Správce dinosauřího parku

Správce dinosauřího parku - Oliver a druhohorní savci

20. ledna 2017 v 13:22 | HAAS
Zdá se, že jak já, tak Dan Jameson jsme se uzdravili! Na Dana čeká práce v parku, ale na jeho kolegu Olivera snad mise ještě zábavnější... A nebezpečnější!

Oliver a druhohorní savci

Konečně jsem zase na nohou a tak mohu bez problémů vykonávat práci správce Dinosauřího parku. Když mě do pondělí v této funkci zastupoval Oliver, vykonal zde spoustu práce. Nechal do parku dovézt tuny krmení, sám každý den chodil zametat výběh Teleocerasů, krmil Cryptoclidy s Plesiosaurem a chodil obhlížet výběhy nebezpečných zvířat, přičemž konzultoval s experty možné zlepšení ve výstavbě jejich ohrad. A tak rovnou objednal speciální elektrická zařízení, která budou již brzy zdobit výběhy masožravců. Nebude to znamenat, že by ohrady byly ohraničeny elektrickým proudem. Na jednom z kůlů se bude nacházet pouze velký klakson se světlem, na který budou napojeny ty "provazy". Když se nějaký přetrhne, světlo se rozsvítí a klakson začne vydávat velmi hlasitý zvuk. To zjednoduší práci našim rangerům, kteří tak budou v okamžité pohotovosti, neboť budou na únik zvířete připraveni. Oliverovi tedy musím poděkovat, tyto nápady jsou skvělé a jistě nám práci v Dinosauřím parku ulehčí. Jde-li o mou nemoc, ze které jsem se v pondělí bezpečně dostal, nebyla to žádná choroba způsobená neznámým virem, jenž by se k nám na Tedův ostrov dostal z Isle of Die. Byla to normální únava spojená s úžehem. Na lékařské stanici se prokázalo, že komáří štípnutí, jež doktor nalezl na mém zápěstí, nebylo vážné. Neprotekla jím žádná infekce, takže komár, který si ze mne upil, nebyl nakažený. Je to skvělé. Aspoň jsem měl několik dnů volno. Jakmile jsem ale v pondělí začal chodit, Leptoceratops Dino byl celý bez sebe. Očividně měl velkou radost, že mě vidí na nohou. Krmit ho přes víkend chodili mí přátelé. Já jen ležel nebo seděl, na více jsem se nezmohl. Ale teď je už vše v pořádku. S Dinem si neustále hraju a on se cítí výtečně. V posledních dnech je v parku opravdu teplo, obloha je povětšinou šedá a zatažená, což vytváří krásný kontrast se vždyzelenou vegetací. Nad lesíkem uprostřed ostrova se každé ráno vytvoří mlžný opar, to také proto, že přes noc většinou prší. Během dnů však nespadne ani kapka, a pokud ano, tak jen malá, že si ji ani nevšimnu. Já si však teď nevšímám řady věcí, protože mám neustále něco k práci. Včera jsem musel vyklidit výběh Mesembriornise, předevčírem zase ohradu Tsintaosaurů a ti mi s tím zrovna dvakrát nepomáhali. Když si dva nezbední kachnozobci všimli, že z jejich domova odnáším suchý trus, začali jej chodit produkovat na místa, jež jsem zrovna poklidil. Byl jsem strašně naštvaný. Nakonec ke mě jeden přišel a malou hromádku trusu udělal přesně vedle mě. Trochu se dotkla mé boty. Byl jsem strašně naštvaný! Ještě si k tomu zahoukal, jako by se mi vysmíval. Teď už jsem nebyl strašně naštvaný, byl jsem příšerně naštvaný! Urazil jsem se, ale na zavření do mého domku nebyl čas, tak jsem to taky uklidil a odešel...

Oliver se konečně vydal na Isle of Die. Výprava měla proběhnout minulý týden, ale náš přítel zastupoval mě jakožto správce, když jsem byl nemocný, a tak expedice musela počkat až na úterý. Ráno toho dne odletěly z heliportu v parku dva vrtulníky. Brzy dosáhly břehů Isle of Die. Olivera opět zajímala jižní část ostrova. Když tam byl na podzim naposledy, nalezl mrtvolu Oviraptora, kterého zřejmě zabili Velociraptoři. S těmi měl pak tým nemalé potíže. Ale ve stejných místech tehdy nalezl i dva jedince rodu Purgatorius. Byli to malí předci primátů. Olivera nesmírně zajímali a on si řekl, že je nalezne. Během úterka však jih ostrova zasáhl strašný déšť. Jaký to byl rozdíl oproti předchozí návštěvě: tehdy bylo všechno seschlé, teď lilo jako z konve. Oliver by jižní pobřeží nepoznal: bylo zelené, všude bylo mokro... Ve středu se probudil do země tisíce kaluží. Pohybovat se v terénu bylo prakticky nemožné, jdete-li po nohou. Oliver naštěstí s dešti počítal a tak dovezl i jednu čtyřkolku. Na ní pak prorážel různé pravěké keře a pomalu se dostával do středu jinak řídkého lesa. Brzy si všiml, že jej z korun stromů sledují dva malí savci. Byli to Purgatoriové! Zřejmě to nebyl ten samý pár jako minule, ale moc se mu zalíbili. Bohužel byli příliš vysoko na to, aby je odchytil. Pokračoval tedy dál. Čtyřkolka se po nějakém čase zavrtala do jedné z kaluží, takže mu nezbývalo nic jiného, než jít dál po svých. A hned si všiml Deltatheridia opírajícího se předníma nohama o kmen stromu. Jen co se přiblížil, Deltatheridium uteklo. Okolo Olivera náhle proběhla malá myšička. Zamířila si to ale moc blízko k nějaké jamce v zemi. Než se nadála, držel ji mezi tesáky sklípkan a vpouštěl do ní smrtící jed. Oliver nechtěl toto drama sledovat a proto pokračoval v cestě. Konečně opustil les a ocitl se na travnaté pláni. Žádné kaluže, žádní sklípkani... Tady Oliver spatřil skupinku Nemegtbataarů. Všichni stáli na malé skalce a jako surikaty obhlížely okolí. Na pláních byli dva Ankylosauři a v pozadí stádo nějakých s těží rozpoznatelných kachnozobých dinosaurů. Oliver si tyto savce vyfotografoval z dálky. Pak už musel zpět do tábora. Dlouho mu trvalo, než z bahniska vyprostil čtyřkolku. Od středy nemáme o průběhu expedice žádné další zprávy, ale počítáme s tím, že Oliver se do Dinosauřího parku vrátí v sobotu nebo v neděli... Uvidíme, zda něco přiveze...

Pokračování Správce dinosauřího parku zase za týden!

Správce dinosauřího parku - Nemocný Dan

13. ledna 2017 v 17:57 | HAAS
Správce dinosauřího parku je zpět! Jak ale brzy zjistíte, Dan to nyní nemá zrovna jednoduché. Když ho konečně nezlobí zvířata, sám čelí menší nepříjemné záležitosti...

Nemocný Dan

"Hepčík!" se stalo mým nejčastějším vyjádřením čehokoliv, a to během posledních dvou či tří dnů. Ve středu jsem se cítil celkem malátně, ale říkal jsem si, že to nic není a tak jsem ještě toho odpoledne šel nakrmit Siamotyranna. Vypadal celkem štastně: konečně jsem ho viděl nenarážet na plot. Konečně nebyl tak zuřivý. Ale já měl zvláštní pocit-ne z toho, že se Siamotyrannus přestává chovat tak, jak jsme na to byli zvyklí. Cestou k domku s krmivem jsem se začal trochu motat. Můj kamarád Jack mě potkal, zrovna se vraceje z vyklizení terária velkých želv druhu Testudo atlas. "Že ty jsi se napil whisky, co, kamaráde?" žertoval. Já mu ale jediným gestem dal najevo, že tohle na oko nedělám. Bylo mi vážně docela zle. Jack ochotně odnesl zbytky masa zpět do domu s krmením a pak mě odvedl ke mě do domku. Kdyby mě nepodpíral, byl bych asi upadl a dost možná i omdlel. Pořád se mě starostlivě ptal: "Nemáš úžeh? Nenapil jsi se špinavé vody? Nesnědl jsi něco špatného?". Ale já byl s těží schopen odpovědí. Těžko se mi o všem přemýšlelo, vážně jsem byl skoro mimo. Snažil jsem se vzpomenout si na cokoliv předtím, věděl jsem jen, že jsem spal dobře, že noci jsou chladné a člověk se jen tak neprobouzí, takže spánek mi nechyběl. Přemýšlel jsem, zda mi něco neudělaly drápy Megalancosaura, který mě minulý týden hezky podrápal, ale to je pitomost, neboť drápy těchto živočichů neobsahují žádný jed. Nebyl jsem uštknut žádným z našich hadů... Sám jsem to nechápal. Jakmile mě Jack dovedl ke mě domů, oblékl jsem si teplý svetr a zalehl do postele. Dino, který obvykle spí vedle ní, byl celý pryč. Jako by cítil, že je mi špatně. Jack nemeškal a běžel pro našeho doktora. Netrvalo ani dvacet minut, a vrátil se při příchodu doktora. Lékař si mě prohlédl a správně usoudil, že mám nějakou tropickou nemoc. Musel mě prý bodnout komár, a to klidně už v noci z úterý na středu. O ničem jsem nevěděl, ale na zápěstí jsem měl malou ranku, které si doktor spolehlivě všiml. Nařídil mi, ať nevycházím z domu. Jack mezitím Dina odvedl do jeho ohrádky za mou zahradou. Tak, a od té chvíle jsem už jen ležel...

Abych řekl pravdu, když jsem se dnes dopoledne probral, pamatoval jsem si všechno velice dobře. Jen mě překvapilo, že jsem spal po celý čtvrtek. Doktor ke mě prý chodil a dával mi léky, ale zrovna toho jsem si nepamatoval. Ze včerejška je v mé hlavě jen krátká, skoro prázdná vzpomínka na Dinovo houkání. Asi mě postrádal. Lékař mi dnes dopoledne sdělil, že tato komáří nemoc není nijak vážná, ale má prý obavy, aby nešlo o jednoho z komárů žijících původně na Isle of Die. Ten od Tedova ostrova dělí velká plocha slané vody, ale kdo ví, třeba se sem nějaký takový komár dostal. Pokud by do mě vpustil nějaké nebezpečné látky kolující krví některých prazvířat z Isle of Die, nebylo by to dobré. V tuto chvíli však mohu říci, že se cítím podstatně lépe a sám si nemyslím, že by zde bylo nějaké riziko. Naštěstí za mě po tyto dny převzal úlohu správce náš Oliver. Pracuje velmi schopně, takže se nemusím bát, že by některé z mých úkolů nebyly splněny. Dnes po obědě se na mě přišel podívat a sdělil mi, že kvůli mé nemoci dokonce odsunul chystaný výlet na Isle of Die. Avšak až se dám do kupy, okamžitě vyrazí. Jeho cílem jsou malí pravěcí savci. Ti by se nám opravdu hodili. Jinak náš park během týdne trhal rekordy, pokud jde o návštěvy. Už teď z peněz turistů můžeme splatit řadu dluhů, jež pro nás Clark získal svou pomocí. Jen doufám, že já sám budu brzy na nohou a budu se opět moci pustit do řízení parku...

Proč je Dan nemocný? Odpověď Vás možná překvapí: protože já sám jsem nyní nemocný. Ne že bych měl tropickou nemoc, ale teploty mám vyšší a proto jsem také tuto část Správce napsal podstatně později-až večer. Nemohu slíbit, že v příštích dnech budu psát články, nicméně nijak to nevylučuji-uvidím, jak mi bude... Zatím přeji hezký zbytek dne!

Správce dinosauřího parku - Podrápán Megalancosaurem

6. ledna 2017 v 15:32 | HAAS
První Správce dinosauřího parku v roce 2017 je tu! Doufejme, že Dan bude mít v tomto roce více štěstí a nebude čelit takovým potížím, jakým čelil doposud. Práce v Dinosauřím parku totiž nikdy není jednoduchá a člověk často neví, kam skočit. Ostatně, můžeme se o tom přesvědčit přečtením další části jeho týdeníku...

Podrápán Megalancosaurem

Do Dinosauřího parku opět proudí davy turistů. Lidé se nemohou dočkat, až uvidí zvířata, která po 65 milionů let nikdo nespatřil, jde-li tedy o dinosaury a ne o prehistorické savce. Charles i Oliver se už vrátili a opět pracují tak, jako před Vánoci. Socha Santy Clause se oběma moc líbila, Oliver trochu litoval, že na Štědrý den v parku nezůstal, ovšem já jsem v podstatě velice rád, že jsme nemuseli být v jeho společnosti. Alespoň tu nikdo netropil neplechu. Oliver navíc v únoru odjede do střední Ameriky na velkou herpetologickou expedici. Už se nemůžu dočkat. Měsíc mě nikdo nebude otravovat. Věřte my, já moc dobře vím, o čem píši. Oliver je nenapravitelný a navždy mi bude dělat naschvály. Jen co se vrátil, dal mi Vánoční dárek. Podle stylu zabalení jsem poznal, že se opravdu snažil tuto krabičku zakrýt papírem, ovšem Oliver na takové věci není zrovna šikovný a tak jsem skrze malinkou skulinku v rohu balení uviděl červenou barvu. Jako by to snad byla výstraha. Říkal jsem si, zda jde o bombu nebo o šaška, který vyletí z krabice dřív, než si ji stačím prohlédnout. S pevnými nervy jsem dárek pomalu rozbaloval. Krabice byla celá červená, ani jediný nápis na ní nebyl. Otevřel jsem ji a nic v ní nebylo. Nahlas jsem si oddechl. A pak, jako kdyby Oliver mávl kouzelnickou hůlku, začala krabice hořet. Přímo v mých rukou! Ani nevíte, jak jsem byl vylekán. Zadupal jsem ji i s plameny a Oliverovi vynadal. Nazval jsem ho tupým prosauropodem a pratupým sauropodem!!! Pak jsem se zavřel ve svém domku. Byl jsem nesmírně uražen. Nevím, jak dlouho jsem jen tak seděl na posteli a díval se z okna ven, ale pak jsem musel jít nakrmit Dina, tak jsem toho nechal. Příští týden povezu Dina na veterinární kliniku, kde ho změří a zváží. Chci si udělat obrázek o tom, zda ještě roste nebo už dosáhl plné velikosti. Dino jako všichni Leptoceratopsové není moc vysoký, ale přece jen měří na délku víc než jsem vysoký já, tedy asi dva metry. Olivera kdysi dříve napadlo, že podobně jako dnešní hadi, i někteří dinosauři mohli růst po celý svůj život. Pokud bude Dino jednoho dne o půl metru delší, chtělo by to vystavit mu novou ohradu. Ta, v níž je zatím ubytovaný, hned za mou zahrádkou, se mu ale zatím líbí. Nevadí mu ani hluk motoru sekačky, když tam kosím trávu. Když Dino nespí v mém domku, přespává teplé noci v období sucha na hladkém trávníčku svého výběhu. V úterý jsem Dinovi donesl malý Vánoční dárek od Olivera. Měl jsem podezření, že mu podstrčí něco, jako mě, ale takový Oliver není. Má rád všechna zvířata a z lidí si tropí legraci... Dino od něj dostal nějaké speciální krmení. Oliver si dal tu práci, že během své dovolené ve Spojeném království hledal krmení pro naše zvířata, pečlivě zkoumal každou složku těchto cenných krmiv a dokonce se sešel se dvěma nebo třemi předními britskými odborníky, kteří je vyrábějí. Dino je dinosaurus a tedy plaz, takže Oliver pro něj koupil nějakou speciální plazí stravu. Původně je vlastně pro želvy, pro ty velké suchozemské, jež jsou býložravci. Oliver mi řekl, že "Dino je jim v podstatě podobný svými stravovacími návyky". Zatím jsem mu nové krmivo nasypal jen dvakrát, nechci mu ho dávat moc, aby se náhodou nestalo, že by se nějak přiotrávil. V tom by už Oliver neměl prsty, jde prostě o to pozorovat, zda nová strava Dinovi svědčí nebo ne. Pokud mohu za uplynulý týden Oliverovi za něco poděkovat, je to tato obětavost. Koneckonců, je to ta jediná věc. Vtípků si ze mě udělal víc...

Mnozí z turistů mířících nyní do Dinosauřího parku dostali vstupenky k Vánocům. Především se to týká našich přátel z Ameriky a Kanady. Když však nadšeně pozorují dinosaury v ohradách, občas podivně se chovající (naši Tsintaosauři si stále otírají ocasy o plot a návštěvníci z toho mají zábavu), neuvědomují si, že naše práce může být občas nebezpečná. Včera jsem navštívil terária. Obhlédl jsem velkého a stále rostoucího Gigantophise, přinesl rybí pokrm Pachyrhachisovi a chvíli pozoroval Ardeosaury. Ti mimochodem mají mladé a jedna samička už nakladla další vajíčka, takže se dočkáme dalších pragekonků. Nicméně při hlazení Megalancosaura, který velice rád leze po ramenech a hlavě lidí (zatím jsme ho ale k turistům nepouštěli, nicméně L. C. Clark si myslí, že bychom jednoho dne mohli), jsem obdržel pár jizev. Držel jsem Megalancosaura v náruči a drbal ho na krku. Celkem se mu to líbilo. Oči zavíral jako kočička, když jí drbete na hlavičce. Pak jsem asi trošku přitlačil a Megalancosaurus se po mém obličeji v mžiku ohnal. Velkými drápy, uzpůsobenými ke šplhání po stromech, mi způsobil krvavý šrám. Vypadalo to, jako kdybych si po tváři rychle přejel žiletkou v době, kdy je třeba se rychle oholit a vyrazit na pracovní schůzi. Pak Megalancosaurus trochu zapištěl, natáhl ocas, ovinul ho kolem stromku v teráriu, pustil se mě končetinami, chvíli vertikálně visel ve vzduchu a pak se opatrně přitáhl nahoru. To jsem pozoroval jen koutkem oka, protože jsem si utíral crčící krev. Naštěstí už bylo devět večer a nikde žádný návštěvník, spolupracovník či Oliver, který by k tomu měl rádoby vtipné poznámky. Můžu ale říci, že bolest to byla velká. Nevím, zda někdo z Vás viděl zblízka drápy Megalancosaurů (pokud ne, přijeďte do Dinosauřího parku, srdečně Vás zvu), ale jedno je Vám snad jasné: jsou ostré jako břitvy. Asi budu mít na obličeji jizvu. Tak si ostatně spousta lidí představí veteránského lovce dinosaurů: člověka s větrem ošlehaným obličejem a jizvou. Bylo však mou chybou, že jsem při mazlení se s Megalancosaurem učinil něco špatně, s tím se nedá než souhlasit...

Všimněte si, jak ostré jsou drápy Megalancosaurů, a jak se s nimi tento pradávný plaz drží na větvi stromu. Takovou ránu bych tedy dostat nechtěl, to Vám řeknu... Jedno Vám ale slíbím, Dan tu pro Vás bude zase příští pátek!

Správce dinosauřího parku - Ericovo řádění

30. prosince 2016 v 11:02 | HAAS
Konec roku 2016 se již blíží... Toto je předposlední den v roce a jelikož je to pátek, Správce dinosauřího parku Vás nemine! V poslední části z tohoto roku se dozvíte, jak to dopadlo s Vánočním hurikánem...

Ericovo řádění

Na Štědrý den se ukázalo, kam Vánoční hurikán zamířil. Snad v poslední chvíli se vyhnul Tedově ostrovu. Alespoň tedy částečně... Zatímco jsme slavili Vánoce a radovali se z nových zpráv na webu The Weather Channel, jasně tvrdících, že hurikán to u východního pobřeží Tedova ostrova vezme ostrou zatáčkou, stala se menší nehoda. Vichry doprovázející hurikán, běsnící kdesi daleko na moři, zasáhly na východ našeho ostrova. My jsme mezitím měli slavnostní večeři, povídali jsme si o roce prožitém v parku, několika nováčkům jsem ještě vysvětloval, jak se chovat k některým druhům zvířat, a také jsme si pouštěli video s Teleocerasy, které pár dnů předtím pořídil Xu. Netušili jsme, co se děje na východě ostrova. Po rozbalení skvělých dárků pod stromečkem v prostorném přízemním sálu hlavní budovy jsme se odebrali do svých domků, zabalili se do peřin nebo spacích pytlů a představovali si, jaké by to bylo, kdyby na ostrově začalo sněžit... V osm hodin ráno mě probudilo cinkání. Někdo zvonil u dveří. S radostí jsem vstal, zatímco Dino mrzutě ležel u postele, a otevřel jsem dveře se slovy: "Veselý pětadvacátý!" "Jo, jo... Hele, nech si to na později. Na východě ostrova je zničený jeden výběh. To asi ten včerejší vichr," řekl Xu. Okamžitě jsem se oblékl do své pracovní košile a šortek, Dinovi jsem nasypal do misky salát a vyrazil s Xuem na východ ostrova. Cesta jeepem nám nezabrala tolik času, jako o několik dní předtím. Na Štědrý den totiž vůbec nepršelo, ačkoliv bylo zataženo, což znamená, že cesta nebyla rozvodněna. Sem tam byla nějaká kaluž, ale to pneumatikám jeepu sotva tak vadilo. "Tak, tady to máš," řekl Xu, když jsme dorazili na místo. "Ale to je přece... Propána, to je ohrada Erythrosucha Erica!" zařval jsem překvapeně. Půlka plotu byla stržena. Výběh byl samozřejmě prázdný. Odčerpávadla vody, jež jsme do výběhu museli dát asi před rokem, stále pracovala, takže jsme je vypnuli. Za pět minut mi jeden kolega volal, že Erythrosuchus si to pochoduje před hlavní budovou. Nejspíš unikl večer a přečkal noc v lesíku uprostřed ostrova, než se ráno vydal na průzkum parku. Xu a já nasedli do jeepu a okamžitě jeli na místo, kde byl zahlédnut. Tam jsme uviděli několik rozervaných kusů masa jen tak ležet na silnici. "Propána, to snad ne! To je Jeff! Jeffe, slyšíš mě?!" vykřikl Xu. Zastavil jsem se a upřeně na něj hleděl. "Probuď se, Jeffe!" křičel Xu a cloumal s těmi kusy masa. Bylo to trapné. "Hele Xu, děláš si ze mě legraci? Vždyť tohle je krmení pro Siamotyranna. Někdo to hodil na silnici," řekl jsem mu naštvaně, neboť mě ten jeho vtípek stál několik cenných vteřin času. "No dobře no... Chtěl jsem tě vyděsit," zasmál se Xu. "Na Vánoce? Vy jste se všichni zbláznili!" řekl jsem mu naštvaně a nasedl do jeepu. Xu do něj ani nestačil nastoupit a já už jen po silnici dál. Podle mě se totiž Eric vydal k výběhu s nejsnáze prolomitelnou ohradou: k výběhu Palaeotisů. Tito pravěcí pštrosi by pro takovou příšeru z doby Triasské mohli představovat ideální kořist...

Nemýlil jsem se. Eric pochodoval okolo ohrady a díval se na vystrašené ptáky, tisknoucí se do rohu na opačné straně výběhu. Vyskočil jsem z auta a vystřelil jsem po Erythrosuchovi raketovou pistolí. Podíval se na mě neskutečně zlověstně a než jsem se stačil z toho otřesného pohledu vzpamatovat, hnal se proti mě. Okamžitě jsem nasedl do auta a nastartoval motor. Měl jsem v plánu odlákat ho. Mohl by pronásledovat jeep a já bych ho zavezl do pozorovací ohrady. Jenže Eric byl rychlejší než já. Než jsem stačil auto rozjet, kousal už do jednoho ze zadních kol. Prokousl pneumatiku. Já ale nezmatkoval. Vytáhl jsem síťovou pistoli, otevřel si okýnko, vytáhl ruku s puškou ven a střelil jsem. Zásah! Eric byl v síti. Popadl jsem vysílačku a zavolal Xuovi, ať v hlavní budově sežene uspávadla a okamžitě sem přijede. Za šest minut byl na místě. Vzal si totiž motorku, takže nemusel jít pěšky. Eric se snažil prokousat se silnou sítí, ale ani jeho zuby neměly proti tomu materiálu dost síly. Za pár minut už spal jako zabitý. Naložili jsme ho na střechu jeepu a rychle dovezli do pozorovacího kotce. Tam se nachází doteď. Opravit ohradu nám zabere minimálně dva týdny. Pokud jde o kus masa, který jsme našli na silnici, vážně nepatřil mému kolegovi Jeffovi. Avšak Jeff ho na silnici hodil. Eric ho totiž pronásledoval, Jeff se zavřel ve skladu s masem a aby zvíře odlákal, hodil mu na cestu kus masa. Eric ho trochu obral a pak nechal jen tak ležet. Jeff mezitím ve skladu omdlel strachem, proto se nám neozýval... Každopádně, konec roku se nám blíží. A já se rozhodl, že to Xuovi vrátím. Dnes jsem mu donesl snídani. Poděkoval a já se odebral pryč. Opustil jsem jeho domeček, ale schoval jsem se za oknem. A pak jsem pozoroval, co se stane. Xu se zakousl do koblihy a s šokem vykřikl. Byla to totiž obyčejná guma. Haha! Jen mám teď strach, že mi to bude vráceno. Ne od Xua, ale od Olivera Marshe, který přijede do parku příští týden. Víte, tu gumovou koblihu jsem našel u něj doma. Až zjistí, že se mu tam někdo vloupal oknem, bude zuřit. A pak na mě nachystá některý ze svých vtípků. Mimochodem, tu koblihu si tam asi schovával na mě. On už je prostě takový... Zítra večer se na noční obloze nad parkem objeví ohňostroj. A Dinosauří park pak brzy vstoupí do Nového roku 2017...

Jak jste se dozvěděli, Dan to ani po Štědrém dnu neměl jednoduché. Teď jej čeká oprava ohrady, příjezd Olivera a Charlese a samozřejmě také turistů, kteří po Novém roce opět přijedou do parku. Vy se budete o trablích našich přátel z Tedova ostrova dozvídat i nadále v příštím roce!

Správce dinosauřího parku - Vánoční hurikán

23. prosince 2016 v 10:01 | HAAS
Vánoce se blíží! Všichni už se těšíme na zítřejší Štědrý den! A stejně tak i náš přítel Dan z Dinosauřího ostrova... Jenže se zdá, že mu tentokrát Vánoce může něco překazit... Přímé pokračování minulé části "Počasí se kazí"...

Vánoční hurikán

O víkendu jsme na pobřeží, poblíž přístavu, postavili velkou sochu Santy Clause. Pro mě jako Angličana je to Father Christmas, pro mé americké kolegy je to však Santa. Jsem na ostrově jen s pěti dalšími pracovníky. Dva z nich jsou nováčci, ale daří se jim celkem dobře. Celý týden se starali především o terária, krmili Gigantophise, odstranili několik parazitů z šupin Pachyrhachise, vymetli výběh Cryptolacerty, mazlili se s pravěkým chameleonem Anqingosaurem brevicephalem a postarali se i o stálý přísun potravy k našemu Megalancosaurovi. Můj kamarád Xu včera přinesl Teleocerasům nový dárek: hlavně mladému dal ochutnat mrkev. Možná to není nic zvláštního, ale naši Teleocerasové mrkve ještě nikdy nejedli. Zdá se, že si to užívali. Xu pořídil hezké video, které si jako Vánoční dárek pustíme zítra... Pokud nám to něco nepřekazí. Siamotyrannus to být nemůže, jeho ohrada je skvěle zajištěna. Také že musí být, neboť v době, kdy do parku míří turisté, by jeho únik znamenal čirou katastrofu. Deinotherium, ačkoliv naštvané z neustálých dešťů, jež trochu ustaly teprve v úterý, nás též díky vyspělé technice nemůže ohrozit. Mesembriornis nepřipadá v úvahu, chystá se už se na Vánoce-je tolerantní ke všem myším, krysám a dalším malým zvířátkům, která občas vtrhnou do jeho výběhu. Aby Gigantophis z terária unikl a někoho z nás uškrtil svými silnými hadími svaly, na to je moc líný. A myslím, že se o Vánocích nikdo nepůjde koupat do akvária za Cobelodem nebo za naším Plesiosaurem, případně za dvojicí Cryptoclidů. Jsou to mírní masožravci, ovšem kdo ví, třeba by si kousli prstů na noze. Avšak nikdo z nás není dost bláznivý na to, aby teď, o svátcích klidu, něco takového provedl. Takže co nás může ohrozit? Odpověď je jednoduchá... Špatné počasí... V posledních dvou týdnech hodně pršelo. Možná pršelo až nezvykle moc. Ve středu mi Oliver, připravující se na Vánoce doma ve Spojeném království, poslal zprávu. Byl jsem šokován a zprvu jsem pomýšlel na nejhorší: tyto Vánoce v Dinosauřím parku jsou ohroženy. V blízkosti Tedova ostrova se pohybuje hurikán, který sílí. Ve středu to Oliver zjistil čirou náhodou, když se podíval na The Weather Channel. Ale středeční hurikán, pohybující se nad mořem, byl jen střevle v porovnání s tím, co mělo přijít dnes...

Dnes je třiadvacátého. Každý ví, že zítra je Štědrý den a myslím, že každý se na něj těší. Někteří lidé jsou trochu nervózní, aby doma stačili uklidit a vše navařit na tento krásný den v roce. My jsme však nervózní z příchodu hurikánu. Meteorologové mu začali říkat Vánoční hurikán. Už včera jsme dostali z meteorologické stanice na Fidži doporučení k tomu, abychom během příštích tří dnů evakuovali ostrov. To nepřipadá v úvahu! Jsem správce parku a sám zodpovídám za to, co uděláme. Jenomže nejsem předvídač počasí a na rozdíl od těch odborníků nemám zřejmě ani potuchy o tom, co může náš ostrov zasáhnout. Dnes ráno jsem vyšel ven a uviděl ten obrovský vír vzduchu tam nad mořem. Ve strašné dálce. Chytl jsem se za čelo a přemýšlel, co dělat. Asi před deseti minutami skončila naše porada. Já a mých pět společníků jsme se rozhodli, že vytrváme a v parku zůstaneme. Před chvílí jsem poslal SMS zprávu Charlesovi. Odpověděl krátce: "Držte se a nenechte si Vánoce ničím zkazit!" Beru to jako pokyn zůstat v parku. Nemusím mít strach. Není pro to důvod, Vánoce jsou za dveřmi a žádný hurikán nám je nezkazí. Podle posledních zpráv se pohybuje mírně k východnímu pobřeží ostrova. Avšak Tedův ostrov je malý a park je ještě menší. Sebemenší hurikán zde může nadělat pořádné škody... My to však přečkáme, jsem si tím naprosto jistý... Přípravy na Vánoce pokračují i přes toto menší znepokojení. Od středy zpívám se svými kolegy Vánoční koledy a písně každý večer v hlavní budově. Beru sebou i Leptoceratopse Dina, celkem se mu tam líbí. Sál v dolním patře je celkem prostorný se spoustou okrasných květin, mezi nimiž se Dino cítí jako doma. Sice již tolik neprší, ale v noci třeba aspoň mrholí, a proto si Dina beru k sobě i na přespání. Většinou si lehne vedle postele jako pes a spí. Dnes ráno jsem mu nasadil Vánoční čepici. Vůbec neprotestoval, naopak, myslím, že se mu docela líbí. Vzal jsem zrcátko a ukázal mu, jak vypadá. Líbilo se mi, jak v tu chvíli zamrkal... Zítra už se dočkáme Vánoc!

Užijte si čekání na Vánoce!!! A doufejme, že náš přítel Dan se s povětrnostním nebezpečím nějak vypořádá! Snad tyto Vánoce nebudou znamenat konec Dinosauřího parku...

Správce dinosauřího parku - Počasí se kazí

16. prosince 2016 v 15:19 | HAAS
Vážení, je zde další část Správce dinosauřího parku! Dan Jameson Vás informuje o novinkách z této výtečné atrakce...

Počasí se kazí

Období dešťů nám dává pořádně zabrat. Kdyby nic jiného, tak už teď máme dost potíží s odčerpáváním vody z potrubí a kanalizace parku. Několik dnů pršelo neustále, od rána do večera, od začátku dne do půlnoci. Takové lijáky jsou tu časté. Ale návštěvníci, kteří do parku přijíždějí, rozhodně nečekali, že půjde o takové průtrže mračen. I já sám bych to tak označil, jelikož prší s neuvěřitelnou silou. Chci tím říci, že na zem dopadají velké, prudké kápance a zmáčejí všechno bez rozdílů. Na Isle of Die taky prší, ale když se schováte do nějaké dinosaurem neobydlené jeskyně v tamním pralese, nějakou dobu tam přečkáte suší. Návštěvníci parku se mohou uchýlit do hlavní nebo návštěvní budovy či do restaurace. Všem dáváme pláštěnky, aby nezmokli. Problémem je však kontrola pláštěnek předtím, než park opustí. Pláštěnky nesmí být poničené a měly by nám být vráceny. Jenže za poslední týden jich zmizelo už devětadvacet. Není to zanedbatelné číslo, protože do parku nejezdí tolik lidí. O tisících ani nesněte! Každý den tu máme pár stovek lidí, a to jen proto, že je teď o park zájem, neboť byl před měsícem otevřen... Ať je to jakkoliv, já si každý večer mohu posědět u svého pracovního stolu, vzít si k sobě Dina, který si lehne k mým nohám, a popíjím Vánoční kávu. Příští týden je totiž Štědrý den, takže nezahálím a chystám se na Vánoce. Strávím je opět v parku s několika spolupracovníky. Budeme na Tedově ostrově zase sami, žádní návštěvníci sem přijíždět nebudou. A naši přátelé, Charles, Oliver a tucty dalších, odjedou domů za svými přáteli a rodinami, aby Vánoce oslavili tam. My budeme svátky slavit v rodinném kruhu tvořeném našimi zvířaty. I když předpokládám, že mohutné Deinotherium Vánoční svátky rozhodně zajímat nebudou... Už teď je tento samec zase podrážděný. Nový výběh je sice postaven tak, aby neprorazil plot, vypadá to však, že mu nesvědčí. Deinotherium bylo dlouho ubytováno v pozorovacím kotci, protože se předtím vylámalo z každé ohrady a my ho s těží dokázali udržet někde jinde, než právě v kotci. Na nový výběh si zvyká už co několik týdnů, ovšem radost z něj očividně nemá. Pozorovací kotec byl jen písek a ohrady, krmení mu tam bylo házeno. V nové ohradě je tolik zeleně, to by se mu mělo líbit! Jenže Deinotherium ne a ne si zvyknout. Projevuje se to tím, že boky naráží do ohrady nebo nahlas troubí. Turisté k tomuto zvířeti, vzhledem k bezpečnosti a snadno projevitelné agresivitě Deinotheria, nesmějí. Sám jsem za to rád...

Dnešní ráno bylo obzvlášť mokré. Má zahrádka se stala jednou velkou bažinou. Sundal jsem si boty a vkročil do trávy, jinak pečlivě sekané. Jen to zamlaskalo. Zahrada je plná vody a tráva, která za několik posledních dnů o dost povyrostla, ji nemůže všechnu zpracovat. Ani stromek, který mám v rohu své zahrádky, nemůže využít tolik vody. Déšť je vážně stálý a nezdá se, že by nám v blízké době dal pokoj. Jsem už znuděn oblékáním se do pláštěnky, když jdu ven, ale zmoknout nechci. Tak mi nezbývá nic jiného, než si ji vzít. Většina zvířat, včetně agresivního Siamotyranna, tráví téměř veškerý čas schována v útulném, obytném přístřešku, jež je součástí jejich výběhů. Jen Deinotherium do deště nahlas troubí, jinak park utichl. Alespoň tedy ze strany zvířat, poněvadž návštěvníci jsou hluční dost. Jen když procházím kolem restaurace, slyším strašný hluk-několik let bylo na ostrově docela málo lidí, a tak na toto "velkoměsto" nejsem zvyklý. Musím však také říci, že mi to nevadí, protože rád vidím návštěvníky šťastné z pozorování zvířat, jež 65 milionů let nikdo neviděl. A oni je teď mají šanci spatřit v našem parku... Ve Spojeném království, v mé rodné zemi, ještě stále nenapadl sníh, ale přípravy na konec měsíce a tedy i roku tam už vrcholí. Také my v parku postavíme velkou sochu Santy Clause, a to už o tomto víkendu. Jen doufám, že nám ji pak neodnese velká voda...

Vánoce se sice blíží mílovými kroky, ale naši přátelé zažijí v Dinosauřím parku něco neobvyklého a nečekaného... Déšť zesiluje a schyluje se k pořádnému maléru... Více příště!

Správce dinosauřího parku - První safari let

9. prosince 2016 v 10:40 | HAAS
Rychle ubíhá první celý prosincový týden... A tak dnes, v pátek 9. prosince, Dan Jameson přináší další část svého týdeníku!

První safari let

Asi před půl rokem jsme zamýšleli, že návštěvníci parku by si mohli užít parádní okružní cestu letadlem okolo Isle of Die. To je nyní nemožné vzhledem ke špatné situaci ostrova, který byl pod nátlakem několika zemí a též mafiánů. V současnosti je pod ohrannou rukou Ochránců pravěké zvěře, kteří ostrov přísně střeží. Je to dobře, protože je tak zamezena možnost, že by se na něj dostali nějací nevyzpytatelní pytláci či ničitelé přírody... Isle of Die je tedy turistům uzavřen, dokonce i ze vzduchu. Ale to neznamená, že by safari lety nesměly začít. V pondělí jsme odstartovali první safari let kolem Tedova ostrova. Návštěvníci si tak budou moci prohlédnout Dinosauří park z pterosauří perspektivy! Tapejarové, kteří občas prolétají nad ostrovem, dělali letadlu společnost. Bylo to pozoruhodné, ale Charles si nervózně okusoval nehty. Musel jsem ho zarazit. Plácl jsem ho přes ruku a řekl: "Co to děláš? Proč máš takovou chuť na keratin?" Naštval se na mě a zasupěl. Věděl jsem, že jsem v maléru. "Ale Charlesi, přece si nemyslíš, že by na ně ti Tapejarové zaútočili... Vždyť jsou to tak mírná stvoření," řekl jsem mu. V zápětí na to se celá skupina Tapejarů přiblížila letadlu a jeden z nich v letu klovl do jeho křídla. Letadlo se zahoupalo. Charles začal vzteky řvát... Na mě... Už si nepamatuji, co na mě křičel, ale pamatuji si, jak nahlas to bylo. Hodně nahlas... Jako by Vám slon troubil přímo u uší. K tomu však musíte přidat i řev rozzuřeného Tyrannosaura a hlas dominantního samce vřešťana... Nyní jste si vytvořili dobrý obrázek o tom, co mé uši musely překonat. "Charlesi," řekl jsem polohlasitě, "nemusíš se bát. Oni na ně vážně nezaútočí. Podle mě jen zkoumají letoun." Charles se otočil a zase let pozoroval. Bolely mne uši, tak jsem si zašel pro led. Nevím proč, ale hodil jsem ho do skleničky se studenou vodou, opustil jsem restauraci a když jsem se vrátil na letiště, letoun již přistával. Popíjel jsem studenou vodu, zatímco Charles návštěvníkům přátelsky vysvětloval, že měl trochu strach a že byl na správce parku trochu naštvaný, když ho snažil uklidnit. Jo, byl na mě dost naštvaný. A víte, co jsem proto udělal? To neuhádnete... Urazil jsem se! Jo, odešel jsem ho svého domku, zavřel jsem se tam a celý den jsem nevyšel (akorát na večeři, ale to se nepočítá). To byl pro Charlese trest! Aspoň jsem si to myslel, jenže jsem pak zjistil, že mě celý den nesháněl, a já v úterý musel dodělávat to, co mi bylo v pondělí zadáno... Ale to nevadí, hlavně, že safari let byl úspěšný, turistům se líbil a setkání s Tapejary označili prostě za adrenalinové...

Další safari let byl uskutečněn včera, ale kvůli povětrnostním podmínkám se letadlo muselo vrátit na letiště už za patnáct minut. Návštěvníci přesto viděli většinu výběhu se zvířaty z výšky a samozřejmě se jim to moc líbilo. Náš nový pilot, Jake, je skutečný expert. Dokáže vše, jakékoliv akrobatické kousky... Ale musím říci, že je to především velmi klidný letec schopný řídit letadlo tak bezpečně, že se nemusíte ničeho bát. Pokud jde o chování zvířat v parku, začínám mít pocit, že jsou nedočkavá co se týče Vánoc. Tak třeba dva Cryptoclidové jsou nějak neklidní, občas na sebe dorážejí a když přijde krmič s rybami, okamžitě je hltají a pak na sebe vrzají (jejich zvuky se trochu podobají těm lachtaním či tulením), jako by se o ryby hádali. Deinotherium se také nemůže dočkat Vánoční nadílky. V poslední době je sice klidné, ovšem jeho postoj k lidem je stále stejný. Je agresivní. Ale jak jsem již napsal, těší se na Vánoce, neboť právě tehdy dostane speciální balíček s dárky v podobě krásných šťavnatých rostlin. Dnes po desáté hodině totiž v našem přístavu přistála loď, jež dovezla většinu zásob na prosinec a leden. Mezi nimi jsou i speciální dárky pro naše zvířata. Většinou se jedná o speciální krmení. V parku bude brzy postaven Vánoční stromeček. Umělý jehličnan byl totiž do parku dopraven se všemi těmi zásobami a dnes odpoledne jej půjdeme postavit před hlavní budovu. Mohlo by trochu nasněžit, ale vzhledem k tomu, v jakém podnebném pásu se nacházíme, je šance, že bychom si zaskotačili v závějích sněhu, velmi mizivá...

Tak zase u další části Správce dinosauřího parku, příští pátek!

Správce dinosauřího parku - Pravěké vyšetřování

2. prosince 2016 v 13:56 | HAAS
První prosincový Správce dinosauřího parku v roce 2016 je tu! Jak se našim přátelům dařilo v tomto pracovním týdnu? Dan Jameson Vás o tom nyní informuje...

Pravěké vyšetřování

Olivera velmi zaujala smrt Oviraptora na jižním pobřeží Isle of Die. Jak jsem již psal, v krku zvířete se nacházela znatelná rána, původně podle něj způsobená drápem raptora. Nepřízeň počasí minulý týden znemožnila Oliverovi, aby se na místo činu vrátil a vyřešil tak tuto pravěkou vraždu v současném světě. V pondělí se však počasí uklidnilo, deště ustaly, a tak Oliver mohl nasednout do helikoptéry a vrátit se tam, kde mrtvého Oviraptora viděl naposledy. Našel už jen kostru, důkladně ohlodanou všelijakými mrchožrouty, včetně prehistorických savců, kteří se zrovna prodírali lebkou dinosaura a pískali na sebe. Byli dva. Oliver nastražil před lebku malou klícku na hlodavce a do ní strčil kus masa. Přitom savci pochopitelně utekli, on je však chtěl blíže zkoumat, a tato klícka byla k jejich odchytu ideální. Pak odebral několik vzorků z kostí Oviraptora a vyfotografoval celou kostru. Spolu s jedním expertem na ptáky pak zkoumal i krční oblast Oviraptora. Ukázalo se, že na jednom z krčních obratlů se rýsovaly stopy po něčem, co by mohlo do krku prudce vrazit a kousek kosti tak mírně odštípnout. Pondělní večer byl pro Olivera a ptačího experta Jodyho naprostou nádherou. Počasí bylo výtečné, na nebi se rýsovaly pouze červené mráčky, zapadající Slunce bylo obrovské, po obloze létali velcí pterosauři a houkali na sebe, se setměním se mezi stromy začaly pohybovat světlušky, a z dálky se ozývaly táhlé zvuky nočních zvířat, okolo tábora občas prolétl netopýr, a vlny, narážející o písek pláže, slabě šuměly... V úterý ráno Jody Olivera vzbudil. Obhlédl kostru Oviraptora a zjistil, že se do klícky chytili dva malí savci. Oliver se na ně ihned podíval. Správně poznal, že tito malí savci jsou Purgatoriové. Tento druh vyhynul v Paleocénu, tedy v prvním geologickém období třetihor, ale žil také před koncem dinosaurů v době Křídové, takže vyhynutí přežil. A na Isle of Die jej nalezneme dodnes. "Jaký to poklad!" řekl Oliver, když si oba savce pořádně prohlédl. Byl by je vzal do parku, ale všiml si, že samička je březí, sameček jí zřejmě pomáhá s hledáním bezpečného místa pro narození mláďat, a tak bude nyní lepší nechat obě zvířata v jejich původní domovině. Celé úterý pak náš přírodovědec strávil studováním kostry Oviraptora. Jody krátce po poledni narazil na smečku Velociraptorů, což bylo velice nepříjemné. Skryl se mezi suchými větvemi keře (na jižním pobřeží je v tuto dobu veškerá vegetace seschlá), a obezřetně sledoval každý pohyb svých možných pronásledovatelů. Několik dominantních raptorů pochodovalo po hranici teritoria a zjišťovalo, zda se v něm neuchytili rivalové. Ačkoliv čich raptorů není tak dobrý, jeden z nich Jodyho přítomnost zaznamenal. Trojice dravců ho obklíčila, ale dříve, než stačil Jody vůbec dostat strach, vyrazila na jednoho raptora zezadu mocná Gastonia a jediným nárazem své mohutné hlavy do zad mu zlomila páteř. Zbylí dva raptoři dostali strach a rozutekli se. Jody v duchu děkoval Gastonii za to, že mu zachránila život, zatímco se vracel do tábora. Do úterního večera už ho raději neopustil, a s Oliverem pak helikoptérou odletěl zpět do parku...

Dinosauřímu parku se daří přímo výtečně, a já si čas strávený s návštěvníky užívám. Všichni jsme mezi nimi našli nové přátele, kteří s námi sdílí fascinaci v pravěkém světě. Užívám si též show při krmení zvířat. Zrovna dnes v deset hodin dopoledne jsem jednu takovou pořádal. Krmil jsem naše Troodony a vyprávěl návštěvníkům o tom, jak jsou chytří a nebezpeční. Lidé mi tleskali, když jsem stál na vyvýšené liště u plotu a házel z ní tam dolů Troodonům kusy masa, z ruky. Někteří mě prosili, abych je tam pustil a zkusili si to sami, ale já vždycky říkal: "Kdepak. Nato jste moc nezkušení!" Pochopitelně, že to byla legrace, a všichni ji pochopili. I když hodit Troodonovi flák masa není žádné hrdniství, a já to moc dobře vím, není radno si s těmito zvířaty zahrávat. A to žádným způsobem! Můj kamarád Dino si též vede dobře. Po dvoutýdenní práci, jež mě zaměstnávala po tyto dva týdny, mám na něj už mnohem více času. Hrajeme si spolu, běháme spolu venku, dokonce spolu hrajeme fotbal na trávníku za mým domkem. Někteří pracovníci, obývající vedlejší domky, nám při našich večerních hrách tleskají a fandí Dinovi. Sice hrajeme bez branek, ale stojí to za to. Dino ví, co má s míčem dělat-prostě do něj kopnout. To je na něm tak fascinující: tento dinosaurus je chytrý. Je to proto, že jeho druh je takový? Nebo proto, že byl vychován člověkem? Tyto otázky mi nedávají spát, ovšem jsem z něj naprosto nadšený...

Další část týdeníku pro Vás Dan Jameson napíše zase v pátek!!!

Správce dinosauřího parku - Týden po otevření

25. listopadu 2016 v 15:24 | HAAS
Blížíme se k Vánocům, ve městech se začíná objevovat Vánoční výzdoba, ochlazuje se... Není to skvělé?! Ale Dan se potí v tropech, protože otevření parku způsobuje nemalé množství práce...

Týden po otevření

"Troodoni včera zabili tři lidy. Siamotyrannus sežral patnáct návštěvníků. Erythrosuchus jednomu ukousl nohu," říkal mi dnes ráno Oliver za dveřmi, zrovna když jsem vstával. Nevěřil jsem vlastním uším. Nehodil jsem si na sebe ani župan, a okamžitě jsem otevřel dveře. Oliver větu dořekl: "... a Kronosaurus... Jo, Kronosaurus..." Očividně se obával zbytek věty vyslovit. Vytřeštěně jsem na něj hleděl a čekal, kdy to ze sebe vysouká. Byl celý vystrašený, bledý, mírně se mu chvěly ruce a také hlas. "Kronosaurus?" zeptal už jsem se s přímo gigantickou nervozitou. "Kronosaurus sežral tebe," řekl Oliver. Chvíli jsme na sebe hleděli (kolik to bylo minut, to jsem nepočítal), až se Oliver začal smát. "Čemu se tak hloupě směješ?" optal jsem se ho. Na odpověď jsem musel nějakou chvíli čekat. Přitom jsem si stačil vyčistit zuby, obléci se do uniformy a nakrmit Dina. Celou tu dobu stál Oliver za dveřmi a řehtal se. Nemohl se z toho místa odtrhnout, tak moc se smál. Ten vtip jej přímo ovládl. Myslím, že jsem se držel celkem dobře, i když hrneček s čajem jsem zlostí skoro vylil. Pak jsem otevřel dveře podruhé a Olivera jsem mírně nakopl. "Co je? Děje se něco?" zeptal se skoro jakoby se nic nestalo. "Vypal!" zařval jsem na něj. A Oliver pelášil. Musel jsem vypadat vážně hrozně naštvaně. S tím kopnutím jsem to možná trochu přehnal, ale uvědomte si to. Oliver mě ráno vzbudil s takovým stupidním vtipem o tom, že dravci z parku a jeho okolí zabili několik lidí! Když to teď píši, stále kroutím hlavou. Takže jaká pravda? Park prosperuje. Dnes do něj přišel už osmistý návštěvník. Může se zdát, že turistů zde tatím bylo málo, ale vzhledem k velikosti ostrova a rozloze parku (jakákoliv území mimo park jsou veřejnosti nepřístupná-na pobřeží hnízdí pterosauři a Ochránci pravěké zvěře zakazují, aby byli pozorováni) je to celkem úspěch. Návštěvníkům se překvapivě nejvíc líbí had Gigantophis. Nikdo nečekal, že by pravěký obří had mohl být tak oblíbený. I L. C. Clark předpokládal, že spíše dinosauři budou hlavním lákadlem parku. Ovšem když vidíte dvanáctimetrového beznohého plaza požírat dvě prasata téměř najednou... Asi to člověku vezme dech... Návštěvníci jsou především boháči. Park snad ale bude přístupný i lidem s ne tak vysokými příjmy. Dinosauří park by měl být po tu krátkou dobu otevřen všem. Jinak sem přiletěla Charlesova rodina. Synek se mi vyhnul velmi znatelným obloukem. Myslím, že ten poslední trest v podobě žvýkačky přilepené na sedadle letadla, ho dost poučil. Teď je z něj obdidovatel pravěkých zvířat, a nejvíc se mu líbí Cryptoclidové. Někdo navrhl, abychom návštěvníkům umožňovali zaplavat si s nimi, ale to je špatný nápad. Ta zvířata jsou divoká a lidé do jejich světa nepatří...

V pondělí byl Oliver na Isle of Die. Byla to jedna z mála totálně neúspěšných výprav. Oliver viděl na jižním pobřeží ostrova jediné zvíře, a ještě k tomu mrtvé. Byla to samice Oviraptora. Oliver se snažil zjistit, proč zahynula. Při bližším zkoumání šíje si všiml, že krkem proniklo něco ostrého. V okolí byla spousta stop s otisky dvou prstů. Nepochybně raptoři. Jenže pak přišla vichřice, obrovský příliv, začal pořádný liják a než se Oliver mohl vydat na průzkum, zasáhl zrovna postavený tábor takový nečas, že nebylo možné v expedici pokračovat. Doufal, že se na místo vrátí v úterý, aby vyřešil tuto pravěkou vraždu. Podle jeho teorie prostě Velociraptor Oviraptora napadl, dal mu smrtelný úder kopacím drápem a pak sežral vejce, jež matka chránila. Počasí bohužel našemu přírodovědci nepřálo, a tak se od pondělka na ostrov nepodíval. Alespoň však mohl pozorovat Megalancosaura v teráriu, a také o něm hodně přednášel. To byla vlastně první show s našem parku. V úterý večer spousta návštěvníků sledovala, jak si Oliver s Megalancosaurem hraje, nosí si ho na rameni, pak ho trošičku zlobí, nakonec dostal malé kousnutí do ruky, pak se k němu Megalancosaurus přitulil a přátelsky mu ovinul ocas kolem hlavy, jakoby říkal: "Promiň, s tím kousnutím jsem to nemyslel vážně." Turisté byli nadšení. Co ještě říci? Daří se nám, a to je výtečné...

Vyřeší Oliver případ zabitého Oviraptora? Proč se jižní pláž hemží raptory, pokud to byli oni, kdo Oviraptora zabili? A přestane Oliver vtipkovat? Pokračování za týden!

Správce dinosauřího parku - Milník v historii parku

18. listopadu 2016 v 11:06 | HAAS
Dlouho očekávaná událost v Dinosauřím parku! Přečtěte si, jak vše proběhlo!

Milník v historii parku

"Dinosauří park, kde minulost ožívá..." tvrdí jedna z uvítacích cedulí na pobřeží ostrova. Měli byste vidět, jak se to kolem ní včera štosovalo... Přijela loď plná nových návštěvníků, prvních návštěvníků... Charles během patnácti minut pronesl svůj projev. Přišel mi mnohem lepší, než minulý týden, když jej poprvé zkoušel prezentovat. Všichni návštěvníci byli naprosto nadšení, jeho slova vyvolala bouřlivý potlesk a my, tým z Dinosauřího parku, jsme se přidali. Pak došlo k otevření brány za slavnostní famfáry, která je odteď hlavní znělkou Dinosauřího parku. Lidé jen s úžasem hleděli, jak se dřevěná brána pomalu otevírá a za ní se rýsuje samotný park. Jakmile se brána otevřela, turisté jí začali pomalu procházet. Do toho už hrála poklidná jazzová hudba. Všichni jsme si na chvíli oddychli. Tričko jsem měl propocené, ne proto, že bych byl tolik nervózní, ale spíše kvůli tomu, že jsem musel během projevu stát na místě na Charlesem a pařilo na mě slunce. Včera byl totiž opravdu horký, slunný den. Takže první místo, na které jsem zavítal po otevření parku, byl můj skromný domek. Leptoceratopse Dina jsem vzal z ohrady k sobě domů, aby mu nebylo horko a on se náhodou nepřehřál. Pak jsem si oblékl svou pracovní košili, a šlo se do práce. Naštěstí jsou naše domky v bezpečné vzdálenosti od jakýchkoliv turistů. A stejně tak Dino, jediný dinosaurus, kterého většina návštěvníků neuvidí. Dino je totiž můj. A já patřím zase jemu. Charles i Oliver to moc dobře vědí. Zvláště Olivera z vědeckého hlediska mé dinosauří přátelství nadchlo. Spatřuje v tom příležitost, jak zkoumat dinosauří inteligenci, jež je v některých případech až překvapivě vysoká. Nedovolím, aby byl Dino podroben jakýmkoliv testům, ale dovolil jsem Oliverovi, aby za námi občas přišel na kávu a podíval se, jak se Dino chová. Náš přírodovědec tohoto pozvání jistě využije. Už jen kvůli tomu, aby si ze mě udělal legraci tím, že něco hodí do kávy, ona vybuchne, a já budu muset utírat stůl... Po poledni jsem šel nakrmit Erythrosucha. Nezačali jsme sice s žádnými komentovanými programy o krmení zvířat, tak jako v mnoha zoo, ale chystáme se k tomu. Každopádně se kolem mě nahrnula řada lidí, zvědavých na to, jak tomu zvířeti budu házet fláky masa. Překvapilo je, že Erythrosuchus po nich skoro až skákal, tak jako někteří krokodýlové. Maso vždy chytil na první pokus do tlamy, hbitě si s ním poradil ostrými zuby a v pár vteřinách jej slupl jako malinu. Lidé mu tleskali. Erythrosucha to naštěstí nerušilo. Po krmení si spokojeně lehnul do stínu nevysoké aurakárie ve středu ohrady, a usnul...

Zato Oliver, ten už první návštěvníky provázel jako expert na dinosaury. Spousta lidí se zastavila u výběhu nezbedných Tsintaosaurů, když jim Oliver vyprávěl o tom, jak se kdysi paleontologové nemohli shodnout na správném umístění jeho podivného hřebínku. Oliver hrdě prohlásil, že Dinosauří park poslední, a správnou teorii, potvrdil tím, že dva Tsintaosaury chová. Dále náš přítel vyprávěl o tom, jak se Tsintaosauři několikrát probourali skrze ohradu. Turisté se smáli. Oliver k tomu přidával vtipy, některé situace až zveličoval a zesměšňoval, což všem přišlo nesmírně vtipné. Podle mě to bylo trapné: Oliver neumí dělat vtipy, jasné?! Je to pravdilo. Nicméně výběhům Siamotyranna a Deinotheria se většina lidí vyhnula, takže se to obešlo přinejmenším bez řevu rozzuřených zvířat. Dnes je park otevřen též, opět je tu spousta lidí. O víkendu bude uzavřen, ačkoliv plánujeme, že v budoucnu bychom sem návštěvníky pouštěli i v soboty, a kdo ví, možná jednou i v neděle. Každopádně víkend je k odpočinku, tak bychom si rádi oddychli. Myslím, že zítřejší oddych nám přijde vhod. Jen dnes to tady křičí, volá, raduje se... Je skvělé, že si lidé užívají pohled na dinosaury a jiná pravěká zvířata. Kdybyste věděli, kolik peněz jsme za ty dva dny vydělali. Je to minimálně tolik, abychom Clarkovi splatili vystavení nových chodníků na ostrově. Za týden už budeme mít tolik peněz na to, abychom mu splatili sedm procent z toho, co stálo maso pro naše masožravce. A za rok, pokud vše půjde dobře, budeme ještě dál. Musím podotknout, že rangeři, posílení novou hlídkou, jsou stále ve střehu. Bezpečnost v parku je vysoká. Incidenty jsou nepravděpodobné...

Obrázek je spíše ilustrační, brána v Dinosauřím parku vypadá jinak... Doufám, že se Vám tato část, popisující milník v historii parku, líbila!
 
 

Reklama