Správce dinosauřího parku

Správce dinosauřího parku - Jaro je ve vzduchu

24. března 2017 v 13:50 | HAAS
Další pátek znamená dalšího Správce dinosauřího parku! Před pár dny nám začalo jaro, což v tropických podmínkách úplně neplatí... Přesto nás však Dan informuje o jarních novinkách!

Jaro je ve vzduchu

Myslím, že jaro je ve vzduchu. Ne že bych pokaždé, když svou pracovnu ve svém malém skromném domku opustím, cítil něco zvláštního. Ba naopak, přímo odporného. Opravy kanalizace znamenají, že hrozivý zápach se často trefí přímo do mého nosu i tehdy, když jsou okna mého domku zavřena. To se přesto nestává často, neboť v tropickém vedru musí být okna takřka neustále otevřena. A to i tehdy, když pět dnů neustále prší. Tento je jedním z nich. Ať je to jak chce, v Dinosauřím parku jaro skutečně začíná... Vždycky si vzpomenu na své začátky v Anglii a na to, jak jsme s kluky chytali užovky hladké v polovině března na jihu UK. Dnes bychom něco takového s nejvzácnějšími plazy Británie zřejmě nebyli oprávněni dělat. Ale tehdy do bylo skvělé. Ptáci si prozpěvovali a včely začaly bzučet. Tady v parku ale bzučí jen komáři! Jakmile je vlhko, vletí kamkoliv... Nicméně poblíž jednoho z výběhů Othnielií je cosi cítit. Je to rozhrabaná, mokrá půda. Othnielie totiž, jako již každoročně, kladou svá vajíčka. Silnýma nohama odkopávají hrudky mokré hlíny, v zobáčcích do nich nosí a pouštějí větvičky i trávu a nakonec, příští měsíc, nakladou první snůšku. Některé samičky jsou o poznání tlustší než před pár týdny. Mají v sobě několik vajec s mláďátky, která už brzy nakladou. Nemůžu se toho dočkat, pípání malých Othnielií je jednou z nejkrásnějších věcí na celém světě. Ovšem s jejich příchodem na svět pro nás začíná složitý úkol: přepravit je i s jejich matkami na Isle of Die. Othnielií za posledních několik let tolik přibylo, že bychom je dnes nebyli schopni chovat všechny. Proto už minulý rok začaly přesuny malých skupinek, obvykle tvořených matkami a novorozenými dinosauřátky, na ostrov. Celá letošní snůška tam bude též přesunuta, tedy poté, co se mláďata vylíhnou. Často teď chodívám kolem Othnieliího výběhu a sleduji, jak pečlivě matky připravují svá hnízda. Myslím, že v divočině by čelily různým problémům. Najít ideální místo pro hnízdění uprostřed tropické džungle vyžaduje dávku trpělivosti. Ale zde v parku není třeba se obávat, že by půda nebyla dostatečně teplá či něco podobného. Charles nedávno zakoupil nové přepravní boxy pro malé až středně velké dinosaury. Snad budou dobře fungovat a zajistí, že Othnielie budou při nadcházejícím odjezdu z Dinosauřího parku v bezpečí a pohodě...

I dalším obyvatelům Dinosauřího parku nastává nové období, tentokráte jsou to ale podstatně hrozivější záležitosti, než jen stavění hnízd. Samci Palaeotisů, pravěkých pštrosů, se navzájem pronásledují, jako by jeden druhého chtěl zabít. Každou chvíli, kdy někdo kolem jejich výběhu projde, semele se mezi nimi strašná bitka. Její vítěz pak poraženého pronásleduje tak dlouho, dokud vysílením nepadne. Nedivil bych se, kdyby to jednomu ze samců přivodilo smrt. Taková honička může trvat i dobrých dvacet minut! Jsem přesvědčen, že je budeme muset co nevidět oddělit. Bojují samozřejmě o samičky, ale jak! Brzy můžeme skončit s jediným samcem, který ostatní pozabíjí... Jeden z nich už je dost dominantní na to, aby tak učinil... Musíme jednat rychle. Ještě dnes odpoledne tam s chlapy vyrazím a zkusíme je od sebe dostat. Zároveň by bylo lepší učinit nějaké vyšetření všech Palaeotisů. Využijeme toho... Včera jsem se byl podívat na mladého Gallimima, kterého Oliver přivezl před takřka dvěma lety. Už je téměř dospělý a skoro tři metry dlouhý! Je tak vysoký, že se mi dívá do očí, ale prý bude ještě vyšší. Samotný Oliver, který se o Gallimima občas chodívá starat, je momentálně mimo Tedův ostrov, vlastně i mimo celý Pacifický oceán. Nachází se v džunglích Jižní Ameriky, zrovna na jihu Kolumbie, tedy v Amazonském deštném pralese, a pátrá po tajemných šípových žábách spolu s jedním z největších odborníků na tyto pověstně nebezpečné tvory. Vsadím se, že až přijede do parku, bude chtít z Isle of Die přivézt nějakou pravěkou žábu...

Tak zase v pátek u dalšího Správce dinosauřího parku!

Správce dinosauřího parku - Nové akvárium pro Pterygota

17. března 2017 v 15:07 | HAAS
Polovina března je za námi a pomalu začíná jaro... Ale v Dinosauřím parku je vše nejisté. Zanikne, nebo bude existovat dále? Více informací v dnešní části týdeníku...

Nové akvárium pro Pterygota

Zatím to vypadá, že Dinosauří park bude v budoucnu skutečně existovat jako útulek pro prehistorická zvířata, která naši přátelé z organizace Ochránců pravěké zvěře zachrání. Náš Halisaurus je již naprosto v pořádku. Je to druhý živočich, který byl do našeho parku přivezen někým jiným, než Oliverem (tím prvním byl Pteranodon). Daří se mu velmi dobře, rány se naprosto zahojily (viz. minulá část) a s chutí pojídá tresky. Na jeho jídelníčku se zatím nic jiného nenachází, ale jsem si vcelku jistý, že později ještě najdeme něco, co by mu chutnalo... Ochránci nyní usilovně pátrají po možném vrahovi našeho Halisaura. Zvíře bylo už před pár týdny nalezeno v moři jedním kapitánem, který Ochránce zavolal a ti jej tedy zachránili před jistou smrtí. Dlouho předtím, než kapitán lodi krvácejícího Halisaura spatřil blízko hladiny, bylo zvířeti bodnuto do břicha nějakým zločincem. Tato osoba, případně osoby, pak zvíře hodily ze člunu zpět do moře, kde byl zločin proveden. Nebýt kapitánovy rychlé reakce a následné záchrany Halisaura, tento jedinec by již nežil. Přitom každý zástupce tohoto druhu je v jednadvacátém století vzácný. Na světě možná žijí už jen desítky Halisaurů a o to více je vzrušující fakt, že jednoho z nich chováme v Dinosauřím parku. Avšak v akváriích se vyskytují i jiní živočichové. Čas od času každému z nich musíme vyčistit akvárium, vypustit z něj vodu, vpustit do něj novou... Ve středu jsme stěhovali našeho Pterygota. Když jsme ho našli na pobřeží Tedova ostrova před několika lety, byl to droboučký kyjonožec, s těží jsme mohli identifikovat druh. Poté, co se ukázalo, že jde o Pterygota, byli jsme si jisti tím, že jednoho dne doroste gigantické velikosti. Pterygotus mohl být až čtyři metry dlouhý, což je délka krokodýla! A mořský škorpion dlouhý jako krokodýl či jako osobní automobil je jistě zvířetem, které při růstu musí měnit své akvárium. Ale odchytit ho nebylo tak snadné... Pterygotus za ta léta mimořádně vyrostl. Nevěděli jsme, jak přesně velký je, ovšem při jeho přesunu nám bylo umožněno jej změřit... Nejprve byl přemístěn do speciální sítě umístěné na pojízdném vozíku s jeřábem. Dokážete si snad představit, jak musela být síť na udržení tak obrovského a mrskajícího se škorpiona velká. Pak byl přesmítěn do provizorního akvária...

Ihned se musel dostat do vody, jelikož má žábry a na suchu nemůže dýchat. Přesun do provizorního akvária zabral pouhou minutu a deset sekund. Pterygotovi tedy nehrozilo nebezpečí udušení, vše proběhlo hladce. Vždyť také řidič vozíku, George, zažil takových přesunů na ostrově již mnoho a vždy ví, co má učinit. Z provizorního akvária byl asi o dvě hodiny později přemístěn do jednoho zcela nového, vytvořeného speciálně pro něj. Ještě před vypuštěním do akvária byl znovu odchycen do sítě, položen na zem, kde jsme ho změřili (i když po nás sekal klepety, ale nebylo to příliš nebezpečné) a pak konečně došlo k vypuštění... Nové akvárium je přizpůsobeno jeho velikosti. Nejen, že je velmi rozměrné, snad i více, než by bylo třeba k jeho spokojenému životu. Dno "nádoby" je velmi písčité, mnohem více, než tomu bylo u předchozího akvária. A tak se může pohodlně zahrabat do množství písku a hrát si na lov ze zálohy. Když je mu pak do vody hozena nějaká rybí potrava, vynoří se jako přízrak z písku, jenž se začne vířit všude kolem něj, a chytne ji mezi svá silná klepeta. Je to fascinující živočich. U samotného přesunu jsem jen asistoval, ale řeknu Vám, vidět, jak jej přeměřují, byl skutečný zážitek. Náš Pterygotus je podle středečního měření už 2,1 metru dlouhý. Očekáváme však, že by mohl dorůst ještě dalších devadesát centimetrů, než se z něj stane dospělec, a pak může nabrat ještě další metr!

Další Správce dinosauřího parku za týden! Brzy však napíši další část Lovců kryptidů, těšte se!

Správce dinosauřího parku - Halisaurův stav

10. března 2017 v 15:52 | HAAS
Další pátek znamená dalšího Správce dinosauřího parku! Doufám, že se Vám zalíbí...

Halisaurův stav

Minulý týden Ochránci pravěké zvěře přivezli do Dinosauřího parku nový přírůstek: zraněného Halisaura. Zvíře na tom bylo velmi špatně a krátce po umístění do akvária bylo operováno. Naštěstí se povedlo zachránit jej. Nyní si již spokojeně proplouvá svým akváriem a dívá se na okolní svět. Akvária nejsou přístupná návštěvníkům a nikdy nebudou. Dinosauří park se totiž definitivně zavře, ale o tom až později. Halisaurovi ale klid a ticho vyhovuje, stejně jako ostatním mořským živočichům, včetně dvou Cryptoclidů hned vedle. V pondělí jsme s naším nováčkem měli malé potíže, jelikož odmítal žrát. Také jsme museli zjistit, jakou potravu preferuje. Nepřijímal potravu zřejmě proto, že nešlo o maso, které by pojídal. Teprve tresky mu zachutnaly. Zdá se, že je to potravní specialista. Během týdne jich spořádal celou hromadu. Asi tedy budeme muset začít objednávat tresky a krmit ho jimi. Včera jsem se byl na Halisaura podívat a musím říct, že se chová skvěle. Kdysi sice byli Halisauři obviněni z toho, že na pobřeží Fidži zabili několik lidí, což je koneckonců pravda. Avšak svou hrozivou reputaci si nezaslouží. Jsou na tom podobně jako žraloci... Věříme, že tehdy to byla jen nehoda... Halisaurus prospívá, ale máme strach z toho, že si z moře mohl odnést nějaké okem nerozpoznatelné parazity, kteří by se pak mohli dostat do vody v akváriu. To bychom neradi. Něco takového by mohlo způsobit smrt našeho Halisaura. Proto ho o víkendu uspíme a znovu a podrobněji prohlédneme. Všechna ostatní zvířata, která žijí ve svých akváriích v parku, takovými testy již prošla. Přesto se občas musí učinit znovu. Je to jistota. Stejně si myslím, že náš nový plazí kamarád je v pořádku... Jen po ráně nožem, kterou mu nějaký darebák zasadil do břicha, mu zbyla velká jizva. Když ho Ochránci pravěké zvěře našli, měli problémy se zastavením krvácení. Náš kamarád takřka zahynul, tak špatně na tom byl. Ochránci nyní usilovně pátrají po tom, kdo za tím zločinem stál. Který podlý člověk vytáhl Halisaura na loďku, bodl ho a hodil zpět do moře-to je otázka, na kterou už brzy budeme znát odpověď...

Také už známe odpověď na otázku: "Bude park zavřen?" Jistěže. Po několika měsících je čas na klid. Abych řekl pravdu, už se nemohu dočkat. Konečně tady zase bude klid!!! Přesný termín sice stanoven není, ale k zavření parku dojde v průběhu příštích týdnů až měsíců. Clark ještě potřebuje něco uhradit a potom se park definitivně zavře. Bude fungovat spíše jako rezervace, pozorovatelna a útulek zároveň, tak jako vždycky. Staré časy se zase vrátí... Ách! Pokud jde o další ze zvířat v našem parku, jsou relativně neproblémová. Jen Giganotosaurus včera večer hrozně nahlas řval. Sice jsem si dal na hlavu tři polštáře, zatímco jsem usínal, ale nepomohlo to-jeho řev byl stále stejně hlasitý. Nakonec jsem vstal a začal na něj řvát (z okna svého domku samozřejmě, mimochodem, jeho výběh je až na druhé straně ostrova, tudíž jsem byl v bezpečí a kdyby mé nadávky náhodou slyšel, nic by nezmohl, neproboural-li by svou ohradu). Štěstí mi nepřálo. Můj soused, jeden veterinář, ty nadávky slyšel a myslel si, že nadávka "hloupý zubatý šupináči" patří jemu. Má totiž protézy a myslel si, že si dělám z legraci z jeho zubů. Když hrál basketball ve škole, říkali mu "šupináč", ani nevím proč. Tak se tedy můj soused strašlivě naštval a hodil po mne botu. Po výsledné ráně jsem už raději zavřel okno a spokojil se s Giganotosauřím řevem, jenž byl zdaleka lepší, než bolavá boule na čele... Dnes ráno jsem vyklízel výběh Wuerho, naší Wuerhosauří samice. Bohužel se znovu ukázala být agresivní. Když jsem se přiblížil, švihla po mě ocasem. Jen doufám, že Wuerho v budoucnu nebude nebezpečná. Nerad bych, aby mne zabila...

Vrátí se vše do starých kolejí? Nebo Dinosauří park skončí úplně? Těžko říci... Další část za týden!

Správce dinosauřího parku - O krok blíže konci?

3. března 2017 v 15:03 | HAAS
Minule jste dozvěděli, že Dinosauří park může být zavřen. L. C. Clark, jenž ho po léta financoval, chce, aby byl znepřístupněn turistům, jelikož minulý týden došlo k nehodě s Masiakasaurem. Jak se situace vyvíjí? Dávám slovo Danu Jamesonovi...

O krok blíže konci?

Už celý týden se o nešťastném incidentu s Masiakasaurem píše ve světovém tisku. Hemží se titulky jako "Opravdu je možné chovat dinosaury v jednadvacátém století?" či "Dinosauří park se stal dějištěm hrozné události." Realita za těmito titulky je jiná-tisk se snaží čtenáře zaujmout do očí bijícími zprávami. Vždyť při útěku Masiakasaura nikdo nezahynul, pouze čtyři lidé byli raněni. Dvanáctiletý chlapec, kterého Zuboun kousl do ruky, je již naprosto v pořádku a dokonce pro noviny řekl, že by si rád prohlédl zvířata, jež ještě v parku neviděl, a že se tedy hodlá vrátit. Ostatní tři z nás vymáhali odškodné, ačkoliv vymáhali není zrovna dobré slovo, kterým bych to popsal. Tak to uváděly spíše jedny americké noviny. My jim odškodné dali bez problémů a bez zdržování. Clark se byl v pondělí poradit se svými známými a dospěl k závěru, že park opravdu uzavře. Charlesovi jakožto řediteli se to vůbec nelíbí. V době, kdy park nepotřeboval financování, byl zde nejvýše postaveným Charles. Ostatně, je také ředitelem. Ale od té doby, co park potřebuje pomocnou ruku, jež mu podal Clark, je zde velením on. Dluh sice ještě není zplacen, stále jsme nevydělali tolik peněz, kolik dal Clark do parku. On však říká, že nechce, aby byla poškozena jeho pověst, že většina peněz se mu vrátila a že tedy prodělal málo. Na těch pár milionech dolarů mu údajně nesejde. Tak by Dinosauří park mohl skončit. Původně rozsáhlá rezervace, ve které jsme se pohybovali jen my, pracovníci, starající se o zvířata. Jezdili sem vědci, prohlíželi si je a studovali. Nyní se na pár měsíců park zaplnil davy turistů, což již brzy skončí. Dobu, kdy Dinosauří park byl světu otevřen, nakonec svým slovem skončí Clark. V úterý se po telefonu s Charlesem hádal. Charles byl prý tak naštvaný a z rozmrzelý z jejich dialogu, že hovor ukončil prásknutím sluchátka o stůl. Pak se Clarkovi krátkou zprávou omluvil, ovšem se vůbec se mu nedivím, já bych z diskuse s někým, kdo chce zničit mou mnohaletou práci, přímo šílel a asi bych mu jednu vypálil mezi oči. Avšak Charles je přece jen klidnější. To všechno každopádně může znamenat, že by park skončil úplně. Už by prý nemělo cenu se mu věnovat. Zvířata by asi byla vypuštěna zpět na Isle of Die...

Mě jako správci se tento scénář nelíbí. A stejně tak se nelíbí Ochráncům pravěké zvěře. A tak se může Dinosauří park stát něčím novým. Už to nemusí být jen rezervace, nebude to zábavní park, mohl by to útulek. Ochránci pravěké zvěře minulý týden nalezli zraněného Halisaura při pobřeží Fidži. Pravděpodobně byl odchycen, vytáhnut na palubu malé loďky, potom do něj nějaký ohavný darebák bodl nožem, a hodil nebohé zvíře zpět do vody. Ochránci i my to považujeme za otřesný zločin. Doufám, že Ochránci vyšetří, kdo to udělal. Zraněného Halisaura si pak povšiml kapitán nákladní lodi. Prý viděl ve vodě kolečko krve a protáhlou tlamu lapající po dechu. Neváhal a zavolal Ochránce. Ti zvíře odchytili, s trochou problémů uspali a zavezli do parku, kde byl tvor umístěn v akváriu. Ze zranění se dostal. A tak máme v parku nováčka. Pro něj, stejně jako pro již dříve odchyceného Pteranodonta, je Dinosauří park skutečně útulkem. Ve světě se jistě najde spousta lidí, kteří by park podporovali jako místo, kde se pomáhá pravěkým zvířatům... Stále je však otázkou, zda Clark neřekne: "Sem mé peníze už nikdy nepůjdou a vše ruším." Pokud by se tak stalo, museli bychom se odsud vystěhovat. Neříkám, že Clark tu moc opravdu má, přece jen by proti němu stála spousta lidí, ale chápu jeho obavy. Já sám doufám, že práci Správce dinosauřího parku neztratím...

První březnový Správce dinosauřího parku je za námi, doufám, že jste si ho užili! Pokračování snad zase za týden...

Správce dinosauřího parku - Seznam všech zvířat k 27. 2. 2017

27. února 2017 v 16:43 | HAAS
Po roce a dvou dnech opět přináším seznam zvířat, která jsou chována v Dinosauřím parku. Správce Dan, který píše páteční týdeník, s nimi má obyčejně plné ruce práce. Je to neuvěřitelné, ale když Dinosauří park začínal jakožto rezervace i jakožto samotný týdeník, měli v něm jen čtyři druhy zvířat. Ostatně, jsou to ty druhy, které se nacházejí na samém vrcholku seznamu. Pod nimi už zvířecích jmen jen přibývá... Tento seznam poslouží lépe spíše mě, autorovi (oficiálně je jím Dan, ale někdo mu musí dát schopnost psát), při vytváření dalších zápletek. Jednoduše se na seznam podívám a vymyslím, co se s tím kterým obyvatelem parku právě děje. Pro Vás však může být též dobrý, abyste v příběhu zorientovali...

Seznam zvířat chovaných k parku k tomuto dni:
Leptoceratops,
Tsintaosaurus,
Othnielia,
Rhamphorhynchus,
Cryptoclidus,
Erythrosuchus,
Archaeopteryx,
Lagosuchus,
Siamotyrannus,
Dsungaripterus,
Adelobasileus,
Testudo atlas (Colossochelys),
Wuerhosaurus,
Ardeosaurus,
Teleoceras,
Palaeotis,
Pachyrhachis,
Gallimimus,
Gigantophis,
Anqingosaurus brevicephalus,
Cryptolacerta,
Cobelodus,
Mesembriornis,
Ammonites,
Plesiosaurus,
Deinotherium,
Belemnit,
Abrictosaurus,
Giganotosaurus,
Pulmonoscorpius,
Troodon,
Mesothele,
Arthropleura,
Pterygotus,
Coelophysis,
Masiakasaurus,
Protoceratops,
Brachylophus,
Estesia,
Pteranodon,
Megalancosaurus,
Purgatorius.

Za poslední rok v parku přibyli jen Brachylophus a další pod ním. Tým v parku tedy chová dvojici Brachylophů, jednu Estesii, jednoho Pteranodona, který byl do parku přivezen spíše náhodou (nepřivezl jej Oliver, ale muži, kteří ho při menší náhodičce nalezli), trio Megalancosaurů a také dva samečci druhu Purgatorius... Momentálně je park otevřen veřejnosti, ačkoliv v páteční části jste se dozvěděli, že se to brzy může změnit (především kvůli nenadálému útoku Zubouna Masiakasaura). Pokud však Dinosauří park bude existovat i nadále, otevřen či zavřen veřejnosti (nebude-li zruinován), Oliver přiveze další zvířata!

Správce dinosauřího parku - Bude park zavřen?

24. února 2017 v 14:38 | HAAS
Další pracovní týden je u konce, a další Správce dinosauřího parku je pro Vás psán! Naši milí přátelé z Tedova ostrova v poslední době čelí problémům... A tento týden se vynořil další...

Bude park zavřen?

"Ne! To se nesmí stát!" řval Charles na dnešní poradě. L. C. Clark totiž navrhl, aby byl Dinosauří park uzavřen. "Věř mi, Charlesi, bude to tak lepší," uklidňoval ho. Všichni jsme s údivem zírali na Charlese vytrhávajícího si vlasy z hlavy (i když jich tam moc nemá). "Nikdy! Nik-dy!" křičel Charles. "Ale Charlesi..." snažil se jej Clark přemluvit, marně. "Nikdy se to tu nezavře!!!" skočil mu do řeči Charles a vše umocnil bouchnutím do stolu pěstí. "Au!" zahučel jsem. Chtěl jsem uvolnit celkovou atmosféru dnešního meetingu. Místo toho jsem sklidil vskutku mimořádné pohledy. Asi tak pět minut bylo ticho a všichni se dívali na toho, kdo měl prozatím poslední slovo, tedy na mne. Připadal jsem si trapně. Každých třicet vteřin (stopoval jsem to) mi oči ujely na Olivera. Jeho posměváčský, zlověstný výraz mi naháněl takovou hrůzu, že mi mráz běhal po zádech, až jsem byl takřka nucen zajít si pro zimní bundu. Naštěstí k tomu nedošlo. "Tak, to je pro dnešek všechno. Hezkej víkend!" řekl najednou zcela klidný Charles, papíry rozházené po celém stole zasunul do složek, sbalil je do kufru a odebral se do své kanceláře. Zase jsme chvíli seděli a mlčeli. "Jamesone!" ozval se někdo. "Předveď nám zase něco!" vykřikl na to. Byl to Tim. To jsem se ale urazil! A tak jsem se stal druhou osobou, která z místnosti odešla. Za mnou okamžitě následoval Clark. Předběhl mě a dorazil do Charlesovy pracovny. Nedalo mi to a postavil jsem se před dveře, přitiskl ucho ke dveřím a chvíli je poslouchal. Mluvili spolu naprosto klidně, pak ale jeden z nich nesrozumitelně něco vykřikl a pak to přišlo... "Co tady děláte?" zeptal se mě Clark. Dveře byly otevřeny, já ležel na zemi, rukou jsem si zdržel zarudlé ucho... "Jenom jsem dělal dřepy," řekl jsem jen tak a zdvihl jsem obočí. Clark se na mě jen s naštváním podíval a odešel. Asi za deset minut všichni mlčící účastníci meetingu opustili místnost a pod vedením Olivera se hnali za mnou. Prý jsem se zase předvedl. Byl jsem opravdu naštvaný. Zavřel jsem se do svého domku, sedl si na postel a chvílemi jsem si říkal, že by nebylo špatné vytáhnout starou pistoli a trošku se Oliverovi pomstít. Ze všech akčních představ mě vytrhl až lísající se Leptoceratops Dino. Dal jsem mu krmení a když se svým obědem skončil, venku už bylo prázdno. Oliver a ostatní to už asi nevydrželi. Někdy se vyplatí ty vtipálky ignorovat. Přesto si myslím, že ještě více je k odchodu dohnal ukrutný hlad. Když jsem vtrhl do naší skromné restaurace, Oliver vyskočil, přivítal mne a někdo mi mezitím zezadu hodil za krk balónek naplněný vodou... Ale to už je jiný příběh!

O co tedy jde? Proč Clark přemlouvá Charlese, aby byl park uzavřen? Vše se odvíjí od včerejší nehody v centru parku. Ke zděšení návštěvníků totiž unikl jeden poměrně bizarní obyvatel naší prehistorické zahrady. Zuboun, také zvaný Rex, tedy vědecky zástupce rodu Masiakasaurů, se dostal ven z ohrady a začal zlobit. Důvodem jeho úniku bylo špatné zajištění vchodu do ohrady, v případě Masiakasaura samozřejmě fungoval jako východ a náš zubatý kamarád zjistil, že stačí jen malinko zatlačit a je na svobodě! Zuboun se velmi rozrušil, když uviděl několik lidí. Dvanáctiletému chlapci skoro ukousl prst, když kolem něj proběhl. Ten v šoku i se svými rodiči utíkal do hlavní budovy, aby nehodu nahlásili. V okolí výběhu nebylo mnoho lidí. Ale u restaurace se jich štosovaly stovky. Zuboun mezi ně vletěl jako střela z kanónu, švihal ocasem, až padaly klobouky a čepice, skákal lidem přes hlavy, tři lidi pokousal svými hroznými zuby a pak proskočil oknem, aby stanul uvnitř restaurace. Tam způsobil neuvěřitelný zmatek. Kuchaři a číšníci se běželi schovat do kuchyně, návštěvníci se tlačili ven, sledujíce zmateného a vzrušeného dinosaura pobíhat sem a tam, skákat na stoly a ládovat se rybami, jež měli k obědu. Rangeři zasáhli velmi rychle, za deset minut bylo po všem. Tato nepříjemnost skončila bez vážnějších zranění. Mnozí z našich podporovatelů ale okamžitě počali mít strach, zda je park dosti bezpečný. Opatření jsou nyní, v době přístupnosti parku, nebývale výkonná. Avšak někteří ze sponzorů si myslí, že incidenty z dob, kdy byl park "jen pro nás" se mohou zopakovat. A tedy že toto mohl být jen začátek. Co když unikne Deinotherium a pošlape desítky lidí? Co když relativně klidný Giganotosaurus opustí svůj velký výběh a někoho popadne mezi zuby? Nebo nevrhlý Siamotyrannus a zvláště agresivní Erythrosuchus jistě patří ke zvířatům, jejichž útěk a následné řádění by vyvolaly katastrofu... Proto Clark tlačí na Charlese, aby byl park uzavřen. Teď už se nehraje na bezpečnost výběhů nebo jejich případné zlepšení. O tom, co se včera stalo, se moc dobře ví úplně všude. Pro Dinosauří park začínají krušné časy. Uběhlo jen několik měsíců, co je park zpřístupněn. Něco mi říká, že se právě dostáváme do finální hry... Kéž bych se mýlil...

Běhá mi z toho husí kůže. Dan má strach jistě oprávněně! Příště se určitě dozvíme více...

Správce dinosauřího parku - Oceán křižují vetřelci z minulosti

17. února 2017 v 11:02 | HAAS
Dan Jameson má plné ruce práce, to ostatně už po léta není žádnou novinkou. Asi se nezastaví ani tentokrát... Mořské příšery se chystají k dalšímu útoku...

Oceán křižují vetřelci z minulosti

Operace Hon na Kronosaura byla na delší dobu pozastavena, ale nyní se znovu rozjíždí. Jak členové té organizace tvrdí, mají k tomu dobrý důvod. Jen třicet námořních mil na východ od Jižního ostrova Nového Zélandu byla obrovským netvorem ponořena výletní loď s více než dvěma stovkami cestujících. Nehodu nikdo nepřežil. Kapitán lodi stačil jen kontaktovat nejbližší přístav se slovy: "Něco nás potápí! Pro smilování boží, něco žere pasažéry!" Několik trosek lodi bylo nalezeno ještě v den nehody, v pondělí. Všechny zbytky vykazovaly známky po obrovských kousancích způsobených mohutnými čelisti se zuby jako ocelovými meči. Operace Hon na Kronosaura na své webové stránce okamžitě vyhlásila válku obrovskému monstru. Už v úterý začala jejich letadla křižovat jižní část Pacifiku. Ochránci pravěké zvěře museli do akce. Letadla "operátorů", jak jim říkáme, se s jejich plavidlem střetla v úterý o jedné hodině odpolední. Následovalo dlouhé vyjednávání, během něhož letouny kroužily kolem plavidla a jedna skupina si s druhou vyměňovala své názory na situaci. Nakonec to už operátory nebavilo a vrátili se na základnu. Ochránci pravěké zvěře pokračovali v plavbě na jih, byla však neúspěšná. Ani stopa po Kronosaurově přítomnosti. Ještě v úterý večer světový tisk ohlásil, že Ochránci pravěké zvěře porazili Operaci Hon na Kronosaura dlouhým, a pro ty druhé jistě nudným vyjednáváním. Operátoři si to nenechali líbit a ve středu začali prostřednictvím tisku opět slovně útočit. Měli k tomu záminku; na pobřeží Chile bylo vyplaveno tělo Ichthyosaura. Nebohý tvor byl zabit něčím velikým, čemuž nasvědčovala hluboká rána v břiše. Něco se do Ichthyosaura zakouslo a vyrvalo mu to kus břicha, zatímco ubohý ryboještěr umíral. Kronosaurus to nebyl. Oliver Marsh, jenž se o víkendu úspěšně dostal ze sevření hor na Isle of Die, okamžitě zamířil na pobřeží Chile spolu se dvěma odborníky z organizace Ochránci pravěké zvěře, a společně určili, že toto zranění způsobil nějaký menší mosasaurus. Tito mořští živočichové žili v období Křídy a patřili do příbuzenstva varanů. Podle Olivera takové zranění mohl způsobit tak tří až čtyřmetrový mosasaur, nejspíše Prognathodon nebo některý z jeho bratranců. Operace Hon na Kronosaura uvedla, že takové otřesné predátory, kteří zabíjejí svou kořist ošklivým způsobem, nechá vyhubit. Ochránci pravěké zvěře následně obklíčili ostrovní základnu operátorů motorovými čluny, čímž zabránili tomu, aby se na moře dostala loď s harpunou. Operátoři se však dostali do vzdušného prostoru a zamířili si to k Dinosauřímu parku. Ochráncům vyhrožovali tím, že náš park také obklíčí...

Nejprve jsem se o tom dozvěděl sám. Skočil jsem do jeepu a jel k hlavní budově, vyběhl schody do druhého patra tak rychle jako nikdy předtím, a uřícen, vtrhl jsem do Charlesovi pracovny. Ten si zrovna popíjel horkou kávu a četl noviny, konkrétně pak článek s titulkem: "Současný americký viceprezident zapadl do hromady sloního trusu." Začal jsem se nahlas řehtat, když jsem viděl ty fotografie. Stejně tak se smál Charles. Pak jsem si však vzpomněl, proč jsem za ním přiběhl. "Míří na nás členové Operace... Hon... na... na... Kronosaura!" křičel jsem a mezi svými mi vybuchoval smích. Charles se tak smál, že celé noviny zalil horkou kávou. Konečně jsme tu vtipnou fotografii neviděli. "Cože?! Musíme okamžitě vyslat do vzduchu rangery!" zavelel Charles poté, co se uklidnil. Okamžitě zavolal na rangerskou stanici. Já nasedl do jeepu a odjel na letiště. S místním pilotem Rogerem jsem nasedl do malého aeroplánu a tak jsme se též vrhli do vzdušného prostoru nad Tedovým ostrovem. V dálce se nacházela dvě malá letadla. Vstříc jim nyní letěl náš aeroplán a dva rangerské vrtulníky. Letadla brzy zmizela za horizontem, překvapili jsme je a zřejmě jsme je i vystrašili. Ochránci nás pak informovali o tom, že přistáli na letišti poblíž své základny a během posledních dvou dnů se vůbec neodhodlali k akcím. Včera jsem však četl zprávu o tom, že na Havajském pobřeží nalezli mrtvé tělo dinosaura. Tak už to nejsou jen mořští plazi, kteří križují náš oceán. I zhynulá těla dinosaurů jsou proudy odnášena kamkoliv. Otázkou je, kdy nějaký přizpůsobivý dinosauří druh využije nějaké klády, nasedne na ní a z Isle of Die se dostane až do Austrálie, kde naklade svá vejce, založí kolonii a začne s napadáním lidí. Je to jen hypotéza, ale stát se to jednou může...

Jak vidíte, Oliver nehodu, jež ho postihla minulý týden, přežil. Dan se o jeho záchraně ani nerozepisoval, asi vše proběhlo hladce... Doufejme však, že hladce proběhnou i další vyjednávání s nepřáteli prehistorických tvorů...

Správce dinosauřího parku - Chlupatá příšera

10. února 2017 v 15:26 | HAAS
Vítejte zpět u Správce dinosauřího parku! Jak víte, minulý týden musek Oliver svou výpravu odvolat kvůli špatnému počasí... Ale co nové pokusy o nalezení Lo tento týden?

Chlupatá příšera

Hned jak se počasí uklidnilo, nařídil Oliver, aby dvě lodě byly naloženy zásobami. Po velmi krátké době dorazily na Isle of Die. Jižní pobřeží ostrova bylo toho dopoledne ozářeno zlatými slunečními paprsky. Hustý les tak vypadal nádherně. Lodě zakotvily nedaleko pláže. Oliver, Tim a několik z jejich společníků se okamžitě vydali na samotnou pláž s pomocí člunu. "Jé, podívejte! Lidi!" vykřikl náhle někdo. Olivera i Tima to vše zmátlo. Na Isle of Die žijí lidé! Pohybují se po jižním pobřeží a všímají si všech Oliverových výprav! A teď už se asi někdo z nich neudržel a začal s úžasem křičet, když těmto smělým dobrodruhům pohlédl do tváře. Nebylo to tak... To jen jeden z vojáků opustil loď a doplaval na pláž. Oliver ho nejprve hodlal zastřelit, protože takové vtípky nenávidí, ale nakonec mu jen rozkázal, ať doplave zpátky na svou loď a hlídá zásoby před dotěrnými Pterodaktyly. Ti se totiž už po zakotvení lodí začali kolem seskupovat. Nejspíše cítili, že v lodích je spousta potencionální potravy, zvláště pak zásoby ryb. Ještě během pondělního dopoledne se Oliver, Tim a jejich společníci vydali do s těží prostupné džungle. Hledali podivná zvířata kde se dá. Na sklonku dne zahlédl Oliver jednoho Megalancosaura v koruně stromu. Zrovna usínal. Soumrak přišel ve chvíli, takřka bez ohlášení, jak tomu v tropech bývá zvykem. Než se naši přátelé nadáli, rudé slunce zapadlo za nekonečnou pacifickou modří a oni tak zůstali v džungle po tmě. Dostat se do nově založeného tábora na pláži však nebylo tak složité. Tábor byl lokalizován jen pár desítek kilometrů od bažin, kde se posledně Oliverovi zabořila čtyřkolka. Ačkoliv byl první den úspěšný, neboť s budováním tábora nebylo potíží, Oliverovi se džungle zdála nesmírně tichá. V úterý po snídani se tým vydal do hor. Projít džunglí trvalo jen několik hodin. Pak Oliver s Timem stanuli na jednom nízkém plató. Směrem nahoru už nebylo nic, jen hory. V tuto dobu sníh na nízkých plošinách taje, takže se naši dobrodruzi dostali do blátivého močálu. Jakmile se dostali do vyšších poloh, byli tak promočení, že hledání tajemné chlupaté příšery nemělo cenu. Návrat byl celkem nebezpečný, protože je v džungli pozorovala skupina Troodonů. Postupovala do tábora spolu s nimi a chvílemi to vypadalo, jako by se chystali k útoku. Naštěstí týmu přišli z tábora naproti dva vojáci a hned jak se dozvěděli o tomto nebezpečí, použili své raketové pistole a vystrašení Troodoni byli v mžiku pryč. Inteligentní predátoři v tu chvíli běželi jako zajíci hnaní psem...

Ve středu se na Olivera a Tima konečně usmálo štěstí. Dostali se do hor a nalezli zde řadu stop. Následovali je, bohužel však končily v nějaké jeskyni. Vchod do ní byl zasněžený. Odstranit všechen ten sníh zabralo přinejmenším pětačtyřicet minut. Po vstupu do jeskyně navíc zjistili, že se jedná o nesmírně rozsáhlou síť tunelů, po miliony let se jistě rozšiřující vlivem vody, kapající odevšad. Průzkum tunelů byl vzrušující. Tim nalezl několik kostí malých ptáků nebo dinosaurů, které chlupatá příšera nejspíše ulovila a poté si je zde snědla. Oliver zase nalezl několik větví s čerstvými listy. Nacházelo se možná na zemi, toto lůžko mu však připomínalo orangutaní hnízdo, která si tito nám blízce příbuzní primáti staví vysoko na stromech. Oba průzkumníci zavolali do tábora a informovali všechny o tom, že přes noc v jeskyni zůstanou. Každý se skryl na opačném konci jeskyně. Tim číhal blízko vchodu, Oliver pak nedaleko netvorova lůžka. Chlupatá příšera skutečně přišla. Byl to Lo! Vysoký, dvounohý primát, porostlý hustou srstí. Oliver měl u sebe kameru s nočním viděním a tak vše nahrál. Nebylo pochyb. Šlo o Gigantopitheca. Ale jak se na Isle of Die dostal? Vždyť vyhynul teprve nedávno, za tu dobu by takový tvor s těží kolonizoval ostrov v Pacifiku, jeho domovině ve východní Asii tolik vzdálený? No, člověk nikdy neví. Naši přátelé jistě brzy zjistí, co Gigantopithecus na ostrově dělá a proč se na něm vyskytuje. Nyní však víme, že staří Polynéšané nelhali. Lo opravdu existuje, a je to montrum jako žádné jiné! Víte proč? Protože má zálusk na lidi. Když se Oliver pokusil nenápadně vypařit, poněvadž netvor spokojeně oddechoval, zapadl do nějaké jámy. Lo se za ním vrhl a oba se ztratili kdesi v podzemních chodbách. Tim je s týmem hledal celý čtvrtek, celý včerejšek jejich hledáním strávili. A nic. Oliver je zase v pořádném maléru a pokud žije, v což nesmírně doufám, musí jistě čelit strašlivé hrozbě...

Další část Správce dinosauřího parku zase příští pátek! Dozvíte se v ní, zda Oliver přežil či ne...

Správce dinosauřího parku - Pár savčích problémů

3. února 2017 v 13:09 | HAAS
Další pátek znamená dalšího Správce dinosauřího parku! Tentokrát je to první únorový díl v roce 2017! Jak víte, naši přátelé opět řeší několik podivných záhad. To však neznamená, že se v té době nesmějí starat o své svěřence!

Pár savčích problémů

Purgatoriové, které Oliver nedávno přivezl z Isle of Die, se zabydleli v prostorné kleci u veterináře Geoffreyho. Zatím nebudou ukazováni návštěvníkům parku, aby se náhodou jejich situace neztížila. Ukázalo se totiž, že dva malí samečci nemají v lásce lidi. Geoffreyho už jeden pokousal, když dal ruku do klece a hodil tak Purgatoriům několik pochoutek. Skončil jen s obvázaným prstem, ale bolest to nebyla malá. Zoubky Purgatoriů už se trochu podobaly těm našim a být pokousán jakýmkoliv primátem, i jejich předchůdcem, je vždy bolestivé. Geoffrey musel zjistit, zda sliny Purgatoriů neobsahují jedovaté látky, tak jako u některých rejsců. Naštěstí se ukázalo, že jsou neškodné. Geoffrey tím ale ztratil půl dne, a to není málo. V Dinosauřím parku totiž musíte pracovat neustále bez zastavení, jinak získáte velké zpoždění. Geoffrey měl toho odpoledne vyšetřit mladého Teleocerase, který se v poslední době opět chová podivně. Množství trusu, které vyprodukuje, naprosto převyšuje množství potravy jemu dodávané. Proto se veterináři rozhodli, hned jak to bylo v případě Geoffreyho možné, že jej podrobí menšímu výzkumu a zjistí, co se děje. Ukázalo se, že mladý Teleoceras má ve střevech opět nějaké bakterie, které ho sužují a způsobují, že vylučuje i potravu, kterou by jinak normálně strávil. S tímto problémem se naši přátelé jednoduše vypořádali tím, že Teleocerasovi začali do travnaté potravy dávat tobolky. Jedná se o speciální lék, který ony bakterie zničí a náš Teleoceras tedy bude v pořádku. Další savčí problém z krku! Ten další se pro změnu týká i mne samotného. Ne že by se mnou jako savcem byly nějaké potíže, pokud tedy občas nevstanu trochu pozdě, což se, jak vždycky říká rozhněvaný Charles, "na správce parku nesluší!". Jde o to, že Charlesovi Adelobasileové mají opět mladé. Kolonie už čítá třiatřicet kusů a ne všichni se vejdou do speciální klece v Charlesově zahradě. Proto jsme se rozhodli, že odebereme několik jedinců, především pak matky s novorozenými mláďaty, a vytvoříme pro ně další klec. Nápad to byl dobrý (to jsem vymyslel já!!!), ale realizace poměrně obtížná. Dovoz klece stejného typu se ukázal být nesmírně komplikovaným. A to ne kvůli kleci samotné, ale kvůli mořským bouřím. Žádné nákladní letadlo ani jiný vzdušný dopravní prostředek nesměl nad oblastí Tedova ostrova přeletět. Jakákoliv lodní spojení s ostrovem byla v úterý odvolána. Situace se nezlepšila ani dnes ráno...

A právě zde tkví jádro problému. Adelobasileové mezi sebou začínají svádět líté boje. Vztahy mezi jedinci v kolonii jsou napjaté. Dnes po deváté jsem tedy s Charlesem a Oliverem odchytl třináct exemplářů a po jednotlivcích či párech zavřel do prostorných klecí. Ty pak byly umístěny v pozorovatelně, tedy budově sousedící s pozorovacím kotcem. Ale Adelobasileům se život o samotě nebo v párech nelíbí. Před obědem, tedy před dvanáctou (jen asi před hodinou!) mi volal jeden kamarád z pozorovatelny a informoval mne o tom, že se některé páry Adelobasileů rvou. Okamžitě jsem tam přijel. Pravda byla, že se to týkalo jen dvou párů. Jedna samička zaútočila na malého samečka a oškubala mu kožíšek na zádech, což bude v pořádku. Tyto jedince jsme samozřejmě oddělili, a to okamžitě po mém příjezdu! U druhého páru to bylo už horší: jednalo se o dva dospělé samečky, kteří se porvali o nové teritorium. Výsledek byl takřka katastrofální; jeden ze samců skončil s pokousanýma předníma nohama a škrábancem na vrcholku hlavy. Zde také došlo k oddělení, jenže zraněný samec mne napadl, zatímco jsem ho jemně držel v rukou. Pokousal mi prsty tak, jak jsem si to v životě nedokázal představit! Jako kdybych vzal žiletku a několikrát s ní po svých prstech přejel. Byl ještě docela živý a poté, co byl přemístěn do jiné klece, začal nahlas pískat a kousat do ní. Jeho ošetření též nebylo jednoduché, místní veterinářka Michelle mu musela dát dávku sedativ, aby se k němu vůbec dostala. Když ho chtěla vzít do ruky poté, co se v nové kleci trochu uklidnil, kousl jí do palce, a kousanec to nebyl příjemný! Naštěstí ho pak ošetřila. Stalo se to před pěti minutami, takže je to čestvá novinka z Dinosauřího parku. Jde-li o Oliverovy expedice na Isle of Die za tajemným Lo, o kterém se zmiňovali Polynéšané před stovkami let, špatné počasí překazilo jeho plány. Další cesta na Isle of Die se zatím neuskutečnila. Příští týden už ale bude lépe a on doufá, že to tajemství konečně odhalí!

Tato část Dinosauřího parku je u konce, ale další přijde hned za týden! Doufejme, že Oliver konečně zjistí, co je tajemný Lo zač...

Správce dinosauřího parku - Sněžné mostrum

27. ledna 2017 v 14:16 | HAAS
Poslední lednový Správce dinosauřího parku v tomto roce! Jak asi dopadla Oliverova výprava na Isle of Die? Dočkal se Dan v parku nových zvířecích kamarádů?

Sněžné monstrum

Oliverova výprava byla ještě napínavější, než se čekalo. V sobotu ráno odeslal radiotelegrafistovi krátký vzkaz: "Zbraně nefungují, jsme obklíčeni! Prosíme, pomozte co nejrychleji!" Na jih Isle of Die byla okamžitě vyslána rangerská jednotka. Podle některých nových smluv s Ochránci pravěké zvěře nesmí být na ostrov posílány žádné ozbrojené jednotky. Toto pravidlo jsme směle porušili. Nakonec se ale ukázalo, že poplach byl planý. Před rangery se brzy po příletu na pláž začal rýsovat velký tábor. Oliver zrovna dával rozkazy: "Jack půjde do lesa! John v sedm hodin zapálí táborový oheň! Pepa uvaří palačinky!" Rangeři se na vše dívali s pusou dokořán. "No, co hledíte, vojáci?" dělal si z nich Oliver legraci. Rangeři mu vysvětlili, jak se to mělo s příchodem zprávy. Oliver na to odpověděl jen krátce: "Ta zpráva byla chybně odeslána. Jen tak jsem ji napsal pro případ, že by se vážně něco stalo. Omylem jsem ji odeslal. A teď kšš! Mám moc práce!" Rangeři si připadali trochu zklesle. Oliver na ně mluvil jako generál. Jakmile se obrátil a rychlým krokem se vracel do stanu, kde byla organizována nějaká operace, oba rangeři se automaticky vzpřímili, ruce k hlavě jako vojáci a čekali, než budou odvoláni. Oliver měl opravdu moc práce, proto nemyslel na to, že nás mohl trochu vystrašit. Rangeři pak vše vysvětlili na stanici, Charles se smál. Oliver se však rozhodl pokrýt jižní pobřeží ostrova velkým množstvím pastí na hlodavce, aby chytil Purgatoria. Právě v sobotu večer se to podařilo. Do jedné hezké, podlouhlé kovové pasti se chytil pár. Ukázalo se sice, že jsou to dva mladí samečci, ale Oliver je vzal. V neděli odpoledne se s nimi, jakožto se zbytkem expedice, vrátil do Dinosauřího parku. Zde nám vyložil další pozoruhodný příběh. Oliverovi se v neděli přihodilo něco skutečně podivného. Je to jasný důkaz toho, že Isle of Die skrývá více tajemství, než si kdokoliv myslí. I Oliver začíná zjišťovat, že některá tajemství nebude snadné odhalit. Ostrov totiž může být zakletý...

První zmínka o ostrovech duchů v centrálním Pacifiku pochází ze sedmého století a byla na dřevěnou desku zaznamenána několika Polynéšany. Dlouho trvalo, než byl tajuplný text, nalezený teprve před několika desítkami let ve špatném stavu, rozluštěn. Autoři krátkého kmenového oznámení se zmiňují o třech záležitostech: prokletém ostrově a sousedních duších (musí se též jednat o ostrovy), neprostupných lesích plných otřesných nestvůr, a o tajemném "Lo" žijícím v horách. Je Lo duch, dinosaurus či něco hrozivějšího? Zatímco v neděli tým skládal stany pod Oliverovým vedením, vydal se Tim na úpatí hor. Jejich zasněžené vrcholky ho lákaly k průzkumu. Dorazil až na malé plató oblečené v hustém závěji sněhu. Na jedné z vyšších hor si všiml podivné postavy. Viděl ji asi osm vteřin, než sebou švihla a zmizela. Podobalo se to velkému skoku z vrcholku strmé hory. Tim za horu okamžitě utíkal. Byla zde řada velkých stop. Okamžitě zavolal vysílačkou Oliverovi. Vrtulník přiletěl během chvíle, k horám to měl jen pár kilometrů. Po výstupu z helikoptéry byl Oliver stopami nesmírně zaujat. Poté Tima a Olivera vyrušilo řvaní. Byl to mohutný řev. Táhl se snad na míle daleko. Oba průzkumníci neohroženě postupovali směrem na severozápad, odkud volání vycházelo. Spatřili cosi podivného, kulatého a překvapivě velkého. Byl to chundelatý tvor, vypadal jako tělnatý člověk oblečený v kožichu. Otočil se, uviděl dva lidi a utekl. Oliver předtím pořídil fotografii. Vzhledem k tomu, že neměl teleobjektiv a tohoto tvora fotografoval z dálky, musí se objekt v počítači zvětšit a je tedy rozmazaný. Sám jsem ho viděl a nevím, co si mám myslet. Snad jen kus skály trčící ze sněhu? Oliver chce tajemství sněžného monstra objasnit. Je přesvědčen, že narazil na tajemství jménem Lo. Já jsem však prozatím nadšen z našich Purgatoriů-jsou skvělí!

Co je Lo zač? Je to specialita hor na jihu Isle of Die, nebo se vyskytuje po celém ostrově? Nenaloží si Oliver více, než může unést, když po něm bude pátrat? A co Purgatoriové, jak se jim bude dařit v parku? O tom zase příště!
 
 

Reklama