Správce dinosauřího parku

Správce dinosauřího parku - Eric na svobodě

25. dubna 2014 v 8:34 | HAAS
Dinosauří park zažívá i nadále problémy. Jak se Dan Jameson vypořádá s útěkem jednoho z nejnebezpečnějších dravců, ubytovaného na ostrově? Doufám, že se Vám tato část zalíbí...

Eric na svobodě

Jedním z nejosobitějších a nejpřizpůsobivějších obyvatel naší přírodní rezervace je Erythrosuchus Eric. Oliver nám ho přivezl již před mnoha týdny. Dosud žil Eric ve své ohradě, ale před pár dny se mu ji podařilo zničit. Fred, který nebyl v tu chvíli příliš daleko, se ho ihned pokusil uspat, ale šipka s anestetiky se od Ericovy kůže odrazila a ten sám rychle unikl mezi keře. Když jsem na místo přijel já, byl už dočista pryč. Vyslali jsme s Fredem okamžitě hlídky po celém ostrově. Zajeli jsme až k ohradě dvou Lagosuchů. Také tam nebyli. Nedokázal jsem si to vysvětlit, tedy až do té chvíle, kdy jsem si všiml velké díry v plotě. Lagosuchové však byli jen pár desítek metrů od ohrady a chytali mouchy a jiný hmyz. Fred je okamžitě chytil do sítě a převezl do provizorní ohrady. Poté mi zavolal jeden pracovník z přístavu, že před chvílí viděl téměř pětimetrového tvora, jak se rychle plazí do mořské vody. Nemeškali jsme a vyjeli na pláž. David, tak se ten pracovník jmenoval, nám vysvětloval celé vniknutí Erythrosucha na pláž, mluvil o tom, jak slyšel vrzání a skřípání podlahy a hrůzu budící dech přímo za dveřmi jeho pracovny. Na moře jsme vyslali tři motorové čluny. Zpátky se ale vrátily jen dva. Erythrosuchus opravdu přečkával odpoledne v mořské vodě a jakmile se nad ním objevil člun, vyskočil z vody, převrátil ho a sežral řidiče. Ostatní členové posádky, další dva muži, doplavali jak jen nejrychleji mohli na břeh. Tam je začal Eric honit až do té doby, co se vyšplhali na palmu. Až poté jsme Erica uviděli a chytili do veliké sítě. Konce jsme zabodli do písku. Eric se nemohl v síti ani hnout. Pak přišla anestetika, Eric pěkně usnul a momentálně se nachází, stejně jako ti dva Lagosuchové, v provizorní ohradě. Bude mi zase trvat týdny, než tu jeho ohradu opravím...

Navíc to není všechno, Tsintaosauři se pořád pokoušejí zbořit svůj plot. Přišel jsem se jim vysmát, ale oni se o to prostě pokoušejí stále znovu a znovu. Charles říkal, že by to chtělo větší a prostornější výběh, ale já na to nemám vůbec čas. V neděli jedu do Spojených států amerických, abych nám sehnal několik desítek schopných lidí. Možná s jejich pomocí dokážeme všechny tyto problémy vyřešit a stihnout denní úkoly z pracovního listu. Aby toho nebylo málo, vymyslel si ten blázen Oliver důmyslný plán, jak přivézt nějaké velké zvíře do naší rezervace. Včera jsme se pohádali a já na něj zařval, že dám výpověď. Oliver pak skoro rozbil dveře, když jimi bouchl. Zkrátka v Dinosauřím parku musíte pořád očekávat neočekávatelné...

Příští část očekávajte zase příští týden!

Správce dinosauřího parku - Záchrana a překvapení

18. dubna 2014 v 9:19 | HAAS
Přináším další část Správce dinosauřího parku, týdeníku ošetřovatele Dana Jamesona, který v posledních pár týdnech prožil nevídané a nebezpečné dobrodružství...

Záchrana a překvapení

Jakmile jsme vrtulník zahlédli, utíkali jsme na co jen nejvýše položené místo, začali jsme na něj volat a mávat rukama. Pilot si nás určitě ihned všiml a také okamžitě začal přistávat. Situaci však komplikoval neuvěřitelně silný vítr. Po téměř čtvrt hodině neúspěšného klesání helikoptéra konečně přistála. Její pasažéři ale nebyli z Dinosauřího parku. Také proto mě poté, co vystoupili, zaujal ten nápis na stěně vrtulníku: Operace Hon na Kronosaura. Pilot byl američan, ale ostatní členové posádky mluvili španělsky. "Co tady děláte?!" zeptal se nás zděšeně pilot. "To by bylo na dlouhé vyprávění. Uvízli jsme tu při jedné expedici." odvětil jsem v rychlosti, ale vyrušil mě děsný řev. Byl to ten Ceratosaurus, jenž mne asi hodinu předtím pronásledoval. "Do vrtulníku. Dělejte!!!" zařval američan. Než jsme se naděli, ocitli jsme se již ve vzdušném prostoru. Ceratosaurus na vrtulník strašně řval. "Vy budete z Dinosauřího parku, že?" zeptal se nás američan, přičemž spolehlivě řídil helikoptéru. "Jak to víte, pane?" optal se ho Tim. "No, zkrátka, výpravy koho dalšího jezdí na Isle of Die?" uchechtl se pilot. Další členové posádky se na nás dívali spíše s odstupem, velmi nedůvěřivým pohledem. "Operace Hon na Kronosaura, helikoptéra číslo 14, americko-kostarická posádka, přistaneme na Tedově ostrově, opakuji..." hlásil američan do vysílačky. Bylo nám s Timem jasné, že se už brzy ocitneme zpět v naprostém bezpečí Dinosauřího parku. A to se také stalo. Helikoptéra přistála na pobřeží. Tam již stála spousta lidí, mezi nimi i Charles. Jen co jsem vyšel z helikoptéry, okamžitě jsem byl přivítán, stejně tak i Tim. "Nemyslel jsem si, že můžete být na živu. Poslali jsme pro Vás čtyři výpravy, ale žádná z nich nebyla úspěšná! Kromě toho, že ta první hned našla Olivera." prohlásil radostně Charles. "Kdy se konal pohřeb? Moc mě mrzí, že jsem na něm nebyl..." odvětil jsem dívajíce se do země. "Pobřeb se konal ve státech," smutně vydechl Charles, "i když z jejich těl mnoho nezbylo." "Charlesi, jak to myslíš?" optal jsem se. "Však víš, ti dva, které zabil Kronosaurus nedaleko našeho ostrova-pracovníci parku," odpověděl Charles, "ale důležité je, že ty žiješ! A to je na tom to nejlepší! Vlastně žijete vy dva. Byla to hrozná expedice, ale nikdo naštěstí nezemřel. A teď už pojď, dáš si teplou sprchu!" "Cože?" položil jsem mu nechápavou otázku...

"I ty starý brachu!" zvolal na mě kdosi a hned mě objal, aniž bych věděl, kdo to je. Jakmile jsem se vzpamatoval, uviděl jsem před sebou Oliverův obličej. "To není možné! Je tohle jen sen?" řekl jsem s překvapením. Zdělil jsem Oliverovi, že přece zemřel, že jej zabili Raptoři, ale on mi hned vše vyložil na pravou míru. Pověděl mi, že zatímco mi padali z kopce, síťovou pistolí skolil jednoho z Raptorů, poté popadl klacek, aby se bránil dál, ale jeden z dinosaurů na něj skočil a on padl na zem. To byly scény, jež jsem viděl. Pak však následovaly i ty, jež jsem viděl nemohl. Oliver se klackem po Raptorovi ohnal a ten spadl, ale hned se zase postavil. To už však Oliver pádil do lesa. Raptoři se hnali za ním, ale on dokázal vylézt na vysoký blahočet, div se pod jeho nohama všechny ty větve nezlámaly. Raptoři ho na stromě udrželi dvě hodiny. Poté odešli. Oliver znal jejich chování a musel na stromě přečkat celou noc. Ráno hledal zbytek výpravy. Došel na pobřeží a o pár hodin později po nás pátral. Z důvodu toho, že nás nenašel, myslel, že již nežijeme. Tak takhle se to tedy stalo! Proto na místě údajné Oliverovy smrti nebyly kusy masa, žádná mrtvola a ani kapka krve... Ani nevíte, jak moc jsem z toho rád...

Možná to vypadá, že trable byly vyřešeny, ale skutečné problémy zase přijdou... Možná dokonce dříve, než byste čekali! O tom ale v příští části!!!

Správce dinosauřího parku - Ztraceni v džungli

11. dubna 2014 v 9:34 | HAAS
Z komentářů u minulé části Správce dinosauřího parku soudím, že se nemůžete dočkat další části. Snad si ji tedy s radostí užijete!!!

Ztraceni v džungli

Jsme na tomto nešťastném ostrově již více, než týden, a bohužel to vypadá, že naděje na záchranu poklesla na minimum. Snažil jsem se během celého týdne spolu s Timem dostat na pobřeží a zjistit, zda-li je výprava stále na místě, ale neúspěšně. Důvodem totiž bylo, že celé území okolo pobřeží je teritoriem Raptorů. Tito malí dravci jsou tak inteligentní, že si dokáží počíhat na každé zvíře, dokonce i na dinosaura mnohonásobně většího, než oni. My bychom proti nim neměli žádnou šanci. Ukrýváme se tedy ve skalním převisu. V neděli jsme vyšplhali zpět na skálu, kde byl Oliver zabit, ale nenašli jsme tam žádné stopy. Nebyla tam ani krev, neležely tam žádné cáry z oblečení. Zůstala tam jen ta síť ze síťové pistole, kterou Oliver vystřelil na jednoho z Raptorů. Ale byla již rozpáraná. Raptoři zkrátka sežrali celého Olivera, aniž by se měli ochudit o nějakou kapku krve. A co možná nesežrali, odnesli do doupěte svým mláďatům nebo zbytku smečky. Je to samozřejmě strašná představa. I když Oliver nebyl můj nejlepší přítel, jako třeba Fred, a někdy jsem si o něm myslel, že to s přivážením zvířat do parku už přehání, měl jsem ho rád a jeho smrt je pro mě ohromnou ránou. Skalní převis jsme však včera v noci museli opustit, protože se do něj dostal obrovský pravěký had Gigantophis, jenž žil v Eocénní době na území Egypta. Momentálně sídlíme u řeky, kam jsme už předtím chodili lovit ryby. Ke všemu štěstí máme zapalovač a tak můžeme rychle rozdělat oheň. Ohně se většina zdejších zvířat bojí. Například v úterý se po nás ohnal mladý Allosaurus, asi rok starý, ale my ho zahnali pouze tak, že jsem vzal pořádnou větev, přejal na ni oheň z ohniště a začal kolem sebe mávat na všecky strany. Allosaurus zmizel rychleji, než jeho stín. Pravda je ale taková, že říčka je kryta pouze rozsáhlým pralesem a my se nemáme kde ukrýt před deštěm a dalšími výkyvy počasí. Povzbudivou zprávou ovšem je, že se Timova rána na čele, kterou mu způsobil pád do rokle, jímž si však, stejně jako já, zachránil život, zahojila. A co je ještě lepší, máme dostatek obvazů i léků v naší lékárničce, které by nám mohly vystačit po několik měsíců. Nedokáži si však představit, že po takovou dobu bychom zde přežili...

Dnes ráno jsme vystoupili na pláň, kde se to jen hemžilo velkými býložravci, včetně Stegosaurů, Brachiosaurů, Diplodoků, Barosaurů, Apatosaurů, Kentrosaurů i Whuerosaurů, mezi nimi pobíhali malí ornitopodi rodů Dryosaurus, Othnielia a Drinker a z povzdálí je sledoval Ceratosaurus, šestimetrový dravec z doby Jurské. Hledal nejspíše kořist a našel ji. Nebyl to však žádný z dinosaurů, byli jsme to my dva. Utíkali jsme džunglí tak rychle, jak nám to jen naše nohy povolily. Tim se vyhoupl na vysoký cykas, ale větve se pod ním zlomily a on spadl dolů. Spadl ovšem mezi keře a Ceratosaurus si dále všímal už jen mě. Neměl jsem jinou naději, než doběhnout k řece. Když se mi to podařilo, Ceratosaurus, do té chvíle běžící pozadu a zbržďovaný padlými kmeny stromů, dýchal mi již doslova na záda. Skočil jsem do rychle tekoucí řeky. Ceratosaurus pořádně zařval a pak se stáhl. Trvalo mi ovšem asi hodinu, než jsem se z řeky dostal a téměř jsem spadl z vodopádu, ke kterému řeka vedla. Pomohly mi k tomu právě divoké peřeje, díky nimž jsem se zachytil na obrovském kameni a pak už jen vyskočil na pevnou zem. Zrovna před chvílí jsem našel Tima, bohužel má zlomenou ruku. Ale jak si tak povídáme o tom, jak moc rádi se zase vidíme, slyším nějaký zvuk. Je to zvláštní, ale zní to jako helikoptéra!

Omluvám se všem mým kamarádům, že jsem včera nenapsal žádný článek, bohužel jsem však neměl vůbec čas. Teď ho snad budu mít už více a budu zase psát každý den, jak jste zvyklí!!!

Správce dinosauřího parku - Boj na život a na smrt

4. dubna 2014 v 15:21 | HAAS
Co se událo za poslední týden Danu Jamesonovi a jeho nejbližším společníkům? To se můžete dočíst hned tady...

Boj na život a na smrt

Tak jsem poprvé navštívil Isle of Die a řeknu Vám, nebylo to teda nic pěkného. Jel jsem tam s Oliverem, který vyrazil na misi. Chtěl najít pár zvířat, která by se nám v Dinosauřím parku hodila. Ale ta nehoda! Je ještě horší, než si myslíte! Prvého dne, to bylo v úterý, jsme přiletěli na ostrov. Všechno bylo v pořádku, viděli jsme skupinku Anurognathů žijících na pobřeží a jejich lovce, podivné Ornitholesty. Tito dravci žili v párech i se svými mláďaty. Nosili jim mrtvé Anurognathy. Oliver hned večer našel stopu, která nemohla patřit ničemu jinému, než tomu, co jsme už znali. Ve výpravě zavládla potemnělá atmosféra. Tato stopa totiž patřila Spinosaurovi. Není to jen největší dravec na ostrově, jakož i vrah pilota Donalda Rodrígueze, ale také největší dravý dinosaurus všech dob. Měřil na délku i víc, než T-Rex, 18 metrů! Při váze 10 tun nebyl příliš rychlý a lovil hlavně ryby, ale co se stane, když se setkáte s tak velkým zvířetem? A k tomu je navíc masožravé... Z toho nám běhal mráz po zádech. První noc jsme přečkali na pobřeží. Ráno se Oliver vydal do pralesa se síťovou pistolí. Rozhodl se, že nám přiveze Archaeopteryxe, které už jednou na své výpravě viděl. A pak... Došli jsme hluboko do lesa a ozval se strašný řev. Byl jsem tam jen já, Oliver a Tim, nikdo jiný, ale něco tam s námi přece jen bylo navíc. Ten řev se ozval znovu a Oliver povídá: "Raptoři, na tenhle hlas, na tenhle zvuk si pamatuju!" Když jsem se podíval na Tima, spatřil jsem jeho zděšené oči. On byl totiž tehdy ten, kdo byl raptory napaden a nechtěl s nimi zažít opakované setkání. Proráželi jsme při běhu větve keřů, občas jsme upadli, protože o všechny ty padlé větve nešlo nezakopnout, hleděli jsme jenom dopředu a doufali, že se někde objeví nějaký urostlý strom, na který bychom vylezli. Ale marně. Smečka Velociraptorů nás za chvíli dohnala, zrovna ve chvíli, kdy jsme narazili na obrovský sráz. Chvíli jsme nevěděli, co máme dělat, ale pak jsem skočil ze srázu dolů. Sjel jsem po kamenité půdě a rozedřel si kalhoty na kolenou. Tim mne hned následoval, ale spadl na hlavu, což nevěstilo nic dobrého. Padaje dolů, viděl jsem něco děsného. Smečka raptorů obklíčila Olivera ze všech stran. Pak už jsem jen zahlédl, jak na poslední chvíli bere do ruky síťovou pistoli, střílí po jednom z raptorů, ten zmatený padá na zem a další raptor skáče na Olivera zezadu, Oliver bere do ruky klacek, ale sotva vstane, raptor je již na jeho zádech. Ozvalo se táhlé lidské volání...

Zprvu jsem tomu odmítal uvěřit. Jakmile jsem se dostal dolů ze srázu, kde se nacházela ohromná trhlina a nad ní dýmala činná sopka, zděšeně jsem na Olivera volal, ale odpovědí mi bylo pouze raptořé houkání. O chvíli později spadl do rokle Tim, měl chudák celou zakrvácenou hlavu. Sundal jsem mu batoh, ve kterém měl lékárničku, zastavil jsem krvácení a hlavu mu obvázal. Obvazu byl bohužel nedostatek, a tak jsem přidal ještě papírové kapesníčky. Byla to pro nás obrovská rána. Zdráhali jsme se vylézt nahoru. Co když tam smečka raptorů zůstává? Noc jsme přečkali v rokli. Ráno jsme zjistilo, že zásoby jídla nám sežrali nějací malí rejskovití savci. Zbyl jen kousek sucharu. Snědli jsme ho a vyšlphali se nahoru do džungle druhou stranou, protější té, po které jsme dolů včera spadli. Naskytl se nám úchvatný souboj dvou Ceratosaurů. Nevěděli jsme, co máme dělat. A abych Vám řekl pravdu, nevím to ani teď. Otřesen z Oliverovy smrti, hluboko v džungli plné pravěkých příšer nemám s Timem žádnou naději...

Jak jste si mohli přečíst, nevypadá to s našimi hrdiny příliš dobře. Pokračování za týden!!!

Správce dinosauřího parku - Vylovení mořského netvora

28. března 2014 v 14:50 | HAAS
Za posledních několik týdnů se v mém příběhu stále řeší jedna a tatáž věc: Přítomnost Kronosaura v Tichém oceánu. Pokračování je právě zde, doufám, že se Vám zalíbí...

Vylovení mořského netvora

Kronosaurus patřil mezi největší mořská monstra, mezi největší predátory jací kdy existovali. S délkou patnácti metrů se rovnal plejtvákovci šedému a žil v Austrálii v křídovém období. Kéž by však nežil dnes... Operace Hon na Kronosaura již byla oficiálně spuštěna, ale několik světových organizací na ochranu přírody se proti ní postavilo a částečně ji potlačilo. Dinosauří park je podporuje a americká vláda s odvoláním na to, že v parku pracují občané Spojených států, nakázala Dinosauřímu parku monitoraci Kronosaura. Což je samozřejmě věc, se kterou nám to rozhodně neulehčili, protože teď ani nevíme kde Kronosaurus je, za čím se právě žene a kolik jich vlastně v oceánu žije. Co se ale prokázalo, je to, že není jediný druhohorní živočich, který přežívá v Tichém oceánu. Shonisaurus, tak zní název obrovského ichtyosaura, který byl objeven ve vrstvách z Triasu. Jeho údajně již mrtvé tělo vylovila posádka japonské lodi Yumuraki Kasidu, která cestovala 500 kilometrů východně od ostrova Hokkaidó, kde svou cestu započala. Jedná se o rybářskou loď provozující mořský rybolov. Prý zahlédli obřího delfína, jak plave na hladině a tak ho vyzvedli. Byl 11 metrů dlouhý a vážil přes 5 tun. Zda byl ale vyloven již mrtvý, to nikdo neví. Někteří lidé tvrdí, že rybáři zabili zvíře harpunami, protože na fotografiích uveřejněných ve středu týdeníkem World News Every Week jsou při bocích Shonisaura patrny hluboké krvavé rány. Ať už se to stalo jakkoliv, tohoto mořského "netvora" musela podle nařízení japonské vlády před objektivy kamer posádka o dva dny později hodit zpět do vody. Za tu dobu už Shonisaurus stejně shnil. Rázem však přišli s nápadem, že pokud bude chyceno více takových zvířat, mohl by na jejich mršiny nalákán Kronosaurus a tak se Japonsko ke vší tragédii připojilo k projektu Hon na Kronosaura. Ten pokračuje...

V Dinosauřím parku mám zase problémy s péčí o některá z našich zvířat. Dva nezvedení Tsintaosauři se rozhodli podhrabat plot. Naštěstí jsem je přitom přistihl, ale nedalo mi, abych se nesmál. Tyčky jsou totiž zaraženy tak hluboko ve sluncem spálené zemi, že se prostě nemohli dohrabat ke druhému konci a tam ho zlomit, aby zničili celou část plotu. Pak však začali svými těžkými těly na plot tlačit, a jak se do toho opřeli, udělalo to "lup!" a tyčky se nahnuly. A tak musím zase část váběhu spravit. Při převážení do kotce jeden z Tsintaosaurů unikl a běhal deset minut po ostrově, než byl odchycen. Za tu dobu svou přítomností přiměl hladového Siamotyranna, který se také pokoušel zničit svůj plot, aby se mohl rozehnat za novou kořistí. Oliver právě plánuje další výpravu na ostrov, ale snažím se mu to rozmluvit. On chce ovšem zaplnit naše terárium a tak už asi nic nesvedu...

Za týden budou následovat další události do rubriky Správce dinosauřího parku! Plánuji však také, že bych mohl udělat novou soutěž, ale ještě se o tom rozhodnu...

Správce dinosauřího parku - Hon na Kronosaura

21. března 2014 v 14:30 | HAAS
Jak se naši hrdinové vypořádají s dalšími nevšedními nebezpečenstvími? To už si můžete přečíst za okamžik...

Hon na Kronosaura

"Do háje, co to bylo? Kronosaurus nebo jen hladový vorvaň?" řekl jsem si, když jsem četl včerejší noviny. "Ta fotografie vypadá zvláštně. Zvíře je vyfoceno z takové dálky, že není moc dobře poznat, oč jde..." přemýšlel jsem nad tím celý včerejšek. Podle Daily Emotion na letadlo, které nouzově přistálu na pacifické hladině, zaútočil obrovský tvor. "Děláš si legraci? Vorvaň?" řekl mi toho večera výsměšně Oliver. "Vorvani sotva kdy vyplavou takhle vysoko nad hladinu, možná jen proto, aby se nadechli. Většinu života tráví hluboko ve vodě. Tohle bylo něco jiného... A my moc dobře víme, co..." Tak naše diskuse u včerejší večeře dlouho pokračovala. "Naštěstí lidé ještě nic zlého neudělali..." řekl Oliver. Jako znenadání otevřel dveře Charles, a poklidně pravil: "Mýlíš se, Olivere Marshi. Zpráva byla potvrzena, byl to Kronosaurus a nikdo z letadla nepřežil. Našli vraky letadla se stopami po ohromných zubech. Přečti si nové číslo Daily Emotion se speciálem zvaným Hon na Kronosaura!" To bylo vše. Představa, že někde po celém oceánu pluje jedno takové patnáctimetrové monstrum působí člověku mráz na zádech, zvlášť když si uvědomíte, že jste na ostrově, který je v tom oceánu pevně zakotven. Co když teď plave ta lidrožravá příšera při východním zálivu? Katastrofa s letadlem se stala nedaleko odsud, kdesi asi padesát kilometrů jižně od polynéského ostrůvku, který letadlo přeletělo, div se nad ním už nezřítilo. Pilotovi se povedlo nouzové přistání a všichni pád na vodu přežili. A pak na ně zaútočil tento pliosaur a zbavil je života. Dnes ráno byla média plná zveřejněné nahrávky pilotova volání o pomoc: "Hej, chlapi, něco tady plave... K čertu, ono se to přibližuje! K čertu, to je jak z nějakýho filmu! K čertu, pomozte! Co to je?!" My už ničemu nezabráníme. Co operace Hon na Kronosaura, kterou pořádají mořští odborníci, velrybáři a další lidé z celého světa prozradí, nevíme. Nevíme, co můžeme očekávat...

Dinosauří park se i nadále skvělý. Želvám Testudo atlas se daří výborně, stejně jako Ardeosaurům, se kterými sdílejí novou budovu s terárii. Wuerho roste. Stejně jako Leptoceratops Dino, ten už bude brzy dospělý. Taky se už kolem nás nemotá. Postavil jsem u svého domku ohrádku. Stejně jako má Charles své Adelobasiley, já budu mít za mazlíčka Dina. Siamotyrannus je, jak jsme zjistili, velmi drahý tvor co se týká jídla. Erythrosuchus Eric se poškrabal o padlou větev stromu a otekla mu dolní čelist. Chudák teď skoro nemůže nic jíst. Ale vůbec nejhorší je ten neklid nás, tedy lidí, na ostrově. Každý mluví o Kronosaurovi, a co je horší, začíná se znovu probírat staré téma: Komu patří Isle Of Die? Který stát ho bude mít pod svým vlastnictvím?

Za týden zas další část, nemohu to však tvrdit s naprostou jistotou...

Správce dinosauřího parku - Obrovské želvy

14. března 2014 v 14:40 | HAAS
Správce dinosauřího parku přichází, jako vždycky, každý pátek a já si nemohu vynechat ho ani dnes! Tady tedy je...

Obrovské želvy

"Želva Testudo atlas... Hmmm... To mi něco říká." přesně toto jsem si před pár dny myslel, když Oliver zavolal vysílačkou toto: "Vrátím se dnes se dvěma želvami druhu Testudo atlas, jejichž výskyt byl zaznamenán v pleistocénu, a které měří 2,4 centimetru..." Ale ony tolik neměří. Oliver ve skutečnosti říkal "... a které měří 2,4 metru...", ale protože přes vysílačku nerozeznáte všechny lidmi vydávané i nevydávané zvuky, mysleli jsme si to, co jsem prve napsal. Jenže to "centi" bylo vlastně "c", tedy spíše klapnutí víka od lahve s minerálkou, kterou si na pobřeží před odletem otevřel Tim. A já si pak azse říkal: "Konečně to ten chytrák dokázal, přiveze nám nějaké roztomilé minizvířátko, které mne nebude otravovat, nebude skoro nic žrát, nebude skoro nic pít a nebude se po něm muset nic uklízet..." Špatné to tvrzení. Když se dveře od klece otevřely, viděl jsem dvě gigantické želvy uspané vedle sebe. Veterinář jen pověděl, že za pár minut anestetika vyprchají a zvířata se probudí. Nemohl jsem údivem zavřít pusu! Nemohl jsem ani mluvit! A když vítězoslavně vystoupil z otevřených dveří helikoptéry Oliver Marsh, obrátil jsem se k němu zády, abych skryl své pohnutí. Charles mu podával ruku a pravil: "Přivezl jsi další nádherná zvířata! Jsem na tebe pyšný, příteli!" Želvy mám rád, ale tohle už je trochu moc. Jsou velké, pomalé, musíte jim sami podávat potravu, protože jim obyčejně padá z tlamy... Musel jsem stavět novou část terária, které je už také postaveno, a když jsem ji dostavil, zvířata do ní byla přestěhována. Pravda je ale taková, že jsem udělal možná až moc ukvapené závěry... Testudo atlas jsou překrásná zvířata, která mě vůbec neobtěžují, a i když jsou to tak velcí tvorové, jejich život je velmi pomalý a vy k nim můžete klidně až k jako posledním...

Co nám ale opravdu dělá starosti, je zaznamenaný výskyt Kronosaura poblíž ostrova, na němž leží Dinosauří park. Abychom si vše připoměli, minulý týden tento mořský netvor zaútočil a snědl dva z našich pracovníků na motorovém člunu. V důsledku toho byla zakázána lodní doprava na ostrov a létají sem pouze letadla. Vstup do moře je zakázán. Nikdo Kronosaura neviděl, přesto se po celém Pacifiku šíří zprávy o tom, že je jich tak moc, že klidně žijí po celém oceánu, což by byla katastrofa! Polynéská vláda zakázala vstup do moře v hloubce 30 metrů, američané propadají panice a pláže v Kalifornii jsou zcela prázdné, všechny středoamerické země zablokovaly vstup na pláže, v Panamě najdete při pacifickém pobřeží cedule s nápisem "Mořská nestvůra! Vstup na vlastní nebezpečí, neručíme za bezpečnost!" Přitom ani pořádně nevíme, co se vlastně může stát, kolik Kronosaurů v oceánu je... Ale co je jisté, jednou se nějaká masová smrt provalí do médií, což bude obrovský problém!

Co se bude dít dál? To je patrně otázka, na niž nebudete znát odpověď dříve, než za týden...

Správce dinosauřího parku - Mořský zabiják

7. března 2014 v 9:10 | HAAS
Dnes máme pátek 7. 3., a jak jste už po dlouhou dobu zvyklí, znamená to také další část Správce dinosauřího parku... Snad se Vám bude líbit...

Mořský zabiják

"A pak se náhle vynořila obrovská hlava, jež stáhla bezmocné oběti do hlubin mořských..." Zní to jako pasáž z nějakého staronámořnického příběhu o krakaticích a mořských hadech, ale věřte nebo ne, u nás se to už stalo doopravdy. Konkrétně šest kilometrů na východ od východního pobřeží ostrůvku s Dinosauřím parkem, kde shodou okolností, jak již možná víte, máme přístaviště. Dva z našich pracovníků vyjeli na moře otestovat motorový člun. Hluk z motoru vyrušil nějaké ohromné zvíře, které k naší hrůze žije v moři okolo ostrova, aniž bychom si toho všimli již dříve, a stáhlo člun s oběma muži hluboko do moře. Obešlo se to bez jakéhokoliv křiku a krve. A protože kapitán lodi Esmeralda (což je mimochodem dost zvláštní "televizní" urážka pro takovou drahou loď) vše viděl, neváhal, a také celý incident natočil. Sice neuměl záběr přiblížit a tak je vše natočeno z velké dálky, zároveň však není o čem debatovat. Incident proběhl během pouhých pěti vteřin. Celá nahrávka trvá asi půl minuty. Oliver si myslí, že zná vraha. Jmenuje se Kronosaurus a byl jedním z největších mořských predátorů všech dob. Za období Křídy, kdy žil, byl na vrcholu potravního řetězce. Jeho přítomnost poblíž našeho ostrova je samozřejmě velmi nežádoucí. Člun by spolkl jako malinu a problémem je, že takhle obrovské zvíře je schopno zaútočit i na pořádný parník a nákladní loď. Teď budeme muset sáhnout hluboko do svých kapes a zaplatit za každého zemřelého tři miliony amerických dolarů. Není třeba chodit před soud, jejich rodiny od nás nic jiného než peníze za smrt nežádají...

Dinosauří park prospívá. Stejně, jako všecha zvířata v něm. Oliver je momentálně v Británii, kam zajel navštívit svého starého a nemocného otce. Alespoň tedy nikdo nepřiváží nová zvířata a my máme čas dokončit výběhy pro ta, která přivezl v uplynulých týdnech. Dsungaripterové byli v sobotu převezeni do "ptačí" klece, snažíme se postavit obrovské terárium pro studenokrevné praplazy, jako jsou raní gekoni rodu Ardeosaurus. Byla dokončena ohrada pro Wuerho, samici Wuerhosaura, a ta je v ní zabydlena od středy. Zdá se, že se jí tam daří. Zkouším teď Othnielie krmit jiným typem zrní a vypadá to, že problém je vyřešen! Alespoň prozatím, protože toto drahé krmivo si nemůžeme jen tak dovolit. Zajímalo by mne, proč měli z toho předchozího takové potíže. S dalšími tvory to vypadá také dobře...

Další část snad zase za týden!!!

Správce dinosauřího parku - O postavách

4. března 2014 v 9:22 | HAAS
Opět jsem se rozhodl myslet trochu na orientaci v příběhu Správce dinosauřího parku, který píši a vydávám každý pátek. Tento článek Vám popíše postavy, o kterých ve Správci dinosauřího parku čtete nejčastěji...

Dan Jameson - Veterinář, ošetřovatel a správce Dinosauřího parku. Jako malý velmi nadšeně choval nejrůznější zvířata, od křečků přes hady až po psy. Úspěšně vystudoval veterinární školu a řídil vlastní veterinární kliniku. Nakonec byl pozván Charlesem Tedem do projektu Dinosauří park, jehož se stal členem. Po velmi dobré práci při péči o první pravěká zvířata dostal práci správce a zodpovídá nyní za chov živočichů. Je mu 35 let a je vysoký 185 centimetrů...

Oliver Marsh - Oliver byl také od dětství milovníkem zvířat. Když mu bylo 9 let, dostal k narozeninám třímetrovou krajtu a v 11 letech dokonce malého krokodýla. Učení mu sice nikdy moc nešlo, ale povedlo se mu dostat se až na Přírodovědnou fakultu. Strávil zde tři těžké roky a nakonec ze školy odešel. Počal vést vlastní ochranářský projekt Battle to save Britain, jež existuje dodnes. Když ho Charles Ted pozval do Dinosauřího parku, okamžitě se stal jedním z vedoucích. Nyní je jeho misí převážet zvířata z ostrova Isle Of Die do Dinosauřího parku. Je starý 40 let, vysoký je 190 centimetrů...

Charles Ted - Jako malý měl všechny možné i nemožné sny o tom, jak jednoho dne bude nejslavnějším člověkem světa. To se pomalu změnilo, ale když objevil se svým týmem bílé místo na mapě, jež nazvali Isle Of Die, nemeškal a odkoupil od polynéské vlády ostrůvek, na němž dnes stojí Dinosauří park. Peníze, které si předtím vydělal, vložil do tohoto úžasného projektu. Dokonce se rozhodl prodat svůj dům na britské půdě a žít pouze v Dinosauřím parku. Je 55 let starý a 178 centimetrů vysoký...

Tim - Tim je jedním z Oliverových hlavních pomocníků. Obyčejně je správcem celé výpravy na Isle Of Die, shání zbraně a dopravní prostředky. Ve volném čase přispívá svými fotografiemi do časopisu Magnificent Nature...

Fred - Je jedním z hlavních Danových pomocníků, zodpovídá za dostatek krmiva i bezpečnost zvířat...

Andrew Collins - Prozatím není členem týmu Dinosauřího parku, o místo se však ucházel a je možné, že se stane pracovníkem. Minulý rok dostudoval vysokou školu a oborech paleontologie a geologie. Je známý pro svou tvrdohlavost (proto se také nepohodl s Oliverem Marshem). Je starý 28 let...

Doufám, že Vám tento článek pomohl se zorientovat v mém příběhu, další části se dočkáte jako vždy tento pátek!

Správce dinosauřího parku - Na stavbách

28. února 2014 v 14:12 | HAAS
Zase jste se dočkali! Příběh Správce dinosauřího parku pokračuje dalším Danovým přehledem událostí za poslední týden...

Na stavbách

Koční únor a tady v tropech to znamená, že silné deště a celé období dešťů pomalu končí. Hned toho musíme využít. Pokračujeme ve výstavbě silnice, která vede od východního přístaviště až do centra rezervace. Za poslední týden jsem zapracoval na stavbě Tsintaosauřího výběhu a výsledek je takový: Dnes časně zrána byli naši dva svěřenci převezeni do svého výběhu. Kotec je konečně prázdný a připravený pro další nezvladatelná zvířata. Jsem si jistý, že Tsintaosauři tak skvěle postavený výběh neprorazí, ale u nich nikdo neví. A snad se taky už nebudou nikdy toulat po tomhle prokletém ostrově! Krmím teď Othnielie jiným zrním, ale ony po sobě pořád zanechávají řídký trus. Tim hodlá udělat velký vzorek a rozluštit záhadu. Samice Wuerhosaura, pojmenovaná Wuerho, tráví první týden života v parku uprostřed kotce. Až přivezou dřevo na výstavbu plotu, nebudu váhat a postavím jej. Siamotyrannus se zabydluje ve svém novém domově. Včera jsem byl nakrmit Erythrosucha Erica. Je to radost na něj pohledět. Hrozně mi připomíná krokodýla, ale spíše je na souši než ve vodě. Samice Lagosucha dráždí samce, který je z ní celý pryč. Je to strašná škoda, ale asi je budeme muset rozdělit. Charles vydrží koukat na Adelobasileji na své zahradě celé hodiny. Tenhle chov pravěkých zvířat už začíná být vážně jedno velké horké peklo, člověk neví kam dřív skočit, ale stejně mám tu nejlepší práci na světě. O tom není pochyb, ale jak už to u všech těch nadšených přírodovědců bývá, vždycky přivezou, co neslibovali...

A to udělal zrovna Oliver. A jeho nové superzvíře? Jmenuje se Dsungaripterus a je to čínský ptakoještěr. Všeobecně je známý jako strašná šelma a tak byl přivezen ve speciální kleci. Aviarium, které jsme postavili, je naštěstí takřka prázdné, doteď ho obýval jen Rhamphorhynchus. Máme dva Dsungariptery. Měl by to být pár. Samec má na hlavě výraznější ozdoby, než samice. O těchto ptakoještěrech toho podle Olivera moc nevíme, takže bude zajímavé je chovat. Přivezl však také tři Ardeosaury, což je raný typ gekona, jenž žil v období Jury. Zvířata jsou to všechna nádherná, ale určitě nám dají zabrat. Oliver se hodlá specializovat na pravěké želvy, hady a krokodýly a tak budeme muset postavit velké terárium, kde je "uskladníme"...

Příští část snad zase za týden! Nezapomeňte však, že od začátku března, tedy od zítřka, začíná zcela nový příběh ¨plný bitev prehistorických tvorů (viz. článek Nový příběh s vyhynulými zvířaty)...
 
 

Reklama