Správce dinosauřího parku

Správce dinosauřího parku - Pár okřídlených problémů

9. září 2016 v 15:25 | HAAS
Páteční odpoledne a s ním Správce dinosauřího parku! Tak tedy vypadá dnešek na Blogorgonopsidu... A já pevně doufám, že si další část týdeníku užijete...

Pár okřídlených problémů

Pteranodon, který byl odchycen a převezen do našeho parku, začíná působit větší těžkosti, než se předpokládalo. "Tohle zvíře se do Dinosauřího parku nehodí, je dost agresivní na to, aby zabilo několik našich pracovníků," řekl Charles na dnešní speciální poradě. Pteranodon byl umístěn do předtím zcela prázdné klece v aviariu, kde své klece mají i Dsungaripterové a Rhamphorhynchus. Hluk způsobený těmi již jmenovanými mu nevadí. Vůbec si jich nevšímá a poletuje si po kleci, která je několik desítek metrů široká a také hodně vysoká. Zdá se, že se tam dobře zabydlel a líbí se mu tam. Ale co Pteranodonovi nevadí na novém obydlí nebo jeho sousedech, to mu vadí na lidech. Někteří krmiči říkali, že je alergický na lidský hlas, reaguje podrážděne a snaží se krmiče klovnout skrze kovovou síť, která klec uzavírá. Nedalo mi to a ve středu jsem se šel přesvědčit sám. Oliver mě doprovázel. Tentokrát nevtipkoval. Chtěl vědět, zda mají krmiči pravdu a zda jen nepřehánějí kvůli obyčejným věcem. Ale skutečnost zarazila i nás. Tohle jsme vážně nečekali. Pteranodon nás jen letmo uviděl a okamžitě začal vyvádět jako šílený. Vydával z hrdla zvuky jen vzdáleně podobné těm, které byste od takového tvora čekali. Člověk by si představil, že takový ptakoještěr spíše píská (vždyť jsme na to zvyklí od těch dalších), ovšem Pteranodon vyluzuje podivně hluboký, táhlý zvuk. Opakuje se v pravidelných intervalech a když zvíře trošku zabere a napne hlasivky, roztrhá Vám bubínky. Naštěstí se ukázalo, že takové varovné signály vyluzuje tento Pteranodon jen tehdy, když se setká s lidmi pro něj novými. Jinak se však stále chová podrážděně. Podíval jsem se na něj zblízka a on na mě taky. Pak klovl do kovové sítě a já se zasmál. Je snad chytrý? Myslel si, že se mu vysmívám? Zkusil to znovu a znovu! Pokaždé silněji. Olivera žádné vtipy nenapadaly, jen mi tiše řekl: "Pojď, vypadneme odsud." Nikdy nezapomenu na tón, kterým mi to řekl. I těch pár slov, ta jediná kratičká věta v sobě měla tolik strachu, že mi to v hlavě zachrastilo. Oliver a strach? Tyhle věci přece nejdou dohromady. Pak jsem samozřejmě sám pochopil. Čím blíž kleci jste, tím víc je Pteranodon podrážděný. Oliver ani neměl tak obavu o sebe, sám se držel dost daleko a navíc se svou zraněnou nohou nechtěl riskovat blízké setkání s pterosaurem. Měl obavu o mě, nepodceňoval sílu toho víc než půl metru dlouhého zobáku... Ale co teď s takovým nebezpečným ptakoještěrem? Je jen otázkou času, kdy někoho klovne-jediný klovanec podle mě může člověku způsobit i smrt. Tento samec Pteranodona má rozpětí křídel dobrých pět metrů, má obrovskou hlavu a je to pěkný silák. Pokud se mu někdo znelíbí, zaútočí na něj. Ovšem jak čistit jeho klec? Někdo tam přece bude muset vejít? Bude třeba ho vždy uspat? Neměli bychom ho třeba vypustit na Isle of Die, ať si v klidu žije daleko od lidí?

Na tyto otázky je těžké odpovědět. Na dnešní poradě jsme toho moc nevyřešili. Na cennou půl hodinu pak naši diskusi proměnil další problém. Je to menší trable s Rhamphorhynchem. Pterosauři si vážně nemohli vybrat lepší dobu na začínání s potížemi. Jde o to, že náš Rhamphorhynchus zvrací. Stává se tak několikrát denně už dva dny. Veterináři ho uspali a zjistili, že chyba bude v jídle, jež Rhamphorhynchus denně přijímá. Okamžitě podrobili analýze ryby, jimiž ho krmíme, ale nic závažného v jejich mase nenašli. Potom někdo přišel s nápadem vypumpovat zvířeti žaludek a podívat se na to, co již pozřel, ale to bylo zamítnuto. Nebudeme přece to zvíře trápit, je to náš svěřenec a my se o něj staráme jak nejlépe jen můžeme. Pak samozřejmě někdo vyslovil logickou, ale geniální myšlenku: vezměte to, co vyloučil, a studujte to. A jaké bylo zjištění? Oznámili mi to teprve po obědě. Udělalo se mi z toho špatně, ale ne proto, že tato věc je tak trochu nechutná. Bylo to proto, že za tím opět někdo stojí. Ano, nějaký člověk zkusil našeho ptakoještěra otrávit. Nepamatuju si, o jakém jedu mě informovali, ale zapamatoval jsem si, že kdyby Rhamphorhynchus pozřel větší množství, zabilo by ho to. Kdo za tímhle může stát? Nějaký krmič, který chodí Rhamphorhyncha pravidelně krmit? Charles nařídil nainstalovat k výběhu kameru. Jedině tak se dozvíme pravdu. Chudák Rhamphorhynchus bude přísně střežen rangery, kteří v případě přítomnosti jakéhokoliv nedůvěřivého člověka zasáhnou. A pak se konečně dozvíme o dalším zrádci, který se mezi námi skrývá. Není to poprvé a asi ani naposledy, co se někdo opovážil něčeho tak strašného...

Pokračování pro Vás napíši zase za týden, tak jako vždycky!

Správce dinosauřího parku - Plno belemnitů

2. září 2016 v 10:16 | HAAS
První Správce dinosauřího parku v měsíci září... Jak víte, rozhodlo se o otevření parku veřejnosti, ale do té doby musí naši přátelé park dostatečně upravit tak, aby byl bezpečný.

Plno belemnitů

Mnohdy se mluví o problémech spojených s chovem velkých zvířat. V našem případě jsou to dinosauři a velcí savci. Ale tvorové, jejichž přítomnost a počty musíme v parku neustále kontrolovat, jsou také ti bezobratlí. Některé z nich považujeme za takovou samozřejmost zdejších akvárií, že se musíme přemáhat, abychom si jich vůbec všimli. Belemniti patří k zvířatům, které jsme v srpnu 2014 zachránili před zničující ropnou skvrnou, která zaneřádila zdejší vody. Od té doby se jim u nás daří. V jejich akváriu se pochopitelně nachází slaná voda, přinášená z moře, a s ní se tedy do akvária dostává i potrava. Plantkon i všichni další malí živočichové tvoří nedílnou součást jídelníčku belemnitů. Přitom počet těchto živočichů se za poslední roky oproti začátku zčyřnásobil. Nádrž je sice velká, ale s příchodem následující generace by v ní už mohlo být trochu těsno. Polovinu belemnitů jsme tedy přemístili do nové nádrže, která byla přivezena v úterý. V akváriu byl sice chvíli hluk kvůli broušení, vrtání a dalším, řekněme, stavebním povinnostem, ale Plesiosaurus i Cryptoclidové nevypadali znepokojeni. Pak už jen zbývalo zalít nádrž slanou vodou, což také nějakou dobu trvalo. A tak se včera, tedy ve čtvrtek, někteří belemniti ocitli v novém domově. Jsou to úžasní tvorové, kterým se v parku daří více, než jakékoliv jiné skupině zvířat. Ani amoniti svými počty zdaleka nedosahují počtů belemnitů. S touto zprávou je spojena ještě jedna novinka: do parku přijede zase nějaký učený chlápek (zjevně nějaký paleontolog studující bezobratlé) a bude belemnity zkoumat. Vypadá to slibně. I když mám v parku práce nad hlavu, tato zpráva mě potěšila. Konečně někdo zabaví toho otravného Olivera, který na mě zase kuje nejrůznější plány...

Zrovna včera mi Oliver poslal zprávu, kterou mě přímo urazil. Napsal mi totiž, že na dovolenou pojedu do Erythrosuchova výběhu a budu si každý den čistit obličej jeho zuby! Kde on na to pořád chodí? Tentokrát mě to nenaštvalo, jen jsem se při té představě zděsil. To chce jako Oliver říci, že mě Erythrosuchus zabije? Ale ne, já nechci!!! Nechci být Erythrosuchem zabit!!! Skoro mě to rozbrečelo... Možná proto se mě Oliver u večeře ptal, proč vypadám tak zklesle. Chtěl jsem mu to vrátit a udělat si z něj legraci, ale najednou bylo zase všechno jinak. Do naší "luxusní restaurace" vběhl udýchaný Charles. "Právě mi volali, že nějaká nejmenovaná společnost odchytila Pteranodona a letí s ním do parku, aby nám ho předali!!!" křičel, sotva dech popadal. Pak se posadil. Utíkal přímo z letiště, kde mu zprávu ohlásili. Všichni jsme tam utíkali. Už z pohledu pilotů neznámého letounu jsme však nevypadali jako uvítací výbor. "Tady je Soukromá společnost na odchyt nejnebezpečnější světové zvěře," představili se nám. Kde se všechny ty společnosti berou? Jako by vznikaly kvůli dinosaurům a dalším zvířatům z Isle of Die, kteří se každou chvíli dostávají z ostrova a někde působí problémy. Charles to s jejich vedoucím chvíli vyjednával a vmotal se do toho i Oliver. Dohodli se nakonec, že si Pteranodona necháme. Ještě té společnosti poděkovali. Takový hloupý nápad! To musí přijet nějací karnevaloví šašci a předat nám zvíře, které prý odchytili na pobřeží Tongy? Řeknu Vám, ani trochu se mi to nelíbí...

Zvláštní případ, nemyslíte? Když byl ten Pteranodon odchycen, asi byl nebezpečný... Jak se bude chovat v parku?!

Správce dinosauřího parku - Bude park otevřen veřejnosti?

26. srpna 2016 v 11:30 | HAAS
Tak, Dan Jameson přináší zprávy z Dinosauřího parku... Přečtěte si tedy, co zažil...

Bude park otevřen veřejnosti?

Víkend s Tedovými, zejména tedy s Charlesovými dětmi, vůbec nebyl jednoduchý. Charlesův syn napodoboval Siamotyranna tím, že na něj řval, čímž při poledním klidu rušil celý park. Tentokrát jsem to nebyl jen já, kdo byl naštvaný. Všichni toho měli dost a při sobotním obědě jsme si řekli, že se nemůžeme dočkat toho, až nás ty děti opustí. Ještě horší to bylo se Siamotyrannem. Ten totiž z přítomnosti Charlesova syna přímo zuřil. Ten chlapec zřejmě neví, že v jakékoliv zoo nebo parku se prostě nesmí provokovat zvířata! Charles mu to stále vytýkal, ale nijak vyčítavě. V neděli již došlo k jejich odletu. Ovšem ještě předtím jsme Tedovým popřáli mnoho štěstí. Charlesově manželce jsme dali kytici z nějakých rostlin, které kdysi natrhal Oliver (v laboratoři nám řekli, že už se jich nazkoumali dost a že prý je máme vyhodit, ale Olivera napadlo učinit z nich dar). Byly možná trochu zvadlé, ale to nevadilo. A pak jsem něco řekl tomu zlobivému klukovi. Zašeptal jsem mu to do ucha, aby mě Charles a ostatní neslyšeli. Už si to přesně nepamatuju, ale bylo to něco jako: "Těším se, až tě za tohle všechno nějaký dinosaurus roztrhá na cucky." Asi z toho měl legraci, mě to ovšem bylo jedno. Hlavně že máme pokoj. V pondělí však přijela výprava těch amerických boháčů, jež do parku pozval L. C. Clark. Trochu jsme se toho obávali. Přece jen už jsme tady nějaké boháče kdysi měli a oni se tehdy chovali k našim zvířatům neohleduplně. Tedovi nás svou přítomností též vystrašili. Ovšem tito lidé byli jiní. Překvapivě šlo o skupinu starších podnikatelů, schválně vystupujících ve vší slušnosti. A v parku se jim překvapivě líbilo...

S jedním z nich, jistým Jamesem, jsem se dokonce spřátelil. Hodně jsme se nasmáli u výběhu Othnielií, protože mláďata neustále tropí nějaké vylomeniny. Je to sice majitel nějaké společosti, která má co do činění s elektřinou na západě Spojených států, ale rozhodně to nebyl špatný člověk. Několik z těch lidí vyděsil Erythrosuchus Eric. Když si prohlíželi jeho ohradu, přihnal se k plotu a začal na ně řvát. Eric je nyní trochu podrážděný, jenže to se zase spraví. Návštěvníci v nás měli plnou důvěru, dokonce obdivovali způsob, jakým jsou postaveny naše ploty (čí to asi byla práce, ha?). Odletěli dnes ráno, údajně plní skvělých dojmů. A díky tomu můžeme říci něco nesmírně důležitého: park bude otevřen veřejnosti. Už to není jen otázka. Je to holý fakt, a vše se naplní ještě tento rok! Zprvu jsem nebyl tolik nadšen, ale parku to vše pomůže. L. C. Clark má sice peněz dost, ale finacovat nás bez dlouhodobého zisku mu už jistě také lezlo krkem. Otevření parku je plánováno na podzim. Ničeho se neděsíme, ohrady jsou v pořádku, chodníky i cesty jsou postaveny... Teď ještě zajistit prodej suvenýrů, a je to...

Otevření parku určitě nebude jednoduché... A do té doby se toho ještě mnoho přihodí. Už teď se schyluje k jednomu incidentu... O tom za týden!

Správce dinosauřího parku - Tedovi mezi dinosaury

19. srpna 2016 v 8:33 | HAAS
Začínám pro Vás psát další část Správce dinosauřího parku. Zdá se, že tentokrát bude na místě i návštěva. O tom nás už ale informuje samotný správce Dan.

Tedovi mezi dinosaury

Tak konečně přijeli! Opravdu nevím, jak dlouho jsem Charlesovy děti neviděl, vzpomínám si však, že minimálně jednou už v parku byly. Jen kdybych měl v paměti jejich jména! Mám tolik práce, že si teď nemohu vzpomenout. A když Vám vylíčím, co všechno se přihodilo a čemu jsme zase jednou zabránili, nebudete se mi divit, že jsem z toho zapomnětlivý... Charlesova rodina přiletěla soukromým letadlem z Ameriky. Děti byly neskutečně rády, že zase vidí svého tatínka, vždyť jak dlouho jej předtím nespatřily (nepočítám letní dovolenou, při které mě Charles nechal na ostrově napospas mým druhům a našim zvířatům). Přílet se uskutečnil v pondělí. Tedovi se okamžitě vydali na cestu parkem. Mě potkali při vykonávání nejpotupnější práce, jakou dělám. "Jé, ten pán něco drží v ruce!" vykřikoval Charlesův syn. "Spratku nevychovaný," sykl jsem, ale naštěstí ne dost nahlas, jinak by mě Charles zabil. Zrovna jsem vyklízel výběh Othnielií. Ohrada už úklid nutně potřebovala. Velký počet Othnielií znamená, že spasou spoustu vegetace a pak toho hodně vyloučí. Nevím, co na tom těm dětem připadalo tak vtipné. Já jsem si na to už zvykl, stejně jako každý pracovník v zoo či safari parku. Jenže ony se mi posmívaly! Charlesův synek pořád opakoval: "Neušpiní se ten pán?" a Charlesova dcera se mi smála. Byl jsem tak naštvaný, ale snažil jsem se to neukazovat a chovat se normálně. Když už jsem se naštval pořádně a chystal jsem se Charlese slušně poprosit, zda by nemohl jít o výběh dál, vypadl té holčičce zub. Teď jsem se smál, až jsem se za břicho popadal! "Cha cha, teď to máš!" říkal jsem si pro sebe. Pochopitelně, že jsem se nesmál před Charlesem, otočil jsem se k rodině zády! Když konečně všichni zmizeli, přišel ke mě Oliver. Nohu má stále v sádře, je ovšem jaksi klidný-to víte, když nejezdí na ty expedice, klidu má dost. Chvíli si se mnou povídal a dával mi nějaké typy k péči o pravěká zvířata. Sám jsem jimi byl dost překvapen, zvlášť od Olivera, který to tentokrát myslel překvapivě vážně. K té ráně pěstí, co padla minulý týden, jsme se vůbec nedostali a tak si říkám, že Oliver na to rád zapomněl-asi bych měl též. Pak mi jen sdělil, že Charles má moc práce (to určitě!) a jistě mi to sám nepřijde říci, ale údajně příští týden přijede skupinka lidí, aby si obhlédla ostrov. Stále se diskutuje o tom, zda se park otevře veřejnosti či ne, L. C. Clark je jistě pro a je to taky on, kdo nám sem pošle kupu boháčů. To jsem tedy zvědav, jak se budou kochat vším tím pravěkým životem. Oliver mi nicméně sdělil, že Clark slibuje navýšení platu a navíc shání nové pracovníky do parku. Není to špatná novinka, lidi nutně potřebujeme.

Charlesovy nezbedné děti ve středu vyprovokovaly k útoku jednoho dinosaura. Byl to jeden Troodon. V poslední době je trochu podrážděný, projevuje se agresivně a věřte nebo ne, po hození masa do výběhu ho cupuje na kousky. Byl to zase Charlesův synek, který zvíře postrašil a pak si to pěkně vypil. Nevím, co s tím klukem je, kdysi byl tak hodný, a teď je z něj takové zlobidlo. No, zkrátka začal kopat do ohrady před Troodonem. Charles to viděl, a tentokrát tomu nenechal volný průběh. Prý syna od výběhu odtáhl a dal mu výprask, ale ten se zase vrátil a dělal to opakovaně. Troodonovi samozřejmě přetekly nervy a svůj ostrý zahnutý dráp, který troodoni mají na zadních končetinách, prostrčil skrze škvíru v plotě. A zasáhl Charlesova syna! Dráp se zacvakl do jeho lýtka, ale syčící Troodon brzy pustil. Charlesův syn brečel na celé kolo. Okamžitě musel k lékaři. Zranění to nebylo vážné, avšak krvácelo dost. Ten malý je ale nepoučitelný. Včera zase provokoval žraloka rodu Cobelodus, kterého máme v akváriu. Pak vylezl na stupínek, odkud žralokovi pouštíme krmivo, a začal do vody sahat. Když byl Cobelodus blízko, sáhl mu na ocasní ploutev. Zvíře to vyděsilo a prudce sebou trhlo. Kluk spadl do vody a než se nadál, měl žraloka pod nohama. Neštěstím bylo, že byl v akváriu sám. Zašel si tam bez rodičů, ba i bez sestry. A kdo myslíte, že ho zachránil? Zase jsem to byl já... Víte, při vší skromnosti, šel jsem tam jen nakrmit Plesiosaura. V životě by mě nenapadlo, že mám takového drzouna zachraňovat, ale když jsem ho viděl řvát strachy, ve vteřině jsem byl u něj a "zachránil" ho. Nevím, zda by mu Cobelodus ublížil, ovšem chlapec byl tak vystrašen, že už to snad nikdy neudělá... Tedovi odletí domů v neděli, takže ještě těch pár dnů budeme muset přežít v jejich přítomnosti. Pak ale přijedou další, a kdo ví, jací budou. Jen doufám, že nedojde k nějakému incidentu. Jinak je budoucnost parku celkem dobře nasměrována, začež vděčíme Clarkovi...


Dan Vám vzkazuje: Tak zase za týden!

Správce dinosauřího parku - Nemocní Adelobasileové a přecpaná pláž

12. srpna 2016 v 13:55 | HAAS
Máme tu další část týdeníku Správce dinosauřího parku...

Nemocní Adelobasileové a přecpaná pláž

Minulý týden jsme si mysleli, že nemocní jsou jen čtyři Adelobasileové. Teď se ukázalo, že je jich už pět. Rány po čelistech klíšťat jim napuchly, což není dobře. Okamžitě byla nasazena léčba. Pro dalších pár týdnů teď tito jedinci své kamarády neuvidí. Zbytek skupiny by měl být údajně v pořádku. Nemoc není nakažlivá, pokud ji tedy nějakému zvířeti nepřenese samo klíště. Veterináři však mají problém s určením této nemoci. Někteří si myslí, že je to zase nějaká nemoc z Isle of Die, ale já si to nemyslím. Věřím, že vše bude v pořádku... Oliver jeví o nemocné Adelobasilei veliký zájem, stejně jako o celý chod parku. Jsem za to rád, konečně vidí, jak se tu dřeme. Všechno zlé je k něčemu dobré, Oliverova zlomená noha teď našeho přítele donutila k tomu, aby pochopil, jak těžký chod parku je. "Už budeš vozit jen malá, přítulná zvířátka, která budou roztomilá, budou mít hezká očička a budou jíst jen po troškách," řekl jsem mu. Oliver mi slíbil, že nám něco takového přiveze, až prý bude moci odjet na Isle of Die. "Mám už vyhlídnutého jednoho dinosaura, který se Ti zaručeně bude líbit, Dane," řekl mi a pak zašeptal tak abych to slyšel, "potom, co ho budeš krmit, Ti bude chybět jenom jeden prst." Nato se hloupě zasmál. Už mám dost toho všeho urážení! Ale neurazil jsem se. Pořádně mě to naštvalo. Vypálil jsem jednu Oliverovi na oko. "Propánaboha, co jsem to udělal?!" vykřikl jsem pak. "Co... to... Pfff... Ty... jsi mi vypálil... na obličej?" vzpamatovával se z toho Oliver. Najednou jsem si všechno uvědomil. Musel jsem Olivera uklidňovat a ujišťovat, že to byla jen nehoda a že jsem to udělat nechtěl. Rozhodně jsem mu nechtěl ublížit! Oliver se vzpamatoval brzy, ale byl pořádně naštvaný. Čekal jsem, že u Charlese zařídí, aby mi snížili plat nebo mě vyhodili, ovšem nakonec z toho nic nebylo. Ještě toho dne se mnou vtipkoval u večeře a přede všemi se smál, že prý jsem mu ani nedokázal vypálit oko. To mě ale teda pořádně naštval!

Včera ráno mě zase vzbudil nějaký nadšený chlápek, že prý máme na pláži spoustu Plesiosaurů. Byl jsem mrzutý a nechtěl jsem vstávat, ale když za mnou přiběhlo šest dalších a krátce po nich ještě ředitel parku Charels, musel jsem prostě vstát. V županu jsem se vydal na pláž. Byl jsem tak unavený, že jsem sotva vnímal okolí. Jen jedno jsem věděl jistě: je sedm ráno. Ovšem než jsem se domotal na pláž, muselo být už alespoň tři čtvrtě na osm. Ani bych se nedivil, kdybych při té cestě usnul někde v houští. Pláž byla skutečně přeplněna Plesiosaury. Nebylo tam místa k hnutí. Někteří po sobě řvali, jiní spolu i bojovali. Každého zajímalo určité území na pláži. Jednoho mého kamaráda napadlo, že to můžou být samci čekající na samice, podobně jako je to u lachtanů. Ale nebylo to tak. Brzy jsem zahlédl jednoho Plesiosaura, jak hrabe v písku díru svými mohutnými předními ploutvemi. Pak nakladl do prohlubně vejce, zahrabal je a vydal se zpět do moře. Bohužel skončil s pokousáním od jedince, přes kterého se přesunul. Takže to všechno byly samice! Ale co my teď s tolika Plesiosauřími vejci zahrabanými na pláži? Jejich matky už jsou dávno pryč, zůstala tam v písku jen tak. Přece je nezničíme tím, že budeme po pláži chodit... Těžko říci, jak to dopadne. Vypadá to však, že Tedův ostrov je přinejmenším útočištěm pro mořské plazy. Není to poprvé, co jsme tahle zvířata zahlédli u nás na pláži. Charles nakonec rozhodl, že vejce sbírat nebudeme a Plesiosaury vychovávat také nebudeme. Stačí nám ti dva Cryptoclidové a jeden samec Plesiosaura, a s těmi už máme dost těžkostí... Jen aby se něco nestalo příští týden, protože k nám přijede Charlesova rodina, a nebylo by dobré, kdyby byly děti vystrašeny ohromným Spinosaurem řítícím se vodami...

Tak co? Chtěli byste teď být v Dinosauřím parku? Možná, že by to bylo lepší... Kdo ví, co naše hrdiny potká v blízké době...

Správce dinosauřího parku - Oliverův malér

5. srpna 2016 v 11:40 | HAAS
První sprnový Správce dinosauřího parku v tomto roce je tu! Co asi naši hrdinové zažili nového během uplynulého týdne? Dan Jameson Vám to vše poví v novém vydání týdeníku...

Oliverův malér

Po vyřešených problémech se skupinkou Adelobasileů se situace v parku neuklidnila. Ukázalo se, že čtyři jedinci jsou nakaženi nějakou chorobou, kterou na ně pravděpodobně přenesla místní klíšťata. Vlastně se to dalo očekávat. Když Vás mazlíček opustí a prodírá se po celé dny houštím plným parazitů, je jasné, že nějací z těch cizopasníků si ho najdou. Adelobasileové nejsou nijak zvláště nemocní, jen bývají občas malátní. A to je ten problém! Nemohla by je ta nemoc zabít? Těžko říci. Čas to všechno ukáže, samozřejmě po pečlivých veterinářských prohlídkách, které už probíhají... Brachylophům, dvojici pravěkých pacifických leguánů, se daří. Jsou ale oba nevrlí. Zvláště samec je poměrně agresivní ke krmičům a uklízečům terária. Je tomu tak, neboť to místo považuje za své nové teritorium a vadí mu každý nový příchozí. Je nemilosrdný především k lidem, kteří se k němu přiblíží na dva kroky daleko. Potom švihá svým ocasem jako o závod! Veterináře Toma tím pořádně zastrašil. Když mi to Tom řekl u oběda, smál jsem se a řekl jsem mu, ať si vezme chrániče na holeně. Pak jsem se šel do výběhu podívat sám a smích mě přešel. To proto, že mě Brachylophus také zasáhl. Jenže ne do nohy!!! Sklonil jsem se k němu a něco hezkého jsem mu povídal, abych ho uklidnil. A on mě vypálil jednu přímo do čela! Chytil jsem se za hlavu, protože bolest to byla otřesná. Jenže jakmile jsem pohnul rukou, považoval to leguán za útok a vypálil mi ještě jednu. Špička ocasu mě zasáhla do brady! Chvíli jsem to všechno proklínal a vzteky jsem se nemohl udržet... Kdyby mi někdo dal železnou tyč, tak budu práskat do země! Po chvíli jsem se naštěstí uklidnil. Tentokrát se smál zase Tom. "Tak chrániče holeně, jo? Ty bys měl zase nosit cyklistickou přilbu, jak vidím!" řekl mi, přičemž se smál až se za břicho popadal. Péče o Brachylophy jistě nebude patřit k pěkným stránkám mé práce. Nicméně jsem rád, že Siamotyrannus, Erythrosuchus, Troodoni a Deinotherium jsou v pořádku. A, propána, doufám, že Oliver už nic tak nebezpečného nepřiveze! A ať hezky skončí i s takovými velkými ještěry! Chystal jsem se mu to říci a vynadat mu, ale osud mi to nedovolil. Oliverovi se totiž přihodilo něco, co mi to nedovolilo...

Bylo to opět na Isle of Die, kde Oliver čelil velkému nebezpečí. Tentokrát však, jak později uznal, učinil hloupý krok. S pětičlenným týmem byl na severním pobřeží a hledal nové druhy zvířat, a pak se před půlnocí, když už všichni spali, rozhodl jít na průzkum na vlastní pěst. To byl ten problém. Oliverova baterka je skvělá, dosvítí skoro na kilometr daleko. Ale Oliver se tak nějak díval do korun stromů, kde přespávali ptáci a pterosauři, a nevšímal si země, po které kráčí. Pak se zastavil před nějakým srázem a hledal cestu, po níž by ho obešel. Náhle ho zaujal pohyb Icaronycterise, pranetopýra, a začal jej pozorovat. Když tu se náhle z lesa ozval strašný řev! To zařval nějaký dinosaurus. Oliver se lekl a spadl ze srázu. Jeho první reakcí tam dole byl výkřik bolestí. Zlomil si totiž nohu. A to nebyl jediný malér. Nejenže byl kilometry od tábora a nikomu o svém odchodu nic neřekl. Rokli obývala skupina masožavých dinosaurů. Byli to Oliverovi (a vlastně i mí) staří známí (vzpomeňte si na týden, kdy jsem s Oliverem zůstal na Isle of Die ztroskotalcem, a tihle dinosauři nás neustále pronásledovali). Ano, byli to Velociraptoři. Ale byla jich tam celá tlupa, podle Olivera tak třináct jedinců. Vedla je velká alfa samice. Oliver se přitiskl ke skále a přemýšlel, jak je zastrašit. Rozhodně prý neuvažoval o tom, že by měl zemřít. Snažil se však najít způsob, jakým raptory postrašit a odehnat. Raptoři se k němu blížili a jeden se dostal tak blízko, že Olivera sekl drápem přední končetiny do ruky. Olivera to naštvalo, ale raptorovi to neoplatil. Věděl, že by ho jen vyprovokoval. A Oliver potřeboval čas, každá vteřina byla drahá. Nakonec ho napadlo něco nesmírně prostého. Říkal mi, že si přitom vzpomněl na mě a na všechny ty fóry, kterými mě straší. Tak si baterku dal pod bradu a posvítil si na obličej. "Dane, měl jsi vidět reakci těch raptorů!" řekl mi a zlověstně se při těch slovech smál. Jakmile raptoři uviděli Oliverův "strašidelný" obličej, rozutekli se. Během noci se sice párkrát vrátili, ale neuvěřitelně, vždycky to zabralo. Tým našel Olivera v šest hodin ráno. Dostat ho na vrchol srázu nebylo nic jednoduchého, ale naštěstí byl po ruce vrtulník a klec na zvířata. Tam Oliver vešel, a helikoptéra ho přenesla výše. Tam byl následně ošetřen, a expedice skončila odletem na Isle of Die. Nyní má Oliver nohu v sádře. Zranění bylo dosti bolestivé a vážné. Náš přítel se ke všemu neštěstí na Isle of Die ještě dlouho nepodívá. Aspoň nikdo nebude vozit nová zvířata...


Další část týdeníku zase za týden! Do té doby se v parku určitě zase něco semele...

Správce dinosauřího parku - Pravěký leguán

29. července 2016 v 9:49 | HAAS
Máme tu dalšího Správce dinosauřího parku! Červenec se už blíží ke konci, ale to vůbec nevadí... Avšak zatímco my stále máme volno, náš přítel Dan má plné ruce práce (jako vždycky)...

Pravěký leguán

Mise za záchranou uprchlých Adelobasileů skončila docela dobře. Nakonec jsme našli ještě další dva, kteří se přidali k původní skupině. Teď má Charles ve výběhu na zahradě 21 těchto malých savců. Původně jich však bylo 28, a ti zbylí tedy nebyli nalezeni. Ukázalo se, že naše předtuchy byly správné. Několik jich vniklo do výběhů predátorů, kde byli zabiti. V ohrádce Lagosuchů jsme našli okousanou kostričku nedospělého Adelobasilea. Je to smutné, nicméně udělali jsme pro jejich záchranu opravdu hodně... Brzy jsem se však musel potýkat s dalším problémem. V pondělí náš samec Deinotheria, věčně ubytovaný v pozorovacím kotci, zacpal vchod do své ohrady. Sice tam skoro nikdo nechodí, ale někdy je třeba tam nahlédnout (zatímco je Deinotherium uspáno). Před vchodem se nacházela velká hromada trusu, na kterou sesedaly tisíce much. Já, poté veterinář Tom a ostatní to museli uklidit. Trvalo nám to dlouho. Samozřejmě jsme předtím Deinotherium uspali, jinak bychom se do ohrady ani nedostali. Brzy se o všem doslechl Oliver a přišel si z nás dělat legraci. Nikdo z nás ale náladu na žerty neměl. Myslím, že jsem poprvé viděl Olivera otráveně odcházet, jelikož vypozoroval, že jeho super-vtípků si nikdo nevšímá. Rovnou jsme využili situace a po odklizení té hromady trusu jsme vyčistili i zbytek výběhu. Byly tam například hnijící listy a další zbytky potravy, kterou Deinotherium nesežralo, a která by tam správně neměla co dělat. Jakmile se obr probudil, utíkali jsme všichni pryč. Tom sice řekl, že si tam ve spěchu zapomněl čepici, ale nakonec se ukázalo, že jen vtipkoval...

Ve středu Oliver přivezl další podivuhodné zvíře. Tentokrát to není živočich tak vzdálený naší současnosti, jako třeba dinosauři. Tohle zvíře vyhynulo teprve nedávno. Není to dronte mauricijský, ale něco, co Vás také opravdu hodně vzruší. Pravěký leguán!!! Je to Brachylophus gibbonsi. Toto 1,2 metru dlouhé zvíře žilo ještě před pár tisíci lety na ostrově Tonga, což je nedaleko od našeho ostrova. Jak se ukázalo, velcí pravěcí leguáni (jejichž vyhynutí je často spojováno s příchodem lidí na ostrovy v Pacifiku), přežili na Isle of Die. Daří se jim na jihozápadní straně ostrova (která je nasměrována právě k pobřeží Tongy a dalších ostrůvků). Oliver odchytil dva jedince, samce a samici (samice je menší). Jakmile byl tento plaz přivezen do parku, skončilo pro mě setkání s ním bolestí hlavy. Mnoho ještěrů se brání tím, že švihají ocasem. Jakmile Oliver a jeho pomocníci zvířata opatrně vyndali z přenosné krabice, jeden z ještěrů to po mě vypálil. Měl jsem štěstí, že špička ocasu nezasáhla mé oko-v té rychlosti by to bylo účinné (a já bych přestal vidět). Oba Brachylophové byli ubytováni v našem "plazím domě", kde pro ně již dávno bylo připraveno terárium. Snad se jim bude dařit dobře...

Příště se dozvíte, co péče o vyhynulé, nám nepříliš známé leguány, znamená... A Oliver bude muset čelit pořádnému nebezpečí!

Správce dinosauřího parku - Velký útěk Adelobasileů

22. července 2016 v 13:23 | HAAS
Další pátek znamená další Správce dinosauřího parku! Zřejmě není co dodat, máte-li zájem, přečtěte si, co správce Dan prožil...

Velký útěk Adelobasileů

V pondělí se na ostrov vrátil Oliver, k našemu překvapení se Erythrosuchus Eric trochu uklidnil a ani se nepokoušel o útěk z ohrady. Přesto jsme byli rádi, že Oliver je zpět. Na tohoto člověka je spolehnutí. Tedy až na jednu věc, je to vtipálek. Když nepomáhá zabránit útěkům zvířat nebo neběhá po Isle of Die s cílem najít podivuhodné tvory, dělá si z nás legraci. Hned v pondělí mi u večeře dal dárek. Z krásně vypadajícího, zeleného diamantu, jenž prý našel přímo pro mě, se vyklubala zapáchající látka. Přilepila se mi na ruku a já nakonec musel použít nože k tomu, abych ji odsekl. Sebe jsem nezranil, ale nůž je dodnes nepoužitelný. Oliver říkal, že látka ztvrdne, ale zmýlil se, anebo to byl další vtip... V úterý přijel zpět na ostrov i Charles. Dovolenou si prý užil a příští týden sem přijede zbytek jeho rodiny. Děti se prý nemohou dočkat, až uvidí svého tatínka obklopeného pravěkými zvířaty. Bohužel, Charlesovi největší miláčci se ještě v úterý stačili vytratit. Normálně se drží u něj na zahradě a přebývají ve velké kleci porostlé rostlinami. Pod klecí mají spoustu nor, jež pak vedou ven do různých částí zahrady. Jakmile Charles klec otevřel, nespatřil jediného Adelobasilea! Nejprve je hledal na zahradě, pak i v obydlích pracovníků, jež jsou vlastně jeho sousedy. Byl opravdu v rozpacích a okamžitě mi zavolal, abych se chopil vedení akce na odchyt těchto malých tvorečků. Popravdě, když mi osobně sdělil, co se stalo, zamrazilo mě. Měl jsem černé svědomí, jelikož jsem na Adelobasilei v posledních dnech tak trochu zapomněl. Ani ostatní krmiči a ošetřovatelé se na ně nepřišli podívat. Nikdo jim nenosil potravu, a tak nebylo čemu se divit. O tom jsem ale pomlčel. Nechtěl jsem, aby Charles věděl něco o mém zapomnění na jeho mazlíčky. Hned jsem ohlásil všem veterinářům, ošetřovatelům a údržbářům, kterých v úterý bylo na ostrově dohromady jen osm, aby začali s hledáním. Běhali jsme po ostrově a hledali jedinou známku přítomnosti malých chlupatých savců. "Mám ho! Mám ho!" vykřikl toho dne v šest hodin odpoledne Jarrod, nový asistent veterináře. Za ocas držel svíjející se, chlupatou kouli, jež ani trochu nepřipomínala Adelobasilea. "To je jen krysa," vydechl jsem zklamaně. Jarrod pak strávil půl hodiny mytím rukou, což nás mírně zpomalilo. Během úterý jsme nanašli jediného z těch uprchlíků, jaká to škoda... Rozhodli jsme se pokračovat druhého dne.

Oliver se vše dozvěděl u snídaně. Bleskurychle jeho hlavou proběhla přímo geniální myšlenka. "Když si dělají nory, hledejte je! Samotná malá zvířátka asi nenajdete, protože jsou moc plachá a cítí vibrace vašich kroků. Kde ale budou nory, tam budou i Adelobasileové!" řekl nám. Byl to skvělý nápad a brzy se odvědčil. Veterinář Tom brzy jednu noru objevil. Problémem bylo, že byla přes dva metry hluboká. Zbývalo jediné: podívat se dovnitř. Jakmile se Tomův rýč ocitl v polovině zčásti vykopané jámy, vyběhli z ní dva Adelobasileové. Tom popadl síťovou pistoli a jednoho z nich dostal, ten druhý utekl. Vběhl však pod nohy samotnému Charlesovi, který nalezl síť jamek v blízkém lesíku. Charles až překvapivě hbitě skočil za malým savcem a pevně jej uchopil za zadní nožičky. Vystrašený Adelobasileus pískal, ale pak poznal, že jej drží Charles. Snad si uvědomil, že toho muže zná, a uklidnil se. V síti jamek bylo nalezeno dvanáct Adelobasileů, opravdu skvělý úspěch! Oliver a já objevili několik dalších na opačné straně ostrova. Pět Adelobasileů, včetně dvou březích samic, nalezly úkryt v malé skalní sutině blízko pobřežních útesů. Zde již žádný ryč nepomohl. Oliver zjistil, že sutina je poměrně hluboká. Po hmatu přišel na to, že nová nora je delší než jeho ruka. Malé savce jsme nakonec nalákali na několik šťavnatých červů, to si ovšem vyžádalo množství času. Než jsme tuto pětici dostali ven a ujistili se, že v sutině nejsou další jedinci, uběhlo půl druhé hodiny. Pokud vím, chytili jsme již 19 Adelobasileů, z osmadvaceti. Vynořily se spekulace o tom, že někteří Adelobasileové vtrhli do výběhů Troodonů, Siamotyranna, Erythrosucha nebo třeba i Lagosuchů, a pochopitelně nepřežili. Pátrání však pokračuje a já jsem ochoten strávit i několik dní hledáním zvířat, která Charles tolik miluje. Nechci, aby jeho rodina byla zklamána z toho, že neuvidí všechny Charlesovy mazlíčky...

Najdou Dan a jeho spolupracovníci zbytek skupinky Adelobasileů? Neskončil již jejich život setkáním s dravými zvířaty? To se dozvíte příště...

Správce dinosauřího parku - Nový návštěvník

15. července 2016 v 10:00 | HAAS
Momentálně jsem sice v západních Čechách (proto nebudu moci odpovídat na Vaše případné komentáře), ale Správce dinosauřího parku, výjimečně přednastaveného ke zveřejnění tento pátek, rozhodně nevynechám! Snad se Vám bude tato část líbit...

Nový návštěvník

Zase přišla doba, kdy většina pracovníků Dinosauřího parku odjela na týdenní dovolenou. Charles se svou rodinou zamířil na Havaj, aby se společně prošli po písečných plážích, zaplavali si v moři a prošli si některé z posledních nedotčených lesů těch ostrovů. Oliver si zajel na Filipíny na zoologickou výpravu, jejímž cílem je studovat nártouny, netopýry a další malé savce. Tim se jako jeden z mála rozhodl zajet si domů, do Velké Británie. Určitě teď leží na gauči ve svém bytě v Cornwallu a raduje se, jak má volno a nemusí nic dělat. Na rozdíl od Olivera, Tim není ten typ dobrodruha, který by za každou cenu jel kamkoliv. Rozhodně si totiž potrpí na dovolenou... Od pondělí jsem na ostrově jen já, dva veterináři a také jeden muž, který je odborníkem ve svém oboru, paleontologii. Je to Andrew Collins, náš starý přítel. Dlouho se na ostrově neukázal, ale nyní nás navštívil. Naštěstí zrovna v době, kdy může přiložit ruku k dílu, odklízet trus zvířat a také je pozorovat. Andrewa nyní zajímá hlavně chování Othnielií. Zaujaly ho mé poznatky o jejich hnízdění a také fakt, že své nepřátele odrážejí neuvěřitelně silnými kopanci. Tak jsem mu aspoň vysvětlil, jak jsem získal tu jizvu, co mám na čele. Andrew se tomu smál a děkoval mi, že jsem mu pověděl nějaký veselý příběh. Mě to moc veselé nepřišlo. Vždyť ten chlap ani neví, co to znamená, když Vás kopne Othnielia do hlavy! Nosí to neštěstí... Dobrá, nebudu pověrčivý, to slibuji. Ale neštěstí to nosí, poněvadž se po takovém kopanci dlouho rozspomínáte, jak se vlastně jmenujete. Přinejmenším to však nepřináší mezi lidi tolik nervozity, jako kousnutí jedovatého ještěra...

Estesia, prehistorický korovec, kterého Oliver přivezl minulý týden, je nevrlá. Veterinář Tom byl tímto jedovatým ještěrem kousnut do dlaně, zatímco zvíře vytahoval z terária. Estesia měla na hlavě klíště, jež během týdenního pobytu u nás dorostlo velkých rozměrů. Tom si toho všiml a chtěl ještěrovi pomoci. Jakmile však klíště odstranil, Estesia sebou trhla, kousla ho do dlaně a začala žvýkat, úplně jako dnešní korovci. Tom chytil ještěra za hlavou a jemně, avšak také silně jej z ruky odtáhl. Rána dosti bolela. Krvácení se nám povedlo zastavit brzy, ovšem byly to účinky jedu, z čeho jsme měli strach. Andrew, který Tomovi také pomáhal, řekl, že by bylo lepší podat nějaký protijed. "Kde ale sehnat protijed na korovce? Ten nejbližší bude někde v Mexiku a to je zapeklitě daleko!" řekl jsem mu na to. Tom navrhl, že si lehne a počká, až jed začne účinkovat. Předpokládal, že podobně jako jed Pachyrhachise, který před rokem uštkl jednoho pracovníka do kolena, nebude jed Estesie tolik silný. Nebyla to však síla jedu, nýbrž fakt, že prakorovec neměl dost času k vypuštění jedu do rány, co Toma zachránilo. Lékařské testy ukázaly, že se do jeho krevního oběhu dostalo jen pár kapek jedu. Toma však ruka velmi bolela po celý den. Ještě že však přežil... Ve dnech, kdy jsme na ostrově jen čtyři, jsou všichni mírně vyděšeni. Stačí jedno zařvání Siamotyranna, a každý je v pohotovosti. Velcí predátoři zatím příliš nezlobili, ačkoliv Erythrosuchus Eric se znovu snažil podhrabat kolíky v plotě (byly to fláky masa hozené do výběhu, jež ho od této činnosti nakonec odlákaly). Také péče o Charlesovy pravěké savce rodu Adelobasileus nebyla jednoduchá. Spočítal jsem, kolik jich je, a došel k číslu 28. To je o třináct více, než původně. Daří se jim výtečně. Opravdu doufám, že se do pondělí nic špatného nestane. Pak už přiletí Oliver, a s ním můžete počítat i v té nejhorší situaci. Pokud chtějí Siamotyrannus nebo Erythrosuchus něco provést, snad tak učiní až v pondělí. Nejlépe však bude, když nikdy...

Obrázek Erythrosucha z www.carnivoraforum.com . Ze západních Čech se domů vrátím zřejmě v pondělí, avšak nejsem si jistý, zda se v ten den dostanu k počítači. Vězte však, že články budu psát každý den zase brzy, pravidelně snad již od úterý...

Správce dinosauřího parku - Jedovatý ještěr

8. července 2016 v 10:35 | HAAS
Prázdniny nám pokračují, ale správce Dan tohle říci určitě nemůže. Pro něj je červenec měsíc jako každý jiný. A navíc se teď musí vypořádat s novým přírůstkem...

Jedovatý ještěr

Oliver již dlouho nepřivezl do Dinosauřího parku žádné nové zvíře. Chceme-li ale park otevřít veřejnosti, k čemuž se už delší dobu chystáme, je třeba mít hezkou sbírku zvířat. Pak se v parku bude lidem líbit. Oliver opět vyčerpal spoustu paliva z helikoptéry, když se rozhodl znovu zaletět na Isle of Die s cílem chytit nějakého podivného, bizarního tvora. Přistál na severním pobřeží, které je Tedovu ostrovu nejblíže, a začal s průzkumem lesa. Nalezl několik vajec v oválném hnízdě. Přiblížil se k nim, ale náhle byl vyrušen. Objevila se matka-samice Citipatiho-a odehnala ho. Oliver byl však nadšen. Viděl, jak tito dinosauři používají své opeřené přední končetiny k zastrašení predátorů. Jeho tým mezitím nalezl mršinu dinosaura, ke které se přiblížil nějaký druh raptora. Byl tak trochu zvláštní, měl totiž nezvykle krátkou lebku. Srpovitý dráp mu však na zadní končetině nechyběl. Až po návratu do Dinosauřího parku se Oliverovi povedlo zjistit, že to byl zřejmě Adasaurus. Toto zvíře rozhodně nemělo být tím tvorem, kterého chtěl odchytit. Hlouběji v lese Oliver narazil na úzkou jámu. Vzal si baterku a pronikl dovnitř. Jen asi metr za vchodem do úzkého tunelu uviděl hlavu s malýma očima, hledícíma upřeně na něj. Opatrně to zvíře chytil za hlavou a vynesl jej ven. Ukázalo se, že je to nějaký ještěr podobný současným korovcům. Vlastně to byl jeho přímý předek! Byla to Estesia! Tento "prakorovec" žil v Mongolsku v období Křídy a podobně jako jeho dnešní příbuzní ze západu Severní Ameriky, byl jedovatý. Estesia sebou začala v Oliverových rukou házet a pořádně ho podrápala. Naštěstí se Oliver vyhnul kousnutí. U korovců bývá velice bolestivé, i když jed člověka málokdy zabije. Co ale jed těchto pravěkých plazů? Nikdo si nemůže být jistý. Oliver zvíře opatrně přesunul do boxu k přenášení zvířat, odnesl jej do vrtulníku a pak se vrátil do parku...

Upřímně, byl jsem zděšen, když jsem to zvíře uviděl. Vždycky jsem obdivoval jedovaté tvory s vidlicovitým jazykem... Ale proč Oliver zase přivezl něco nebezpečného? Copak není na Isle of Die něco, co by nás nemohlo ohrozit? Dostat zvíře do terária nebylo nic obtížného, vlastně jen stačilo otevřít tam box a ještěr sám vylezl. Brzy se zabydlel ve svém novém domově. V teráriu má dřeva, po kterých může lézt, zároveň jsem tam pro něj vyhloubil podzemní noru, kde, jak se ukázalo, přečkává většinu dne. Asi je to noční živočich, který aktivně loví po setmění. S jeho krmením také nejsou potíže. Obden zhltne krysu... Pořádně velkou krysu... Je to velký plaz... Víte, kromě příchodu Estesie se stalo ještě něco. Přivezli nám na ostrov živé krysy! Rozutekly se po hlavní budově poté, co unikly z nějakých krabic nebo co. Kdo si řekl o živé krysy?! Pochytat ta zvířata bylo nemožné. Některá asi unikla ven. Asi skončí v čelistech našich dravců, pokud se dostanou do jejich výběhů... Jen doufám, že se Estesii bude dařit dobře a že svým jedem nikoho nezabije. Hlavně, abych tím zabitým nebyl já! Většina z mých spolupracovníků se totiž chystá vzít si dovolenou a já na ostrově zůstanu jen s pár lidmi, s nimiž budu muset zvládnout péči o všechna ta zlobivá zvířata!

Co všechno Dana čeká? Nebude muset čelit větším nebezpečím, než tuší?
 
 

Reklama