Život ve skupinách

Stádo Iguanodontů

20. července 2011 v 16:22 | HAAS
Velice se omlouvám, že jsem tak dlouho nepsal můj dokumentární seriál dále, ale jaksi jsem do něj zapomněl psát. Vysvětlení je až moc těžké, já ale doufám, že se Vám i nadále bude tento seriál líbit...

ŽIVOT VE SKUPINÁCH-ČÁST ŠESTÁ (SPECIÁLNÍ)-STÁDO IGUANODONTŮ:
Iguanodonti vydrželi na Zemi více jak 30 milionů let, za tuto dlouhou dobu se vyvinula spousta druhů. Tento díl se však bude zaměřovat přesně na nejhlavnějšího zástupce této čeledi-Iguanodonta. Stáda Iguanodontů se pravděpodobně pohybovala tak, jako dnes pakoně a zebry. Mohli migrovat za potravou a příležitostně se zastavit na místě pokrytém vegetací. Iguanodon a jeho blízcí příbuzní jsou jediní dinosauři, kteří měli stoličky, takže žvýkali potravu, jako dnes my. Tyto stoličky byly relativně velké-díky nim mophl Iguanodon spracovávat desítky kilogramů potravy za nedlouhou dobu. Ve čtvrtém díle seriálu BBC Putování s dinosaury jste si mohli všimnout velkého migrování stáda Iguanodontů. Právě odpověď, zda-li je tento výsledek pravdivý, najdeme například u dnešních býložravců. Většina z nich migruje za potravou. Iguanodonti žili ve velkých stádech, čítající více jak 30 jedinců (jen domněnky). Mohli se, podobně jako třeba mamuti, shlukovat do většího stáda. A jak to bylo s ochranou mláďat? Ta se asi držela přímo ve prostřed stáda, aby dospělí jedinci mohli mláďata chránit. Iguanodonti byla totiž potencionální kořist pro masožravce. V Severní Americe byly nalezeny čtyři kostry dravců, raptorů rodu Deinonychus, sklánějící se nad jiným býložravcem-Tenontosaurem. Iguanodon byl zhruba podobné velikosti, jako Tenontosaurus. Příbuzní Deinonychů, dravci rodů Pyroraptor, možná i Utahraptor a spousty dalších žily opět v Evropě a Iguanodon byl navíc rozšířen i v Severní Americe. Dravci tak byli na každém kroku, nebo, chcete-li, za každým stromem. A každopádně, tihle těžkopádní dinosauři jim mohli rychle podlehnout. Nevynikali totiž nějakou rychlostí. Iguanodonti, stejně jako další většina býložravců se tak mohli spoláhat hlavně na jedno; že v množství je síla a není dobré se vzdalovat od stáda... Jinak je bude čekat smrt... A ta si nevybírá...

Dooufám, že další část bude brzy, tento speciál byl však oproti minulému vážně krátký...

Stádo Parasaurolophů

29. srpna 2010 v 14:33 | HAAS
Další část ze série "Život ve skupinách", tentokrát však speciální...

ŽIVOT VE SKUPINÁCH-ČÁST PÁTÁ (SPECIÁLNÍ)-STÁDO PARASAUROLOPHŮ:
Minulé části tohoto seriálu se zaabývaly mnoha živočichy, ale tato část není jen tak obyčejná. Jinak by šlo o "Zbůsob života hadrosauridů" a ne Parasaurolophů. Je to jedna ze speciálních částí. U rodu Parasaurolophus si na první pohled můžeme všimnout velikého a vyznačeného hřebene. Zdá se, tedy těm, co pravěk mnoho neznají, že je to normální dinosauří jev. Doopravdy ale hřeben sloužil k dorozumívání se stádem... Podle toho také víme, že se Parasaurolophus pohyboval ve skupinách... Zhora šel zvuk až do nosu. Stáda těchto živočichů musela být v Severní Americe koncem křídy hojná. Známe velké množství exemplářů. Stáda těchto kolosů musela vyhledávat potravu. Dříve se spekulovalo, že se Hadrosauridi živili vodní potravou-lehce stravitelnými vodními travami nebo řasami. Ovšem bylo to jinak: tito tvorové potřebovali měkké kapradiny, ale i tvrdší keře. V dnešním případě by šlo například o tis. Stáda těchto velikánů musela podobně jako Sauroposdi každý rok vyrážet za potravou na několik desítek a někdy i stovek kilometrů od místa začátku. O tom nám svědčí jejich žaludky. Narodzíl však třeba od Iguanodontů, kteří neměli téměř žádný zbůsob ochrany svých druhů, měli Parasaurolophové jednu výhodu: podle množství stop dnes víme, že Parasaurolophové žili ve větších skupinách. V takovémto případě si klademe otázku: "Když jich bylo více, museli vůbec chránit jeden druhého?"
Odpověď najdeme u afrických pakoňů. Stáda pakoňů neustále migrují za jedním cílem-potravou. Představte si půlku televize s pakoni a druhou půlku s Parasaurolophy. Tito živočichové měli mnoho věcích natolik podobných, že jsme mohli vyzkoumat, co by se stalo při přepadení třeba mláděte. Podle skupinových porovnání pakoňů a Parasaurolophů bychom přišli na jediné: obrana u nich platila. Byla to obrana všech členů skupiny. Nebylo to tak, jak to dělají lvi... Ti nebrání jeden druhého v nelítostném boji... Zato pakoně ano. A takto podle skupinových vyměření konali i Parasaurolophové...


Druhý obrázek stojí za povšimnutí: bez ohledu na bolest chrání dopělec mládě...

Tato část byla poněkud delší než ostatní, nevím jak na tom však budou další části...

Množství vrstevníků-mnohdy ochrana

18. srpna 2010 v 14:35 | HAAS
Další část mého dokuemntárního seriálu nás tentokrát zavede dále, tak doufám, že se Vám to bude líbit. Pátá část bude za nedlouho!

ŽIVOT VE SKUPINÁCH-ČÁST ČTVRTÁ-MNOŽSTVÍ VRSTEVNÍKŮ-MNOHDY OCHRANA

V jedné z částí dokuemntárního seriálu jménem Planeta Dinosaurů jsme mohli vidět nepochybnou scénu lovu malých dinosaurů Alvarezsaurů při lovu na "hromadu" mláďat Saltasaurů. Další neodvratitelná scéna byla vyobrazena v druhé epizodě seriálu BBC Putování s dinosaury, kde Allosaurus ulovil jen jedno mládě Diplodoca. V této části budeme zjišťovat, co dokáže množství vrstevníků, když je někdo loví. Scény z dokumentů, jejichž jména jsem vyjmenoval, byly pravdivé... Ale i menší skupinky měly své výhody. Avšak nejvyšším stupněm na přežití je množství vrstevníků. Při těchto chvílích by se Vám mohly vyobrazit různé situace. Představte si třeba scénu, jak mláďata Iguanodontů utíkají před dospělcem Tarascosaura. Dravec chytá pouze nějaká mláďata, zatímco ostatní zůstávají na živu. V těchto chvílích nemohl platit smutek-šlo zde zvlíště o život... Nové úkazy dokonce poukazují na to, že mláďata ve svém putování musela žíti opravdu ve velkých skupinkách. Tím bylo více šancí na přežití...

Tato kapitola byla spíše velmi stručná, ale na další část, která bude patřit mezi speciální, se můžete těšit už začátkem příštího týdne! Bude se jmenovat "Stádo Parasaurolophů"!

Pomoc v malých skupinkách

25. července 2010 v 17:23 | HAAS
Psal jsem, že pokračování mého seriálu bude až příští týden, ale rozhodl jsem se napsat další část již tento týden... Snad se Vám to bude loíbit!!!

ŽIVOT VE SKUPINÁCH-POMOC V MALÝCH SKUPINKÁCH:
Tento díl se specializuje na pomoc v malých skupinkách a to v lovu. Dnes se nejvíce zaměříme na obrovité krokodýli Deinosuchy-vrcholové predátory doby před 75 miliony lety a zároveň největší masožravce Severní Ameriky. Tato gigantická stvoření lovila i velké dinosaury jako třeba Parasaurolophus a Deinosuchus se nemusel ani obávat chytit Nyctosaura za jeho letu... Jen si ale představte, že by jeden Deinosuchus ulovil Parasaurolopha a táhl by ho do vody. Sám by ho neuchvátil a proto paleontologové zjistili, že Deinosuchus lovil v menších skupinkách. Ano, lovil jedno zvířem jeden ale k tomu aby zabilo patnáctimetrové monstrum desetimetrové zvíře potřeboval pomoc. Je docela pravděpodobné, že skupiny neobjsahovali více jak 3 jedince rychlé ve vodě 60 km/h. Dnes je tomu totiž podobně, třeba že krokodýl chytí nějaké zvíře a jede muc pomoct další. Krokodýlové byli i Deinosuchové a proto lovili podobnou taktikou... Pravděpodobně se však Deinosuchus dělil do skupin jen po lovu velkého tvora s kterým potřeboval pomoc.

Dělit se do skupin při nebo po lovu byl samozřejmě skvělý nápad. Stejně jako dinosauři tak krokodýlové se dělili a dnes ještě stále dělí do skupin. Předtsvate si, že Velociraptor honí Bagaceratopse a další po býložravci skočí a usmrtí ho. Lov v malé skupině se hodil ale některá zvířata přece jenom byla specializovaná na lov ve velkých stádech jako třeba bájný šavlozubý tygr, žijící ve čtvrtohorní éře před 2 miliony let...

Těšte se na příští část, která zžejmě proběhne příští nebo až ten další týden!!!

Obrana skupin

19. července 2010 v 16:29 | HAAS
Moc se omlouvám, že jsem do této rubriky a zároveň i seriálu po dlouhou dobu nepřidal žádný příspěvek. Teď se to budu snažit dohnat, tak doufám, že následující články se Vám budou líbit.

ŽIVOT VE SKUPINÁCH-OBRANA SKUPIN:
Víme, že někteří dinosauři se uměli sami bránit proti nepříteli ale o 60% více se lépe dokázalo ubránit ve skupinách. Ve velkých stádech žila velká zvířata, od triceratopsů až po diplodoky. Vědci předpokládají, jak se dinosauři dokázali bránit ve skupině, jak ochraňovali zraněné nebo mladé nebo také jak uměli chránit ve stádě svá vejce. Dnešní kapitola se zaměří hlavně na velké ceratopsidy. Představte si scénu, že malý Triceratops utíká před Albertosaurem, ten ho však chytne a zraní. Mládě, bez ohledu na bolest utíká dál, až se octne poblíž stáda... Co by se stalo dál? O tom vědci velmi dlouho přemýšleli. Jak už například společnost BBC zjistila, někteří dinosauři si vůbec neuměli pomoc jeden druhému, natožto celá skupina. Až potom paleontologové uvědomili, jak celá skupina nějakých dinosaurů mohla k obraně jednoho použít jak počet jedinců tak svůj, někdy i "děsivý" vzhled. Představte si jen, že mládě Triceratopse utíká dál před hladovým predátorem, octne se u stáda a samci i samice ho začnou obklopovat. Tomu se říká "skupinová pomoc". Všichni herbivoři mohli využít ostrých rohů, nastavit je proti dravci a tím útočník riskoval, že na 90% bude ostrými rohy zraněn. Triceratops uměl bránit zraněné, ale třeba Iguanodon ne. Ale ceratopsidi nebyli právě jedinými, kteří uměli pomoc jednomu celou skupinou. Dokonce i více věcem, a to vejcím. Saltasauří vejce žrala spousta malích predátorů, při tom pak šlo jen o pomoc vejcím jednoho. Ale představte si, že Carnotaurus bere vejce ze snůžky. Saltasaurové by v takovém případě šli po dravci alespoň tři. Ale, jak už víme, v této roli by hrála roli také rychlost a tu sauropodi neměli zrovna nejlépe vyvinutou...


V těch chvílích pravděpodobně byl boj již prohraný... Ale rychlejší býložravci, např.ceratopsidi mohli zraněného ve skupině obklopit. Tím tato část končí...

A co bude příště? Ještě se nechte překvapit, ale příští týden tu bude část jménem "Pomoc v malých skupinkách" a bude se týkat masožravců, ale nebudou to jen dinosauři...
Takže se těšte na příští část!!!

Život ve stádě Sauropodů

18. ledna 2010 v 17:13 | HAAS
Vítejte v nové rubrice. Jde o seriál, jehož díly by měly proběhnout alespoň jednou za měsíc.
Tak neváhejte, a pusťte se do čtení!!!!!!!!!!!

Život ve skupinách-část první-ŽIVOT VE STÁDĚ SAUROPODŮ
Dnes víme, že kdyby neexistovala stáda Sauropodů, tak by se každý dinosaurus mohl stát lehčeji kořistí. Ve stádech Sauropodů to však nebylo jen tak lehké. U každého druhu to platí jinak. Například:Diplodokové nechali svá mláďata osudu v lese, dokud nevyrostla. Saltasauří mláďata se ovšem po blízké době zase vrátila do stáda. A některé druhy žily ve stádě už od malinka. Mláďata, která byla ve stádě, stála nebo putovala většinou uprostřed. Dále, třeba v seriálu Putování s dinosaury útočili i Allosauři na Diplodoky. Ano, ne vždycky se stalo bezpečno. Naštěstí se Sauropodi uměli velice dobře bránit (viz.článek Obrana u Sauropodů). Stáda Sauropodů se často pásla na travnatých pláních (jestli vůbec v pravěku tráva byla)nebo na kapradinatých. Je to opravdu ohromné, že žila na Zemi taková zvířata, sice nebyla moc chytrá, ale byla to veliká stáda.

Jaký byl život sauropodů? Žili jako obojživelníci, jak se dříve mysleli vědci? Pravda je taková, že tomu tak vůbec nebylo!!! Ano, ve vodě byla spousta rostlin, které byly velmi lehce stravitelné, ale Sauropodi se pohybovali na souši. Každým rokem stáda vyrážela hledat nové pastviny, a potom se vrátila zpět na louky odkud přišla, protože tam během několika let znovu vyrostla nová potrava.
Kameny v žaludku??? V žaludcích některých Sauropodů dnes nalézáme kameny. Proč je vůbec Sauropodi polykali? Vědci tvrdí, že jim kameny lehce rozmělňovali potravu v žaludku. Není to vůbec hloupé, slepice také polykají malé kamínky a pštrosi úpně stejně.
Hodně potřebné informace jsem získal s knihy:"Dinosauři a další vyhynulá zvířata" z edice "Objevujeme svět".
 
 

Reklama