Správce dinosauřího parku

Správce dinosauřího parku - Noc se šavlozubým

6. října 2017 v 15:53 | HAAS
Končí nám pracovní týden, a tím pádem je tu Správce dinosauřího parku! Takže si držte klobouky, nebude to žádné krmení zvířátek nebo čištění výběhů, ale velká akce!

Noc se šavlozubým

Občas se stává, že jako správce Dinosauřího parku musíte někomu zachránit život. A když to nevyjde... Tak se cení aspoň snaha. Všechno, co k tomu ještě můžu říci, je to, že já se snažil jak nejvíce jsem mohl... Oliver se ve středu vydal na další expedici na Isle of Die. Byl to další výlet, který delší dobu oddaloval. Původně chtěl zavítat na jih Isle of Die, kde se nacházejí bažiny, planiny i lesy, které dobře zná, a jež obývají různí nodosauridi, Velociraptoři a další zvířata, z nichž některá nejsou zrovna přátelská. Avšak po nedávném přesunu Othnielií na travnaté stepi východu ostrova Isle of Die si Oliver usmyslel, že se vydá právě tam. Zajímal ho totiž jeden tvor, který předtím zabil člena týmu: tygr šavlozubý. Kéž by Oliver věděl, že toto rozhodnutí vyhledat nového lidožrouta vůbec nebyl chytrý tah... Toho odpoledne, kdy na planině opět přistála helikoptéra, bylo exkluzivně dobré počasí. Parasaurolophové, Corythosauři, Lambeosauři a stádo divokých Teleocerasů, to vše byla zvířena, kterou Oliver, Tim a dalších pět členů týmu mohli pozorovat. Oliver pořizoval jednu fotografii za druhou, běhal ze středu planiny k jejímu okraji a k lesu, fotil to, jindy zase ono, zatímco se Tim zaměřoval spíše na jediné mládě Lambeosaura. Natáčel ho celé odpoledne na svou videokameru. K večeru se mládě nepředvídatelně přiblížilo k vodě, z níž náhle doslova vyskočil mohutný krokodýl, popadl jej za krk a stáhl pod vodní hladinu, jež se čeřila, obarvena krví. Oliver u toho sice nebyl, ale krokodýlův útok ho velmi zaujal, když celý záznam sledoval v hlavním táboře uprostřed plání. Byl večer, setmělo se, před helikoptérou planul oheň, kolem něho seděla skupinka sedmi chlápků a radovala se ze všech těch fotografií a videozáznamů. Vítr dul do otevřených stanů, ze kterých k ohni nosili konzervy s hrachem a fazolemi, a připravovali si společně večeři. Olivera velice naštvalo, když zahlédl jednoho člena týmu se špekáčkem. Mírně, ale jasně mu vysvětlil, že vůně masa by mohla přilákat nezvané hosty. A to pochopitelně tým nechtěl. Člen týmu špekáček schoval, ale možná stačilo jen to, že jej na chvíli vytáhl, aby něco z dálky ucítilo jeho pach. Nebo to, k čemu pak došlo, bylo způsobeno tím, že si tým vybudoval tábor ve středu plání. Ať tak či onak, bylo to hrůzné. Oliver se o půlnoci probudil ve svém stanu. Zaslechl, jak kolem něj něco rychle prošlo, snad i proběhlo. Jen v šortkách a tričku vyběhl ven s čelovkou a velkou světlicí v ruce. Všiml si, jak je tráva kolem stanu slehlá, ale rychle se napřimuje. Zvíře tu opravdu bylo před chvílí. Oliver musel vědět, že je na stopě něčemu potenciálně nebezpečnému, vždyť v noci loví třeba velké kočky, a po jedné pátral. Byl to asi právě důvod, proč sem přijel, a to sice hledat šavlozubého tygra, co ho přimělo nevracet se ke stanu pro zbraň, ale následovat tajemného návštěvníka tábora. Brzy jej zahlédl. Velké tělo kočkovité šelmy se rychle mihlo ve vysoké trávě. Zvíře bylo přikrčeno, snad se chystalo k útoku, a tak Oliver posvítil na velký objekt před ním. Byl tam samec Macrauchenie, nonšalantně si při měsíčku vycházející po stepi. Světla se lekl a utekl. Pak se z trávy vynořila hlava šavlozubého tygra. Kočka očividně nebyla nadšena z toho, že obyvatel tábora, kterým před chvílí proběhl, zahnal jeho kořist. Oliver se nehýbal. Překvapilo ho, že se šavlozubá kočka vůbec nebála, vůbec neutíkala, naopak, začala se krást k němu. Teď byl Oliver v koncích. Myslel si sice, že když se nebude hýbat, nebude kočku zajímat. Ale Smilodon se stále blížil. I tomu nejodvážnějšímu muži někdy, při dlouhém a napínavém čekání, rupnou nervy. Oliver zařval, aby upozornil ostatní z tábora na jemu hrozící nebezpečí. Zároveň se otočil a utíkal ke stanům. Šavlozubého tygra měl v patách...

Vběhl do tábora a hnal se k vrtulníku. Včas zavřel jeho dveře, protože Smilodon do nich hned nato prudce narazil. Bylo to jen tak tak, Oliver těsně vyvázl. Okamžitě zapnul vysílačku a informoval rozespalého radistu v našem parku o tom, že v táboře řádí šavlozubý tygr. Byla to pravda. Dva členové týmu totiž vyběhli ze stanů se síťovými puškami, ale Smilodon hned po jednom skočil a sekl ho do paže. Život nešťastnému chlapíkovi zachránila síť, která na něj dopadla, ale byla namířena na Smilodonta, který se jí však vyhnul. Pak skočil Smilodon do stanu a rozpáral spací pytel, ve kterém spal k smrti vyděšený voják. Oliver skončil s vysíláním, vyběhl ven z helikoptéry s raketovou pistolí a několikrát vystřelil do vzduchu. Kočka se však hluku nezalekla. Naopak se zaměřila na Olivera. Ten se okamžitě dal do rychlého sprintu. Byl sice bos, ale ani jednou nezakopnul. Přiběhl až k lesu. Zdálo se, že kočka ho ztratila. Díval se kolem sebe, v té temnotě se snažil uvidět obrys jejího těla, ale nikde nic. Přestal se hýbat. Hrobové ticho mu způsobovalo husí kůži. A pak náhle uslyšel dech. Velmi pomalu se otočil a vytřeštily se mu oči. Smilodon stál přímo za ním. Cenil přední zuby, po těch dlouhých špičácích tekla krev. Smilodon z tábora ale přece nikoho nezabil, tak proč? Odpověď byla jasná, byl to další Smilodon. A pak náhle jejich nepříjemné setkání vyrušil původní šavlozubec. Skočil mezi Olivera a vetřelce, který se právě ocitl v jeho teritoriu. Teď Smilodon zapomněl na to, že mu dvounohý tvor odehnal večeři. Okamžitě se dal do zápasu se svým sokem. Byl krátký, ale usmrtil ho při něm. Dal mu několik do hlavy svými obrovskými tlapami. Oliver litoval, že s sebou neměl kameru s nočním viděním. Když Smilodon svého soka zabil, Oliver se vytratil. Chlapi mezitím instinktivně balili tábor. Ve chvíli na planině přistála další helikoptéra. Oliver se usmál, když uviděl, kdo mu přiletěl na pomoc. Byl jsem to já! Vyskočil jsem z vrtulníku a utíkal k Oliverovi. Také se ke mě řítil, až mi to bylo podivné. Asi mne chtěl obejmout. Ale nepodařilo se mu to. "Olivere, pozor!" zařval jsem a ukázal na něco, co se k němu zezadu hnalo z temnoty noci. Šavlozubec se vracel. Skočil na Olivera a povalil ho na zem. Ranger z našeho vrtulníku ve stejnou chvíli vystřelil z pušky. Ve vteřině, kdy se šavlozubý tygr chystal zakousnout se do Oliverova krku, dostal ránu do stehna levé zadní končetiny. Kulka mu působila velkou bolest. Zavyl a Olivera, kterého do té chvíle držel svými předními tlapami, pustil. Oliver tak unikl ze sevření, ovšem jen na chvíli. Majestátní šelma se nehodlala vzdát. A tak i se svým zraněním znovu učinila dlouhý skok a dopadla na Olivera. Ten zařval, protože mu přitom zlomila nohu. Nezbývalo nic jiného, než zvíře rychle střelit znovu, a usmrtit ho. Vytáhl jsem pistoli a na nic nečekal. Tři dobře mířené, hlasité rány do šíje ukončily život tohoto překrásného predátora. Dlouhý špičák se zaryl do hlíny těsně před Oliverovým obličejem, a zvíře naposledy vydechlo. Nejsem rád z toho, že jsem ho zastřelil, v životě byl nezabil žádné zvíře. Ale tentokrát jsem musel zachránit přítele, tak jsem musel jít proti svým pravidlům. Proč jsou však šavlozubci tak agresivní vůči lidem, to musí Oliver teprve zjistit. Ještě za noci, asi ve tři hodiny ráno ve čtvrtek, jsme totiž z Isle of Die odletěli. Ještě předtím, obklopeni temnou nocí, jsme tohoto urputně bojujícího predátora pohřbili...

Pokračování za týden...

Správce dinosauřího parku - Komplikace s přesunem Othnielií

29. září 2017 v 10:53 | HAAS
Poslední Správce dinosauřího parku v měsíci září přichází. Dan Jameson nás informuje o přesunu Othnielií, o kterém se nám zmínil už minulý týden. Avšak jak napovídá název jeho "reportáže", mohu-li to tak nazvat, ne vše proběhlo úplně hladce.

Komplikace s přesunem Othnielií

Tento rok se v parku vylíhlo na dvacet mláďat Othnielií, jedná se tedy o úspěšnou sezónu. Avšak Dinosauří park není dostatečně velký, aby byl domovem pro všechna ta nádherná zvířata. Už v minulosti se spolu některé Othnielie rvaly o území, museli jsme jedno velké stádo rozdělit do několika skupin, jež od sebe oddělovaly ploty... A relativně nedávno jsme začali s přesuny Othnielií na Isle of Die. Dalo by se říci, že tak náš park přispívá k udržení počtu těchto pozoruhodných dinosaurů. Během léta jsme žádný takový přesun neuskutečnili, s koncem září je však na čase mláďata, jež se plně osamostatnila, přemístit zpět na ostrov, z něhož pocházejí jejich rodiče či prarodiče. Přesun začal v úterý. Deset zvířat bylo šetrně uspáno a přemístěno do tří velkých krabic, z nichž každou odnesla jedna helikoptéra. Dávka uspávadel měla zaručit, aby se během letu zvířata neprobrala a nebyla šokována tím, že skrze malé otvory v krabicích vidí samou modř, modř oblohy a oceánu. Spolu s Oliverem jsem seděl ve třetím vrtulníku. Helikoptéry přistály takřka současně na velké travnaté planině na východě Isle of Die. Stádečko Macrauchenií bylo příletem monstrózních strojů vyrušeno a odcupitalo do lesíka tvořeného nízkými stromy. Když jsem vystoupil z helikoptéry, div jsem se nelekl. Uviděl jsem šavlozubou kočku, jak se krčí za vysokými trsy trávy. Oliver byl nadšen. Vytáhl svůj fotoaparát s teleskopickým objektivem a pořizoval jeden snímek za druhým. Tak si říkám, že náš přítel zachránil jedné z těch nevinných Macrauchenií život. Kdyby helikoptéry býložravé savce nevyrušily, jeden z nich by padl za oběť šavlozubému tygru. Odepnuli jsme řetězy a provazy z krabic, a otevřeli víka. Othnielie ještě spaly, čekali jsme tedy, až se proberou. Mělo to zabrat jen pár minut. Mezitím se jeden ranger vydal do lesíka, v němž se ztratily Macrauchenie. Nutně potřeboval na záchod, ale nikomu o tom neřekl. Sdělil nám to až po události, která se mu přihodila. Hned jakmile do lesa vkročil, rozehnalo se proti němu celé stádo těch podivuhodných savců, připomínajících tvarem těla velblouda a chobotem tapíra. Ranger se vyhoupl na větev stromu, která pod jeho těžkým tělem praskla těsně poté, co pod ní proběhla poslední Macrauchenia. Těsně se tedy vyhnul udupání. Nechápal, proč Macrauchenie tak zmatkovaly. Zatímco se držel za hlavu (pád z větve ho trochu šokoval), uslyšel dunění. Zvedl hlavu a spatřil Daspletosaura, hrůzostrašného tyrannosaurida s tlamou plnou ostrých, čepelovitých zubů. Dravec měřící asi deset metrů na délku si to hnal přímo proti němu. Ranger neváhal a vytáhl svou pušku, ale z nějakého důvodu nedokázal vystřelit. Později mi sice řekl, že puška měla závadu, ale sám jsem si odzkošuel na Oliverovi, a fungovala. Oliver byl na mě pořádně naštvaný, když mu nad hlavou prosvištěla kulka, ale to je jiný příběh, který by nás zavedl zpět do Dinosauřího parku a tím se nechci zabývat, protože by to bylo trapné a já se ztrapňovat nechci. Nicméně věřím tomu, že se rangerovi prostě klepaly ruce, a on nedokázal vystřelit. A komu by se taky ruce neklepaly? Mě tedy ně, ale myslím, že... No, dobrá, uznávám, že by se mi asi trochu třásly prsty, ale to je tak všechno! Jo, nic víc! I když i klepající se prsty mohou způsobit, že nedokážete vystřelit z pušky, neboť nesvedete sáhnout na spoušť...

Ranger se dal na útěk, jenže si to namířil přímo k helikoptérám. Já, Oliver a zbytek týmu jsme zrovna sledovali, jak poslední Othnielie opouští krabici. Společně jsme si zatleskali. Bylo to úspěšné vypuštění dinosaurů do divočiny, nemohlo to proběhnout lépe. Aspoň to jsem si myslel. Otočil jsem hlavu a spatřil rangera, jak vříská a utíká před Daspletosaurem, kterého měl za zády. Oliver okamžitě sundal svou červenou košili a mával jí na Daspletosaura. Dinosaurus, vidící barevně, byl tímto úkazem zaujat. Dal se za Oliverem. Jenže v tu chvíli už přišla má šance. Z rukou jiného rangera jsem vytrhl uspávací pušku. Šipka trefila krk Daspletosaura. Oliver řval, mával košilí, skákal, dělal všelijaké šílené pohyby, jen proto, aby stále upoutal Daspletosaurovu pozornost, jelikož se predátor na chvilku zaměřil na mě. Naštěstí byl Oliver úspěšný. Za pár minut se Daspletosaurus zapotácel a usnul. Oliver byl vyčerpaný. Těch několik minut totiž musel běhat po planině a Daspletosaurovi unikat, a nám nezbývalo, než to se zatajeným dechem sledovat. Poté nám ranger vylíčil onen podivuhodný příběh... Přesun další desítky Othnielií nastal včera, tedy ve čtvrtek. Předně jsme však měli problémy s odchytem jednoho staršího samce, který neustále pobíhal po výběhu a vyhýbal se všem šipkám, které po měly zasáhnout. A když ho konečně jedna zasáhla, chytře se otřel o plot a šipka vypadla z jeho kůže. Trvalo snad dvacet minut, než jsem ho s jedním ošetřovatelem nahnal do nepříliš prostorné části výběhu, a tam šipka zasáhla jeho ocas. Jakmile usnul, přemístili jsme ho do krabice za dalšími třemi Othnieliemi. Při tomto přesunu jsem už nebyl, musel jsem totiž v přístavu vyřizovat příjezd několika nových pracovníků (náhrada za darebáky, kteří se přidali k Operaci Hon na Kronosaura, v současnosti již rozpuštěné). Až večer, po návratu na ostrov, mi Oliver sdělil, že se na ostrově ztratil jeden veterinář, dohlížející na stav Othnielií. Hledali ho celé odpoledne, až večer nalezli jeho ohlodané tělo mezi křovisky. Vzhledem ke způsobu, jakým bylo probodnuto jeho hrdlo, Oliver usoudil, že jej zabila šavlozubá kočka. Z toho mě mrazí. Tato zvířata dokáží být zřejmě divočejší, než jsem si v úterý, když jsem poprvé jednu uviděl, myslel...

Další část Správce dinosauřího parku zase za týden!

Správce dinosauřího parku - Skončí Hon na Kronosaura?

22. září 2017 v 12:20 | HAAS
Léto končí, začíná podzim, a my očekáváme zhoršení počasí, chladno a krátící se dny. Náš přítel Dan Jameson, správce Dinosauřího parku, by si samozřejmě mohl užívat tepla na tropickém ostrově uprostřed Pacifiku. Ale nemá na to čas. Nejen, že se musí starat o pravěká zvířata, pro které je park novým domovem. Musí také čelit Operaci Hon na Kronosaura, organizaci, se kterou v posledních týdnech měli on a jeho kolegové spoustu problémů... Vyřeší se vůbec?

Skončí Hon na Kronosaura?

Mám dobré zprávy. Po celá léta jsme bojovali proti Operaci Hon na Kronosaura, jejímž cílem bylo původně zahubit obrovitého Kronosaura, útočníka na velké výletní lodě. Nakonec se z této organizace vyklubala banda ozbrojenců bojujících nejen proti existenci tvorů, o nichž jsme si ještě nedávno mysleli, že zcela vyhynuli, ale také proti nám. José, vězněný v Argentině, konečně otevřeně přiznal, že několik predátorů, tedy Erythrosucha, Siamotyranna, Troodony a Giganotosaura, v parku vypustil proto, že mu Operace Hon na Kronosaura slíbila tučný balík. Nikdy ho nedostal, byl totiž chycen a předán své rodné zemi. A způsobil škody, jejichž oprava nás stála miliony. Poté, co nás L. C. Clark již příliš nepodporuje, je jakákoliv oprava takové ceny strašidlem, jež Charlese, ředitele parku, velmi děsí. Neradi bychom se dostali do dluhů. Každopádně byl José odsouzen na několik let vězení. Dva krmiči, kteří s koncem srpna zcela zmizeli z našeho parku, byli objeveni v plavidle Operace Hon na Kronosaura, jež minulý týden v pondělí zatkla Olivera a jeho dva vědecké přátele. Všichni přeživší z lodi, kterou poté napadl gigantický Kronosaurus, byli zachráněni Fiji Police Force, tedy policií státu Fidži. Byli jsme to my, kdo ji na místo zavolali poté, co jsme opustili místo hrozivé bitvy. Několik z našich nepřátel mezitím skončilo v čelistech Kronosaura a Xiphactinů, zbytek byl však zachráněn, a jak se tedy ukázalo, naši krmiči měli skutečně mnoho společného s touto organizací. Nakonec uznali, že jim byla v Operaci "nabídnuta pracovní místa", jež měla být placena mnohem lépe, než u nás. Cílem bylo unést a zabít Olivera Marshe zřejmě s pomocí mořských predátorů. Dokáži si představit, že by "operátoři" našli vhodné místo, kde se zdržují Halisauři, hodili Olivera mezi ně, počkali, až bude zvířaty zabit, a poté jeho nehybné tělo umístili do vod v okolí Tedova ostrova, abychom ho nalezli. Jejich plán zničit mořské predátory z pravěkých dob by to skutečně umožnilo, tedy dalo by jim to šanci jej umožnit. Přírodovědný projekt, kterým náš park je, pochopitelně "operátorům" vadí, a proto se nás snažili zničit... O jejich útoku a naší opětovné obraně se v minulých týdnech mluvilo po celém světě. A výsledek? Ostrov, na kterém Operace Hon na Kronosaura sídlí, byl vyklizen! Z důvodu toho, že se jednalo o složitý, nicméně poměrně rychlý politický proces, nebudu zde vysvětlovat vše, zabralo by to mnoho místa. Ostrov byl navrácen zemi, které původně patřil, hlavní budova "operátorů" byla srovnána se zemí, hlavní členové této bandy pozatýkáni... A ještě mnohem víc. Charles "měl tu čest" setkat se v úterý s mužem, který Operaci Hon na Kronosaura vedl. Jakýsi Greg Anderson, který se tak před třemi lety prohlašoval za "oceánského aktivistu", to byl on. Velmi drzý muž porostlý zrzavými vousy, který při výslechu na policii řval, používal nevhodná slova, a když se setkal s Charlesem, nazval ho vrahem. Kdybych já byl Charles, takovému muži bych asi vrazil dvacet ran pěstí do obličeje, a to myslím vážně. Charles je velmi diplomatický chlap, který se nenechal vyprovokovat. Vlastně je pravda, že ten Andersonův řev musela být provokace. Charles se pak dozvěděl, že ten muž byl odsouzen na pět let vězení. Podle mého je to málo, ale třeba se mu trest ještě prodlouží...

Neznamená to však, že by Operace Hon na Kronosaura zcela skončila. Spousta členů této organizace určitě sní o pomstě. Rozprchli se po celém světě, ale třeba se ještě dají dohromady. Stejně je však neuvěřitelné, že se s naší pomocí, a s pomocí Ochránců pravěké zvěře, dařilo Kronosaury chránit tak dlouho. Ano, na Chilském pobřeží bylo vyplaveno mrtvé tělo Kronosaura. Ale ten zemřel přirozenou smrtí. Všechna ta zvířata, křižující oceán, byla chráněna, ačkoliv je tolik lidí chtělo pozabíjet. Jsem hrdý na to, že jsem mohl být součástí akcí, jež jim prodloužily život... Ve středu jsem sbíral vajíčka z nové snůšky želv Testudo atlas (Colossochelys). Samičky nakladly další vejce, což je skvělé. Charles hodlá vybudovat další velkou budovu s terárii, hned vedle té původní. Tam by pak nové želvičky mohly být umístěny. Snůška, kterou jsme celkem před nedávnem také přemisťovali do inkubátoru, se také vylíhla. Všechna mláďata jsou v pořádku, a navíc se vylíhla v celkem rovném počtu samečků a samiček, což je výborné. Také mláďata pravěkých leguánů prospívají. Ve čtvrtek jsem byl sice na veterině pomáhat s čištěním šupin jednoho mladého leguána, jehož kůže byla nakažena jakousi houbou, po chvíli byl však už fit a vypuštěn zpět do svého terária. Připravujeme teď ještě jeden přesun Othnielií z parku na Isle of Die. Kdybychom si zde nechali všechny, pobily by se. Náš park není dostatečně velký, aby byl domovem pro desítky Othnielií. Tento přesun zřejmě nastane příští týden...

Další část Správce dinosauřího parku za týden!

Správce dinosauřího parku - Střelba na moři

15. září 2017 v 15:51 | HAAS
A je to tu! Pracovní týden končí a máme alespoň na dva dny volno! Nyní je na čase zjistit, co se v minulých dnech událo v Dinosauřím parku na Tedově ostrově...

Střelba na moři

Víkend byl v pořádku. Vyklidil jsem několik zaneřáděných výběhů, nakrmil jsem několik jejich obyvatel a nakonec jsem si koupil svou vytouženou zmrzlinu (více viz. níže). Byla jahodovo-vanilkovo-čokoládová a byl do ní zabodnut oplatek. Zatímco jsem si během krásného nedělního večera, během něhož se obloha potáhla rudým závojem, užíval tuto skvělou zmrzlinu, dostávali naši nepřátelé z Operace Hon na Kronosaura důležitý příkaz. V pondělí si Oliver vyjel na moře na člunu doprovázen dvěma ichtyology. Chtěli se ponořit do vod okolo Tedova ostrova a zkoumat prehistorické druhy ryb. Ještě předtím, než se mohli ponořit pod vodní hladinu, vynořila se z dálky na hladině moře velká loď. Pochopitelně byla velrybářská, tedy dříve. Později se z ní stalo hlavní plavidlo Operace Hon na Kronosaura. Harpuna prosvištěla vzduchem a zasekla se do člunu. Oliver začal po lodi pálit ze samopalu, který si pro případ nouze vzal s sebou. Potom ve člunu zasyčel granát s otravným plynem. Oliver v poslední chvíli samopal pustil a popadl vysílačku. Byl jsem zrovna na vlně. Seděl jsem v malé místnosti našeho radisty, se kterým jsem o pár minut předtím uzavřel podivuhodnou sázku. Hádali jsme se, kdo bude mít toho dne službu mytí nádobí po pozdní večeři (oba totiž chodíme na večeři pozdě, a kromě nás už není v restauraci nikoho, kdo by nádobí mohl umýt, proto se střídáme). Nakonec se hádka o mytí nádobí zvrátila v hádku o to, kolik metrů má na výšku Deinotherium. Každý z nás sdělil tomu druhému svůj odhad. Já to měl samozřejmě správně! Poražený tedy musel jít a na dvě minuty si lehnout do hnoje od Wuerhosaura. Mimochodem, toto pravidlo jsem nezavedl já, nejsem na to dost šílený. Radista je. Zatímco se válel v hnoji, nacházejícím se v náklaďáku pod okny své pracovny (bylo vážně dost vtipné to sledovat, věřte mi, řehtal jsem se!), musel jsem zvednout vysílačku. Uslyšel jsem Oliverův hlas: "Pomozte nám! Jsme na západ od Tedova o..." To bylo vše. Přitom jsem se do vysílačky chechtal. Nemohl jsem zapomenout na to, co jsem před chvílí viděl. Vysílačku jsem položil na stůl a zase vykoukl z okna. "Pořádně, pořádně!" křičel jsem na radistu, který mi vše opětoval pouze nepříjemným výrazem. Zbývalo mu ještě dvacet vteřin. Během nich jsem si konečně vzpomněl na to, co šlo z vysílačky. Zařval jsem hrůzou. Vyběhl jsem ven a utíkal do budovy rangerů, stojící naproti. Radista se na mě jen nesnášenlivě díval a ukazoval mi pěst. Když jsem kolem něj běžel, přál jsem si mít kolíček na nose. Rangerům jsem spěšně sdělil vše, co mi Oliver stačil říci. O chvíli později se na moři objevila dvě plavidla z Dinosauřího parku, jedno letadlo rangerů a také loď Ochránců pravěké zvěře, kteří byli o Oliverově neštěstí informováni Charlesem. Ten v těch chvílích seděl ve své pracovně v hlavní budově a potil se napětím. Každou chvíli jsem ho měl informovat o vývoji celé akce. Dělával jsem to, dokud vysílačku, kterou jsem měl u úst, neprostřelila zlatá kulka.

Z obrovské lodi srčela jedna kulka za druhou. Byl to doslova déšť kulek. Na dvou člunech jsme kroužili okolo toho, který zůstal na moři, a v němž ještě před chvílí byli Oliver a oba ichtyologové. Operátoři na nás hulákali s pomocí megafonu z paluby své lodi. Brzy nám sdělili, že naši přátelé jsou tam uvězněni v podpalubí. Z rangerského letadla začaly také srčet kulky. Zasáhly jeden stožár na lodi operátorů. Ten spadl a jednoho muže okamžitě zavalil. Operátoři se pořádně naštvali a postřelili dva Ochránce pravěké zvěře. Jednomu muži prostřelili lýtko, druhému paži. Pak jeden z nich zařval, že prý umučí Olivera a oba ichtyology. Aby se ještě víc ukázalo, jací jsou ti "operátoři", jak jim říkám, nelidové, shodili svého zesnulého druha z paluby do vody. To ale rozhodně neměli dělat. Nejen že se nám tím pořádně předvedli. Krev mrtvého přilákala několik Xiphactinů. Nejprve sice vráželi svými ploutvemi do našich člunů, což nám činilo značné potíže, zvláště když jsem z člunu takřka sletěl, protože se člun kvůli mrsknutí Xiphactinova ocasu jaksi moc nahnul. Když ale jeden Xiphactinus vyletěl do vzduchu překousnutý vejpůl, napadlo nás, že naše čluny i loď ochránců musí okamžitě zmizet. A že Operace Hon na Kronosaura to pořádně schytá. Ano! Z vody se vynořil obrovitý Kronosaurus, přilákaný z hlubin oceánu tím neklidem, který kvůli lidské mrtvole započali Xiphactinové. Jeho hlava prorazila trup lodi, úder ploutve vystříkl množství slané vody na lidi na palubě, pak se o loď otřel jeho bok a tím ji celou převrátil. Nikdy jsem nechtěl vidět, jak Kronosaurus útočí na loď. Stalo se to už tolikrát. A vždy za to lidé zaplatili životem. Ale tentokrát, když to byli jeho a naši úhlavní nepřátelé, měl jsem přinejmenším smíšené pocity. Byl jsem rád, že Operace Hon na Kronosaura poprvé dost doplácí na své chování. Zároveň jsem měl však strach o Olivera a ichtyology, stále držené v lodi. Dva rangeři vyskočili z letadla, které rychle nad potápějící se lodí prolétlo. Jakmile se jejich nohy dotkly boku převrácené lodi, odepnuli své padáky a nevšímaje si žebrajících a žadonících operátorů, vnikli ozbrojeni po zuby do podpalubí. Bylo to děsivé. Oliver tam sváděl bitvu s nějakými dvěma mučiteli. Zrovna ve chvíli, kdy ho chtěli nožem zabít, rangeři je oba zastřelili. Oliver jim ukázal, kde najít ichtyology. Společně je osvobodili z cely, která byla z poloviny zaplněna vodou. Dostat se z lodi už nebyl takový problém. Pár operátorů se jim sice postavilo do cesty, ale stačilo do nich pořádně strčit a spadli do vody, kde se to hemžilo Xiphactiny. Náš člun se k lodi dostatečně přiblížil, takže Oliver, ichtyologové a oba rangeři-zachránci mohli do člunu pohodlně skočit. Poté jsme opustili prostor... Ačkoliv jsme nezjistili, proč chtěli operátoři Olivera a jeho vědecké spolupracovníky unést, víme, že po nás jdou. Nicméně o incidentu se teď hodně mluví v tisku. Jsem si jistý, že Operace Hon na Kronosaura dostala velkou ránu.

Danova pošta: Editor mých příhod, který vlastní webové stránky Blogorgonopsid, kde můj týdeník pravidelně každý pátek vychází, mi dovolil, abych k editorem zkrácenému textu mých dobrodružství (věřte mi, že jsou vážně napínavější, to on je pořád zkracuje!) připojil i novou sekci Danova pošta. Tak bych toho chtěl využít a poděkovat jednomu čtenáři mých trablí za námět na zakoupení zmrzliny. Byla fakt dobrá.

Další Správce dinosauřího parku za týden!

Správce dinosauřího parku - Přestřelka ve vzduchu

8. září 2017 v 15:46 | HAAS
Končí první celý pracovní týden měsíce září a s ním přichází i další část Správce dinosauřího parku! Víme, že naši přátelé, včetně správce Dana, mají mnoho problémů s členy Operace Hon na Kronosaura. V posledních týdnech s nimi museli hned několikrát bojovat, a navíc se zjistilo, že k nim tajně patří i pár zaměstnanců parku, kteří z ostrova včas unikli. Co se tedy stalo během minulého týdne?

Přestřelka ve vzduchu

Jak dny postupovaly, délka mého spánku se prodlužovala. O víkendu jsem snil o Operaci Hon na Kronosaura a často se kvůli děsivým tvářím lidí, kteří byli vybaveni samopaly, a objevovaly se v mých snech, probouzel. Se začátkem týdne se tyto sny ztratily. Více už jsem zase myslel na vyklízení výběhů a krmení zvířat, a tak se mi v pondělí zdál již příjemnější sen o tom, jak jsem musel vyklidit výběh Deinotheria. Nebylo to ale zas tak moc příjemné. Zdálo se mi totiž o tom, že ho nikdo už dva měsíce nevyklidil a ten, co to měl na starosti, mě v něm ještě zavřel. Deinotherium v něm nebylo, ale z patřičných důvodů jsem se probudil. A jsem za to rád, toho zápachu jsem měl až dost. V úterý se mi celou noc zdálo o jahodové zmrzlině, která se pomalu přibližovala k mé puse. Když jsem měl konečně ochutnat ten lahodný krém, probudil mne budík. Ve středu se mi zdálo o čokoládové zmrzlině, která se již k mé puse přibližovala poněkud rychleji. Z toho důvodu se mi během snu podařilo olíznout ji alespoň jednou. Poté mě zase probudil budík. A včera se mi zdálo o jahodové i čokoládové zmrzlině, jak se extrémní rychlostí přibližují k mým ústům. Jásal jsem, když tu mě něco probudilo. Nebyl to budík, ale Oliver. Klepal totiž na okno mého domku. Byl jsem pořádně naštvaný, protože jsem nedosnil svůj skvostný sen... Jakmile jsem okno otevřel, Oliver mi sdělil, že jde provozovat paragliding nad moře. Odsouhlasil jsem to a vyhuboval jsem ho za to, že mi to chodí říkat, když mě to vůbec nezajímá a když se mi zdá o jahodových a čokoládových zmrzlinách! Oliver se tomu nahlas smál, přeskočil plot mé skromné zahrádky a kamsi zmizel. Neměl jsem dost času si dnes ráno znovu lehnout, tak jsem nakrmil Dina a šel do Hlavní budovy, kde mi dal Charles přímo otřesný příkaz: "Dnes dopoledne budeš hlídat Olivera, aby se mu nic nestalo." Byl jsem znovu naštvaný. Tolik úkolů v parku, které bych měl splnit, a zrovna musím hlídat Olivera, jako kdyby to bylo nějaké malé děcko, jemuž hrozí nebezpečí na každém kroku! Přišlo mi to trapné, když jsem se dosoukal na pláž. Oliver se na mne zubil, neřekl ani slovo, a pak vzlétnul do oblak. Bylo to tak nudné, sledovat ho a slyšet, jak každou chvíli křičí: "Woohoo!!!" Když vystoupal výš a vykřikl to nejméně po dvouset padesáté první, uslyšel jsem hluk letadla. A v tu ránu mi došlo, že přece jen bylo dobře splnit Charlesův příkaz a nenechat jít Olivera, žádné děcko, ale zkušeného dobrodruha, samotného. Protože i pobřeží našeho ostrova, který je relativně bezpečný, se v současné době může proměnit na hotové bitevní pole, a já toho měl být okamžitě svědkem. Opět se ze mě stal Dan Jameson, odvážný a nebojácný správce Dinosauřího parku, popadl jsem malý dalekohled, který jsem v rychlosti vyrval z kapsy kalhot, a podíval se na létající stroj. Bylo to malé letadlo s dvěma puškami po stranách. Pilot je měl jistě možnost ovládat, což se koneckonců brzy na to ukázalo. Řval jsem na Olivera, ať se snese dolů, že letadlo letí přímo proti němu. Ale Oliver to sám moc dobře věděl a snažil se doplachtit alespoň na hladinu moře. Byl teď celkem daleko od pobřeží, tak půl kilometru. Letadlo prosvištělo kolem něj a vodní hladina se zčeřila, když ji kulky zasáhly...

Okamžitě jsem zavolal do kontrolní místnosti. Tam mě přepojili na rangery, kteří nasedli do vrtulníku a během chvíle byli na pobřeží ostrova. Někdy se hodí rangery nevyužívat jen k odchytávání nebezpečných zvířat, jež opustila své výběhy, ale také k boji proti nepřátelům. A vzhledem k tomu, jak se situace parku vyhrocuje, je pro to druhé budeme muset používat i nadále. Než vrtulník přiletěl, Oliver celkem jemně přistál na vodní hladině. Paraglide nechal na vodě a rychle plaval na pobřeží. Nejprve mne napadlo, že poběžím tak o dvě stě metrů na jih (mimochodem, byli jsme na východním pobřeží Tedova ostrova) a vezmu si člun, s jehož pomocí připluji Oliverovi na pomoc. Tento nápad mne ale brzy opustil, letadlo se vracelo, střelba pokračovala, Oliver se schválně potápěl, aby nebyl prostřílen skrz na skrz a ztratil se pilotovi letadla z očí, a já se raději skryl za několik menších skalek na pláži. Letadlo pak proletělo přímo nade mnou. Jakmile se otočilo, pilot mne zpozoroval a začal pálit. Utíkal jsem k vodě. Skočil jsem do zvyšujících se vln a také zmizel pod vodou. Po chvíli jsem se vynořil. Letadlo stále nad pláží kroužilo. Najednou jsem se šíleně lekl. Někdo mě chytl za krk! Byl to naštěstí jen Oliver, který ke mne doplaval. Zařval na mě, ať se zase potopíme, ale protože jsem na něj jen vyjeveně koukal a on mne stále držel za krk, prostě mě chtě nechtě potopil, ačkoliv jsem se nestačil nadechnout. Pak udělal pár temp a ocitli jsme se v hlubších vodách. Hladina nad námi se zase zčeřila. Když jsme se vynořili, přilétal už rangerský vrtulník. Ve vzduchu nastala velká přestřelka. Na jakékoliv rádiové vysílání pilot neznámého letounu ani nereagoval, místo toho začal po vrtulníku pálit. Rangeři střelbu opětovali ze svých pušek, ale nikdo letadlo netrefil. Zato helikoptéra byla téměř strefena, proto přistála. Náhle se z dály vynořilo další letadlo. Vypadalo v podstatě stejně jako to první, jen jsem uviděl nápis: "Operace Hon na Kronosaura". Oliver, který mě chvíli předtím vytáhl na pláž, už utíkal k rangerům. Okamžitě se chopil vysílačky a zavelel, aby byl připraven letoun Ochránců pravěké zvěře a doslova vtrhl do akce. Letoun přiletěl během asi deseti minut. Během té doby obě nepřátelská letadla jen kontrolovala situaci nad mořem, vracela se a zase odlétala, ale nedocházelo ke střelbě. Jakmile se letoun objevil a skoro to do jednoho z nich napálil, pochopili asi jejich piloti, že na nás nemají šanci... Obě letadla odletěla. Z nejmenovaných zdrojů jsme se ještě před obědem dozvěděli, že letadla pak přistála na ostrově, na němž jsem před pár týdny vyrazil řezáky jednomu členovi Operace Hon na Kronosaura. Musíme zjistit, proč po nás jdou!

Další část zase za týden!!!

Správce dinosauřího parku - Průzkum jeskyní a boj se spiklenci

1. září 2017 v 10:15 | HAAS
Se začátkem nového měsíce je tu nový Správce dinosauřího parku! Vyřešil se už problém s Josém, který před několika týdny vypustil v parku masožravce na příkaz členů týmu Operace Hon na Kronosaura? A co ostatní potkalo naše přátele v parku? Teď se to dozvíte!

Průzkum jeskyní a boj se spiklenci

Uplynulý týden byl přímo nabitý akcí. V pondělí jsem čistil ohradu Deinotheria, která si úklid skutečně zasloužila. Velkého chobotnatce jsme pochopitelně museli uspat a převést do jiné, náhradní ohrady. Jenže mohutný a nevrlý samec Deinotheria se probudil dříve, než byl do ní vypuštěn. Jelikož se nacházel v síti, kterou nesla helikoptéra, začal sebou házet na všechny strany. Z dálky jsem to s hrůzou pozoroval. Pilot vrtulníku naštěstí brilantně přistál. Zvíře muselo být na zemi zase uspáno, což však způsobilo komplikace. Na jednu chvíli přestalo dýchat. Byl jsem o tom informován přes vysílačku. Jakmile jsem se však do náhradní ohrady dostavil, Deinotherium po ní zběsile běhalo, bylo tedy dost živé. Naráželo do plotu a troubilo tak nahlas, že by člověku praskly bubínky, kdyby stál těsně vedle něj. Středeční převoz zvířete do původního výběhu, který jsem vyklidil, probíhal už o moc snadněji... V úterý se Oliver vydal na výpravu na Isle of Die. Po dlouhé době stanul na ostrově plném pravěkých příšer. Přelet letadlem nad ostrovem ho jen ujistil, že místní příroda se skvěle zotavuje s někdejšího vypálení. Ještě stále si vzpomínám na to, jak Ochránci pravěké zvěře spolu s Oliverem museli zjišťovat, zda decimaci přírodního ekosystému části ostrova přežily všechny tamní druhy. Tentokrát se Oliver vydal na západ ostrova. Obvykle vyráží na jih či na východ, toto byla tedy nová výzva. Západní část ostrova byla sice postižena požáry, je však nově zarostlá džunglí a navíc je útočištěm mnoha podivných živočichů. Někteří z nich sídlí v síti jeskyní, které se nacházejí kousek od pobřeží. Oliver, Tim a výprava dalších šesti mužů doprovázených jednou lékařkou se vydali na pochod. Od pobřeží, kde zanechali letadlo, putovali pralesem až k jeskyním. Byla to dlouhá štreka, zabrala jim půl dne, další půlku dne měli strávit průzkumem jeskyní, tudíž bylo jasné, že budou muset v pralese přenocovat. Oliver byl prvním člověkem, který do těchto jeskyní kdy vstoupil. Musel to být úžasný pocit. Prvních pár kroků učiněných badatelem vyrušilo malého ještěra. Oliver se nezdráhal jej chytit. Ve světle baterek se ukázalo, že by to mohla být mladá Megalania, sotva pár týdnů stará. Oliver pořídil řadu fotografií a pak zvíře zase pustil. Tým dále objevil několik druhů netopýrů, z nichž jeden by mohl být Icaronycteris, pozoruhodný netopýr z období Eocénu. Velká hejna těchto letounů zdobila strop jeskyní, jenž se neustále snižoval. Po nějakém čase Tim zapadl do jámy se studenu vodou a nepříjemně si odřel lýtko. Musel být odveden. Venku jej lékařka Judith ošetřila. Oliver měl pocit, že je v jeskyních něco sleduje a dokonce zahlédl stín masožravého dinosaura. Jelikož byl Timův stav celkem vážný, kvůli zranění totiž ztratil mnoho krve, musela být expedice přerušena. Když poraněného dobrodruha odváděli, slyšeli pískot dinosaurů z jeskyní. Oliver nepochybuje o tom, že je vážně sledovala smečka nějakých masožravců. Otázkou je nebudou-li nebezpeční, až se sem Oliver příště vrátí?

Oliver se z Isle of Die vrátil už ve středu. A zrovna tehdy jsme museli čelit dalšímu nebezpečí. Před polednem nad ostrovem chvíli kroužilo letadlo Operace Hon na Kronosaura. Vyzvali jsme letce k tomu, aby otočil kurz a opustil náš prostor. Ten to však odmítal. Teprve pod pohrůžkou zákona letadlo zmizelo z dohledu. Při obědě ke mě přiběhl lodník z přístavu. Řekl mi, že jeho mladý asistent si právě volal s nějakým Robinem L. Řekl mu, že východ Tedova ostrova je v podstatě nechráněn a tak na něj mohou přistát čluny. Lodník svého asistenta vyslechl čirou náhodou, řekl mu totiž, že jde na oběd, pak si ale odskočil a mezitím se už asistent dal do hovoru se svým kumpánem, zatímco si myslel, že lodník se už dávno láduje mezi námi. Asistenta jsme okamžitě zadrželi. Byl drzý a dokonce mi chtěl dát ránu pěstí do obličeje. Naštěstí byl při akci i Oliver. Ten, který si ze mě vždy dělá legraci, mne nyní dokonale ochránil. Stačilo jediné kopnutí (Oliver umí několik bojových umění, včetně kickboxu) a asistent ležel na zemi, držíce se za břicho. Ve čtvrtek se ukázalo, že na pobřeží nějaký člun skutečně přistál. Na pláži zůstalo lano, kterým byl člun uvázán k dřevěnému kůlu. Možná, že ho tu nechali z čiré provokace, možná museli lano přetnout, když na ně zaútočil nějaký pterosaur volně poletující nad ostrovem. Každopádně jsme zjistili, že dva krmiči z našeho parku úplně zmizeli. Jejich domky jsou takřka prázdné. Sbalili si své saky paky a prostě se nechali odvézt. Kam? No přece k našim nepřátelům z Operace Hon na Kronosaura! K něčemus se schyluje. Dnes ráno jsem telefonoval s jedním argentinským komisařem. Řekl, že José se přiznal k tomu, že měl s pomocí masožravců zabít několik lidí v našem parku, aby tak našim nepřátelům odhalil slabiny bezpečnostních zařízení v parku!

Možné nebezpečí ze strany Operace Hon na Kronosaura asi nedá Danovi spát! Jak celá bitva s těmi zločinci dopadne?!

Správce dinosauřího parku - Mezi nepřáteli

25. srpna 2017 v 16:04 | HAAS
Opět je tu pátek a s ním další Správce dinosauřího parku! Minulý týden jsme se od Dana dozvěděli o zrádci, který před dvěma týdny vypustil několik masožravců z jejich ohrad. Několik lidí to odneslo životem... A teď je na čase zavětřit v nepřátelské základně! Proč? To už zjistíte sami!

Mezi nepřáteli

Nebyl jsem daleko od pravdy. José zřejmě opravdu dostal rozkaz od svých tajných nadřízených, lidí z Operace Hon na Kronosaura, aby z našeho parku udělal alespoň na krátkou dobu peklo... V neděli jsem se setkal s Alfredem, starším vousatým chlápkem, který je členem organizace Ochránci pravěké zvěře. Společně jsme se vydali na nedaleký ostrov, na němž se nachází základna Operace Hon na Kronosaura. Tento hon na mořského ďasa se nakonec změnil v hotové neštěstí, a tak jsou všichni "operátoři", jak jim s radostí říkám, našimi nepřáteli. Několikrát už se zasloužili o velký chaos v našem parku i na ostrově Isle of Die. Mají na svědomí jak lidské, tak zvířecí životy. Jakmile jsme nad ostrovem začali kroužit, zatímco jsme pohodlně seděli na měkkých sedátkách uvnitř letadla, ozval se výstražný hlas muže, jenž zde kontroloval letecký provoz. "Ohlaste se nebo do toho vašeho krámu našijeme!" zařval do vysílačky tak mocně, že ji Alfred, pilotující letadlu, skoro odtrhl od uší. "Nech si ty vtipy, primitive!" zařval jsem do vysílačky. "Tupče," zněla odpověď. Tak to jsem se ale teda fakt urazil! Takové povrchní nadávky si nenechám líbit! Nařídil jsem Alfredovi, ať okamžitě přistaneme. Alfred byl také naštvaný, neboť se k nám radista choval nevlídně. Naše letadlo tedy přistálo na pláži. Operátoři vyběhli ze svých základen a mířili na nás samopaly. "Hele, klídek, kámové," řekl jsem a rozhodil jsem ruce na tu masu lidí a zbraní, jež nás obklopovala. "Jsme tu jako přátelé. Přijeli jsme na kafé," pokračoval jsem. Přistoupil ke mě muž s drsnými rysy v obličeji a malýma, přivřenýma očima. "Co děláte na našem ostrově, ochranáři?!" zařval mi do obličeje. Poslední slovo posměšně zdůraznil. Všichni se začali smát. "Ahoj, jsem Dan Jameson a jsem správcem Dinosauřího parku, který určitě dobře znáte," řekl jsem zcela klidně a potřásl jsem mu rukou, zatímco na mě vyjeveně hleděl. "A chci znát odpověď na jednu otázku," pokračoval jsem a přiblížil jsem svůj obličej k tomu jeho, "nemáte náhodou něco společného s takovým malým chaosem v Dinosauřím parku? Došlo k němu nedávno." "To bych si musel pamatovat," zkroutil drsňák pusu. Všichni se chechtali. Začínal jsem zuřit. Alfred mne chytl za ruku, aby mne uklidnil, ale mne toto gesto ještě víc vytočilo. Otočil jsem se proti němu. "Můžu mu dát přes hubu?" zeptal jsem se. Alfred pokrčil rameny. Byl v té sebrance trochu nesvůj. Zamručel jsem a otočil se k řehtajícímu se drsňákovi. Za chvíli se jeho řezáky válely na písku pláže. Ostatní chlápci se na nás vrhli, a v tom zmatku se drsňák se srdce rvoucím pláčem snažil najít své ztracené zuby ve vířícím se písku. Někdo mu dokonce stoupl na ruku. Poznal jsem to podle pronikavého řevu, jenž doslova prošel mýma ušima a nejspíše rozkmital mé bubínky. Nebo to snad byla zlost? Každopádně jsem se už držel. Darebové nás svázali. Tohle byl tedy malér. Přijeli jsme za nimi, abychom vyjednávali a popovídali si o menší tragédii, ke které na Tedově ostrově nedávno došlo, a místo toho se z nás stali zajatci.

Strčili nás do malé dřevěné budovy a zamkli dveře. Řekli, že brzy uvidíme, co tomu řekne místní policie. Alfred byl na mne naštvaný. "Jsi nejen urážlivý, ale i prchlivý!" supěl. "No a co? Aspoň si ten chlápek zapamatuje, že se mnou není řeč! Správní chlapi řeší věci pěstma, to si pamatuj," poučil jsem ho. Tak mi dal takovou ránu do hlavy, že jsem se brzy proklínal za své poučky. Chvíli jsme čekali, co se bude dít, avšak mě to v té malé budově nebavilo, tak jsem vyrazil dveře. Na pláži nikdo nebyl, proto jsme s Alfredem v klidu došli k letadlu. Teprve pak si nás všiml nějaký ozbrojenec. Soudě kostky ledu, kterou vyplivl, a jeho obdivuhodného zjevu připraveného o dvojici zubů, jsem usuzoval, že se jedná o mladíka, s nímž jsem již měl tu čest. Něco nesrozumitelně zařval. Pak najednou z roští vyběhla skupina Compsognathů. Cože? Dinosauři a tady? U základny operátorů? Zdálo se, že je to zlý sen. I když se to nezdálo samo, jinými slovy nebyl to sen, zkrátka byla to realita. Compsognathové na nás začali skákat. Oháněl jsem se ze strany na stranu a záda jsem přitiskl na letadlo. Compsognathové se však ráně vyhnuli a seskákali ze mě. Alfred už skočil do letadla, přičemž mu jeden Compsognathus drápal záda. Já se všech malých dravých dinosaurů zbavil a následoval ho. Letadlo se vzneslo do vzduchu. Pálili po nás, ale letadlo zasaženo nebylo. Compsognathus, který se zatím Alfreda pustil, se uvelebil na zadním sedátku. Nebylo to zjevně poprvé, co letěl letadlem. Zvláštní, pomyslel jsem si. Brzy jsme přistáli v parku. Náš příběh byl krásně vylíčen tím nejlepším vypravěčem, který ho vylíčit mohl. Oliver zuřil. "Takhle Vás přivítali? Se zbraněmi v rukou? A poslali na Vás dinosaury? Čert je vem, příští týden tam shodíme bombu a je to!" křičel. Během tohoto týdne jsme pak zjistili, že operátoři zřejmě nehodlali zavolat na nás policii či nějakou pobřežní hlídku. Možná nás chtěli v budově nechat vyhladovět, nebo odstřelit. V každém případě jejich chování přilákalo pozornost pobřežní hlídky. S takovou je jisté, že José dostal rozkaz právě od členů Operace Hon na Kronosaura, aby nebezpečná zvířata vypustil. Ale stále nevíme, proč!

Snad se brzy dozvíme, proč má Operace Hon na Kronosaura na naše přátele z Dinosauřího parku spadeno!

Správce dinosauřího parku - Odchyt zrádce

18. srpna 2017 v 10:05 | HAAS
Minulý týden to v Dinosauřím parku vřelo. Dan musel zajistit odchyt nebezpečných masožravců, kteří byli vypuštěni ze svých ohrad. Vědělo se, že za jejich vypuštěním stál nějaký člověk, ale kdo to byl?

Odchyt zrádce

Občas se stává, že v Dinosauřím parku pracuje někdo, kdo nám nepřeje. A protože na světě je několik velkých organizací, které by nejraději vlastnily náš park, nebo ho rovnou viděly zničený, není se čemu divit. Ale stejně člověka vždycky překvapí, co jsou někteří pracovníci parku pro slíbené peníze schopni podstoupit. Riskují vlastní životy a životy nás ostatních jen proto, že jim někdo dá balík bankovek a poručí jim: "Vypusť ta nejnebezpečnější zvířata, ať způsobí chaos." Usilovně jsme pátrali po zrádci, jenž se minulý týden o chaos skutečně zasloužil. Netrvalo dlouho, a měli jsme stopu. Jasnější, než by si kdokoliv pomyslel. Každý ví, že po celém parku jsou nainstalovány kamery. Ale ne každý ví, že ty kamery jsou malé, a nacházejí se prakticky všude, kromě domků, v nichž zaměstnanci bydlí. Brzy nám záznamy z kamer ukázaly, že zrádcem byl třicetiletý argentinský krmič zvířat, José. Hned v pondělí jsem se rozhodl ho navštívit. José vypadal klidně a sebevědomě. Když jsem mu ukázal, co kamery natočily, a to sice jak přišel ke každému z výběhů a zvířata bezmyšlenkovitě vypustil, mávl rukou a řekl, že to je nějaký podvrh, že by to neudělal. Tak to jsem se tedy rozzuřil! Chytil jsem ho pod krkem a vyvedl z jeho domku. Venku stáli Tim a Oliver. Požadovali jsme vysvětlení. Ale Josého jako by se náhle zmocnil strach. Všechno to sebevědomí zmizelo. Způsobily to snad svalnaté ruce Olivera Marshe? Nebo nenávistný pohled Tima? Nebo snad úžas mé osoby? Rád bych věřil tomu, že to bylo to poslední... Ale nebylo to tak. Dal mi ránu do obličeje a utíkal pryč. Asi si myslel, že nám v parku nějak unikne. Větší hloupost už člověk nemůže udělat, když je na ostrově, kde se všichni znají, všichni ví, kde se ukrýt a kam utéct... Ale José to přesto zkusil. Poněvadž měl v kapse svůj pas, a mohl odcestovat, rozhodl vydat se pryč z parku. Běžel do přístavu. My mu byli v patách. Oliver je nejen silák, ale i sprinter. Brzy ho dohnal. José se překvapivě otočil a uštědřil mu kopanec do břicha. Byl však slabý, a Oliverovy břišní svaly se v tu chvíli mocně zatnuly, takže ho to takřka nezastavilo. Na dvě vteřiny vydechl a pak se za naším novým nepřítelem zase hnal. Do přístavu to bylo ještě daleko, a už Josého popadl za krk a skolil k zemi. Velkýma rukama mocně sevřel jeho ruce, takže zrádce nemohl utéci. Dovedli jsme ho do hlavní budovy a ptali se ho, proč zvířata vypustil. Snažili jsme se to z něj nějak vypáčit, avšak José neodpovídal. Přestal mluvit. Dělal jsem si z Olivera legraci. "Asi jsi mu ten krk příliš natáhl, že s námi nemůže mluvit. Co když mu popraskaly hlasivky?" smál jsem se. Ostatní, včetně ředitele parku Charlese, na mě byli naštvaní, a to proto, že jsem se prý při výslechu choval nedůstojně. Měl jsem sto chutí se urazit, ovšem teď na to nebyl čas. Poslali jsme Josého do rukou spravedlnosti. Ať se s jeho zločinem vypořádají v jeho rodné Argentině, kam byl v úterý poslán. Brzy se prý máme dozvědět, co tamním úřadům řekl...

My teď máme plné ruce práce. Včera se mi stala nepříjemnost, Tsintaosaurus mě kousl do ruky svým kachním zobákem. Krmil jsem ho přes mezeru mezi kolíky v plotě, a on se pořádně zakousl a zatáhl. To tedy byl stisk! Žádné krvácení, ale pohmožděnina by tu byla. Zvláštní je, že mě o den dřív kousl do prstu Megalancosaurus, když jsem mu v teráriu podával do otevřené tlamy kroutícího se červa, a v úterý se do mé boty zakousl Lagosuchus, když jsem čistil jeho výběh. Dnes ráno na mě zase vrčel Erythrosuchus Eric. Donesl jsem mu snídani složenou z telecího masa, nicméně on vypadal dost nevrle. Vsadím se, že kdybych to jeho ohrady skočil, utrhl by mi hlavu a sežral by ji, a pak by se spokojeně usmíval. Asi už mu lezu na nervy. Siamotyrannus je celkem v pořádku, ale stále se nachází v provizorním výběhu. Pokud jde o Giganotosaura, začínáme mít vážné obavy, že trable s ním nejsou u konce. Chlapi ho včera uspali a pod Charlesovým dohledem změřili. Má už dobrých 8 metrů! Propána, to je délka! A ty čelisti, jsou masivní... Jestli tohle zvíře uteče za pár let, kdy bude o tři metry delší, tak nikdo z nás nepřežije... Právě proto si musíme dávat pozor. Musíme více kontrolovat naše zaměstnance, aby mezi nimi nebyl takový zrádce jako José... A když jsem zpět u problému s tím lumpem... Mám takový pocit, že ho zcela jistě někdo uplatil. Hádal bych, že mu balík podsunuli nějací lidé z Operace Hon na Kronosaura. Ta přece našemu projektu příliš nepřeje. Proto jsem se rozhodl k odvážnému kroku. O víkendu základnu Operace navštívím. Přidám se k Ochráncům pravěké zvěře a přijedeme vyjednávat. Držte si klobouky, bude to jízda!

Pokračování příští pátek!

Správce dinosauřího parku - Útok masožravců

11. srpna 2017 v 11:11 | HAAS
Správce dinosauřího parku je zpět! Co se asi za minulý týden stalo? Neváhejte a přečtěte si to!

Útok masožravců

Dinosauří park se opět stal dějištěm podivných událostí... Ve středu ráno mě probudilo zvonění telefonu. Líně jsem vstal, přišel ke stolu a zvedl svůj mobilní telefon. "Pohotovost! Pohotovost! Únik nebezpečných zvířat!!!" ozývalo se z telefonu. "Co je tohle zase za vtip?" protáhl jsem ospale po ránu a podíval se na Leptoceratopse Dina, ležícího vedle mé postele. Roztomile se na mě koukal. Oblékl jsem se do své pracovní uniformy a vyšel ven. A náhle jako by do mě uhodil blesk. Uvědomil jsem si, že se zde vážně něco děje. Po ulici utíkali tři pracovníci parku. Za nimi běžel náš Giganotosaurus. "No tohle," pomyslel jsem si a sledoval jsem jejich potíže. Všichni se zavřeli ve svých domcích. Poté, co zmizeli z jeho očí, nesnažil se je predátor dohnat. Když zabouchli dveře, ztratili se z jeho dohledu a on na ně přestal myslet. Nasával teď vzduch. "Do háje," protáhl jsem ospale. Stál jsem před svým domkem a Giganotosaurus se na mě hladově díval. Rychlým krokem se ke mě blížil. Zíval jsem. Pomalu se ke mě skláněl. "Hele, jdu na snídani," řekl jsem mu a prošel jsem kolem něj. Giganotosaurus mě sledoval jako nějaký podivný výjev. Normálně jsem ho obešel, a on se divil, co že se jeho příští oběť nebojí. Zařval. A já v tu chvíli také, hrůzou. Dal jsem se na útěk. Utíkal jsem, co jsem mohl, a strašně jsem při tom řval. Byl jsem připraven na to, že mě to strašlivé zvíře sežere vcelku a já pak zhynu v jeho žaludku. Doběhl jsem k hlavní budově. Tam zrovna stáli dva rangeři a pálili po Troodontech. Takže i Troodoni utekli ze svých ohrad! "Hej, kámo, pomoz mi," řekl jsem jednomu rangerovi poté, co jsem se za jeho zády zastavil. "Neruš!" okřikl mě. "Hele, pronásleduje mě Giganotosaurus. Neslyšel jsi, jak řve?" zeptal jsem se ho. "Slyšel jsem jenom tebe, zbabělče," odpověděl. Tak to jsem se ale naštval. Zezadu jsem mu dal facku. Překvapeně se na mě podíval. A pak jeho oči stanuly na tom velkém za mnou. Začal řvát. "No co je? Neviděl jsi nikdy hladového Giganotosaura?" ptal jsem se ho a chechtal jsem se jeho výrazu v obličeji. Ranger po zvířeti vystřelil. Já se raději zavřel v hlavní budově. Běžel jsem do prvního patra, abych šel vše oznámit Charlesovi. Na schodech jsem se srazil s Oliverem. Dali jsme si hlavičku a oba jsme ze schodů spadli. "Neumíš dávat pozor, ty nemehlo?!" zařval na mě mocným hlasem Oliver. V ruce držel uspávací pušku. Z okna střelil po Giganotosaurovi, kterého se rangeři marně snažili zastrašit třaskavými střelami. Zvíře se trochu vyděsilo, když se v jeho stehně ocitla uspávací šipka. Pomalu odcházelo. O pár minut později ulehlo na silnici. Ocitl jsem se v kanceláři ředitele parku. Charles mi vynadal. Spím si prý do deseti a jsem správcem! To je prý šílené. Já mám být tím prvním, kdo organizuje odchyt dinosaurů, to mi Charles řekl. Slíbil jsem mu, že se polepším. Ale on jen řekl, že mi dá padáka, jestli ta zvířata neodchytím. Konečně jsem po mnoha týdnech, měsících, ba i letech zvážněl. Neurazil jsem se, ale místo toho jsem se Charlese zeptal, proč zvířata utekla. On mi vysvětlil, že rangeři shledali zámky u výběhů přeřezané. "Takže někdo z parku vypustil tyhle masožrouty..." řekl jsem.

Vyběhl jsem ven z hlavní budovy. Opět jsem byl Danem Jamesonem, rozhodným, rázným správcem Dinosauřího parku, tak jako kdysi dávno. Byl jsem ozbrojen po zuby. Měl jsem pušku i pistoli s uspávacími střelami, a také raketovou pistoli k odstrašení zvláště nebezpečných zvířat. Oliver zrovna běžel zpět do budovy a opět do mne narazil. "Dávej pozor, ty jedno nemehlo!!!" zařval jsem na něj. Oliver vykulil oči. Tohle tedy nečekal. Proběhl jsem kolem rangerů a spěšně se jich zeptal, kolik zvířat uniklo z výběhů, a kolik jich bylo odchyceno. Řekli mi, že se jim povedlo zastavit dva Troodony, a Giganotosaurus je díky Oliverovi také uspaný. Teď zbývali už jen Erythrosuchus Eric a náš slavný, stále naštvaný Siamotyrannus. Usoudil jsem, že nejprve půjdu po tom druhém jmenovaném. Siamotyrannus už se projevil jako lidožrout, z tohoto důvodu jsem se dal k jeho ohradě. Tři rangeři šli se mnou. Zapnuli jsme termovizi. Brzy se ukázalo, že Siamotyrannus odpočívá ve vegetaci uprostřed parku (nachází se tam lesík). Střelili jsme do něj dvě uspávací šipky. Byl notně rozrušen, právě totiž trávil snídani. Před útěkem z výběhu spořádal všechno maso, které mu tam naházeli večer. Chvíli nás honil po středu parku, ale my měli náskok, neboť jsme využili rangerského džípu. Usnul nedaleko od spícího Giganotosaura, kolem kterého už v těch chvílích obepínali pásy, s jejichž pomocí měl být vrtulníkem přenesen do provizorní ohrady. Řada pracovníků se hned dala do práce na převozu Siamotyranna. Nakonec bylo třeba zjistit, kde je Eric. Vydal se k jižnímu pobřeží. Bohužel jsme jej dohnali příliš pozdě. Zrovna požíral mrtvolu člověka. K našemu zděšení se ukázalo, že to byla veterinární asistentka. Pokoušela se ho zastavit, ovšem Eric jí ukousl ruku, ve které držela uspávací pistoli, a pak ji celou roztrhal. Byl to děsivý pohled. Uspali jsme ho. Hnal se za námi, ale pak jako všichni ostatní tvrdě usnul. Nyní jsou všichni masožravci zpět ve svých ohradách. A my řešíme, kdo je vypustil! Ten zrádce musí být nalezen! Musí být zjištěno, proč to udělal!

Dinosauří park je tedy opět v problémech... A jak se vyřeší, to se dozvíte za týden!

Správce dinosauřího parku - Oliver kontra Dsungaripterus

4. srpna 2017 v 10:05 | HAAS
První srpnový Správce dinosauřího parku v tomto roce je tu! Již víme, že se má do parku vrátit Oliver, takže v něm bude jistě o zábavu postaráno...

Oliver kontra Dsungaripterus

Ráno v úterý 1. srpna jsem jen tak ležel v posteli a říkal si, kolik práce na ten den mám. Jak jsem tak ležel a díval se na strop, otevřeným oknem něco do mé místnosti vletělo. Strefilo se to přímo do mého obličeje a vybuchlo to. Chvíli jsem kuckal a nadával, až jsem pak při bližším zkoumání zjistil, že to byl balónek s vodou. No jistě, Oliver se vrátil. Rozhodl jsem se, že mu to oplatím. Byl jsem pevně rozhodnut a maximálně odhodlán toho vtipálka potrestat za všechno, co mi dosud provedl. Vzal jsem proto balónek a naplnil ho vodou. Jak originální. Vyšel jsem ven ze svého skromného příbytku, když tu náhle do mého obličeje vletěl další balónek s vodou. Tak jsem se lekl, že ten svůj jsem pustil na své nohy. Také vybuchl. Nyní byly dvě části mého těla mokré: hlava a nohy. Uslyšel jsem huronský smích vycházející z blízké houštiny při cestě. "Konečně sis umyl nohy," chechtal se ten záhadný útočník. To jsem se ale naštval. Utíkal jsem zpět na svou zahradu, po které zrovna pobíhal Leptoceratops Dino, maje raní rozcvičku. Vzal jsem do ruky silný klacek, přeskočil plot a velkou rychlostí se blížil k houštině. Najednou do mého obličeje vletěl další balónek napuštěný tekutinou. Tentokrát to ale nebyla voda. Byla to žlutá barva. Zuřil jsem, a jak jsem se tak snažil setřít si ten sajrajt z očí, zaznamenal jsem rychlé kroky. Útočník utíkal. A najednou do mého obličeje vletěl další balónek. Teď jsem už přímo řval. Naštěstí byl opět naplněn vodou a tak mé oči opět viděly. Vystartoval jsem a Olivera jsem chytil. Ale on se jen smál, zatímco jsem ho držel za límec košile. Nadával jsem mu, že je líně rostoucí cykas a dům bez střechy, což ho rozesmálo. Nechápu proč, tak silné nadávky by jej přece měly rozbrečet! Pak se ale stalo něco, co naší legraci (nebo spíš Oliverovu legraci a mé naštvání) trvale přerušilo. Z megafonu rangerů se ozývalo hlášení: "Únik nebezpečného samce Dsungariptera! Míří do středu parku, k hlavní budově! Svolávám všechny rangery do akce!" "Hele, kámo, nechme to na jindy," řekl mi Oliver, vysmekl se z mého sevření a utíkal k hlavní budově. Já běžel domů, umyl jsem si obličej, vyměnil boty, oblékl se do pracovního oděvu a dal se za ním. Když jsem doběhl k hlavní budově, spatřil jsem už rangerský vrtulník, jak nad ní krouží. Po ptakoještěrovi však ani vidu ani slechu. A pak náhle... Ucítil jsem, jak se mých ramen dotkly velmi ostré drápy. Docela jsem se lekl a strachem vykřikl. Z hlavní budovy vyběhli Oliver s Charlesem. Můj vtipný přítel držel v ruce raketovou pistoli a vystřelil z ní. Dsungaripterus se zalkl. Pustil má ramena a vyletěl do výšky. Z vrtulníku se ho pokusil strefit jeden z rangerů. Jenže šipka naplněná anestetiky minula svůj cíl. A jsem si docela jist, že by zasáhla mne, kdybych nebyl uhnul. Takhle skončila ve zdi budovy, jež je skladem zbraní. Dsungaripterus letěl na východ, a letěl rychle. Přiběhl jsem k Charlesovi a Oliverovi...

V tu chvíli jsem si uvědomil, že takhle jsme my tři spolu už dlouho nestáli a neradili se. Začalo se mi to líbit. Najednou jsem měl pocit, že mám před sebou toho starého Olivera, který vždy jen vozil zvířata do parku a nedělal si ze mne věčně legraci. Charles byl velmi rozhodný a přišel s plánem. Jenže Oliver je expertem na zvířata a brzy namítl, že Charlesův plán je příliš jednoduchý. Charles souhlasil. Olivera napadlo, že by Dsungaripterus mohl zamířit přímo na východní pobřeží. Je dost pravděpodobné, že si odpočine na útesech, neboť Dsungaripterové nejsou, alespoň co víme z našich pozorování, silnými letci. Nevydrží ve vzduchu dlouho. Proto by mu odpočinek přišel vhod. Okamžitě jsme nasedli do auta a odjeli tam, kam nás vzdálený bod na obloze, vzduchem svištící Dsungaripterus, vedl. Vrtulník letěl za námi. Oliver měl pravdu. Dsungaripterus si vážně musel odpočinout. Nyní vzal Oliver uspávací pistoli, do její hlavně vsunul jednu šipku s uspávadlem a blížil se k útesu. Blížil se velmi obratně, tiše a nepozorovaně. Brzy už stál za křovisky asi deset metrů za útesem. Po břiše se pak plazil k samotnému útesu, zachytil se jednoho výstupku a vytáhl se o kousek výš. Pistoli si dal do pusy mezi zuby a oběma rukama se postupně přitahoval nahoru, užívaje skalnatých výstupků. Ale Dsungaripterus zaregistroval jakési podivné šmátrání po kamenech, jež se nacházely pár metrů pod ním. Vzlétl. Bohudík si to namířil přímo k Oliverovi. Klesal, a Oliver ho spatřil těsně před sebou. Neváhal. Teď se držel útesu jedinou rukou, druhou přidržel pistoli a Dsungariptera trefil do zad. Ptakoještěr-bestie se polekal. Vydal ze sebe takový skřek, jakých užíval k zastrašení Dsungaripteří samičky, ke které se tak nepěkně choval, dokud jsme oba dravé pterosaury nerozdělili. Oliver je silák, ale držet se útesu jednou rukou na něj přece jen bylo moc. Proto pistoli pustil na zem. Rychle začal slézat. Z vrtulníku byla mezitím vystřelena další šipka. Také zasáhla svůj cíl. Dsungaripterus se už začal unavovat. Oliver seskočil ze skaliska a běžel k autu. To už byl Dsungaripterus za ním, namáhavě mával křídly a Olivera se pokusil kousnout zezadu v letu. Oliver včas padl na břicho, aby se tomuto kousnutí vyhnul. Hned se postavil. Dsungaripterus už po něm letěl z druhé strany. Popadl jsem kámen a hodil ho po ptakoještěrovi. Nezasáhl jsem ho, což bylo ostatně dobře, ale upoutal jsem aspoň jeho pozornost. Řeknu Vám, není nic víc děs nahánějícího, než rozzuřený Dsungaripterus se všemi těmi zuby a nahoru do špičky zatočenými čelistmi, a tedy i zlověstným zubatým úsměvem, který po Vás letí. Najednou však křečovitě pohnul hlavou a dosedl na zem. Stál tak dva metry před naším autem. Oddychoval a pak pomalu usnul. To byla úleva! Správce pterosauřího aviaria nám toho dne zdělil, že Dsungaripterus se pomocí svého zobáku doslova prohlodal ven ze své klece. Kovové sítě ho nezastavily. Toto zvíře má v zobáku velkou sílu. Jsem rád, že mě ani Olivera neklovlo. I když Oliver by si to zasloužil. Opět vzpomínám na jeho slova: "Hele, kámo, nechme to na jindy." Jen aby... Počkejte. Právě mi do obličeje vletěl balónek naplněný červenou barvou! Rozprskl se na mém stole! Můj manuskript!


Doufám, že se Vám tato bláznivá část Správce dinosauřího parku líbila... Slibuji, že příště to bude trochu vážnější. Rezervace a útulek pro pravěká zvířata v jednom se totiž stanou dějištěm podivných událostí... Ale o tom za týden v pátek!
 
 

Reklama