Správce dinosauřího parku

Správce dinosauřího parku - Bráno do parku, otevři se!

11. listopadu 2016 v 15:23 | HAAS
Otevření parku se již blíží... Ale co více mohu prozradit? Chcete-li vědět více, dám Vám dobrou radu: přečtěte si další část Danova týdeníku...

Bráno do parku, otevři se!

"Pan L. C. Clark našemu parku pomohl z krize a nakonec to byl jeho nápad-skvělý, nepředstavitelný a nepřekonatelný. Dámy a pánové, Dinosauří park je otevřen!" tolik Charles dnes před ve dvanáct hodin, v pravé poledne. Stáli jsme v přístavu a dívali se na bránu, jak se otevírá a za ní se rýsuje svět zvířat, jež nikdo nikdy předtím neviděl. Slavnostní hudba byla též skvělá. "Tak fajn lidi, rozejděte se! Jde se na oběd!" zařval do mikrofonu údržbář Joe, a všichni jsme se rázem vydali do hlavní budovy, abychom si po tvrdé práci dali dobré jídlo. Pochopitelně, že to celé byla jen zkouška. Charles otevření parku a pronesení svého slavnostního projevu ještě několikrát procvičí během příštích pár dnů. Avšak příští týden, ve čtvrtek, bude Dinosauří park nadobro otevřen veřejnosti. Každopádně, ne navždy. Neustálý příliv turistů bychom asi nevydrželi. U oběda jsme celou akci neustále dokola řešili. Všichni jsou nadšení, a já také. Oliver se také těší, až do parku jen tak pozve nějaké své vědecké kamarády z celého světa (jmenovitě ty z Indie, Srí Lanky, Filipín, Kostariky, Brazílie a dalších zemí, po kterých se před začátkem dinosauří kariéry proháněl). Já do parku jistě také pozvu své známé. U oběda jsme se nasmáli, když jsem navrhl pozvání jednoho mého spolužáka, který dnes sedí v britském parlamentu. Nikdo to neví (jen jeho nejbližší přátelé a ti, co ho znají dostatečně dlouho), ale moc tam toho nedělá a místo toho má pod stolem zásobu sendvičů, které mu zaručují, že nikdy nemá hlad. Na druhou stranu všichni obdivovali mého kamaráda z Austrálie, který provádí výzkum jedu taipanů ve spolupráci s Australian Reptile Park. Takový odvážný člověk by se nám v parku mohl hodit. Několikrát už prohodil, že by rád zkusil práci s dinosaury, ale nikdy jsem to nebral vážně. Až teď si uvědomuji, že zvláště co se týká bezpečnosti v parku, mohl by můj kamarád sehrát docela významnou roli. Proč? Dinosauři jsou tento týden klidní, o tom není pochyb. Siamotyrannus sice v noci řve na celé kolo, a nikdo neví proč, jinak se však zvířata chovají celkem klidně. Máme však strach o vody kolem ostrova. Přítomnost velkého Kronosaura bude nyní z pohledu turistů spíše nežádoucí. Ochránci pravěké zvěře, organizace, jež nám dosud pomáhala, se na otevření parku nijak nepodílí. Stále s nimi pracujeme, hlídkujeme vody, vysíláme malá letadla na okružní lety, abychom zaregistrovali případnou kriminalitu na zvířatech ze strany Operace Hon na Kronosaura. Již před pár měsíci bylo nařízeno, aby byl Kronosaurus v okolí našeho ostrova zastrašován s pomocí velkých bójí. Skoro nikdo (kromě v poslední době opravdu bláhového Charlese) nevěří v to, že by mohly ochránit jakoukoliv loď prostě tím, že se Kronosaurus bójí zalekne...

Návštěvníci budou proudit do parku především z našeho přístavu, takže riziko by tu bylo. Nicméně rozšíření letiště již také probíhá a například z Fidži budou na Tedův ostrov dvakrát týdně mířit letadla. Je jasné, že lidmi budou přeplněna k prasknutí. O tom není pochyb. Vždyť jen na našich nově vzniklých webových stránkách máme řadu dotazů typu: "Nekoušou ti dinosauři?" "Co udělá Troodon, až mu dám ruku do pusy? Doufám, že ho cvičíte k tomu, aby nestiskl, a já si mohl sáhnout na jeho zuby." (kdo tohle psal?!) nebo "Park bude skvělý, pozvu celou svou rodinu, přátelé atd." Zájem o park je už teď obrovský. Charles dostává spoustu dopisů od dětí, které mu píší, jaký dinosaurus je jejich oblíbeným. Stejně tak činí paleontologičtí nadšenci jakéhokoliv věku (tomu nejstaršímu, co psal o tom, že bychom měli chovat stádo Diplodoků, je osmdesát)... Práce máme nad hlavu. Aspoň ráno, v poledne a večer mám čas na Dina. V tu dobu mu totiž dávám krmení. Dostává saláty, většinou jde o mix kapradin, různých výhonků a také vitamínů v tekuté i pevné podobě. Dino miluje saláty, nerad dostává jen jeden typ jídla. V úterý jsem si s ním trochu hrál-je to už velký Leptoceratops, délkou se rovná mé posteli. Každopádně, je poměrně něžný, jde-li o kousání. Asi už se naučil, že tím silným zobanem nesmí stisknout moc, protože by jeho kamarád přišel o prsty. Někdy do mě ale pořádně švihne ocasem, když se otáčí, tak to už dinosauři mají. Ale když si ke mě večer, potom, co si vyčistím zuby, lehne a hlavu mi skoro položí na rameno, jako by se mi tím omlouvá. Dino je opravdu jako pes, je inteligentní. Začínám si říkat, že kdybych ho od jeho útlého věku učil nějakým příkazům, pamatoval by si je. A co když na to má i dnes? Kdo ví? Co si vlastně ten dinosaurus myslí? Odpověď na tuto otázku naleznu jen s těží. Ovšem na jinou otázku nebude tak těžké najít odpověď. Otevře se park? Ano!

Jak ten slavnostní okamžik proběhne, co bude následovat a jaké mají naši přátelé plány do budoucna, to budete vědět za týden!

Správce dinosauřího parku - Neočekávaná akce

4. listopadu 2016 v 15:38 | HAAS
Dan Jameson má pro Vás překvapující zprávy z Tedova ostrova! Tak pozorně čtěte, ať Vám nic neunikne!

Neočekávaná událost

Poslední týdny před otevřením parku připomínají jízdu na horské dráze. Musí být splněn jeden úkol za druhým, po úpravě chodníků musí být proveden test osvětlení, v muzeu v hlavní budově dochází k posledním úpravám, když do toho náhle přijde zpráva, že Deinotherium nedostalo před hodinou krmení a někdo to musí napravit... Nechci se vychloubat, ale řekl bych, že jsem jediný, kdo se v tom vyzná. Ani ředitel parku Charles pořádně neví, kam dřív skočit. Včera večer si mě k sobě zavolal na čtvrthodinovou poradu a ptal se mne, na čem má následující den pracovat. Nečekal bych, že se mě bude ptát samotný ředitel, ovšem kdybyste byli na jeho místě, zřejmě byste si též nevěděli rady. L. C. Clark je na ostrově též, a to už od pondělí. Věřte tomu nebo ne, tento boháč, o němž se někdy tvrdí, že na nic nesáhne, pomáhal při úpravách hlavní restaurace! Zapojil se především do nošení židlí a těžkých, dřevěných stolů do hlavního sálu. Potom dokonce ukázal své šplhařské schopnosti, když pomáhal údržbářům při práci na střeše budovy-dostat se tam nahoru znamenalo překonat deset metrů dlouhý provaz táhnoucí se ze středu střechy, a Clark neměl sebemenší strach toto podniknout. Je vidět, že nemá strach. Také proto asi šel do tohoto slibného projektu. Přestávám si myslet, že to s Dinosauřím parkem dopadne špatně, pokud sem budou proudit davy turistů. S Clarkem jsem o tom mluvil a on mi pokorně řekl: "Nebojte se, vždyť to nebude napořád. Park se otevře jen proto, aby se mi vrátily peníze, kterými jsem Vás za uplynulá léta zásoboval. Jakmile se mi vše vrátí, a řekněme, že třeba i vynese, park bude opět přírodní rezervací. Nápad Charlese Teda je mnohem lepší než ten můj." Vypadal, že to myslí upřímně. To se ovšem nedá říci o Charlesově nezbedném synu. Charlesova rodina přiletěla na ostrov na neděli, pondělí a úterý (díkybohu, že už tu nejsou!). Charlesův synek si ze mě dělal legraci, říkal, že jsem "špinavý zametač toho, co dinosauři ve výbězích nechávají" atd. Hned jakmile se Charles vzdálil, chytal jsem kluka za límec a třásl jsem s ním nad zemí. Dobrá, tak to nebylo, ale rád bych ho trošku ztrestal. Trošku se mi to povedlo se mi to před jeho úterním odletem. Na sedadlo v letadle jsem mu přilepil žvýkačku. A výsledek? Charles ve středu u oběda řekl, že jeho syn musel celé dopoledne drhnout špinavé kalhoty, že prý mu je nějaký nevychovanec znehodnotil. Cha cha cha!!!

Ve středu se však stalo něco naprosto neočekávaného. Chlapi na letišti zachytili nouzové volání osobního letadla mířícího z Fidži na Havajské ostrovy. Letadlo muselo okamžitě přistát z důvodu toho, že se v nádrži objevila díra a většina paliva během letu vytekla. Chlapi nemeškali a okamžitě dali letadlu povolení k přistání na našem letišti. Letadlo bylo na dobré cestě. Poslední zbytky paliva vytekly ještě před možným pokusem o přistání, a tak se o to piloti museli pokusit klouzavým letem. Vítr ale hrál proti nim. Přeletěli letiště, aniž by vůbec sestoupali tak nízko, jak potřebovali. Prudce se řítili do vody. V poslední chvíli se jim podařilo letadlo otočit, letěli nahoru, pak dolů, a pak prudkým nárazem o vodní hladinu skončil život pilotů i všech cestujících. Byl jsem přitom, když náš tým zamířil k plovoucím zbytkům letadla. Potápěči na mořském dně (ne hluboko pod hladinou) našli nehybná lidská těla. My udělali vše proto, aby letadlo přistálo, dali jsme mu povolení a prsty v tomto rozhodně nemáme. Okamžitě se začalo prošetřovat, proč letadlo spadlo, co mu do nádrže udělalo díru. Nikdo neví, ale námi nalezené černé skříňky brzy ukáží pravdu. Neočekávaná akce však nepřinesla mnoho dobrého: ztratili jsme dva dny času, které byly naplánovány k opravě několika výběhů, nalakování laviček a nainstalování několika atrakcí pro děti. Začíná se to prodlužovat. Máme skluz a asi ho nedoženeme...

Dan své vyprávění končí. Ale vzkazuje Vám jedno: Zase za týden!

Správce dinosauřího parku - Naši noví ještěří přátelé

28. října 2016 v 9:36 | HAAS
Správce dinosauřího parku pokračuje... Otevření parku se blíží... Všichni začínají být nervózní... Co se může přihodit?

Naši noví ještěří přátelé

Oliverovi se podařilo přivézt do parku jeho zřejmě poslední nové přírůstky před otevřením. Máme opičí ještěry! Jsou docela roztomilí, vlastně jsem si ani nemyslel, že to budou takoví mazlíci. Bál jsem se, aby Oliver nepřivezl něco děsivého a nebezpečného. Ovšem trojice Megalancosaurů, které teď máme v parku v našem teráriu, s námi určitě bude vycházet dobře. Ale od začátku. Ve středu se Oliver znovu vypravil na Isle of Die, vybaven doslova pouze pár krabicemi k převozu menších zvířat. Jeho společníci nalezli nový druh rostliny, který na Isle of Die ještě nebyl studován. Oliver však mezitím učinil ještě významnější objev: po kmeni nevysokého, fíkovníku podobného stromu, přeběhl nějaký plaz. Měl asi půl metru na délku a připomínal mu Drepanosaura, kterého zkoušel odchytit minulý týden. Ovšem tento ještěr vypadal jinak, ačkoliv to byl jistě jeho příbuzný. Olivera okamžitě napadlo, že jde o Megalancosaura. Byl to hbitý plaz a brzy zmizel v koruně stromu. Oliver nemeškal ani chvíli. Vylezl na strom a po pár děsivých momentech, kdy se mu pod nohama zlomilo pár větví, konečně dosáhl svého cíle. Popadl Megalancosaura za hlavou, nechal ho, ať se drápy zachytí na jeho rukou, a pak, přidržuje se kmenu jen jednou rukou, v druhé držíc plaza, slézal opatrně dolů. Donesl Megalancosaura do tábora, všichni byli naprosto nadšení a Oliver si umínil, že jich odchytí ještě několik. Brzy zjistil, že Megalancosauři zde žijí v kolonii. Chvíli se procházel po jejich území a náhle zahlédl dvě samice, jak leží na větvi vedle sebe, a jejich záda zrovna osvětluje sluneční svit. Jejich krásné, nazelenalé šupiny se blyštily jako ty nejkrásnější drahokamy na světě. Oliver vyskočil, zachytil se větvem vyhoupl se na ni a obě samičky chytil. Nevypadaly moc naštvaně. Jedna prý dokonce zazívala, asi byla unavená. Oliver s nimi opatrně slezl dolů a přemístil je do přenosných krabic. Cíl byl splněn, tým nasedl do helikoptéry, a odletěl. Na letišti na Tedově ostrově způsobila přítomnost Megalancosaurů trochu rozruch. Všichni chtěli ta nádherná zvířata vidět, včetně mě... Tlačil jsem se dopředu, abych je zahlédl. Někdo byl ale rychlejší. "Páni, jsou nádherný! Koukněte na to!" říkala ta osoba. Pak mě dala loktem do pusy. To byla rána! Raději jsem nic neříkal, i když v hlavě se mi odehrávala spousta myšlenek, jak to tomu člověku vrátit. Když jsem ale pomyslel na to, že to byla naše nová veterinářka (která je až příliš nadšená, když vidí nějaké pro ni roztomilé zvíře), nechal jsem si to pro sebe. Přece jen mi ale jedna nadávka ulítla ("banánová slupko!"), ale nikdo si toho nevšiml a jsem za to docela rád. Megalancosauři se však chovali skvěle. Veterinářka si je vytáhla z krabice, a všichni tři po ní lezli úplně v klidu! Byli jako chameleoni, jako velmi klidní chameleoni. Neodolal jsem, a jednoho Megalancosaura jsem si vzal na rameno. Nejprve se mi zdálo, že mě kousne, protože pomalu natahoval hlavu k mému uchu, otevíral tlamu a jemně syčel. Ale pak z tlamy vystrčil dlouhý, štíhlý jazyk a "pohladil" mě s ním po hlavě. Úplně jako pes! Megalancosauři se mi líbí, určitě to s nimi nebude nikterak složité... No, snad...

Chodníky v parku jsou postaveny, spraveny a též upraveny. Stály nás docela dost peněz, tak doufám, že je nějaký drzý návštěvník hned nezničí. Snad také nové lampy budou dobře fungovat. Doufám, že je nějaký vzteklý turista nerozkope proto, že v parku nechováme Tyrannosaury. Na letišti již byly vystaveny uvítací cedule s nápisy typů "Vítejte v Dinosauřím parku, kde minulost ožívá!" nebo "Vítejte v ráji dinosaurů. Toto místo bude Vaším nejoblíbenějším!". Konkrétně k tomu druhému bych ještě přidal "a taky tím posledním, které kdy navštívíte". Nedoufám v to, naopak, nepřeji si to! Ale mám prostě strach, aby tu nedošlo k nějakému incidentu. Včera večer jsem nakrmil Leptoceratopse Dina a hned na to si pustil Jurský park 2. Doufám, že se nám nestane stejným osudem, jako mnoha postavám v tom filmu. Chováme v parku zvířata, která jsou svou nebezpečností srovnatelná s raptory v Jurském parku... Na druhou stranu musím říci, že zajištění Siamotyrannova výběhu, stejně jako pěkné chování Erythrosucha, mě uklidňuje. Pokud tito hoši nebudou zlobit, nedojde k ničemu strašnému... V otevření parku má dojít v polovině listopadu. Do té doby nás ještě navštíví Charlesova rodina, několik Oliverových přátel, L. C. Clark, který si přijede obhlédnout konečnou verzi parku, a několik britských, německých a amerických vědců...

Jen aby Charlesův syn zase nezlobil! Dan má strach oprávněně-Dinosauří park bude brzy přístupný veřejnosti. Několik lidí v něm však již zemřelo. Nebude se to opakovat s těmi, kteří se přišli na zvířata jen podívat?!

Správce dinosauřího parku - Je tam T-Rex!

21. října 2016 v 15:21 | HAAS
Již víte, že je plánováno otevření Dinosauřího parku. Nemůže to však něco ohrozit? Nebo snad bude tato část o něčem jiném? To se dozvíte jen od správce Dana..

Je tam T-Rex!

"Říkali, že je to absolutně nemožné, ale já se teď na něj dívám. Stojí tak sto stop, necelých třicet metrů, ode mě. Dívá se mým směrem, páni, má prostě výborný zrak. Jako vlk. Hledí přes ten nos dopředu skoro jako kobra královská. To mi připomíná jednu příhodu v Indii..." volal nám vysílačkou Oliver během úterního večera. Vše, co po nás chtěl, bylo hlavně to, abychom jeho vysílání zachytili a udělali z něj nahrávku. "Všichni si myslí, že Tyrannosauři vymřeli před 65 miliony let, a mají pravdu. O tom není pochyb. Ale tady přežili a..." pokračoval Oliver, ale větu nedořekl. Začalo se ozývat šustění, potom křik lidí mísící se s řevem dinosaura a po chvíli se vysílačka vypnula. "Zatraceně! Pitomec!" vykřikl Charles, jakmile se to stalo, a prudce vstal. Seděli jsme v radiocentrále na letišti v parku, já, Charles a radista Harley. Oliver se ozval až po patnácti minutách, nejprve nás informoval o tom, že tým je kompletní a nikomu se nic nestalo, a že je T-Rex jen napadl. Nevím, proč použil slovo "jen". Je však pravdou, že na Isle of Die žijí zvířata ještě hrůzostrašnější než T-Rex, například vše nenávidějící raptoři nebo ten Spinosaurus, který kdysi zabil pilota Rodrígueze. "V lesním porostu bylo pro T-Rexe prakticky nemožné za námi běžet. Navíc byl značně pomalý. Ale na otevřeném by byl parádně rychlý, kluci, to bych Vám už nevolal." skončil to celé Oliver. Ve středu se vrátil na oběd a zdržel se dodnes. Teprve před hodinou odletěl letadlem z Fidži do Spojených států amerických. Na výpravu na Isle of Die jej tentokrát neposlala jeho odhodlanost najít nějaké tajemné zvíře, ačkoliv po opičích ještěrech snažně pátrá a věří, že je do otevření parku je schopen odchytit. Důvodem, proč se na ostrov vydal, byla nabídka od BBC Radio 4. Ta bude asi za tři týdny vysílat všechny ty jeho zážitky. Také, že po své cestě do Spojených států se Oliver na čas vrátí domů do Spojeného království, aby BBC oficiálně předal nahrávku s těmi úžasnými zvuky. Řev T-Rexe byl prý Harleyem zachycen skvěle. Něco takového ještě posluchači rádia neslyšeli. Nikdy předtím, ale možná, že uslyší někdy potom...

Otevření parku je již téměř jisté. Zajištění výběhu Deinotheria probíhá poměrně dobře. Za týden bude s prací na ohradě hotovo. Také Siamotyranní výběh prošel kontrolou. Výsledkem je spousta opor jednotlivých kůlů, jež mu v podstatě znemožňují plot zevnitř prorazit. V neposlední řadě proběhla i kontrola Ericovy ohrady, ta je však v pořádku. Erythrosuchus už v parku také několik lidí zabil, ale v poslední době se nechová nijak nebezpečně a léta s ním nejsou žádné potíže... Jediné, co nás zarazilo, je zpoždění dodavatele kachliček na chodníky. Mezi výběhy totiž budou postaveny krásně zdobené chodníky. Jenže dodavatel kachličky neposlal včas. Měly jsme je obdržet už v neděli. Přišly však až dnes, krátce před obědem. Kapitán nákladní lodi, jež rozváží náklad po několika zdejších ostrovech, prohlásil, že o ničem neví. Zmínil se nám jen o tom, že nedávný tajfun mohl dodavatele zdržet. Vždyť náklad byl přece kapitánovi poslán letadlem. Dal jsem si tu práci, abych zjistil něco o zrušení letu toho nákladního letadla. Jediné, k čemu jsem se po hodinách pátrání dobral, bylo to, že letadlo vůbec nevzlétlo. Let byl odložen na neurčito. Náklad byl tedy dovezen jiným letadlem, ale kterým? Může to být zvláštní, ale jsem podezřívavý. Po tolika případech s traviči, zloději a špióny v parku si zkrátka dávám pozor. Dostavba chodníků započne hned zítra, aby vše bylo připraveno co nejdříve. Oliver se vrátí těsně před otevřením parku, to datum se už blíží...

Stane se ještě něco překvapivého během příprav? A co potom, jakmile bude park otevřen? Nedojde k nějaké nehodě? Naši přátelé z Dinosauřího parku jsou z většiny přesvědčeni, že ne. Doufejme jen, že se nemýlí...

Správce dinosauřího parku - Hledání opičích ještěrů

14. října 2016 v 16:11 | HAAS
Pracovní týden končí, začíná víkend, a to znamená, že pro Vás píši další část Správce dinosauřího parku!

Hledání opičích ještěrů

Minulý týden se Oliver pevně rozhodl, že na Isle of Die nalezne opičí ještěry. Tito nadmíru pozoruhodní plazi, kteří ve skutečnosti nebyli ještěry, ale jinou, již vymřelou skupinou plazů, možná žijí v hustých pralesích uprostřed ostrova. Tam ale ještě nikdy nikdo nepronikl. Oliver se tento týden po dlouhé době vydal na Isle of Die. Když jsem se s ním loučil, suše prohodil, že je rád, že se mu zlomenina nohy zahojila a že může začít "řádit". Nevím, co si pod tím mám představit. Ten Oliver mě vždycky dostane. Jednou vleze Tyrannosaurovi přímo do tlamy jenom proto, aby si odebral kus masa kořisti z jeho zubu a mohl jej zkoumat. A pak to cvakne. Na Isle of Die se vydal s pomocí lodi. Brzy se však vrátili. "To ses na té výpravě vážně vyřádil!" říkal jsem mu a smál se při tom. Oliver byl naštvaný. Očividně se urazil a po celý zbytek dne se mnou nepromluvil. Až u večeře jsem zjistil, že radar lodi zachytil známý velký objekt proplouvající vodami. Byl to Kronosaurus, a navíc mířil proti lodi a tedy i proti našemu ostrovu. Tým se rozhodl nic neriskovat a vrátit se. Oliver byl z toho rozmrzelý a frustrovaný. Ovšem hned druhého dne naskočil do helikoptéry s cílem opakovat pokus. Tentokrát se nevrátil hned a rozhodně ne s prázdnou. Helikoptéra jej donesla na členitou, kamenitou horu na jihovýchodě ostrova. Oliver, Tim a horolezec Joe se pak po lanech spustili dolů z jinak velmi nebezpečných, nepřístupných srázů. Po seskočení do měkkého podrostu se ocitli v džungli plné tajemných zvířat. Brzy si povšimli toho, že je něco sleduje. Mezi nízkými, tak metr vysokými rostlinami podivného druhu, ještě nikdy neviděného, se cosi pohybovalo. Trojice pokračovala dál a až po půl hodině uslyšela zařvání raptora. Oliver mi vyprávěl, jak se mu v té chvíli zastavil dech a něco jej mocně zabodalo v zádech. Nebyl to raptoří dráp, ale strach, který se v něm nahromadil. I když Oliver se nebojí ničeho, z raptorů má velký respekt. Konec konců, když jsem se kdysi s Oliverem na Isle of Die ztratil, Velociraptoři nás pronásledovali od rána do noci. A nedávno Olivera téměř zabili, když si zlomil nohu při pádu do jejich rokliny... Jenže tentokrát Oliver nepřijel na Isle of Die nepoučený. Jakmile se v houštině objevila hlava prvního raptora, vypálil Oliver hlasitou ránu z raketové pistole. Prý jsem měl vidět ten rozruch. Raptoři pištěli strachem a hrůzou z nového a celé masy se jich stahovaly pryč z místa. Vypadalo to, jako kdyby keře běhaly. Občas nějaký ten raptor vyskočil do vzduchu, zastavil se, natáhl krk, aby viděl přes větve keřů, a začal sledovat skupinku. Dlouho to však nevydržel a nervózně se otočil, aby byl už pryč. Po celý zbytek výpravě neviděla naše trojice ani jednoho raptora. Cesta do centra ostrova nebyla jednoduchá, a vlastně se týmu vůbec nepodařila. Večer přišel brzy, avšak Oliverovi a jeho přátelům se podařilo dostat se na místo, odkud se dala zavolat helikoptéra, a kam zároveň mohla přistát. Než se však pilot se svým strojem dostal z heliportu v parku k nim, uběhla dlouhá chvíle. Chvíle ve tmě...

A právě v tu chvíli Oliver zjistil, že jeho úsudek byl správný! Totiž to, že ve středu, nebo při okraji středu ostrova, žijí opičí ještěři! Zahlédl jednoho ve větvích vysokého blahovičníku. Okamžitě se za ním pustil. Lezl nahoru, Joe mu zezdola asistoval a nakonec se k němu i přidal. Tim to celé natáčel s pomocí speciální kamery, která vše zaznamená ve tmě (a vůbec nevadí, že záznam je přes svou zelenost trochu nepřirozený). Opičí ještěr se ale brzy ztratil, vylezl kamsi na vrcholek stromu a Oliver jej tam nemohl najít. Když se mu pod nohou zlomila větev a on zůstal viset na deset vteřin do té chvíle, než mu Joe podal kus lana, aby se přichytil, byl už opičí ještěr ten tam. Podle Olivera to byl Drepanosaurus, ale Tim pak namítl, že mohlo jít o nějaký jiný typ, snad o Megalancosaura. Oliver chce toto zvíře do parku přivézt ať to stojí, co to stojí. Vždyť do otevření parku zbývá už jen měsíc! Není divu, že všichni mají spoustu práce. Já se sotva stíhám věnovat Dinovi, ale na pravidelné krmení a doplňování vody do jeho misky nezapomínám. Řeknu Vám, mít doma dinosaura jako mazlíčka, to je opravdu něco úžasného. V životě jsem si nedokázal představit, že se budu o takové zvíře starat. Ale kdo ví, o co se budu muset starat, až se Oliver slavně vrátí z nějaké úspěšné expedice?

Přiveze Oliver do parku opičí ještěry? Nestane se mu příště něco zlého? Uskuteční se otevření parku bez problémů? Co když se do té doby naši přátelé setkají s něčím, co jim bude schopno plány překazit? Ani já sám ještě nevím... Ale jasné je jedno: Pokračování bude zase za týden!

Správce dinosauřího parku - Oliverovy plány

7. října 2016 v 15:10 | HAAS
Pátek je tu, skvělé! Na tomto blogu to znamená dalšího Správce! Snad si tuto část užijete...

Oliverovy plány

Oliver konečně mohl říci "Konečně!". Nekonečné čekání se totiž nachýlilo ke konci. Možná jsem si tu teď trochu pohrál s jedním slovem, ale Oliver si pohrál mnohem víc, a nejen s ním. Začal totiž plánovat nové výpravy. Ale proč? No jistě, protože přiletěl doktor a zbavil ho sádry! Oliver konečně může chodit bez berlí, je naprosto v pořádku, noha se perfektně zhojila. Na tu příhodu s Velociraptory Oliver nikdy nezapomene-ten pád do rokle, která byla jejich doupětem, však mohl skončit mnohem hůře, než jen zlomeninou. Pro Olivera prý bylo toto čekání na zhojení nohy takovými prázdninami. Spíše odpočíval, nehnal se do expedic a četl si o svých oblíbených zvířatech. Také sepisoval publikaci o všech tvorech, které zatím viděl na Isle of Die. Je jich docela dost. Nevím kolik, to ví jen on sám. Oliver je skutečným průkopníkem. Nyní je jeho plánem odletět na Isle of Die a najít a přivést do parku nějakého pozoruhodného dinosaura či jiného dlouho vymřelého tvora. Mohl by k nám nalákat spoustu návštěvníků, to říká Clark. Já si to nemyslím. Zvířat máme v parku dost, stačí, že Othnielie každým rokem zdvojnásobí svůj počet, a o Adelobasilejích ani nemluvě. Zrovna mají mladé. Clark by si asi představoval něco typu Tyrannosaura Rexe, sám Charlesovi namítl, že v parku "nežije moc zajímavé zvířeny" a že "by to chtělo něco zajímavého, obrovského, s velkými čelistmi a zuby, čeho by se návštěvníci děsili a obdivovali to zároveň". Je to blázen, co více mohu říci, on nikdy nezažil nic vážného, žádný speciální stav při útěku dinosaurů, a to musím podotknout, že i ti malí bývají občas otřesně nebezpeční. Myslí si, že v parku ubytujeme něco patnáctimetrového a budeme to každý den krmit kozami a dobytkem jen proto, aby to jednou zesílilo natolik, aby to probořilo ohradu a sežralo mě jako jednohubku při loudavé procházce ostrovem, doprovázené křikem mých kamarádů? Oliver mi sám řekl, že něco takového se nestane. Nidky nepřiveze zvíře větší, než je náš Siamotyrannus. Naopak, chce hledat zajímavé malé tvory, a vybral si jednu skupinu zvířat, jež mu přijde nesmírně kuríozní. Říká se jim opičí ještěři. Nebyli to dinosauři, ale plazi z období Triasu, kteří žili na stromech trochu podobně jako chameleoni. Jenže jako chameleoni nevypadali, oni byli úplně jiní. Na Isle of Die ovšem nikdy nebyli spatřeni. Oliver chce proniknout do hustých lesů středu ostrova, kde se to hemží nebezpečnými dinosaury a jedovatými škorpióny, a kam se ještě žádný smrtelník nevydal. Asi to přeceňuje, rád by však studoval něco pro vědu zcela nového. Během svého uzdravování si umyslel, že na Isle of Die najde zvíře, jež ve fosilním záznamu nebylo nikdy nalezeno. A že on bude ten, kdo to zvíře spatří jako první. To je už příliš!

Správcovství parku jinak není lehké. Včera po jedenácté večer mě vzbudili kvůli tomu, že se Lagosuchové navzájem poprali. Jeden samec skončil se zkrvaveným stehnem, druhý se škrábancem na krku. Oba silně krváceli a byli jsme rádi, že nedostali nějakou infekci. Jejich zuby způsobily opravdu strašná zranění. Přitom Lagosuchové požírají hmyz a obvykle jsou klidní. Co je to popadlo? Také Archaeopteryxové se chovají nějak zvláštně. Pořád po sobě pískají, skřekají a dráždí jeden druhého. Často si sedají do kraje klece a romrzele tam sedí. Když některý přiletí, odeženou ho. Navzájem se střídají, jeden štve druhého, pak ten druhý zlobí toho prvního. Vím to jen z vyprávění krmiče Harolda. Budu se tam muset zajít podívat, nejlépe s nějakým expertem na ptačí chování. Co se týká našeho výzkumu života Archaeopteryxů, dostali jsme se celkem daleko. Naši kolegové z Číny nyní aplikují tyto znalosti na čínské opeřené dinosaury jako byl Microraptor. Oliver tvrdí, že by mohl nějakého odchytit, pokud tedy na Isle of Die přežívá. Naše přátele tento nápad nadchl. Hned nám slíbili financování expedice. Oliver se toho nemůže nabažit, já se na to dívám z jihého úhlu. Je to risk rovnající se setkání s rozzuřeným slonem. Ale Olivera prostě nic nezastaví...

Oliver zase rozjíždí své expedice. Nepřehání to však trochu? Minule se mu jeho zvědavost vymstila, a to měl ještě štěstí, že jej raptoři nezabili. Co když tentokrát stane tváří v tvář smrti? Správce dinosauřího parku bude samozřejmě pokračovat...

Správce dinosauřího parku - Jak se dostat z finanční krize

30. září 2016 v 15:41 | HAAS
Měsíc září končí, za méně než deset hodin už bude minulostí, a tak se ke konci přiblížil první měsíc ve školním roce i první, i když necelý, podzimní měsíc... Správce dinosauřího parku se k Vám v posledním zářijovém dnu přidá, snad Vás potěší...

Jak se dostat z finanční krize

Nikdy jsem nebyl dobrý ekonom. Dokonce se mi ty pojmy, jako ekonomie, ekonomika a další, mnohdy pletou. Už jako malý jsem si koupil krajtu tmavou za 40 liber, byl jsem z ní strašně nadšený, protože jsem si na ni šetřil celé měsíce a dostával od rodičů peníze za dobré známky ve škole. Té snahy mi pak bylo líto, když jsem o pár dní později zjistil, že obchod naproti prodával krajtu tmavou za 35 liber. A ještě k tomu podstatně zdravějšího jedince: ten můj bojoval s parazity, i když jsem ho z toho nakonec dostal a tak jsem se rozhodl pracovat do konce života se zvířaty... Ale jinak řečeno, pokud jde o peníze a plánování s ním spojené, nemůžu se Charlesovi rovnat. Jenže jsem to především já, kdo tyhle věci vyřizuje. Jednou jsem přece správce, a ten se těmto povinnostem vyhnout nemůže. Ale jak nás dostat z finanční krize? Sám bych to nezvládl, nikdy bych to nenaplánoval. Ještě, že L. C. Clark chodí s novými nápady, které parku i jemu samotnému pořádně vynesou. Nám se tak vyrovnají peníze ztracené budováním parku, a Clarkovi zase peníze, jež pro nás po roky obětoval. Listopadové otevření parku je událostí, která je netrpělivě očekávána. S každým dnem Charles upravuje svůj proslov, jenž přednese před entuziastickými turisty toho slavného dne. Clarka teď napadlo, že bychom do parku mohli lidi lákat na vyhlídkové cesty v okolí Tedova ostrova. V neděli přijela nákladní loď a doručila nám zásilku dvaceti motorových člunů. Návštěvníci si díky nim budou moci prohlédnout okolí ostrova a s pomocí vysoce výkonných podvodních kukátek nahlédnout do světa mořských živočichů. Občas snad pod vodou uvidí nějakého amonita, belemnita, nebo snad i mořského plaza-ichtyosaura, plesiosaura... Jen aby se nepodívali do čelistí Kronosaura. To by totiž bylo to poslední, co by v životě uviděli. Právě tohle je důvod, proč nápad se čluny a vyhlídkovou cestou kritizuji. Charles si myslí, že se nemusíme ničeho bát, že Kronosaura případně zaženeme. Nějaké výrazné bóje v moři by ho mohly odlákat. Tentokrát to Charles trochu podceňuje. Kronosaura nezastaví ani výletní loď typu Oasis of the Seas, aby se na ni nevrhl a nerozcupoval ji na kusy i s tisíci výletníků. Ale na čtvrteční schůzi Charles celý nápad prosadil. Oliver nebyl proti, ale jistě něco tuší a tak pronesl: "Nezapomeň, Charlie, že opatrnost je přece jen důležitější, než pár mizerných dolarů." V čele těch, kteří jsou proti vyhlídkové cestě ve člunech, samozřejmě stojím já a překvapivě i Oliverův kamarád a spolupracovník Tim. Nápad přirovnal k zavření se do klece pět krát pět metrů s pěti Velociraptory. A valné většině pracovníků parku je to všechno úplně jedno. Je to škoda, kdybychom Charlese přehlasovali, mohli bychom zamezit případné katastrofě...

Většinu lidí teď zajímá jak nejrychleji odvést dobrou práci. Úprava chodníků mezi výběhy je jednou z hlavních činností, do kterých se teď pouští čímdál více pracovníků, dokonce i veterinářů. Hlavní budova bude vyzdobena spíše v muzejním stylu. Stará restaurace na pobřeží, kam si občas zajdeme pro nějakou lahvinku osvěžující limonády, zůstane nadále zavřena. V centru ostrova ji nahradí nová restaurace. Bude se nacházet v dosud nepoužívaném domě, který sloužil jako druhé skladiště zbraní a uspávacích šipek. Ty budou přesunuty do původního skladu, který bude rozšířen, to ale zabere několik týdnů, takže sebou musíme hodit. Stavba mimořádně silného plotu, které bude mít za úkol udržet Deinotherium, již probíhá. Jde to ale pomalu. Rád bych tam pomohl, přidal ruku k dílu nebo chlapy navigoval při práci s těžkým materiálem, ale mám práce nad hlavu. Leptoceratops Dino je navíc v poslední době protivný a když rozmrzele neleží na mé posteli, tahá mi boty z nohou a chce si se mnou hrát. Obvykle přitom sedím u pracovního stolu a něco vypisuji. Když mi sundá botu, je to v pořádku, dojdu si pro ní a vezmu ji. Když to udělá několikrát, jsem trochu navztekaný, ale nezlobím se na něj a nemyslím na to. Ale nejhorší to je, když si ani neuvědomím, že mi tu botu vzal. Když nemám obě, začne mě kousat do nohou a snad chce mé ponožky. V tom jeho zobáku je víc síly než v ráně železnou tyčí. Už několikrát mě kousl tak silně, že jsem skončil s obvazem na patě. Dino chce, abych se mu věnoval, jenže já prostě nemám čas. Je to opravdu problém, ovšem otevření parku odsunout nemůžeme...

Užijte si zbytek dne a také víkend! Možná, že během něj přinesu na blog zase něco nového...

Správce dinosauřího parku - Přípravy začínají

23. září 2016 v 15:44 | HAAS
Páteční odpoledne je tu, a s ním první podzimní Správce dinosauřího parku v tomto roce! Snad Vám chladnější začátek podzimu trochu zpříjemní...

Přípravy začínají

Poté, co se vyřešil případ traviče Rhamphorhyncha a zabezpečení výběhů dalších zvířat, které chodí krmit "nedůvěryhodní" lidé, museli jsme se vypořádat se skupinkou Kronosaurů. Ochránci pravěké zvěře se rozhodli zvířata sledovat a zjistit, zda po nich nejdou členové Operace Hon na Kronosaura. K tomu naštěstí nedošlo, ale jeden nikdy nemůže být opatrný. Kronosauři proplouvající vodami byli až na jediného mláďaty. Velká samice Kronosaura totiž přivedla na svět několik roztomilých mláďátek, ze kterých se až po nějaké době stanou děsiví predátoři. Ochránci se spojili se skupinou vědců, která Kronosaury sledovala s pomocí vysoce výkonné a technicky vyspělé ponorky, vybavené odporně zapáchající látkou, která by byla v nejhorším z ponorky vypuštěna a odlákala zvědavé Kronosaury i jiné dravce. Výzkum probíhal ve středu a čtvrtek a jeho výsledkem prý byly 4 hodiny filmu, stovky fotografií a tisíce dat. Ochránci pravěké zvěře se je chystají použít v boji proti Operaci Hon na Kronosaura. Zároveň tak pomůžou Kronosaurům samotným a snad zbaví lidi jejich nenávisti vůči těmto tvorům. I žraloci, kteří na člověka útočí výjimečně, zabili víc lidí, než Kronosauři. Snad se veřejnost brzy uklidní... Výzkum se zaměřil i na ichtyosaury a plesiosaury žijící v okolí ostrova. Během celého týdne je skupině vědců náš ostrov základnou. Nyní se jen hrabou v datech, až mi jde z toho hlava kolem. Divím se, jak se v tom mohou vyznat. A ještě víc se divím, že to přežili, ale s tou skvělou výbavou to bylo docela možné. Kronosauři mě sice neděsí, ovšem chovám k nim respekt. Jak takové velké zvíře rozrušíte, jde po Vás. A v tomto případě to není radno brát na lehkou váhu. Kronosaurus je v současnosti největším predátorem na naší planetě, s délkou 20ti metrů překonává mnohé další. Myslím, že bylo lepší, když jsme ho považovali za 120 milionů let vyhynulého plaza... Mezi vědci, které na ostrově hostíme, se nachází i několik paleontologů s velkým zájmem o studium zvířat, jež chováme v parku. Pravděpodobně tedy budou našimi budoucími zaměstnanci. To se nesmírně hodí, odborníky potřebujeme. K čemu? Přece k provázení lidí po parku!

L. C. Clark zařizuje spoustu věcí, především finanční záležitosti týkající se otevření parku. Vypukne to v listopadu, brány parku, dosud špinavé a ocelové, se otevřou! Nehodláme z Dinosauřího parku dělat nějaký lunapark nebo zábavní park typu Juského parku, bude to spíše taková procházka druhohorami bez zbytečných atrakcí. Charles naštěstí nedělá takové chyby, jako John Hammond, a všechny své pracovníky platí Clarkovými penězi stejně, na nikom se nešetří... Tohle celé náš park dostane z finanční krize. Když se k nám Clark přidal, byl na tom park špatně, a ze začátku to s Clarkovou pomocí šlo. Ale v posledních měsících se Clarkovi na trhu nedaří, a peníze, jež nám posílá, se mu vůbec nevracejí. Utratil už miliony. Na jak dlouho bude park otevřen, nevíme. Možná bude někdy zavřen (snad ne z důvodů, se kterými se potýkal Jurský park), snad opět jednou ožije jako biologická rezervace. Jisté je však to, že za pár měsíců se situace v parku zcela změní. Už tu nebude klid, budou sem proudit davy návštěvníků. Prozatím je třeba zabezpečit všechny výběhy s nebezpečnými zvířaty. O víkendu se pustíme do přestavování ohrady Siamotyranna. Další velká finanční částka byla vynaložena na nákup materiálu k postavení speciálního výběhu pro neuvěřitelně silné a agresivní Deinotherium. Já sám mám teď dost problémů s Lagosuchy, kteří jsou k sobě zlí. Asi už jeden druhému lezou na nervy. Oliver má další úkol. Je poměrně děsivý. Má prý odjet na Isle of Die a chytit tam nějaké zvíře, které by do parku lákalo hodně lidí. Hlavně to ať to není nic velkého a masožravého. Pochopitelně, vydá se tam, až se mu zahojí zraněná noha. Dosud Oliver sedá ve své pracovně a čte knihy, neustále něco plánuje a dělá si z nás legraci. Je dokonce schopný vypojit přívod teplé vody jen proto, abyste se po namáhavém, horkém a dusném dnu ve vaně nadmírně zchladili-nejlépe vodou tak ledovou, že snad musí pocházet z Arktického oceánu! No, protentokrát mu to prominu.

Tato část sice končí, ale týdeník nadále pokračuje! Za týden se dozvíte více o přestavbě výběhů i nových zabezpečeních, stejně jako o Oliverových plánech...

Správce dinosauřího parku - Rhamphorhynchus zachráněn

16. září 2016 v 16:53 | HAAS
Z minulé části týdeníku víte, že se někdo pokusil otrávit Rhamphorhyncha... Jak to celé dopadlo? Nyní se to dozvíte.

Rhamphorhynchus zachráněn

Náš Rhamphorhynchus je již zcela v pořádku. Po menším incidentu, kdy se ho někdo pokusil otrávit, bylo vše několik dnů v pořádku a nikdo se po něm již nedal. Charles si začal dělat starosti, že třeba kameru třeba nebylo do aviaria instalovat anebo že se snad ten travič o kamerovém systému doslechl. To by znamenalo, že by se za Rhamphorhynchem již nevydal. I já se začal obávat, že toho zrádce neodhalíme, a dříve než se nadějeme, půjde už po jiném zvířeti. Ale zmýlili jsme se. Oliver však předpokládal, že pravda přijde najevo brzy. Zachoval klid, a to se mu pochopitelně vyplatilo. Kromě klidu a rozvahy zachoval i svou pružnost, aby nakonec zločince dopadl. Ale k tomu se ještě dostanu... Tak tedy, ve středu odpoledne přiběhl do hlavní budovy udýchaný ranger, jeden z těch, kteří Rhamphorhyncha hlídali. Sýpal a sotva dýchal, takže se nejdřív musel napít a skoro tři minuty jsme ho museli křísit, protože nakonec omdlel. "To ty letní teploty. Doufám, že deště přijdou brzy," řekl někdo. "Poslyš, nechtěl by jsi, aby trochu pršelo i tady? Nestůj a dones vodu!" křikl jsem na něj, a od té doby už konečně nikdo nic neřekl. Jakmile se ranger vzpamatoval, řekl, že na kameře je záznam. "To jsme se toho dozvěděli," řekl ten velmi chytrý člověk, který mluvil před chvílí, "a my mysleli, že jste toho darebu chytili." Pravda, bylo to menší zklamání. Kdo by předvídal, že rangeři toho darebáka nezadrží? Jak se to vlastně stalo? Záznam byl čerstvý, byl pořízen před pár minutami. To i samotné rangery vyděsilo, možná proto k nám ten jeden přiběhl v takovém stavu. Ukázalo se, že náš zločinec něco tušil a jakmile se objevil před kamerou, rozbil ji. Dívali jsme se na záznam a tohle bylo to poslední, co kamera natočila. Jakmile jsme se zvedli od počítaře v Charlesově pracovně, kde jsme si záznam promítli, ukázali nám rangeři onu kameru. Nebo spíše to co z ní zbylo. Opravdu moc už toho nebylo. Člověk, který se na záznamu na chvíli objevil, byl dobře maskovaný. Ale přece jen šlo poznat, o koho jde. Na ostrově je nás několik desítek a dobře se všichni známe. Chvíli jsme se radili. První obvinění bylo jasné. "Charles to byl!!!" vyhrkl někdo. Ve dveřích se objevil Oliver se svou zafáčovanou nohou (zlomenina se mu ještě stále nezhojila) a nahlas se smál. "Co tím chceš říci, příteli?" řekl mu na to rozvážně Charles. Byl jsem vyděšen...

"Jo, byl jsi to ty! Vím to! Ty to nevíš? Tak to je mi líto... Ale nedivím se tomu..." mluvil dále Oliver a za chvíli to už nevydržel a huronsky se zasmál. Charles byl trochu vystrašený. Zároveň však věděl, že Oliver přišel s čímsi zcela odlišným, ne se zprávou o traviči Rhamphorhyncha. "No jistě. Určitě to nevíš. Tam dole v jídelně jsi rozlil kávu," smál se Oliver, "a pěkně jsi naštval kuchaře!" "Olivere, musíš zrovna tady?!" okřikli jsme ho všichni zároveň. Na vtipy (a ještě k tomu ty jeho) jsme teď opravdu náladu neměli. Oliver se za chvíli uklidnil, u mne také zmizelo rozčilení (myslel jsem totiž, že ten zrádce je Charles, ač by to bylo kompletně nemožné) a náš přítel se znovu podíval na záznam. "To bude Johnny, veterinář," řekl pak. To byl ten, který minulý týden navrhl vypumpovat Rhamphorhynchovi žaludek! Vypadá to, že ten člověk je odvážlivec, ale ne v dobrém slova smyslu. Vrazili jsme do jeho pracovny, ale už tam nebyl. Oliver poznamenal, že z přístavu měla odjet loď a že je možná na ní. Jenže loď měla vyrazit před dvěma hodinami! Okamžitě jsme nasedli do jeepu a zajeli do přístaviště. Zatímco Oliver pomalu vylézal z auta, já, Charles a jeden ranger jsme již byli v klidu. Správce přístavu řekl, že loď nemohla vyplout. Taková úleva! Našeho zločinného veterináře jsme chytili a on se přiznal, ostatně, co jiného mu zbývalo? Prý ho podplatil nějaký Lewis C. C., tak nám ho popsal. Samozřejmě dostal vyhazov! Zajímalo by nás, kdo ten Lewis je, a co chce. A především, proč si to objednal. Rhamphorhynchus je naštěstí v pořádku, otrávená potrava byla rangery zabavena dříve, než ji mohl pozřít. Důležité je ale zajistit, aby se to již neopakovalo. O něco podobného se kdysi pokusil jiný zrádce s Adelobasileji! Teď je ale na místě vyřešit mnohem větší problém. "Proč loď nevyplula v čas?" zeptal jsem se lišácky správce přístavu a doufal, že mi řekne, jak se o Johnnyho zradě doslechl. Ale on s neklidem prohodil: "To víte, skupina Kronosaurů."

Pokračování opět příští pátek...

Správce dinosauřího parku - Pár okřídlených problémů

9. září 2016 v 15:25 | HAAS
Páteční odpoledne a s ním Správce dinosauřího parku! Tak tedy vypadá dnešek na Blogorgonopsidu... A já pevně doufám, že si další část týdeníku užijete...

Pár okřídlených problémů

Pteranodon, který byl odchycen a převezen do našeho parku, začíná působit větší těžkosti, než se předpokládalo. "Tohle zvíře se do Dinosauřího parku nehodí, je dost agresivní na to, aby zabilo několik našich pracovníků," řekl Charles na dnešní speciální poradě. Pteranodon byl umístěn do předtím zcela prázdné klece v aviariu, kde své klece mají i Dsungaripterové a Rhamphorhynchus. Hluk způsobený těmi již jmenovanými mu nevadí. Vůbec si jich nevšímá a poletuje si po kleci, která je několik desítek metrů široká a také hodně vysoká. Zdá se, že se tam dobře zabydlel a líbí se mu tam. Ale co Pteranodonovi nevadí na novém obydlí nebo jeho sousedech, to mu vadí na lidech. Někteří krmiči říkali, že je alergický na lidský hlas, reaguje podrážděne a snaží se krmiče klovnout skrze kovovou síť, která klec uzavírá. Nedalo mi to a ve středu jsem se šel přesvědčit sám. Oliver mě doprovázel. Tentokrát nevtipkoval. Chtěl vědět, zda mají krmiči pravdu a zda jen nepřehánějí kvůli obyčejným věcem. Ale skutečnost zarazila i nás. Tohle jsme vážně nečekali. Pteranodon nás jen letmo uviděl a okamžitě začal vyvádět jako šílený. Vydával z hrdla zvuky jen vzdáleně podobné těm, které byste od takového tvora čekali. Člověk by si představil, že takový ptakoještěr spíše píská (vždyť jsme na to zvyklí od těch dalších), ovšem Pteranodon vyluzuje podivně hluboký, táhlý zvuk. Opakuje se v pravidelných intervalech a když zvíře trošku zabere a napne hlasivky, roztrhá Vám bubínky. Naštěstí se ukázalo, že takové varovné signály vyluzuje tento Pteranodon jen tehdy, když se setká s lidmi pro něj novými. Jinak se však stále chová podrážděně. Podíval jsem se na něj zblízka a on na mě taky. Pak klovl do kovové sítě a já se zasmál. Je snad chytrý? Myslel si, že se mu vysmívám? Zkusil to znovu a znovu! Pokaždé silněji. Olivera žádné vtipy nenapadaly, jen mi tiše řekl: "Pojď, vypadneme odsud." Nikdy nezapomenu na tón, kterým mi to řekl. I těch pár slov, ta jediná kratičká věta v sobě měla tolik strachu, že mi to v hlavě zachrastilo. Oliver a strach? Tyhle věci přece nejdou dohromady. Pak jsem samozřejmě sám pochopil. Čím blíž kleci jste, tím víc je Pteranodon podrážděný. Oliver ani neměl tak obavu o sebe, sám se držel dost daleko a navíc se svou zraněnou nohou nechtěl riskovat blízké setkání s pterosaurem. Měl obavu o mě, nepodceňoval sílu toho víc než půl metru dlouhého zobáku... Ale co teď s takovým nebezpečným ptakoještěrem? Je jen otázkou času, kdy někoho klovne-jediný klovanec podle mě může člověku způsobit i smrt. Tento samec Pteranodona má rozpětí křídel dobrých pět metrů, má obrovskou hlavu a je to pěkný silák. Pokud se mu někdo znelíbí, zaútočí na něj. Ovšem jak čistit jeho klec? Někdo tam přece bude muset vejít? Bude třeba ho vždy uspat? Neměli bychom ho třeba vypustit na Isle of Die, ať si v klidu žije daleko od lidí?

Na tyto otázky je těžké odpovědět. Na dnešní poradě jsme toho moc nevyřešili. Na cennou půl hodinu pak naši diskusi proměnil další problém. Je to menší trable s Rhamphorhynchem. Pterosauři si vážně nemohli vybrat lepší dobu na začínání s potížemi. Jde o to, že náš Rhamphorhynchus zvrací. Stává se tak několikrát denně už dva dny. Veterináři ho uspali a zjistili, že chyba bude v jídle, jež Rhamphorhynchus denně přijímá. Okamžitě podrobili analýze ryby, jimiž ho krmíme, ale nic závažného v jejich mase nenašli. Potom někdo přišel s nápadem vypumpovat zvířeti žaludek a podívat se na to, co již pozřel, ale to bylo zamítnuto. Nebudeme přece to zvíře trápit, je to náš svěřenec a my se o něj staráme jak nejlépe jen můžeme. Pak samozřejmě někdo vyslovil logickou, ale geniální myšlenku: vezměte to, co vyloučil, a studujte to. A jaké bylo zjištění? Oznámili mi to teprve po obědě. Udělalo se mi z toho špatně, ale ne proto, že tato věc je tak trochu nechutná. Bylo to proto, že za tím opět někdo stojí. Ano, nějaký člověk zkusil našeho ptakoještěra otrávit. Nepamatuju si, o jakém jedu mě informovali, ale zapamatoval jsem si, že kdyby Rhamphorhynchus pozřel větší množství, zabilo by ho to. Kdo za tímhle může stát? Nějaký krmič, který chodí Rhamphorhyncha pravidelně krmit? Charles nařídil nainstalovat k výběhu kameru. Jedině tak se dozvíme pravdu. Chudák Rhamphorhynchus bude přísně střežen rangery, kteří v případě přítomnosti jakéhokoliv nedůvěřivého člověka zasáhnou. A pak se konečně dozvíme o dalším zrádci, který se mezi námi skrývá. Není to poprvé a asi ani naposledy, co se někdo opovážil něčeho tak strašného...

Pokračování pro Vás napíši zase za týden, tak jako vždycky!
 
 

Reklama