Správce dinosauřího parku

Správce dinosauřího parku - Ve žraločích vodách

28. dubna 2017 v 8:36 | HAAS
Je čas na dalšího Správce dinosauřího parku! Tak honem začněte číst, jak se situace na Tedově ostrově vyvíjí!

Ve žraločích vodách

Překvapivě, Spinosaurus se v neděli vrátil. Tento gigant se potuloval po jižní pláži, naštěstí daleko od lidí. Dvojice dělníků, která kontrolovala větrnný mlýn kousek od pláže, na jedné z písečných dun, náhle zaznamenala přítomnost velkého dinosaura jen tak se procházejícího po pláži. Okamžitě upozornili rangerskou stanici. Spinosaurus si jich i na takovou dálku naneštěstí všiml a dokonce se po nich rozehnal. Utíkal jako divý a na svou velikost byl překvapivě rychlý. Oba muži vylezli až na vrchol větrnného mlýnu, div jeho otáčením nahoře nebyli zasaženi. Spinosaurus pod větrnným mlýnem stál a hleděl na ně, dokonce na ně i zařval. Kdyby chtěl, mohl by mlýn zbořit jediným šťouchnutím hlavou. To se však nestalo. O deset minut později na pláži přistál rangerský vrtulník. Čtyřka rangerů se ptala, co se stalo a vyptávali se, kde je Spinosaurus. Dělníci odpověděli, že čekání zřejmě přestalo mohutného dravce bavit. Odebral se do moře a odplaval. Rangeři však nic neponechávali náhodě. Nasedli do helikoptéry a začali hlídkovat nad mořem. Brzy spatřili plachtu Spinosaura vyčnívající z nekonečné modře, stejně jako jeho hlavu občasně se vynořující nad hladinu, to jak dinosaurus dýchal. Předali informace o tom, kde byl Spinosaurus naposledy viděn, Ochráncům pravěké zvěře. Ti začali zvíře okamžitě sledovat s pomocí malého letadla. Během následujících dvou dnů zjistili, že Spinosaurus, velký samec, žije na malém skalnatém ostrůvku podstatně daleko od Tedova ostrova, a ještě dál od Isle of Die. Ochránci by rádi nasadili zvířeti vysílačku, to však vůbec nebude jednoduché. Oliver Marsh však projevil velký zájem o odchyt Spinosaura za účelem jeho následného pozorování... Zatímco jedna akce je plánována, k další už došlo. Sotva se Oliver vrátil, hned začal plánovat mise na Isle of Die. Příští týden v pondělí vyrazí na ostrov, znovu do jižních hor, kde se vyskytuje tajemný lidoop. Během týdne se vrátí do parku, ale pak zase odjede na Isle of Die zkoumat ptakoještěry. Tento týden pro změnu oprášil starou ponorku, kdysi používanou k výzkumu mořských plazů. Přijel za ním ichtyolog Kevin Craven z Velké Británie, a společně se vydali do podmořských hlubin...

Oliver a Kevin nalezli několik podivných druhů olihní, vyskytujících se jen zde a nikde jinde na světě. Všechny byly odchyceny do speciálních kelímků k odběru vzorků. Kevina však zajímaly především ryby. Tým nalezl mrtvého tuňáka-obrovská škoda, tuňáci jsou ohrožení. Ovšem tento tuňák nebyl zabit člověkem, ale žralokem. Nasvědčovaly to hluboké rýhy v mase, takové podle Olivera i Kevina mohl způsobit jen menší druh žraloka. Brzy se ukázalo, že by mohlo jít o žraloka modravého. K mrtvému tuňákovi připlul a kousl si do něj. Pak se ale ukázal pravý majitel úlovku. Žraloka modravého zahnal už jeho stín-Stethacanthus, pravěký žralok doby Karbonské! Kevin zapnul speciální kameru, díky které natočil, jak Stethacanthus trhá kusy masa kořisti. Následnou analýzou odhalil, že Stethacanthus byl opravdu původcem původních rýh a tedy zabijákem ryby. Dříve, než se naši přátelé mohli vrátit na hladinu, objevilo se okolo ponorky celé hejno Stethacanthů. O to víc bylo překvapující, když Oliver a Kevin zjistili, že jsou to samičky a všechny kladou vajíčka do vody. To bylo něco vzrušujícího! Kevin odebral vzorek jednoho žraločího vajíčka. Olivera hned napadlo, že by nebylo špatné v Dinosauřím parku vychovat žraločí mládě-od vajíčka po dospělce. Několik Stethacanthů se sice ponorce přiblížilo tak, že si oba mysleli jediné: to zvíře na nás zaútočí. Nakonec k tomu nedošlo, jeden žralok pouze narazil do kelímku na odběr vzorků a nechtěně tak pustil na svobodu jednu praoliheň. Nyní začal Oliver pečlivě studovat chování žraloků v akváriích. Nepřekvapilo ho, že o růstu a vývinu těchto zvířat, zvláště pak z vajíček, se toho ví jen velmi málo... Pokud vše půjde dobře, budeme mít o jednoho žraloka víc!

Proč se Spinosaurus, sídlící na skalnatém ostrůvku tak daleko od Dinosauřího parku, stále vrací na pláž Tedova ostrova? A podaří se Oliverovi a jeho týmu postarat se o žraloka Stethacantha? Jak dopadne expedice, kterou Oliver chystá-najde znovu tajemného chlupáče? Nezbývá, než uvést jediné: pokračování za týden...

Správce dinosauřího parku - Oliver kontra Spinosaurus

21. dubna 2017 v 14:55 | HAAS
Dostali jsme se již do druhé poloviny dubna 2017. Před měsícem začalo jaro, a také Oliver Marsh na čas opustil Dinosauří park. Tak rychle, honem začněte číst, abyste se dozvěděli o jeho návratu!!!

Oliver kontra Spinosaurus

"Tak tě tady vítám," řekl jsem Oliverovi. Bylo to v pondělí. Stalo se tak v devět hodin ráno. Vystoupil z lodi a mával na mne. Bál jsem se... "Stará vojno! Dlouho jsem Tě neviděl!" vyhrkl na mě. Pak mi dal do ruky slíbený dárek. Zkřivil jsem pusu a hledal, kam dárek zahodit. Nikde nebyl žádný koš, to byl ale malér. "Do Prčic! Néééé!" křičel jsem, až se Oliver ohlédl. Křečovitě jsem se na něj usmál. "Hí," řekl jsem, "je to krásný dárek. Krásný!" "Jsem rád, že se Ti líbí," usmál se zlověstně Oliver. Vrátil jsem se do svého skromného příbytku, nejprve nakmil Dina, který do té doby pobíhal po trávníku na zahrádce, a pak se odvážil ten tajemný dárek prohlédnout. Byl zabalen v papíru, který se dal jednoduše rozbalit zatáhnutím za mašli. Učinil jsem tak. Bum! Můj dům vybuchl. Byla to taková spoušť! Všichni sousedé se mi podivovali, co že si hraji s výbušnými věcmi. Řval jsem na ně, že to udělal Oliver, ale nikdo mi nevěřil. Poté jsem skončil na jednotce intenzivní péče, neboť jsem při výbuchu přišel o krk. Bylo to neuvěřitelné, ale mezi mým tělem a hlavou nebyl krk-někde tam zůstal... Hned v pondělí odpoledne se Oliver dozvěděl o tom, že minulý týden dva Spinosauři pronikli do přístavu. "Věděl jsem to!" vykřikl. V úterý se ukázalo, že Spinosauři by se rádi vrátili. Velký samec doplaval do přístavu. Vyšel na souš a začal s pronikavým řevem. Veškeré mužstvo v přístavu se dalo na útěk. Spinosaurus ale vtrhl do přístavu ještě předtím, než jej mohli opustit. Opět byli zavoláni rangeři. Neboť se s nimi zrovna bavil Oliver a vyprávěl jim o zážitcích z Amazonie, naskočil spolu s nimi do helikoptéry a jedna dvě, rangeři byli na místě. Tentokrát už byl přístav prázdný. Za těch pár minut všichni utekli. Spinosaurus řádil a demoloval budovu s přivezenými předměty-obyčejně se tam nachází krmivo pro zvířata, včetně zmražených ryb, pochoutce, které žádný Spinosaurus neodolá. Vrtulník přistál. Oliver řekl všem třem rangerům, ať v něm zůstanou. Sám si vzal pušku a vyběhl proti Spinosaurovi. "Ale to je šílené!" křičel ještě jeden z rangerů předtím, než se Oliver zastavil kousek od Spinosauřího ocasu. Obrovský dinosaurus, největší suchozemský masožravec, který překonal Tyrannosaura Rexe, se obrátil. Sklonil hlavu a očichal Olivera. Nyní Oliver zasáhl!

Vystřelil z pušky a začal s útěkem. Spinosaurus jej pronásledoval. Bylo to jen taktak, byl rychlý. Oliver skočil do vody a začal plavat kraula. Spinosaurus tak učinil též, ale jeho plavecký styl byl odlišný... Nyní přišla Oliverova chvíle. Potopil se do hloubky. Spinosaurus se potopil za ním, ale nemohl Olivera dostat. Přírodovědec, a jak se nyní ukázalo, i mistr ve volném potápění, Spinosaura překonal. Potopil se tak hluboko na tak dlouho, že Spinosaurus vyplaval na hladinu. Nyní plaval pryč. V přístavu se již dost nasytil díky zmraženým rybám. Oliver o čtyři minuty později vyplaval živý a zdravý, do té doby jej však rangeři považovali za mrtvého. Byl to neuvěřitelný kousek, ale Oliver ví co dělá... Proto by mi také nikdy nedal jako dárek výbušninu. Jen jsem si poznamenal nejhorší možný scénář, který by se kdy mohl stát. O svůj krk jsem nepřišel, vždyť by mi jinak hlava u těla ani neseděla... Ani o svůj dům jsem nepřišel. A co jsem dostal za dárek? Bylo to nádherné! Spící pralesničku! Oliver ji koupil ve Spojených státech u jednoho přítele, chovatele. Hned poté, co jsem dárek otevřel, vstoupil do mého domku Oliver a donesl mi terárium. Pak mi podal ruku na usmířenou: "Odteď žádné vtipy, kamaráde!" Pevně jsem ji stiskl. Oliver odešel a já zjistil, že na mé ruce je nalepen slizký čtvereček, který ne a ne povolit! Jednou Tě dostanu, Olivere!

Jak vidíte, Oliver je velmi vynalézavý-Spinosaura porazil jako by nic! Do příště se však možná stane i něco závažnějšího... Co když se Spinosaurus zase vrátí? O tom možná za týden!

Správce dinosauřího parku - V přístavu je rušno

14. dubna 2017 v 10:30 | HAAS
Velikonoce se blíží, ale ještě před víkendem, po němž budou následovat, je zde Správce dinosauřího parku!!!

V přístavu je rušno

Máme tu obrovský problém!!! Včera pronikl do přístavu nevítaný návštěvník a začal jej demolovat! Spinosaurus, jehož ploutev jsme minulý týden viděli vyčnívat z moře, vylezl na pobřeží Tedova ostrova! Celý týden nebyl viděn, o to více bylo šokující, že se zde znovu objevil, a tentokrát nejen ve vodě! Jakmile přišel do přístavu, vydýchal se po namáhavém výstupu z moře, vztyčil hlavu a zařval. Toto vše zachytila jedna z přístavních kamer. Zbytek vypadal jako scéna z filmu o dinosaurech. Jen dvě vteřiny po doznění řevu ze všech budov rázem vyběhli lidé a s očividnou panikou utíkali, kam je jen nohy nesly. Spinosaurus na ně chvíli překvapeně hleděl, pak se ale zaměřil na mladého přístavníka, který zrovna s pomocí vysílačky volal rangerům. Strašlivě do vysílačky křičel, když ho Spinosaurus zahnal na přístavní molo. Tento přístavník se totiž nenaučil plavat a tak se bál skočit do moře. Hladový Spinosaurus se už blížil a přístavník v poslední chvíli hodil do jeho otevřené tlamy plné zubů svou vysílačku. Spinosaurus ji omylem spolkl, prudce se zastavil, zvedl hlavu, vykulil oči a říhl si. Aspoň tak nám to přístavník popsal. Pak zariskoval. Proběhl mezi Spinosaurovýma nohama, div ho nešlehl ocas, a běžel za ostatními, kteří už byli přinejmenším tři čtvrtě míle daleko. Na obloze se objevil vrtulník. V něm byli tři rangeři a já. Oliverovi, který si stále užívá dobrodružství v Amazonském deštném pralese na jihu Kolumbie, jsem slíbil, že až se v parku stane něco mimořádného, světově mimořádného, natočím to a pošlu mu záznam. Držel jsem v ruce kameru a celou akci zezhora natáčel. Spinosaurus běhal po přístavu jako divý a snažil se najít něco k snědku. Vypadal podrážděně. Brzy zpozoroval helikoptéru a začal řvát ještě hlasitěji, než samotný Tyrannosaurus. Hned jsem si vzpomněl na chudáka Rodrígueze. Už je to tři roky, co jeho letadlo na Isle of Die havarovalo, on sice pád letadla přežil, ale Spinosaurus jej brutálně zabil. Bylo mi náhle až do pláče. Na to však nebyl čas!!! Natáčel jsem teď rangera, který na Spinosaura mířil puškou s třaskavými náboji. Třikrát vystřelil. Spinosaura to však nevyděsilo. "Co naplat, zkusíme uspávačku," řekl pak ranger. "Blázníte? Kam to zvíře dáme? Není naše a do parku nepatří!" řval jsem na něj. Jenže přes hluk helikoptéry mne asi nebylo slyšet. Spinosaurus dostal ránu a mohutně zařval. Pak utíkal zpátky k moři. Na písečná pláži ulehl...

Po přistání jsem k jeho obrovské tělesné mase přiběhl a natočil detail jeho zavřeného oka. O to lepší záznam byl, když Spinosaurus oko otevřel. Kamera nahrála i mé ječení. Utíkal jsem rychleji než Usain Bolt nebo než samotný Ornithomimus, a skočil jsem do moře! Všichni se mi smáli. Nevím proč, ale smích je brzy přešel. Spinosaurus totiž vstal, otřepal se, a nebývalou rychlostí si to proti nim vyrazil. Přitom jsem si všiml, že šipka vůbec nezasáhla cíl. Zůstala uvězněná v plachtě Spinosaura. Špička šipky mířila nahoru, zatímco byla k plachtě připevněna spodkem. Nějak se tam prostě zachytila. Nezajímalo nás proč, zajímalo nás, jak ho odsud dostat. Rangeři nasedli do helikoptéry a odletěli. Nechali mne u přístavu se Spinosaurem samotného. Co jsem měl dělat? Plaval jsem při pobřeží dál a dál, až jsem dorazil ke skalám. Vylezl jsem na ně a běžel do centra parku. Tam zrovna několik rangerů nasedlo do dvou džípů. Aniž by o tom věděli, skočil jsem na střechu jednoho z džípů a zase se vezl do přístavu. Všichni horlivě vystoupili. Hulákali jeden přes druhého, nerozumněli tomu, proč Spinosaurus neusnul. Byli překvapeni, že mne viděli seskočit ze střechy džípu. Krátce jsem jim vysvětlil, kde šipka nakonec skončila. Rangeři měli uspávačky. Utíkali jsme společně do přístavu. Spinosaurus tam demoloval jeřáb. Jeden ranger ho na sebe nalákal. Ostatní dobře mířili, aby byl tentokrát zasažen. Jenže nastal problém. Levé křídlo rangerů náhle zmizelo. Jeden ležel na zemi mrtvý, další utíkali se strašným řevem. Zezadu je napadl další Spinosaurus! Bylo to mládě, jen asi čtyři metry dlouhé. Rozruch nicméně obě zvířata zahnal do moře a tak odplavala pryč... Fuj, to mi bylo při této akci horko! Jen by mne zajímalo, proč se zde "vylodili"?

Také bych rád věděl, proč se zničehonic Spinosauři objevili na pobřeží Tedova ostrova... Nezbývá, než počkat, až Dan Jameson a jeho přátelé zjistí, proč tomu tak je! A nebojte, už brzy se do příběhu vrátí Oliver!

Správce dinosauřího parku - Ploutev vyčnívající z vody!

7. dubna 2017 v 15:57 | HAAS
Dnes je 7. dubna, a jelikož je pátek, nesmí chybět Správce dinosauřího parku!!!

Ploutev vyčnívající z vody

Celý týden jsem to měl těžké... Všechno to začalo v sobotu... V pět hodin ráno mi Tim přinesl speciální balíček, který mi byl doručen od neznámého odesílatele. S nadšením jsem jej otevřel. Nacházelo se v něm něco barvy lidské kůže. Sáhl jsem na ten podivný předmět, a náhle z balíku vyskočila umělá lidská ruka na pružině! Dostal jsem ránu do nosu, balík i s dárkem, neobyčejně těžkým, jsem pustil z rukou a on dopadl přímo na mou nohu. Chvíli jsem skákal po jedné noze, chvíli nadával, potom bil pěstí do omítky mého skromného domku, a při tom všem se Tim strašně nahlas smál, jako by na celé planetě Zemi neexistovalo nic tolik k popukání, jako to, co jsem právě předváděl. Když jsem se po několika desítkách minut uklidnil, a uklidnil se také Tim, řekl jsem mu, ať se stydí, balík jsem mu hodil na hlavu (výsledek se podobal tomu, co se stalo mne) a jen tlumeným hlasem jsem slyšel: "Apríl!". Zamkl jsem se ve svém domku, byl jsem uražen! Takto uražen jsem snad ještě nikdy v celém svém dlouhém životě nebyl! Po nějaké chvíle jsem ovšem usnul. Až v osm, když jsem se probudil, stále uražen z Timova čísla, vzpomněl jsem si na Oliverovo varování. Vyskočil jsem z postele, peřinu odhodil až k oknu, přeskočil spícího Dina, otevřel dveře a popadl znovu ten balík, který ležel na zemi (Timovi se asi nějakým mne neznámým způsobem podařilo dostat ho ze své hlavy). A zase! Ruka mě praštila do obličeje, tentokrát to odneslo mé levé oko. "Safra!" křičel jsem a běhal po celé uličce, až jsem doběhl k hlavní budově, kde stáli turisté a pozorovali mne s neskutečným údivem. Co se dalo dělat? Vrátil jsem se k té krabici, abych si konečně něco ověřil. A zase! "Do Prčic! To snad není pravda!" řval jsem a zakrýval si pravé oko. Někde jsem sehnal mačetu, celou krabici i s umělohmotnou rukou na pružince jsem rozflákal a mezi zbytky našel pár útržků papíru, jenž jsem složil dohromady a bylo mi tak dáno přečíst si následující text: "Pozdrav z Amazonie! Tvůj nejlepší přítel O." Zuřil jsem. Aprílových žertíků jsem toho dne zažil ještě několik. Veterinář Roger ke mne třeba přiběhl, držel si zápěstí a bolestně křičel: "Uštknul mě Pachyrhachis! Uštknul mě Pachyrhachis! Dejte mi taipaní protijed, rychle!" a já mu na to pochopitelně skočil. Ještě si ze mne někdo utahoval, že prý v hlavní budově stojí Deinotherium a stříká z chobotu vodu na kolemjdoucí návštěvníky, ale tomu už jsem nevěřil... Večer jsem byl uražen ještě více, než ráno. 2. dubna se už ale vše vrátilo do normálu...

Jediná zajímavá, ovšem také hrůzu nahánějící událost, jež se za poslední týden udála, vyšla na světlo světa ve středu odpoledne. Chlapi z přístavu mi zavolali, že se ve vodách okolo ostrova pohybuje podivná, obrovská ploutev, čnící nad vodou. Nepochybně nějaký druh velkého pravěkého žraloka, řekl jsem si. Když jsem dorazil do přístavu, narazil jsem na jednoho opilého dělníka. Pracoval zde na opravě nákladního jeřábu. Protože byl opilý, neustále mi říkal, ať se podívám na hladinu moře, že tam uvidím "pomstu". Dokola mi říkal: "Pomsta! Pomsta za zády! Máte za zády pomstu!!!". Dal jsem mu vyhazov a naštval se na chlapy z přístavu, že mu věřili a okradli mne o čas. Až po pár minutách jsem zjistil, že si nikdo nevymýšlel, ani ten opilec. Po hladině moře se skutečně pohybovala pomstychtivě působící ploutev. Nepatřila žraloku. To jistě ne. Zato jsem si vzpomněl na zvíře, které se u nás v parku ohřálo jen na několik krátkých týdnů, neboť péče o něj byla neuvěřitelně komplikovaná. Spinosaurus! Druh dinosaura, který mezi masožravci dorůstal největších rozměrů, a také vrah pilota Rodrígueze! Spinosauři často plavou, loví ryby a ponoří obvykle pod vodu celé tělo, kromě plachty. Ta krásně září na hladině. Každý, kdo ji uvidí, je však zachvácen strachem. Měl jsem to štěstí, že jsem po několika minutách z přístavního mola zahlédl hlavu Spinosaura, to když se dinosaurus nadechl a poté zase ponořil. Byl dost daleko, vsadím se, že neplaval k Tedově ostrovu, ale někam dál. Snad za rybami? Nebo kolonizovat nová území? To by ovšem bylo podivuhodné! A znamenalo by to, že můj otravný přítel a skvělý přírodovědec Oliver se ani trochu nemýlil! Zdá se, že je jen otázkou času, kdy pravěká zvířata začnou přirozeně opouštět Isle of Die a vydají se do našeho světa. Až pak vystoupí na souš, prve možná na malých Tichomořských ostrovech, nastane něco děsivého... Ale to je přece strašlivé!!!

Další část Správce dinosauřího parku očekávejte jako vždy v pátek, 14. dubna!

Správce dinosauřího parku - Útěk z Giganotosauřího výběhu

31. března 2017 v 15:19 | HAAS
Končí březen, a jelikož se tak stává v pátek, nesmí chybět Správce dinosauřího parku! Je zde tedy poslední díl tohoto měsíce...

Útěk z Giganotosauřího výběhu

Othnieliím se daří dobře. Nejen, že nastávající matky staví hnízda, mnohé do nich dokonce kladou vejce. Zkoumat je raději nebudeme, nerad bych, aby to dopadlo jako před třemi lety, kdy jsem od Othnielie schytal kopanec do hlavy. Na tu chvíli v životě nezapomenu. Od toho okamžiku mi čelo zdobí nevýrazná jizva a pokaždé, když pomyslím na to, že přišla ideální šance změřit Othnielií vejce a vůbec je prostudovat, podívám se na sebe do zrcadla a nahlas si opakuji: "Už ne! Už ne! Už ne! Už ne! Už ne, Dane! Slyšíš mě? Do Prčic, říkám Ti to jasně, ty jeden!!!" Někdy mne sousedé napomínají, že řvu moc nahlas... No dobrá, možná se usmíváte a říkáte si, že jsem blázen, ale řeknu Vám, na mém místě byste asi byli úplně vymydlení! Zato já jsem ještě stále při rozumu, jsem Dan Jameson jako vždy předtím! Ale legraci stranou (stejně jsem to myslel vážně!). Podle posledních kalkulací vychází najevo, že Othnielií samičky nakladly během posledních pěti dnů rekordních dvacet tři vajec. Protože jsou podmínky v parku pro vylíhnutí mláďátek příhodné, je velice pravděpodobné, že devadesát procent všech mláďat se úspěšně vyklube z vajec. To ani nepočítáme ta vejce, která ještě nakladena nebyla (navíc Othnielie nakladou druhou snůšku k květnu či červnu). Tento rok si tedy v Dinosauřím parku žádná nová Othnielií mláďata trvale nenecháme. Všechna mláďata i s matkami budou přemístěna na Isle of Die. Včera jsem si telefonoval s Oliverem, který je momentálně v centru Amazonského deštného pralesa a zkoumá šípové žáby, a řekl mi, že je vše připraveno. Podotkl, že ne pouze na přesun, ale i na mne... Tak to jsem se tedy urazil! Oliver na mě zase něco chystá a ještě mně o tom informuje, to je drzost sama! Zavřel jsem se ve svém domku a dvě hodiny jsek z něj nevyšel. Mezitím mi veterinář Roger dal vědět o pohromě ve Wuerhosauřím výběhu. Samice Wuerho se totiž pásla na listech stromu, stoupla si na zadní končetiny, což je pro tato těžkopádná zvířata dost neobvyklá pozice, a nechtěně vyvrátila strom. Jedna končetina jí z kůry stromu sjela, Wuerho se sklátila k zemi a zranila si ji. Nakonec nešlo o zlomeninu, jak se Roger, který celou záležitost zrovna pozoroval, domníval. I tak však bylo nutné lékařské ošetření. Musel jsem svůj domek opustit a konečně jsem zapomněl na Oliverovo ošklivé varování. Mým úkolem bylo asistovat při nakládání Wuerho do velkého vozu, kterým byla odvezena do pozorovacích ohrad. Tam ji veterináři v čele s Rogerem vyšetřili. Nyní se stále nachází v pozorovací ohradě, na přesun do jejího výběhu je ještě moc brzy. Snad se nehody tohoto typu nebudou opakovat...

Největší problém tohoto týdne se vynořil z hlubin neznáma teprve dnes dopoledne. V deset hodin jsem si dával čaj. Měl jsem v úmyslu vypít ho včera o páté, ovšem v teráriu mne kousl do nosu Megalancosaurus a tak jsem na to jaksi zapomněl. V klidu jsem ho popíjel, když tu náhle zazvonil telefon. Příšerně jsem se lekl. Čajem jsem si polil celý obličej! Všelijak jsem nadával a přitom jsem omylem strčil do konvice. Teď byl čajem zalit i můj telefon. Bylo mi krátce oznámeno, že můj kamarád Henry se nachází v Giganotosauřím výběhu. Na utření obličeje či stolu jsem nemyslel. Vystartoval jsem k autu, nasedl do něj, nahodil motor a ve chvíli jsem se ocitl u Giganotosauřího výběhu. Bohužel jsem přijel příliš pozdě. Henry už byl zachráněn. Do háje, taková šance stát se hrdinou a nějaký Gerard mi ji vyfoukl! Giganotosaura odlákal s pomocí světlice, jeho přátelé otevřeli bránu a Henry včas vyběhl ven. Alespoň jsem měl čas zjistit, jak se to celé přihodilo. Henry mi pověděl, že vystoupal na lištu u ohrady. Házel z ní do výběhu kusy masa, když tu náhle dostal závrať a spadl z lišty za plot. Když vstal, příšerně ho zabolela hlava. Chvíli si myslel, že mu pád způsobil otřes mozku, ale po chvíli už byl v pořádku. Giganotosaurus vyšel ze svého úkrytu. Uviděl Henryho. Zaměřil se na něj. Henry utíkal k ohradě a zkusil po dřevěných kůlech vylézt nahoru, ale pochopitelně to nešlo. Vytáhl vysílačku a zavolal rangerovi Gerardovi. Ten nasedl do vrtulníku a v mžiku byl u ohrady. Giganotosaurus nejprve sežral všechny kusy masa, které mu předtím Henry hodil. Pak konečně natlačil Henryho k výběhu. V těchto chvílích už vrtulník kroužil nad výběhem. Gerard vytáhl světlici a hodil ji ke stavení, jež je Giganotosaurovi úkrytem. Dinosaurus byl hlukem vrtulníku i dopadem světlice zmaten, a vydal se za ní. Gerard s padákem vyskočil z helikoptéry. Po dopadu na zem doběhl k výběhu, zmáčkl spouštění zařízení, vrata se otevřela, k smrti bílý Henry vyběhl ven a Gerard vrata zase jednoduše zavřel. Tolik celá akce. Musím říci, že Gerard je velmi zkušený ranger a ví, co dělat v každé situaci s nebezpečným dinosaurem. Velmi ho obdivuji pro jeho odvahu. Nevím, jak bych Henryho zachránil já sám. Takže palec nahoru Gerardovi!

Dan už se nemůže dočkat další části Správce dinosauřího parku, kterou pro Vás napíše zase za týden!

Správce dinosauřího parku - Jaro je ve vzduchu

24. března 2017 v 13:50 | HAAS
Další pátek znamená dalšího Správce dinosauřího parku! Před pár dny nám začalo jaro, což v tropických podmínkách úplně neplatí... Přesto nás však Dan informuje o jarních novinkách!

Jaro je ve vzduchu

Myslím, že jaro je ve vzduchu. Ne že bych pokaždé, když svou pracovnu ve svém malém skromném domku opustím, cítil něco zvláštního. Ba naopak, přímo odporného. Opravy kanalizace znamenají, že hrozivý zápach se často trefí přímo do mého nosu i tehdy, když jsou okna mého domku zavřena. To se přesto nestává často, neboť v tropickém vedru musí být okna takřka neustále otevřena. A to i tehdy, když pět dnů neustále prší. Tento je jedním z nich. Ať je to jak chce, v Dinosauřím parku jaro skutečně začíná... Vždycky si vzpomenu na své začátky v Anglii a na to, jak jsme s kluky chytali užovky hladké v polovině března na jihu UK. Dnes bychom něco takového s nejvzácnějšími plazy Británie zřejmě nebyli oprávněni dělat. Ale tehdy do bylo skvělé. Ptáci si prozpěvovali a včely začaly bzučet. Tady v parku ale bzučí jen komáři! Jakmile je vlhko, vletí kamkoliv... Nicméně poblíž jednoho z výběhů Othnielií je cosi cítit. Je to rozhrabaná, mokrá půda. Othnielie totiž, jako již každoročně, kladou svá vajíčka. Silnýma nohama odkopávají hrudky mokré hlíny, v zobáčcích do nich nosí a pouštějí větvičky i trávu a nakonec, příští měsíc, nakladou první snůšku. Některé samičky jsou o poznání tlustší než před pár týdny. Mají v sobě několik vajec s mláďátky, která už brzy nakladou. Nemůžu se toho dočkat, pípání malých Othnielií je jednou z nejkrásnějších věcí na celém světě. Ovšem s jejich příchodem na svět pro nás začíná složitý úkol: přepravit je i s jejich matkami na Isle of Die. Othnielií za posledních několik let tolik přibylo, že bychom je dnes nebyli schopni chovat všechny. Proto už minulý rok začaly přesuny malých skupinek, obvykle tvořených matkami a novorozenými dinosauřátky, na ostrov. Celá letošní snůška tam bude též přesunuta, tedy poté, co se mláďata vylíhnou. Často teď chodívám kolem Othnieliího výběhu a sleduji, jak pečlivě matky připravují svá hnízda. Myslím, že v divočině by čelily různým problémům. Najít ideální místo pro hnízdění uprostřed tropické džungle vyžaduje dávku trpělivosti. Ale zde v parku není třeba se obávat, že by půda nebyla dostatečně teplá či něco podobného. Charles nedávno zakoupil nové přepravní boxy pro malé až středně velké dinosaury. Snad budou dobře fungovat a zajistí, že Othnielie budou při nadcházejícím odjezdu z Dinosauřího parku v bezpečí a pohodě...

I dalším obyvatelům Dinosauřího parku nastává nové období, tentokráte jsou to ale podstatně hrozivější záležitosti, než jen stavění hnízd. Samci Palaeotisů, pravěkých pštrosů, se navzájem pronásledují, jako by jeden druhého chtěl zabít. Každou chvíli, kdy někdo kolem jejich výběhu projde, semele se mezi nimi strašná bitka. Její vítěz pak poraženého pronásleduje tak dlouho, dokud vysílením nepadne. Nedivil bych se, kdyby to jednomu ze samců přivodilo smrt. Taková honička může trvat i dobrých dvacet minut! Jsem přesvědčen, že je budeme muset co nevidět oddělit. Bojují samozřejmě o samičky, ale jak! Brzy můžeme skončit s jediným samcem, který ostatní pozabíjí... Jeden z nich už je dost dominantní na to, aby tak učinil... Musíme jednat rychle. Ještě dnes odpoledne tam s chlapy vyrazím a zkusíme je od sebe dostat. Zároveň by bylo lepší učinit nějaké vyšetření všech Palaeotisů. Využijeme toho... Včera jsem se byl podívat na mladého Gallimima, kterého Oliver přivezl před takřka dvěma lety. Už je téměř dospělý a skoro tři metry dlouhý! Je tak vysoký, že se mi dívá do očí, ale prý bude ještě vyšší. Samotný Oliver, který se o Gallimima občas chodívá starat, je momentálně mimo Tedův ostrov, vlastně i mimo celý Pacifický oceán. Nachází se v džunglích Jižní Ameriky, zrovna na jihu Kolumbie, tedy v Amazonském deštném pralese, a pátrá po tajemných šípových žábách spolu s jedním z největších odborníků na tyto pověstně nebezpečné tvory. Vsadím se, že až přijede do parku, bude chtít z Isle of Die přivézt nějakou pravěkou žábu...

Tak zase v pátek u dalšího Správce dinosauřího parku!

Správce dinosauřího parku - Nové akvárium pro Pterygota

17. března 2017 v 15:07 | HAAS
Polovina března je za námi a pomalu začíná jaro... Ale v Dinosauřím parku je vše nejisté. Zanikne, nebo bude existovat dále? Více informací v dnešní části týdeníku...

Nové akvárium pro Pterygota

Zatím to vypadá, že Dinosauří park bude v budoucnu skutečně existovat jako útulek pro prehistorická zvířata, která naši přátelé z organizace Ochránců pravěké zvěře zachrání. Náš Halisaurus je již naprosto v pořádku. Je to druhý živočich, který byl do našeho parku přivezen někým jiným, než Oliverem (tím prvním byl Pteranodon). Daří se mu velmi dobře, rány se naprosto zahojily (viz. minulá část) a s chutí pojídá tresky. Na jeho jídelníčku se zatím nic jiného nenachází, ale jsem si vcelku jistý, že později ještě najdeme něco, co by mu chutnalo... Ochránci nyní usilovně pátrají po možném vrahovi našeho Halisaura. Zvíře bylo už před pár týdny nalezeno v moři jedním kapitánem, který Ochránce zavolal a ti jej tedy zachránili před jistou smrtí. Dlouho předtím, než kapitán lodi krvácejícího Halisaura spatřil blízko hladiny, bylo zvířeti bodnuto do břicha nějakým zločincem. Tato osoba, případně osoby, pak zvíře hodily ze člunu zpět do moře, kde byl zločin proveden. Nebýt kapitánovy rychlé reakce a následné záchrany Halisaura, tento jedinec by již nežil. Přitom každý zástupce tohoto druhu je v jednadvacátém století vzácný. Na světě možná žijí už jen desítky Halisaurů a o to více je vzrušující fakt, že jednoho z nich chováme v Dinosauřím parku. Avšak v akváriích se vyskytují i jiní živočichové. Čas od času každému z nich musíme vyčistit akvárium, vypustit z něj vodu, vpustit do něj novou... Ve středu jsme stěhovali našeho Pterygota. Když jsme ho našli na pobřeží Tedova ostrova před několika lety, byl to droboučký kyjonožec, s těží jsme mohli identifikovat druh. Poté, co se ukázalo, že jde o Pterygota, byli jsme si jisti tím, že jednoho dne doroste gigantické velikosti. Pterygotus mohl být až čtyři metry dlouhý, což je délka krokodýla! A mořský škorpion dlouhý jako krokodýl či jako osobní automobil je jistě zvířetem, které při růstu musí měnit své akvárium. Ale odchytit ho nebylo tak snadné... Pterygotus za ta léta mimořádně vyrostl. Nevěděli jsme, jak přesně velký je, ovšem při jeho přesunu nám bylo umožněno jej změřit... Nejprve byl přemístěn do speciální sítě umístěné na pojízdném vozíku s jeřábem. Dokážete si snad představit, jak musela být síť na udržení tak obrovského a mrskajícího se škorpiona velká. Pak byl přesmítěn do provizorního akvária...

Ihned se musel dostat do vody, jelikož má žábry a na suchu nemůže dýchat. Přesun do provizorního akvária zabral pouhou minutu a deset sekund. Pterygotovi tedy nehrozilo nebezpečí udušení, vše proběhlo hladce. Vždyť také řidič vozíku, George, zažil takových přesunů na ostrově již mnoho a vždy ví, co má učinit. Z provizorního akvária byl asi o dvě hodiny později přemístěn do jednoho zcela nového, vytvořeného speciálně pro něj. Ještě před vypuštěním do akvária byl znovu odchycen do sítě, položen na zem, kde jsme ho změřili (i když po nás sekal klepety, ale nebylo to příliš nebezpečné) a pak konečně došlo k vypuštění... Nové akvárium je přizpůsobeno jeho velikosti. Nejen, že je velmi rozměrné, snad i více, než by bylo třeba k jeho spokojenému životu. Dno "nádoby" je velmi písčité, mnohem více, než tomu bylo u předchozího akvária. A tak se může pohodlně zahrabat do množství písku a hrát si na lov ze zálohy. Když je mu pak do vody hozena nějaká rybí potrava, vynoří se jako přízrak z písku, jenž se začne vířit všude kolem něj, a chytne ji mezi svá silná klepeta. Je to fascinující živočich. U samotného přesunu jsem jen asistoval, ale řeknu Vám, vidět, jak jej přeměřují, byl skutečný zážitek. Náš Pterygotus je podle středečního měření už 2,1 metru dlouhý. Očekáváme však, že by mohl dorůst ještě dalších devadesát centimetrů, než se z něj stane dospělec, a pak může nabrat ještě další metr!

Další Správce dinosauřího parku za týden! Brzy však napíši další část Lovců kryptidů, těšte se!

Správce dinosauřího parku - Halisaurův stav

10. března 2017 v 15:52 | HAAS
Další pátek znamená dalšího Správce dinosauřího parku! Doufám, že se Vám zalíbí...

Halisaurův stav

Minulý týden Ochránci pravěké zvěře přivezli do Dinosauřího parku nový přírůstek: zraněného Halisaura. Zvíře na tom bylo velmi špatně a krátce po umístění do akvária bylo operováno. Naštěstí se povedlo zachránit jej. Nyní si již spokojeně proplouvá svým akváriem a dívá se na okolní svět. Akvária nejsou přístupná návštěvníkům a nikdy nebudou. Dinosauří park se totiž definitivně zavře, ale o tom až později. Halisaurovi ale klid a ticho vyhovuje, stejně jako ostatním mořským živočichům, včetně dvou Cryptoclidů hned vedle. V pondělí jsme s naším nováčkem měli malé potíže, jelikož odmítal žrát. Také jsme museli zjistit, jakou potravu preferuje. Nepřijímal potravu zřejmě proto, že nešlo o maso, které by pojídal. Teprve tresky mu zachutnaly. Zdá se, že je to potravní specialista. Během týdne jich spořádal celou hromadu. Asi tedy budeme muset začít objednávat tresky a krmit ho jimi. Včera jsem se byl na Halisaura podívat a musím říct, že se chová skvěle. Kdysi sice byli Halisauři obviněni z toho, že na pobřeží Fidži zabili několik lidí, což je koneckonců pravda. Avšak svou hrozivou reputaci si nezaslouží. Jsou na tom podobně jako žraloci... Věříme, že tehdy to byla jen nehoda... Halisaurus prospívá, ale máme strach z toho, že si z moře mohl odnést nějaké okem nerozpoznatelné parazity, kteří by se pak mohli dostat do vody v akváriu. To bychom neradi. Něco takového by mohlo způsobit smrt našeho Halisaura. Proto ho o víkendu uspíme a znovu a podrobněji prohlédneme. Všechna ostatní zvířata, která žijí ve svých akváriích v parku, takovými testy již prošla. Přesto se občas musí učinit znovu. Je to jistota. Stejně si myslím, že náš nový plazí kamarád je v pořádku... Jen po ráně nožem, kterou mu nějaký darebák zasadil do břicha, mu zbyla velká jizva. Když ho Ochránci pravěké zvěře našli, měli problémy se zastavením krvácení. Náš kamarád takřka zahynul, tak špatně na tom byl. Ochránci nyní usilovně pátrají po tom, kdo za tím zločinem stál. Který podlý člověk vytáhl Halisaura na loďku, bodl ho a hodil zpět do moře-to je otázka, na kterou už brzy budeme znát odpověď...

Také už známe odpověď na otázku: "Bude park zavřen?" Jistěže. Po několika měsících je čas na klid. Abych řekl pravdu, už se nemohu dočkat. Konečně tady zase bude klid!!! Přesný termín sice stanoven není, ale k zavření parku dojde v průběhu příštích týdnů až měsíců. Clark ještě potřebuje něco uhradit a potom se park definitivně zavře. Bude fungovat spíše jako rezervace, pozorovatelna a útulek zároveň, tak jako vždycky. Staré časy se zase vrátí... Ách! Pokud jde o další ze zvířat v našem parku, jsou relativně neproblémová. Jen Giganotosaurus včera večer hrozně nahlas řval. Sice jsem si dal na hlavu tři polštáře, zatímco jsem usínal, ale nepomohlo to-jeho řev byl stále stejně hlasitý. Nakonec jsem vstal a začal na něj řvát (z okna svého domku samozřejmě, mimochodem, jeho výběh je až na druhé straně ostrova, tudíž jsem byl v bezpečí a kdyby mé nadávky náhodou slyšel, nic by nezmohl, neproboural-li by svou ohradu). Štěstí mi nepřálo. Můj soused, jeden veterinář, ty nadávky slyšel a myslel si, že nadávka "hloupý zubatý šupináči" patří jemu. Má totiž protézy a myslel si, že si dělám z legraci z jeho zubů. Když hrál basketball ve škole, říkali mu "šupináč", ani nevím proč. Tak se tedy můj soused strašlivě naštval a hodil po mne botu. Po výsledné ráně jsem už raději zavřel okno a spokojil se s Giganotosauřím řevem, jenž byl zdaleka lepší, než bolavá boule na čele... Dnes ráno jsem vyklízel výběh Wuerho, naší Wuerhosauří samice. Bohužel se znovu ukázala být agresivní. Když jsem se přiblížil, švihla po mě ocasem. Jen doufám, že Wuerho v budoucnu nebude nebezpečná. Nerad bych, aby mne zabila...

Vrátí se vše do starých kolejí? Nebo Dinosauří park skončí úplně? Těžko říci... Další část za týden!

Správce dinosauřího parku - O krok blíže konci?

3. března 2017 v 15:03 | HAAS
Minule jste dozvěděli, že Dinosauří park může být zavřen. L. C. Clark, jenž ho po léta financoval, chce, aby byl znepřístupněn turistům, jelikož minulý týden došlo k nehodě s Masiakasaurem. Jak se situace vyvíjí? Dávám slovo Danu Jamesonovi...

O krok blíže konci?

Už celý týden se o nešťastném incidentu s Masiakasaurem píše ve světovém tisku. Hemží se titulky jako "Opravdu je možné chovat dinosaury v jednadvacátém století?" či "Dinosauří park se stal dějištěm hrozné události." Realita za těmito titulky je jiná-tisk se snaží čtenáře zaujmout do očí bijícími zprávami. Vždyť při útěku Masiakasaura nikdo nezahynul, pouze čtyři lidé byli raněni. Dvanáctiletý chlapec, kterého Zuboun kousl do ruky, je již naprosto v pořádku a dokonce pro noviny řekl, že by si rád prohlédl zvířata, jež ještě v parku neviděl, a že se tedy hodlá vrátit. Ostatní tři z nás vymáhali odškodné, ačkoliv vymáhali není zrovna dobré slovo, kterým bych to popsal. Tak to uváděly spíše jedny americké noviny. My jim odškodné dali bez problémů a bez zdržování. Clark se byl v pondělí poradit se svými známými a dospěl k závěru, že park opravdu uzavře. Charlesovi jakožto řediteli se to vůbec nelíbí. V době, kdy park nepotřeboval financování, byl zde nejvýše postaveným Charles. Ostatně, je také ředitelem. Ale od té doby, co park potřebuje pomocnou ruku, jež mu podal Clark, je zde velením on. Dluh sice ještě není zplacen, stále jsme nevydělali tolik peněz, kolik dal Clark do parku. On však říká, že nechce, aby byla poškozena jeho pověst, že většina peněz se mu vrátila a že tedy prodělal málo. Na těch pár milionech dolarů mu údajně nesejde. Tak by Dinosauří park mohl skončit. Původně rozsáhlá rezervace, ve které jsme se pohybovali jen my, pracovníci, starající se o zvířata. Jezdili sem vědci, prohlíželi si je a studovali. Nyní se na pár měsíců park zaplnil davy turistů, což již brzy skončí. Dobu, kdy Dinosauří park byl světu otevřen, nakonec svým slovem skončí Clark. V úterý se po telefonu s Charlesem hádal. Charles byl prý tak naštvaný a z rozmrzelý z jejich dialogu, že hovor ukončil prásknutím sluchátka o stůl. Pak se Clarkovi krátkou zprávou omluvil, ovšem se vůbec se mu nedivím, já bych z diskuse s někým, kdo chce zničit mou mnohaletou práci, přímo šílel a asi bych mu jednu vypálil mezi oči. Avšak Charles je přece jen klidnější. To všechno každopádně může znamenat, že by park skončil úplně. Už by prý nemělo cenu se mu věnovat. Zvířata by asi byla vypuštěna zpět na Isle of Die...

Mě jako správci se tento scénář nelíbí. A stejně tak se nelíbí Ochráncům pravěké zvěře. A tak se může Dinosauří park stát něčím novým. Už to nemusí být jen rezervace, nebude to zábavní park, mohl by to útulek. Ochránci pravěké zvěře minulý týden nalezli zraněného Halisaura při pobřeží Fidži. Pravděpodobně byl odchycen, vytáhnut na palubu malé loďky, potom do něj nějaký ohavný darebák bodl nožem, a hodil nebohé zvíře zpět do vody. Ochránci i my to považujeme za otřesný zločin. Doufám, že Ochránci vyšetří, kdo to udělal. Zraněného Halisaura si pak povšiml kapitán nákladní lodi. Prý viděl ve vodě kolečko krve a protáhlou tlamu lapající po dechu. Neváhal a zavolal Ochránce. Ti zvíře odchytili, s trochou problémů uspali a zavezli do parku, kde byl tvor umístěn v akváriu. Ze zranění se dostal. A tak máme v parku nováčka. Pro něj, stejně jako pro již dříve odchyceného Pteranodonta, je Dinosauří park skutečně útulkem. Ve světě se jistě najde spousta lidí, kteří by park podporovali jako místo, kde se pomáhá pravěkým zvířatům... Stále je však otázkou, zda Clark neřekne: "Sem mé peníze už nikdy nepůjdou a vše ruším." Pokud by se tak stalo, museli bychom se odsud vystěhovat. Neříkám, že Clark tu moc opravdu má, přece jen by proti němu stála spousta lidí, ale chápu jeho obavy. Já sám doufám, že práci Správce dinosauřího parku neztratím...

První březnový Správce dinosauřího parku je za námi, doufám, že jste si ho užili! Pokračování snad zase za týden...

Správce dinosauřího parku - Seznam všech zvířat k 27. 2. 2017

27. února 2017 v 16:43 | HAAS
Po roce a dvou dnech opět přináším seznam zvířat, která jsou chována v Dinosauřím parku. Správce Dan, který píše páteční týdeník, s nimi má obyčejně plné ruce práce. Je to neuvěřitelné, ale když Dinosauří park začínal jakožto rezervace i jakožto samotný týdeník, měli v něm jen čtyři druhy zvířat. Ostatně, jsou to ty druhy, které se nacházejí na samém vrcholku seznamu. Pod nimi už zvířecích jmen jen přibývá... Tento seznam poslouží lépe spíše mě, autorovi (oficiálně je jím Dan, ale někdo mu musí dát schopnost psát), při vytváření dalších zápletek. Jednoduše se na seznam podívám a vymyslím, co se s tím kterým obyvatelem parku právě děje. Pro Vás však může být též dobrý, abyste v příběhu zorientovali...

Seznam zvířat chovaných k parku k tomuto dni:
Leptoceratops,
Tsintaosaurus,
Othnielia,
Rhamphorhynchus,
Cryptoclidus,
Erythrosuchus,
Archaeopteryx,
Lagosuchus,
Siamotyrannus,
Dsungaripterus,
Adelobasileus,
Testudo atlas (Colossochelys),
Wuerhosaurus,
Ardeosaurus,
Teleoceras,
Palaeotis,
Pachyrhachis,
Gallimimus,
Gigantophis,
Anqingosaurus brevicephalus,
Cryptolacerta,
Cobelodus,
Mesembriornis,
Ammonites,
Plesiosaurus,
Deinotherium,
Belemnit,
Abrictosaurus,
Giganotosaurus,
Pulmonoscorpius,
Troodon,
Mesothele,
Arthropleura,
Pterygotus,
Coelophysis,
Masiakasaurus,
Protoceratops,
Brachylophus,
Estesia,
Pteranodon,
Megalancosaurus,
Purgatorius.

Za poslední rok v parku přibyli jen Brachylophus a další pod ním. Tým v parku tedy chová dvojici Brachylophů, jednu Estesii, jednoho Pteranodona, který byl do parku přivezen spíše náhodou (nepřivezl jej Oliver, ale muži, kteří ho při menší náhodičce nalezli), trio Megalancosaurů a také dva samečci druhu Purgatorius... Momentálně je park otevřen veřejnosti, ačkoliv v páteční části jste se dozvěděli, že se to brzy může změnit (především kvůli nenadálému útoku Zubouna Masiakasaura). Pokud však Dinosauří park bude existovat i nadále, otevřen či zavřen veřejnosti (nebude-li zruinován), Oliver přiveze další zvířata!
 
 

Reklama
Reklama