Správce dinosauřího parku

Správce dinosauřího parku - Chlupatá příšera

10. února 2017 v 15:26 | HAAS
Vítejte zpět u Správce dinosauřího parku! Jak víte, minulý týden musek Oliver svou výpravu odvolat kvůli špatnému počasí... Ale co nové pokusy o nalezení Lo tento týden?

Chlupatá příšera

Hned jak se počasí uklidnilo, nařídil Oliver, aby dvě lodě byly naloženy zásobami. Po velmi krátké době dorazily na Isle of Die. Jižní pobřeží ostrova bylo toho dopoledne ozářeno zlatými slunečními paprsky. Hustý les tak vypadal nádherně. Lodě zakotvily nedaleko pláže. Oliver, Tim a několik z jejich společníků se okamžitě vydali na samotnou pláž s pomocí člunu. "Jé, podívejte! Lidi!" vykřikl náhle někdo. Olivera i Tima to vše zmátlo. Na Isle of Die žijí lidé! Pohybují se po jižním pobřeží a všímají si všech Oliverových výprav! A teď už se asi někdo z nich neudržel a začal s úžasem křičet, když těmto smělým dobrodruhům pohlédl do tváře. Nebylo to tak... To jen jeden z vojáků opustil loď a doplaval na pláž. Oliver ho nejprve hodlal zastřelit, protože takové vtípky nenávidí, ale nakonec mu jen rozkázal, ať doplave zpátky na svou loď a hlídá zásoby před dotěrnými Pterodaktyly. Ti se totiž už po zakotvení lodí začali kolem seskupovat. Nejspíše cítili, že v lodích je spousta potencionální potravy, zvláště pak zásoby ryb. Ještě během pondělního dopoledne se Oliver, Tim a jejich společníci vydali do s těží prostupné džungle. Hledali podivná zvířata kde se dá. Na sklonku dne zahlédl Oliver jednoho Megalancosaura v koruně stromu. Zrovna usínal. Soumrak přišel ve chvíli, takřka bez ohlášení, jak tomu v tropech bývá zvykem. Než se naši přátelé nadáli, rudé slunce zapadlo za nekonečnou pacifickou modří a oni tak zůstali v džungle po tmě. Dostat se do nově založeného tábora na pláži však nebylo tak složité. Tábor byl lokalizován jen pár desítek kilometrů od bažin, kde se posledně Oliverovi zabořila čtyřkolka. Ačkoliv byl první den úspěšný, neboť s budováním tábora nebylo potíží, Oliverovi se džungle zdála nesmírně tichá. V úterý po snídani se tým vydal do hor. Projít džunglí trvalo jen několik hodin. Pak Oliver s Timem stanuli na jednom nízkém plató. Směrem nahoru už nebylo nic, jen hory. V tuto dobu sníh na nízkých plošinách taje, takže se naši dobrodruzi dostali do blátivého močálu. Jakmile se dostali do vyšších poloh, byli tak promočení, že hledání tajemné chlupaté příšery nemělo cenu. Návrat byl celkem nebezpečný, protože je v džungli pozorovala skupina Troodonů. Postupovala do tábora spolu s nimi a chvílemi to vypadalo, jako by se chystali k útoku. Naštěstí týmu přišli z tábora naproti dva vojáci a hned jak se dozvěděli o tomto nebezpečí, použili své raketové pistole a vystrašení Troodoni byli v mžiku pryč. Inteligentní predátoři v tu chvíli běželi jako zajíci hnaní psem...

Ve středu se na Olivera a Tima konečně usmálo štěstí. Dostali se do hor a nalezli zde řadu stop. Následovali je, bohužel však končily v nějaké jeskyni. Vchod do ní byl zasněžený. Odstranit všechen ten sníh zabralo přinejmenším pětačtyřicet minut. Po vstupu do jeskyně navíc zjistili, že se jedná o nesmírně rozsáhlou síť tunelů, po miliony let se jistě rozšiřující vlivem vody, kapající odevšad. Průzkum tunelů byl vzrušující. Tim nalezl několik kostí malých ptáků nebo dinosaurů, které chlupatá příšera nejspíše ulovila a poté si je zde snědla. Oliver zase nalezl několik větví s čerstvými listy. Nacházelo se možná na zemi, toto lůžko mu však připomínalo orangutaní hnízdo, která si tito nám blízce příbuzní primáti staví vysoko na stromech. Oba průzkumníci zavolali do tábora a informovali všechny o tom, že přes noc v jeskyni zůstanou. Každý se skryl na opačném konci jeskyně. Tim číhal blízko vchodu, Oliver pak nedaleko netvorova lůžka. Chlupatá příšera skutečně přišla. Byl to Lo! Vysoký, dvounohý primát, porostlý hustou srstí. Oliver měl u sebe kameru s nočním viděním a tak vše nahrál. Nebylo pochyb. Šlo o Gigantopitheca. Ale jak se na Isle of Die dostal? Vždyť vyhynul teprve nedávno, za tu dobu by takový tvor s těží kolonizoval ostrov v Pacifiku, jeho domovině ve východní Asii tolik vzdálený? No, člověk nikdy neví. Naši přátelé jistě brzy zjistí, co Gigantopithecus na ostrově dělá a proč se na něm vyskytuje. Nyní však víme, že staří Polynéšané nelhali. Lo opravdu existuje, a je to montrum jako žádné jiné! Víte proč? Protože má zálusk na lidi. Když se Oliver pokusil nenápadně vypařit, poněvadž netvor spokojeně oddechoval, zapadl do nějaké jámy. Lo se za ním vrhl a oba se ztratili kdesi v podzemních chodbách. Tim je s týmem hledal celý čtvrtek, celý včerejšek jejich hledáním strávili. A nic. Oliver je zase v pořádném maléru a pokud žije, v což nesmírně doufám, musí jistě čelit strašlivé hrozbě...

Další část Správce dinosauřího parku zase příští pátek! Dozvíte se v ní, zda Oliver přežil či ne...

Správce dinosauřího parku - Pár savčích problémů

3. února 2017 v 13:09 | HAAS
Další pátek znamená dalšího Správce dinosauřího parku! Tentokrát je to první únorový díl v roce 2017! Jak víte, naši přátelé opět řeší několik podivných záhad. To však neznamená, že se v té době nesmějí starat o své svěřence!

Pár savčích problémů

Purgatoriové, které Oliver nedávno přivezl z Isle of Die, se zabydleli v prostorné kleci u veterináře Geoffreyho. Zatím nebudou ukazováni návštěvníkům parku, aby se náhodou jejich situace neztížila. Ukázalo se totiž, že dva malí samečci nemají v lásce lidi. Geoffreyho už jeden pokousal, když dal ruku do klece a hodil tak Purgatoriům několik pochoutek. Skončil jen s obvázaným prstem, ale bolest to nebyla malá. Zoubky Purgatoriů už se trochu podobaly těm našim a být pokousán jakýmkoliv primátem, i jejich předchůdcem, je vždy bolestivé. Geoffrey musel zjistit, zda sliny Purgatoriů neobsahují jedovaté látky, tak jako u některých rejsců. Naštěstí se ukázalo, že jsou neškodné. Geoffrey tím ale ztratil půl dne, a to není málo. V Dinosauřím parku totiž musíte pracovat neustále bez zastavení, jinak získáte velké zpoždění. Geoffrey měl toho odpoledne vyšetřit mladého Teleocerase, který se v poslední době opět chová podivně. Množství trusu, které vyprodukuje, naprosto převyšuje množství potravy jemu dodávané. Proto se veterináři rozhodli, hned jak to bylo v případě Geoffreyho možné, že jej podrobí menšímu výzkumu a zjistí, co se děje. Ukázalo se, že mladý Teleoceras má ve střevech opět nějaké bakterie, které ho sužují a způsobují, že vylučuje i potravu, kterou by jinak normálně strávil. S tímto problémem se naši přátelé jednoduše vypořádali tím, že Teleocerasovi začali do travnaté potravy dávat tobolky. Jedná se o speciální lék, který ony bakterie zničí a náš Teleoceras tedy bude v pořádku. Další savčí problém z krku! Ten další se pro změnu týká i mne samotného. Ne že by se mnou jako savcem byly nějaké potíže, pokud tedy občas nevstanu trochu pozdě, což se, jak vždycky říká rozhněvaný Charles, "na správce parku nesluší!". Jde o to, že Charlesovi Adelobasileové mají opět mladé. Kolonie už čítá třiatřicet kusů a ne všichni se vejdou do speciální klece v Charlesově zahradě. Proto jsme se rozhodli, že odebereme několik jedinců, především pak matky s novorozenými mláďaty, a vytvoříme pro ně další klec. Nápad to byl dobrý (to jsem vymyslel já!!!), ale realizace poměrně obtížná. Dovoz klece stejného typu se ukázal být nesmírně komplikovaným. A to ne kvůli kleci samotné, ale kvůli mořským bouřím. Žádné nákladní letadlo ani jiný vzdušný dopravní prostředek nesměl nad oblastí Tedova ostrova přeletět. Jakákoliv lodní spojení s ostrovem byla v úterý odvolána. Situace se nezlepšila ani dnes ráno...

A právě zde tkví jádro problému. Adelobasileové mezi sebou začínají svádět líté boje. Vztahy mezi jedinci v kolonii jsou napjaté. Dnes po deváté jsem tedy s Charlesem a Oliverem odchytl třináct exemplářů a po jednotlivcích či párech zavřel do prostorných klecí. Ty pak byly umístěny v pozorovatelně, tedy budově sousedící s pozorovacím kotcem. Ale Adelobasileům se život o samotě nebo v párech nelíbí. Před obědem, tedy před dvanáctou (jen asi před hodinou!) mi volal jeden kamarád z pozorovatelny a informoval mne o tom, že se některé páry Adelobasileů rvou. Okamžitě jsem tam přijel. Pravda byla, že se to týkalo jen dvou párů. Jedna samička zaútočila na malého samečka a oškubala mu kožíšek na zádech, což bude v pořádku. Tyto jedince jsme samozřejmě oddělili, a to okamžitě po mém příjezdu! U druhého páru to bylo už horší: jednalo se o dva dospělé samečky, kteří se porvali o nové teritorium. Výsledek byl takřka katastrofální; jeden ze samců skončil s pokousanýma předníma nohama a škrábancem na vrcholku hlavy. Zde také došlo k oddělení, jenže zraněný samec mne napadl, zatímco jsem ho jemně držel v rukou. Pokousal mi prsty tak, jak jsem si to v životě nedokázal představit! Jako kdybych vzal žiletku a několikrát s ní po svých prstech přejel. Byl ještě docela živý a poté, co byl přemístěn do jiné klece, začal nahlas pískat a kousat do ní. Jeho ošetření též nebylo jednoduché, místní veterinářka Michelle mu musela dát dávku sedativ, aby se k němu vůbec dostala. Když ho chtěla vzít do ruky poté, co se v nové kleci trochu uklidnil, kousl jí do palce, a kousanec to nebyl příjemný! Naštěstí ho pak ošetřila. Stalo se to před pěti minutami, takže je to čestvá novinka z Dinosauřího parku. Jde-li o Oliverovy expedice na Isle of Die za tajemným Lo, o kterém se zmiňovali Polynéšané před stovkami let, špatné počasí překazilo jeho plány. Další cesta na Isle of Die se zatím neuskutečnila. Příští týden už ale bude lépe a on doufá, že to tajemství konečně odhalí!

Tato část Dinosauřího parku je u konce, ale další přijde hned za týden! Doufejme, že Oliver konečně zjistí, co je tajemný Lo zač...

Správce dinosauřího parku - Sněžné mostrum

27. ledna 2017 v 14:16 | HAAS
Poslední lednový Správce dinosauřího parku v tomto roce! Jak asi dopadla Oliverova výprava na Isle of Die? Dočkal se Dan v parku nových zvířecích kamarádů?

Sněžné monstrum

Oliverova výprava byla ještě napínavější, než se čekalo. V sobotu ráno odeslal radiotelegrafistovi krátký vzkaz: "Zbraně nefungují, jsme obklíčeni! Prosíme, pomozte co nejrychleji!" Na jih Isle of Die byla okamžitě vyslána rangerská jednotka. Podle některých nových smluv s Ochránci pravěké zvěře nesmí být na ostrov posílány žádné ozbrojené jednotky. Toto pravidlo jsme směle porušili. Nakonec se ale ukázalo, že poplach byl planý. Před rangery se brzy po příletu na pláž začal rýsovat velký tábor. Oliver zrovna dával rozkazy: "Jack půjde do lesa! John v sedm hodin zapálí táborový oheň! Pepa uvaří palačinky!" Rangeři se na vše dívali s pusou dokořán. "No, co hledíte, vojáci?" dělal si z nich Oliver legraci. Rangeři mu vysvětlili, jak se to mělo s příchodem zprávy. Oliver na to odpověděl jen krátce: "Ta zpráva byla chybně odeslána. Jen tak jsem ji napsal pro případ, že by se vážně něco stalo. Omylem jsem ji odeslal. A teď kšš! Mám moc práce!" Rangeři si připadali trochu zklesle. Oliver na ně mluvil jako generál. Jakmile se obrátil a rychlým krokem se vracel do stanu, kde byla organizována nějaká operace, oba rangeři se automaticky vzpřímili, ruce k hlavě jako vojáci a čekali, než budou odvoláni. Oliver měl opravdu moc práce, proto nemyslel na to, že nás mohl trochu vystrašit. Rangeři pak vše vysvětlili na stanici, Charles se smál. Oliver se však rozhodl pokrýt jižní pobřeží ostrova velkým množstvím pastí na hlodavce, aby chytil Purgatoria. Právě v sobotu večer se to podařilo. Do jedné hezké, podlouhlé kovové pasti se chytil pár. Ukázalo se sice, že jsou to dva mladí samečci, ale Oliver je vzal. V neděli odpoledne se s nimi, jakožto se zbytkem expedice, vrátil do Dinosauřího parku. Zde nám vyložil další pozoruhodný příběh. Oliverovi se v neděli přihodilo něco skutečně podivného. Je to jasný důkaz toho, že Isle of Die skrývá více tajemství, než si kdokoliv myslí. I Oliver začíná zjišťovat, že některá tajemství nebude snadné odhalit. Ostrov totiž může být zakletý...

První zmínka o ostrovech duchů v centrálním Pacifiku pochází ze sedmého století a byla na dřevěnou desku zaznamenána několika Polynéšany. Dlouho trvalo, než byl tajuplný text, nalezený teprve před několika desítkami let ve špatném stavu, rozluštěn. Autoři krátkého kmenového oznámení se zmiňují o třech záležitostech: prokletém ostrově a sousedních duších (musí se též jednat o ostrovy), neprostupných lesích plných otřesných nestvůr, a o tajemném "Lo" žijícím v horách. Je Lo duch, dinosaurus či něco hrozivějšího? Zatímco v neděli tým skládal stany pod Oliverovým vedením, vydal se Tim na úpatí hor. Jejich zasněžené vrcholky ho lákaly k průzkumu. Dorazil až na malé plató oblečené v hustém závěji sněhu. Na jedné z vyšších hor si všiml podivné postavy. Viděl ji asi osm vteřin, než sebou švihla a zmizela. Podobalo se to velkému skoku z vrcholku strmé hory. Tim za horu okamžitě utíkal. Byla zde řada velkých stop. Okamžitě zavolal vysílačkou Oliverovi. Vrtulník přiletěl během chvíle, k horám to měl jen pár kilometrů. Po výstupu z helikoptéry byl Oliver stopami nesmírně zaujat. Poté Tima a Olivera vyrušilo řvaní. Byl to mohutný řev. Táhl se snad na míle daleko. Oba průzkumníci neohroženě postupovali směrem na severozápad, odkud volání vycházelo. Spatřili cosi podivného, kulatého a překvapivě velkého. Byl to chundelatý tvor, vypadal jako tělnatý člověk oblečený v kožichu. Otočil se, uviděl dva lidi a utekl. Oliver předtím pořídil fotografii. Vzhledem k tomu, že neměl teleobjektiv a tohoto tvora fotografoval z dálky, musí se objekt v počítači zvětšit a je tedy rozmazaný. Sám jsem ho viděl a nevím, co si mám myslet. Snad jen kus skály trčící ze sněhu? Oliver chce tajemství sněžného monstra objasnit. Je přesvědčen, že narazil na tajemství jménem Lo. Já jsem však prozatím nadšen z našich Purgatoriů-jsou skvělí!

Co je Lo zač? Je to specialita hor na jihu Isle of Die, nebo se vyskytuje po celém ostrově? Nenaloží si Oliver více, než může unést, když po něm bude pátrat? A co Purgatoriové, jak se jim bude dařit v parku? O tom zase příště!

Správce dinosauřího parku - Oliver a druhohorní savci

20. ledna 2017 v 13:22 | HAAS
Zdá se, že jak já, tak Dan Jameson jsme se uzdravili! Na Dana čeká práce v parku, ale na jeho kolegu Olivera snad mise ještě zábavnější... A nebezpečnější!

Oliver a druhohorní savci

Konečně jsem zase na nohou a tak mohu bez problémů vykonávat práci správce Dinosauřího parku. Když mě do pondělí v této funkci zastupoval Oliver, vykonal zde spoustu práce. Nechal do parku dovézt tuny krmení, sám každý den chodil zametat výběh Teleocerasů, krmil Cryptoclidy s Plesiosaurem a chodil obhlížet výběhy nebezpečných zvířat, přičemž konzultoval s experty možné zlepšení ve výstavbě jejich ohrad. A tak rovnou objednal speciální elektrická zařízení, která budou již brzy zdobit výběhy masožravců. Nebude to znamenat, že by ohrady byly ohraničeny elektrickým proudem. Na jednom z kůlů se bude nacházet pouze velký klakson se světlem, na který budou napojeny ty "provazy". Když se nějaký přetrhne, světlo se rozsvítí a klakson začne vydávat velmi hlasitý zvuk. To zjednoduší práci našim rangerům, kteří tak budou v okamžité pohotovosti, neboť budou na únik zvířete připraveni. Oliverovi tedy musím poděkovat, tyto nápady jsou skvělé a jistě nám práci v Dinosauřím parku ulehčí. Jde-li o mou nemoc, ze které jsem se v pondělí bezpečně dostal, nebyla to žádná choroba způsobená neznámým virem, jenž by se k nám na Tedův ostrov dostal z Isle of Die. Byla to normální únava spojená s úžehem. Na lékařské stanici se prokázalo, že komáří štípnutí, jež doktor nalezl na mém zápěstí, nebylo vážné. Neprotekla jím žádná infekce, takže komár, který si ze mne upil, nebyl nakažený. Je to skvělé. Aspoň jsem měl několik dnů volno. Jakmile jsem ale v pondělí začal chodit, Leptoceratops Dino byl celý bez sebe. Očividně měl velkou radost, že mě vidí na nohou. Krmit ho přes víkend chodili mí přátelé. Já jen ležel nebo seděl, na více jsem se nezmohl. Ale teď je už vše v pořádku. S Dinem si neustále hraju a on se cítí výtečně. V posledních dnech je v parku opravdu teplo, obloha je povětšinou šedá a zatažená, což vytváří krásný kontrast se vždyzelenou vegetací. Nad lesíkem uprostřed ostrova se každé ráno vytvoří mlžný opar, to také proto, že přes noc většinou prší. Během dnů však nespadne ani kapka, a pokud ano, tak jen malá, že si ji ani nevšimnu. Já si však teď nevšímám řady věcí, protože mám neustále něco k práci. Včera jsem musel vyklidit výběh Mesembriornise, předevčírem zase ohradu Tsintaosaurů a ti mi s tím zrovna dvakrát nepomáhali. Když si dva nezbední kachnozobci všimli, že z jejich domova odnáším suchý trus, začali jej chodit produkovat na místa, jež jsem zrovna poklidil. Byl jsem strašně naštvaný. Nakonec ke mě jeden přišel a malou hromádku trusu udělal přesně vedle mě. Trochu se dotkla mé boty. Byl jsem strašně naštvaný! Ještě si k tomu zahoukal, jako by se mi vysmíval. Teď už jsem nebyl strašně naštvaný, byl jsem příšerně naštvaný! Urazil jsem se, ale na zavření do mého domku nebyl čas, tak jsem to taky uklidil a odešel...

Oliver se konečně vydal na Isle of Die. Výprava měla proběhnout minulý týden, ale náš přítel zastupoval mě jakožto správce, když jsem byl nemocný, a tak expedice musela počkat až na úterý. Ráno toho dne odletěly z heliportu v parku dva vrtulníky. Brzy dosáhly břehů Isle of Die. Olivera opět zajímala jižní část ostrova. Když tam byl na podzim naposledy, nalezl mrtvolu Oviraptora, kterého zřejmě zabili Velociraptoři. S těmi měl pak tým nemalé potíže. Ale ve stejných místech tehdy nalezl i dva jedince rodu Purgatorius. Byli to malí předci primátů. Olivera nesmírně zajímali a on si řekl, že je nalezne. Během úterka však jih ostrova zasáhl strašný déšť. Jaký to byl rozdíl oproti předchozí návštěvě: tehdy bylo všechno seschlé, teď lilo jako z konve. Oliver by jižní pobřeží nepoznal: bylo zelené, všude bylo mokro... Ve středu se probudil do země tisíce kaluží. Pohybovat se v terénu bylo prakticky nemožné, jdete-li po nohou. Oliver naštěstí s dešti počítal a tak dovezl i jednu čtyřkolku. Na ní pak prorážel různé pravěké keře a pomalu se dostával do středu jinak řídkého lesa. Brzy si všiml, že jej z korun stromů sledují dva malí savci. Byli to Purgatoriové! Zřejmě to nebyl ten samý pár jako minule, ale moc se mu zalíbili. Bohužel byli příliš vysoko na to, aby je odchytil. Pokračoval tedy dál. Čtyřkolka se po nějakém čase zavrtala do jedné z kaluží, takže mu nezbývalo nic jiného, než jít dál po svých. A hned si všiml Deltatheridia opírajícího se předníma nohama o kmen stromu. Jen co se přiblížil, Deltatheridium uteklo. Okolo Olivera náhle proběhla malá myšička. Zamířila si to ale moc blízko k nějaké jamce v zemi. Než se nadála, držel ji mezi tesáky sklípkan a vpouštěl do ní smrtící jed. Oliver nechtěl toto drama sledovat a proto pokračoval v cestě. Konečně opustil les a ocitl se na travnaté pláni. Žádné kaluže, žádní sklípkani... Tady Oliver spatřil skupinku Nemegtbataarů. Všichni stáli na malé skalce a jako surikaty obhlížely okolí. Na pláních byli dva Ankylosauři a v pozadí stádo nějakých s těží rozpoznatelných kachnozobých dinosaurů. Oliver si tyto savce vyfotografoval z dálky. Pak už musel zpět do tábora. Dlouho mu trvalo, než z bahniska vyprostil čtyřkolku. Od středy nemáme o průběhu expedice žádné další zprávy, ale počítáme s tím, že Oliver se do Dinosauřího parku vrátí v sobotu nebo v neděli... Uvidíme, zda něco přiveze...

Pokračování Správce dinosauřího parku zase za týden!

Správce dinosauřího parku - Nemocný Dan

13. ledna 2017 v 17:57 | HAAS
Správce dinosauřího parku je zpět! Jak ale brzy zjistíte, Dan to nyní nemá zrovna jednoduché. Když ho konečně nezlobí zvířata, sám čelí menší nepříjemné záležitosti...

Nemocný Dan

"Hepčík!" se stalo mým nejčastějším vyjádřením čehokoliv, a to během posledních dvou či tří dnů. Ve středu jsem se cítil celkem malátně, ale říkal jsem si, že to nic není a tak jsem ještě toho odpoledne šel nakrmit Siamotyranna. Vypadal celkem štastně: konečně jsem ho viděl nenarážet na plot. Konečně nebyl tak zuřivý. Ale já měl zvláštní pocit-ne z toho, že se Siamotyrannus přestává chovat tak, jak jsme na to byli zvyklí. Cestou k domku s krmivem jsem se začal trochu motat. Můj kamarád Jack mě potkal, zrovna se vraceje z vyklizení terária velkých želv druhu Testudo atlas. "Že ty jsi se napil whisky, co, kamaráde?" žertoval. Já mu ale jediným gestem dal najevo, že tohle na oko nedělám. Bylo mi vážně docela zle. Jack ochotně odnesl zbytky masa zpět do domu s krmením a pak mě odvedl ke mě do domku. Kdyby mě nepodpíral, byl bych asi upadl a dost možná i omdlel. Pořád se mě starostlivě ptal: "Nemáš úžeh? Nenapil jsi se špinavé vody? Nesnědl jsi něco špatného?". Ale já byl s těží schopen odpovědí. Těžko se mi o všem přemýšlelo, vážně jsem byl skoro mimo. Snažil jsem se vzpomenout si na cokoliv předtím, věděl jsem jen, že jsem spal dobře, že noci jsou chladné a člověk se jen tak neprobouzí, takže spánek mi nechyběl. Přemýšlel jsem, zda mi něco neudělaly drápy Megalancosaura, který mě minulý týden hezky podrápal, ale to je pitomost, neboť drápy těchto živočichů neobsahují žádný jed. Nebyl jsem uštknut žádným z našich hadů... Sám jsem to nechápal. Jakmile mě Jack dovedl ke mě domů, oblékl jsem si teplý svetr a zalehl do postele. Dino, který obvykle spí vedle ní, byl celý pryč. Jako by cítil, že je mi špatně. Jack nemeškal a běžel pro našeho doktora. Netrvalo ani dvacet minut, a vrátil se při příchodu doktora. Lékař si mě prohlédl a správně usoudil, že mám nějakou tropickou nemoc. Musel mě prý bodnout komár, a to klidně už v noci z úterý na středu. O ničem jsem nevěděl, ale na zápěstí jsem měl malou ranku, které si doktor spolehlivě všiml. Nařídil mi, ať nevycházím z domu. Jack mezitím Dina odvedl do jeho ohrádky za mou zahradou. Tak, a od té chvíle jsem už jen ležel...

Abych řekl pravdu, když jsem se dnes dopoledne probral, pamatoval jsem si všechno velice dobře. Jen mě překvapilo, že jsem spal po celý čtvrtek. Doktor ke mě prý chodil a dával mi léky, ale zrovna toho jsem si nepamatoval. Ze včerejška je v mé hlavě jen krátká, skoro prázdná vzpomínka na Dinovo houkání. Asi mě postrádal. Lékař mi dnes dopoledne sdělil, že tato komáří nemoc není nijak vážná, ale má prý obavy, aby nešlo o jednoho z komárů žijících původně na Isle of Die. Ten od Tedova ostrova dělí velká plocha slané vody, ale kdo ví, třeba se sem nějaký takový komár dostal. Pokud by do mě vpustil nějaké nebezpečné látky kolující krví některých prazvířat z Isle of Die, nebylo by to dobré. V tuto chvíli však mohu říci, že se cítím podstatně lépe a sám si nemyslím, že by zde bylo nějaké riziko. Naštěstí za mě po tyto dny převzal úlohu správce náš Oliver. Pracuje velmi schopně, takže se nemusím bát, že by některé z mých úkolů nebyly splněny. Dnes po obědě se na mě přišel podívat a sdělil mi, že kvůli mé nemoci dokonce odsunul chystaný výlet na Isle of Die. Avšak až se dám do kupy, okamžitě vyrazí. Jeho cílem jsou malí pravěcí savci. Ti by se nám opravdu hodili. Jinak náš park během týdne trhal rekordy, pokud jde o návštěvy. Už teď z peněz turistů můžeme splatit řadu dluhů, jež pro nás Clark získal svou pomocí. Jen doufám, že já sám budu brzy na nohou a budu se opět moci pustit do řízení parku...

Proč je Dan nemocný? Odpověď Vás možná překvapí: protože já sám jsem nyní nemocný. Ne že bych měl tropickou nemoc, ale teploty mám vyšší a proto jsem také tuto část Správce napsal podstatně později-až večer. Nemohu slíbit, že v příštích dnech budu psát články, nicméně nijak to nevylučuji-uvidím, jak mi bude... Zatím přeji hezký zbytek dne!

Správce dinosauřího parku - Podrápán Megalancosaurem

6. ledna 2017 v 15:32 | HAAS
První Správce dinosauřího parku v roce 2017 je tu! Doufejme, že Dan bude mít v tomto roce více štěstí a nebude čelit takovým potížím, jakým čelil doposud. Práce v Dinosauřím parku totiž nikdy není jednoduchá a člověk často neví, kam skočit. Ostatně, můžeme se o tom přesvědčit přečtením další části jeho týdeníku...

Podrápán Megalancosaurem

Do Dinosauřího parku opět proudí davy turistů. Lidé se nemohou dočkat, až uvidí zvířata, která po 65 milionů let nikdo nespatřil, jde-li tedy o dinosaury a ne o prehistorické savce. Charles i Oliver se už vrátili a opět pracují tak, jako před Vánoci. Socha Santy Clause se oběma moc líbila, Oliver trochu litoval, že na Štědrý den v parku nezůstal, ovšem já jsem v podstatě velice rád, že jsme nemuseli být v jeho společnosti. Alespoň tu nikdo netropil neplechu. Oliver navíc v únoru odjede do střední Ameriky na velkou herpetologickou expedici. Už se nemůžu dočkat. Měsíc mě nikdo nebude otravovat. Věřte my, já moc dobře vím, o čem píši. Oliver je nenapravitelný a navždy mi bude dělat naschvály. Jen co se vrátil, dal mi Vánoční dárek. Podle stylu zabalení jsem poznal, že se opravdu snažil tuto krabičku zakrýt papírem, ovšem Oliver na takové věci není zrovna šikovný a tak jsem skrze malinkou skulinku v rohu balení uviděl červenou barvu. Jako by to snad byla výstraha. Říkal jsem si, zda jde o bombu nebo o šaška, který vyletí z krabice dřív, než si ji stačím prohlédnout. S pevnými nervy jsem dárek pomalu rozbaloval. Krabice byla celá červená, ani jediný nápis na ní nebyl. Otevřel jsem ji a nic v ní nebylo. Nahlas jsem si oddechl. A pak, jako kdyby Oliver mávl kouzelnickou hůlku, začala krabice hořet. Přímo v mých rukou! Ani nevíte, jak jsem byl vylekán. Zadupal jsem ji i s plameny a Oliverovi vynadal. Nazval jsem ho tupým prosauropodem a pratupým sauropodem!!! Pak jsem se zavřel ve svém domku. Byl jsem nesmírně uražen. Nevím, jak dlouho jsem jen tak seděl na posteli a díval se z okna ven, ale pak jsem musel jít nakrmit Dina, tak jsem toho nechal. Příští týden povezu Dina na veterinární kliniku, kde ho změří a zváží. Chci si udělat obrázek o tom, zda ještě roste nebo už dosáhl plné velikosti. Dino jako všichni Leptoceratopsové není moc vysoký, ale přece jen měří na délku víc než jsem vysoký já, tedy asi dva metry. Olivera kdysi dříve napadlo, že podobně jako dnešní hadi, i někteří dinosauři mohli růst po celý svůj život. Pokud bude Dino jednoho dne o půl metru delší, chtělo by to vystavit mu novou ohradu. Ta, v níž je zatím ubytovaný, hned za mou zahrádkou, se mu ale zatím líbí. Nevadí mu ani hluk motoru sekačky, když tam kosím trávu. Když Dino nespí v mém domku, přespává teplé noci v období sucha na hladkém trávníčku svého výběhu. V úterý jsem Dinovi donesl malý Vánoční dárek od Olivera. Měl jsem podezření, že mu podstrčí něco, jako mě, ale takový Oliver není. Má rád všechna zvířata a z lidí si tropí legraci... Dino od něj dostal nějaké speciální krmení. Oliver si dal tu práci, že během své dovolené ve Spojeném království hledal krmení pro naše zvířata, pečlivě zkoumal každou složku těchto cenných krmiv a dokonce se sešel se dvěma nebo třemi předními britskými odborníky, kteří je vyrábějí. Dino je dinosaurus a tedy plaz, takže Oliver pro něj koupil nějakou speciální plazí stravu. Původně je vlastně pro želvy, pro ty velké suchozemské, jež jsou býložravci. Oliver mi řekl, že "Dino je jim v podstatě podobný svými stravovacími návyky". Zatím jsem mu nové krmivo nasypal jen dvakrát, nechci mu ho dávat moc, aby se náhodou nestalo, že by se nějak přiotrávil. V tom by už Oliver neměl prsty, jde prostě o to pozorovat, zda nová strava Dinovi svědčí nebo ne. Pokud mohu za uplynulý týden Oliverovi za něco poděkovat, je to tato obětavost. Koneckonců, je to ta jediná věc. Vtípků si ze mě udělal víc...

Mnozí z turistů mířících nyní do Dinosauřího parku dostali vstupenky k Vánocům. Především se to týká našich přátel z Ameriky a Kanady. Když však nadšeně pozorují dinosaury v ohradách, občas podivně se chovající (naši Tsintaosauři si stále otírají ocasy o plot a návštěvníci z toho mají zábavu), neuvědomují si, že naše práce může být občas nebezpečná. Včera jsem navštívil terária. Obhlédl jsem velkého a stále rostoucího Gigantophise, přinesl rybí pokrm Pachyrhachisovi a chvíli pozoroval Ardeosaury. Ti mimochodem mají mladé a jedna samička už nakladla další vajíčka, takže se dočkáme dalších pragekonků. Nicméně při hlazení Megalancosaura, který velice rád leze po ramenech a hlavě lidí (zatím jsme ho ale k turistům nepouštěli, nicméně L. C. Clark si myslí, že bychom jednoho dne mohli), jsem obdržel pár jizev. Držel jsem Megalancosaura v náruči a drbal ho na krku. Celkem se mu to líbilo. Oči zavíral jako kočička, když jí drbete na hlavičce. Pak jsem asi trošku přitlačil a Megalancosaurus se po mém obličeji v mžiku ohnal. Velkými drápy, uzpůsobenými ke šplhání po stromech, mi způsobil krvavý šrám. Vypadalo to, jako kdybych si po tváři rychle přejel žiletkou v době, kdy je třeba se rychle oholit a vyrazit na pracovní schůzi. Pak Megalancosaurus trochu zapištěl, natáhl ocas, ovinul ho kolem stromku v teráriu, pustil se mě končetinami, chvíli vertikálně visel ve vzduchu a pak se opatrně přitáhl nahoru. To jsem pozoroval jen koutkem oka, protože jsem si utíral crčící krev. Naštěstí už bylo devět večer a nikde žádný návštěvník, spolupracovník či Oliver, který by k tomu měl rádoby vtipné poznámky. Můžu ale říci, že bolest to byla velká. Nevím, zda někdo z Vás viděl zblízka drápy Megalancosaurů (pokud ne, přijeďte do Dinosauřího parku, srdečně Vás zvu), ale jedno je Vám snad jasné: jsou ostré jako břitvy. Asi budu mít na obličeji jizvu. Tak si ostatně spousta lidí představí veteránského lovce dinosaurů: člověka s větrem ošlehaným obličejem a jizvou. Bylo však mou chybou, že jsem při mazlení se s Megalancosaurem učinil něco špatně, s tím se nedá než souhlasit...

Všimněte si, jak ostré jsou drápy Megalancosaurů, a jak se s nimi tento pradávný plaz drží na větvi stromu. Takovou ránu bych tedy dostat nechtěl, to Vám řeknu... Jedno Vám ale slíbím, Dan tu pro Vás bude zase příští pátek!

Správce dinosauřího parku - Ericovo řádění

30. prosince 2016 v 11:02 | HAAS
Konec roku 2016 se již blíží... Toto je předposlední den v roce a jelikož je to pátek, Správce dinosauřího parku Vás nemine! V poslední části z tohoto roku se dozvíte, jak to dopadlo s Vánočním hurikánem...

Ericovo řádění

Na Štědrý den se ukázalo, kam Vánoční hurikán zamířil. Snad v poslední chvíli se vyhnul Tedově ostrovu. Alespoň tedy částečně... Zatímco jsme slavili Vánoce a radovali se z nových zpráv na webu The Weather Channel, jasně tvrdících, že hurikán to u východního pobřeží Tedova ostrova vezme ostrou zatáčkou, stala se menší nehoda. Vichry doprovázející hurikán, běsnící kdesi daleko na moři, zasáhly na východ našeho ostrova. My jsme mezitím měli slavnostní večeři, povídali jsme si o roce prožitém v parku, několika nováčkům jsem ještě vysvětloval, jak se chovat k některým druhům zvířat, a také jsme si pouštěli video s Teleocerasy, které pár dnů předtím pořídil Xu. Netušili jsme, co se děje na východě ostrova. Po rozbalení skvělých dárků pod stromečkem v prostorném přízemním sálu hlavní budovy jsme se odebrali do svých domků, zabalili se do peřin nebo spacích pytlů a představovali si, jaké by to bylo, kdyby na ostrově začalo sněžit... V osm hodin ráno mě probudilo cinkání. Někdo zvonil u dveří. S radostí jsem vstal, zatímco Dino mrzutě ležel u postele, a otevřel jsem dveře se slovy: "Veselý pětadvacátý!" "Jo, jo... Hele, nech si to na později. Na východě ostrova je zničený jeden výběh. To asi ten včerejší vichr," řekl Xu. Okamžitě jsem se oblékl do své pracovní košile a šortek, Dinovi jsem nasypal do misky salát a vyrazil s Xuem na východ ostrova. Cesta jeepem nám nezabrala tolik času, jako o několik dní předtím. Na Štědrý den totiž vůbec nepršelo, ačkoliv bylo zataženo, což znamená, že cesta nebyla rozvodněna. Sem tam byla nějaká kaluž, ale to pneumatikám jeepu sotva tak vadilo. "Tak, tady to máš," řekl Xu, když jsme dorazili na místo. "Ale to je přece... Propána, to je ohrada Erythrosucha Erica!" zařval jsem překvapeně. Půlka plotu byla stržena. Výběh byl samozřejmě prázdný. Odčerpávadla vody, jež jsme do výběhu museli dát asi před rokem, stále pracovala, takže jsme je vypnuli. Za pět minut mi jeden kolega volal, že Erythrosuchus si to pochoduje před hlavní budovou. Nejspíš unikl večer a přečkal noc v lesíku uprostřed ostrova, než se ráno vydal na průzkum parku. Xu a já nasedli do jeepu a okamžitě jeli na místo, kde byl zahlédnut. Tam jsme uviděli několik rozervaných kusů masa jen tak ležet na silnici. "Propána, to snad ne! To je Jeff! Jeffe, slyšíš mě?!" vykřikl Xu. Zastavil jsem se a upřeně na něj hleděl. "Probuď se, Jeffe!" křičel Xu a cloumal s těmi kusy masa. Bylo to trapné. "Hele Xu, děláš si ze mě legraci? Vždyť tohle je krmení pro Siamotyranna. Někdo to hodil na silnici," řekl jsem mu naštvaně, neboť mě ten jeho vtípek stál několik cenných vteřin času. "No dobře no... Chtěl jsem tě vyděsit," zasmál se Xu. "Na Vánoce? Vy jste se všichni zbláznili!" řekl jsem mu naštvaně a nasedl do jeepu. Xu do něj ani nestačil nastoupit a já už jen po silnici dál. Podle mě se totiž Eric vydal k výběhu s nejsnáze prolomitelnou ohradou: k výběhu Palaeotisů. Tito pravěcí pštrosi by pro takovou příšeru z doby Triasské mohli představovat ideální kořist...

Nemýlil jsem se. Eric pochodoval okolo ohrady a díval se na vystrašené ptáky, tisknoucí se do rohu na opačné straně výběhu. Vyskočil jsem z auta a vystřelil jsem po Erythrosuchovi raketovou pistolí. Podíval se na mě neskutečně zlověstně a než jsem se stačil z toho otřesného pohledu vzpamatovat, hnal se proti mě. Okamžitě jsem nasedl do auta a nastartoval motor. Měl jsem v plánu odlákat ho. Mohl by pronásledovat jeep a já bych ho zavezl do pozorovací ohrady. Jenže Eric byl rychlejší než já. Než jsem stačil auto rozjet, kousal už do jednoho ze zadních kol. Prokousl pneumatiku. Já ale nezmatkoval. Vytáhl jsem síťovou pistoli, otevřel si okýnko, vytáhl ruku s puškou ven a střelil jsem. Zásah! Eric byl v síti. Popadl jsem vysílačku a zavolal Xuovi, ať v hlavní budově sežene uspávadla a okamžitě sem přijede. Za šest minut byl na místě. Vzal si totiž motorku, takže nemusel jít pěšky. Eric se snažil prokousat se silnou sítí, ale ani jeho zuby neměly proti tomu materiálu dost síly. Za pár minut už spal jako zabitý. Naložili jsme ho na střechu jeepu a rychle dovezli do pozorovacího kotce. Tam se nachází doteď. Opravit ohradu nám zabere minimálně dva týdny. Pokud jde o kus masa, který jsme našli na silnici, vážně nepatřil mému kolegovi Jeffovi. Avšak Jeff ho na silnici hodil. Eric ho totiž pronásledoval, Jeff se zavřel ve skladu s masem a aby zvíře odlákal, hodil mu na cestu kus masa. Eric ho trochu obral a pak nechal jen tak ležet. Jeff mezitím ve skladu omdlel strachem, proto se nám neozýval... Každopádně, konec roku se nám blíží. A já se rozhodl, že to Xuovi vrátím. Dnes jsem mu donesl snídani. Poděkoval a já se odebral pryč. Opustil jsem jeho domeček, ale schoval jsem se za oknem. A pak jsem pozoroval, co se stane. Xu se zakousl do koblihy a s šokem vykřikl. Byla to totiž obyčejná guma. Haha! Jen mám teď strach, že mi to bude vráceno. Ne od Xua, ale od Olivera Marshe, který přijede do parku příští týden. Víte, tu gumovou koblihu jsem našel u něj doma. Až zjistí, že se mu tam někdo vloupal oknem, bude zuřit. A pak na mě nachystá některý ze svých vtípků. Mimochodem, tu koblihu si tam asi schovával na mě. On už je prostě takový... Zítra večer se na noční obloze nad parkem objeví ohňostroj. A Dinosauří park pak brzy vstoupí do Nového roku 2017...

Jak jste se dozvěděli, Dan to ani po Štědrém dnu neměl jednoduché. Teď jej čeká oprava ohrady, příjezd Olivera a Charlese a samozřejmě také turistů, kteří po Novém roce opět přijedou do parku. Vy se budete o trablích našich přátel z Tedova ostrova dozvídat i nadále v příštím roce!

Správce dinosauřího parku - Vánoční hurikán

23. prosince 2016 v 10:01 | HAAS
Vánoce se blíží! Všichni už se těšíme na zítřejší Štědrý den! A stejně tak i náš přítel Dan z Dinosauřího ostrova... Jenže se zdá, že mu tentokrát Vánoce může něco překazit... Přímé pokračování minulé části "Počasí se kazí"...

Vánoční hurikán

O víkendu jsme na pobřeží, poblíž přístavu, postavili velkou sochu Santy Clause. Pro mě jako Angličana je to Father Christmas, pro mé americké kolegy je to však Santa. Jsem na ostrově jen s pěti dalšími pracovníky. Dva z nich jsou nováčci, ale daří se jim celkem dobře. Celý týden se starali především o terária, krmili Gigantophise, odstranili několik parazitů z šupin Pachyrhachise, vymetli výběh Cryptolacerty, mazlili se s pravěkým chameleonem Anqingosaurem brevicephalem a postarali se i o stálý přísun potravy k našemu Megalancosaurovi. Můj kamarád Xu včera přinesl Teleocerasům nový dárek: hlavně mladému dal ochutnat mrkev. Možná to není nic zvláštního, ale naši Teleocerasové mrkve ještě nikdy nejedli. Zdá se, že si to užívali. Xu pořídil hezké video, které si jako Vánoční dárek pustíme zítra... Pokud nám to něco nepřekazí. Siamotyrannus to být nemůže, jeho ohrada je skvěle zajištěna. Také že musí být, neboť v době, kdy do parku míří turisté, by jeho únik znamenal čirou katastrofu. Deinotherium, ačkoliv naštvané z neustálých dešťů, jež trochu ustaly teprve v úterý, nás též díky vyspělé technice nemůže ohrozit. Mesembriornis nepřipadá v úvahu, chystá se už se na Vánoce-je tolerantní ke všem myším, krysám a dalším malým zvířátkům, která občas vtrhnou do jeho výběhu. Aby Gigantophis z terária unikl a někoho z nás uškrtil svými silnými hadími svaly, na to je moc líný. A myslím, že se o Vánocích nikdo nepůjde koupat do akvária za Cobelodem nebo za naším Plesiosaurem, případně za dvojicí Cryptoclidů. Jsou to mírní masožravci, ovšem kdo ví, třeba by si kousli prstů na noze. Avšak nikdo z nás není dost bláznivý na to, aby teď, o svátcích klidu, něco takového provedl. Takže co nás může ohrozit? Odpověď je jednoduchá... Špatné počasí... V posledních dvou týdnech hodně pršelo. Možná pršelo až nezvykle moc. Ve středu mi Oliver, připravující se na Vánoce doma ve Spojeném království, poslal zprávu. Byl jsem šokován a zprvu jsem pomýšlel na nejhorší: tyto Vánoce v Dinosauřím parku jsou ohroženy. V blízkosti Tedova ostrova se pohybuje hurikán, který sílí. Ve středu to Oliver zjistil čirou náhodou, když se podíval na The Weather Channel. Ale středeční hurikán, pohybující se nad mořem, byl jen střevle v porovnání s tím, co mělo přijít dnes...

Dnes je třiadvacátého. Každý ví, že zítra je Štědrý den a myslím, že každý se na něj těší. Někteří lidé jsou trochu nervózní, aby doma stačili uklidit a vše navařit na tento krásný den v roce. My jsme však nervózní z příchodu hurikánu. Meteorologové mu začali říkat Vánoční hurikán. Už včera jsme dostali z meteorologické stanice na Fidži doporučení k tomu, abychom během příštích tří dnů evakuovali ostrov. To nepřipadá v úvahu! Jsem správce parku a sám zodpovídám za to, co uděláme. Jenomže nejsem předvídač počasí a na rozdíl od těch odborníků nemám zřejmě ani potuchy o tom, co může náš ostrov zasáhnout. Dnes ráno jsem vyšel ven a uviděl ten obrovský vír vzduchu tam nad mořem. Ve strašné dálce. Chytl jsem se za čelo a přemýšlel, co dělat. Asi před deseti minutami skončila naše porada. Já a mých pět společníků jsme se rozhodli, že vytrváme a v parku zůstaneme. Před chvílí jsem poslal SMS zprávu Charlesovi. Odpověděl krátce: "Držte se a nenechte si Vánoce ničím zkazit!" Beru to jako pokyn zůstat v parku. Nemusím mít strach. Není pro to důvod, Vánoce jsou za dveřmi a žádný hurikán nám je nezkazí. Podle posledních zpráv se pohybuje mírně k východnímu pobřeží ostrova. Avšak Tedův ostrov je malý a park je ještě menší. Sebemenší hurikán zde může nadělat pořádné škody... My to však přečkáme, jsem si tím naprosto jistý... Přípravy na Vánoce pokračují i přes toto menší znepokojení. Od středy zpívám se svými kolegy Vánoční koledy a písně každý večer v hlavní budově. Beru sebou i Leptoceratopse Dina, celkem se mu tam líbí. Sál v dolním patře je celkem prostorný se spoustou okrasných květin, mezi nimiž se Dino cítí jako doma. Sice již tolik neprší, ale v noci třeba aspoň mrholí, a proto si Dina beru k sobě i na přespání. Většinou si lehne vedle postele jako pes a spí. Dnes ráno jsem mu nasadil Vánoční čepici. Vůbec neprotestoval, naopak, myslím, že se mu docela líbí. Vzal jsem zrcátko a ukázal mu, jak vypadá. Líbilo se mi, jak v tu chvíli zamrkal... Zítra už se dočkáme Vánoc!

Užijte si čekání na Vánoce!!! A doufejme, že náš přítel Dan se s povětrnostním nebezpečím nějak vypořádá! Snad tyto Vánoce nebudou znamenat konec Dinosauřího parku...

Správce dinosauřího parku - Počasí se kazí

16. prosince 2016 v 15:19 | HAAS
Vážení, je zde další část Správce dinosauřího parku! Dan Jameson Vás informuje o novinkách z této výtečné atrakce...

Počasí se kazí

Období dešťů nám dává pořádně zabrat. Kdyby nic jiného, tak už teď máme dost potíží s odčerpáváním vody z potrubí a kanalizace parku. Několik dnů pršelo neustále, od rána do večera, od začátku dne do půlnoci. Takové lijáky jsou tu časté. Ale návštěvníci, kteří do parku přijíždějí, rozhodně nečekali, že půjde o takové průtrže mračen. I já sám bych to tak označil, jelikož prší s neuvěřitelnou silou. Chci tím říci, že na zem dopadají velké, prudké kápance a zmáčejí všechno bez rozdílů. Na Isle of Die taky prší, ale když se schováte do nějaké dinosaurem neobydlené jeskyně v tamním pralese, nějakou dobu tam přečkáte suší. Návštěvníci parku se mohou uchýlit do hlavní nebo návštěvní budovy či do restaurace. Všem dáváme pláštěnky, aby nezmokli. Problémem je však kontrola pláštěnek předtím, než park opustí. Pláštěnky nesmí být poničené a měly by nám být vráceny. Jenže za poslední týden jich zmizelo už devětadvacet. Není to zanedbatelné číslo, protože do parku nejezdí tolik lidí. O tisících ani nesněte! Každý den tu máme pár stovek lidí, a to jen proto, že je teď o park zájem, neboť byl před měsícem otevřen... Ať je to jakkoliv, já si každý večer mohu posědět u svého pracovního stolu, vzít si k sobě Dina, který si lehne k mým nohám, a popíjím Vánoční kávu. Příští týden je totiž Štědrý den, takže nezahálím a chystám se na Vánoce. Strávím je opět v parku s několika spolupracovníky. Budeme na Tedově ostrově zase sami, žádní návštěvníci sem přijíždět nebudou. A naši přátelé, Charles, Oliver a tucty dalších, odjedou domů za svými přáteli a rodinami, aby Vánoce oslavili tam. My budeme svátky slavit v rodinném kruhu tvořeném našimi zvířaty. I když předpokládám, že mohutné Deinotherium Vánoční svátky rozhodně zajímat nebudou... Už teď je tento samec zase podrážděný. Nový výběh je sice postaven tak, aby neprorazil plot, vypadá to však, že mu nesvědčí. Deinotherium bylo dlouho ubytováno v pozorovacím kotci, protože se předtím vylámalo z každé ohrady a my ho s těží dokázali udržet někde jinde, než právě v kotci. Na nový výběh si zvyká už co několik týdnů, ovšem radost z něj očividně nemá. Pozorovací kotec byl jen písek a ohrady, krmení mu tam bylo házeno. V nové ohradě je tolik zeleně, to by se mu mělo líbit! Jenže Deinotherium ne a ne si zvyknout. Projevuje se to tím, že boky naráží do ohrady nebo nahlas troubí. Turisté k tomuto zvířeti, vzhledem k bezpečnosti a snadno projevitelné agresivitě Deinotheria, nesmějí. Sám jsem za to rád...

Dnešní ráno bylo obzvlášť mokré. Má zahrádka se stala jednou velkou bažinou. Sundal jsem si boty a vkročil do trávy, jinak pečlivě sekané. Jen to zamlaskalo. Zahrada je plná vody a tráva, která za několik posledních dnů o dost povyrostla, ji nemůže všechnu zpracovat. Ani stromek, který mám v rohu své zahrádky, nemůže využít tolik vody. Déšť je vážně stálý a nezdá se, že by nám v blízké době dal pokoj. Jsem už znuděn oblékáním se do pláštěnky, když jdu ven, ale zmoknout nechci. Tak mi nezbývá nic jiného, než si ji vzít. Většina zvířat, včetně agresivního Siamotyranna, tráví téměř veškerý čas schována v útulném, obytném přístřešku, jež je součástí jejich výběhů. Jen Deinotherium do deště nahlas troubí, jinak park utichl. Alespoň tedy ze strany zvířat, poněvadž návštěvníci jsou hluční dost. Jen když procházím kolem restaurace, slyším strašný hluk-několik let bylo na ostrově docela málo lidí, a tak na toto "velkoměsto" nejsem zvyklý. Musím však také říci, že mi to nevadí, protože rád vidím návštěvníky šťastné z pozorování zvířat, jež 65 milionů let nikdo neviděl. A oni je teď mají šanci spatřit v našem parku... Ve Spojeném království, v mé rodné zemi, ještě stále nenapadl sníh, ale přípravy na konec měsíce a tedy i roku tam už vrcholí. Také my v parku postavíme velkou sochu Santy Clause, a to už o tomto víkendu. Jen doufám, že nám ji pak neodnese velká voda...

Vánoce se sice blíží mílovými kroky, ale naši přátelé zažijí v Dinosauřím parku něco neobvyklého a nečekaného... Déšť zesiluje a schyluje se k pořádnému maléru... Více příště!

Správce dinosauřího parku - První safari let

9. prosince 2016 v 10:40 | HAAS
Rychle ubíhá první celý prosincový týden... A tak dnes, v pátek 9. prosince, Dan Jameson přináší další část svého týdeníku!

První safari let

Asi před půl rokem jsme zamýšleli, že návštěvníci parku by si mohli užít parádní okružní cestu letadlem okolo Isle of Die. To je nyní nemožné vzhledem ke špatné situaci ostrova, který byl pod nátlakem několika zemí a též mafiánů. V současnosti je pod ohrannou rukou Ochránců pravěké zvěře, kteří ostrov přísně střeží. Je to dobře, protože je tak zamezena možnost, že by se na něj dostali nějací nevyzpytatelní pytláci či ničitelé přírody... Isle of Die je tedy turistům uzavřen, dokonce i ze vzduchu. Ale to neznamená, že by safari lety nesměly začít. V pondělí jsme odstartovali první safari let kolem Tedova ostrova. Návštěvníci si tak budou moci prohlédnout Dinosauří park z pterosauří perspektivy! Tapejarové, kteří občas prolétají nad ostrovem, dělali letadlu společnost. Bylo to pozoruhodné, ale Charles si nervózně okusoval nehty. Musel jsem ho zarazit. Plácl jsem ho přes ruku a řekl: "Co to děláš? Proč máš takovou chuť na keratin?" Naštval se na mě a zasupěl. Věděl jsem, že jsem v maléru. "Ale Charlesi, přece si nemyslíš, že by na ně ti Tapejarové zaútočili... Vždyť jsou to tak mírná stvoření," řekl jsem mu. V zápětí na to se celá skupina Tapejarů přiblížila letadlu a jeden z nich v letu klovl do jeho křídla. Letadlo se zahoupalo. Charles začal vzteky řvát... Na mě... Už si nepamatuji, co na mě křičel, ale pamatuji si, jak nahlas to bylo. Hodně nahlas... Jako by Vám slon troubil přímo u uší. K tomu však musíte přidat i řev rozzuřeného Tyrannosaura a hlas dominantního samce vřešťana... Nyní jste si vytvořili dobrý obrázek o tom, co mé uši musely překonat. "Charlesi," řekl jsem polohlasitě, "nemusíš se bát. Oni na ně vážně nezaútočí. Podle mě jen zkoumají letoun." Charles se otočil a zase let pozoroval. Bolely mne uši, tak jsem si zašel pro led. Nevím proč, ale hodil jsem ho do skleničky se studenou vodou, opustil jsem restauraci a když jsem se vrátil na letiště, letoun již přistával. Popíjel jsem studenou vodu, zatímco Charles návštěvníkům přátelsky vysvětloval, že měl trochu strach a že byl na správce parku trochu naštvaný, když ho snažil uklidnit. Jo, byl na mě dost naštvaný. A víte, co jsem proto udělal? To neuhádnete... Urazil jsem se! Jo, odešel jsem ho svého domku, zavřel jsem se tam a celý den jsem nevyšel (akorát na večeři, ale to se nepočítá). To byl pro Charlese trest! Aspoň jsem si to myslel, jenže jsem pak zjistil, že mě celý den nesháněl, a já v úterý musel dodělávat to, co mi bylo v pondělí zadáno... Ale to nevadí, hlavně, že safari let byl úspěšný, turistům se líbil a setkání s Tapejary označili prostě za adrenalinové...

Další safari let byl uskutečněn včera, ale kvůli povětrnostním podmínkám se letadlo muselo vrátit na letiště už za patnáct minut. Návštěvníci přesto viděli většinu výběhu se zvířaty z výšky a samozřejmě se jim to moc líbilo. Náš nový pilot, Jake, je skutečný expert. Dokáže vše, jakékoliv akrobatické kousky... Ale musím říci, že je to především velmi klidný letec schopný řídit letadlo tak bezpečně, že se nemusíte ničeho bát. Pokud jde o chování zvířat v parku, začínám mít pocit, že jsou nedočkavá co se týče Vánoc. Tak třeba dva Cryptoclidové jsou nějak neklidní, občas na sebe dorážejí a když přijde krmič s rybami, okamžitě je hltají a pak na sebe vrzají (jejich zvuky se trochu podobají těm lachtaním či tulením), jako by se o ryby hádali. Deinotherium se také nemůže dočkat Vánoční nadílky. V poslední době je sice klidné, ovšem jeho postoj k lidem je stále stejný. Je agresivní. Ale jak jsem již napsal, těší se na Vánoce, neboť právě tehdy dostane speciální balíček s dárky v podobě krásných šťavnatých rostlin. Dnes po desáté hodině totiž v našem přístavu přistála loď, jež dovezla většinu zásob na prosinec a leden. Mezi nimi jsou i speciální dárky pro naše zvířata. Většinou se jedná o speciální krmení. V parku bude brzy postaven Vánoční stromeček. Umělý jehličnan byl totiž do parku dopraven se všemi těmi zásobami a dnes odpoledne jej půjdeme postavit před hlavní budovu. Mohlo by trochu nasněžit, ale vzhledem k tomu, v jakém podnebném pásu se nacházíme, je šance, že bychom si zaskotačili v závějích sněhu, velmi mizivá...

Tak zase u další části Správce dinosauřího parku, příští pátek!
 
 

Reklama