Vědecké výpravy

Výprava za západoasijskými dinosaury

5. dubna 2017 v 15:40 | HAAS
V únoru bylo ohlášeno, že se uskuteční nová paleontologická expedice za dinosaury a dalšími prehistorickými tvory, kterými překypují horniny západní Asie. Tato část světa je paleontologicky prakticky velmi málo prozkoumána. Před třemi lety byl uskutečněn vůbec první objev dinosauřích kostí v Saúdské Arábii. To bylo velmi neobvyklé, protože západní Asie byla v druhohorách pod hladinou moře, ovšem ne celá. Byla totiž rozdělena na několik samostatných ostrovů, kde tato zvířata žila... Nadcházející paleontologická expedice v čele se slovenskými paleontology se pro změnu vydá do Íránu. V této zemi proběhlo jen málo vykopávek. Důsledkem tedy je, že neznáme téměř žádné prehistorické živočichy z tohoto či okolních států. Je ovšem poznatelné, že současní paleontologové se zajímají už i o tuto část světa, která může nabídnout mnoho nových fosílií k probádání... Slovenští paleontologové se zaměří na horniny z přelomu Permu a Triasu, a tedy i z přelomu prvohor a druhohor. Existuje naděje, že objeví nové druhy zvířat, které tehdejší velké vymírání přežily, vyhynuli při něm nebo se naopak vyvinuli krátce po celé katastrofě. Jednou z priorit paleontologů však bude podívat se i na sedimenty z Jurského období. Nejzajímavější je to, že právě v Juře byl Írán součástí několika samostatných ostrovů, což již bylo zmíněno. Je pravděpodobné, že na těchto ostrovech žili dinosauři úplně jiní, než na Laurasii a Gondwaně, pevninských masách, dvou velkých kontinentech, které byly velmi vzdáleny od těchto samostatných arabských ostrůvků... Doufejme tedy, že tato expedice objeví mnoho pro vědu dosud neznámých pravěkých zvířat!

Nadcházející výprava do Amazonské džungle

14. března 2017 v 16:39 | HAAS
Vědecká společnost The Scientific Exploration Society, existující již od roku 1869, chystá dvacetidenní expedici do nitra Amazonského deštného pralesa. Cílem této jistě náročné výpravy budou vesnice místních Indiánů, též Amerindiánů. Nová, vědecká i lékařská výprava, se zaměří především na původní obyvatele tohoto nesmírně rozmanitého regionu Jižní Ameriky. Lékaře výpravy budou zajímat především zubní nemoci místních domorodců, aby nalezli způsoby, jak je léčit, zatímco budou lidem pomáhat s nemocemi již stávajícími a dobře známými. Mnohé z tamních dětí též nemohou chodit do školy, ačkoliv by rády, proto bude cílem expedice přivést do vesnic více knih a také brýlí pro děti či dospělé, kteří trpí vadou zraku. Tyto vesnice, ačkoliv civilizované, se nacházejí velmi daleko od civilizace a lidé zde tedy mají omezené možnosti. Domorodci se též dozví, jak využít solární energii a nězatěžovat tak prales. Dále se výprava zaměří na studium zvířat. V Amazonii jsou neustále nalézány nové druhy hmyzu, občas se objeví i nově zkoumaný obojživelník či plaz, čas od času dokonce i nový druh netopýra... Expedice proběhne ve dnech 10. až 30. května 2017 a vyrazí do kolumbijské části Amazonie, nedaleko města Leticia. Jedná se o významný přístav na severním břehu řeky Amazonky. Tým se skládá jak z doktorů a jejich pomocníků, tak ze zoologů. Kromě již zmiňované náplně se ještě členové výpravy zastaví u ochránců přírody, které budou podporovat, například rozdáním nového oblečení... Práce to bude obtížná. V Amazonii je za rok v průměru 28°C, humidita nebo-li vlhkost činí až 90 % (výzkumníci z Nové Guineje by ale zřejmě jásali, neboť tam je humidita snad o devět procent vyšší, a na ostrově Gorgona při kolumbijském pobřeží je to zhruba podobné, pozn.). Jediným způsobem, jak se k Amerindiánským vesnicím poblíž Leticie dostat je nasednout do letadla nebo na loď a nechat se přepravit přes hustý pás lesa. Ten ale rychle mizí, Amazonie je jedním z nejohroženějších míst na světě a proto jsou expedice jako tato, poukazující na životy zvířat i místních lidí, velmi důležité. Snad si pak více lidí uvědomí, že brzy můžeme přijít o tak fantastickou lokaci...

Expedice do kráteru Masaya

21. února 2017 v 14:33 | HAAS
Mnoho sopek na naší planetě je vyhlaslých. Pokud si však lidé představí aktivní sopku, nejčastěji se jim asi vybaví proslulá, avšak devastující a přímo smrtící sopka Masaya ve středoamerické Nikaragui. Masaya se nachází jen 20 kilometrů na jih od hlavního města země, Managui. Je součástí národního parku rozléhajícího se na ploše čtyřiapadesáti čtverečních kilometrů. Zahrnuje dvě sopky a pět kráterů. Dokonce je v parku speciální tunel uzpůsobený pro netopýry, to aby přežili kruté výrony lávy a zároveň je určen turistům, kteří zde mohou tato zvířátka sledovat. O Masayi samotné toho již hodně víme, ale stále je otázkou, jaké plyny se neustále dostávají do ovzduší vlivem jejich vypouštění z kráteru... Právě na to se pokusí najít odpověď chystaná vědecká expedice, která do Nikaragui vyrazí za rok. 25. února 2018 započne čtrnáctidenní zkoumání, jež tedy skončí 10. března téhož roku. K vulkanologům se samozřejmě budou moci přidat dobrovolníci. Pro ně tento "obvyklý expediční výlet" organizuje Earthwatch (pro více informací o tomto instutu se podívejte na eu.earthwatch.org). Dobrovolníci ve věku 15 až 17 let budou muset být pod dohledem rodičů, starší už ne. Cena se může zdát vysoká, kolem 2000 liber, ale každý dobrovolník, který si ji zaplatí, bude moci pomáhat při vědeckém výzkumu v kráteru Masaya a zároveň bude mít opravdu na co vzpomínat. Earthwatch chce zjistit, jak sopka ovlivňuje krajinu, lidi a zvířata v okolí. Součástí výzkumu bude cesta lesem, sbírání informací o oplylujícím hmyzu, vzorků půdy, vody a hornin s pomocí nejmodernější techniky... Rozhodně se bude jednat o skvělou expedici, která možná odhalí mnohá z tajemství kráteru Masaya v Nikaragui...

Obrázek je pouze ilustrativní, nebyl pořízen v kráteru Masaya...

Paleontologické expedice do Simpsonovy pouště

8. září 2016 v 17:45 | HAAS
Tento článek bude pojednávat o několika expedicích, které v poslední desítce let podnikla společnost Desert Expeditions a jejichž výsledkem byly skvělé paleontologické nálezy... Simpsonova poušť je jednou z pouští v Austrálii, a v takových místech bychom nejčastěji hledali jedovaté hady, ptáky nebo menší vačnatce. Ovšem jak je známo, pouště jsou také dobrým místem pro fosílie, pokud tedy narazíte na nějakou příhodnou geologickou formaci. Simpsonova poušť se může chlubit zkamenělinami australské megafauny, gigantických savců a ptáků. Ti vyhynuli celkem nedávno, před pár desítkami tisíc let (mnozí ve stejné době, kdy se do Austrálie dostali první lidští osadníci). Desert Expeditions podnikla první paleontologickou expedici do Simpsonovy pouště roku 2007, a jejím cílem bylo místo, které o rok dříve navštívila jiná komerční expedice. Výsledkem byl nález kostí Genyornise, přibližně 2 metry vysokého ptáka podstatně mohutnějšího v postavě než emu. Nalezené kosti byly dobře zachovalé a dalo se z nich mnohé vyčíst. Protože v oblasti bylo spatřeno i více fosilií, rozhodla se společnost vrátit se na místo v letech 2009 a 2010, tehdejší záplavy však nedovolily podrobit zdejší horniny nějakému výzkumu. V těchto dvou letech byla část výzkumné oblasti kompletně pod vodou, takže jakékoliv objevy byly vyloučeny. Přesto došlo k zajímavému zjištění, nijak překvapujícímu, ale rozhodujícímu. Záplavy se samozřejmě podílejí na erozi půdy a to jednoduše znamená, že odhalují kosti. A tak roku 2014 společnost vyslala do Simpsonovy pouště další expedici. Simpsonova poušť ale není k paleontologickému výzkumu nadměrně prospěšná, jelikož spousta míst je příliš extrémních na to, aby v nich lidé pobývali delší dobu a vykopávali tam zkameněliny. Samotný střed pouště je něco těžko překonatelného i pro výzkumná vozidla, nedá se to však říci o severu Eyreova jezera. Naopak, tam se dá nějakou dobu pobýt... Velmi podstatným zjištěním, objasněným i v roce 2014, je fakt, že potok Kallakoopah byl kdysi důležitým vodním zdrojem pro všechna okolní zvířata, která zde žila v savanách! Simpsonova poušť vypadala tedy před více než 40 000 lety trochu odlišněji. Kallakoopah představoval útočiště pro řadu zvířat, některá byla i vodní (možná šlo o hady žijící blíže vody). Tato zjištění pak paleontologům pomohla odhadnout, proč zdejší zvířata vyhynula. Snad to byla změna klimatu, která poušť začala rozšiřovatz a nakonec vymítila toto vitální prostředí a s ním i tamní zvířata...


Letní paleontologická výprava

26. června 2016 v 8:53 | HAAS
Ve dnech 20. července až 9. srpna 2016 proběhne ve Spojených státech amerických nová paleontologická expedice, jejímž cílem je nasbírat různorodé fosílie včetně dinosauřích pozůstatků. Tato výprava proběhne díky společnosti Cottonwood Gulch. Je jedním z typů expedic, kdy se k vědcům přidávají dobrovolníci, kteří si cestu zaplatí a poté vědeckému týmu pomáhají s dobýváním zkamenělin. Nová výprava bude probíhat v Novém Mexiku. Jako je tomu u mnoha paleontologických expedic, i zde bude muset tým pracovat v terénu ve velkém horku s malým množstvím stínu. Novomexické horko je přímo horkem k padnutí, avšak paleontologové i dobrovolníci se s ním obvykle dobře vypořádají... Tato expedice, která bude trvat 21 dní, má za cíl prohledat především druhohorní usazeniny Nového Mexika. Pokud se jim podaří nějaký skvělý nález, mohl by se později ocitnout ve sbírkách Albuquerqueského přírodovědného muzea, kde by byl důkladně prozkoumán. Paleontologické expedice jako je tato mají velký potenciál co se týká nalezení nových druhů (ať už jde o vyhynulé bezobratlé, tak o obratlovce). Není vyloučeno, že nějaký druh bude objeven čirou náhodou. Z Nového Mexika, z oblasti Zuni, pochází také známý ceratopsid Zuniceratops. Byl to primitivnější typ rohatého dinosaura, žil před 90 miliony let a dorůstal délky přibližně 3,5 metru. Byl objeven osmiletým Christopherem Jamesem Wolfem, synem paleontologa G. Wolfa, když s ním zkoumal křídové usazeniny. K podobné "náhodě" může dojít i na letní expedici. Doufejme tedy, že tato částečně dobrovolnická výprava přinese světu paleontologie něco nového. Já osobně si myslím, že šance na nalezení nového druhu dinosaura v tomto případě není nízká...

Tento článek jsem napsal spíše pro zajímavost. Bohužel jsem nenašel více podrobností, začež se omlouvám...

Captain Marshall Field-paleontologické expedice

24. května 2016 v 16:52 | HAAS
Ve 20. letech minulého století proběhla řada expedic, jež do historie paleontologie, archeologie i zoologie vstoupily pod názvem Captain Marshall Field Expeditions. Organizovalo je Chicagské muzeum (Field Museum of Natural History), které je dodnes známé už jen díky bezpočtu skvělých zkamenělin a jejich odlitků, jež vystavuje. Jedním z důvodů, proč toto muzeum ročně naláká okolo 2 milionů návštěvníků, jsou právě exponáty dovezené z expedic. Ty také pomohly paleontologům proniknout do tajuplného světa prehistorických zvířat. První ze série Captain-Marshallovských expedic putovala do Brazílie za současnými tvory, poté však přišla řada na paleontologickou výpravu do Argentiny a Bolívie. Začala roku 1922 a skončila v roce 1925. Při zkoumání druhohorních hornin Patagonie objevila řadu nezvyklých zkamenělin, včetně obrovských kostí gigantických sauropodů Antarctosaura a Argyrosaura. Už jen kosti těchto zvířat byly úžasným nálezem, co pak ale tepve 900 nasbíraných obratlů pravěké zvěře! Není tedy divu, že druhá paleontologická expedice Chicagského muzea, počínaje rokuem 1926, zamířila do stejných zemí, tedy opět do Argentiny a Bolívie. V tomto případě patřili mezi nejvýznamnější nálezy pravěcí savci a ptáci: například šavlozubý vačnatec Thylacosmilus či 1,5 metru vysoký dravý děsopták Andalgalornis. Obě expedice byly vedeny Elmerem Samuelem Riggsem, slavným paleontologem, jenž například také pojmenoval Brachiosaura. Obě tyto paleontologické výpravy vynesly na světlo světa asi 1400 předmětů. Tolik materiálu bylo zkoumáno po celá léta. K Captain-Marshallovským paleontologickým expedicím patří jméno již zmíněného E. S. Riggse, avšak podílela se na nich řada dalších významných paleontologů. Mezi ně patřil německý geolog Rudolf Stahlecker, americký paleontolog Robert C. Thorne (fotografie zobrazující Thornea pracujícího na vykopávkách kostí Doedicura oběhla snad celý svět), či George F. Sternberg. Další z expedic se však věnovaly archeologii, a to v Peru, Hondurasu a na Blízkém východě... Jsou to ale dvě paleontologické expedice Chicagského muzea, jež se staly tak slavnými, a díky kterým přinejmenším částečně celá série těchto výprav tolik proslula...

Na obrázku se nachází Thylacosmilus, jehož fosilie byly nalezeny 2. paleontologickou expedicí Chicagského muzea. Za ním vidíte další zástupce jihoamerické megafauny z doby Pleistocénní...

Paleontologická expedice na západ Spojených států

31. března 2016 v 17:45 | HAAS
Na rok 2016 už bylo ohlášeno několik paleontologických expedic. Například ta Antarktidě, benefitující z krátkého a suchého antarktického léta, kdy je možno na ledovém kontinentu odkrývat zkameněliny, už skončila. Zato se však chystá jiná. Bude mířit do oblasti Bighorn Basin, která se nachází na území států Wyoming a Montana. S více než 24 tisíci dolarů na výzkum bude cílem expedice najít a vykopat pozoruhodné zkameněliny z období Jury a Křídy. Bighorn Basin není pro paleontology novou lokací, už od roku 2001 sem míří výzkumníci z New Jersey State Museum. Každý rok je cílem výpravy něco jiného, tentokrát mají paleontologové v plánu vykopat 65 až 66 milionů let starou zkamenělinu Triceratopse a 145 milionů let starou kostru Allosaura. V jurských horninách Morissonské formace proběhne také výkop pozůstatků nesmírně vzácného druhu sauropoda, po měsících nebo letech výzkumu by se mohlo ukázat, zda náhodou nejde o nový druh. Členové výpravy také doufají v nález některých zvířat z Paleogénu (starších třetihor), konkrétněji nejspíše z prvního období této éry, čímž byl Paleocén. Západ Spojených států byl tehdy domovem pro malé předky primátů, jako byl Purgatorius. Jedním z klíčových členů týmu je Jason P. Schein, asistenční kurátor muzea v New Jersey. Sám o sobě říká, že je ze srdce přírodovědcem a má zájem především o vodní a suchozemské živočichy pozdní Křídy Severní Ameriky (v posledních letech se však také podílel na výzkumu savců z doby ledové). Doufejme, že tato neobyčejná expedice do Bighorn Basin pomůže paleontologii odhalit některá prehistorická tajemství, jež byla zatím světu utajena a přikryta druhohorními horninami...


Paleontologická expedice na Antarktidě 2016

28. února 2016 v 10:30 | HAAS

Je velká naděje, že tento rok opět dojde k novým paleontologickým objevům na nejchladnějším kontinentu naší planety. Antarktida byla pro paleontology po velmi dlouhou dobu příliš nepřístupným místem, a první kdy objevený antarktický dinosaurus, Cryolophosaurus (viz. obrázek) byl popsán teprve roku 1990. Od té doby přišly z ledového kontinentu i další významné objevy, včetně býložravého prosauropoda Glacialisaura či primitivních pravěkých savců z období druhohor. Také ke konci roku 2014 byl z Antarktidy ohlášen zajímavý objev, nový druh plesiosaura... Společnost s názvem Antarctic Pensinsula Paleontology Project se s podporou Národní vědecké společnosti a Antarktickým programem Spojených států dne 2. února 2016 vydala na novou expedici s cílem najít pozoruhodné zkameněliny. Výprava bude podle plánů trvat až do 24. března. Cílem je prozkoumat horniny Antarktického poloostrova, především pak oblasti Ostrova Jamese Rosse. Dále je v plánu (nebo snad již proběhla) návštěva Seymour Island, Tesore Hill nebo Dingle Nunatak. Všechny tyto oblasti mohou skrývat dosud neodhalená prehistorická tajemství, na které už svět za poslední desítky milionů let zapomněl. Tým je tvořen 12 vědci: 7 paleontology, 2 sedimentology a 3 studenty paleontologie. Kromě hledání fosilií proběhne i výzkum antarktických hornin, jež mohou prozradit mnohé o geologické minulosti, tolik potřebné ke znalosti prostředí ledového kontinentu v minulosti. Snad tato expedice povede k dalším, skvělým objevům!

Expedice za záchranou filipínských želv

9. ledna 2016 v 11:34 | HAAS

Od 1. do 14. června 2016 bude společností Greig Smith Travels uskutečněna expedice na Filipíny, tropické souostroví v jihovýchodní Asii, s cílem získat peníze pro záchranu kriticky ohrožené želvy palawanské (Siebenrockiella leytensis). Tento neobyčejný druh sladkovodní želvy se vyskytuje pouze na ostrově Palawan, a území jeho rozšíření je omezeno na pouhých 100 kilometrů čtverečních. Ve volné přírodě již zbývá malé množství zástupců tohoto druhu, jemuž navíc hrozí velké nebezpečí ze strany ničení přirozeného prostředí, znečištění řek a jezer a také odchyt divokých jedinců k prodeji s domácími mazlíčky. Tato malá, zhruba 20 centimetrů dlouhá želva, je tedy ve vážném ohrožení. S pomocí chystané expedice by se to však mohlo změnit. Nepůjde o vědeckou výpravu, jejím cílem nebude najít nové druhy, zato však získat peníze pro záchranu želvy palawanské. Expedici povede světoznámý britský přírodovědec, dobrodruh, televizní prezenter a producent Nigel Marven, který bude před začátkem výpravy natáčet film Deset nejnebezpečnějších hadů: Filipíny, o čemž se nepřímo zmínil na svém Twitterovém účtu. Díky zážitkům z natáčení bude mít přehled o divoké přírodě ostrova, takže bude expedice probíhat snáze. Nigel se již do projektu na záchranu palawanských želv zapojil během léta 2015, kdy část výtěžku z premiéry jeho nových filmů o nebezpečných hadech putovala k těmto účelům. Každý krok k záchraně ohrožených druhů na naší planetě je velmi důležitý, a nová výprava by snad mohla přinést alespoň nějaké plody. Díky faktu, že expedici vede známý televizní průvodce přírodou, se také zvýší povědomí o želvě palawanské, a jejím ohrožení. Cílem je tedy udělat pro zachování těchto plazů co nejvíce. Výprava se však nebude soustředit pouze na želvy, v plánu je také hledání hadů, ještěrů, ptáků, savců a možná dokonce i žraloků velrybích, kteří se vyskytují v Jihočínském moři. Doufejme, že červnová expedice bude úspěšným krokem k záchraně želvy palawanské...

Slavné expedice: Výpravy do Měsíčního údolí

31. října 2015 v 9:57 | HAAS

SLAVNÉ EXPEDICE

VÝPRAVY DO MĚSÍČNÍHO ÚDOLÍ

Geologická formace Ischigualasto, přezdívaná také jako Valle de la Luna ("Měsíční údolí") je jedním z nejproslulejších nalezišť dinosaurů na území Argentiny. Tato nehostinná část hornaté krajiny provincie San Juan zabírá plochu 603 kilometru čtverečních a je vyhlášena jako Světové dědictví UNESCO. Proč je však toto území tolik důležité pro poznávání minulosti naší planety? Jaká tajemství skrývalo ve svých skalách, starých přes 200 milionů let? Povíme si něco o paleontologických výpravách, jež se vydaly odhalit taje Měsíčního údolí, a dosáhly objevů, které změnily náš pohled na svět dinosaurů...


Tato nehostinná krajina byla roku 2000 vyhlášena Provinciálním parkem. Jde o chráněné území, kam se jen tak někdo nedostane. Najdete zde minimum živých tvorů, kterých byste si okamžitě všimli, zato se zde však nalézají pozůstatky obdivuhodných zvířat, která vyhynula před stovkami milionů let. Většina Provinciálního parku Ischigualasto se nachází ve výšce 1300 metrů nad mořem a pouze jeho západní část je porostlá malými pouštními keříky, kaktusy a některými stromy. Ty pokrývají pouhých 20 % formace, jinak jde skutečně o skalnaté prostředí. Práce v takovém terénu, kde maximální dosud naměřená teplota dosáhla 45°C, není vůbec jednoduchá. Pro paleontology je však toto místo rájem, neboť právě zde před 230 miliony let žili tvorové, po nichž se tak dlouho pátralo. Nejstarší a nejprimitivnější dinosauři...

První zaznamenaný paleontologický popis Měsíčního údolí pochází z roku 1930. Tehdy se však o důležitosti území nevědělo takřka nic. Až o jedenáct let později, v roce 1941, byl zhotoven dokonalejší popis. Paleobotanikům se zde podařilo nalézt asi 70 druhů prehistorických rostlin-jeden z prvních důkazů, že tato oblast je bohatá na zkameněliny. Označení Valle de la Luna dostalo území ve své podstatě až v roce 1943, kdy Ángel Cabrera z University of La Plata popsal něco opravdu podivuhodného. Zkameněliny plaza podobného savcům, jež o pár let dříve nalezl jeden italsko-argentinský hledač fosílií, popsal pod názvem Exaeretodon. Toto zvíře žilo na přelomu středního a pozdního Triasu. Byl to kynodont, zástupce čeledi Traversodontidae. Byl 1,8 metru dlouhý a pravděpodobně to byl masožravec. Později některé analýzy dokázaly, že samice rodily jedno až dvě mláďata. Pozůstatky kynodontů označovaných jako Exaeretodon byly později objeveny v Brazílii a dokonce i v Indii, ale původně popsaný druh pochází z Ischigualasta. Tento jistě podstatný nález navždy změnil pohled na ono geologické souvrství. Když se zde vyskytovali triasští kynodonti (na obrázku), mohli zde žít i raní dinosauři?


Přesto nebylo Ischigualasto zájmem paleontologů až do konce následujícího desetiletí. Až tehdy, v roce 1958, přišla na řadu první z US-Argentinských expedic. Dr. Alfred Sherwood Romer z Harvardské univerzity zde nalezl fosílie vzrůstově malých, pro vědu však velkých obratlovců. Jako jeden z předních expertů na fosilní savce objevil několik ložisek obsahujících zkamenělý materiál. Popsal ono místo jako "pozoruhodné" či "neobyčejné". Během této expedice byla objevena a prozkoumána lokalita Chanares. To vše přispělo k rozšíření obzorů místních vědců a hledačů zkamenělin. Konečně došlo k odhalení důležitosti celého souvrství. Už roku 1959 byl Reigem popsán rod Saurosuchus, obrovské šestimetrové monstrum jen velmi vzdáleně příbuzné dinosaurům-tento dravec chodil po čtyřech, měl mohutné čelisti a zřejmě se živil později objevenými primitivními dinosaury. Jeho fosílie byly také nalezeny v Měsíčním údolí, zřejmě zde byl vrcholovým predátorem. Našlo se tu několik jeho ne zcela kompletních koster...


Na počest Alfreda Sherwooda Romera byl pojmenován druh Trialestes romeri, svrchnotriaský příbuzný krokodýlů. O těchto tajemných zvířatech, patřících do čeledi Sphenosuchidae, se toho moc neví. Podle zkoumání Sphenosucha však lze usuzovat, že Trialestes byl jak kvadrupední, tak i bipední, jinými slovy chodil po čtyřech i po dvou končetinách. Mnohem známější jsou místní savcovití plazi, jako Jachaleria či Ischigualastia. Byli to dycinodonti, nebo-li zavalití býložravci chodící po čtyřech, spásající nízko rostoucí vegetaci. Možná žili ve stádech. Zajímavé je, že Ischigualastia byla pravděpodobně ještě větší, než její známější bratranec Placerias-měřila 3,5 metru na délku. Mezi kynodonty se zde vyskytoval také Chiniquodon. Byl to hbitý, možná osrstěný dravec. V roce 1963 popsal José Bonaparte jednoho z místních obojživelníků, krytolebce rodu Promastodonsaurus. Také Cabrerův Pelorocephalus zde žil před 230-220 miliony let a jeho kořistí se stávaly nejspíše ryby. Mezi plazy představujícími jakousi výhradně suchozemskou formu krokodýlů byl i Sillosuchus, třímetrový predátor.


Během několika let se paleontologům podařilo poskládat hezký obrázek o tom, co vlastně na území formace Ischigualasto žilo před těmi 230 miliony let. Pak ale místní honák Viktorio Herrera našel kosti nějakého dinosaura. A nebyl to dinosaurus jen tak ledajaký, byl to jeden z nejprimitivnějších, jaké známe. Fosílie, jež roku 1963 popsal Osvaldo Reig, byly označeny jako Herrerasaurus ischigualastensis. Co byl tento tvor zač? Pouhý čtyřmetrový zabiják všeho živého v okolí? Ne, toto zvíře jistě představuje jednoho z prvních dinosaurů. Žilo před 231,4 miliony lety. Podle všeho jde o nejranějšího zástupce skupiny Theropoda, kam patřili všichni masožraví dinosauři. Nález to byl už tehdy senzační, ale až v roce 1988 byla objevena kompletní lebka. Nalezl ji tým paleontologů vedený Paulem Serenem, současným "Indianou Jonesem paleontologie". Jako jeden z následovníků dobrodružného paleontologa Roye Chapmana Andrewse, Sereno narazil na zlatý poklad. A nejen, že se mezi jeho objevy ocitla lebka Herrerasaura. Objevil dinosaura, který byl ještě primitivnější...


Eoraptor lunensis-možná nejstarší dinosaurus, jaký je nám dosud znám. Žil zhruba ve stejné době, jako Herrerasaurus, ale vykazoval ještě ranější znaky. Byl to metrový lovec ještěrek, malých obojživelníků a především hmyzu. Kosti v podstatě neobjevil Sereno, ale popsal je. Pravým objevitelem se stal roku 1991 Ricardo Martínez, paleontolog z University of San Juan. Název Eoraptor lunensis, za kterým už stojí Sereno, znamená "jitřní lupič z Měsíčního údolí" a je jistě výstižný. Věřte nebo ne, v posledních letech však byly popsány i další primitivní rody dinosaurů. Není mezi nimi jen starý známý Pisanosaurus, raný býložravec. Sauropodomorphové jako Panphagia a Sanjuasaurus též žili před 231 miliony let. K jejich popisům, za nimiž stojí Alcober a Martínez, došlo až v letech 2009 a 2010. Byla to rozhodně neobyčejná zvířata. Všechny tyto objevy přispěly k našemu poznání formace Ischigualasto...


Možná v příštích desetiletích přinese Měsíční údolí mnoho dalších zajímavých nálezů. Třeba se na místo jednoho dne vydá další velká expedice, která nalezne pozůstatky tvorů, o nichž se nám dosud nesnilo. Vše je jen o čase... Nezbývá než doufat, že ne všechny zkameněliny formace Ischigualasto byly zatím nalezeny...
 
 

Reklama