufal, je stále ještě v parku, a neodletěl z ostrova. Nevím jak to udělal, ale Jack nakonec malého nezbedného ptakoještěra odchytil. Odchyt to prý byl riskantní, ale síťová pistole vykonala své, a Rhamphorhynchus, třebaže v ní dopadl na zem jen pár centimetrů od ostré skalky v obytné části ostrova, přežil. Před pár desítkami minut jsme ho znovu ubytovali v aviariu. Předtím mi Vladimir pomohl spravit díru v kleci. Kdo ví, jak se tam objevila. Podezření padá na tento malý okřídlený přízrak. Ty jeho zuby možná za pár měsíců tvrdé dřiny dokázaly rozpárat síť klece. Druhé překvapení přišlo teprve před pár minutami. Začínal jsem psát další část svého týdeníku, když tu náhle přiběhl veterinář Roger a řekl mi, ať si přečtu zprávy na internetu. Skutečně šokující. Na Havaji byl chycen chlápek, který měl u sebe raptoří vejce. Raptoří vejce! To není jen tak. Jak už víme, nějací darebové vypustili na havajském ostrově Kauai pár raptorů, kteří tam zděsili místní obyvatele. Zřejmě pocházejí z Isle of Die. Taky odkud jinud by byli... Tudíž doufám, že proběhne vyšetřování a my se dozvíme víc!

Danova pošta: Všem, kteří si tuto část přečetli, přeju z Dinosauřího parku to nejlepší do příštího roku 2018. Toť vše ode mě!
Já své přání ještě nepřipojím, protože i v příštích dvou dnech budu psát články, tudíž je na přání do Nového roku ještě čas. Doufám však, že Dinosauří park bude prosperovat!

Správce dinosauřího parku - Příprava na Vánoce

22. prosince 2017 v 10:32 | HAAS
Vánoce jsou za dveřmi! Už jen dva dny, a jsou tu! Ale nejsme to jen my, obyčejní lidé, kteří se na ně tolik těší. Ti neobyčejní, včetně Dana Jamesona, se už také nemohou dočkat! Jenže... Oni musí i o Vánocích počítat se vším...

Příprava na Vánoce

A je to tu. Vánoce přicházejí, zaměstnanci parku odcházejí. Lépe řečeno, odjíždějí. Slavit Vánoce domů, do všech koutů světa. Oliver se vrací do Británie, Charles je už také několik dnů se svou rodinou, Tim odletěl včera. Bohužel měl malou nehodu, která mu letošní Vánoce trochu zkazí. Na jednom malém letišti na Fidži totiž spadl ze schodů do letadla. Vyšetřovalo se to, a nakonec byl obviněn jakýsi nepříjemný tlusťoch, jakýsi bohatý iritátor, který do něj, jak sám tvrdil, strčil, protože šel Tim moc pomalu. Takovému chlápkovi bych nejradši namlátil, ale když jsou ty Vánoce, udělám jedno: nebudu na to myslet. Tim bohužel skončil s přeraženou nohou, nic příjemného, ovšem domů, do Velké Británie, dorazil už celkem v pořádku... V Dinosauřím parku zůstalo na letošní Vánoce pět lidí, včetně mé maličkosti. Každý den teď chodím obdivovat velkou sochu Santy Clause před hlavní budovou. Velký Vánoční stromeček jsme si postavili v největší síni, a v neděli, na Štědrý den, si u něj předáme pár pěkných dárků. Zbyl tu se mnou veterinář Roger, rangeři Jack a Vladimir, a také sekretářka Kelly. Je to trochu nezvyklá kombinace: na Rogera jsem už zvyklý, ale ti ostatní jsou pro mne skoro cizí lidé. Kelly je známá tím, že je neustále zavřená ve své kanceláři, nevím tedy, proč Charles rozhodl, aby zrovna ona zůstala na letošní Vánoce v parku, když nám s péčí o pravěká zvířata stejně nepomůže. Vlastně jsem ji v posledních dnech ani neviděl. Zato Jack s Vladimirem, mezi těmi to vřelo. Jeden je odpůrcem současného amerického prezidenta, a stejně jako já zastáncem toho předchozího, a druhý je zase velkým fanouškem ruské politiky. Vladimir dal Jackovi ránu do obličeje, když jsme včera popíjeli víno po náročném dnu, jehož součástí bylo čištění kůže Wuerhosaura (Wuerho měla totiž zase parazity). Přidal jsem se na Jackovu stranu, neboť jsem prozápadní. Vladimir se s námi od té doby nebaví. Nevím tedy, jak letošní Vánoce v parku proběhnou, možná je oslavíme jen ve třech, ale to nevadí, aspoň bude méně hluku a méně zvířat v parku bude vystresováno. Vladimir mne naštval ještě jednou. Dnes v pět hodin ráno odpálil na své zahradě rachejtli. Dino se vzbudil a běhal kolem dokola mé postele, byl velmi vystrašen. Zaútočil jsem na Vladimirovu zahradu, ale moc mi to nepomohlo, protože mi Vladimir jen hrozil pěstí. Doporučil jsem mu, ať se na Vánoce uklidní, jinak že je stráví o samotě. Vyplázl na mě jazyk. Tak to jsem se teda fakt urazil! Zavřel jsem se ve svém skromném domku, ale za dvě hodiny jsem šel stejně do práce, a zapomněl na to. Po celé ráno jsem krmil Plesiosaura, Cryptoclidy, pak Giganotosaura, Siamotyranna, naše dva Troodony, Deinotherium a Rhamphorhyncha, Dsungariptery, Pteranodona a naše dvě mláďata Quetzalcoatla, jež jsou novými přírůstky v parku. Uf, bylo toho docela dost. Před polednem ještě musím obhlídnout Othnielie, zkontrolovat zdravotní stav našich Teleocerasů, zkontrolovat také Wuerho, a odpoledne mám pak na programu věšení Vánočních dekorací na všemožné palmy po celém ostrově...

S Jackem a Rogerem jsme se domluvili, že si vyzdobíme celý park. Je to trochu složité, neboť je nás na to málo, a navíc je náš volný čas velmi omezen. Ale odpoledne chci přenosit tak sto metrů (nedělám si legraci) Vánočních řetězů se světýlky a ověsit jimi tu různorodou původní vegetaci Tedova ostrova. Tudíž, kam oko dohlédne, tam budou Vánoční dekorace. Spotřebuje to spoustu elektřiny, ale Charles mi to dovolil, a to i přesto, že je finanční základna parku poněkud... Ehm... Nevelká... Ve středu nám došla poslední zásilka zásob na rok 2017, tedy spíše na těch posledních pár dnů roku 2017. Mezi krmivem pro zvířata byla i pěkná krůta a pár rybích filé. Slavnostní večeři si připravíme zítra, pak ji hodíme do ledničky a ohřejeme v neděli večer. Štědrý den pro nás v parku nebude příliš volný. Budu toho muset ještě tolik udělat. Je to trochu škoda, rád bych měl aspoň na jediný den oddech, ale nedá se nic dělat. Beztak jsou to mé páté Vánoce v parku (od roku 2013) a už jsem si zvykl, že tady se prostě člověk vážně nezastaví... Poslední věcí, o které se zmíním, je takové malé Vánoční překvapení, kterého se nám dostalo. Poté, co Charles opustil park, přišla mi zpráva od nějakého kanadského miliardáře. Prý by měl zájem na podpoře našeho parku. To tedy bylo překvapení! Poté, co se s námi L. C. Clark rozešel, bojujeme o každých deset babek, ovšem kdyby nám nějaký boháč pomohl, měli bychom se hned lépe. Vyhlídky lepších časů jsou zase tu! A co s tím teď udělám? Počkám do neděle, a na Štědrý večer přepošlu tuhle zprávu Charlesovi na mobilní telefon. Jen škoda, že si nebudu moci na druhé straně světa poslechnout jeho reakci. A neuvidím, jak vysoko bude skákat...

Předposlední část Správce dinosauřího parku v roce 2017 je tedy za námi... Doufám, že Danovy Vánoce budou opravdu skvělé. Snad se malá skupinka v parku sjednotí a užije si je společně... Hlavně však doufejme, že to ten jistý Kanaďan myslí vážně, a že se Dinosauřímu parku v brzké době opět zadaří!

Správce dinosauřího parku - Pterosauří gigant

15. prosince 2017 v 17:25 | HAAS
Abychom si zkrátili čekání na Vánoce, je tu další Správce dinosauřího parku! Co nového se asi Danovi a ostatním na Tedově ostrově přihodilo?

Pterosauří gigant

Pomalu začínají přípravy na Vánoce. Před hlavní budovou už stojí velká socha Santy Clause. Ve středu mu nějaký vtipálek sebral oblečení a navlékl plavky. Myslel jsem si, že to všechny naštve, protože to naštvalo mě. Ale zdá se, že ostatní to inspirovalo k tomu, aby si zašli na pláž a vykoupali se. Bylo otřesné strávit středeční oběd zcela sám v naší kantýně, zatímco mí spolupracovníci si užívali piknik na pláži. Tedy až na jednoho. Hodil mi za krk balónek s vodou, jak to obvykle dělává. Otočil jsem se, a další balónek zasáhl můj obličej. Byl jsem pořádně naštvaný. Oliver se schválně smál jako Santa Claus, ale jen co vyběhl ven z hlavní budovy, narazil přímo do nohy gigantické sochy. Nakonec jsem ho ještě, celého šokovaného, odváděl do koupelny, kde si umyl pomlácený nos. Nemohl jsem se u toho udržet smíchy. Dlouho jsem přemýšlel nad způsobem, jak Oliverovi vrátit všechny ty jeho naschvály, a on se nakonec vytrestal sám... Každopádně... Většina zvířat, která v našem parku žijí, do něj byla přivezena Oliverem z Isle of Die. Jen malé množství tvorů pochází z okolních vod ostrova, například naši dva Cryptoclidové, z nichž už se za ta léta stali dospělci, nebo Plesiosaurus a belemnité, které jsme před třemi lety v létě zachránili, když v této oblasti Pacifiku došlo k ropné katastrofě. Ale ještě se nestalo, aby nám byli pravěcí tvorové zanecháni na ostrově jen tak, zranitelní... Popíši tedy celou situaci. Už před měsícem se na jednom z útesů na východním pobřeží Tedova ostrova zabydlel okřídlený gigant. Často se na útes vracel. Nikoho to moc nevzrušovalo, tedy kromě faktu, že se jednalo o Quetzalcoatla. Šlo o jednoho z největších ptakoještěrů vůbec. Na pobřeží ostrova však žijí tucty ptakoještěrů, nebyla to tedy výjimečná událost. Až minulý týden v sobotu se přišlo na to, že Quetzalcoatlus si na vrcholku útesu postavil hnízdo. Ležela v něm dvě oválná, pergamenová vejce. Tim, objevitel hnízda, se pak na vrcholek útesu vracel každý den večer, kdy samice na čas odletěla na moře, aby si zarybařila...

V úterý pak došlo k velkému souboji, který Tim natočil na videokameru! Samice Quetzalcoatla se vracela s žaludkem plným ryb k hnízdu. Rozhodla se přistát už na pláži, měkký písek pro ni představoval perfektní přistávací plochu. Vysoký příliv v tu chvíli vyhnal cosi na pláž, a když Quetzalcoatlus dosedl na zem, z vlny se vynořila obrovitá hlava. V tuto chvíli už Tim zapnul svou kameru, kterou pohotově vytáhl z kapsy. Byl to nějaký mosasaurid, Oliver se domnívá, že šlo o mladého Tylosaura, ale já, přestože nejsem největším odborníkem na svět pravěkých příšerek, si myslím, že to byla jen jiná barevná variace Halisaura, našeho starého známého, druh, který jsme zachránili před zlým osudem, který mu chtěla připravit Operace Hon na Kronosaura, nyní již neexistující. No, Halisaurus se zakousl do křídla Quetzalcoatla. Mocně sevřel, ale blána mezi předními a zadními končetinami ptakoještěrů je tvořena měkkou, tenkou kůží. Prokousl ji jako nic, ale Quetzalcoatlus se dal do kroku, byl na chvíli vyproštěn. Ale opravdu jen na chvíli. Ptakoještěři, zvláště ti velcí jako žirafa, kráčí pomalu. Mosasaur se znovu zakousl do oběti, zatímco ležel, vyplaven na pláži. Kousl do zadní nohy ptakoještěra, mocně sevřel, a držel dalších deset vteřin. Pak přišel další příliv a obě zvířata, včetně ječícího ptakoještěra, stáhl do moře. Neuvěřitelné... Tim se otočil a zjistil, že z obou vajec se líhnou mláďata. Malá pterosauřata otevřela svá roztomilá očka, na svůj druh poněkud velká, a podívala se na Tima. I to se mu podařilo natočit. Po této vskutku neobvyklé podívané byla dvě malá Quetzalcoatlata vzata do voliéry. Doufám, že se jim tu bude dařit, a že jim nahradíme ztracenou matku, kterou nikdy nepoznali!

Příští část už bude Vánoční! Doufejme však, že se do té doby v Dinosauřím parku zase něco nesemele... Ať už jsou to přírodovědci narážející po hlavě do sochy Santy Clause nebo děsivé souboje prehistorických příšer všech tvarů a velikostí, Dinosauří park je zkrátka místem plným překvapení! Snad tedy budou ta brzká překvapení jen a čistě Vánoční...

Správce dinosauřího parku - Noví nepřátelé

8. prosince 2017 v 11:05 | HAAS
Správce dinosauřího parku pokračuje... Co se asi stalo v posledním týdnu?

Noví nepřátelé

Už jsou to dva týdny, co byla na Havaji nalezena smečka zabijáckých raptorů. Nikdo pořádně nevěděl, jak se na ostrov Kauai dostali. Poté, co zabili jednoho přírodovědce, později jeho rodinu, která se jej vydala hledat, a nakonec i několik členů policejního týmu, jenž však jako celek jednoho z nich nakonec odchytil, vyvstala spousta otázek. Nikdo pořádně nevěděl, jak se vlastně tito dinosauři na Havaji objevili. Že by tam žili jen tak sami od sebe, nepozorováni po pětašedesát milionů let? Ne, jak už mne dříve napadlo, musí za tím někdo stát... Oliver se v úterý vydal na další expedici na Isle of Die. V poslední době takových výprav uskutečnil opravdu hodně, a neustále přiváží nová zvířata. Tentokrát se rozhodl přivést zase nějakého prehistorického brouka, neboť si nadělal kontakty s pár předními světovými entomology, kteří měli velký zájem o studium prahmyzu v insektáriu Dinosauřího parku. Avšak místo prehistorických hmyzáků narazil Oliver na něco mnohem, mnohem nebezpečnějšího. Říká se, že nejnebezpečnějším druhem zvířete je člověk. Když se jedná o skupinu nevrlých, špatně naladěných chlapíků, z nichž každý drží v ruce samopal, je to ještě horší. Oliver, Tim a jejich tři parťáci procházeli lesem a hledali hmyz, když tu náhle po lesní cestě, kterou vychodili Iguanodonti, procházela skupina ozbrojených mužů. Ten vzadu si pískal, a ten vpředu na něj neustále řval. Nelíbilo se mu to. Ale zadák si ho nevšímal. Ostatní jim nadávali. Nechtěli už slyšet pískání, ani řev. Nakonec dal ten druhý tomu prvnímu pořádnou po puse. Strhla se bitka. Oliver šel dál po cestě. Náhle před něj spadli dva chlápci. Mlátili se do obličejů. "Pozoruhodný objev!" rozsvítil se Oliverův obličej. "Tato zvířata převezeme do parku," řekl s nadšením. Tim okamžitě přiběhl se síťovou pistolí. Mlátící se chlápci se mezitím probrali. Zvedli se, jak nejrychleji mohli, a začali po Oliverovi s Timem střílet. "Konec legrace, padáme odsud!" zavelel Oliver. A tak nastal útěk. Celá skupina ozbrojených mužů je po lese pronásledovala. Bylo to vážně divné. Normálně se na Isle of Die takhle utíká před dinosaury, a ne před lidmi! Takže, když Oliver s Timem, a pochopitelně jejich kolegy, setřásli ty nevrhlé, špatně naladěné chlapíky, začal se Oliver sám sebe ptát: "Jak se sem na ostrov dostali? A co tady chtějí?" Po hodině se vrátil na místo konfliktu. Oliver je vážně dobrý stopař, a sám se po stopách darebáků vydal do jejich tábora. Ani nevěděli o tom, že je přírodovědec, po kterém před nedávnem stříleli, nenápadně pozoruje zpoza malého pravěkého keříku.

Olivera velmi zaujala klec s raptorem. Nebylo pochyb, že tito muži si na Isle of Die přijeli, aby něco získali. A tím něčím byli právě dinosauři. Chvíli si spolu povídali, pak se zvedli, Oliver se raději přikrčil, aby ho nebylo zpoza listí vidět, a pak nasedli do vrtulníku a s cenným nákladem odletěli. Kam? To by se Oliver asi nedozvěděl, nechytil-li by se v poslední chvíli klece visící pod vrtulníkem. Ale to Oliver neudělal, přece by to bylo příliš riskantní. Vytáhl však vysílačku a kontaktoval Ochránce pravěké zvěře. S jejich vedoucím, Nickem Clarkem, jsem zrovna seděl ve svém skromném domku. Poslouchali jsme línou, plážovou hudbu, a hráli spolu karty. O peníze. Hrozně jsem se vztekal! Vstal jsem od stolu, mlátil jsem do něj (do stolu), pak jsem si zase sedl, pak jsem seřval Nicka Clarka za to, že podváděl, ale to nebyla pravda, protože on nepodváděl, tak jsem zase vstal, mlátil jsem do stolu, pak jsem kolem něj běhal, a hledal po skříních své výdaje. Nick se celou dobu usmíval. Nevím proč!!! Doteď jsem z toho uražený. Nick náhle zvedl svou vysílačku. Byl šokován. Chtěl jsem mu dát peníze, které vyhrál, ale on vyskočil z křesla a utíkal ven. Za chvíli nad Dinosauřím parkem přeletělo letadlo Ochránců pravěké zvěře. Nick byl neustále ve spojení s letounem. Ten se dal do pronásledování neznámé helikoptéry. Přistála na Tonze. Tam byla klec naložena do parníku, který zvíře odvezl na Havaj. A všude kolem klece se nacházely mikrokamery Ochránců pravěké zvěře. Ano, pár se jich dostali i do podpalubí lodi, a těsně před vyplutím odtamtud nenápadně zmizeli. Přes satelit se nám naskytl pohled na skučícího raptora, který musel přežít hroznou cestu přes oceán... Ale proč vypouštějí ti lidé raptory v havajských lesích? Mají snad s nimi nějaké plány? Nebylo by dobré o tom informovat veřejnost? Nebo si to máme nechat pro sebe? Ať už je to jakkoliv, máme nové nepřátele. Každý, kdo po nás střílí, je náš nepřítel. A stejně tak každý, kdo ničí přírodu Isle of Die, třeba jen tím, že její zvěř podrobuje strašlivým cestám přes oceán do neznámých míst. Oliver také odváží zvířata z Isle of Die, odváží je však do Dinosauřího parku, kde se pracuje dnem i nocí, aby se zvířatům v zajetí dobře dařilo. To, čeho jsme byli svědky, se nám vůbec nelíbí...

Pokračování zase za týden, tedy 15. prosince!

Správce dinosauřího parku - Zabiják Barbourofelis

1. prosince 2017 v 15:40 | HAAS
Je 1. prosince 2017, zima je skoro tu, užíváme si sněhu... Ale v Dinosauřím parku zima vůbec není, naopak je tam pořádně horko, a jde do tuhého, když unikne jeho nový obyvatel!

Zabiják Barbourofelis

Tak se tedy takhle jednou, v časnou ranní hodinu, vydal jeden chlápek s bednou... Uznávám, že rýmy mi tvořit moc nejdou. Kdybych si jen, do Prčic, vzpomněl... "When the moon hits the sky..." Cosi s "piece of pie"? Nebo "pizza pie"? Či co? To jsem poslouchal jako malý na BBC Radio 4 v dětském bloku... Avšak zpět na začátek! Tak se tedy takhle jednou vydal Oliver zase na Isle of Die, tentokrát s odvážným cílem: přivést do parku další zvíře. Jako bychom už tak neměli dost problémů s kopajícím samcem Macrauchenie, řvoucím Siamotyrannem, nevrlým Giganotosaurem, nezbednými Tsintaosauřími bratry, agresivními Dsungariptery, množícími se Othnieliemi a Adelobasilei... Dokonce i ten Cronopio už začal zlobit. Šavlozubá veverka se zakousla veterináři, který mu na naší veterinární stanici odstraňoval klíště, přímo do palce, a pak ne a ne pustit! To bylo krve... Ne, že bych si z toho dělal legraci, bylo to docela vážné. Jizva na palci veterináře Jima Rayleho to dokazuje. Za odměnu, že kousnutí vydržel, a moc si z něho nedělal (na rozdíl ode mne, protože se mi při pohledu na jeho zranění sevřelo srdce hrůzou), jsem jej vyslal na dovolenou. Nevím proč, ale vybral si Sibiř. Ve středu mi poslal pár fotografií ze svého výletu. Proč tedy motám Olivera na Isle of Die a Jima Rayleho na Sibiři k sobě? No, je to proto, že právě, když jsem si prohlížel fotografie a štval se, že jsem si nevzal podobnou dovolenou (hrozně jsem to Jimovi záviděl), přiběhl do mé pracovny jistý udýchaný mladík. "Přivezli další zvíře... Z Isle of Die... Je... Je to..." vydechoval. "Tak se už, do háje, vymáčkni!" zakřičel jsem pln nedočkavosti. "Je to docela problémové zvíře... Zabilo nám jednoho pracovníka..." vydechl konečně mladík. Ani jsem se neptal, co to má být zač, okamžitě jsem vyskočil, na svou pracovní košili si hodil kabát, protože venku pořádně foukalo, a vyběhl jsem směrem na letiště. Vedle helikoptéry stála přepravní bedna. Byla otevřená. Na letišti nikdo nebyl. Osaměl jsem. Pak mne náhle k smrti vyděsil řev. Nepochybně patřil kočce. Ale nebylo to žádné zamňoukání. Řev to byl stejně majestátní, jako ten lví. Na chvíli jsem byl přesvědčen, že v mém okolí se lev skutečně nachází. Pak jsem však spatřil mohutnou, v kohoutku přibližně 90 centimetrů vysokou, okolo 60 kilogramů vážící kočovitou šelmu, jak vyběhla zpoza hlavní letištní budovy. Nechápal jsem, proč se po letišti volně prohání, a proč jsem tam sám. Vlastně nebyl ani čas to chápat. Dal jsem se na útěk, který by se však rozhodně nedal označit jako bezhlavý. Jenže vzhledem k tomu, že nejbližší stromy, na které by se dalo vylézt, byly ode mne dvakrát tak vzdáleny, jako cesta mezi mnou a tou šelmou, a auta byla zaparkována na druhé straně letiště, byla mi jediným místem úkrytu právě ta bedna...

Zavřel jsem za sebou víko a pozoroval, jak malou skulinou, sloužící k tomu, aby se zvířata v bedně přenášená neudusila, pronikl dovnitř zahnutý dráp, pocházející z přední končetiny. Šelma strašlivě řvala. Insinktivně jsem se přitiskl na opačnou stěnu bedny. Teď jsem teprve zařval zděšením. Má ruka se dotkla vlhké hlavy mrtvoly. Ve světle vycházejícím ze skulin jsem spatřil svou dlaň pokrytou čerstvou krví. Udělalo se mi zle. Šelma chvíli naléhala, pak mohutně zařvala, a nakonec odběhla. Nato jsem uslyšel Oliverův hlas. "Vylez, je po všem!" zvolal na mne. Doprovázen neovladatelným třesem, otevřel jsem bednu. Oliver mne trochu uklidnil. Kousek od nás už k uspané kočce přicházel Tim s dalšími třemi lidmi. Zabalili ji do pytle, naložili do auta a převezli do pozorovací ohrady. Oliver mi stručně popsal, co se stalo. Zvíře odchytil na planině na východě ostrova, když už tam zaútočilo na jednoho člena týmu, který naštěstí setkání přežil. A to proto, že byla kočka uspána. Oliver se rozhodl toho využít a přepravit uspané zvíře do parku. Na letišti pak došlo k incidentu. Kočka byla potichu, všichni si mysleli, že ještě spí. Muž, s jehož mrtvolou jsem se setkal, byl nerozvážný a bednu rovnou otevřel. Dýkovité čelisti prošly jeho krkem, krev postříkala jeho obličej, jeho tělo spadlo do bedny. Všichni se běželi skrýt, a čekali, až se na místo dostaví rangeři. Oliver mi poděkoval, že jsem se stal návnadou. Díky mně se podařilo kočku rychhle střelit uspávací šipkou, zvláště proto, že se na mě koncentrovala. Ještě mi řekl, že se jmenuje Barbourofelis. Prý to byl postrach miocénních a pliocénních býložravců z třídy savců na severoamerickém kontinentu. Myslím, že už je také mým postrachem...

Tak jo, lidi! První prosincový Správce dinosauřího parku skončil... Avšak nebojte se, vážení čtenáři, další část napíši opět za týden!
 
 

Reklama
Reklama