Správce dinosauřího parku

Správce dinosauřího parku - Útěk velkého pavouka

23. června 2017 v 10:33 | HAAS
Prázdniny se blíží! Brzy si už všichni budeme užívat volna, ale ještě předtím je čas na předposlední červnovou dávku Správce dinosauřího parku! Předávám tudíž slovo Danu Jamesonovi...

Útěk velkého pavouka

Po našem dobrodružství v Chile se toho mnoho nezměnilo. Stethacanthus samozřejmě nabývá jak na velikosti, tak i na síle. Krmení sardinkami již rozhodně připadá v úvahu. Tenhle pravěký žralok se brzy změní v zabijácký stroj... No, neměl bych jej přeceňovat, přece jen bude v dospělosti měřit jen metr. Tedy aspoň myslím. Doufám, že si Oliver nespletl druhy. Kdyby to byl Megalodon, měli bychom problémy s prostorem. Vždyť víte, my bychom nevěděli, kam ho umístit. Ale to se ví, že je to Stethacanthus. Oliver by chybu v identifikaci neučinil. Vždyť je schopen od sebe rozeznat i jednotlivé druhy mravenců? Každý, kdo tomu nevěří, by s ním měl jet na Isle of Die, kde se momentálně prodírá pralesním porostem a hledá různé druhy pravěkého hmyzu. Včera mi volal vysílačkou, že našel rod Titanomyrma. Prý to má být nějaký "hezký malý mraveneček", a prý ho brzy přiveze do parku. Už odchytil řadu členů kolonie, která se zrovna vyrojila, takže podle něj bude možné tyto mravenečky v parku chovat zcela bez problémů. Jupí, konečně Oliver přiveze něco malého, roztomilého a bezpečného! Kdo by se bál mravenců dlouhých půl milimetru? Já tedy ne! Ale abych pravdu řekl, náš Giganotosaurus mi nahání strach. Za ta léta, co žije v našem parku, pořádně vyrostl. Včera ho byl nakrmit Roger a potýkal se s menším problémem. Giganotosaurus totiž maso vyplivl skrze prostor mezi kůly v plotě. Rozžvýkaný oběd padl Rogerovi na obličej. Poté zmatečně pobíhal po parku a křičel, neboť byl zcela vystrašen. Všichni mu utíkali z cesty a řvali, že je v parku zombie s podivným obličejem. Giganotosauří sliny způsobily, že se rozžvýkané maso Rogerovi na obličej skoro přilepilo. Nemohl ani dýchat nosem. Nebýt jednoho statečného zachránce, asi by měl Roger namále. Samozřejmě, že tím zachráncem jsem byl já, oddaný správce Dinosauřího parku... Sundat Giganotosauří oběd z Rogerova obličeje mi však zabralo celé včerejší odpoledne. Roger slíbil, že už Giganotosaura nikdy krmit nebude, a tady vyvstává další problém, poněvadž se musím poohlédnout po nějakém dalším krmiči, po někom schopném, kdo nemá strach z velkých masožravých dinosaurů. A to logicky znamená i zvýšení platu za rizikové povolání. Myslím, že to ale ještě o týden odložím...

Stále vzpomínám na úterý, které bylo přímo nabito akcí. Z našeho insektária totiž unikl velký masožravý pavouk rodu Mesothele, kterého Oliver přivezl asi před dvěma roky a jedním měsícem. Docela živě si to pamatuji. Skončil jsem tehdy se zavázanýma očima, protože mi ta drzá stonožka plivla kyanid přímo do očí! A tenhle drzý pavouk se teď, po dvou letech a jednom měsíci, rozhodl, že je čas vystřídat bydliště, v úterý ve čtyři hodiny ráno opustil svou krásně vystlanou noru a vydal se na cestu. Nějak se dostal ven přes otevřené dveře sklepení a nějakou škvíru ve zdi, a začal páchat škody. Nejprve vnikl do výběhu Lagosuchů, kteří nedávno zahnízdili a už se jim vylíhla mláďata. Lagosuchové jsou malí archosauři z Triasu, a Mesothele je pavouk velikosti lidské hlavy z období Karbonu, a konfrontace mezi těmito dvěma rody byla děsivá. Lagosuchové byli velikostí pavouka tak polekáni, že mu svá mláďata nechali napospas a skryli se v samém rožku výběhu, odkud na predátora jen kvíkali. Rangeři byli samozřejmě vzbuzeni alarmem: něco cizího se dostalo do klece Lagosuchů. Okamžitě mi zavolali. Sedl jsem do džípu a v pár minutách byl u klece. Dva rangeři o minutku později dojeli na místo na motorce. V tu chvíli už jsem otevíral klec a naskytl se mi příšerný pohled: nebohé malé Lagosuší mláďátko bylo zabito, a obrovský pavouk zrovna vysával jeho tělo, přeměněné na tuhou kaši. Jeden z rangerů k pavoukovi přiběhl a přes mé varování ho chytil za karapax. Jenže agresivní pavouk, vyrušený ze snídaně, se po něm ohnal, div své mandibuly nezabodl do jeho ruky. Stál proti muži ve výstražné pozici. Vzal jsem si síť a hodil jsem ji na pavouka, on se v ní zamotal, jenže než jsem přiběhl a stačil síť popadnout, nějak se z ní dostal, ani nevím jak, a už se úzkou skulinkou hnal ven z klece. Kolem Lagosuší klece je spousta vegetace, především kapradin, takže najít ho tam nebylo nic snadného. Strávili jsme dvacet minut jeho hledáním, až jsme nakonec nalezli jakousi jamku. Druhý ranger vzal baterku a posvítil do ní. Byla to krysí nora, a to, co viděl, bylo jak spektakulární, tak hrůzu nahánějící. Mrtvá krysa byla zrovna vysávána Mesothelem. Byla to majitelka nory. Mesothele neumí hrabat, musí si hledat nory jiných zvířat, aby je mohl obývat. Dostat odtamtud pavouka byl teprve úkol. Vzpomněl jsem si ale na to, co dělává Oliver při hledání tarantulí, a samozřejmě se mi vybavily i scény z přírodovědných filmů. Vzal jsem klacíček a lákal s jeho pomocí Mesotheleho ven. Moc se mu nechtělo, protože byl zaměstnáván vysáváním krysy, ovšem nakonec se zmohl na výpad ven. V tu chvíli ho ranger popadl za karapax, tentokrát pro jistotu s tlustou rukavicí, druhý ranger přidržel spodek jeho těla a já nastavil plastovou krabici tak, aby do ní Mesothele lehce vklouzl. Pak už stačilo jen krabici zavřít a bylo vyhráno! Úterní dopoledne jsme strávili kontrolováním domova Mesothele. Opravdu jsme nalezli nějaké škvíry, byly však příliš malé k tomu, aby jimi zvíře proniklo. Nakonec byl obviněn jeden uklízeč za to, že nechal otevřené dveře do sklepení, ale jak se k nim Mesothele dostal, to jsme zjistili až v úterý večer. Z jakéhosi důvodu se jeho původní nora rozšířila až k hranici místnosti, odkud se mohl jednou dírou bez problémů dostat ven. Myslíme si, že noru prohrabal nějaký hlodavec, nějaká myš nebo krysa. Doteď ale chlapi nic neobjevili. Že by měl Mesothele skryté, magické schopnosti?

Jak se bude Danovi líbit, až Oliver přiveze malého mravenečka Titanomyrmu? Možná, že malý mraveneček bude tak trochu titán, ale nemá cenu nyní Dana zklamat, zvlášť, když je tak nadšený. Dozvíme se též, co stojí za útěkem Mesothele...

Správce dinosauřího parku - Dobrodružství v Chile

16. června 2017 v 11:08 | HAAS
Jsme už za půlkou měsíce a letní prázdniny se rychle blíží! Čekání na ně si můžeme urychlit přečtením další části Danova týdeníku z Dinosauřího parku! Tak se rychle pusťte do čtení!!!

Dobrodružství v Chile

Tento týden byl nesmírně zajímavý. V pondělí jsem celé odpoledne pozoroval mladého Stethacantha, který rychle roste. Brzy ho budeme muset přemístit do nového akvária. Mezi žraloky sice Stethacanthus není žádný obr, ale mládě přesto nabývá na velikosti. Ještě před nedávnem polykalo malé rybičky, které jsme mu do akvária házeli. Nyní je schopno spořádat i malou oliheň, a do zásoby jsme už koupili spoustu sardinek, kterými ho budeme živit později. Oliver si myslí, že za pár týdnů už bude mladík pojídat platýse. V úterý z výběhu opět unikl Lagosuchus, šlo o stejného sběha, jako minulý týden, tedy toho, který kousl Olivera do ruky. Tentokráte se jej povedlo odchytit přímo v hlavní budově. Dostal se totiž do místnosti s kabely a právě tam, v řídícím středisku, se uvelebil na noc. Asi v jedenáct večer bylo po celé akci, když ho technik našel spát mezi všelijakými přístroji a strašně se vyděsil. Zavolal rangery a ti unaveného sběha chytli. Nevíme, proč tento Lagosuchus neustále utíká, ale Tim si řekl, že to zjistí. Podle něj a podle Olivera je totiž tento jedinec napadán dalším samcem a tak se prostě snaží utéci. Nevím, jaké výsledky Timův výzkum přinesl. Vlastně ani neměl čas se pozorování sám věnovat a přenechal ho jednomu veterináři. A to proto, že jsme středu, čtvrtek i dnešek strávili daleko od Dinosauřího parku, ne na žádném z ostrovů, ale opět v lokaci tak vzdálené, vlastně ještě vzdálenější, než opuštěný atol, který byl naším vězením před dvěma týdny. Zamířili jsme totiž do Chile... Na pobřeží této dlouhé jihoamerické země byla nalezena obrovská tlející mršina Kronosaura. Podle původních odhadů v médiích šlo o giganta, který sprovodil ze světa řadu lidí a poničil mnoho výletních lodí. Snad to měl být ten stejný Kronosaurus, kvůli němuž vznikla Operace Hon na Kronosaura. Ale jak se ukázalo, byl to spíše menší jedinec. S délkou jedenáct metrů šlo o nedospělý exemplář. Změřila ho Chilská přírodovědná společnost. Data nám nechtěla propůjčit do té doby, než jsme uvedli, že jsme z Dinosauřího parku a Kronosauří problém řešíme spolu s Ochránci pravěké zvěře. V Chile se však stalo ještě něco podivuhodného...

Ve středu večer jsme stanuli na té pláži, kam byl Kronosaurus vyplaven. Příliv byl prý kolem čtvrté ráno toho dne tak silný, že jistě jeho mnohatunové tělo na pobřeží vyplavil s nejmenšími problémy. Za zapadajícího slunce se nám dostalo mršinu prozkoumat. Oliver s Timem nalezli pod pravou přední ploutví obrovské parazity, jakési vilejše či co. Já zase našel jakousi mořskou obdobu klíšťat. Byla velikosti obou mých dlaní dohromady a sála krev doslova hltavě i na souši. Při každém nasátí, jež se opakovalo jednou za deset sekund, se jejich těla doslova napumpovala cizí krví. Některá "megaklíšťata" pak ze zad Kronosaura odpadávala. Bylo to děsivé, sledovat jejich maličké nožičky s háčky a mohutná kusadla k přisátí, jak se bezmocně pohybují, zatímco až odpudivě veliký parazit ležel na zádech, tučných díky dlouho trvající snídani. Tim si jedno z nich chytil do malého přenosného akvária. Děsivé... Včera jsme se chtěli k mršině vrátit a získat ještě nějaká data, neboť Oliver by pak do Dinosauřího parku pozval pár vědců a vše jim ukázal. Bylo nám však zakázáno se na pláž vracet. Tak jsme využili situace a vyrazili prozkoumat rozpálené skalnaté vrchy daleko od moře. Oliver si chtěl zajet na hranici Atacamy, ale tam se mi moc nechtělo. Četl jsem nějaký příběh o dvou chlápcích, kteří tam jeli a stihl je masakr (pozn. HAAS, Lovci kryptidů). Daleko od civilizace nás ale i tak čekalo velké překvapení. Stál jsem na vyvýšené skalce a pozoroval krajinu, zatímco se Tim a Oliver zabývali geologií oblasti a sbírali malé kamínky. Pak jsem uslyšel děsný řev. Tak jsem se lekl, že jsem spadl ze srázu. Jak jsem tak padal, chytil jsem se obrovského balvanu, ale strhl jsem ho. Letěl přímo za mnou, ale já se včas vyhnul jeho smrtícímu dopadu. Když jsem tak učinil, vykloubil jsem si ruku, poněvadž jsem se zachytil o kámen orientovaný tak v úhlu 180 stupňů vzhledem k mé ruce. Výsledek byl katastrofální. Musel jsem být odvezen do nemocnice, a myslím, že Oliverovy pokusy napravit zranění učinily situaci jen horší. Když teď tak ležím v nemocnici s již napravenou rukou a zdá se, že mě brzy propustí, posílá mi Oliver obrázek toho, co podle něj vytvořilo ten hrozivý zvuk. Hnízdo malých ptakoještěrů... No, zdá se, že pravěká zvířata se opravdu pomalu a jistě stěhují z Pacifiku na pevninu!

Doufám, že se Vám tato část Správce dinosauřího parku zalíbila... Jak bude vyřešen nastávající konflikt mezi pravěkými zvířaty stěhujícími se vzdušnými i oceánskými proudy z Isle of Die na americkou pevninu? A zasáhnou také oblasti v Austrálii či Asii? Je možné, že Operace Hon na Kronosaura se zase rozjede na plné obrátky? Na to už musí znát odpověď Dan Jameson, takže zase za týden u Správce dinosauřího parku!!!

Správce dinosauřího parku - Osm otáček

9. června 2017 v 14:28 | HAAS
Tak, přichází víkend, konečně si trochu odpočineme... Ale Dan Jameson si asi jen tak neodpočine! Musí totiž dohnat vše, co měl učinit ve dnech, kdy se nenacházel v parku...

Osm otáček

Když jsem si minulý týden dopsal týdenní zápis, zrovna začalo nad atolem kroužit letadlo. Oliver bezhlavě vyskočil do vzduchu a mocně zamával. Unaven pobytem v horku na písčitém ostrůvku uprostřed oceánu, klesl brzy k zemi a sotva se zmohl na výkřik: "Tady jsme!" Ale jeho skok byl pozorován už dávno poté, co se o nás lidé v letadle dozvěděli. Přilétali totiž k atolu s jediným cílem: zachránit nás. Omdléval jsem a můj zápis z minulého týdne téměř spadl do vody, když zelený hydroplán přistál na vodě. Z letounu vyskočil jediný muž. Skočil šipku do vody a ve chvíli byl u ostrova. "Musíte s námi!" říkal. Nejprve odtáhl do letadla mne, ještě předtím však chytil můj zápisník, když jsem ho pouštěl do vody. Měl na zádech nepromokavý batoh, tak dal zápisník do něj. Dal mi napít vlažné, svěží vody a poté mne chytl za ruku a doplaval až k hydroplánu. Pilot mu pomohl posadit mne na zadní sedadlo. Byl jsem vyčerpaný. Zachránce pak plaval pro Olivera (letoun byl umístěn jen asi deset metrů od břehu atolu, tudíž doplavat k němu nebyl problém zabírající mnoho času), zatímco mi pilot sundal zpocenou košili a dal mi čisté zelené tričko. Pomalu jsem omdléval vysílením. Jen jsem si všiml, že na tričku stál nápis: "Lovci pravěké zvěře." A právě to mne zděsilo. Ležel jsem v mdlobách a jen jedním uchem jsem vnímal hluk motoru hydroplánu a lidské hlasy. Letěli jsme a letadlo se otočilo popvé, já otevřel oči a uviděl modrou oblohu, po chvíli podruhé, pak třikrát za sebou, pak někdo vykřikl: "No nazdar! Máme špatný počasí!" a pak ještě několikrát, a nevím jakto, ale asi to byla ještě skutečnost, neboť to všechno bylo tak reálné. Dohromady jsem otáček napočítal osm, byla to přímo aeroakrobacie, a někomu se asi udělalo i zle, což jsem poznal podle sluchu, ale pak se situace uklidnila a já zcela ztratil vědomí, a zase jsem jen vnímal hluk motoru a lidské hlasy. Zdály se mi příšerné sny. Letadlo s námi odlétalo, dostali jsme napít alkoholu, pak jsme se opili a nakonec jsme se probudili na tajemném mlžném ostrově plném vojáků a ozbrojených Carnotaurů s dělem na zádech. Nějaký zločinec v kukle mne zavřel do malé místnosti se dvěma darebáky, kteří mi chtěli dát co proto, ale pak přiběhl Oliver a odstřelil dveře cely. Učinil tak svýma rukama. Bylo to neuvěřitelné! Oliver mohl vysílat ohnivé vlny! "Jau!!!" vykřikl jsem, když mi pak jednu dal. Probudil jsem se na své posteli ve svém domku na svém ostrově... Tedy ne mém, ale Tedově, tedy Charlesově ostrově... Zjistil jsem, že jsem v bezpečí. Byla sobota odpoledne. Oliver mne musel vzbudit lehkou fackou, která ale pořádně bolela. Musel se spolu s několika doktory ujistit, že jsem v pořádku. "Ta facka fakt nebyla ohnivá," smál se pak Oliver, a já na něj výjimečně nebyl nijak naštvaný, "ale máš z toho slunce zpálený obličej, proto Tě to tak bolelo. A jestli se Ti o tom zdálo, tím líp. Aspoň vnímáš." Zbytek sobotního odpoledne a podvečer jsem strávil na mé zahrádce a trochu si hrál s Dinem. Musel jsem se pořádně rozcvičit, neboť jsem byl celý ztuhlý. Na otázku, co to jsou Ti "lovci pravěké zvěře" mi Oliver odpověděl se smíchem u večeře: "Ale kdežpak Lovci pravěké zvěře, vždyť to byli naši přátelé Ochránci pravěké zvěře! Krátce poté, co Rogerovo letadlo, mimochodem Roger též přežil a jí večeři támhle na druhé strany jídelny, tak tedy poté, co Rogerovo letadlo spadlo do moře, vyslali nad oceán několik hlídek a jedna nás pak našla. Byli rádi, že jsme přežili."

Já teď musím dohánět spoustu práce. Za těch pár dní, které nestráví v parku, nabere člověk velké zpoždění. O Dina se během několika dnů, kdy jsem byl nepřítomen, staral jeden veterinář, přesto bylo už krátce po probrání se z mdlob mou povinností Dina očistit od parazitů. Drbání má rád. Chová se při něm jako pejsek a je hrozně rád, když ho někdo drbe mezi očkama. Od neděle chodím krmit našeho Giganotosaura, který od svého příjezdu před nějakou dobou značně vyrostl. Také s Tsintaosaury to není jednoduché, konečně se však uskutečnila přestavba jejich výběhu, i když oba bratři se pořád rádi opírají o kůly v plotě a hned ve středu jsem s rangery musel jednoho z bratrů odchytávat, zatímco druhý si pohodlně stál na půli cesty ven z ohrady, přímo v díře v plotě, a spokojeně žvýkal nějaké byliny. Báli jsme se, že jsou jedovaté, a tak jsme jej museli odchytit a prohlédnout na veterinární stanici, jenže se ukázalo, že to byl normální jetel. Zvláštní, asi sem s lidskými osadníky, tedy námi, dorazily i cizokrajné rostliny. Naopak lesík ve středu Tedova ostrova si stále uchovává svůj tichomořský vzhled. Včera se tam ale ztratil jeden Lagosuchus, neboť se prohrabal pod klecí. Při odchytu jsem nebyl přítomen, naopak tam byl Oliver, a dnes ráno mi ukázal pořádný kousanec mezi palcem a prsteníčkem na pravé ruce. Kousanec nepříjemně otekl a Oliver se musel nechat vyšetřit, zda nedostal infekci. Naštěstí se ukázalo, že ne, ale dosti mne vyděsil, když mi u oběda řekl, že Lagosuchové kousnutím přenášejí nemoc, jež se pak lidskou mluvou přenáší na další lidi. Vzhledem k tomu, že na mne zrovna schválně mluvil z malé vzdálenosti, jsem téměř vyšiloval. Bál jsem se, že je to pravda, tedy samozřejmě do té doby, než jsem si uvědomil, že to není pravda, a že si to Oliver vlastně jen vymýšlí, aby mě vyděsil, a vůbec, že je to další z jeho pitomých vtípků. Urazil jsem se! Ale jinak jsem rád, že jsme náš pobyt na tolu přežili...

Tak zase příště u dalšího Správce dinosauřího parku!
To byl Dan Jameson a jeho týdeník Správce dinosauřího parku. Zítra se těšte na dobrodružství jiného charakteru!

Správce dinosauřího parku - Na atolu

2. června 2017 v 15:18 | HAAS
Je tu pátek druhého června a je tedy čas na další část Správce dinosauřího parku!!!

Na atolu

Ve chvíli, kdy toto píši, je mi velmi horko. Mám pocit, že již brzy zemřu. Proto bych chtěl uvést, že být správcem Dinosauřího parku pro mne byla čest. Mnoho let jsem v něm pracoval, až do této chvíle, kdy se vzdávám všech nadějí na své přežití... Všechno to začalo před dvěma dny, tedy ve středu. Měl jsem zrovna odpolední klid po obědě, seděl jsem na vyžehlené pokrývce postele a měl na klíně svůj notebook. Četl jsem si o katastrofě na Aljašce: obrovský ropný barel vybuchl a způsobil děsivé škody. Pak k mému domku přiběhl Oliver a horlivě ťukal na dveře. Celý rozmrzelý jsem se zvedl a šel jsem líně otevřít dveře. "Hele, kámo, není času na zbyt, dělej, jedem!" řekl mi rychle. Nechápavě jsem se na něj podíval. "Právě teď je jen kousek odsud, dál na moři, obrovský mořský plaz. Ochránci pravěké zvěře mne o tom informovali," vysvětloval. Letoun Ochránců pravěké zvěře totiž zpozoroval obrovského, třináct metrů dlouhého mořského plaza plavat při hladině. Pravděpodobně se nadechoval. Brzy by se mohl ponořit, vždyť už také od vydání zprávy uběhly dvě minuty-Oliver doběhl k mému domku překvapivě rychle. Řekl jsem si, to je skvělá příležitost vidět něco nového! Nasedli jsme do mého auta a tryskem odjeli na letiště. Za půl minuty už letoun přistával. "Rychle chlapci!" křičel Roger McGerard, pilot a jediný člověk, který do té chvíle v letadle byl. Vlezli jsme do něj během dvaceti vteřin a pak se vznesli. Rychlostí jsme mířili daleko od Tedova ostrova. "Teda, to je úžasné dobrodružství!" řekl jsem. Oliver jen pokýval hlavou. Brzy jsme dorazili k místu, kde údajně Roger zahlédl toho živočicha. Stále se nacházel pod vodní hladinou, plaval velmi pomalu. "Je to Elasmosaurus! Já to věděl, je to Elasmosaurus!" volal nadšeně Oliver. "Ajéje!" vykřikl náhle pilot. Letadlo se celé přetočilo. "Cvičíte na aeroakrobatickou soutěž?" řekl Oliver. Stiskl jsem pás, který byl kolem mne ovinut, protože jsem počínal mít zlé tušení. "Nedělejte si srandu! Je to s námi blbý!" zařval pilot. Letadlo začalo klesat. Uslyšel jsem krákání Pteranodontů. Byli dva, zahlédl jsem je, když jsem se podíval za sebe, nahoru, zadním sklem. "Padáky a skákat! Svižně!" zařval Roger. S Oliverem jsme vyskočili hned. Padáky jsme vysunuli poměrně brzy a zanedlouho jsme už klesli na hladinu. Pilot opustil letadlo krátce předtím, než se ve vzduchu vznítilo. Pak dopadlo do vody. To, co následovalo, se už dá popsat jen jako výbuch vody a ohně. Voda samozřejmě zvítězila. Pilot dopadl daleko od nás, a ne do vody, ale na malý atol...

Než jsme k němu doplavali, vytratily se z nás veškeré síly. Posledních dvacet metrů k písčitému ostrůvku mne musel Oliver pomáhat. Poté, co mne vytáhl na souš, jsem omdlel. Když jsem se probudil, byla vůkol tma. Vykřikl jsem strachy. Nepamatoval jsem si zprvu, co se stalo. Oliver mne uklidnil a vysvětlil mi, že se právě nacházíme na malém atolu uprostřed Pacifického oceánu, a že nemáme žádné vysílačky či cokoliv jiného. S hrůzou jsem tak zjistil, že atol je nejen liduprázdný, koneckonců pochopitelně, ale nerostou na něm žádné rostliny, nežijí na něm žádná zvířata, a přes den na něm pořádně praží slunce. Ve čtvrtek ráno jsem se seznámil s provizorním stanem, který Roger a Oliver postavili, zatímco jsem byl ve středu odpoledne v říši snů. Byli jsme skryti pod Rogerovým kabátem a Oliverovou větrovkou, jež se nacházely na dvou železných tyčích zabodnutých mezi kameny. Neměli jsme vodu a začal nás trápit hlad. Roger doufal, že brzy přiletí letadlo a všimne si nás. Ale žádný letoun Ochránců pravěké zvěře se neblížil. Jako by všude zapomněli, že se s námi mohlo něco stát. Je otázkou, zda Charles vůbec věděl, kam míříme. Z vyhlídkového letu se tak stal boj o přežití. Alespoň že jsme měli "střechu" nad hlavou. Nicméně včera v sedm večer přiletěl Pteranodon a napadl nás. Oliver po něm hodil svou botu, čímž ji ztratil, neboť létající gigant sice dostal ránu, bota však spadla do vody a ztratila se v nekonečné modři oceánu. Rozápelený písek atolu pak Oliverovo chodidlo pálil. Pteranodon si těsně před odletem vzal náš stan. Nyní jsme na slunci již značně dlouho. Sluníčko vysvitlo hodně brzy. Zastavily se mi hodinky, ani nevím, kdy to bylo. Ale počkat... Mám pocit, že támhle letí letadlo! No ano! Je 15:17 v pátek odpoledne a já vidím letadlo! Začíná kroužit nad atolem!!!

Mě nezbývá nic jiného, než doufat, že Dan Jameson, Oliver Marsh a Roger McGerard přežijí...

Správce dinosauřího parku - Šavlozubý sirotek

26. května 2017 v 15:21 | HAAS
Je na čase dát opět slovo Danu Jamesonovi, Správci dinosauřího parku, který pokračuje v psaní svého týdeníku!!!

Šavlozubý sirotek

Malým Brachylophům se skvěle daří. Mláďata se samozřejmě vylíhla plně vyvinutá, dýchající vzduch a schopná si obsarat potravu, což je typické pro všechny plazy. S pravěkými leguány to není takové jako s dinosaury, snad jedinými plazy, kteří se o svá mláďata starají. Malí Brachylophové rychle rostou a zanedlouho jistě opustí svá dočasná terária. Za týden povyrostla snad o centimetr, všechna jsou silná a později by spolu mohla v teráriu soupeřit. Sice o jejich potravní konkurenci nic nevíme, ale raději je později oddělíme, aby zbytečně nedocházelo k problémům. I nadále se o ně stará Rod... Další velkou zprávou je, že park přijal další zvíře. Jelikož je nyní Dinosauří park útulkem a ne velkou atrakcí pro návštěvníky, vyskytuje se v něm čím dál více zvířat, která byla zubožena nebo přišla o rodiče. Novým přírůstkem, který se za ohradou svého výběhu objevil teprve v úterý, je malý Smilodon. Je to neuvěřitelné, ale my od úterka máme v Dinosauřím parku šavlozubou kočku! Co víc si milovník zvířat může přát... Avšak tento malý Smilodon, kterému jsou sotva tři měsíce, neměl dosud život jednoduchý. Oliver ho nalezl na planinách na východě Isle of Die, kde stál u své roztrhané, zabité matky a skučel. Za ním se nacházelo velké množství kopytníků, například Macrauchenie a Toxodoni, a za nimi pak už druhohorní dinosauři jako Parasaurlophové, Corythosauři, Iguanodonti a malí ornithopodi. V hluku vydávaném těmi všemi byl hlas malého Smilodonta sotva slyšitelný. Oliver na něj narazil ve chvíli, kdy si poblíž lesa tým postavil tábor a náš dobrodruh se vydal na planiny, aby fotografoval zdejší zvířata. Zakopl a proletěl porostem vysoké trávy, až spadl před mládě. To ani neuteklo-stále se drželo matky. Když si Oliver všiml všech těch ran, usoudil, že matka byla roztrhána jiným šavlozubákem. Rány na jejích slabinách, ramenech, bocích a krku byly způsobeny ostrými drápy kočičími. Olivera napadlo, že by se útočník mohl vrátit. Zřejmě je to jiný Smilodon, možná samice, která si dělá nároky na toto teritorium. Mládě by nepřijala za vlastní, mohla by ho zabít. Je dost pravděpodobné, že cizí samice zabila matku mláděte, jež bylo zrovna jejímu zraku skryto. Samice odešla značkovat nově získané teritorium, mládě opustilo ukrýt a žal zaplavil jeho hlavu. Oliver nejprve pochyboval o tom, že by matku zabila jiná samice, vždyť Smilodonti lovili ve skupinách. Avšak poté, co přivedl Tima a společně střelili do mláděte uspávací šipku s pomocí pistole, přesvědčil se, že jeho úsudek byl nanejvýš správný. Jen dvě stě metrů od tábora se brzy objevila velká Smilodontí samice. Každý si myslel, že jde o samce, avšak bližší pohled jasně ukázal, že šlo o samici...

Pravděpodobně byla vypuzena ze své smečky nebo jako jediná přežila po útoku jinou. Nyní si zoufale hledala nové teritorium. Isle of Die je velký ostrov, ale pořád patří mezi typické malé tichomořské ostrovy, a i když je to nejneporušenější divočina na světě, najít si zde místo je pro jednotlivce vždy těžké. Proto zabila matku mláděte. Na planinách ulovila Macrauchenii, vyžrala maso z jejího břicha a večer se nebezpečně přiblížila k táboru. Tým ji musel odehnat s pomocí světlic. Zalekla se a utekla. Olivera to trápilo. Bál se, že nové teritorium opustila. Další den však tábor napadla a srovnala se zemí tři stany, zničila kameru přichystanou k natáčení a celkově způsobila velký rozruch. Tým ve středu v poledne ostrov opustil. Nyní je tedy v parku malý Smilodontí sirotek. Rozhodli jsme se pojmenovat ho Star, Hvězda. S tímto nápadem jsem přišel já, protože když jsem ho uviděl, byly už na obloze hvězdy. Já se na ně podíval a řekl si: "Jé!". Někteří se mě pak ptali, proč říkám takové citoslovce, když se dívám na noční oblohu (ten darebák Oliver si ze mě zase dělal srandu!), ale zanedlouho jsme měli jasno ohledně sirotkova jména. Malý Star byl umístěn do speciální klece, už je mu však budována ohrada. Budeme se o něj dobře starat, to slibuji. Možná si ho budu brát k sobě domů, snad se nepopere s Dinem. Určitě jsem však z jeho příjezdu nadšen!

Tak zase za týden u dalšího Správce dinosauřího parku!

Správce dinosauřího parku - Novorozenci v parku

19. května 2017 v 13:45 | HAAS
Dnes je pátek, 19. května, a to neznamená nic jiného, než další vydání Správce dinosauřího parku! Dan se po týdnu opět hlásí o slovo a já mu tedy předávám možnost připravit další článek, tentokráte jako obvykle z Tedova ostrova...

Novorozenci v parku

Od pondělí se v našem parku objevilo několik novorozenců. Je to taková nádhera! Charles, Oliver, já i ostatní jsme všichni pyšní na to, že se tato mláďata vylíhla v Dinosauřím parku, a některá z nich jsou dokonce potomky zvířat, která se též předc pár lety v našem parku narodila... Nejprve Othnielie: Poslední nakladená snůška se ukázala být úspěšně opuštěna všemi mláďaty. Třináct malých ornithopodků teď běhá po Othnieliím výběhu, zobe semínka ze země a kvičí jako malá prasátka. Člověk by se na ně mohl dívat celé hodiny. Každý den po sedmé večer k nim chodím, dívám se, jak si spolu hrají, a mám pocit, že se dívám na koťátka. Dinosauři nebyli hloupí, byli úplně jako zvířata žijící v dnešním světě. Kdo uvidí hrající si mláďátka Othnielií, bude si jist pravdivostí mých slov. Tato mláďata si však v parku mnoho času neužijí. Je to škoda, ale přesun Othnielií zpět na Isle of Die je nutný. V zajetí parku se jich vylíhlo velké množství, mnohé matky s novorozenými mláďaty už byly přemístěny na svůj rodný ostrov (či v některých případech na rodný ostrov jejich rodičů, to tedy v případě matek, jež se už vylíhly u nás). Poslední skupinka mláďat i s matkou zamíří na Isle of Die dnes, v pátek devatenáctého, okolo třetí hodiny odpolední (to je tak za hodinu a půl). Ačkoliv velké množství zvířat bylo přesunuto zpět na Isle of Die, řada mláďat, jež se u nás tento rok vylíhla, a to sice v březnu a dubnu, Tedův ostrov nikdy neopustí. Je veselé sledovat ta zvířata, jak rostou, s věkem začínají vydávat čím dál více zvuků, od varovných až po ty, jež lákají ostatní jedince svého druhu. Othnielie však nejsou jediným pravěkým zvířetem, jež u nás v parku nalezlo domov, a rozhodně ne jediným živočichem, kterému se tento týden narodili nebo vylíhli mladí. Vejce pravěkých Brachylophů, vyhynulých pacifických leguánů, přečkala dlouhý týden v inkubátoru poblíž terária. Včera se z nich vylíhla maličká ještěrčí mláďátka. Expert na plazy, Rod, byl u toho, když vejce opustila. Byl prvním člověkem, který si ty drobečky mohl podržet v dlani. Jsou neuvěřitelně roztomilí-pohybují se ale docela rychle a jsou čilí, hbití a mají chuť k jídlu. Musel jsem se na ně podívat a naštěstí jsem tak učinil jen hodinu po včerejším obědě (to bylo tak v půl druhé). S Rodem jsme se dohodli, že se zatím budeme krmit cvrčky. Leguánci byli přemístěni do několika speciálních terárií v našem Reptile House. Celkem je těch drobečků sedm. Zatím jsou v teráriích po dvou a po třech (tedy ve dvou teráriích po dvou, v jednom po třech) a zdá se, že jim to nevadí. Naopak, zvykli si na sebe, přece jen jsou to sourozenci. Krmíme je živími cvrčky, a ukazuje se, že je to mnohem lepší, než dávat jim ty mrtvé. Leguánci totiž čile oběti pronásledují, čímž se ukazuje, že neztratili divoké instinkty...

Poslední zpráva mne nadchla přinejmenším stejně ohromně-ano, jinak než takto se to asi vyjádřit nedá, i když je to věta prapodivná. Dnes ve čtyři, zrovna když jsem snil o lahodném jogurtovém dortu posypaném skořicí, kousky čokolády a živými cvrčky (kvůli tomu jsem se probudil!), zavolali mi z akvária, že pro mne mají skvělou novinu. Malý Stethacanthus se konečně vylíhl. Pravěký žralok, první pravěký žralok, který se kdy v našem parku vylíhl, a byl živý, zdravý, plaval a projevoval zájem o své okolí. Na pyžamo jsem si hodil jen svou pracovní informu, nechal jsem Leptoceratopse Dina spokojeně pochrupovat na práhu dveří do koupelny, a s rychlostí srovnatelnou se sprintem ospalce, čímž jsem ostatně byl, jsem vběhl do džípu a odjel k akváriím. Byl to nádherný pohled! Člověk něco takového uvidí jen málokdy. Už u dnešních žraloků je vzácností prohlédnout si mláďátka, natožpak novorozená nebo případně ta, jež opustila vejce (žraloci jsou přece jak živorodí, tak vejcorodí). Malý Stethacanthus, sotva deset centimetrů dlouhý, představoval roztomilého trpaslíčka v obrovském akváriu naplněném vodou o té správné teplotě a salinitě, jaká nakonec byla k vylíhnutí vajíčka potřeba. Řeknu Vám, po těch týdnech čekání jsem přestával doufat, že se ten drobek nakonec vylíhne. Měli jsme strach, že se tak nestane a zárodek uvnitř zahyne, ale nakonec se Stethacanthus vylíhl. Po jedenácté hodině jsem se na něj byl podívat ještě jednou-je dokonalý!

Za týden jsem zpět s dalšími zprávami!
Tak to byl Dan Jameson z Dinosauřího parku. Zítra na Blogorgonopsidu: Lovci kryptidů-Hon na lidožrouta!

Správce dinosauřího parku - Vejce pravěkých leguánů

12. května 2017 v 15:27 | HAAS
Další pátek, další Správce dinosauřího parku! O čem nás dnes Dan informuje? Neváhejte a čtěte další záznam, který pro Vás napsal...

Vejce pravěkých leguánů

Na ostrově je čím dál tepleji. Mnozí plazi se často sluní venku, aby získali tolik potřebnou energii. Tak například naši Ardeosauři byli v pondělí od 13:00 do 18:00 venku a čerpali teplo ze slunečního světla. Ještě po šesté jsme vypustili naše želvy Testudo atlas, aby se také proběhly ve venkovním prostoru terária. Poté jsme je zavřeli zpět do jejich domovů. V úterý se Giganotosaurus znovu rozzlobil, nahlas řval a každého ráno vzbudil. Nakonec se však ukázalo, že pouze trpěl denním hladem, a velká porce vepřového to napravila. Nejdůležitější byl ovšem středeční nález. Ráno po osmé jsem totiž našel v teráriu pravěkých leguánů Brachylophů hnízdo s vejci. Samička je nakladla teprve pár minut předtím, než jsem k nim přišel a objevil je. Důkazem bylo, že vejce byla polepena slizem. Rozhodl jsem se nemeškat a vzít je do speciálního boxu k přenosu vajec. Musel jsem si samozřejmě dávat pozor, abych je neobrátil, protože plazi svá vajíčka neobracejí a kdybych to udělal, zárodek ve vejci by mohl nešťastnou náhodou zahynout. Poté jsem všechna vejce vložil do inkubátoru. Tím předejdeme riziku, že by teplota v teráriu nestačila k zahřátí všech vajec. Jsou pro nás velmi cenná... Inkubátor jsem zapnul na třiatřicet stupňů, což je pro plazí vajíčka ideální. Teď se budu vracet každý den okolo poledne a kontrolovat je. Jen dnes jsem na to zapomněl, měl jsem totiž moc práce s Tsintaosaury. Oba bratři se totiž po dlouhé době poprali o teritorium, a tak jsem je s našimi rangery musel uspat. Jednoho ze samců jsme převezli do pozorovatelny, druhý ve výběhu zůstal, ale brzy se zase vymění, až si nakonec zvyknou na pach toho druhého v teritoriu a přijmou ho jako dalšího a spolu s ním jediného vládce celého území. Po uspání Tsintaosaurů jsem využil situace a vysadil ve výběhu několik desítek hezkých rostlin, které brzy vyrostou a jež budou pro naše kachnozobce potravou...

Nebyl jsem to tedy já, ale Oliver a Tim, kdo se přišli dnes v poledne na leguání vejce podívat. Prý to s nimi vypadá slibně. Olivera zaujalo, že vejce mírně změnila barvu. U současných plazů se něco takového neděje, nejsou-li zašpiněna okolní půdou. Avšak v inkubátoru se nijak ušpinit nemohla, vlastně nezhnědla, ale spíše zežloutla. Tim pořídil několik fotografií. Oba muži chtějí nyní zjistit, proč vejce Brachylophů změnila barvu. Před hodinou proto kontaktovali slavného kanadského herpetologa Joshe Josepha, který okamžitě a s radostí přijal pozvání do parku, jakož i slíbil, že fotografie, jež mu byly poslány, detailně prozkoumá... Pokud se z vajíček vylíhnou malí leguánci, byl by to další velký úspěch. Plazů, jež nejsou dinosaury, a které v parku chováme, máme již mnoho. Druhová rozmanitost není velká, avšak jejich počet jen narůstá, a to je skvělé... Příští týden vkročí do Dinosauřího parku už poslední návštěvník. Park bude veřejnosti definitivně uzavřen a místo toho se z něj opět stane stará dobrá pravěká rezervace a zároveň nově útulek pro opuštěná a osiřelá prazvířata z Isle of Die a okolních pacifických vod... Doufám, že do příštího pátku, kdy bude díky poslednímu návštěvníkovi zcela splněn Clarkův dluh, se ještě vylíhne náš žralůček Stethacanthus...

Za týden Dan napíše další zprávu z Dinosauřího parku!

Správce dinosauřího parku - Nebezpeční ostrované

5. května 2017 v 15:11 | HAAS
Další pátek, další Správce dinosauřího parku! Tentokrát zajisté speciální, neboť je 5. května, což je pro Blogorgonopsida velké datum... Avšak nejprve ke Správci Danovi!

Nebezpeční ostrované

V pondělí se Oliver vypravil na Isle of Die. Z jižního pobřeží, nyní pokrytého hustou sítí močálů, které obývají pravěcí brodiví ptáci, zamířil přímo do vrcholků hor. Spolu s Timem a dvěma dalšími muži nalezl stopy tajemného huňáče. Ukázalo se, že Gigantopithecus nemusí být tak daleko. Po vkročení do temné, zasněžené rokle, náhle Oliver zvíře spatřil. Nevypadalo zrovna nadšeně. Stálo na zadních a mohutnýma rukama si bilo do prsou. Všichni čtyři začali s útěkem. Bohužel byl Gigantopithecus rychlejší. Neuvěřitelně obratně se k nim přiblížil, a než stačili vyběhnout prudký sráz, přičemž několikrát sjeli až dolů, měl je. Chytil Tima za ruku a vyhodil ho do vzduchu. Tim naštěstí spadl na nohy a do sněhu. I tak to byla pořádná rána. Pak se vzchopil a vstal, ale v tu chvíli na něj spadl Oliver. Bylo to jen taktak. Gigantopithecus je oba hodil poblíž ostrého skalního výběžku, na který by se mohli nabodnout. V jeho okolí se nacházely kosti menších zvířat: je pravděpodobné, že si Gigantopithecus nosí potravu do rokle a odštípává z ní kusy právě na této skalce. Zbylé dva muže pak nechal utéct, ale celou cestu do tábora slyšeli jeho hrozný řev. Ve chvílích, kdy Gigantopithecus vystoupal na vrchol jedné ze skal obklopujících rokli, vzali to Oliver a Tim oklikou a utíkali pryč jediným zbývajícím směrem. Museli se však dostat na sráz nad malou, avšak prostornou jeskyní, která tomuto "Yettimu" byla domovem. Jaké to bylo překvapení, když k ní doběhli a z jeskyně vyšla menší samice. Byla možná menší, ale neméně děsivá než samec. Začala na něj křičet, samec se otočil a už sbíhal dolů, aby dva vetřelce, kteří se nezabili, zničil. Samice po nich vyběhla též, ale Oliver jí cepínem podrazil nohu. Chudák lidoop trochu zaškobrtl a plácl sebou do sněhu, ovšem nic se mu nestalo. Jen se postavil a hudroval. Samec přiběhl jen chvíli nato. Teď záleželo na tom, zda Oliver s Timem vyšplhají nahoru rychleji, než jejich pronásledovatelé. Pro Gigantopithecy to nebyl problém. Ve šplhání po skalních stěnách jsou mistry. Ale stejně tak Oliver s Timem! Počali útěk dolů z hor. Vtrhli do neuvěřitelně mlžné džungle. Jaký to byl rozdíl oproti chladným horám. Sundali si své zimní bundy a nalezli tok potoka, který je měl zavést do bažin a odtamtud do tábora na pobřeží...

Bohužel se přihodilo neštěstí. Jen co se ocitli tam, kde stromy v okolí potoka nerostly tak hustě vedle sebe, začal je sledovat Pteranodon. Chvíli nad nimi jen tak kroužil, ale pak se vrhl na Tima. Oliver po pterosaurovi sekl cepínem. Minul, a Pteranodon se jen obrátil a už narazil v letu do Olivera. Oliver sebou sekl o pět metrů dál. Pteranodon se ve vzduchu zastavil s napřaženými křídly, klapal zobákem, vyluzoval nepříjemné, sykavé zvuky, a pařáty napřahoval k Timovi. Tim skočil do potoka. Pteranodon ho nechal být a zaměřil se na Olivera. Ten však vytáhl pistoli a dvakrát vystřelil do vzduchu. Pteranodon se lekl a uletěl. Oliver dále pomohl Timovi z potoka. Právě zde nastal problém, poněvadž si Tim vyvrtl kotník. Dalších dvacet minut šli pomalou chůzí k mokřadům. Už se stmívalo. To je na jihu Isle of Die ta nejhorší doba, je to doba, kdy vylézají na lov největší nestvůry, včetně těch nejinteligentnějších zabijáků, jaké kdy jih ostrova poznal. Mluvím o Velociraptorech. Oba si byli jisti, že jsou jimi sledováni, a tak Oliver neváhal, a při první příležitosti, kdy mohli dlouho běžet po suché zemi, zvedl Tima, hodil si ho na záda a upaloval, co to šlo. Jedině tak se snad zachránili. Velociraptoři se shromáždili u stojatého jezírka daleko za nimi. Pískali a houkali na ně, a všechno se to mísilo s neustálým syčením. Než došli oba do tábora, byla tma. Tim byl ošetřen, ale zranění bylo vážnější, než se původně zdálo, a tak musel být odvezen na Tedův ostrov. Stále nemůže pořádně chodit... Pokud jde o ty dva, kteří před Gigantopithecy unikli ještě před Oliverem a Timem, došli do tábora v pořádku... Já měl tento týden nabitý program, ale nejvíce mě zajímalo, jak se daří vajíčku žraloka rodu Stethacanthus. Stále se nevylíhlo. Podle Olivera může trvat dlouho, než se tak stane. Slanost vody v akváriu, v němž je uloženo, je však normální. Uvidíme, zda se nám narodí náš první žralok Stethacanthus!

Pokračování se dočkáte zase za týden! Dan Vám popíše, co nového se přihodilo... Teď zde ale přibyde ještě jeden článek!!!

Správce dinosauřího parku - Ve žraločích vodách

28. dubna 2017 v 8:36 | HAAS
Je čas na dalšího Správce dinosauřího parku! Tak honem začněte číst, jak se situace na Tedově ostrově vyvíjí!

Ve žraločích vodách

Překvapivě, Spinosaurus se v neděli vrátil. Tento gigant se potuloval po jižní pláži, naštěstí daleko od lidí. Dvojice dělníků, která kontrolovala větrnný mlýn kousek od pláže, na jedné z písečných dun, náhle zaznamenala přítomnost velkého dinosaura jen tak se procházejícího po pláži. Okamžitě upozornili rangerskou stanici. Spinosaurus si jich i na takovou dálku naneštěstí všiml a dokonce se po nich rozehnal. Utíkal jako divý a na svou velikost byl překvapivě rychlý. Oba muži vylezli až na vrchol větrnného mlýnu, div jeho otáčením nahoře nebyli zasaženi. Spinosaurus pod větrnným mlýnem stál a hleděl na ně, dokonce na ně i zařval. Kdyby chtěl, mohl by mlýn zbořit jediným šťouchnutím hlavou. To se však nestalo. O deset minut později na pláži přistál rangerský vrtulník. Čtyřka rangerů se ptala, co se stalo a vyptávali se, kde je Spinosaurus. Dělníci odpověděli, že čekání zřejmě přestalo mohutného dravce bavit. Odebral se do moře a odplaval. Rangeři však nic neponechávali náhodě. Nasedli do helikoptéry a začali hlídkovat nad mořem. Brzy spatřili plachtu Spinosaura vyčnívající z nekonečné modře, stejně jako jeho hlavu občasně se vynořující nad hladinu, to jak dinosaurus dýchal. Předali informace o tom, kde byl Spinosaurus naposledy viděn, Ochráncům pravěké zvěře. Ti začali zvíře okamžitě sledovat s pomocí malého letadla. Během následujících dvou dnů zjistili, že Spinosaurus, velký samec, žije na malém skalnatém ostrůvku podstatně daleko od Tedova ostrova, a ještě dál od Isle of Die. Ochránci by rádi nasadili zvířeti vysílačku, to však vůbec nebude jednoduché. Oliver Marsh však projevil velký zájem o odchyt Spinosaura za účelem jeho následného pozorování... Zatímco jedna akce je plánována, k další už došlo. Sotva se Oliver vrátil, hned začal plánovat mise na Isle of Die. Příští týden v pondělí vyrazí na ostrov, znovu do jižních hor, kde se vyskytuje tajemný lidoop. Během týdne se vrátí do parku, ale pak zase odjede na Isle of Die zkoumat ptakoještěry. Tento týden pro změnu oprášil starou ponorku, kdysi používanou k výzkumu mořských plazů. Přijel za ním ichtyolog Kevin Craven z Velké Británie, a společně se vydali do podmořských hlubin...

Oliver a Kevin nalezli několik podivných druhů olihní, vyskytujících se jen zde a nikde jinde na světě. Všechny byly odchyceny do speciálních kelímků k odběru vzorků. Kevina však zajímaly především ryby. Tým nalezl mrtvého tuňáka-obrovská škoda, tuňáci jsou ohrožení. Ovšem tento tuňák nebyl zabit člověkem, ale žralokem. Nasvědčovaly to hluboké rýhy v mase, takové podle Olivera i Kevina mohl způsobit jen menší druh žraloka. Brzy se ukázalo, že by mohlo jít o žraloka modravého. K mrtvému tuňákovi připlul a kousl si do něj. Pak se ale ukázal pravý majitel úlovku. Žraloka modravého zahnal už jeho stín-Stethacanthus, pravěký žralok doby Karbonské! Kevin zapnul speciální kameru, díky které natočil, jak Stethacanthus trhá kusy masa kořisti. Následnou analýzou odhalil, že Stethacanthus byl opravdu původcem původních rýh a tedy zabijákem ryby. Dříve, než se naši přátelé mohli vrátit na hladinu, objevilo se okolo ponorky celé hejno Stethacanthů. O to víc bylo překvapující, když Oliver a Kevin zjistili, že jsou to samičky a všechny kladou vajíčka do vody. To bylo něco vzrušujícího! Kevin odebral vzorek jednoho žraločího vajíčka. Olivera hned napadlo, že by nebylo špatné v Dinosauřím parku vychovat žraločí mládě-od vajíčka po dospělce. Několik Stethacanthů se sice ponorce přiblížilo tak, že si oba mysleli jediné: to zvíře na nás zaútočí. Nakonec k tomu nedošlo, jeden žralok pouze narazil do kelímku na odběr vzorků a nechtěně tak pustil na svobodu jednu praoliheň. Nyní začal Oliver pečlivě studovat chování žraloků v akváriích. Nepřekvapilo ho, že o růstu a vývinu těchto zvířat, zvláště pak z vajíček, se toho ví jen velmi málo... Pokud vše půjde dobře, budeme mít o jednoho žraloka víc!

Proč se Spinosaurus, sídlící na skalnatém ostrůvku tak daleko od Dinosauřího parku, stále vrací na pláž Tedova ostrova? A podaří se Oliverovi a jeho týmu postarat se o žraloka Stethacantha? Jak dopadne expedice, kterou Oliver chystá-najde znovu tajemného chlupáče? Nezbývá, než uvést jediné: pokračování za týden...

Správce dinosauřího parku - Oliver kontra Spinosaurus

21. dubna 2017 v 14:55 | HAAS
Dostali jsme se již do druhé poloviny dubna 2017. Před měsícem začalo jaro, a také Oliver Marsh na čas opustil Dinosauří park. Tak rychle, honem začněte číst, abyste se dozvěděli o jeho návratu!!!

Oliver kontra Spinosaurus

"Tak tě tady vítám," řekl jsem Oliverovi. Bylo to v pondělí. Stalo se tak v devět hodin ráno. Vystoupil z lodi a mával na mne. Bál jsem se... "Stará vojno! Dlouho jsem Tě neviděl!" vyhrkl na mě. Pak mi dal do ruky slíbený dárek. Zkřivil jsem pusu a hledal, kam dárek zahodit. Nikde nebyl žádný koš, to byl ale malér. "Do Prčic! Néééé!" křičel jsem, až se Oliver ohlédl. Křečovitě jsem se na něj usmál. "Hí," řekl jsem, "je to krásný dárek. Krásný!" "Jsem rád, že se Ti líbí," usmál se zlověstně Oliver. Vrátil jsem se do svého skromného příbytku, nejprve nakmil Dina, který do té doby pobíhal po trávníku na zahrádce, a pak se odvážil ten tajemný dárek prohlédnout. Byl zabalen v papíru, který se dal jednoduše rozbalit zatáhnutím za mašli. Učinil jsem tak. Bum! Můj dům vybuchl. Byla to taková spoušť! Všichni sousedé se mi podivovali, co že si hraji s výbušnými věcmi. Řval jsem na ně, že to udělal Oliver, ale nikdo mi nevěřil. Poté jsem skončil na jednotce intenzivní péče, neboť jsem při výbuchu přišel o krk. Bylo to neuvěřitelné, ale mezi mým tělem a hlavou nebyl krk-někde tam zůstal... Hned v pondělí odpoledne se Oliver dozvěděl o tom, že minulý týden dva Spinosauři pronikli do přístavu. "Věděl jsem to!" vykřikl. V úterý se ukázalo, že Spinosauři by se rádi vrátili. Velký samec doplaval do přístavu. Vyšel na souš a začal s pronikavým řevem. Veškeré mužstvo v přístavu se dalo na útěk. Spinosaurus ale vtrhl do přístavu ještě předtím, než jej mohli opustit. Opět byli zavoláni rangeři. Neboť se s nimi zrovna bavil Oliver a vyprávěl jim o zážitcích z Amazonie, naskočil spolu s nimi do helikoptéry a jedna dvě, rangeři byli na místě. Tentokrát už byl přístav prázdný. Za těch pár minut všichni utekli. Spinosaurus řádil a demoloval budovu s přivezenými předměty-obyčejně se tam nachází krmivo pro zvířata, včetně zmražených ryb, pochoutce, které žádný Spinosaurus neodolá. Vrtulník přistál. Oliver řekl všem třem rangerům, ať v něm zůstanou. Sám si vzal pušku a vyběhl proti Spinosaurovi. "Ale to je šílené!" křičel ještě jeden z rangerů předtím, než se Oliver zastavil kousek od Spinosauřího ocasu. Obrovský dinosaurus, největší suchozemský masožravec, který překonal Tyrannosaura Rexe, se obrátil. Sklonil hlavu a očichal Olivera. Nyní Oliver zasáhl!

Vystřelil z pušky a začal s útěkem. Spinosaurus jej pronásledoval. Bylo to jen taktak, byl rychlý. Oliver skočil do vody a začal plavat kraula. Spinosaurus tak učinil též, ale jeho plavecký styl byl odlišný... Nyní přišla Oliverova chvíle. Potopil se do hloubky. Spinosaurus se potopil za ním, ale nemohl Olivera dostat. Přírodovědec, a jak se nyní ukázalo, i mistr ve volném potápění, Spinosaura překonal. Potopil se tak hluboko na tak dlouho, že Spinosaurus vyplaval na hladinu. Nyní plaval pryč. V přístavu se již dost nasytil díky zmraženým rybám. Oliver o čtyři minuty později vyplaval živý a zdravý, do té doby jej však rangeři považovali za mrtvého. Byl to neuvěřitelný kousek, ale Oliver ví co dělá... Proto by mi také nikdy nedal jako dárek výbušninu. Jen jsem si poznamenal nejhorší možný scénář, který by se kdy mohl stát. O svůj krk jsem nepřišel, vždyť by mi jinak hlava u těla ani neseděla... Ani o svůj dům jsem nepřišel. A co jsem dostal za dárek? Bylo to nádherné! Spící pralesničku! Oliver ji koupil ve Spojených státech u jednoho přítele, chovatele. Hned poté, co jsem dárek otevřel, vstoupil do mého domku Oliver a donesl mi terárium. Pak mi podal ruku na usmířenou: "Odteď žádné vtipy, kamaráde!" Pevně jsem ji stiskl. Oliver odešel a já zjistil, že na mé ruce je nalepen slizký čtvereček, který ne a ne povolit! Jednou Tě dostanu, Olivere!

Jak vidíte, Oliver je velmi vynalézavý-Spinosaura porazil jako by nic! Do příště se však možná stane i něco závažnějšího... Co když se Spinosaurus zase vrátí? O tom možná za týden!
 
 

Reklama